Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pí. posl. Vetterová-Bečvářová. Dávám jí slovo.

Posl. Vetterová-Bečvářová: Slavná sněmovno! Dr Kramář zdůraznil ve své předprázdninové řeči, že dnešní náš stát spočívá na politických stranách. Odtud vyvěrá zřejmá nejistota administrativy, stupňovaná ještě chorobou, vlastní veškeré demokratické veřejnosti: nedostatkem odpovědnosti. Tento nedostatek odpovědnosti vychováváme přímo nynějším zařízením u I. instance. Kompetence I. instance je přímo mizivá. I. instance, která přece přichází do přímého styku se stranami a měla by každý případ individuelně prostudovati a doprovoditi jej závazným doporučením, činí pouhé návrhy. Ví, že je podrobena kontrole II. instance a přesunuje svoji odpovědnost na II. instanci, nad níž bdí ovšem zase kontrola další.

Naše úřední jednání se zdražuje tím, že každý spis běží "nahoru". To znamená, vyjádřeno číslicí, že každý spis stojí aspoň 20 Kč. A přece na 50% záležitostí mohlo by se vyříditi již u nižších instancí. Teprve tenkrát, kdyby nižší instance něco zamítla, mohlo by to býti předmětem dalšího jednání. Zvýšení odpovědnosti docílilo by se tím, že by se každému vymezila přesně jeho kompetence. Ovšem nejtěžším problémem při tom, jako při každé věci, zůstává požadavek svědomitých a schopných pracovníků. Všechny theorie uplatňují se v životě pouze prostřednictvím lidí. II. instance jest přecpána vysokoškoláky, kteří přímo klesají pod spoustou práce a při tom většina této práce je čistě aktuárská. Ministerstva musí opustiti zásadu, že všechno musí projíti jejich rukama. Tak jako v řízení svých podniků, jež by měly býti aktivní, tak i v čistě úřední agendě měl by se stát ohlédnouti po vzoru soukromých podniků, které s menším administrativním aparátem dovedou věci mnohem rychleji vyříditi. Přímo odstrašujícím příkladem jest složitost, s kterou se vyřizují pohledávky řemeslníků a živnostníků za práce, prováděné ve státních budovách. Nedivme se, jsou-li pak nuceni zakalkulovati si své nekonečné čekací lhůty.

Mýlili bychom se však, kdybychom se domnívali, že státní administrativa je vzhledem ke své složitosti také drahá. Ne, je poměrně laciná, neboť stát platí špatně své úředníky. Široká veřejnost se mylně domnívá, že poslední platová úprava byla úpravou dostatečnou. Stav úřednický je nesporně stavem, který trpí nejdelší krisí. Již za Rakouska byly poměry úřednické stísněné, válka znamenala katastrofu pro gážisty, a co je to příznivá konjunktura, to úřednictvo vůbec nikdy nepoznalo.

Sotvaže naše strana díky úsilí dr Kramáře, dr Hodáče, dr Lukavského a posl. Ježka vybojovala úřednictvu aspoň jiskru jakéhosi finančního uznání ve formě t. zv. třináctého platu, již přispěchala platová redukce, a to právě v době předvánoční a v době všeobecné krise, kdy živnostnictvo i obchodnictvo má zájem na hospodářsky zdatném konsumentu. Jen lidé neinformovaní mohou poukazovati, že ku př. i v Německu byly úřednické platy redukovány. Ano, ale před tím byly skutečně zvalorisovány, kdežto u nás nikdy zvalorisovány nebyly, takže i dnes zredukované úřednické platy v Německu nesrovnatelně převyšují naše t. zv. "upravené" úřednické platy.

Druhou věcí, která činí administrativu státní poměrně levnou, jest, abstrahujeme-li od přepychu a zbytečnosti některých ministerstev, špatné zařízení úřadoven. Ve státních úřadech setkáváme se nejednou s poměry naprosto nehygienickými, jako na př. s nedostatkem světla a s uspořádáním naprosto neracionálním. Jedno úřední oddělení je zde, druhé až kdo ví kde. Pan ministr dr Engliš zmínil se, tuším, loni o luxusních školách. Z vlastní zkušenosti musím říci, že jsem poznala velmi málo těchto luxusních škol. Nevím, jaká pověst by šla světem, kdyby německá střední škola v Československu vypadala tak, jak vypadá česká reálka v Praze-Podskalí, kterou hýbají myši, šváby a štěnice a která svým pavlačovým zařízením je nedostatečná i pro skromné soukromé bydlení, anebo kdyby vypadala tato škola jako rozběhané reformní reálné gymnasium v Praze-Bubenči. Pravým obrazem bídy je menšinová česká škola v Šumvaldě na Zábřežsku na Moravě, krčící se uleknutě vedle pěkné školy německé. To je jeden z mnohých obrazů a skutečným anachronismem je spíše stodola než škola, učebná ruská v Činadjevu u Mukačeva na Podkarpatské Rusi. Jak luxusními jsou poměry na medicínské fakultě v Praze, o tom svědčí dlouhé fronty posluchačů, čekajících třeba 2 hodiny na přednášku.

Pana ministra školství dovoluji si upozorniti na staré a dosud stále marné požadavky asistentů vysokých škol. Materiální a právní postavení asistentů vysokých škol, upravené naposled zákonem č. 103 z r. 1926 je velmi neuspokojivé a při tom se jeví ještě tendence zhoršiti je, jak svědčí výnos ministerstva školství a nár. osvěty, č. 59.551/31-IV/3, vydaný v souhlase s ministerstvem vnitra a financí. Jím se úplně uzavřela možnost doplňovati řady vysokoškolských asistentů jak ze středoškolské služby, tak i inženýrské praxe.

Těžké platové poměry asistentů vysokých škol způsobují, že opuštění místa asistentského kvalifikovanou a zapracovanou silou je stále častějším zjevem a je příčinou, že již nyní počíná se projevovati na četných oborech, zvláště u teoretických disciplin, velký nedostatek vědeckého dorostu, který se při delším trvání dnešní situace stane vbrzku katastrofálním pro budoucnost našeho vysokého školství. Tyto poměry je nutno řešiti zvláštním zákonem asistentským.

Chyba není v tom, že stát utrácí, neboť hromadění peněz není úkolem žádného života. Chyba však je v tom, že stát utrácí často neúčelně. Proto znovu vyzdvihuji požadavek dr Kramáře: zřízení úsporné a kontrolní komise. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Mluvíme-li již o tom, kde lze šetřiti, musíme zdůrazniti, v čem se nesmí šetřiti. Věcí, v níž úspory nejsou moudrými, je záležitost všeobecného zdraví. Zdraví je nejlepším a nezbytným kapitálem, jejž musíme vložiti do své práce. Nebudu se šířiti o otázce tělesného zdraví. Tělesná hygiena a pěstování zdraví je otázkou, o níž se nediskutuje, která však se provádí. Za to péče o duševní zdraví je stále ještě v plenkách. A přece hnutí pro duševní hygienu ohlásilo se světu prvním světovým kongresem, konaným ve dnech 5. až 10. května ve Washingtoně jako nejvýznamnější hnutí nového věku. Jeho iniciátora a sekretáře Clifforda Beerse lze představiti našemu parlamentnímu foru slovy, jimiž jej uvítal plukovník dr Lord v Londýně: "Vzdejte čest muži, který dovedl přesvědčiti své krajany, že duševní zdraví je nejdůležitější podmínkou lidské zdatnosti a lidského štěstí a jediným spolehlivým základem velikosti národa."

Dosavadní lékařská a veřejná péče starala se o nešťastníky duševní chorobě již propadlé.

Moderní snahy žádají preventivní péči o lidi, jejichž nervy příliš citlivě reagují na všechen ten znervosnělý chvat a na vehemenci životního boje, jenž je údělem dnešního člověka.

Amerika si uvědomila již za války, co znamená člověk duševně zdravý, zvláště stává-li se složkou kolektiva. Z dvoumilionové armády Spojených států bylo vyloučeno 72.000 vojáků pro duševní vady. Jaká je to záruka zdravého oportunismu, jaká garancie skvělého vítězství!

Podceňujeme obyčejně duševní zatížení lidí kolem sebe, a hle, ono vytváří ovzduší, jež vdechujeme a které není třeba o nic méně jedovaté než ovzduší proniknuté jedovatými plyny.

Naše dosavadní péče o duševně choré omezuje se dosud pouze na ty, kdož duševně onemocněli a stali se sobě nebo svému okolí nebezpeční nebo obtížní. Máme ústavy pro choromyslné, které v historických zemích vydržují země. Na Slovensku vydržuje stát psychiatrická oddělení při veřejných nemocnicích. Nemáme jich však tolik, kolik by jich bylo třeba a hlavně nejsou dostatečně vybavena. Minimální relace odborníků stanoví 300 lůžek pro duševně choré na 100.000 obyvatel. U nás jsme tohoto poměru nedosáhli ani v Čechách. V celé republice nemáme ani třetiny potřebných lůžek a přece případů akutních onemocnění duševních rapidně přibývá, jak bych mohla statisticky doložiti. V Čechách přibylo do zemských ústavů pro choromyslné r. 1922 2996 nemocných, r. 1925 3591 a r. 1929 4201.

Národohospodářsky má tento zjev veliký význam, rovná se nejméně 400 mil. Kč ročně, o něž je náš národ ochuzován. Již z této číslice je zřejmo, že péče o duševní zdraví je institucí rentabilní. Je nutno zlomiti předsudek, že psychiatrie je terapeuticky beznadějná.

Lze jen vítati, že ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy zřídilo svůj poradní sbor pro duševní hygienu.

Bolestnou otázkou zůstává otázka ústavních lékařů-psychiatrů. Je to snad jedinečný zjev svého druhu v nynější době, trpící nezaměstnaností a přeplněné marnými žádostmi o místa. Ačkoli v Čechách přibyly od převratu 2 ústavy, máme o 9 lékařů méně, než bylo systemisováno před válkou. Na Moravě jsou poměry podobné a přece, když byly vypsány 2 konkursy na 9 až 10 čekatelských míst v zemských ústavech, skončily se úplným fiaskem. Přišla jenom jediná žádost, a té z určitých důvodů nemohlo býti vyhověno. Příčiny nedostatku těchto lékařů jsou očividné. Především je to neobyčejně namáhavá služba; vždyť na jednoho lékaře připadá 200 až 300 pacientů. Potom je to služba nebezpečná, neboť choromyslný pacient stává se často útočníkem a kromě toho jsou ústavy pro choromyslné ve větší míře než jiné léčebné ústavy ohrožovány infekcemi, z nichž nejvíce řádí tuberkulosa. Podle Hagena je mortalita tuberkulosou v ústavech pro choromyslné pětkrát větší než u ostatních lidí. Lékaři psychiatrové jsou pouze ústavními lékaři a nemají možnosti vedlejšího výdělku, jak je tomu u lékařů jiných. Podle mých informací projednává se nyní u příslušných ministerstev (vnitra, financí a zdravotnictví) nová systemisace pro zemské ústavy, usnesená zemskými zastupitelstvy. Vyslovuji přání, aby vzhledem k uvedeným velmi závažným důvodům projeveno bylo při těchto jednáních kompetentními úřady a posléze i vládou co největší pochopení pro spravedlivé požadavky lékařů psychiatrů.

Preventivní péče o choromyslné je u nás ztížena tím, že nemáme v celé republice ani jediného ústavu lidového pro ošetření nervově chorých. Tohoto ústavu je nutně třeba se tří sociálních hledisek: 1. lidové vrstvy nemají, kam se obrátiti, jsou-li ztíženy nervovou chorobou, poněvadž nejsou pro ně určeny ani ústavy pro choromyslné, ani všeobecné nemocnice; 2. je potřebí odborného nervového vyšetření, hlavně u lidí nemocensky pojištěných, jejichž choroba je sporná a kteří často upadají v nebezpečí, že budou prohlášeni za simulanty; 3. je naléhavou nutností zaopatřiti nějak chroniky, t. j. lidi ztížené následky chřipky nebo náhlými mdlobami z příčin třeba alkoholických, kteří nyní jsou dováženi do ústavů pro choromyslné. To vše má býti úkolem lidového sanatoria pro nervově choré.

Ale nejenom že toto všechno nám schází my nemáme ani vybudované kliniky pro nervově choré. R. 1929 byla klinika pro nervové nemoci, po odstěhování nemocných z chorobince na Karlově, zrušena. Ministerstvo školství kupuje Karlov od města, ale uskutečnění koupě se z finančních důvodů zdržuje.

Zdraví národa jest z velké části podmíněno hygienou. Moderní zdravotnictví obrací svoji pozornost obzvláště k hygienické manipulaci s potravinami. A je to zvláště otázka zásobování obyvatelstva mlékem, eventuelně otázka nucené pasteurisace-mléka, která se stala podkladem připravované osnovy zákona. Bohužel, mléčný zákon rodí se velmi pomalu, ačkoli příklady a zkušenosti z ciziny by nás mohly podnítiti k horlivější akci. Město New York postavilo se v čelo tohoto mléčného zdravotního proudu a zavedlo nucenou pasteurisaci v mléčné centrále. Výsledkem je, že od té doby se v New Yorku neobjevila tyfová epidemie. I Berlín byl zachráněn r. 1925 před propukávající tyfovou epidemií pasteurisací 8 tisíc litrů mléka. Rovněž Heilbronn dopracoval se po zřízení městské mléčné centrály velmi příznivých výsledků, zvláště pokud se týče úmrtnosti kojenců. R. 1920 rovnala se tato úmrtnost 12%, r. 1926 pouze 4.4%. Je skoro nepochopitelné, že mléčná otázka zůstává u nás tak dlouho nevyřešena, zatím co na př. výrobě piva je věnováno tolik péče, je pro ně nastavěno tolik výborně zařízených pivovarů, jeho jakost je obecenstvem kriticky oceňována a žádaná cena bez skrupulí placena. A přece pivo je jenom nápojem dospělých lidí a ani tu ne všech, kdežto na mléko jsou odkázáni všichni lidé, hlavně nemocní a staří a především děti.

Uvažme jen, jakou sice vydatnou, ale zároveň i nebezpečnou živinou je mléko, které se tak snadno dá falšovati a je obzvláště schopno přenášeti nakažlivé nemoce. Choroboplodné zárodky mohou se do mléka dostati buďto z těla zvířete, nebo z rukou osoby, která s mlékem manipuluje, ať již při dojení, prodávání mléka nebo i z nádob, nejsou-li uschovávány v dostatečné čistotě. Konečně může být mléko také infikováno vodou, kterou je zřeďováno. Při zkoušce vykonané v Berlíně byly nalezeny tuberkulosní bacily v polovině mléka. Jestliže v moderní době ozývají se ještě hlasy proti nucenému pasteurisování mléka, děje se tak ne proto, že by se chovaly pochybnosti o nutnosti této procedury, nýbrž proto, že se vyskytují obavy, že ani pasteurisování není dostatečným prostředkem k ozdravění mléka.

Americké mléčné centrály platí mléko podle jeho jakosti a již tím nutí rolníky k větší pečlivosti v mléčném hospodářství. Rovněž v Mannheimu dopracovali se tímto systémem pěkných výsledků. Mléko, které před válkou obsahovalo 3.4% tuku, obsahuje nyní 3.64% tuku. Podobně ve Stuttgartu mléko dodané z mléčné centrály obsahuje 3.6 až 3.8% tuku. I náš výzkumný ústav věnuje studiu mléka hodně péče, ale dokud nemůže se opříti o zákon, musí postupovati jen od případu k případu.

U nás připadá na mlékařství r. 1932 částka 2,500.000 Kč z celkového rozpočtu ministerstva zemědělství, jenž činí 231,300.000 Kč. Tak to vypadá na papíře. Ve skutečnosti není na podporu mlékařství vůbec žádných prostředků, neboť z položky mlékařství hradí se stájová a užitková kontrola, náklad na mlékařsky odbor při zemědělských radách a starší závazky. A přece úkoly našeho mlékařství jsou nemalé. Vždyť pouze 1/10 našeho mléka je racionelně obhospodařována mlékárnami, ostatní část je z části konsumována, z částí po domácku zpracována.

Rozpočet ministerstva zemědělství byl, pokud se týče výroby živočišné včetně mlékařství, snížen pro r. 1932 o 22%, u ostatních odvětví kolem 10%. To znamená, že zase nedojde ke stavbě družstevních mlékáren, ač malorolníci se jich naléhavě dovolávají, neboť u malorolníka činí příjem za mléko a mléčné výrobky 70 % veškerých příjmů. To také znamená, že bude zhoubně zasažen náš domácí průmysl mlékařských strojů. Byl zaveden v posledních letech za značných hmotných obětí. Proinvestovány byly značné částky do konstrukcí strojů a zařízení, do zapracování inženýrů a dělníků. Nyní, když bylo toto naše odvětví průmyslové vybudováno tak, že je schopno konkurence i s Německem, bude nuceno pro rozpočtovou redukci 800.000 Kč omeziti se tak, že bude musiti propouštěti dělníky a úředníky a snad bude musiti vůbec zastaviti a uvolniti pole zase cizí konkurenci.

Je proto eminentním zájmem našeho hospodářství, aby této katastrofě bylo včas zabráněno a aby pro mlékařství byly uvolněny takové prostředky, které odpovídají jeho významu.

Ke konci dovolte mi, abych znovu připomenula, jakou má náš stát povinnost k našim hospodářským invalidům. Myslím tím především Čechoslováky usedlé před válkou v Rusku. Oni to byli, kteří první přispěli svými penězi na vytvoření našich legií, oni to byli, kteří společně s ruským národem poznali hrůzu bolševické tyranie a sveřepost bolševického lupičství. Nejeden z nich se již do vlasti nevrátil, protože se stal obětí katů ruského národa, byv postaven ke zdi. A všichni, kdož se vrátili, vrátili se jako žebráci. Ten tam byl majetek po 10letí pilně vydělávaný a šetřený. O štěstí mohl mluviti jen ten, jenž po měsících prožité hrůzy zachránil alespoň holý život. Špinavé zavšivené dobytčí vagony a stísněná mezipalubí lodí dovážely nazpět trosečníky života. Jak je přijme ta vlasť, pro kterou neváhali přinášeti oběti, jak pomůže upraviti životní dráhu jejich dětem?

Uplynulo 13 let marného volání a marných nadějí. Zatím dětem, které v bídě dorůstaly, unikal nenahraditelný čas mládí jako průpravy pro život. Přes 400 našich uprchlíků zatím zemřelo, aniž se dočkali spravedlnosti. 300 jich zestárlo k úplné invaliditě. Na kolik z nich čeká žebrácká hůl? Ne, té si nezasloužili, protože po celý život pilně pracovali. Sami nechtějí, aby se mluvilo o tom, kolik žebráků vychází z jejich řad. Zachovali si stále ještě hrdost lidí, kteří dovedli se probíjeti životem i mimo teplou náruč své vlasti. V našem rozpočtu není na ně pamatováno, známe je jenom, když chceme, aby nám platili daně, ačkoliv by měli po každé právo předložiti nám protiúčet. Jest jich asi 2.800. Jmění, které zanechali v Rusku, znamená více než 4 miliardy Kč. Nežádají všechno, ale žádají aspoň něco.

Dnes se koketuje s uznáním sovětského Ruska de jure a mluví se otevřeně o sjednání obchodní smlouvy se sověty. Mají snad býti naši krajané z Ruska znovu, a teď definitivně, obětováni lupičům svého majetku, vrahům svých milých, i své životní spokojenosti? (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Jaša.

Posl. Jaša: Slavná sněmovno! Pro zdravý vývoj školství je velmi důležitým činitelem školská správa, její práce a zvláště duch těch institucí, které školskou správu řídí a usnadňují.

Ministerstvo školství může po několika letech mrtvého klidu už dnes za řízení ministra dr Dérera prokázati, že se mu podařilo probuditi čilý zájem nejen učitelstva, nýbrž celé veřejnosti o některé důležité otázky školské. Dosáhlo positivního úspěchu, zvláště v reformě nižší střední školy. Předběžné učitelské vzdělání bylo prohloubeno učitelskými akademiemi, zatím jednoročními, jež však - jak doufáme - stanou se vhodnou základnou akademií čtyřsemestrových.

Ministerstvo projevilo také iniciativu v reformě osnov škol měšťanských, předložilo veřejnosti k anketě návrh své komise, a byť tento návrh nedošel všude naprostého souhlasu, přece jen anketa byla široká a živá diskuse přinesla nejeden zisk a nejeden věcný cenný námět školských praktiků.

Velmi rušivě působí na vývoj školy měšťanské okolnost, že není dosud řádně a spravedlivě vyřešena otázka nákladů na tyto školy, jakož i záležitost čtvrtého ročníku školy měšťanské.

První, velmi naléhavá potřeba má býti aspoň u měšťanek už zřízených řešena návrhem zákona o újezdních školách měšťanských, kterýžto zákon byl předložen a leží dnes v kulturním výboru posl. sněmovny.

Přes těžkou finanční krisi a přes těžkou finanční situaci státu rozhodla se strana republikánská ústy p. dr Zadiny v kulturním výboru žádati, aby pan ministr financí dal souhlas, aby platnost zákona o újezdních školách měšťanských byla rozšířena i na ty školy, jež mají býti teprve zřízeny. V této sněmovně není snad nikoho, kdo by neuvítal, kdyby největší a nejsilnější straně pomocí jejích členů vlády podařilo se prosaditi příslušnou změnu u pana ministra financí. Ale zákon o úsporných opatřeních vlády, která přes kategorická prohlášení svých členů sáhla na platy veř. zaměstnanců a odhodlala se ke zvýšení daní, vzal nám víru, že by v tomto čase bylo možno dosíci změny v zákoně o újezdních školách. Setrvá-li pan ministr financí na svém odmítavém stanovisku, doufáme, že strana republikánská uzná, že osnova znamená i takto určitý prospěšný pokrok, akceptuje ji a ihned, jakmile poměry se zlepší, vynasnaží se společně s námi o novelisaci a zlepšení. Tím budou také vyvráceny hlasy a tvrzení, že republikánské straně jde o zmaření osnovy.

Nemohu ponechati bez pozornosti školskou správní praxi zemské školní rady moravské. Zasluhuje povšimnutí, jak tento orgán provádí a interpretuje některé školní zákony a nařízení, jaký duch se v jeho rozhodnutích uplatňuje a zejména jaký nesoulad je dnes mezi tímto správním orgánem a učitelstvem. Bez určitého souladu je těžko si představiti zdárný výsledek práce ve školách. V republikánských školách nejde jen o to, aby učitelstvo dobře sloužilo a aby se ke svým představeným chovalo uctivě, nýbrž především, aby jeho práce byla tvůrčí, iniciativní a radostná.

Jde o to, aby učitelstvo nebylo zbytečně rozrušováno lidmi, kteří mají pečovati o klidný a pravidelný chod školní práce, zvláště zbytečným, drahým a rozrušujícím překládáním učitelů ze školy na školu, a to učitelů jak prozatímních, tak i definitivních. Tento zjev na Moravě stále se množí a praktikuje se u zemské školní rady, a poněvadž příklady táhnou, stále více a více uplatňuje se překládání učitelů z trestu - pardon - ze služebních důvodů, čímž trpí nejen učitelé, nýbrž zvláště děti.

Pan vládní rada Kulendík, náměstek předsedy zemské školní rady moravské, odpírá učitelské organisaci právo intervenovati pro své členy, zvláště při překládání učitelů podle §u 55 služební pragmatiky. Jak si tento vedoucí úředník v zemské školní radě v Brně představuje svůj úkol a svůj poměr k učitelstvu, k jeho organisaci, je viděti z toho, jak jednal s 3-člennou deputací vedoucích činovníků zemské organisace učitelské na Moravě. Podle §u 55 služeb. pragmatiky učitelské může prý zemská školní rada překládati učitele kteréhokoliv a kamkoliv bez udání důvodu. Ani postižený učitel, ani učitelské organisace nejsou prý oprávněny žádati za sdělení důvodu přeložení učitelů, a to ani v případě, domnívají-li se, že přeložení má ráz trestního opatření a že pro ně není vážného služebního důvodu. Učiteli a organisaci musí prý stačiti, že úřady použily svého práva, které jim dává pragmatika. Na námitku, že školní úřady mohou tu nevědomky prováděti osobní mstu nepřátel učitele, kterého na udání těchto nepřátel překládají, a tak trestati nevinného, aniž mu oznámí důvody, proč je trestán, a aniž poskytnou možnost vyjádřiti se o tom, co se mu za vinu klade, odpověděl vlád. rada Kulendík, že se učitel může odvolati proti přeložení a může uvésti důvody, jaké prý chce, ale že mu to nebude nic platno, protože i ministerstvo školství i nejvyšší správní soud jeho stížnost zamítnou, když na sdělení důvodů nemají podle zákona nároku. Rozhoduje tedy i v republice nekontrolovatelná byrokracie podle zákona z r. 1917, za tuhé válečné persekuce osobní svobody a z doby rakouského absolutismu.

Organisace učitelské nejsou prý vůbec oprávněny vytýkati školním úřadům používání §u 55 služeb. pragmatiky učitelské k překládání učitelů bez udání důvodů, ani když se domnívají, že přeložení není odůvodněno a je nezaslouženým trestem. Činí-li tak, porušují prý úctu k zákonům a ke školním úřadům a vychovávají mladé učitele k neposlušnosti. Jak má učitel vychovávati ke spravedlnosti, když vidí, že může býti potrestán bez viny a že spravedlnosti se nedovolá? Organisace učitelské nejsou prý také ani oprávněny intervenovati v osobních záležitostech členů organisace, leč by se vykázaly usnesením valné hromady nebo výboru pro ten který případ. Intervenují-li bez takového zmocnění, porušují zásadu demokracie. Je nerozumno žádati, aby valná hromada spolku, konaná jednou do roka, nebo i výborová schůze, konaná třikráte do roka, mohla předvídati, ve kterých případech jednotlivých členů organisace nutno intervenovati, anebo aby se jen k tomu účelu takové schůze konaly. Ostatně rakouské ministerstvo kultu a vyučování uznalo v případě dozoru na žáky při náboženských cvičeních v Pěnčíně r. 1905 právo náboženských organisací, hájiti před úřady zájmy stavu jako strana. Úředník republikánský však to právo národnímu učitelstvu nepřiznává.

Názory p. vládního rady Kulendíka o demokracii jsou zmatené. Doporučuje demokratický postup učitelské organisaci, aniž by sám se jím řídil anebo doporučil říditi se jím předsedům okresních školních výborů. Považuje se za kompetentního přeložiti učitele, aniž by se dotázal na mínění místní školní rady, občanů i okresního školního výboru. Byl přeložen učitel dokonce proti jednomyslnému protestu celého zastupitelstva i místní školní rady a na přeložení se setrvalo z důvodů prestyže. Podle špatného příkladu zemské školní rady dochází stále častěji ku překládání prozatímních učitelů předsedy okres. školních výborů, a to bez souhlasu jak místních školních rad, tak i okresního školního výboru - to se tak děje presidiálně. Počíná se uplatňovati libovůle a za libovůle kvete denunciace. Takové pojímání a vykládání demokracie považujeme za neupřímné a nesprávné. Pouhé odepření jakéhokoliv vysvětlení, tvrzení, že přeložení učitele je jakousi privátní věcí referenta, je nemožné v republikánském právním řádu. Zneklidňuje učitelstvo a působí rušivě na školskou práci. Jaké záruky chce tedy poskytnouti p. vládní rada Kulendík veřejnosti i učitelstvu, že §u 55 služební pragmatiky nebude zneužíváno oproti všem učitelům nepohodlným? Ale jinak mi není známo nic o tom, že by tento odpovědný hodnostář odmítal stejně rigorosně všeliké intervence a denunciace jednotlivců. Nic není slyšet, že by na příklad právo intervencí odpíral duchovním, jichž přání jsou slyšena s největší blahovůlí. Ti se cítí ve školském úřadě na Lažanském náměstí v Brně jako u svého muže, jak prohlásil sám přísedící Drobný katolickým učitelům: Pan vládní rada Kulendík je náš člověk.

Ale i pan vládní rada může míti své politické přesvědčení a nám je lhostejno, zda je to přesvědčení podle legitimace politické organisace strany lidové či podle legitimace klubu agrárních akademiků. Ale učitelstvo a veřejnost má právo žádat od svého nadřízeného úředníka objektivitu, spravedlnost, nezaujatost a snášenlivost. Učitelé na Moravě si stěžují, že obsazování učitelských míst a řízení obsazovací zvláště na vedoucí učitelská místa se protahuje podle toho, o koho se jedná. Sám zmíněný úředník drží některé presentace na místa v Brně od r. 1927 nevyřízené. V presentacích jsou dlouhé mezery. Tak na příklad v Dolních Vilemovicích, okr. Třebíč, místo řídícího učitele obsazuje se již 5 let. (Výkřiky posl. dr Moudrého.)

Došly určité stesky na praxi u zemské školní rady v Praze, kde totiž zavádí se disciplinární řízení v některých případech a oznamuje se to učitelům, aniž by jim, ba ani okresním školním výborům, oznámena byla příčina, proč se disciplinární řízení zavádí. Děje se tak podle všeho na základě anonymních udání u zemské školní rady pražské. Tak bylo v poslední době zavedeno disciplinární řízení proti zasloužilému legionáři, aniž by věděl, proč je vyšetřován. Podobných případů je více. Očekáváme od nového pana presidenta zemské školní rady, jejž provází pověst úředníka spravedlivého, že těmto případům a intrikám učiní přítrž.

Pan posl. Vičánek prohlásil ve své řeči v sobotu, že za dnešního režimu v ministerstvu školství nestane se inspektorem nikdo, kdo nemá legitimaci strany soc. demokratické. Za takového stavu nemůže prý školská správa požívati důvěry. Pan kol. Vičánek je Moravan a domnívám se, že soudí na základě jmenování inspektorů na Moravě. Za dnešního režimu ministra školství bylo na Moravě jmenováno 9 okresních školních inspektorů a z těch je pouze jeden sociální demokrat. Všichni ostatní jsou příslušníky různých stran. Mezi posledním jmenováním je případ, kde na okresu v západní Moravě byl jmenován okresním školním inspektorem pedagog, který byl právě podporován v zemské školní radě a byl vsunut do terna na základě intervence pana přísedícího Drobného, tedy strany lidové a také v ministerstvu školství byl podporován stranou lidovou. Aby nikdo ze soc. demokratů a ze socialistů vůbec nebyl zvláště na západní Moravě inspektorem jmenován, o to starají se pp. zemský školní inspektor Komárek a p. vládní rada Kulendík tak pečlivě, že jejich sítí se žádný socialista, neřku-li soc. demokrat, vůbec nedostane. Jmenovaný soc. demokrat byl jmenován na Moravě východní. Tak vypadá jmenování inspektorů a navrhování tern v obvodu p. zemského inspektora Komárka na Moravě. Tak ten pán chápe demokracii jako druhý rozhodující činitel v zemské školní radě.