Z velké obžalovací řeči p. posl. Koudelky hned předem zmizelo a bylo škrtnuto velmi mnoho věcí, na jejichž vyjasnění byla by veřejnost měla velký zájem. Ale to, co zbylo, bylo již přímo lavinou úplatkových afér. Co se zde dělo, co se odehrávalo - musíme si jen představiti, na jakém pozadí - to se dovídá obyvatelstvo v době největší hospodářské nouze, v době, kdy tisíce lidí nevědí, kde by měli vzíti 50 nebo 100 Kč na své živobytí, v takové době se jen pohrává statisíci a miliony zpronevěřených peněz, ba dokonce 10, 20 a více miliony a sněmovna dělá z těchto věcí ještě opičárnu. Co pan zpravodaj konec konců dnes předkládá, není nic více než opičárna pro veřejnost.

Co tedy vyšlo na denní světlo ve zcela hrubých rysech z obžalovacího elaborátu pana kol. Koudelky? Tu se rvou mezi sebou uhelní baroni, tu útočí na nepříjemnou, také s korupcí a úplatky pracující novou konkurenci. Tato celá ostuda s keťasením uhlím není nic jiného, než boj uhelných dodavatelů mezi sebou o primát uhelných dodávek státu a veřejnosti, to není nic jiného, než aby hyeny hospodářství mohly sežrati pokud možno velké kusy, aby Petschkové, Weinmannové a jak se všichni jmenují, mohli vymačkati ještě o jeden kus více ze státu a z veřejnosti, než to dosud mohli dělati, a že chtějí potlačiti nepříjemnou soutěž. V tomto elaborátu jest vyložen celý způsob, jehož panstvo užívá, jak podplácí strany, důvěrníky, pokladníky stran. Tu přicházejí k úředníkům, tu přicházejí přes důvěrníky a prostředníky k ministrům a tak se pokoušejí vykonávati vliv na rozepisování a zadávání dodávek. 5%ního zvýšení mezd pro horníky nedá se dosáhnouti a zde se přímo mávnutím ruky povolují miliony.

Při dodávkách vozů - to jest druhý neslýchaný skandál - které v Německé říši zprostředkoval pan Sichrovský, osoba velmi zvláštní jakosti a výmluvnosti, musili jsme slyšeti - bojíme se to skoro pronésti - že pan Jan Masaryk, který jest nyní vyslancem v Londýně, uvedl ho k panu Stříbrnému. Jest přímo neslýchané, když se takové věci slyší - to nebylo vyvráceno; při tomto keťasení se 2.600 vagony bylo jedním pokynem ruky neuvěřitelným způsobem sebráno do rozličných pokladen 22 milionů Kč provisí.

Ale při této celé věci jest snad nejzajímavější aférou aféra mutějovického uhlí. Horníci v celé zemi všeobecně stávkují. Jeden uhelný důl pracuje za určitých předpokladů, poněvadž ví a poněvadž to ví i osazenstvo, že kdyby byly zastaveny uhelné dodávky do Rakouska, znamenalo by to ztrátu i tohoto odbytiště. Toto uhlí se pak vozí do Kypřic v Dolních Rakousích, tam se překartuje a vrací se jako anglické uhlí - ovšem dosáhnuvší přirážky na anglické uhlí a to se stalo v době, jak řekl pan odb. přednosta Černý ve vyšetřovacím výboru, kdy železnice měly sotva ještě zásoby uhlí na 2 nebo 3 dny, aby se zlomila stávka horníků. A v tomto kabinetě sedí socialističtí ministři a dovolují, aby se to stalo. Tážeme se: Jak daleko tedy již zde zasáhla korupce, když jsou možné takové věci, když jest vůbec možné, aby se takto zrazovaly nejen zásady strany, nýbrž nejživotnější zájmy dělnictva? (Výkřiky na levici.) Dnes pan kol. dr Stránský zde v póze žalobce a v póze toho, který se nedal zneužíti k obžalobě, nýbrž který podle osobního přesvědčení, ve své osobní čistotě rozhýbal tuto aféru, pravil zde s velkou pózou: "Mohu podávati tuto žalobu, neboť jsem čist." Ano, pak se člověk přece otáže: Jest tedy on jediný v těchto lavicích, který má čisté ruce, poněvadž v té době ještě nebyl v posl. sněmovně nebo neseděl v této straně? Když pak později praví, znovu s velkým důrazem, že v případě Stříbrného nejde naprosto o vedlejší věci nebo o bezvýznamnou osobu, že to jest muž, který byl šéfem tisíců vojáků, muž, který byl šéfem desetitisíců úředníků a železničářů. (Německé výkřiky: Muž, který restringoval německé železničáře!) Ano, muž, který vyházel tisíce německých železničářů - to mohl ještě připojiti zač byl oslavován jako národní hrdina, muž, který jako ministr pošt měl pod sebou tisíce lidí, ba muž, který jako zástupce předsedy vlády řídil dočasně celý stát, a chce-li tím říci, že se vážnost státu octla v nebezpečí, chce-li tím říci, že tento případ jest tak neobyčejně důležitý právě proto, poněvadž nejde o žádnou podřadnou osobu, pak se přece musíme tázati oněch lavic tam naproti, zdali o těchto věcech až do r. 1928 a 1929 nic nevěděly. (Souhlas na levici.) Tyto případy se přece staly v letech 1920, 1921, 1922, 1923 a 1924. Což pánové tehdy neznali svého pana Jiřího Stříbrného - pamatujeme se ještě, jak byl bouřlivým hrdinou české nár. socialistické strany? Proč pánové tehdy nic o tom nevěděli - a přece nyní bylo prokázáno, že o všech těchto věcech věděli? (Potlesk na lavici.) Věděli o všem tom, mlčeli, a byli by mlčeli a jest nejen možné, nýbrž dokonce pravděpodobné, že by byl na konec dostal ještě pomník, na němž by byla bývala vyryta slova: "Zasloužil se o stát." I to by bylo bývalo možné, kdyby byl zůstal ve stáji strany a kdyby nebyl pro nějaké osobní rozmíšky s panem ministrem pro věci zahraniční upletl věci, které nyní dozrály a praskají. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.)

Ještě jednu zajímavou věc bylo možno v této aféře pozorovati: Tento pan Stříbrný, tento pan ministr železnic byl přece také nikoliv zcela krátce ministrem pošt a také nikoliv zcela krátce ministrem národní obrany. V těchto obou postaveních měl aspoň stejně velký vliv na dodávky a na zadávání dodávek materiálu. Naskytuje se tedy otázka: "Proč se vůbec nemluvilo o těchto věcech, proč kol. Koudelka mlčel o tom od samého začátku, proč mlčel o období, kdy Stříbrný byl ministrem nár. obrany, a bylo to v době, kdy byly zadávány ohromné dodávky právě firmě Škodově a četným jiným firmám pro válečné dodávky, v době, kdy kursy akcií tohoto průmyslu pro válečnou výzbroj silně stoupaly, proč se právě z tohoto období zde ve sněmovně nic neslyšelo?"

Z této aféry padá tolik stínů na jiné vrstvy, než dnes zastupuje pan Stříbrný, že právě pánové mají všemožný zájem na tom, aby tyto stíny nějak zretušovali. Případ Stříbrného nebyl by - o tom jsme přesvědčeni nejen my, nýbrž jest přesvědčena i celá veřejnost a mohu říci i česká veřejnost - nikdy býval vyšetřován, kdyby byl Stříbrný neopustil stáj národně socialistické strany. Při vyšetřování, které vedl vyšetřovací výbor, nebo lépe řečeno pan kol. Koudelka ve vyšetřovacím výboru, musí každý nestranný účastník míti dojem, že zde nejde o nic jiného než o opožděný revoluční soud, zde nejde o to, aby se dosáhlo spravedlnosti a práva, zde nejde o to, aby moloch korupce byl nějak potřen nebo zásadně zprovozen se světa, nýbrž zde jde o to, aby osoba, která se stala neoblíbenou, byla konečně odstraněna z veřejného života, To jest ovšem dojem, jemuž jsme se nemohli ubrániti a jenž má příchuť politického soudnictví, a nikoliv toho, co zde řekli dnes pan zpravodaj a pan dr Stránský, že totiž jde o to, aby čistota státu a jeho správy byla trvale zajištěna (Souhlas.)

To vysvítá i z určitých jiných věcí: Návrh, který nám dnes výbor předložil, s nímž máme projeviti souhlas, praví, což jest neobyčejně zajímavé, v prvé části odůvodnění: "Skutečnosti, které na základě obvinění posl. dr Stránským proneseného byly vyšetřovacím výborem zjištěny, zejména skutečnost, že v době, kdy Jiří Stříbrný byl ministrem železnic, bylo v uhelném hospodářství státních drah zneužíváno dodávek k vymáhání provisí, odůvodňují nepříznivé mínění o jeho počestnosti." (Německé výkřiky: Jak opatrné!) Ano, vidíte, jak opatrné to jest. Nepraví se, že snad vyšetřovací výbor zjistil, že ty nebo ony aféry jsou zde, že v těchto aférách Stříbrný zprostředkoval provise. Jen aby nebyl vydán rozsudek, nýbrž aby se mohly konstatovati skutečnosti, k nimž dospěl vyšetřovací výbor! Pánům ani nenapadá prohlašovati, že Stříbrný učinil to neb ono, nikoliv, nýbrž že v ministerstvu železnic bylo špatné hospodářství. Nikoho se to osobně nedotýká, nikdo také osobně není činěn odpovědným za tyto věci, nýbrž pouze se prohlašuje, že to bylo za jeho ministrování, tedy se tyto věci vztahují k osobám, které se na konec vůbec netýkají ministra. Podívejte se - odpusťte toto slovo - takový výsledek vyšetřovacího výboru není nic jiného než opičárna, komedie, která se zde provozuje vůči veřejnosti. Tážeme se, kde jest první návrh, který kdysi předložil kol. Koudelka, v němž bylo řečeno: "Spisy vyšetřovacího výboru se mají odevzdati soudům." Není již po něm ani stopy. Spisy vyšetřovacího výboru byly postoupeny vládě, t. j. do archivu ministerstva vnitra se zastrčí ještě o několik spisů více a tím se to skončí. Podívejte se, z této věci - a to jest to neslýchané při tomto rozhodnutí vyšetřovacího výboru z toho nebude nic jiného, než že se jedna velice rozšlapaná aféra, která se však nyní stala nepříjemnou, odsune na vedlejší kolej, aby trvale zmizela v propadlišti. Táži se, co jest s výzvou vládě, aby zákon o odpovědnosti ministrů, na němž se r. 1925 nebo 1926 usnesl senát, byl nyní konečně přijat i touto sněmovnou? I tento návrh nyní zmizel, t. j. není vůle ani příště vydati zákon o odpovědnosti ministrů, jak jej slíbila státní ústava, nýbrž nyní se znovu přichází s frází - nic jiného to není - že se ukládá vládě, aby se zlořády ve státní správě a případné nepřístojnosti ve výkonu mandátu atd. již neděly a že se vládě ukládá, aby se v nejbližší době zabývala takovou úpravou státních dodávek, aby bylo zamezeno porušování veřejných zájmů a poškozování státní správy. Víte, co znamená: "Vládě se ukládá"?

To přece nic jiného neznamená, než že se dosud otevíraly dokořán dvéře korupci, keťasení, úplatkářství a že se teprve nyní přichází na to, že by se zde mělo něco změniti. (Posl. dr Hassold (německy): Kdo pak má něco změniti?) To jsem se chtěl právě tázati. Kol. dr Keibl zcela správně poukázal na to, že zvláště třetí bod, jenž žádá, aby vláda učinila rozhodná opatření, aby se ve výkonu mandátů členů této sněmovny neděly žádné nepřístojnosti, že toto rčení pro každého myslícího člověka, který má vůbec ještě pojem o parlamentarismu, se zdá neslučitelné s parlamentarismem, poněvadž přece nemůže znamenati nic jiného než nadřízení vlády této sněmovně, zatím co by ve skutečnosti tato sněmovna měla býti nadřízena vládě. Z tohoto myšlenkového postupu lze již poznati, jak hluboko již klesl pojem parlamentarismu vůči vládě, (Souhlas na levici.) že se snižujeme na sluhy a zmocněnce vlády, právě jako pánové více než jednou nás členy parlamentu tak líčili, jako bychom byli úředníci tohoto státu, jako bychom dostávali diety za to, že musíme činiti, co nám stát předepisuje a co se nám k žrádlu předkládá. Ale my nejsme sluhové vlády, nýbrž my jsme zde zmocněnci lidu a máme hájiti zájmy lidu proti vládě a státu. (Potlesk poslanců něm. strany národní.)

Velectění! Usnesené návrhy jsou tedy všechno jiné než takové, abychom s nimi mohli souhlasiti. Ale ve všech těchto věcech, jak v návrhu Koudelkově č. 1, tak i v nynějším výsledku vyšetřovacího výboru schází nám stále ještě důležitý článek. Když se ve státním ústrojí nebo ve správě stala darebáctví, když se tam podplácelo, když se tam platily miliony na úplatcích, pak ke všem těmto věcem přece patří dvě nebo více stran, rozhodně dvě strany, jedna, která se dá upláceti, která přijímá peníze, aby prokázala rozličné služby vedle toho, co jest jinak možné, a druhá strana, která uplácí, která jest úplatcem. A podívejte se, pánové, o tom dnes nepromluvil ani pan dr Stránský, který chce tak ohromně hájiti očistu veřejné správy, o tom nepromluvil ani pan Koudelka a výbor vůbec, totiž o tom, že musejí býti potrestáni nejen zloději, nýbrž i přechovávači.

Že se netrestají jen nedbalý ministr m. s. nebo nějaký nedbalý úředník nebo odborový přednosta, který se něčím provinil, nýbrž že rovněž musejí býti potrestány orgány a firmy, Petschkové a Weinmannové a jak se všichni jmenují, firmy, které vyssávají miliony z kostí dělníků a těchto milionů užívají k tomu, aby úplatkem dosáhly přemrštěných cen, které však, pánové, zůstávají bez trestu.

U většiny máme výmluvu, totiž výmluvu: "Nemáme odpovědnosti ministrů. Do dneška nemáme zákona, který by tuto odpovědnost ustanovoval." Ale není výmluvy, proč by pánové, na nichž se uplácení provádělo, nebyli stíháni podle platných trestních zákonů. Žádáme od této sněmovny, žádáme od vlády a od státních zástupců, aby zakročili a aby nejen byla podána žaloba proti jednotlivci, která by pak zmizela v koši na papír a nalezla tam neslavný konec, nýbrž žádáme, aby především byly k odpovědnosti pohnány a potrestány ty firmy a jejich činovníci, kteří se provinili touto nehorázností.

Ale podívejte se, pánové, vždyť v této zemi není jen tento případ korupce. Již v úvodě jsem řekl, že by bylo velice zapotřebí posvítiti si jednou zvláště do ministerstva veřejných prací. Projeďte nebo projděte se přece jednou po silnicích, které jsme v posledních dvou letech opatřili novými vozovkami. Vždyť to jsou veřejné žaloby. (Souhlas.) Proč jsou vlastně tyto cesty, které stály sta milionů, již zase úplně zničeny? Proč jsou rozježděny, proč vypadají jako krátery ve flanderském území po bitvách ve světové válce, nebo jako měsíční krajiny, proč pak? Poněvadž ministerstvo veřejných prací připustilo ke zřizování těchto cest jen určitý okruh dodavatelů nebo firem a poněvadž přece každému myslícímu člověku jest zcela jasné, že tento omezený okruh dodavatelů ovšem dělá, co chce, a že se všechny tyto věci dělají jen tak, že i naše okresy dostanou jen tehdy nějakou subvenci, když jsou ochotny zadati dodávku určitým firmám. Měli jsme takový případ v Ústí n. L.: Ústecké okr. zastupitelstvo jisté firmě ve Velkém Březně, která má nejlepší patent, ovšem říšskoněmecký, ale zastoupený zdejší usedlou firmou, zadalo dodávku; okres i s předsedou jednohlasně souhlasil. Když se pak ucházel o subvenci, o státní a zemský příděl, odpovědělo se: Nikoliv, to nejde, toho nedostanete, poněvadž jste si nedali zříditi silnici u firmy, kterou navrhujeme. Pánové, co jest to jiného než korupce? Jest to korupce! Nikdo si nemůže představiti, z jakých jiných důvodů by byli pánové odkryli svou lásku k jistým firmám, zabývajícím se opravami a stavbami cest. Kol. dr Keibl dnes již na to poukázal, že se mimo to i při zadávání veřejných staveb provozovala taková korupce. Táží se: Proč vlastně dostává skoro 40% veřejných staveb firma Nekvasilova, která se všude objeví? Proč 4, 5 nebo 6 firem, které sotva mohou udržeti v patrnosti objednávky, dostávají všechno samy, zatím co domácí usedlé firmy, které by mohly usedlému dělnictvu v německém území poskytnouti práci v době nejhorší nouze, nedostávají veřejných zakázek? Proč to není možné, ačkoliv to provádějí lépe a požadují nižší ceny? Proč přes to ministerstvo veřejných prací nadržuje jen oněm firmám? Nedivte se, když kol. dr Stránský zde pravil, že autorita státu jest v nebezpečí. Pravím vám: Venku, v okresech a obcích, již nikdo nevěří v autoritu státu, nikdo nemá úcty před autoritou úřadu (Potlesk); není jí, poněvadž se ví, s jakými prostředky a způsoby státní správa zde u nás postupuje. Každý starosta venku vám poví o této hospodářské a politické korupci - neboť jest to korupce, když na jedné straně jen české protekční firmy a protekční děti dostávají zakázky, německé však nikoliv, i když jsou hodnotnější a levnější a vyhovují také všem předpokladům zákona, právě jako při pozemkové reformě byly odmítány naše německé obce a uchazeči. Pravím: To jest právě táž korupce, snad ještě horší než ta, o které jsme v posledních dnech slyšeli.

Ve znaku tohoto státu jsou slova, krásný výrok samotného presidenta, slova: "Pravda vítězí." Jsou i zde nad touto sněmovnou. Ale uvědomíme-li si ještě jednou v duchu spis, který dnes kol. Koudelka předložil sněmovně a který s jeho konečným návrhem má býti vypraven ze sněmovny, pak si musíme říci: V této chvíli pravda nezvítězila, nýbrž pravda byla zahalena hustým závojem, závojem spoluviny nesčetných jiných osob, a ode dneška byste měli toto heslo, i když se vám snad někdy hodilo, skutečně zahaliti černým závojem. Pravda nezvítězila, pravda truchlí, ale pravda přijde jednou na denní světlo a pak v ni uvěří ještě jiní lidé než Stříbrný. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Slovo má dále pan posl. Pohl.

Posl. Pohl (německy): Slavná sněmovno! Výsledek vyšetřovacího výboru jest kompromis, a jako každý kompromis neuspokojuje všech účastníků kompromisu. Proto také nejsme ani my plně uspokojeni touto formulací a výsledkem. Případ Stříbrného: Není nový, není nová tato soustava, která odhaluje případ Stříbrného, ale tento případ odkrývá soustavu, která jde daleko za jméno Stříbrný a o které se bude ještě mluviti, až snad se již o Stříbrném mluviti nebude. Ale jest přece dobře, že se někde a někdy a při nějaké příležitosti odhalí aspoň z části soustava k níž jsme dospěli. Mluvíme-li o případu Stříbrného, chci jménem našeho klubu zdůrazniti, že naše stanovisko k případu Stříbrného v této věci nemá nic společného s naším ostatním stanoviskem k němu, s jeho stanoviskem k nám a s neslýchanými škodami, které napáchal německým zaměstnancům a dělníkům. Nepřihlížejíce k této své úvaze a k našemu mínění nehledě k tomu ke všemu, musíme zaujmouti stanovisko k případu Stříbrného.

Ať si říkáte, co chcete, že jest to neúplné, jedné věci věřím, jednu věc vyšetřování přece bezvýhradně a jasně prokázalo. Případ Stříbrného jest prototyp protekční soustavy, nečistoty, podplácení a korupce a není pochyby, že pan Stříbrný vytvořil z podplácení, z tohoto nepořádku a nečistoty přímo soustavu. Jest to beze sporu jeho zásluhou, že takřka za denního světla nechal prováděti tyto věci, věci neslýchaného rozsahu, jak by se to bylo od státní správy pravděpodobně nikdy neočekávalo. Proti tomuto podplácení, nečistotě a protekci ve veřejné správě při dodávkách, co jsme v této sněmovně, vždy jsme bojovali co nejprudčeji. Nesčetné jsou pokusy, které jsme učinili, abychom tuto soustavu obžalovali, odhalili a odstranili. Připomínám mnoho svých řečí v rozpočtovém výboru a v parlamentě, řeči mého kol. Jarolíma v senátě, kde jsme přibili na pranýř korupční soustavu dodávek státním drahám, ale bohužel: nedošli jsme ohlasu, a to ani u stran a časopisů, které se dnes bijí do prsou jako pan kol. Krebs. (Posl. Krebs [německy]: Oho!) Nic, nikdo si toho nevšiml, žádná strana, žádné noviny, ani hakenkrajcléřské, ani komunistické. (Německé výkřiky: To není pravda! - Posl. Knirsch [německy]: Zaznamenal "Sozialdemokrat" naše řeči?) To je rozdíl, odhaluje-li se korupční soustava. Tu musím veřejnosti prohlásiti, jak se k věci stavím. To se nestalo. (Posl. dr Luschka [německy]: Pak hlasujte proti zprávě výboru!) To vám ještě řeknu, pane kol. Luschko, buďte bez starosti!

Zvláště při projednávání rozpočtu r. 1927 přednesl jsem obšírný průkazní materiál, a prokázal jsem, že ředitelství státních drah při dodávkách uhlí jsou ročně poškozována nejméně o 30 až 40 milionů. Uvedl jsem podrobnosti. Pan ministr železnic Najman mi odpověděl a prohlásil, že připouští, že obvinění, která jsem přednesl, jsou správná, ale jako jedinou omluvu uvedl: "Nezavinil jsem to já, nýbrž můj předchůdce." Myslil Stříbrného. Řekl také, že nic nenamítá proti vyšetřování. I pomyslil jsem si: "To je dobře, souhlasí-li ministr s vyšetřováním", a poté podal jsem z příkazu svého klubu dne 23. listopadu 1927 návrh tisk 1302. V tomto návrhu jsem žádal, aby se posl. sněmovna usnesla na zřízení vyšetřovacího výboru, který by přezkoumal okolnosti při zadávání dodávek uhlí čsl. státním drahám. Tento návrh přišel do iniciativního výboru a zpravodajem v tomto iniciativním výboru byl straník pana Najmana, pan posl. Ostrý. Pan posl. Ostrý navrhl, aby tento návrh byl zamítnut s odůvodněním, že návrh byl by zásahem do státní správy, který parlamentu nepřísluší. (Různé výkřiky.) Chci tím jen konstatovati: Kdyby byl iniciativní výbor souhlasil tehdy s naším návrhem, nebylo by bývalo třeba dnešního návrhu, ani vyšetřovacího výboru a správa státních drah, kdyby se bylo tenkráte důkladně vyšetřovalo, byla by snad ušetřila 40 až 50 milionů Kč. Než to se nestalo, návrh byl zamítnut, ve veřejnosti, mimo soc. demokratický tisk, se o tom nemluvilo, o těchto věcech se nemělo mluviti. Říkám to proto, poněvadž svým povoláním, nikoliv snad tak rozsáhle, jak to mohl učiniti vyšetřovací výbor, ale přece jen již dávno došel jsem k přesvědčení, že se při dodávkách uhlí státním drahám nepostupuje korektně, že bují protekce a korupce. Zde bych uvedl malou episodu. Ve starém Rakousku byla jednou rakouská železniční správa obviněna, že dodávky státním drahám zadává protekčně. Aby se čelilo těmto výtkám, bylo pak každých 14 dnů vykazováno, u kterých dolů a kolik vagonů tak zvaného režijního uhlí železnice odbíraly. Tak tomu bylo také několik let v Československé republice. Podle měsíčních výkazů mohlo se zjistiti, že se postupuje protekčně a když do toho byly stížnosti, co myslíte, že učinila Československá republika a ministr železnic - myslím, že to byl pan Stříbrný? Podle slavného vzoru onoho obchodníka, který maje rozhodovati mezi svou ženou a cestujícím, vyhodil pohovku, pan ministr zakázal uveřejňování. (Veselost.)

Přes to věci pokračují. Jest neslýchané - a v té věci souhlasím s pány řečníky přede mnou, kteří o tom mluvili - a jest to vyzývavé, shrneme-li výsledek vyšetřovacího výboru tak, že se právě při dodávkách uhlí vyděračsky dosáhlo milionů a milionů, neboť tyto částky musí přece odněkud jíti. Buďto byly strženy horníkům ze mzdy, nebo je musila zaplatiti správa státních drah jako příliš vysoké ceny. Jinak to není možno. V prvém jako v druhém případě odnímají se tyto částky celku, veřejnosti, veřejnosti a celku, ať již jsou podváděni horníci nebo stát. Odjinud pocházeti nemohou. Proto, ať je tomu jakkoliv, na takovéto skutky není žádný rozsudek dosti přísný. Daleko důležitější však jest, aby byla učiněna opatření, aby takovéto věci se již příště nemohly státi. Dnes jest u správy státních drah klíč, komu se zadávají příděly režijního uhlí a cena, za kterou ředitelství státních drah a ministerstvo železnic kupuje uhlí, velkým úředním tajemstvím, a to tak velkým, že se příslušnému odborovému přednostovi pro správu dolů, odborovému přednostovi Fišerovi tvrdošíjně odpírá po léta jakékoliv nahlédnutí a jakákoliv informace. Výsledek vyšetřovacího výboru dokazuje nám s potřebnou jasností, proč se informace odpírají. Jinak to nejde.

Uvážíme-li tyto poměry, jako strana klademe zvláštní důraz na bod 4 návrhu vyšetřovacího výboru. To má opět své zvláštní příčiny. Rozsudek v případu Stříbrného pokládáme za příliš mírný. Souhlasili bychom rádi s přísnějším rozsudkem. Na přečiny tohoto pána, který nyní sedí v louži a hledí všechno kolem sebe pošpiniti, poněvadž se nemůže omýti, nebyl by žádný trest dosti tvrdý.

Ale nejstrašlivější je to, že poměry, které zavedl Stříbrný, trvají dodnes, přes to že již nesedí na svém místě. Proto klademe zvláštní důraz na bod 4, jímž se vláda vybízí, aby sestavila nové zadávací podmínky a aby zavedla veřejnou kontrolu. Na základě těchto prokázaných skutečností jest nezbytné, aby ministrovi železnic a jeho úředníkům byla ihned odňata veškerá oprávnění zadávati dodávky. Neklamme se! Ministr, a ať je to kdokoliv, může dáti příkaz ke korupci, k podplácením a k protekci. Ale nepatři k tomu, jak prohlásil posl. Krebs, dva, přechovávač a zloděj, patří k tomu ještě také jiní, totiž úřednictvo, které to trpí. (Souhlas.) Naprosto poctivé a spolehlivé úřednictvo bylo by dovedlo něčemu takovému zabrániti, ale do vyšších instancí nebylo povoláno řádné, nýbrž povolné úřednictvo, které nedbajíc věrnosti, poctivosti a čestnosti, vykonává vše, co jeho ministři nařídí, v našem případě v ministerstvu železnic.

Jestliže prohlašuji, že tyto poměry dosud trvají, budete ode mne ovšem žádati na důkaz aspoň jeden přiklad. František Stejskal, který byl již tak často jmenován, uzavřel jako jednotlivec se státní železniční správou smlouvu na dodávky státním drahám, která má trvati ještě tři léta. Smlouva trvá již tři léta. Ve smlouvě se ustanovuje, že má dodati 300.000 tun hnědého uhlí. Ve svých dolech těží však jen 170.000 tun. Cena tohoto hnědého uhlí činí 110 Kč za tunu, ale lepší hnědé uhlí prodává se u nás za 70 až 80 Kč. Zisk Stejskalův činí tedy při tomto přeplácení 9 až 10 milionů ročně. Ale Stejskal je dobrý vlastenec. Převzal důl se 180 německými a 40 českými dělníky, nyní zaměstnává 140 německých a 348 českých horníků a za tuto práci jest honorován. Jednou se mu přeplácí hnědé uhlí částkou přes 9 milionů, jindy dodává tento pán slyšte a žasněte - státním drahám 12.000 vagonů kladenského uhlí od Pražské železářské společnosti a Pražská železářská společnost platí mu za to 400 Kč za vagon. To jest 4.8 milionů zisku. Tu jsem uvedl jen tyto dvě položky jako příklad, co se dnes ještě vydělává na dodávkách železniční správě. Domnívám se - i když tato smlouva jest ještě pravoplatná - že tuto smlouvu lze kdykoliv zrušiti jako odporující dobrým mravům, nemělo-li by se státi něco horšího. (Souhlas.)

Ale s tímto pánem nejsem ještě hotov. On jest i jinak dobrý vlastenec. Státu jest dlužen přes 8 milionů daní. Má-li 15 milionů mimořádného zisku, nepotřebuje daně platiti, zůstává je dlužen. Okresy a obce zakročují, že nemají peněz, ale firma neplatí nic. Jest prý dlužen skoro 10 milionů uhelné dávky. To provádí člověk, rodinná akciová společnost, firma, která má ohromné zisky ze státních dodávek... (Posl. Krebs [německy]: A při kapesních exekucích odnímá se drobným živnostníkům každý haléř!) Zcela správně! A také dělníkovi sráží se z daní poslední haléř.

Na tomto jediném příkladu uhlídáte, že s případem Stříbrného není ještě věc odbyta, že nesmíme přestati na případu Stříbrného, nýbrž, že čistota správy, zvláště správy našich veřejných institucí, železnic, pošty atd., musí býti postavena na jiné základy. Když nyní byly usneseny investice, bylo nyní ministerstvu veř. prací odňato rozdělovací právo na provádění investičního programu, bylo vlastně přeneseno na konsorcium několika ministerstev. Jest vyloučeno a nesnesitelné pro všechny lidi, kteří jsou řádného a poctivého smýšlení, aby takováto ohromná pravomoc zůstala i nadále ponechána ministerstvu železnic. A ještě něco. Mimo to, co jsem uvedl o Stejskalovi, do jisté míry ještě dnes také máme takový stav, že dodávky státního uhlí lze dostati jen přes jistou advokátní kancelář, která má velmi úzké vztahy k české živnostenské straně. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Tyto věci trvají dodnes. Pochopíte, že naše strana a také já se snažíme, abychom tyto věci uvedli do pořádku. Nekonečně jsme se namáhali a musili jsme čekati, až se kol. Stránskému v jednom návrhu poštěstilo připraviti tyto věci a docíliti toho, oč jsme po léta marně usilovali. Přichází to pozdě. Ale na dobrou věc nemusí býti nikdy pozdě, vezme-li se řádně do rukou a nezůstane-li především při usnesení poslanecké sněmovny, nýbrž, jak doufáme, chopí-li se vláda podnětu a věc uskuteční.

Musím zaujmouti stanovisko k osobní věci. V poslední době četlo se tolik o mutějovickém uhlí. Stříbrný dovolává se toho, že komunisté podali dokonce návrh, abychom kol. Brožík a já byli obžalováni pro § 197 tr. z. Nevím, co je to za paragraf, snad to páni navrhovatelé také nevědí. Bylo předneseno tolik nesmyslných podezření, že pokládám za svou povinnost některé z nich - na všechny ty sprostoty nelze odpověděti - vyvrátiti, myslím, že to všem stranám postačí. R. 1923 při všeobecné stávce čtvrtého nebo pátého dne stávky, myslím, že to bylo 27. srpna - kol. Brožík bude to ještě přesně konstatovati ve věcné poznámce podle originálu protokolu stávkového výboru - přišel komunistický člen ústředního stávkového výboru s návrhem, aby se Mutějovicům povolilo, aby směly těžiti. Jako důvod se uvádělo, že doly jsou velmi těžké, že se v několika dnech zřítí, nebude-li se pracovati, že uhlí jest úplně méněcenné, že jest to kamenné uhlí bezpečné před ohněm a konec konců, že se ho také mnoho netěží. Ústřední stávkový výbor měl pochybnosti a zvláště jsme to byli my, kol. Brožík a já, kteří řekli, že to nemůžeme povoliti, že je to úplně vyloučeno, že stávka jest stávka. Ústřední stávkový výbor na konec vyzval revírní stávkový výbor, aby se k návrhu vyjádřil. Revírní stávkový výbor kladenský byl čistě komunistický, postupoval úplně podle příkazů, tenkráte postupoval daleko radikálněji než dnes celý komunistický klub. (Veselost.) Tento komunistický revírní stávkový výbor vypracoval nyní návrh, že se Mutějovickým poskytuje právo pracovati s podmínkou, že se uhlí nepoužije doma, aby to nepoškodilo stávku. Za druhé, že Mutějovičtí se zaváží, že do konce roku nesníží mzdy, ať již dopadne stávka jakkoliv. Zda byly obě podmínky splněny - úmluva byla sjednána mezi komunistickým revírním stávkovým výborem a mutějovickými doly dne 28.; téhož dne byla předložena ústřednímu stávkovému výboru jako hotová věc. Musili jsme ji chtě nechtě schváliti, poněvadž se na tom nedalo již nic měniti. Ale, byla-li spáchána v Mutějovicích zrada na hornících - já to popírám - pak výhradně komunisty. (Souhlas.) A já se vás ptám: Kolik drzosti jest k tomu třeba..... (Posl. Barša: Kdo vedl stávku v roce 1923? Pohl a Brožík! - Hluk a výkřiky.) Ústřední stávkový výbor choval se v této věci bezvadně a odolá každé kritice. Ani já, ani kol. Brožík jsme se zástupci uhelných dolů v Mutějovicích nikdy nejednali a nikdy nemluvili. Mluvil a jednal pouze komunistický revírní stávkový výbor v Kladně. (Výkřiky.) Ale nejsem přece tak naivní, abych z této věci lovil tak jako pan Jiří Stříbrný, který prohlašuje, že mutějovickým uhlím byla stávka zlomena nebo poškozena, nebo, jak to prohlašují zvláště komunisté. Podle úředních zjištění za šestiměsíční stávky na všech rakovnických dolech - jen "Union" v Mutějovicích pracoval - bylo naloženo a vytěženo 257 vagonů uhlí. Abyste věděli, kolik uhlí jinak za 8 týdnů Kladno nakládá, oznamuji vám, že tento revír nakládá 10.000 vagonů. Poněvadž Mutějovičtí vytěžili 257 vagonů, bylo to denně 5, 7, 3, 4, 6 až 11 vagonů, a tak to jde dále po celou tu dobu. (Výkřiky.) Jako ústřední stávkový výbor neměli jsme možnosti zabrániti mutějovické úmluvě. Byla uzavřena revírním stávkovým výborem přes naše hlavy. Ale nepokládali jsme to za nějaké velké neštěstí, kdyby se byl komunistický revírní výbor na tom neusnesl, byli by rakovničtí dělníci nastoupili práci bez našeho usnesení. Taková byla situace. S takovouto prokázanou skutečností porovnejme nyní klukovský komunistický návrh, aby na nás bylo učiněno trestní oznámení. Prosím a žádám komunistickou stranu velmi naléhavě, aby svoji výtku opakovala jakýmkoliv způsobem mimo sněmovnu, tak abych mohl pány stíhati. Ani já, ani kol. Brožík nemáme dále jiného přání. Brzy uhlídáte, kam jste se dostali se svými zlomyslnými, šílenými a klukovskými podezřeními. (Výkřiky na levici.) S horníky si to vyrovnám již sám, bez prostředkování komunistických vzorů. Již 30 let jsem zvyklý mluviti s nimi sám a komunistického poručníkování nepotřebuji. (Posl. Barša: Řekni, kdo rozhodoval? Brožík a Pohl!) Když nerozumíte, co říkám, nevolejte! Přece jsem vám řekl, že komunistický revírní stávkový výbor uzavřel s Mutějovicemi smlouvu a že tu věc udělal zatím bez vědomí ústředního stávkového výboru. Je-li vám to nepříjemné, nemohu za to. Já bych to komunistům nevytýkal. Kdybyste se byli lépe poučili a kdybyste byli poněkud rozumnější a opatrnější a zjistili si, že jde o komunisty, byli byste snad svůj hloupý návrh nepodali. To připouštím, ale to přece není vina moje, páni komunisté.