4. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Chebu v trest. věci posl. Haiblicka (tisk 936).

Podle usnesení předsednictva, jež vyhovuje projeveným přáním, navrhuji, aby bylo sloučeno jednání o tomto případu s jednáním o případech, které jsou na pořadu jako odst. 5 a 6, to jest:

5. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Liberci v trest. věci posl. Haiblicka (tisk 514).

6. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Chebu v trest. věci posl. Haiblicka (tisk 729).

Důvodem pro navrhované sloučení jest, že ve všech případech jde o věc téhož p. poslance.

Jsou snad nějaké námitky proti návrhu na sloučené projednávání zmíněných 3 odstavců? (Námitek nebylo.)

Není jich. Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodaji jsou: k odst. 4 pan posl. Ježek, k odst. 5 pan posl. dr Stránský, k odst. 6 pan posl. dr Daněk.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji, panu posl. Ježkovi. (Hlasy: Posl. Ježek není přítomen!)

Za nepřítomného zpravodaje posl. Ježka převezme referát pan posl. dr Stránský.

Zpravodaj posl. dr Stránský: Slavná sněmovno! Krajský soud v Chebu žádá za souhlas s další vazbou a s trest. stíháním posl. Haiblicka pro zločin podle §§ 87 a 81 tr. z. a přečin podle §u 279 tr. z. a §§ 3 a 19 zákona shromažďovacího. Podle zprávy imunitního výboru, konala 4. února 1931 komunistická strana na více místech demonstrace nezaměstnaných, z nichž byla také jedna provázena oním nešťastným důsledkem v Duchcově.

Za tím účelem svolával posl. Haiblick již po dobu 14 dnů komunisty z nejširšího okolí Chodova, a by k demonstraci se shromáždili. Ačkoliv okresním úřadem v Lokti bylo shromáždění zakázáno, sešlo se asi 1500 až 2000 lidí, kteří improvisovali na hlavní třídě v Chodově nedaleko hostince p. Bittnera tábor lidu pod širým nebem. Když četnictvo zvědělo o tomto táboru, odebralo se na místo činu a vyzvalo zástupy k rozchodu. Po druhém opětování výzvy vystoupil posl. Haiblick s demonstranty proti četnickému kordonu a zdviženýma rukama ponoukal dav k útoku na četníky. (Výkřiky komunistických poslanců.) Podle četnické relace. Rozumí se samo sebou, pokud posl. Haiblick popírá, že tento skutkový děj takto se udál, bude tato věc předmětem soudního šetření. (Odpor komunistických poslanců.)

Při shluku, který po této výzvě nastal, byl strážmistr Vojtěch Vaňka těžkou holí udeřen do pravé strany lebky, takže utrpěl těžkou ránu a nebýti helmy, možná, že by bylo zranění ještě těžší. Při zatýkání odstrčil posl. Haiblick vrch. strážmistra Starkbauma a udeřil ho do ruky. Přispěchavšího strážmistra Sýkoru udeřil do levé ruky a strážmistra Jungwirta do prsou. Teprve po příchodu dalšího strážmistra podařilo se předvésti na městský úřad v Chodově posl. Haiblicka, který, jsa dopaden při činu, byl na základě §u 25 úst. listiny zatčen. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Stránský (pokračuje): Slavná sněmovno! Já jenom docela stručně podotknu k tomuto skutkovému ději, že krvavé výsledky duchcovské demonstrace (Výkřiky komunistických poslanců.) přece jen ukázaly, jak správná je prakse imunitního výboru přenechati soudnímu rozhodnutí veškeré ony případy (Stálé výkřiky komunistických poslanců.), kde komunističtí poslanci vedou dělníky na jejich vlastní risiko na četnické bajonety.

Sen. Stránský žije... (Hlučný odpor komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím o klid. (Stálé výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Zpravodaj posl. dr Stránský (pokračuje): Sen. Stránský žije, ale ti 4 dělníci, které poštval na četnické bajonety, jsou mrtví. (Potlesk.)

Proto doporučuje imunitní výbor, aby posl. sněmovna dala souhlas k další vazbě posl. Haiblicka a k jeho trestnímu stíhání.

Místopředseda Stivín (zvoní): Uděluji nyní slovo p. posl. dr Stránskému, jako zpravodaji o odst. 5 pořadu.

Zpravodaj posl. dr Stránský: Slavná sněmovno! Také krajský soud v Liberci žádá za souhlas s trest. stíháním posl. Haiblicka pro zločin podle §u 81 tr. z. pro přečiny podle §§ 279, 283 a 284 tr. z. a přestupek podle §u 312 tr. z.

Imunitní výbor neshledal důvodu, pro který by mělo býti vyhovění této žádosti odepřeno, a doporučuje proto, aby bylo vyhověno této žádosti kraj. soudu v Liberci.

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo třetímu zpravodaji, panu posl. dr Daňkovi k odst. 6 pořadu.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Krajský soud v Chebu žádá za souhlas s trest. stíháním posl. Haiblicka a to pro zločiny podle §§ 8 a 83 tr. z. a přestupky podle §u 1 zákona č. 309/21 Sb. z. a n. a §u 312 tr. z.

Imunitní výbor neshledal v jednání obviněného poslance důvodů pro jeho vydání k trest. stíhání, poněvadž veškeré inkriminované činy nedospěly přes hranici dovolené činnosti poslance chráněné poslaneckou imunitou a navrhuje, aby posl. Haiblick vydán nebyl.

Místopředseda Stivín (zvoní): Poněvadž jsou přihlášeni řečníci, přistoupíme nyní ke společné rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby lhůta řečnická byla 25 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti": pp. posl. Štětka, Barša, Vallo, Kopecký, Major a dr Stern.

Dávám slovo prvnímu zapsanému řečníku, panu posl. Štětkovi.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Ujímám se slova za posl. Haiblicka, který na vyšší rozkaz byl do krve zbit četnickými kolbami až do bezvědomí, padl a jsa vážně zraněn, byl místo do nemocnice vsazen do Meissnerova kriminálu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Pan zpravodaj navrhuje, aby byl posl. Haiblick ponechán v kriminále a aby místo léčení byl dále surově týrán a mučen až do úplného umučení. Vaše třídní msta, bezmezná zášť proti komunistické straně a jejím poslancům, která již zašla daleko za hranice lidské, proměnila se dnešním dnem v hyenismus. Poslední události v bojích nezaměstnaných za chléb a práci, příklad soudr. Stránského a soudr. Haiblicka ukazují celé pracující třídě, jakými prostředky se chcete zbaviti dělnických zástupců ve sněmovnách. Je zvláštní událostí, že s případem posl. Haiblicka, rovněž s případem sen. Stránského přichází se naráz, kvapem a že se, - kde co bylo proti posl. Haiblickovi, - tak tomu bylo i včera při vydávání sen. Stránského - vše vytáhne. A je zajímavé, že se to slučuje, aby zde byla hodná porce, která by aspoň před měšťáckou veřejností odůvodňovala vydávání komunistických poslanců. Spojuje se zde případ, který byl vyřízen v imunitním výboru dne 21. května loňského roku a byl ponechán v reservě do té doby, až se první příležitost naskytne, aby se hned všechno dalo na účet a všechno aby se sneslo na dotyčného poslance. Již způsob, jakým případ posl. Haiblicka byl projednáván v imunitním výboru i dnes opětně přednášen členem imunitního výboru ve sněmovně, ukazuje sám o sobě, s jakou předem promyšlenou tendencí a plánem byly tyto věci připraveny. Prosím, p. zpravodaj se zde v souvislosti s případem Haiblickovým dovolával krveprolití v Duchcově, kde vinou těchto katanů dnešní společnosti utracen byl život 4 dělníků, ale, prosím, jaká je skutečnost? Pan předseda imunitního výboru v imunitním výboru sám osobně ujal se případu a prosím, co říká? Nemluví o činu, nýbrž o všech okolnostech, které nasvědčují, že Haiblick to byl, který po celých 14 dnů agitoval po celém okresu k t. zv. demonstraci 4. února. Tedy ano, Haiblick to byl jako dělnický zástupce, který organisoval boj dělníků za chléb a práci. Jako druhý důvod uváděl p. předseda v imunitním výboru, že demonstraci předcházela nejen tato kampaň, nýbrž že bezprostředně před tím byly roztrušovány zprávy po Chodově, že má dojíti k plenění obchodů, zejména, že má býti vypleněn socialistický konsum. Kdo tam kolportoval tyto zprávy? Kdo to roznášel v celém kraji a zejména v Duchcově? Podle zjištění byli to sociálfašisté, kteří chtěli nezaměstnané dělníky tímto rozraziti.

Dále pan předseda imunitního výboru uváděl, že byl uspořádán v Chodově přes zákaz tábor lidu, na němž bylo 1500 nejvýše 2000 lidí, že posl. Haiblick na tomto zakázaném táboru mluvil štvavou řeč proti státu a jeho orgánům a že udával prý ve své řeči směr a účel demonstrace. Jako vyvrcholení říká pan zpravodaj tohoto případu, že Haiblick odstrčil a udeřil četníky, jednoho, dva, tři, ale nejzajímavější je uzávěr řeči pana předsedy imunitního výboru jako zpravodaje o této věci. Pravil: V této vážné době není možno, abychom nezabránili demonstracím.

Ale nyní nechme mluviti skutečnosti. Časopis "Sociální Demokrat" 10. února bezprostředně na místě samém zjišťoval a uvádí o průběhu událostí v Chodově doslova toto: "Haiblick stál v Nádražní ulici na jakési bedně a chtěl právě počíti svou "revoluční řeč", když se četníci pokusili mu v tom zabrániti. Když Haiblick neuposlechl několikráte opakované výzvy, aby z bedny slezl, chytili ho četníci a stáhli ho." Dále se praví: "Náhle se však položil na zem a začal kopati nohama jako malý chlapec." Dále se praví: "V té poloze setrval tento komunistický revolucionář tak dlouho, dokud nepřijelo auto, do něhož ho četníci naložili. Tímto autem dopraven byl Haiblick na chodovskou strážnici a téhož večera byl dodán dále." To přináší "Sociální Demokrat." (Posl. dr Stern [německy]: Vládní list!) Ano, který se úplně shoduje s dopisem, který došel včera od ženy posl. Haiblicka, která mezi jiným sděluje: "Posl. Haiblick má svědky na to, že nepozvedl ruky proti četníkům, nýbrž že rukama na zádech složenýma - poněvadž stál na té bedničce a chtěl mluviti - vytýkal četníkům jejich brutální postup. Četníci se na něho vrhli, kolbami ho mlátili, až padl. Na to ihned naložili ho do auta a odvezli do Chebu."

Tak se tento případ udál. Z toho se vykonstruovalo... (Posl. dr Stránský: Jaký brutální postup četnictva?) Poněvadž na ten tábor hnali četníci útokem a on jim to vytýkal. Taková je skutečnost, která je shodná na základě vyšetření. Tedy nikoliv Haiblick, nýbrž četníci to byli, kteří na klidně stojící občany podnikli bodákový útok, a Haiblick jim to vytýkal, aniž mluvil o jiných věcech. A na to byl pažbami četníků sražen k zemi a podle udání "Sociálního Demokrata" naložen a odvezen. A z toho se potom vykonstruovalo tohle.

Abychom dokumentárně potvrdili tuto skutečnost na jedné straně o poslanecké imunitě [Další véta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 105. schůzi posl. sněmovny.] můžeme dnes srovnati naše podání ve sněmovně v záležitosti ztýrání našeho soudr. posl. Sedorjaka s odpovědí, kterou jsme dostali z kanceláře sněmovní a která zní: Odpověď na stížnost do porušování poslanecké imunity, jmenovitě v případě posl. Sedorjaka. My jsme na základě svědeckých výpovědí, svědecky doložených uvedli, že Sedorjak byl 2. září 1930 u nádraží v Činaděvě na rozkaz četnického velitele zbit tak, až padl do bezvědomí a ještě když ležel na zemi, velitel ho oslovil: [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] (Výkřiky komunistických poslanců.)

A co na to odpovídá šetření? Šetření to nepopírá. Tady se říká doslova: Dne 2. září 1930 kolem 5. hod. ranní přišel posl. Sedorjak se zástupem asi 150 lidí, mezi nimiž byly také ženy, k nádraží v Činaděvě. Dále říká: Velitel oddílu vyzval k rozchodu. Posl. Sedorjak vyzvání k rozchodu nedbal - ne neuposlechl - stále se zastavoval a byl uhozen obuškem dvakrát přes záda četníky. Na to skočil posl. Sedorjak do příkopu cesty, přetáhl si kabát přes hlavu a leže něco křičel. Při tom byl posl. Sedorjak ještě jednou uhozen přes zadní část těla. Když k místu dospěl velitel oddílu, vrchní strážmistr Houkal, poznav v muži ležícím v příkopu podle kabátu posl. Sedorjaka, zvolal: To je posl. Sedorjak!

Ejhle, pánové, tady velitel četníků poznal podle kabátu posl. Sedorjaka, ale, když ho bil, neznal ho, když to celé řídil, nevěděl to.

V témže dotazu mluvíme doslova, že u vlaku, který přivezl stávkokaze, došlo ke srážce mezi dělníky a stávkokazy a při tom byl bodnut do obličeje bajonetem dělník Ilko Melleš. Sedorjak říká: Zakročil jsem a chtěl jsem ošetřiti raněného. Četníci vrhli se jako vzteklí psi na dělníky a na mne a zbili mne až do bezvědomí.

A co říká o tom zpráva? Zpráva - když se to vyšetřilo - říká: Posl. Sedorjak utrpěl, jak bylo zjištěno soudním lékařem v Mukačevě dr Maškem při tělesné prohlídce, pouze 3 údery, a to nad hřbetem levé lopatky, na zádech níže přes obě lopatky a na pravé kyčli.

Dále říká o tomto případu: Oba dva, senátor i samotný posl. Sedorjak byli zatčeni a odvezeni k soudu, aniž by byla sněmovna dotázána, zdali souhlasí s uvězněním posl. Sedorjaka. A tu byl ponechán dva dny v kriminále. Zpráva sněmovní kanceláře končí těmito slovy: Postup četnictva i zástupce politického úřadu odpovídal platným předpisům (Výkřiky komunistických poslanců.) a nedává podnět k nějakému zakročení. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] (Výkřiky komunistických poslanců.) Prosím, takhle vypadá na jedné straně skutečná imunita poslanců dělnických. Jak vypadá na druhé straně? Už jsem zde uvedl a opakuji, že soustavné podávání žádostí za vydávání komunistických poslanců jde tak daleko, že na př. ve schůzi 11. prosince byl projednáván případ našeho soudr. Steinera, kterému bylo kladeno za vinu a proto také zahájeno proti němu trestní řízení, že nemluvil k programu v případě Sedorjaka, že uvedl ve své řeči: Malé zloděje zavíráte a velké pouštíte, a konečně v jednom případě dokonce se žádá za vydání poslance, který prý si dal vybubnovati schůzi. (Hlas: To je směšné!) Ale zde pánové říkají: Vidíte, že nevydáváme. Má-li pro toto býti vydáván poslanec, to ponecháváme, zejména socialistickým poslancům k posouzení. Ale toto srovnání stačí a znovu opakuji: případ posl. Jiráčka je nám velikým poučením, nehledě k jeho celé činnosti.

Když p. zpravodaj Tůma doporučoval, aby posl. sněmovna nedala souhlasu k trest. stíhání posl. Jiráčka, který vyhnal kontrolní komisi, Tůma odůvodňoval případ jeho tím, že pan posl. Jiráček bránil své voliče (Smích komunistických poslanců.), a proto za tento trestní čin, spáchaný na úředním orgánu před celou veřejností, neměla býti jeho imunita porušena. Zde tedy převyšoval podle terminologie pana dr Stránského veřejný zájem parlamentu více - proto musil posl. Jiráček zůstati ve sněmovně - než zájem těch, kteří byli okrádáni a na něž lichevní komise právě měla býti.

Toto srovnání s dostatek ilustruje, jak v Československu je chápána ne demokracie, nýbrž imunita. A proto je-li potřebí, sáhne se ke každé lži, sáhne se ke každému zkroucení a podvodu. (Posl. Jiráček: To máte pravdu, vy jste největší lhář, protože jste mé obvinil, že jsem měl obchod a já jsem jaktěživ žádný obchod neměl!) Pane kolego, vy jste obchodník, vy jste měl obchod, který jste prodal bratrovi, abyste mohl dále páchati ty věci, (Posl. Jiráček: Vy jste nejdrzejší lhář! - Výkřiky. Hluk.) Takto vám to opakuji z relace, která byla v imunitním výboru. (Výkřiky posl. Jiráčka.) Vy jste měl obchod a prodal jste ho svému bratrovi. (Posl. Jiráček: Vy jste drzý lhář!) Ve lživosti se s vámi ovšem měřiti nebudu. (Místopředseda Stivín zvoní. - Výkřiky posl. Jiráčka.)

Posl. Štětka může se zde směle postaviti a otevřeně vám říci, že patříte do ranku těch, kteří byli stíháni lichevní komisí. (Posl. Jiráček: To říkáte zde, jste podvodník a lhář! Řekněte mi to jinde, abych vás mohl žalovati, vy drzý utrhači! - Výkřiky. Hluk.) Vy jste drzý lhář!

Místopředseda Stivín (zvoní): Volám pana posl. Jiráčka a pana posl. Štětku za tyto výroky k pořádku.

Posl. Štětka (pokračuje): To jste měl volati napřed jeho k pořádku!

K vůli srovnání, jak daleko sahá lživost zpráv, poukazuji na dnešní "České slovo" a "A-Zet", jakou odpověď dal pan ministr vnitra v senátě při vydávání sen. Stránského. Ve své řeči výslovně konstatuje, že intervenující četnická četa strojní pušky neměla. Tedy nepopřel, že tam strojní puška nebyla. Řekl: Neměla ji ta četa. Ale strojní puška byla schována jinde. V druhém případě říká p. ministr vnitra, že četnická hlídka cestu uzavřela a že o tom uzávěru věděli všichni. Ptáme se tedy, když jsme předložili fotografii, jak mohli za viaduktem o uzávěru věděti všichni? Tento fakt stačí! Dále nepopírá pan ministr vnitra fakt, když říká, že náraz demonstrantů, patrně sen. Stránským předem připravený a komandovaný, nastal přece a padly tři rány. Výslovně - já konstatuji, výslovně - padly jen tři rány.

A co říká "A-Zet", v téže redakci tištěný a stejně vyšlý pod titulem "Jak střílí četníci v Duchcově". Chce tu především obviniti komunistickou stranu, dopisem dělníka komunisty. Ale jaká logika vyznívá z toho dopisu neznámého pisatele! Píše tam: Povel, zbraň k líci, palte! Asi 4, 5 četníků střílí. Kdo tedy lže? Kdo má pravdu? 4, 5 četníků podle tohoto určitého svědka na povel "Palte!" střílí. Ne vystřelili, ale střílí! Kolikráte?

Dále v tomto odstavci se praví: "Ti, kteří stříleli" - ne vystřelili - "počínali si jako zběsilí." Co je tím potvrzeno? Že stříleli jak z mašinkveru, pokud měli v zásobě patrony, a když jim patrony došly, hnali útokem i s těmi ostatními. Tedy kdo lhal? Lhalo ranní "České slovo" nebo lže "A-Zet"? Jeden zde lhářem je, ale lžou oba, neboť prokázaná pravda je, že duchcovský viadukt byl vyhlédnut za past, kam byli dělníci vtlačeni. Faktem je, co doznává a co nepopřel pan ministr vnitra, že by za tím průvodem nebyla ještě jedna četnická hlídka. On prostě o tom nemluví a tuto výtku nevyvrací. Tedy tento průvod byl z obou stran sevřen. Na základě této skutečnosti vykonstruovalo se tažení proti komunistickým poslancům a senátorům, a proto také se přichází i dnes v této formě před sněmovnu se žádostí, aby dala souhlas nejenom k trestnímu stíhání, nýbrž i k další vazbě posl. soudr. Haiblicka.

My k tomuto prohlašujeme: Tato vaše zběsilost, která vede v té vaší třídní zášti tak daleko, že bezohledně obrátíte pravdu v lež, nezastaví ty tisíce a tisíce dělníků, kteří nastoupili boj za chlebem a prací. Nezastavíte také ani pochod hladových 25. února. Vy můžete sice dnes dáti svůj souhlas, jsouce chráněni kol dokola policejním kordonem, vydat poslance, vy ho můžete držeti v kriminále. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Fakt je, že nezabráníte tomuto nástupu a že 25. února tak, jako vy chcete prováděti soud na nezaměstnaných dělnících a dělat soudce nad poslancem dělnické třídy Haiblickem a sen. Stránském, a chcete udělat komunistické poslance neviditelnými a neslyšitelnými, bude 25. února také vynášen soud dělníků, kteří budou vésti boj za chléb a práci. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Barša.

Posl. Barša: Využívám právě té příležitosti, kdy znovu mají býti vydáváni [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 105. schůzi posl. sněmovny.] naši soudruzi posl. Haiblick, Tyll atd. Jsou vydáváni také proto, že odhalují ty různé korupce a zlodějny, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] jsouce si vědomi, že jim to projde, hlavně když je to namířeno proti komunistům, kteří organisují odboj proti těm, kteří jsou vinni dnešní bídou a hladem, že (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Je to případ z mezinárodního dne nezaměstnaných dělníků dne 6. března r. 1930, kdy si počínala policie brněnská jako na Balkáně. Zatkla dělníka Macháta a tak ho zpracovávala na strážnici, že nebyl k poznání. Toto se stalo na strážnici na Cejlu. Po té ho policie, aniž by ho vyslechla, propustila. Ráno 7. března přivedli tohoto nezaměstnaného dělníka, k nepoznání zbitého, do sekretariátu strany, kde tento krvácel z uší. Pokladník strany dal mu 50 Kč, aby se dal ošetřiti lékařsky. V této věci byla zde podána interpelace stran postupu policejního ředitelství v Brně, které dalo dennímu tisku zprávu, že já sám dal jsem těchto 50 korun tomuto dělníkovi, aby vypovídal proti policii. Tisk všech stran přinesl zprávu, že obnos 50 korun byl dán posl. Baršou, aby dotyčný dělník vypovídal na policii, že ho zmlátili na Cejlu, přesto že já s tímto člověkem jsem před tím nemluvil. Jak zněla odpověď ministerstva vnitra na tuto interpelaci? Zněla v tom smyslu, že zprávy, jako bych já dal 50 korun dotyčnému dělníkovi, policejní ředitelství v Brně do tisku nedalo. Dostali jsme přípis od zástupce "Českého Slova", který dokazuje, že zprávu tuto policejní ředitelství dodalo redakcím, avšak toto policejní ředitelství, když věc vyšetřovalo ministerstvo vnitra, odpovědělo, že zprávu tisku nedalo. Asi před 3 týdny projednávala se tato záležitost před krajským soudem v Brně proti "Lidovým Novinám" a zde bylo dáno písemně policejním ředitelstvím, že policejní ředitelství tuto zprávu redakci dalo. Táži se: Kde jsou ti lháři? Kdo je lhář? Jsou v ministerstvu vnitra, nebo v Brně na policejním ředitelství? [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.]

Druhý případ: Jaké jsou proti nám dělány a vykonstruovány žaloby, dokazuje případ z 1. srpna, kde všechny projevy a schůze byly zakázány. Jistě že tyto zákazy schůzí nebudeme trpěti! Budeme mluviti k dělníkům, budeme odhalovati celý ten režim a odkud vlastně prýští zlo a bída v dělnických rodinách i přes vaše zákazy.

Bez jakékoliv výzvy, když jsem mluvil, chytilo mne 6 policistů a okamžitě mě hodili do policejního auta. Jistě že proti 6 není možno, aby se člověk bránil a nebylo k tomu ani času. (Veselost.) Vy se tomu smějete, poněvadž vy se smějete i těm sebevraždám nezaměstnaných dělníků, na vás však padá vina.

Byl jsem zbit a škrcen na policejním ředitelství, které klame ministerstvo vnitra, před zraky se mnou předvedených dělníků a dělnic. Naposledy však jest proti mně podána žaloba pro násilí. Tak ne policie, ale poslanec se dopustil násilí. (Výkřiky komunistických poslanců.)

To znamená: kdo řekne, že policie ho zmlátila, nemá pravdu! Policie obrátí tento případ, svede to na něho a vy to schvalujete. To dokazuje případ s interpelací, na kterou zde bylo takto odpověděno.

Proti dělníkům, kteří vypovídali to, co viděli, že mne policie bila a že jsem byl škrcen, je také vykonstruována žaloba. To je k neuvěření.

Jistě, že tito lidé, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] se smějí žádostem, aby byli zjištěni strážníci, dopustivší se násilí na komunistickém poslanci, jako se stalo i 1. srpna, kde na žádost, aby velitel Jiroušek, známý na Brněnsku pod jménem "moučnař", který se štítí práce, zjistil dotyčného strážníka, který mne zbil, smál se na plné hrdlo. Tento smích dokonce nepřímo nabádal policii, aby konala násilí, a ona je také konala, a to před zraky tohoto velitele. A kde je odvolání proti těmto lotrům, proti těmto ničemům, proti lidem, kteří se štítí práce a kteří oblékli dnes stejnokroj policie a takto si počínají? Vy schvalujete tento postup.

Tehdy jsem byl vyslýchán, ovšem ne hned, až za 4 hodiny po předvedení, až se upekla relace, jak bude proti mně postupováno. A pak byla udělána relace, že já jsem se dopustil násilí, a byl jsem také držen 5 dní ve vazbě.

Toto jsou případy, které skutečně zasluhují pozornosti. Proč jsem byl okamžitě zatčen? Proč jsem byl uvězněn? Poněvadž jsem žádal lékařské ošetření, ježto jsem byl zmlácen do krve. A poněvadž se báli, aby tato relace, toto lékařské vyšetření nepřišlo ven, proto mne museli vrhnout do kriminálu. Dnes toto ředitelství znovu zakazuje nám na Brněnsku všechny schůze, i odborové schůze. Tento týden dostali jsme zákaz konání jakýchkoliv schůzí, i odborová schůze byla zakázána. To znamená, že nesmíme mluvit k dělníkům. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Ano, víme, že bude zase mnoho žalob proti nám, ale kde je potom svoboda slova, která byla zajištěna, kde je svoboda shromažďovací, kterou hlásal prof. Masaryk? Budou znovu proti nám žaloby, které již připravuje policejní ředitelství. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] A vy to schvalujete, vy se tomu smějete. Ale tento smích vás zcela jistě přejde. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Víme, že chcete vy sociálfašisté, kteří voláte po vládě silné ruky, nás umlčeti, ne argumenty, nýbrž kriminálem. I to se vám může podařiti, poněvadž vy jste upekli ty zákony, v jejichž důsledku jsou vrháni mluvčí dělníků do kriminálů. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Výkřiky poslanců čsl. strany republikánské.) Vy si tam nechte své poznámky. Přijďte pak k dělníkům, oni vám zahrají skočnou, až budete mluviti o tom, co tu provádíte. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)