Předseda (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Törköly.

Posl. dr Törköly [maďarsky]: Ctená poslanecká snemovňa! Rozpočet je verným zrkadlom planej vnútornej politiky. Položky rozpočtu nekonštatujú zchudobnenie, nekryjú takú vládnu politiku, na ktorej je založená kautela národného obohacovania. Dnešný systém cedulovej banky je divokým výhonkom kapitalizmu, je víťazstvom hospodárskej moci bankokracie a základom snahy po vydobytí politickej moci.

Lacné peniaze cedulovej banky dostávajú akciové spoločnosti, kartely, trusty a iné mamutie útvary stvorené zájmovou sférou cedulovej banky, ktoré na svoje akcie obdržia ešte i lacnú lombardovú pôžičku, naproti tomu základu života, pôde nedostáva sa tvorivého kapitálu potrebného nezbytne k výrobe, poťažne musí použiť predraženého úveru, avšak ani tohoto sa jej nedostáva v dostatočnej miere. Tu je nutná radikálna pomoc a nestačia k tomu nejaké úsporné opatrenia menšej významnosti, ktoré sú beztoho bezvýsledné. Ušetreným obnosom nelzä zastaviť stále postupujúcu pauperizáciu. Nezamestnanosť nelzä zmierniť, lebo ona stále raste. Zvyšovaním daní možno zvyšovať len drahotu produkcie, lebo tým výrobné náklady sa len stupňujú. Nemá-li výroba prebytky, vtedy každé zvýšenie dane odníma určité časti stabilného kapitálu výroby, t. j. majetku, čo odníma chuť podnikaniu a výrobu raz zastaví.

A potom už nezbýva nič iné, ako nihil, bieda, ktorá znamená hlad a zúfanie a prináša sebou nebezpečenstvo zániku spoločenského poriadku.

Od zlatej úhrady treba prejsť na trojnásobnú úhradu majetkovú. Právo vydávania bankoviek musí náležať národu resp. verejnosti a v ňom musí brať účasť tiež majiteľ pôdy, resp. celá ľudská spoločnosť so svojimi orgány na ochranu svojich hospodárskych záujmov, aby tým produkcii dostalo sa náležitého tvorivého kapitálu. Potom nebude príležitosti k hrozným špekuláciam s peniazmi, nebude čierny piatok a malé existencie nebudú sa museť báť, že od večera do rána bez vlastného zavinenia ztratia svöj majetok, vydobytý a ušetrený po dobu celého života krvopotne. Potom bude depauperizácia zastavená, lebo výroba bude produkovať opravdové hodnoty, prebytky, bude rentabilnou a najde súlad s konzumom a tiež národné imanie stále poraste. Istota kapitálu nebude pochybnou, talenty získajú svojho poľa a uskutoční sa pravá demokracia, ktorá otvára cestu každému k možnosti prosperity.

Rozpočet neodôvodňuje predpoklad k takejto zmene smeru. Veď márne v ňom hľadáme hospodársku politiku, ktorá by vôbec a zvlášte pre zemedelskú produkciu na Slovensku a pre maloživnostníctvo zaistila príslušný úver. A je to zvlášte na Slovensku krikľavé, kde Maďarom nedovoľujú sriaďovať obecné sporiteľne ani za predpokladov zákonom predpísaných, a predsa tým by sa maďarský zemedelec, maloživnostník a maloobchodník dostal z vlastnej sily k úveru - tam, kde družstevná sieť ešte ani do dnes nie je vybudovaná, aby ona umožnila výrobu malému človeku, kde ani spotrebnými družstvami nepokusia sa o boj proti kartelom a kde je odbyt naprosto neorganizovaný a zurí nezamestnanosť.

Povedá sa, že niet peňazí. Avšak peniaze musia byť. Dovolí-li sa obciam, aby sa ustavily v jediný sväz a tento sväz vinkuluje všetko imanie obcí, a učiní ho trojnásobnou úhradou emisie obecných bonitných obligácií, vtedy, budú-li tieto obligácie zo 4/5 uložené v tuzemsku, znamenala by táto na 50 rokov emitovaná hromada obligácií taký peňažný obnos, z ktorého by sa dostalo hojne tvorivého kapitálu produkcii a našly by v ňom hojnej úhrady príslušne vypracovaný program hospodársky, program núdzových prác, program vybudovania sieti družstevnej a účinný zápas proti rastúcej nezamestnanosti, a zbývalo by z neho ešte dosť i na zveľadenie kultury. A zachránili by sme sa svojou vlastnou hospodárskou silou.

Pri tom by sa malo prispeť pomocou výrobe nie zvyšovaním, ale snižovaním daní. Treba zrušiť všetky dane a ponechať len daň z obratu. Potom dosiahneme ohromných úspor zdolaním byrokratizmu, každý svojím obratom diriguje, koľko daní má zaplatiť a vymoženie daní je momentánné. A bude-li zavedený železničný tarif jednotnej sadzby, ktorý bez ohľadu na kvalitu a vzdialenosť zaťažuje každý tovar stejným železničným tarifom, bude vybudovaný základ tak obrovského obratu, ktorý bude znamenať pre erár obrovské príjmy a pre verejnosť obrovský vývoj hospodársky.

Avšak všetko marné. Vláda nemá hospodárskeho programu, nemá koncepcie a chudokrvnými rozhodnutiami, zvyšovaním daní a bezohľadným berným vymahaním diktuje len mocnejšie tempo depauperizácii. To znamená, že vláda bolševizuje.

Kupnú silu Slovenska ste zničili, priemyslové podniky ste zbúrali, mimo nezamestnanosti priemyslových robotníkov vyvolali ste tiež nezamestnanosť robotníkov zemedelských, vyvolali ste naprosté zadrženie pôdy a ani sa nesnažíte náležite odpomocť biede. Byt, otop, odev, chlieb, bez týchto vecí nemôže sa obísť ani jeden obyvateľ, riekol predseda senátu Soukup. A na vonku stále hlasitejšie rve bieda. Pri zdolávaní nezamestnanosti nepravádzate vhodnú politiku mzdovú, pri ktorej robotníka za nízku mzdu odškodňuje verejnosť lacným hygienickým bytom, lacnou dopravou, dobrou organizáciou hygieny robotníckej, sportovými a inými spoločenskými spolkami, ľudovými knižnicami atď.

Nepokuste sa o to, aby robotník bral účasť na zisku podnikateľa, či už tak, aby táto účasť použitá bola ku sriadeniu podporného fondu pre nezamestnaných, nechce sa vám ani do zkrátenia pracovnej doby, nepoužijete ani prostriedku poistenia proti nezamestnanosti, iba obrovský vzrast podpory nezamestnaných konštatujete zúfale, na miesto, aby ste vytvorili pracovné príležitosti, sopísali v každej obci núdzové práce, nutné a užitočné investície, aby ste melioraciou pôdy poskytli nezamestnaným pôdu zpočiatku len k užívaniu, neskoršie však po zistení náležitého obrábania i do vlastníctva.

Bolo by treba prejsť k vytvoreniu uzavrenej hospodárskej jednotky nezamestnaných, a to tak, že štát poskytne nezamestnaným možnosť, aby oni akosi v úplne uzavrenej, umelej hospodárskej jednote produkovali statky a tieto medzi sebou vymeňovali. Táto uzavrená hospodárska jednota produkovala by len statky najnutnejšej prvotriednej potreby, takže tieto produkované statky slúžily by výlučne k ukojeniu potreby nezamestnaných a nerobily by v hospodárskom živote konkurenciu. Výnimkou by boly statky potrebné ku zaplateniu bytovej činže, ktoré by sa musely dostať do hospodárskeho života cieľom odpredaja. Bolo by treba stanoviť, koľko nezamestnaných by mohlo utvoriť uzavrenú hospodársku jednotu a koľko robotníkov aké množstvo vyrobených tovarov by malo odvázať ústrednej kancelárii cieľom rozdelenia. Potrebné pracovné prostriedky, resp. výrobné podmienky dal by k dišpozícii štát, čo by pre štát znamenalo len jednorázový výdaj voči podpore nezamestnaných, ktorá je stálym výdajom. A takto by hromadná nezamestnanosť, nech by trvala po dobu akokoľvek dlhú, neznamenala pre štát nové výdaje a bremená, pri tom nezamestnaní by mali najpotrebnejšie statky k živobytiu a k vyčkávaniu lepšej budúcnosti. Toto riešenie neviedlo by k zahaľačstvu, podpora nezamestnaných by sa zcvrkla na zaopatrenie práceneschopných a zabránilo by to tomu, aby podpora nezamestnaných sama produkovala nezamestnanosť.

K prevodzovaniu zemedelstva je odborná znalosť dnes už nepostrádateľná. A vládna politika práve tohoto koeficientu, tohoto nepostrádateľného faktora chce pozbaviť maďarských zemedelcov. Maďarskí zemedelci na Slovensku nemajú hospodárskych ľudových škôl, nemajú škôl odborných. (Posl. Török [maďarsky]: Na čo je im škola, keď nemajú pôdy!) Dajte im ju vy! Ostatne najlepšie bude, budete-li obhajovať politiku vlády!

Že Maďari nemajú ani hospodárskych ľudových škôl ani škôl odborných, to už Scotus Viator konštatoval. Nepripúšťa sa, aby sme pre náš ľud poriadali kurzy hospodárske. Zemský prezident na Slovensku, Országh zakázal konať kurzy na základe zákona o sriaďovaní zemedelských škôl, ktorý ku sriaďovaniu takýchto škôl požaduje povolenie ministerstva zemedelstva.

Príslušné oddelenie ministerstva zemedelstva sdelilo ministrovi vnútra Slávikovi, že tento názor prieči sa zákonu, lebo že vraj kurz nie je školou a že ku poriadaniu zemedelského kurzu je oprávnený ktorýkoľvek jednotlivec, spolok alebo strana. Pán minister vnútra Slávik prisľúbil sice nápravu, avšak k tejto nedošlo ani za poldruha roka.

Zo zemedelskej rady Maďarov jednoducho vynechali, ač to malo byť už upravené zákonom podľa vzoru zemí historických. Hospodárskí inšpektori nerozumia jazyku ľudu a tedy maďarskému ľudu ani nevedia poradiť. O zavedení ustanovizne hospodárskych poradcov a o jej zákonitej úprave nie je ani reči. Vec pokusného hospodárstva, agronomia, agrochemia, nie sú zariadené na Slovensku pre osvetu Maďarstva a pre zveľaďovanie jeho intelektuálneho pokroku. Na čo by som sa zmieňoval ešte o tom, že zemedelci na Slovensku, ktorí činia 65% obyvateľstva, majú oprávnený nárok ku sriadeniu zemedelskej university, niekoľko škôl zahradníckych a medzi nimi i jednej zahradníckej školy maďarskej.

Nepriznané hľadisko mocenskej politiky si vyžaduje, aby kultúrny vývoj Maďarstva bol zastavený a odsúdený bol k zániku. Veď minister školstva a minister vnútra nedovoľujú prevádzať ani zákon o štátnoobčianskej výchove a nepovoľujú sriaďovať menšinové komisie maďarskej národnosti.

Škoda hovoriť ešte i o tom, že Maďarstvu je odňaté právo na miesta vo verejných úradoch. Maďarská i slovenská mládež je odsúdená k smrti, lebo tajnými intenciami je hospodársky život zariadený tak, aby táto mládež nenašla možnosť svojho umiestenia v práci tvorivej a zaisťujúcej živobytia.

Kooperácia v ceste družstevnej, akožto stredná cesta medzi prehmaty a divokými výhonkami kapitalizmu a medzi komunizmom mala by byť vybudovaná v záujme všeľudskom. Vláda sa domnieva, že tomuto všeobecnému ľudskému záujmu poslúži tak, že na Slovensku nesriadi ani jeden jediný družstevný kurz, školu, a tiež v zemiach historických je len jedna taká s 30 posluchačmi.

Republika je odkázaná na dovoz chlebovín a mäsa a zemedelec zo Slovenska predsa nie je vstave odpredať svoju pšenicu a svoj dobytok. Republika dováža vo veľkom množstve tabák. Tabák produkujú tuná Maďari. Jestli by sme zväčšili výmeru pre pestovanie tabáku, snížilo by sa množstvo dovezeného tabáku a dobre by pochodila i vláda, a dobre by pochodil i maďarský ľud. Nuž ale veď Maďarom nesmie sa viesť dobre.

Vládna politika nemá koncepcie, nemá programu. Má ba bezuzdnú snahu po moci, ktorá moc vôbec sa nestará o prosperitu Maďarstva sem priťaženého. Táto vláda povedie všetky národy na cestu nespokojenosti.

Povedá sa, že vládnuť znamená toľko, ako viesť na ceste správnej. Povedá sa, že hlavným požiadavkom dobrého vládneho režimu je, aby on sa shľadal so súhlasom ovládaných. O tom tuná nie je ani reči, Povedá sa, že politika nesmela by byť ničím iným, iba zreteľom na verejné blaho.

Tuná o takomto vládnutí nemožno hovoriť. Tuná politika nesnaží sa veľmi o verejné blaho. Planá je politika vnútorná a planá je i politika zahraničná. Vo verejnom živote nieto čistoty, nieto práva a respektu zákona, tejto vláde tedy nemôžeme schváliť rozpočet.

Rozpočet neprijímam. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Hodina. Dávám mu slovo.

Posl. Hodina [německy]: Slavná sněmovno! President Masaryk ve svém poselství ze dne 28. října t. r. praví mezi jiným: "Podle naší ústavy veškerá moc pochází z lidu, který jest především organisován prostřednictvím parlamentu. Ale národ a národy naší republiky nemohou žíti pouze politikou, nýbrž veškerou kulturní prací vůbec."

Na rozdíl od českých politiků mluví zde president Masaryk také o "ostatních národech" v tomto státě, které ke své existenci potřebují kulturní práce, zvláště kulturní práce vlastního lidu. Tato kulturní práce jest však možná jen tehdy, je-li jim zaručen jejich vlastní národní život, který je teprve činí způsobilými, aby v ušlechtilém závodění s ostatními národy vytvořily podklady k opětnému vybudování toho, co bylo zničeno válkou. K této kulturní budovatelské práci patří především důvěra národů k sobě. V těžkém zápolení, ba v krutém, strašlivém boji se sudetsko-německými rodáky probojovali jsme se v tomto státě k věcné, budovatelské práci a spolupráci. Naši nejkrutější nepřátelé pro zbraně, které zvolili a jimiž bojují proti vlastním rodákům, došli k poznání, že zvolili nesprávné zbraně. Jejich nejostřejší zbraň, nadávka, vrací se k nim samým a sama je poráží. Daleko největší část našeho národa jest nyní na cestě k věcné součinnosti při nezbytnostech tohoto státu a chce vynaložiti vše, aby vyvedla státní hospodářství z nebezpečí nejtěžších otřesů. Tuto základní práci může však národ trvale konati jen tehdy, je-li důvěra, takto jednou získaná, ospravedlněna také spoluprací ostatních národů.

Nuže, jak je to s touto důvěrou? Předseda vlády Udržal napsal k jubileu 5. výročí našeho vstupu do většiny a do vlády československého státu mezi jiným: "Němci se přihlásili k spolupráci a vstoupili do vlády. Uvítali jsme je co nejochotněji, bez slibů a bez výhrad." Pan předseda vlády Udržal musí mi již dovoliti, abych ho zde opravil. Právě naopak! Dokonce velmi mnoho se nám slibovalo a pan předseda vlády Udržal, přejímaje vládu, výslovně převzal závazky, které na sebe vzal kdysi jeho předchůdce, pan předseda vlády Švehla. V tehdejším vládním prohlášení Švehlově se pravilo: "V tomto státě chceme pracovati jako rovní s rovnými" - a pan předseda vlády Udržal přejímaje vládu prohlásil, že chce pokračovati v témž směru.

Že toto "rovní s rovnými" bylo samo sebou velkým slibem, konstatujeme dnes ještě jednou. Jen že se na české straně po Švehlově odchodu nikdo nenašel, kdo by byl uskutečnil tento slib, daný národem národu a prospěšný jak národu, tak státu. Zdá se mi, jako by na české straně převládala jakási nesvoboda, která vždy, když nastanou jiné poměry, nebo při ohlášení, byť i sebe skrovnějšího přání, další sledování dráhy, vytýčené v zájmu státu Švehlou, odsunuje, nebo ji vůbec opouští. "Rovní s rovnými" jest zajisté problém, nejdůležitější problém v tomto státu a zároveň největší slib, který mohl býti dán v tomto státě, obývaném dvěma kulturně vysoko stojícími národy. Čas naléhá a nynější poměry nezbytně vyžadují, aby se v tomto státě přikročilo k řešení tohoto životního, důležitého problému. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Jak vzdáleni jsme ještě toho, abychom mohli mysliti na uskutečnění vyrovnání národů v tomto státě! Což nestačí byť i jen odkaz na úspory i ve vnitřním hospodářství státu, aby se ihned neprobudily tak důkladně vychovávané revoluční choutky proti Němcům? Co nejrychleji se zapomnělo na tak nutnou spolupráci v těžké době krise a hned se dovoláváte starého fémového soudu, jazykových zkoušek, abyste si opět mohli schladiti žáhu na Němcích. Což Češi zapomněli - abych uvedl příklad z dob Rakouska, poněvadž Češi neustále ukazují na to, jak to bylo za starého Rakouska - kolik set a tisíc Čechů bylo ve státně službě a kolik z nich dovedlo sotva lámaně německy? Přes to byli rakouskými státními úředníky a do poslední chvíle hrdi na to, že jsou rakouskými státními úředníky. A dnes požaduje český šovinismus dokonalé ovládání státního jazyka a ani ono, a ani nejlepší kvalifikace nestačí, aby uchránily německé státní úředníky před přímo urážlivým přeskakováním při přijímání do státní služby a při obsazování vyšších míst.

Vím o případu, že jeden německý úředník, který měl býti povolán do ministerstva, měl po 6 let výbornou kvalifikaci. Ale když měl býti povolán, bylo jeho povýšení odloženo až k nejbližší kvalifikaci a pak byl náhle kvalifikován jen dobře a z povýšení sešlo. Jiný případ: Železniční úředník ucházeje se o lepší místo přes výtečnou kvalifikaci byl přeskočen sedmkráte. Při osmé žádosti zakročuje úředník s poukazem na svou dlouholetou výbornou kvalifikaci v ministerstvu. Při tom, jak výborně dovedl česky, představený nepoznal v něm Němce. Několikráte se ho tázal představený, jak je možno, že při tak výborné kvalifikaci byl již tak často přeskočen. Na konec se představený tázal: Jaké národnosti jste? Německé, zněla odpověď - a nyní již představený hned věděl, proč žadatel nemohl býti povýšen. Stane se to ještě také po osmé? Dalo by se uvésti mnoho set takovýchto případů nejen u dráhy a u pošty, nýbrž i u všech ostatních ministerstev. To zajisté není žádným uznáním pro nejlepší německé úředníky. Ba, vyskytují se představení, které kdysi zasvěcovali teprve do služby němečtí úředníci dnes jim podřízení. Národní Jednota to netrpí, proto musí německý úředník pykati. Rovněž tak musilo sejíti z koupě staveniště, kterou ministr po dlouhém jednání straně slíbil, poněvadž toho Národní jednota nechtěla. Podle téhož vzoru se přijímá do státní služby, povolává do ministerstev, přijímá do vojenské akademie, zadávají se stavby, státní práce a dodávky a pod. Volám k českým a slovenským ministrům, aby se konečně vzmužili a aby nedovolili, aby podřízení orgánové nezneužívali těchto samozřejmých věcí a počátečních základů k provádění hesla "Rovní s rovnými". V dnešní době nemělo by se již o tom vůbec mluviti, poněvadž státní správa musí býti naopak ráda, má-li úředníky, kteří se mohou dorozuměti s německými, maďarskými a jinými státními občany.

Dnešní doba krise potřebuje státních úředníků nikoliv pro plat, nýbrž pro práci. Veškeré národní hospodářství, nemá-li dojíti ke zhroucení, vyžaduje největšího napětí sel všech povolaných činitelů. Pokus Německa a Rakouska o utvoření celní unie mezi oběma těmito státy a současně učiněné pozvání ostatním státům střední Evropě, aby přistoupily k tomuto celnímu nebo hospodářskému bloku, aby tím střední Evropa mohla lépe odolávati Americe a Rusku, byl bohužel vyložen jako nepřátelský čin a potlačen.

Domnělému sledování vlastních zájmů, ohrožujících světový mír, bylo by se dalo lehce čeliti přístupem států Malé Dohody a Maďarska. Byl by tak býval utvořen blok států, který by byl mohl sám uvnitř soběstačně prováděti vyrovnávání výrobků. Tento blok byl by býval také dosti silný, aby dovedl odraziti hrozící konkurenční manévry Ameriky a rozvrácení veškerého státního národního hospodářství bolševickými opatřeními Ruska. Bohužel, byla utvořena nová střední Evropa na trati Visla-Karpatské průsmyky-Vah, Střední Dunaj a Vardar, Německo bylo vyřazeno a tím těžce otřeseny základní principy vlastního hospodářství našeho státu. Poloviční opatření a pokusy potírati krisi jedině pomocí balkánských států selhaly, výstrahy německého zemědělství zůstaly neslyšeny, velký vnitřní spotřebitel, zemědělství, byl obětován průmyslu, a tím katastrofa jen ještě zvětšena. Nerozum stran, téměř vesměs orientovaných proti zemědělství, dovoluje vládě, aby zasáhla vždy teprve pozdě a tím byli nejen zemědělci, nýbrž i dělníci existenčně ohroženi.

Zde začíná nyní finanční správa nerozumně šetřiti a podle proslaveného vzoru "malé zloděje věší, velké nechají unikati" stává se exekutor denním hostem ve vesnici. Případy, jako níže uvedené, jistě nepřispějí k uklidnění. Rolník přišel neštěstím o koně. Koně měl pojištěného u "Koňské svépomoci". Třetího dne chce si vyzdvihnouti u Svépomoci peníze na nového. Kdo popíše jeho hrůzu, když vidí, že náhradu zabavil berní úřad. Druhý případ. Rolníkům horské obce zničilo žeň deštivé počasí. Poněvadž nemají příjmů, zůstanou rolníci dlužni kováři. Kovář proto neplatí daně. Berní úřad zabaví kováři jalovici, krávu a dva tučné vepře. K exekuční dražbě přivede si exekutor velmi podezřelého obchodníka, který získá jalovici, krávu a dva vepře, zdůrazňuji, za 1300 Kč, čímž kovář utrpěl ještě další ztrátu jistě nejméně 2700 Kč. Takovýchto případů při vymáhání daňových nedoplatků u drobných a středních poplatníků jest na tisíce. Jistě mohou otřásti důvěrou ke státním úřadům!

A nyní třetí případ a má žádost k celé vládě a ministerstvu financí o vyšetření a vysvětlení věci. Firmě Baťa jest prý předepsáno poměrně málo daní. Živnostníci si na to stěžují a finanční úřady byly proto přinuceny vyslati k Baťovi větší komisi, aby prohlédla knihy. Baťa prý knihy prostě odepřel a úředníci byli prý na telefonický rozkaz ministerstva ihned odvoláni, poněvadž by prý jinak došlo k zastavení závodu. Nyní se táži: Jsou tyto zprávy pravdivé? Jak vysoký je Baťův poplatný příjem a kolik mu bylo předepsáno daní? V zájmu uklidnění zvláště širokých vrstev drobných a středních rolníků musím vznésti tyto dotazy, a upuštění od násilných exekucí a vysvětlení této poslední otázky jistě přispěje k uklidnění.

Jistě byly přesunuty, když již ne uvnitř státu, pak do ciziny velké zisky a jest třeba jen ostřejšího zasáhnutí, aby tyto peníze svévolně odňaté zdanění, byly náležitě postiženy. Přejdu úpravu péče o nezaměstnané, snížení příspěvků na sociální pojištění, přísnou úpravu dovozu výrobků, jichž má zemědělství u nás dostatek a prohlašuji, že průtahy s vyřešením všech těchto otázek těžce otřásly důvěrou německého poplatníka. Tuto důvěru třeba opět získati velmi rychlými opatřeními ve zmíněných oborech. Jen důvěra k vládě a ke zvoleným poslancům může vzmužiti národ, aby vytrval a pracoval o obnově. Pak jistě nepodlehne zlým našeptáváním, která vedla ke strašlivým obětem ve Frývaldově. Než se skončí soudní vyšetřování, upozornil bych již dnes, že nutno změniti předpisy o asistencích a použití zbraně.

Tím přicházím k pojednání o kapitole našeho státního rozpočtu, která jest jistě nejchoulostivější. Bohužel odstraňování těch mnoha nepřístojností, spáchaných v oboru školství, trvá již několik let. Bohužel nelze ještě nyní dohlédnouti, kdy zavládne pokoj také v tomto oboru, tím že konečně budou vyřízeny a přestanou přečiny, spáchané často svévolnými a neodpovědnými šovinisty. Hned na počátku chci zdůrazniti dobrou vůli pana ministra dr Dérera. Ovšem, on sám to nezmůže, a nedovede vymýtiti všechny škůdce míru mezi národy, jak v úřadech, tak i mimo ně. Třeba však uznati kroky, které až dosud podnikl. Rozpočet ministerstva školství na rok 1932 dosahuje výše roku 1931, ba roku 1932 dokonce ji i o něco převyšuje. Vidíme, že vláda v oboru vzdělání nedovolila žádné úspory, přes to že jsou také kapitoly, jako na příklad menšinové školství, při nichž bylo by na místě šetřiti. Vláda tím ukazuje, že nesouhlasí se stanoviskem zemských úřadů, které prohlašují výdaje na vzdělání lidu za neproduktivní a nedovolují obcím, aby uzavíraly zápůjčky na nutné stavby škol, nařízené dokonce školními úřady. Ministerstvo vykazuje mimořádnou a zasloužilou činnost ve zřizování nových škol na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Aby mohlo stavbu škol v těchto zemích v roce 1923 podporovati ještě více, byla částka na to připadající zvýšena o 10.5 milionu Kč. Ačkoliv plně uznávám tuto péči, musím si přece také vyžádati, aby v těchto zemích bylo náležitě podporováno také německé školství. Všechny známky svědčí pro to, že německé školství žijící v právě tak špatných poměrech, jest velmi poškozováno. Poměry tam dole jsou stejné a vyžadují tedy stejné podpory.

V nejnovější době stává se tam zvykem, že německé školy jsou povolovány jen jako pobočky ke slovenským školám. Jest naprosto vyloučeno, aby tato prakse zůstala i nadále, poněvadž v nejkratší době šlo by o existenci německých škol. Německé dítě patří i na Slovensku do německé školy a na německou školu patří německý učitel a správce, poněvadž učitel, příslušník jiného národa, nemá zájmu na vzdělání dítěte cizího národa a poněvadž ve stáří, kdy dítě jest nejpřístupnější, učitel lehce na ně působí, může býti v málo letech odcizeno svému národu. Také na Slovensku jsou ještě sta německých dětí bez německého vyučování. Poukazuji zde jen dva nejhorší případy v Brieště a Kláštoře pod Znievom. V obou místech čeká stále ještě asi 70 dětí na německou školu. Briešta roku 1921, přes to, že tam bydlí jen Němci, byla uznána za slovenskou, chytrým zásahem slovenského faráře. Ještě téhož roku byla v tomto místě zřízena státní slovenská obecná škola. Při posledním sčítání lidu přihlásili se obyvatelé, poučeni zatím o farářově podvodu, k německému národu. Po léta tam již bojují za německou školu. Prozatím nadarmo, poněvadž školní referát v Bratislavě, vlastně příslušný inspektor, přes to, že tamější správce státní školy předložil potvrzení, že děti jsou německé národnosti, nedovede pochopiti, jak se z místa, které roku 1921 bylo vykázáno jako slovenské, mohla náhle státi německá obec.

Inspektorát, aby školu úplně znemožnil, klade tyto podmínky: Obec vystaví nejprve novou školní budovu nákladem asi 160.000 až 200.000 Kč, bude hraditi veškeré věcné výdaje a převezme třetinu učitelských platů. To vše, ačkoliv jest tam školní budova a obce, zvláště na Slovensku a Podkarpatské Rusi, mohly by si blahopřáti, kdyby měly všude takovou budovu. Poněvadž chudá horská obec si to nemůže dovoliti, zůstane na dlouhou dobu ještě bez německé školy. Ještě zajímavější poměry jsou v Kláštoře pod Znievom. Obyvatelé Vrícka, chudí horští obyvatelé našetřili si pro svůj neobyčejně skrovný život a za svého pobytu v Americe peníze. V obvodu Vrícka není téměř zemědělské půdy a proto tam je neobyčejný hlad po půdě. Ze svých úspor zakoupili si obyvatelé Vrícka v sousední obci Kláštor pod Znievom pole a časem domky a hospodářství, takže dnes tamější německá menšina má asi 70 německých dětí.

Němcům se tam ubližuje ve třech směrech. Předně při sčítání lidu dělaly se Němcům největší možné potíže a byli povoláni četníci, aby podobně jako v Brieště působili co možno nejvíce na sčítání lidu. Za druhé, německé děti se neuznávají, poněvadž jest přece vyloučeno, aby v této, kdysi slovenské obci, byla německá menšina a aby se tam dokonce povolila německá škola. A za třetí musí se tam stůj co stůj zabrániti zřízení německého svépomocného družstva, německé raiffeisenky, poněvadž není možno, aby Němci byli zbaveni vysokých úroků Pokladnic, obvyklých na Slovensku, poněvadž i slovenské obyvatelstvo upozorněno po této stránce, mohlo by tomu přijíti na chuť a žádati raiffeisenky nebo kampeličky, aby konečně uniklo svým zhoubcům. Sám jsem zjistil na Slovensku Pokladnice z nichž se později vyklubaly platebny českých bank - které pracovaly s 9 až 17% úroků a tímto způsobem stahovaly ubožákům - lhostejno, ať Němec nebo Slovák - za živa kůži s těla. Raiffeisenky, které jsme založili v německých krajích, prospívají neobyčejně úspěšně, avšak se zvláštní laskavosti k této kulturní práci upírá se nám bohužel stále ještě právo na revisi těchto záložen.

Co spáchala tato německá menšina v Kláštoře, že i četnictvo bylo povoláno, aby zabránilo založení raiffeisenky? Dokonce i schůzka 5 mužů k projednání věci v soukromém domě byla zmařena s odvoláním na úřední příkaz. Co znamenají tyto anarchické poměry? Což nevyžene brzy pan ministr vnitra tyto okresní násilníky, tak zvané státní úředníky? Má býti opakován příklad sousedního slovenského okresu, kde zemědělci rozezleni pro postup úřadů vůči drobnějšíma středním existencím, sáhli k daňové stávce? Což se musí teprve tímto nebezpečným a drastickým způsobem upozorniti na řádění úřadů, než se v tom těmto násilníkům zabrání?

Doufám, že povolaní činitelé co nejdříve zasáhnou a zjednají nápravu, jak v této svépomocné práci, tak také ve zmíněných školských věcech, poněvadž jinak mohly by špatné příklady lehce zkaziti nejen dobré mravy, nýbrž i dobrou vůli obyvatelstva. Případy, jako Briešta, Vrícko, a Horní Turček, kde 5 až 20 německých dětí bylo násilím vnuceno do rychle zřízených státních slovenských škol, svědčí o tom, že se tyto české praktiky se zakládáním škol napodobují také na Slovensku a že se tam právě tak násilně provádějí, jako v historických zemích za doby odborového přednosty Mlčocha neblahé paměti. A zřídí-li se německá třída, pak jen jako pobočka již zřízené nebo rychle vybudované české nebo slovenské školy. Německá škola nemá nebo nesmí se dostati pod vedení německého učitele.