Ministerstvo soc. péče vede boj proti nezaměstnanosti zavedením péče o nezaměstnané a podporou stavebního ruchu. Placením příplatků ke mzdě samosprávným korporacím bylo sice odpomoženo částečně nezaměstnanosti, ale ku pracem povoláváni byli takoví dělníci, kteří do počtu nezaměstnaných nenáleží. Tím způsobem ovšem účelu sledovanému odpomoženo nebylo.

K návrhům, jak zmenšiti počet nezaměstnaných, náleží i problém 40ti hodinového pracovního týdne. O věc zajímají se již některé příslušné korporace. V klubech naší strany bylo již o tom jednáno a usneseno nedoporučiti tento návrh, ježto směřoval by ke zdražení výroby v obchodech, pak ke zmenšení tržby a výdělku. Liberecká Obchodní komora vypočetla že dle tamních poměrů 40ti hodinový pracovní týden zdražil by výrobu o 15 až 20%. Také schůze obchodnictva a živnostnictva protestovala proti návrhu, ježto by vážně ohrožena byla konkurenční schopnost k cizině. Zkrácení pracovní doby při stejných platech znamenalo by tak citelné zvýšení nákladů, že ohrožena by byla existence těchto živností. Celkové mínění o věci u nás je, že většina interesovaných zájemců je proti tomuto návrhu. Mezinárodní ústav práce v Ženevě se o věci určitě nevyslovil a také zkušenosti z jiných států nejsou toho druhu, aby dle nich mohl býti činěn určitý závěr.

Nejnověji vyslovil se proti zkrácení pracovní doby komitét českého odboru zemědělské rady pro zákonodárné a národní hospodářství, odmítnuv zavedení 40ti hodinového pracovního týdne v zemědělství. Uvedl, že zemědělství odkázáno je na přírodní podmínky, které se nedají upraviti zákony. Živnostenské a obchodní korporace vyslovily se již proti 40ti hodinovému pracovnímu týdnu, nyní následuje zemědělská korporace, což dokazuje, že většina interesovaných nesdílí názor o užitečnosti tohoto opatření. Vrcholné korporace živnostenské rozhodly již proti 40ti hodinové době pracovní na svých sjezdech a schůzích. Opírají se o důvody, že nynější hospodářská tíseň vylučuje další zatěžování podnikatelství, které by se projevily ve zkrácené době pracovní při nedotčených mzdách, ježto výrobní a provozní náklad a obchodní režii nelze více zatěžovat. Technické příčiny uvádí, že stalo by se tak na újmu konsumentů a jakosti výrobků. Zákon by ztížil, v některých odvětvích i znemožnil náš vývoz, ježto bychom nemohli soutěžiti se státy, u nichž zkrácení doby pracovní není zavedeno. Tam ani dnes ještě 48 týdenních hodin není zavedeno a stalo by se tak tím spíše. Zamýšlený zákon umožnil by zaměstnancům možnost vedlejšího zaměstnání na úkor zaměstnavatelů i zaměstnanců tak, jako dnes zavedená jednoduchá frekvence v úřadech ubírá práci nezaměstnanému úřednictvu a zřízenectvu. Zákon ochromil by podnikání živnostnictva, čímž by se zvýšila nezaměstnanost. Zkrácení doby pracovní zavinilo by zvýšení výrobních nákladů a prodejních cen výrobků. Tím méně dal by se zákon provésti u živností sezonních, které musí býti rychle provedeny a spíše povolována musí býti práce přes čas. Provoz při některých podnikání jest individuelní a nezávisí na poměrech, veřejných zvyklostech a přání konsumentů. Provoz živnostenského podnikání řídí se spíše potřebami odběratelů. Je vyloučeno, aby podniky potravinářské a ty, které se řídí obstaráváním denních potřeb životních mohly zkrátiti provoz v době, kdy je potřebí uskladnění a zpracování potravin podléhajících zkáze.

Hospodářské účinky zkrácené doby pracovní projevily by se ohrožením rentability každého podnikání, což žádné hledisko domnělé pokrokovosti nemůže vyvrátiti. Rozlišovati nutno dále pracovní poměry v živnostech řemeslných, obchodních, továrních a zemědělských, na dolech a v jiném podnikání. Otázka zkrácení doby pracovní je problémem mezinárodním a žádaný jiný stát dosud k němu nepřikročil. Některé státy nezavedly to ani dosud, ani 48 hodinovou dobu pracovní. Zkrácení doby pracovní vedlo by také ke snaze nahraditi kvalifikované dělnictvo dělnictvem pomocným nekvalifikovaným, čímž by nezaměstnanost se ještě zvýšila.

Třeba všechny akce směřující ku zmírnění počtu nezaměstnaných jsou vedeny s ohledem na finanční stav státu, dlužno uvítati nutnost zmíniti se o jedné okolnosti, na niž se tak často zapomíná. Je to kritický stav v řadách živnostenstva a řemesel, kde nezaměstnanost řádí měrou nebývalou. Jen malý počet řemesel je jakž takž zaměstnán, řada jich tone v nouzi a naprosté nezaměstnanosti. Jsou to obuvníci, krejčí, truhláři a j. Tu jeví se nutnost při zadávání prací bráti zřetel na ně, zejména na stavební živnostníky, a vzpomenouti jejich smutného stavu.

Přání a stesky jednotlivých živnostenských odvětví shrnuji následovně:

Obuvníci žádají uzákonění ochrany obuvnické maloživnosti. Dále, aby za účelem usměrnění obchodu obuví v tuzemsku vydán byl zákon na omezení počtu filiálek a velkotovárních skladů obuví. Pro základní ustanovení tohoto zákona budiž pojat § 18 živn. řádu vztahující se na živnosti koncesované, podle něhož povolení a zřizování těchto filiálních prodejen vázáno by bylo zřetelem k místní potřebě a počtu obyvatel. Zákon o daňové reformě ze dne 15. června 1927 doplněn buď odstavcem, že pobočné závody a prodejní filiálky velkotováren v jednotlivých místech považovati dlužno za samostatné podniky v místě zdaňované. Vedle daňové sazby podléhati mají tyto podniky zvláštní základní přirážce.

Řezníci žádají zrušení dávek za zvěropolicejní prohlídky dobytka a masa vybírané od r. 1929 obcí pražskou. Budiž zrušeno po druhé vybírání daně z masa a paušálu na potravní čáře, neboť není důvodu, aby se tato daň platila dvakráte.

Knihkupci a nakladatelé žádají zamezení kolportáže knih po domech, restauracích a vinárnách. Dále žádají zastavení vydání koncesí knihkupeckých alespoň na 2 leta.

Knihaři žádají omezení knihařských prací v trestnicích, u dráhy a jinde. Žádají, aby pamatováno bylo při projednávání zákonného zákazu přídavku ke koupenému zboží, na to, aby kalendáře neb reklamní předměty dávané dle starého zvyku zákaznictvu k novému roku byly ze zákazu tohoto vyjmuty, ježto odvětví výroby těchto předmětů poskytuje celoroční obživu mnoha rodinám.

Truhláři žádají, aby nebylo povolováno dovážeti různé potřeby truhlářské (dyhy, kování, zámky), když tyto potřeby se v republice vyrábějí. Přizpůsobiti ceny materiálu dřeviva, tvrdého i měkkého, by výlohy byly sníženy. Dnes vyváží se řezivo truhlářské do zahraničí za ceny nižší. Výroba truhlářská v republice, hlavně truhlářství nábytkové a stavební, je taková, že zapotřebí starati se o vývoz do zahraničí, hlavně do Ruska a na Balkán. Vysoké jsou příspěvky k institucím sociálním. Je velkým zatížením výroby u malého živnostníka, odvádí-li pro nemocenské a invalidní pojištění za 1 dělníka měsíčně 88 Kč. Těžce dotklo se všech živností, nejen truhlářské, pracujících s několika lidmi, že má dělati bernímu úřadu účetního úředníka a výběrčího. Dělník platí týdně 50 hal. důchodové daně a zaměstnavatel je nucen dělati výkazy, musí je nositi na berní správu, to znamená značné zaneprázdnění živností a řemesel.

Kožešníci stěžují si na zprůmyslnění řemeslné výroby, které ubírá vlastní výrobu živnostníků rozmachem výroby tovární a usiluje o monopol prodeje četnými filiálkami a snaží se ovládati a říditi prodej těchto výrobků v malém. Tato těžká konkurence vybíhající z pojmu továrny, který je určen strojní velkovýrobou, ne však detailním prodejem, stala se tak běžnou, že je vážnou poruchou pro tuto živnost.

Bednáři si stěžují, že podle §u 37 živ. řádu pivovary, lihovary, obchodníci vínem, chemické a podobné závody mají za úkol vyráběti obaly, ne však sudy. Tvrdí, že sud v tomto slova smyslu není obalem na zboží jimi vyráběné, že je mohou vyráběti svými dělníky, aniž by potřebovali oprávnění živnostenské ku provozování živnosti bednářské.

Sládci - mám na mysli ne velké akciové pivovary, a l@a Smíchov, Plzeň, poněvadž těch je malý počet a hlavně jedná se o sta jiných malých sládků, které můžeme mezi maloživnosti zcela právem počítati - plným právem si stěžují, že pivo a celé odvětví pivovarnické je zdaněno nesnesitelně vysoko. T. zv. výnosová daň z piva z loňského roku se zpětnou platností uzákoněná je i od nejmenších naprosto nemajetných pivovarů vymáhána způsobem přímo nelidským. Zákon mluvil jinak o slevách této daně, která má sloužiti k odpisu dlužných daní, prakse však mluví též jinak, ba obráceně. Uzákoněných 6 mil. Kč ročně na subvence pro malé pivovary zůstalo též jen na papíře a marné jsou všechny prosby, žádosti, stížnosti, nedává se nikomu nic a jak vidíme dnešní hospodářskou situaci, spíše to nadále na papíře zůstane, než kdyby se jim nějakého odškodnění dostalo.

Veřejnost tupě a klidně přihlíží, jak se na venkovských městech jeden pivovárek za druhým zavírá a nenapadne nikomu, že jest škoda pro obec i okolí ztráta i toho nejmenšího podniku. Jednak daňově, přirážkově, jednak také tím, že místní a z nejbližšího okolí dělnictvo bývá v takovém malém pivovaru třeba v menším počtu zaměstnáno.

Majitelům cihelen, cementáren a keramických výrobků velice by se ublížilo uzákonění zavedením 40ti hodinového týdne. Výrobní list cihlářský nezvýší svoji výkonnost, jestliže by bylo k němu přidáno o 10 dělníků více, nýbrž potřebuje vyráběti co největší počet hodin denně, aby jeho výkon byl plně využit. Nevyužitím výkonnosti stroje zdražila by se výrobní jednotka, což by bylo velice vážným a nevítaným důsledkem zavedení 40ti hodinového týdne v našem průmyslu.

Pekaři, jako důležitá složka středních stavů výrobních a obchodních, která je bezpečnou oporou státu, prohlašují, že dnešní postup ministerstva zásobování ve věci pečení chleba a pečiva odmítají a že nutno jim se říditi dle směrnic vydaných r. 1924. Totéž týká se i chleba. Vydaný výnos okresním úřadům, by svolány byly ankety o cenách pekařských výrobků těžce by poškodil existenci pekařských mistrů a dána by byla práva výrobcům až dosud uznávaná úplně, v šanc libovůli. Dokud nelze úřadům zabrániti zvyšování cen mouky, není možno zasahovati do poměru výrobních nějakým násilným řešením prodejní ceny. Dnešní kritická doba žádá soustředění práce povolaných kruhů, aby tak čeleno bylo hospodářské, nepříznivé situaci. Snižování cen pekařských výrobků děje se bez veškerého nátlaku vzájemnou konkurencí a nízké ceny jdou namnoze již pod možnost nejskromnějšího výdělku. Nutné zmínky zasluhuje systém předaňování pekařských živností, který v poslední době nastal.

Daňové základny jsou pekařům zvyšovány a nepřihlíží se k podanému správnému přiznání. Při všech sporných případech nechť, jsou znalci z oboru pekařství, odborně znalí, protože jenom ti mohou dávati před úřady správný úsudek.

Pan ministr zásobování zmínil se v rozpočtovém výboru o hospodářské krisi, která tu v určitém rozsahu je, ale kterou nebude lze předpoklady do kompetence ministerstva zásobování spadajícím zažehnati. Právě krise tkvící také v nadprodukci, ve velkých zásobách všeho druhu zboží a výrobků činí akutní potřebu zabývati se zrušením ministerstva zásobování, o co již tak dlouho usilujeme a o jehož udržení projevil pochybnosti pan ministr v rozpočtovém výboru, když se vyslovil, že se přiblížila chvíle, kdy bude nezbytno rozhodnouti o dalším osudu ministerstva zásobování.

V této věci najde pan ministr v našem klubu a v celé delegaci živnostenské strany vždy ochotného spolupracovníka.

Včera odhlasován byl návrh o úsporných opatřeních platových ve veřejné správě. Učinili jsme tak s různými pocity, ale zájem státu je a musí být každému nade vše. Zmírnění státních výdajů a snížení rozpočtu umožní v dohledné době, aby pamatováno bylo na ty, kteří si to nejvíce zaslouží. Řadím mezi ně i naši stráž bezpečnosti, kde vyskytují se platy 8.000 Kč ročně vedle pohotovostních poplatků 50 haléřů za hodinu. Přijde-li strážník ze služby, může si těžko přivydělati, když je službou vyčerpán.

Poměry u četnictva byly upraveny a jistě by bylo záhodno při nejbližší možnosti pamatovati na stráž bezpečnosti a umožniti jí tak lepší existenci vzhledem k namáhavé službě, kterou musí konati ve dne i v noci.

Seznam daňových tragedií rozmnožen byl nejnověji o další případ: Po smutném ledečském dramatu uvádí kol. sen. Tichý případ drogisty Fince, který po vykonané daňové exekuci usmrtil sebe a svoji manželku, zanechav po sobě sirotka. Přehmaty berních správ vyžadují si však nejen životy lidské, ale starají se také o to, by živnostník ten vezdejší chléb měl hodně hořký v podobě nekonečného šikanování a sužování. V Libochovicích dostal 75 letý stařec, živnostník daňový výměr na příjem 10.000 Kč, už 14 dní na to dostal platební rozkaz na daň z příjmu 18.000 Kč který za několik dní na to měl zaplatit. To může přivésti takového starce jistě do zoufalství. Též v Roudnici n. Lab. dovedou dobře s živnostníky točit, a to hodně libovolně, neboť tam po 3 léta nebyly svolány berní komise. (Slyšte!) Obuvník 69 let starý dostal od berního úřadu v Březnici oznámení, že mu budou zabaveny svršky 29. října, odebrány a prodány na městském úřadě. Po 40 let platil správně daně a teprve teď, když následkem stáří a nezaměstnanosti nemohl platit, podal si žádost za osvobození od daně výdělkové a za odpis daňových nedoplatků. Předpokládal, že podle zákona jako 69 let starý poplatník má právo na osvobození od výdělkové daně. V žádosti uvedl, že je churav, žena nemocná, a předložil lékařské vysvědčení. Berní správa v Blatné žádost zamítla a žádala zaplacení daní 24.000 Kč. Když jich nemohl zaplatiti, dala mu prostřednictvím berního úřadu v Březnici zabaviti z výkladu posledních 14 párů bot, které byly také prodány a strženo za ně 429 Kč. Byly to jeho poslední zásoby, za něž byl koželuhovi dlužen. Případ ten je skutečně drastický a uvážení hodný.

Otázka pokut za přestupky živnostenského řádu vyžaduje nápravy. Máme dobrou měnu a bylo by na čase, aby si úřady, berní správy, obce a j. vedly při vyměřování pokut svědomitěji. Tam, kde byla pro přestupek vyměřována pokuta 5 Kč, činí dnes 50 Kč i více. Nedávno vyměřena byla malému živnostníku pro opožděné zaslání odpovědi pokuta 500 Kč. Není to znehodnocování naší dobré valuty? Neškodilo by, kdyby nadřízené úřady zakročily a poučily jim podřízené instance, že naše koruna je hodnotným penízem a pokuta ve výši 5 Kč již svého účele dosahuje.

Důležitou věcí je naše školství, které vyžaduje většího nákladu, jak z rozpočtu vidíme. Při tom jde o vhodné a účelné vynaložení těchto peněz. V kulturních otázkách nezadali jsme si v ničem před ostatními státy a jsme proto v tomto směru mezi nejpřednějšími. Co se dohonit dalo, to jsme od převratu učinili; máme pevně a pěkně vybudované školství vysoké, střední a nižší. Na vzdělání národa vynaložili jsme vše, neboť snahy naše nesly se v duchu Komenského a jiných kulturních apoštolů. Na našich universitách máme velký počet posluchačů, o jejichž uplatnění a umístění budeme míti starosti. Pokud jde o střední školy, nutno právem poukázati na jejich více než dostatečný počet. Nemělo by se hověti jen tak četným žádostem, by každé menší městečko mělo pro své hospodářské zájmy střední školu. Taková snaha má v zápětí v městě a nejbližším okolí agitaci po největším počtu žáků, aniž se uvažuje o účelnosti takového počínání.

Otázka nedělního klidu v živnostech a obchodech byla již dobrozdáním obchodních korporací a usnesením našich klubů rozřešena tím, že rozhodování o tom má býti vázáno na rozhodnutí příslušných gremií a společenstev. Iv této otázce přiklonil se názor zemědělských korporací k projevu obchodních gremií a živnostenských společenstev. Tyto korporace sdílejí názor, že nedělní klid v obchodech a živnostech by poškodil nejen živnosti a obchody ve venkovských městech, nýbrž snížil by i jejich význam na nejmenší míru.

V nejbližší době přikročí parlament k řešení některých důležitých předloh. Mezi nimi jsou: ochrana nájemníků a otázka stavebního ruchu. S tím souvisí otázka nezaměstnanosti sezonních dělníků stavebních živností, na něž bude nutno bráti patřičný zřetel.

Živnostnictvo nepřeje si ničeho jiného, než dodržování zákonných norem a platných předpisů. Dožaduje se, aby se veškeré sporné a nejasné zásahy do samostatného podnikání a živnostenských oprávnění děly vždy v souhlase a za spoluúčasti kompetentních živnostenských organisací a aby před vydáním jakýchkoli směrnic a nařízení příslušných úřadů byly slyšeny vždy zájmové instituce.

Živnostnictvo dožaduje se ochrany živností, jmenovitě po stránce hospodářské, jakož i snížení všech břemen, která živnostnictvo zatěžují tak, že nemůže jich již zmoci, čemuž nasvědčují četné případy zoufalství živnostníků. Má-li živnostnictvo dostáti svým povinnostem, je mu třeba ochrany a vnitřního klidu. Vyslovuje přání po ochraně soukromého podnikání, na které se činí stále útoky, ohražuje se proti nekonečným břemenům sociálním, která ohrožují hospodářskou stabilitu státu a všech jeho poplatníků, jmenovitě živnostnictva a obchodnictva.

Snaha, aby si náš rozpočet zachoval tradiční rovnováhu z posledních let, došla uplatnění.

Bylo dokázáno, že cílevědomá práce mnoho zmůže. Nutno předejíti obavám, že další břemena budou převalena na bedra poplatnictva. Heslo "šetřit" musí tu vykonati své dobré dílo. Zbývá, aby prakse, kde jde o povinnosti vůči státu, byla mírná a vlídná.

U vědomí, že tíživá břemena v rozpočtu obsažená budou rok od roku zmírňována a že rozpočet nebude proti živnostnictvu činiti nemožné nároky, zaujmeme k němu vzhledem ku potřebám státu stanovisko spoluhospodáře a povolíme co v zájmu celostátním je nutno. (Souhlas.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr Ravasz.

Posl. dr Ravasz: Slávna snemovňa! Máme predložený návrh zákona o rozpočte na r. 1932. Našou úlohou by malo byť pohovoriť o tom, čo tento návrh obsahuje, či je on pre nás Slovákov, pre Slovensko dobrý, dostatočný, či naše potreby kryje a zaobstaráva potrebné náklady na ne. Ďalej mali by sme hovoriť o tom, čo všetko v tomto návrhu není, čo ti páni sekční šéfovia ministerstva financií a ostatných ministerstiev, ktorí Slovensko a jeho potreby vôbec neznajú, čoho z tých najpotrebnejších zaokrytí vynechali. Pri všetkých zákonoch a vo všetkých parlamentoch demokratických štátov tak býva, že preto sa reční k istým zákonným predlohám, aby sa ony vecne pokritizovaly, aby sa ukázalo na jednotlivé nedostatky toho ktorého zákona, podávajú sa pozmeňovacie návrhy a jestli sú tieto opodstatnené správnymi dôvodmi, demokratický parlament tieto prijíma a vláda potom pred hlasovaním navrhnutou zmenou doplní zákon a dáva ho takýto odhlasovať. Žial u nás tohoto dobrého zvyku nemáme, ba naopak všetky pozmenovacie návrhy, ktoré opozícia podá, hoci by boly aj najsprávnejšie, bez vecných dôvodov sú ohromnou väčšinou vládnych poslancov šmahom prehlasované a tak vlastne len 200 poslancov robí u nás zákony, poslanci terajšej vládnej koalície; opozičný poslanci, teda aj poslanci slovenskej ľudovej strany, zákonodarne nie sú činní, lebo sú v tejto činnosti vládnou väčšinou hatení, potažne ich návrhy ignorované. Príčinou tohoto nedemokratického počínania isteže je dnešný systém, zavalivší sa na občianstvo, ktorý stavia v pochybnosť správnosť našej demokracie. A ten istý nemožný systém tvorenia zákonov takýmto spôsobom aj tento návrh zákona o rozpočte stíhol a stíhne tým väčšmi, poneváč, ako ktosi z nás tu či v novinách hovoril, parlamentu predložený rozpočtový návrh zákona má tú výhodu, že sa na ňom nič zmeniť nedá. Môžeme o tom hovoriť, kritizovať, debatovať, ale pozmeniť, - to nie. A som si istý, že je tomu tak, lebo veď už niekoľkokráť sme my Slováci poukazovali, že štátne rozpočty parlamentu predkladané nedbajú naších kulturných, hospodárskych potrieb vôbec, alebo len v najmenšiej miere a nezmenilo sa v náš prospech podnes nič a nezmení sa, dokiaľ samí českí sekční šéfovia budú robiť tieto návrhy, ktorí neznajú ani znať nemôžu naše slovenské hospodárske nedostatky. (Tak je!) Oni robia a ináč dľa dnešného systému nevedia to robiť, sostavujú rozpočet dľa šémy rozpočtu predošlého roku - v tom na Slovensko málo, alebo nič pripadá: No prečo by on úradník "suo motu" mal niečo sám v novom rozpočte dokladať a dávať niečo, alebo viac Slovensku ako vlani, keďže to žiadon ministerský rezort nežiadal! Zo svojho stanoviska jednal snád subjektivne správne, ale kedy takto budeme my Slováci a Slovensko mať výhľady, že sa rozpočet bude aj pre nás robiť? Slovensko a Slováci v zodpovednom počte vo vláde zastúpení nie sú. Následkom toho kto má v rezortoch, keď sa o rozpočet jedná, pamätovať na Slovensko? Tí dva slovenskí ministry - ktorým osobne česť - sú členovia českých strán a musia uplatňovať vo svojích rezortoch záujmy svojích českých strán a takto sa na Slovensko vždy zapomína. Čisto slovenská strana, ktorá by aj so zorného úhlu a s hľadiska slovenského sostavovala rozpočet a brala v ňom percentuelný obnos na zaokrytie slovenských potrieb, taká vo vláde není a preto pre nás rozpočet predložený nemá prajného účinku. O čísliciach a rozvrhoch pre jednotlivé rezorty tohoto rozpočtu hovorit, keďže sa na ňom už teraz pozmeniť i tak nič nedá, je preto nepotrebné a marenie času.

Nech je mi však pri tejto príležitosti dovolené aspoň o nesprávnostiach a zlej administratíve jednotlivých ministerstiev pohovoriť. (čujme!) Je to až núdne poukazovať a rečniť pri každej možnej a danej príležitosti o nedostatkoch a mnohokráť o nesprávnom pokračovaní finančnej správy a jej medzítok pri vykonávaní zákonov a nariadení na Slovensku. Toľkokráť naší slovenskí opoziční poslanci, ba ešte aj vládni, poukázovali na tento nesprávny postup finančných úradov voči našim poplatníkom, že počínam ztrácať dôveru v p. ministra financií, či mieni týmto zloriadom vôbec a všeobecne už raz koniec urobiť a či vyčkáme, až si ľud sám svojím spôsobom nápravy sjedná, ako sa to už stalo tento rok na južnom Slovensku. Náprava sa už aj preto od rokov nedeje a nemôže diať, lebo ako je to v našom demokratickom parlamente zvyklosťou, žiadon pán minister - dnes je výnimka, že tu pán min. predseda sedí - nebýva prítomný pri debatách o zákonoch do jeho rezortu patriacich. Tedy ani p. minister financií nebýva prítomný a tak keď naše kritiky a naše slovenské sťažnosti nepočuje referovať, ktože by mu referoval o tých žiadostiach tých večne fňukajúcich Slovákov, lebo veď výťahy rečí slovenských poslancov české a tobôž vládne noviny neprinesú. Tu mám príklad: Pán býv. minister Tiso a dr Polyák zde predniesli 1 1/2hodinovú reč, myslím, dosť vecnú, z ktorej české noviny Lidovky, ktoré si osobojú právo byť na Slovensku hojne rozšírené, priniesly len 4 riadky o slovenských sťažnostiach. České noviny a vládne nie sú povolané, aby propagovaly žiadosti Slovákov, ale sú k tomu, zakriknúť každého, kto bojuje za odstranenie slovenských krívd. (Tak je!) Teda ako môže ten pán minister financií nápravy sjednať, keď o našich krivdách nič nevie, nič nečíta? Preto my slovenskí opoziční poslanci tu o biedach nášho ľudu do prázdna hovoríme a sme honorovaní najviac posmešnými výkrikmi pomery slovenské neznajúcich českých kolegov.

A to sa má menovať demokraciou a takto sa má uplatňovať vôľa slovenského ľudu na tomto areopágu!

Malo by byť slávnej vláde známo, že tento rok bolo celé južné Slovensko postihnuté ako povodňami, tak i doteraz nevídanou všeobecnou neúrodou. Slávna vláda, ministerstvo financií, zemedelstva, ba aj sám pán min. predseda boli na túto událosť upozornení našou stranou predvedenými deputáciami z krajov postihnutých ešte v jarných mesiacoch, tiež aj námi podanými návrhami žiadajúcimi rýchlej a skutočnej pomoci maloroľníkom. Menovite pán minister financií bol požiadaný, aby vzhľadom na tú skutočnosť, že roľníkovi v pásme od Skalice cez Trnavu, Nitru, Žitný Ostrov, Galantu, Nové Zámky, Šurany, Levice, Vráble, Zlaté Moravce, Nová Baňa, Krupinu, Lučenec až hen po Košice sa takmer nič, t. j. na miesto 8 až 10 q len 2 až 3 q obilia urodilo, teda nielen že dôchodku nemá, ale nebude mať čo jiesť. Žiadali sme, aby sa tieto škody daly zistiť vedúcimi finančných expositúr a na základe predostretia týchto, aby sa dane odpísali na tento rok, keď nie v celku, aspoň čiastočne, ako to pri pohromách v Čechách a na Morave býva a praktizuje sa pri českých veľkokapitalistoch a továrníkoch, ktorí majú 15 až 40 milionové reštancie, ale pri našich chudobných maloroľníkoch, - tam nie. Ale na každý prípad aby p. minister financií exekvovanie daní na tento rok zastavil, lebo keďže roľník dôchodku nemá, ako môže dane, alebo daň dôchodkovú platiť? A stala sa náprava? Urobil pán minister financií dajaké opatrenia, aby finančné úrady dane odpísaly, alebo dane od postižených sedliakov nevymáhaly? Práve opak. Exekútori sa vozia v auťákoch po našich pobúrených dedinách na južnom Slovensku, a keď sedliaka doma nenajdú, idú za ním na jarmok a tam mu kravu za neprimerenú cenu predajú. Môže štát takúto vec trpeť, že sedliakovi predajú kravu na 600 až 700 Kč reštancie? Za 800 Kč kúpi ju žid a hneď tam na mieste, na jarmoku predá ju za 2000 Kč, za 2 hodiny vyrobí tak 1200 Kč. Takto postupuje štát voči svojim najlepším daňovníkom! Toto sa dalej trpeť nemôže.

Stalo sa na južnom Slovensku v obci Dvory, že sa ľud pri takej exekúcii na jarmoku zbúril a židov a daňového exekutora palicami a kameňami hnal z jarmoku. Bude pán minister financií čakať ešte mesiac s vydaním odpovedného nariadenia ohľadne miernejšieho vymáhania daní? Až takéto prípady budú na dennom poriadku - veď je to výraz najväčšej nespokojnosti a roztrpčenosti nášho spokojného sedliaka voči štátu - ujisťujem vás, že v ohľade tomto na južnom Slovensku budeme mať zlú a tuhú zimu. Nič nepomôže brachialná intervencia proti našim sedliakom. Sedliak vôbec je na svete najspoľahlivejši element, ale u nás budú neporiadky hlasné. (Hlas: Ti budú robiť pochody ako vo Frývaldove!) Dnes budú robiť pochod sedliaci a stredné vrstvy inteligencie, poneváč o nezamestnaných sa stará štát, obec, inštitucie, ale remeslníkovi a sedliakovi nejde pomáhať nikto.

Vláda má iste plnú hlavu starostí o krízu a hľadá spôsoby, aby z tých všeobecných hospodárskych a finančných ťažkostí vyšla na sucho. Avšak, ako počúvame z úst pána ministerského predsedu, chystá skorej nové ťarchy pre poplatníkov, ako by im finančnou podporou spechala na pomoc, nuž, teda keď našim sedliakom už teraz musia pre dane kravy a pozemky predávať, ako že to bude s tými novými daňami, kto ich bude platiť a z čoho? Badáme vo finančných kruhoch veľkú stiesnenosť nielen že nových pôžičiek vôbec peňažné ústavy nedávajú, ale maloroľníkom, ktorí sa už za minulých rokov pre nemožné dávky z majetku, vysoké dane a pre zlé úrody zadlžili, vypovedajú ím úvery a tak náš sedliak len od úžerníkov môže na vysoké úroky dostať nový úver, aby starý dlh zaplatiť mohol, alebo musí majetok či dom predať, aby starý dlh mohol zaplatiť. Kam povedie táto štátna politika, keď zničíme najsilnejší a najpočetnejší stav v republike pre základ daní? Tu len jedno pômože, keď vláda na predostretie ministra financií na krajoch živelnými pohromami a neúrodou postihnutých aspoň na 2 roky popri zastavení exekvovania daní, vyhlási pre roľníkov a remeselníkov, dlžníkov moratorium, to je, aby sa im za túto dobu nemohly vypovedať úvery. Týmto by sa snáď táto hospodársky najcennejšia vrstva Slovenska a celého štátu a tieto pre štát významné triedy maloroľnícke a remeselnícke mohly hmotne zrestaurovať, aby takto od úplnej záhuby boly ochránené.

Slávna snemovňa! Není to žiadny nový recept. Tu čítam pred niekoľko dňami v Lidovkách, že niekde vedúci štátu sú snáď ľudskejší alebo opatrnejší alebo uznanlivejší. Lidovky píšu: "Daňové úlevy v Rakousku". Tam, poneváč sedliak tiež nebol vstave platiť, tak vláda nariadila a dala moratorium na exekvovanie na pol roku. U nás aspoň by plagizovať mohol pán minister financií takéto nariadenie a u nás ho mal už dávno zaviesť, ovšem nie na pol roku, ale najmenej na 2 roky.

Pán minister zemedelstva, čili poľnohospodárstva prispiechal našim roľníkom v ich biede tiež na pomoc, ale či jeho a či zásluhou jeho medzítok stal sa z tej pomocnej akcie priamo výsmech biedou postíženého roľníctva. Osevová akcia sa prevádzala práve pred voľbami, vládne strany si urobily z toho agitačný prostriedok, sľubovali a na mnohých miestach dávali len tým, ktorí budú na nich hlasovať. Na južnom Slovensku stála pšenica na trhu 110 Kč a sedliak, ten však dostal od vlády výdatnú pomoc v oseve, predávalo sa mu to za 145 až 155 Kč. Navrhovali sme v našom podaní na vládu, aby sa ona postarala o to, že keď v týchto krajoch sedliak nemá čo predať z obilia, aby aspoň zákazom dovozu, alebo vysokým clom zabránila dovozu bravov a rožného dobytka v tej miere, aby ceny dobytka nepadly níže možnej cenovej úrovne a mohol si náš sedliak pomôcť v jeho biede aspoň dobrým odpredajom ošípaných a rožného dobytka isteže tak, aby ceny mäsa nestúpaly nepomerne. A stal sa opak, doviezlo sa hodne statku z cudziny, naše ceny na trhu upadly pod priemer a mäso robotník musí práve tak draho platiť ako predtým. Tedy zase vidíme, že z týchto "neopatrení" sedliak trpí a robotník nič nezískal.