Předseda (zvoní): Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Provedeme nyní oddělené hlasování o každé ze společně projednávaných osnov a budeme hlasovati nejprve o osnově první.

Ad 1. Hlasování o osnově zákona o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiem (tisk 1473).

Zpravodajem jest p. posl. Chalupa.

Osnova má 8 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž byly podány pozměňovací návrhy, míním dáti hlasovati takto:

Nejprve o celé osnově zákona v úpravě návrhu posl. Štětky a soudr.

Nebude-li přijata, o osnově zákona podle zprávy výborové.

Poté o doplňovacím návrhu posl. Prauseho a druhů k §u 2.

Jsou proti tomuto pořadu hlasování námitky? (Nebyly.)

Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.

Kdo souhlasí s osnovou zákona v úpravě návrhu posl. Štětky a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, to jest s jejími 8 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona jest přijata ve znění zprávy výborové.

Kdo souhlasí s doplňovacím návrhem posl. Prauseho a druhů k §u 2, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Druhé čtení vykonáme ještě v této schůzi, bude-li osnově přiznáno zkrácené jednání podle §u 55 jedn. řádu.

Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.

Ad 2. Hlasování o osnově zákona o úsporných opatřeních platových ve veřejné správě (tisk 1474 a k tisku 1474).

Zpravodajem výboru soc.-politického jest p. posl. Vančo, zpravodajem výboru rozpočtového p. posl. Bečák.

Osnova zákona má 12 paragrafů, nadpis zákona, nadpisy částí a úvodní formuli.

Poněvadž byly podány pozměňovací návrhy, míním dáti hlasovati takto:

Nejprve o osnově zákona v úpravě návrhu poslance Babela a soudr. (Hluk.) Prosím o klid.

Nebude-li přijata, o osnově zákona v úpravě návrhu posl. Čuříka a druhů.

Nebude-li ani tato přijata, o osnově zákona podle zprávy výborové.

Jsou proti tomuto pořadu hlasování námitky? (Nebyly.)

Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.

Kdo souhlasí s osnovou zákona v úpravě návrhu posl. Babela a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítnuto.

Kdo souhlasí s osnovou zákona v úpravě návrhu posl. Čuříka a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítnuto. (Hluk.)

Prosím o klid.

Kdo nyní souhlasí s osnovou zákona, to jest s jejími 12 paragrafy, nadpisem zákona, nadpisem částí a úvodní formulí zákona ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina.

Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové. (Hluk. Výkřiky.)

Prosím o klid.

Druhé čtení vykonáme ještě v této schůzi, bude-li osnově přiznáno zkrácené jednání podle §u 55 jedn. řádu.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu. (Hluk. Výkřiky.)

Prosím o klid.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

3. Návrh, aby jednáním zkráceným podle §u 55 jedn. řádu projednány byly osnovy:

a) zákona o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiem (tisk 1473),

b) zákona o úsporných opatřeních platových ve veřejné správě (tisk 1474 a k tisku 1474). (Hluk. Výkřiky.)

Prosím o klid.

Návrh na zkrácené projednávání těchto osnov, kterým má býti zkrácena 24 hodinová lhůta, jež normálně má uplynouti mezi prvým a druhým čtením, činím proto, aby je mohl také senát Národního shromáždění ihned projednati.

Kdo tedy souhlasí s mým návrhem, aby jmenovaným osnovám přiznáno bylo zkrácené jednání podle §u 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj jest přijat. (Hluk. Výkřiky.)

Prosím o klid.

Přistoupíme tudíž ihned ke druhému čtení.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiem (tisk 1473).

Zpravodajem jest p. posl. Chalupa.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Chalupa: Nikoliv.

Předseda (zvoní): Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o resoluci, otištěné ve zprávě výborové.

Kdo souhlasí s touto resolucí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato jest přijata.

Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona o úsporných opatřeních platových ve veřejné správě (tisk 1474 a k tisku 1474).

Zpravodajem výboru soc.-politického jest p. posl. Vančo, zpravodajem výboru rozpočtového p. posl. Bečák.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Vančo: Nie sú.

Zpravodaj posl. Bečák: Není jich.

Předseda: Návrhů není.

Kdo tedy ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém. (Výkřiky. - Předseda zvoní.)

Prosím o klid.

Zbývá ještě hlasovati o resolučním návrhu, který podali pp. posl. Čuříka druzi.

Žádám o jeho přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Resoluční návrh posl. Čuříka, Suroviaka a druhů:

Vládě se ukládá, aby neprodleně předložila návrh zákona, kterým se vybavují veřejní a státní zaměstnanci, zejména v nižších kategoriích, z dluhů.

Předseda: Žádám pp. zpravodaje, aby se vyjádřili o podaném resolučním návrhu.

Zpravodaj posl. Vančo: Navrhujem zamietnutí.

Zpravodaj posl. Bečák: Připojuji se k tomuto návrhu.

Předseda: Páni zpravodajové navrhují zamítnutí.

Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s resolučním návrhem posl. Čuříka a druhů, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh jest zamítnut.

Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž jest:

4. Zpráva výboru rozpočtového o vládnom návrhu (tisk 1410) štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona pre rok 1932 (tisk 1460) a rozprava o prehlásení ministra financí, učinenom vo 142. schôdzi posl. snemovne dna 14. ríjna 1931.

Budeme pokračovati v povšechné rozpravě, započaté ve 145. schůzi sněmovny dne 24. t. m.

Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníkovi straně "pro", p. posl. Husnajovi.

Posl. Husnaj (malorusky): Slavná sněmovno! Chci v rozpočtové rozpravě promluviti několik slov o Podkarpatské Rusi, o zemi plné rozličných problémů, hospodářských a kulturních, které do dneška nebyly vyřešeny, ale při dobré vůli příslušných činitelů vyřešeny býti mohou.

Slavná sněmovno! Všeobecná světová krise, o které se vede již druhý rok ostrá polemika ve sněmovně, nejen že se nekončí, ale naopak ještě více se zostřuje; krise zachvátila všechny vrstvy našeho hospodářského a finančního života a nyní ve své bezohlednosti vůči dělníku, rolníku a obchodníku sahá již i na úředníky všech kategorií.

Podkarpatská Rus jako politicky samosprávná část Československé republiky při spojení s tímto státem hleděla se právě vymaniti z této krise, která tam panuje již od r. 1914. Zdůrazňuji: ze všeobecné krise, ve které tato země byla od počátku světové války. Spojení s republikou mělo úspěch. Saint-germainskou smlouvou byla Podkarpatská Rus připojena k Československé republice. Krisi, která zde byla, Tusarova vláda částečně zlikvidovala. V zemi povstávají nové vyhlídky na šťastnější život. U nás krise hospodářská, finanční, obchodní, školní, dělnická a jiné známé a neznámé krise ustupují před demokratismem, který přinesl lidu nové prameny života. Do r. 1923 lze na Podkarpatské Rusi pozorovati, že demokracie a tvůrčí duch tehdejší vlády zahrnuje čím dále tím více úhorem ležících oborů. Dělník má práci. Rolníkovi se vyplácí jeho hospodářství. Obchod pomalu vzrůstá. Krátce řečeno, všechno počíná žíti novým tvůrčím životem, krásnějším než to bylo za Maďarska.

Bohužel tento produktivní proces obrození trval velmi krátce, neboť v r. 1923 byla u nás povalena socialistická vláda a její místo zaujal jiný režim, který ve své práci usiluje pobořiti všechno, co u nás socialisté vybudovali.

Krise odložená do r. 1923 znovu vystrkuje své drápy po krajině a Podkarpatská Rus, která byla v mezích Československé republiky zemí svobodných občanů, postupně přestává jí býti. V zemi byly zavedeny nové pořádky. Nový zemský náčelník zavádí nový pořádek, který mu diktuje agrární strana. Občané v úřadech byli již rozděleni na zelené a nezelené. Úřady, které dosud nebyly politické a staraly se dosud jen o dobro země a jejich občanů, staly se expositurami agrární strany.

Všichni notáři, kteří na počátku panování pana Rozsypala byli slabými úředníky, hned po přestupu do služby agrárníků stávají se nejlepšími. Úředníci, kteří zůstali věrni svým zásadám, byli odstrčeni stranou. Bylo tedy provedeno velké čištění. Notářům za jejich službu povolil zemský náčelník provozovati soukromou kancelářskou práci, na kterou není sazeb, a jsou-li sazby, nikdo se jich nedrží. Notářům, nyní již členům agrární strany bylo dovoleno soukromě vydělávati. Kromě státního platu mohli notáři vydělávati ještě soukromě velké peníze. Máme obce, kde notář vydělá kromě svého platu ročně 70.000-100.000 Kč. Za každé vysvědčení se notáři platí. Mám zprávy, že sevlušský výpomocný notář béře dokonce 80 Kč za jedno vysvědčení.

Při volbě osob na notářská místa nepřihlíží se mnoho k tomu, jakou mají minulost a odkud přicházejí. Tak na př. sevlušský výpomocný notář byl již trestán. Jak můžeme od takového člověka žádati, aby chránil zákony, když se dostal na toto odpovědné místo a tvoří si z něho pramen svého blahobytu? Není divu, že se notáři za takových poměrů honí většinou (čest výjimkám) jen za soukromou prací, za mamonem a někteří z nich stávají se přímo lichváři (Petričko), Shylocky našich obcí zpustošených vojnou. Ačkoliv v historických zemích není notářů, ačkoliv zákon č. 125/1927 Sb. z. a n. o správní reformě nezná notářů, byli u nás ponecháni skoro na neštěstí, proto, aby zničili demokracii, využili všech zásob obyvatelstva a zvětšili krisi, kterou socialisté do r. 1923 částečně zlikvidovali.

Víte, pánové, co v Čechách znamenali vojenští ubytovatelé v dobách 30 leté války? Snadno si můžete představiti, že stejný úkol mají v našich obcích notáři. Negeneralisuji, neboť najdou se i mezi nimi dobří lidé, ale bohužel mé zápisky obsahují velmi mnoho zlého materiálu o práci těchto pánů. Proto v odpovědi na slova pana dr Černého, předsedy rozpočtové komise, poznamenávám, že u nás není již demokracie od té doby, od které u nás panuje agrární režim, není spravedlnosti, nýbrž je tam jen tichá stranická diktatura, opírající se o zemského presidenta, okresní náčelníky a obecní notáře.

Podkarpatská Rus v plném smyslu toho slova úpí nyní pod útiskem diktatury úřadů, ovládaných agrárními sekretáři. Že jest tomu tak, dokazují i poslední volby do obcí, v nichž se nezrcadlí vůle lidu, nýbrž jsou prostě výsledkem piklů notářů a rozličných úředníků, z jejichž počtu nesmíme vyloučiti ani hospodářské inspektory, kteří mají patent na politickou práci. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Když je to u nás takové, nemám naděje, že se uskuteční krásná slova pana předsedy vlády o odpolitisování úřadů. Možná, že se to provede v historických zemích, ale u nás to nenastane, dokud silnější události nezpůsobí radikálních změn.

Podkarpatoruské obyvatelstvo sténá pod strašným útiskem byrokracie, jak správní, tak i finanční, policejní a bankovní, a to konečně donutilo i předsedu naší strany soudr. posl. Hampla k tomu, aby ve své řeči v plenární schůzi ostrými slovy protestoval proti událostem, které se u nás staly.

Obyvatelstvo Podkarpatské Rusi v 90% trpí přímo hlad. Nedostatečná sklizeň, nešťastná obchodní politika agrární strany, pokles cen rolnických výrobků, veliká nezaměstnanost, zákaz vystěhovalectví, neobratná hospodářská politika lesní správy, bezohlednost finančních úřadů, hromadné násilné exekuce, lichvářské vykořisťování bankami, nepřijímání našich dětí do státní služby, bezradnost při řešení jazykové otázky, stranicky vyřešená pozemková reforma, která boháčům dala ještě více pozemků a chudému nic, všechno to uvedlo naše rolníky a dělníky do těžkého sociálního postavení, způsobilo živelný chlad a hlad.

Při této příležitosti chci upozorniti na věc firmy Latorica. Do její rukou dostalo se ohromné jmění rodiny Schönbornů a nevím, jak se octlo v rukou francouzské firmy, akciové společnosti, která skoro zadarmo dostala toto ohromné jmění. Tato firma všemi možnými prostředky hledí vykořistiti poklady Podkarpatské Rusi a ještě více ožebračiti místní obyvatelstvo.

Podle našeho mínění pozemková reforma na Podkarpatské Rusi nesplnila své povinnosti, neboť právě tento velký majetek měl se dostati do rukou našich drobných rolníků. Lid žije skoro jako na dominiu této francouzské firmy a před tím žilo se mu mnohem snáze. Dnes, jak se jen chudý sedlák odváží vstoupiti do lesa, hned musí platiti pokutu. Tato firma rozhodně neposkytuje tomuto lidu žádné pomoci a obyvatelstvo je vydáno všanc bezohledné štvanici vlastníků těchto pozemků. V zájmu chudého lidu jest, aby akt prodeje tohoto velikého majetku, o němž jsem slyšel velmi zajímavé věci a který se dostal do rukou zmíněné firmy nepříliš čistým způsobem, byl nestranně zrevidován a aby na denní světlo vyšlo všechno, co se týká tohoto prodeje. Co nejostřeji protestuji proti tomu, co se tam stalo. Mám zprávy, že osoby, které pomohly, aby tento ohromný majetek přešel do cizích rukou, dostaly miliony.

Není divu, že za takových poměrů hospodářská krise se projevuje u našich dělníků a sedláků mnohem hůře než jinde. Na Podkarpatské Rusi panuje živelný hlad a chlad. Naše děti pro nedostatečnou výživu živelně vymírají. Viděli jste, jak naše děti za přestávky před vyučováním vycházejí před školní budovu a smutně tam stojí? Neuslyšíte písně z jejich úst, není radosti na těchto smutných tvářích, neboť na snídani děti našich chudých sedláků a dělníků dostávají jen brambory a čaj. Touto stravou živí se celý den. Není možné, abychom za takových poměrů mohli si vychovati zdravou generaci, není možné, aby se z takového dítěte stal tvůrčí člověk, neboť pro hlad musí zakrněti duševně i tělesně. Volám vás všechny, abyste se podívaly k nám na Podkarpatskou Rus a s upřímným srdcem přesvědčili se o postavení tamějšího chudého obyvatelstva, které se v r. 1919 upřímně a otevřeně připojilo k naší republice, založené neúmornou prací našeho presidenta Masaryka a jeho družiny. Jak jsme tehdy my neomezeně důvěřovali vám, tak i dnes nechceme od vás nic jiného, než upřímnou důvěru.

Tak krise, která zasáhla celou Evropu, bije nás hůře než jiné a triumfuje nad naší bídou. Tuto bídu pociťují i úředníci, hlavně jejich nižší kategorie. Pociťují ji i obchodníci, o dělníci a sedlácích ani nemluvě. Co dále? - táži se vás, pánové, kteří jste u vesla. Vykořistili jste vše, co u nás ještě zbylo a tak jste uvrhli naše občany do velikého nedostatku. Neprovozovali jste sociální a vhodnou kulturní politiku, ale usilovali jste rozbíti všechno to, co bylo užitečné pro zemi.

Vážení pánové! Státní rozpočet na r. 1932 snižuje se o 520 mil. Kč. Úředně se nám odnímá část příjmů. Máme celou řadu nových nařízení, která zřejmě budou břemenem i pro Podkarpatskou Rus. Ze státního rozpočtu těžko uhádnouti, co vůbec dostane Podkarpatská Rus z rozpočtového přídělu. Ale jsem přesvědčen, že když se snižují výdaje v historických zemích, že se u nás sníží ještě více.

Vím, že se moje přání nesplní. Více pro nás nebude rozpočteno, než jest již zařazeno do hotového rozpočtu. A přece bych chtěl upozorniti aspoň na sociální stránku a na produktivní péči o nezaměstnané. Pan ministr sociální péče bude míti možnost lépe se starati o nezaměstnané a neorganisované, než to bylo dosud. Máme přes 30.000 nezaměstnaných mezi lesními dělníky a dělníky zpracovávajícími dříví. Tito lidé chtějí práci a dobrou lesní hospodářskou politikou bude lze zajistiti pro ně práci. Rovněž bude zapotřebí postarati se o stravovací a mléčnou akci pro mládež a děti. Dále potřebujeme rovněž pomoci pana ministra pro zásobování lidu, který by mohl hladovějícím krajinám pomoci rozličnými obilními akcemi. Jsme vděčni za to, co ministerstvo dosud pro nás udělalo a doufáme, že se mu podaří v naší zemi, zvláště na Verchovině, značně zmenšiti bídu našeho obyvatelstva.

Velice důležitým činitelem je věc našich samosprávných sborů. Naše země má z r. 1931 8 1/2 milionů Kč schodku, okresy budou rovněž zadluženy na 6 mil. Kč. Obce mají rovněž asi 20-25 mil. Kč dluhů. To vše činí asi 40 mil. Kč, v daních se nám vrací jen 17 mil. Kč, zatím co Čechy dostávají 912 mil. Kč, Morava 418 mil. Kč a Slovensko 104 mil. Kč. Podle celostátního poměru připadá na nás 5%, na Čechy 48%, na Moravu 24% a na Slovensko 23%. Proto tedy samosprávné sbory v Čechách dostanou 63% ze státního rozpočtu, Morava 29%, Slovensko 7% a my pouze 1%. To je divné rozdělení! Musíme usilovati, aby naším obcím byla vrácena skutečná samospráva a aby se nedělalo všechno na rozkaz notářů. Bude nutno zavésti přísnou kontrolu nad tím, jak notáři hospodaří s obecním majetkem, neboť právě jejich špatné hospodářství, které často jim slouží pro jejich osobní zájmy, jako na př. při stavbě notářských bytů atd., velice zatěžuje naše obce.

Máme sice na papíře samosprávu venkovských obcí, ale v politickém smyslu slova neexistuje. Konají se volby, volí se radní do obecních zastupitelstev, volí se starostové, ale obor působnosti těchto činitelů je tak malý, velmi malý, jejich vliv na obecní hospodářský život skoro žádný, neboť fakticky celá samospráva obcí spočívá v rukou notářů.

U nás se velmi často stává, že hlavně v nejchudších obcích notáři nemají výdělku a usilují všemi možnými způsoby vydříti peníze z rolníků. Prosím, v jedné takové obci notář nemá výdělku, sedláci nemají práci, tedy on si vymýšlí toto: Obec má krásný les a pan notář slibuje, že se postará o povolení vykáceti les. Pro povolení jde především k okresnímu náčelníkovi a obec platí povoz pro pana notáře. Okresní náčelník nemůže o žádosti rozhodnouti, musí se jeti k ústřední lesní správě. Ústřední lesní správa je v Užhorodě a obec zase platí jízdu panu notáři. Lesní úřad posílá pana notáře Pančuka zpět do jeho obce. Za 5 až 6 dní pan notář se přesvědčuje, že udělal chybu a že v této obci věci musí jeti k zemskému úřadu. Obec po třetí platí vydání na jeho cestu. Ale zemský úřad nemůže dovoliti káceti les, neboť o tom prý rozhoduje ministerstvo v Praze. Pan notář musí jeti do Prahy a všechny tyto výlety stojí obec 10.000-12.000 Kč a konečně jako výsměch dlužno zaznamenati, že obec nedostala povolení vykáceti les. Potom ovšem přichází exekutor a dochází k takovým událostem, jako v Ljuté, kam přišli exekutoři a obyvatelé je vyhnali z obce. Místo, aby věc byla vyřešena a exekutor byl potrestán za svou vyzývavost - mám zprávy, že se exekutor skutečně choval vyzývavě - trestá se obyvatelstvo. Proto rozhodně žádám o kontrolu hospodaření pánů notářů, neboť jejich hospodářství zatěžuje naše obce a působí jim velké hmotné škody.

Aby se našla práce pro nezaměstnané, upozorňuji pana ministra železnic na stavbu transversálky Užhorod-Mukačevo-Chust-Veliký Bočkov-Rachov, dále na stavbu stanice v Královu nad Tisou, v Mukačevě, v Baťovu, které nevyhovují potřebám. Hlavní nádraží v Královu nad Tisou je již přímo nemožné. Královo jest železničním uzlem na našich a rumunských hranicích, kde velká železniční doprava přímo vyžaduje, aby tam byla vystavena nová nádražní budova. Ministerstvo železnic již dávno nám slibovalo, že postaví tuto železnici, ale do dneška nebylo z toho ještě nic provedeno.

V rozpočtu pro loňský rok byla zařazena částka na stavbu stanice v Královu nad Tisou. V rozpočtu bylo škrtnuto mnoho položek a mezi jinými byla škrtnuta i částka na stavbu této stanice. Ani opravy, které by tu měly býti provedeny, provedeny nebyly. Dnes znovu upozorňujeme na to pana ministra železnic, protože stanice Královo je velice důležitým pohraničním uzlem mezi Rumunskem a Československem. Toto nádraží velmi špatně se representuje před cizinci, kteří projíždějí Československem. Staré baráky z válečných dob, plné krys, hnízdo všelikých nečistot a nemocí!

Dále upozorňuji pana ministra železnic, že do státní železniční služby již druhý rok nebyl přijat ani jediný mladík z Podkarpatské Rusi, ačkoliv současně bylo k nám posláno asi 80 nových lidí. V souvislosti s tím žádám, aby se pro rusínské mladíky psychotechnické zkoušky konaky v jejich mateřském jazyku. To jest jejich zásadní právo a jest povinností ministerstva, aby toho dbalo.

Podle mého mínění je velmi důležitou věcí, aby v železniční radě, která zasedá v Bratislavě, byli také dostatečně zastoupeni svými členy Rusíni. Nynější zástupce v této radě není s to, aby splnil všechny požadavky, které se mu kladou.

Zároveň upozorňuji pana ministra železnic na poměry, které jsou na úzkokolejné dráze v Užhorodě. Tato dráha má svou stanici daleko od hlavního nádraží, takže cestující velmi těžce se dostávají na hlavní nádraží. Bylo by v zájmu lidu a státu, aby tato železnice byla vystavěna až k velkému nádraží.

Dále jest podle mého mínění důležité železniční spojení se Lvovem a Černovcemi. Náš obchod má směřovati do těchto měst a my nemáme s nimi přímého spojení. Máme přímé spojení se Splitem a Sušakem, ale na nejbližší východní svět se u nás zapomnělo. Nám se musí otevříti okno na východ a to musí býti conditio sine qua non našeho hospodářského života a podle toho dlužno také upraviti vlakové spojení. Myslím, že pan ministr dostal již v této věci nejedno memorandum. Zároveň musím protestovati proti propouštění z míst, která u nás byla provedena a také proti postupu při započítávání služebních let u těch zaměstnanců, kteří přerušili službu proto, že byli nuceni konati činnou vojenskou službu.

Několik slov o sazbách. Kolik stran ze Slovenska a Podkarpatské Rusi již zde žádalo o změnu sazeb. Tato změna jest otázkou spojení srdce našeho státu, Prahy s venkovem. Není to zdravá politika, když doprava zboží přes Halič, Lvov a Krakov do Prahy je levnější než po našich železnicích.

Chci také něco říci panu ministrovi pošt a telegrafů. Nejsme spokojeni s jeho rozpočtem týkajícím se Podkarpatské Rusi, a to pro odpor, který mají proti naší mládeži vedoucí úřady, při čemž poznamenávám, že se to netýká pana vládního rady Rába v Košicích.

Poštovní úřady na Podkarpatské Rusi jsou přeplněny mládeží ze Slovenska. Rusíni dostanou službu jen náhodou, většinou je odmítají. Na Slovensku jich nepřijmou, v Čechách pro ně není místa a proto podle generálního statutu žádám od pana ministra pošt, aby personální politika, pokud jde o Rusíny a také i Maďary z Podkarpatské Rusi, ihned se změnila a aby volná místa obsadil místními lidmi. Tento stav, který panuje v oboru pana ministra pošt a železnic, pauperisuje i ty živly, které mohly vydržeti tlak krise.

Musím poznamenati, že se úřednická třída nedoplňuje pravidelně ani v jednom úřadě. Při tom pravím, že naše republika má také mravní povinnosti k obyvatelstvu na Podkarpatské Rusi. Toto obyvatelstvo plným právem žádá od úřadu, aby se jeho úředníci doplňovali z jeho národní zásoby. Uznáváme, že i vláda měla nesnáze při volbě úředníků, ale nyní, když i mládež na Podkarpatské Rusi má dostatečné kvalifikace pro plnění úřednických povinností, rozhodně nevidím žádných překážek, proč by neměla býti přijímána. V této věci obracím se hlavně k pánům ministrům vnitra, financí, pošt a telegrafů, národní obrany, železnic a k panu ministrovi veřejných prací.