Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Hruška. Uděluji mu slovo.

Posl. Hruška: Ještě nejsou pochováni čtyři mrtví dělníci, postřílení četnickými kulkami za to, že měli hlad, za to, že chtěli pracovat a jíst a že se opovážili tuto svou vůli demonstrovati, ještě není smyta jejich krev s místa vraždy, ještě zápasí v duchcovské nemocnici se smrtí další čtyři oběti četnických pušek, a již buržoasie činí řadu opatření, která nade vší pochybnost jasně potvrzují to, nač zde již včera poukázal soudr. Gottwald, že duchcovská střelba byla plánovitě připravena vládou a že znamená počátek cílevědomého pokusu o zardoušení stále bouřlivěji rostoucího boje mas v teroru a krvi. V první chvíli se buržoasní veřejné mínění zarazilo. Temné vědomí, že již není možno četnickými kulkami a bodáky zaraziti nástup hladovějících a že krev prolitá v Duchcově padne na hlavy buržoasních a sociálfašistických strůjců vraždy, proniklo prvními glosami měšťáckých novin. Ještě dnes píší "Lidové Noviny": "Dnes je takový den, kdy se čtenář novin dívá ostýchavě přes jejich okraj, zdali sousedé nevidí, že se červená. Ale vidí u nich podobný plachý pohled a červeň na tváři, neboť dnes se všichni tak trochu stydíme za to, co se včera stalo v Duchcově".

Plným právem se měšťácký žurnalista bojí podívati přes okraj svých novin, neboť ví, že uvidí kromě stejně plachého pohledu svých kolegů zamračené tváře a zaťaté pěsti statisíců dělníků. Ale ta červeň na tváři měšťáckých žurnalistů, to není červeň studu. Stará nevěstka, měšťácká žurnalistika se ze studu nečervená. Plaché pohledy strůjců vraždy a jejich pomocníků jsou způsobeny strachem. A my s tohoto místa prohlašujeme, že v čele pracujícího lidu dokážeme, že ten strach buržoasie je oprávněný.

Buržoasie učinila svá opatření, vláda se poradila, sociálfašistické kluby zaujaly stanovisko. Žurnalisté, kteří v prvním rozčilení tak neopatrně prozradili vnitřní slabost vládnoucího režimu, dostali pokyn a štvanice začíná a teror řádí. "Rudé právo" dnes vlastně nevyšlo. Z celé stránky líčení duchcovské vraždy zůstalo sotva dvacet řádek, zato však dostalo dnes "Rudé právo" výměr o úředním zastavení. Parlamentní censura řádila v řeči soudr. Gottwalda nejneslýchanějším způsobem. Komunistům se zakazuje vylíčiti průběh událostí. Komunistům se má zabrániti říci o věci dělnictvu své mínění. A po této přípravě šlehá padesátihlavá saň měšťáckého tisku síru a oheň lží a pomluv a proklínání na zabité dělníky, na hladovějící nezaměstnané, na komunistickou stranu, která je vede v boj za chléb a práci.

Předstíraná červeň studu už zmizela s tváří smečky žurnalistických podomků. Zatajují vylíčení událostí, které podal ve sněmovně soudr. Gottwald, šlapou nohama pravdu spoléhajíce, že censura zamezí jejímu pronikání; zuří a štvou, štvou a zuří. To však jest jen doprovod závoje dusivých plynů k útoku, který podniká vláda.

Pan min. předseda zde prohlásil, že postup četnictva byl plně oprávněn, že vláda stojí za biřici, kteří provedli jí připravené krveprolití. Pan min. předseda ohlašuje, že stejným způsobem, jako se stalo v Duchcově, potlačí všechny demonstrace 25. února. Pan min. předseda hrozí, že nás, zástupce a vůdce stále rostoucích mas pracujícího lidu, dá pozavírati do kriminálu. Senátní výbor se usnesl dáti svolení k žalářování soudr. Stránského. Vedle toho je zavřen soudruh posl. Haiblick. Meissnerova censura činy ohlašuje, že je odhodlána potlačiti pravdu všemi prostředky. Za dva dny, které uplynuly od duchcovské vraždy, z ohlasu, který události vyvolaly mezi dělnictvem, ze závodních a veřejných schůzí, z rozhovoru s dělníky a z demonstrací jsme nabyli pevné přesvědčení, že hanebný plán Udržalů, Bechyňů a Czechů se nepodaří. Buržoasie si vyláme zuby. Přes bílé stránky komunistického tisku, přes lživé raporty buržoasních zaprodanců, skrze vzteklé skučení pořádkové bestie proniká do nejširších vrstev potlačených a vyděděných strašlivá pobuřující pravda, a ta pravda zní: Duchcovská vražda byla plánovitě připravena, aby se mohl podniknouti pokus, udusiti hnutí statisíců nezaměstnaných v krvi. Duchcovští demonstranti byli vlákáni do pasti mezi dva kordony. A četnický praporčík, který dal rozkaz k palbě, plnil jen striktní rozkaz svých představených o potlačení demonstrací všemi prostředky. Snad byly tyto rozkazy provedeny trochu nešikovně, snad se stala chyba v režii, jak dnes nad mrtvolami čtyř dělníků s ohavným cynismem píše šéfredaktor hnusného plátku, kterému se říká "Národní osvobození" a který má patent na šíření ideí Masarykových. Snad je charakter duchcovské vraždy jako vládní provokace touto chybou v režii příliš patrný, tak patrný, že se musí zabavovati každé vylíčení události, umlčovati každý svědek pravdy. Ale v podstatě učinili duchcovští četníci to, co chtěla vláda, to, co již po týdny plánovitě připravují všechny měšťácké strany. A za to dnes duchcovští vrahové, či lépe snad řečeno nástroje vraždy, dostávají zadostiučinění, schválení a pochvalu ve všech měšťáckých a sociálfašistických listech, stejně jako z úst ministerského předsedy, neboť celá protikomunistická štvanice, řeči všech měšťáckých poslanců, prohlášení sociální demokracie stejně jako oficiální projev vlády se dají redukovati na jednu formuli: "Právem se v Duchcově střílelo. A zase se bude stříleti."

Vláda, měšťácké a sociálfašistické strany vypověděly pracujícímu lidu válku na život a na smrt. Není dosti na tom, že statisíce dělníků umírají hlady, tisíce hnijí v žalářích, stovky se z bídy vrhají v náruč sebevraždě. Ne. Vláda Udržalů, Benešů, Bechyňů a Czechů ohlašuje, že dá stříleti ty, kteří nechtějí umříti hladem za plotem nebo skočiti pod vlak.

My komunisté, jediní zástupci a vůdci vykořisťovaných a utlačovaných, béřeme tuto výzvu na vědomí. Vidíme v ní znamení ne síly, nýbrž slabosti svého třídního nepřítele. Pravda je, že na dveře kapitalistického Československa stejně jako celého měšťáckého světa tluče proletářská revoluce. My komunisté, strana, která se podle slov komunistického manifestu netají, že jejích konečných cílů může býti dosaženo jen násilným převratem, nabýváme den ode dne, hodinu od hodiny na vlivu a důvěře u pracujících mas. Stokrát jste nás prohlašovali za mrtvé, tisíckrát jste nám prorokovali zánik, tupili jste nás, vysmívali jste se nám, žvanili jste o domnělé neschopnosti našich vůdců, a hle, dnes tu stojíme silnější než kdy jindy, silnější důvěrou mas, které stále více poznávají, že hájíme a do všech důsledků vždy budeme hájiti zájmů dělnické třídy. Čtrnáct dní již buržoasní tisk skučí o nebezpečí komunismu a nadává sociálfašistickým lokajům, že mu v dělnictvu nejsou s to čeliti. "Jak na komunisty", medituje pan Peroutka - a vláda v Duchcově dává odpověď. Ale odpověď, která se vám nevyplatí.

"Lidové noviny" dnes napsaly: Ze zpráv o srážce víme, že četnictvu velel praporčík, ale nic se nedovídáme o přítomnosti politických důvěrníků jiných politických stran. Přece snad nezaměstnanost není jen věcí komunismu a přímý styk s dělnictvem nemají snad už jen bolševičtí agitátoři. Sebe rozumnější projevy ve sněmovně a sebe obratnější články v novinách nenahradí přímého působení. Slovo pořád více zapaluje než tištěný apel a bolševickému emisaři by na místě měli čelit ne četníci, nýbrž především mluvčí jiných stran.

Pánové, už je pozdě! Mluvčí jiných stran, to jest sociálně demokratičtí a národně socialističtí sekretáři, vaší oddaní sluhové, se několikrát pokusili přijíti mezi nezaměstnané, a víte, jak pochodili? Nezaměstnaní hnali sociálfašistické bonzy, ochránce kapitalistického řádu, původce gentského systému, obhájce snižování mezd, hromadného propouštění, hladovění nezaměstnaných a podobných "zájmů státu" ze svých shromáždění svinským krokem.

Vždyť proto saháte k puškám a bodákům. Lokajové selhávají. Sociálfašisté upadají. Komunisté rostou v závodech, mezi nezaměstnanými, v družstvech, všude. Rostou proto, že brání proletariát, že vedou jeho boj proti vaší hladové ofensivě, Chcete snížiti mzdy, jediní komunisté vedou odpor mas. Chcete vyhoditi dělnictvo na ulici, komunisté v čele mas organisují jejich odpor, demonstracemi, demonstračními stávkami, hladovými pochody maří vaše plány. Chcete, aby nezaměstnaní tiše umírali, komunisté jim ukazují cestu k životu, která vede přes vaše zničení. Tisk měšťáků a sociálfašistů skučí o "zbytečnosti demonstrací", kterými se prý nic nepořídí. K smíchu! Svými demonstracemi nezaměstnaných, svým, jak vy říkáte, terorem, jsme jen na jediném okrese chomutovském na obecních a okresních správách vynutili za několik neděl na 20 milionů Kč různých podpor pro nezaměstnané, o 7 milionů více, než v celém státě za celý rok 1927 stál váš hanebný, lupičský gentský systém. Demonstracemi a demonstračními stávkami už skoro rok v Karlově Huti na Ostravsku maříme vaše plány na propouštění a vítězně obhajujeme heslo: "Ani muže ze závodů, ani haléře ze mzdy!" Demonstracemi a demonstračními stávkami maříme vaše úmysly v Podbrezové, v Handlové, ve Fryštátě a v desítkách jiných závodů. Dělníci dobře vědí, kdyby nedemonstrovali a nebojovali, že byste je vyssáli až do kosti, že boj je jediný prostředek proti smrti hladem. Dělníci nechodí na demonstrace ze sportu. Ale mají-li voliti mezi smrtí hladem nebo bojem o ulice, zvolí boj o ulice přes všechen váš teror. Co jste se celá léta namluvili o demokracii! A dnes je od té vaší zfašisované demokracii právo na projev tak daleko, že se za účast na demonstraci, demonstraci z hladu hrozí trestem smrti, četnickou kulkou. Ano, Bechyně to na posledním sjezdu soc. demokracie dobře řekl: "Jakmile se massy lidu objeví na ulicích, pak už to s demokracií stojí špatně". Vaše zfašisovaná demokracie - "vláda lidu" se tomu prý říká česky - může existovati jen dotud, dokud se lid neukáže, dokud za jeho zády vládnete vy, ministři a měšťáčtí poslanci, tahací panáci finančního kapitálu. Jakmile se objeví lid, jakmile lid uplatní bojem svou vůli, je s vaší vládou konec. A proto došla vaše t. zv. demokracie k tomu, že ústy Udržalovým i slavnostně ohlašuje: "Opováží-li se lid - který je jediným zdrojem státní moci podle vaší prolhané ústavy - objeviti se na ulici, dáme jej postřílet." Kde selhává klam, zbývá holé násilí, kde selhává držka sociálfašistického agenta, mluví hlavně pušek. Duchcov není náhoda, Duchcov je systém. Dělnická třída si musí uvědomiti, že vstupuje do nové etapy třídního boje. Buržoasie ohlašuje, že se nespokojí vražděním nezaměstnaných hladem, že je bude vraždit také olovem.

Jak odpoví dělnická třída? Tuto otázku si se vší vážností musí postaviti všichni dělníci, neorganisovaní, soc. demokratičtí, nár. socialističtí, stejně jako komunističtí. Cesty zpět není. Upustiti od práva na ulici, podrobit se buržoasnímu teroru znamená pro statisíce doslova smrt hladem, pro miliony strádání bez konce, potupný život umírajících otroků. Nutno se bránit, nutno bojovat. Proti ostřejšímu teroru buržoasie nutno zostřit zbraně proletariátu.

Komunistická strana staví s největší vážností před všechny dělníky na pořad dne otázku masové politické stávky. V tisících dělnických hrdlech se dusí výkřik vzteku; desetitisíce proletářů zatínají pěsti; statisíce se táží: Máme prostředek proti vraždění našich kamarádů? Ano, soudruzi, ano, dělníci, máme. Dělnická třída má tolik moci, aby zarazila řádění vrahů. A jednou z nejmocnějších jejích zbraní je masová politická stávka. Už dnes odpovídají závody na duchcovské krveprolití protestními stávkami. My vyzýváme dělníky k zostření a stupňování tohoto hnutí, k všeobecnému demonstračnímu nástupu, vyzýváme dělníky, aby zastavili práci, aby přerušili práci v sobotu v den pohřbu duchcovských obětí.

A zároveň říkáme se vší vážností: Dělnická třída musí býti k použití zbraně masové stávky daleko lépe připravena. Všichni naši soudruzi, všichni revoluční dělníci půjdou do závodů, mezi dělníky a řeknou jim: Chcete dopustiti, aby buržoasie dala vraždit vaše kamarády, kteří mají hlad? Nechceme! Nedopustíme!

Ale pak musíme míti ukutou zbraň odporu. Už nyní se musí osazenstvo závodů usnášeti, že na každý akt teroru odpoví zastavením práce. Už nyní musí pověřiti své akční výbory, orgány jednotné fronty, učiniti všechna opatření, aby toto usnesení nezůstala na papíře. Na vraždění dělníků odpovíme stávkou! A budeme připraveni!

Tato odpověď musí po duchcovském krveprolití zazníti ze všech závodů. Boj nezaměstnaných je stejně záležitostí dělníků v závodech, jako těch, kteří už se octli za vraty. Jen spojením závodů a nezaměstnaných může dělnictvo zvítěziti. Jenom tímto spojením může zastaviti krvavé řádění buřičů buržoasie. Jenom spojení stále větších, stále rostoucích, stále lépe organisovaných demonstrací, hospodářských bojů a při stále rozhodnějším použití zbraně politické stávky uchrání dělnictvo od hladu a bídy a otevře cestu k jeho osvobození. Voláme s tohoto místa celou dělnickou třídu, aby učinila všechna opatření k použití těchto zbraní. Voláme dělnictvo v závodech k protestním demonstracím, k protestním stávkám, k solidárnímu usnesení o odpovědi stávkou na každý akt teroru a k učinění opatření k zaručení provedení tohoto usnesení volbou akčních výborů, stanovením revolučních důvěrníků, organisováním spojení se všemi částmi závodu.

Voláme dělnictvo k organisaci sebeochrany proti policejním brutalitám. Voláme dělníky soc. demokratické a nár. socialistické, aby překonali své váhání, opustili vůdce, na jejichž rukou lpí dělnická krev, a připojili se k rostoucím šikům z jednotné dělnické fronty. Voláme všechny dělníky, zaměstnané i nezaměstnané, aby bojovali o své právo na ulici, na demonstraci, aby buržoasii ukázali, že nechtějí mlčky zemříti hladem, aby 25. února provedli mohutný nástup proti hladu, bídě a fašistickému teroru.

Neustoupíme před terorem. Sílí nás vědomí, že pro dnešní společnost není jiného východiska než proletářská revoluce. Chtějí-li miliony proletářů žíti, musí kapitalismus umříti. Proletariát nemá na vybranou přinášeti oběti nebo se jim vyhnouti. Může si vybrati jen z dvojího: Přinášeti oběti pro kapitál nebo pro své osvobození, umírati po tichu, aby nebyl ohrožen měšťácký stát, kapitalistické panství, nebo bojovat až do úplného vítězství. Proletariát si vybere cestu boje. Dnes ještě platí: "Krev naše prolévána katy, my oplýváme slzami". Ale nebude dlouho trvat a "přijde den odplaty a potom budeme soudit my". (Potlesk komunistických poslanců.)

Dnešní světová krise kapitalistického hospodářství zasahuje do výrobního procesu tak katastrofálně, že neponechává ani jedno odvětví průmyslu bez otřesu. Do všech odvětví průmyslu již zasáhla, téměř do všech závodů vnikla, otřásla základy kapitalistického výrobního procesu a nejvíce zasáhla pracující třídu.

Miliony dělníků, kteří jsou dnes vyřazeni z práce, byvše propuštěni kapitalisty, majiteli závodů, dílen a obchodů, uvědomují si zhoubnost a krvelačnost kapitalistického režimu. Uvědomují si, že dokud měl kapitalistický režim konjunkturu, shraboval z jejich práce obrovské zisky, zatím co oni se sotva najedli, zaplatili byt a oblékli. A nyní v období těžké hospodářské krise, která je přivoděna nesmyslným kapitalistickým výrobním řádem, jak zde soudr. Zápotocký již řekl, poznávají, že pro ně neexistuje právo na život, byli vyhozeni z práce a ztrácejí tím i nárok na život.

To je holá skutečnost, před kterou stojí statisíce a miliony proletářů. Hospodářská krise, která zuří ve všech kapitalistických státech, vyvíjí se také v Československu do obrovských rozměrů. Je-li dnes v Československu na 700.000 nezaměstnaných a půl mil. částečně zaměstnaných dělníků, dohání Československo mílovými kroky hospodářskou krisi v druhých státech. V samé Praze počítá se 21.000 nezaměstnaných, ačkoli toto číslo je daleko větší, částečně zaměstnaných je jistě třikrát tolik, a připočteme-li živoření malých živnostníků, máme zde armádu 150.000 lidí, která je strašně postižena dnešní krisí, z nichž část je odsouzena k úplné smrti hladem. Někteří národohospodáři se těší, že je vrchol krise dosažen - Hejda v "Českém Slově" - avšak my vidíme, že krise zasahuje teprve nyní do velkých závodů; bylo propuštěno dělnictvo a propouští se v Kolbence, Waltrovce, nyní bylo přikročeno k propouštění v Českomoravské. Krise teprve začíná zachvacovat i tyto veliké závody; to dokazuje, že vrchol krise nebyl dosažen, že jde dál a výš. Zachvacuje závod Českomoravská, která má propustiti tento týden 150 dělníků, což znamená, že tento největší závod přičiní se o rozmnožení masové bídy a hladu. V tomto závodě byla prováděna racionalisace těmi nejlepšími metodami, výkon byl vyšroubován na nejvyšší míru. Závod za poslední roky rozmnožil své investice o několik desítek, ba set milionů Kč a společnost Českomoravská stala se nejsilnější kapitálovou skupinou kovoprůmyslu vůbec.

Jak vypadala tato skupina před 60 lety? Společnost Českomoravská začala s kapitálem 1 mil. rakouských korun, dnes však má základní kapitál 37,500.000 Kč. Tento kapitál jest uložen do 93.750 akcií v nominální hodnotě 400 Kč. Na burse však mají tyto akcie hodnotu 3.970 až 4.030 Kč, to znamená, že tento kapitál jest téměř desetkrát tak veliký, než jest uvedeno. Za 60 roků základní kapitál vzrostl na 378 mil. Kč, vedle toho má společnost veliký reservní kapitál, který činí několik set milionů korun. Čistý zisk za posledních 5 roků činí 130 mil. Kč. To znamená, že mimo obrovských investic, které byly vloženy do tohoto podniku, zvláště za posledních několik let, se akcionáři a páni ředitelé pohádkově obohatili, dividendy akcionářů se také podle toho vyplácely. V prvém roce - založení této společnosti vyplácela se dividenda na akciích 6 K, druhý rok již 30 K a od r. 1918 se vyplácí 100 Kč na jednu akcii a r. 1929 již 400 Kč na akcii. To jest obrovský profit akcionářů Českomoravské. Při tom má společnost 29 ředitelů s platem od 450.000 Kč do 950.000 Kč vedle jiných příplatků, remunerací atd. Tyto obrovské dividendy a pohádkové příjmy pánů ředitelů byly vydřeny na pracující třídě, na dělnících v Českomoravské továrně. Proto kalkulanti mistři snaží se, aby dělníkům dali co nejmenší cenu za práci, proto se snaží mistři z dělníků dostati ten největší výkon, aby páni akcionáři Českomoravské, správní radové, ředitelé, mezi nimiž jsou i představitelé sociálfašistických stran - na př. ředitel Getz, soc. demokrat, ředitel Dušek, nár. socialista, a pan generál Raše, nár. socialista, který je ve správě Českomoravské - byli pohádkově živi.

Přede mnou mluvil národní socialista, že je prý úpadek morálky, když někteří akcionáři si dávají vypláceti 300 tisíc Kč ročně. Zde je národní socialista, který je ve správní radě Českomoravské, a ten jistě dostává nějakých 1/2 mil. Kč na tantiemách a různých odměnách. (Výkřiky komunistických poslanců.) Proto dělníci Českomoravské a druhých závodů této společnosti musí přinésti ten největší výkon. To je také statisticky zachyceno. Na př. r. 1919 vyrobilo 1.200 dělníků 474 aut, r. 1924 1.300 dělníků vyrobilo již 2.050 aut a r. 1929 3.440 dělníků vyrobilo již 10.000 aut. To znamená, že r. 1919 5 dělníků vyrobilo 2 auta, ale r. 1929 jeden dělník vyrobil sám téměř 3 auta. A při tom se jeho reální mzda snížila. To znamená, že racionalisace pokročila v tomto závodě na tolik, že jeden dělník udělal o 50% více práce r. 1929 nežli udělalo 5 dělníků r. 1919. To je ta Hamplova pružina, o které básnil, která dohání zaměstnavatele k většímu zisku a dělníka k větší výkonnosti a která se stává naposled katastrofou kapitalistickému režimu a hrobem proletariátu, jestliže se nepostaví proti vykořisťovatelskému systému a nesmetou kapitalistický řád.

V takovéto situaci nachází se dělnictvo Českomoravské vlivem Hamplovy pružiny, to jest kapitalistické racionalisace.

Jak vypadají mzdy dělníků za takových šílených zisků akcionářů, pánů ředitelů a členů správních rad? Průměr mzdy za 6denní pracovní dobu byl v Českomoravské 280 Kč. Dnes, kdy se pracuje 4 až 5 dní v týdnu, je tento průměr nižší, avšak mzdy určité části i řemeslných dělníků jsou 180 až 200 Kč, mzdy pomocných dělníků 120 až 180 Kč, mzdy žen 60, 70 až 100 Kč. Opravdu krásné porovnání se služným pánů ředitelů nebo se zisky akcionářů, kteří závod nikdy neviděli a z práce svých otroků berou strašné sumy peněz, aniž by hnuli prstem. Takové jsou mzdové poměry dělníků v Českomoravské. Bude se namítati, že mzdové poměry jsou lepší, ale kolik dělníků vydělá 350 až 400 Kč týdně? To je jen malá část kvalifikovaných dělníků a parťáků, ale celá masa a převážná část dělnictva nosí domů almužnu, zvláště nyní, kdy se pracuje 4 až 5 dní v týdnu.

Jaké jsou poměry dělnictva v závodě? V závodě řádí persekuce proti opravdu třídně založeným dělníkům, ať již jsou to komunisté nebo soc. demokraté nebo národní socialisté. Správa závodu zavedla úplný špiclovský aparát. Pro tuto práci najala bývalého policejního komisara dr Zajíčka, který má v závodě svou kancelář, vedle osobního oddělení pana ředitele Růžičky, odkud diriguje špiclovský aparát v celém závodě. Vedle racionalisačního systému, který nedá dělníku, aby odběhl na záchod nebo si utřel nos, bdí ještě tento špiclovský aparát nad dělníky, aby se nemohli spolu dohovořiti a aby, jakmile vidí dělníky pospolu, vyslechl je a podal raport, aby druhého dne letěli ze závodu. Tento špiclovský systém je tak rozvětven v továrně, že se i na záchod doprovázejí dělníci. Tyto špiclovské stvůry mnohdy za jidášský peníz zradí svoje spoludělníky. Úloha fašismu je ztělesněna v této práci, kterou provádí několik individuí na závodě a za kterou jsou odměňováni lépe placenou neproduktivní prací, prací přes čas, dary atd.

S úlohou fašismu vystupuje také do popředí úloha sociálfašismu. Projevuje se v tom, že sociálfašistické špičky v závodním výboru se umlouvají s představiteli v závodě bez vědomí dělnictva. Vyjednávají různé případy sami, jako kdyby zde dělnictva nebylo. Neinformují dělnictvo předem v různých otázkách a ve skutečnosti provádějí diktaturu nad dělnictvem, nevolají dělnictvo ke schůzím, nedávají mu rozhodovati o svých záležitostech, jednají úplně na svoji pěst o právech dělníků, aniž by jim k tomu dělníci dávali práva. Zvláště jejich jednání v otázce posledního propouštění dělnictva dálo se mezi předsednictvem závodního výboru a správou závodu. Co bylo mluveno, nikdo neví. Správa závodu vypustí zprávu: propouštěti se nebude, máme na 3 měsíce práci. "České Slovo" tuto zprávu přineslo a ještě se chlubí: Vidíte, dělníci, naši práci. Chudý to oficiálně potvrdí, že je to pravda, ale na schůzi řekne: Bratři, nemusíte se obávati, vy propuštěni nebudete! Kdo tedy bude propuštěn, když jste říkali, že se nebude po 3 měsíce vůbec propouštěti. Nyní se však propouští, důvěrníci jdou intervenovati a ředitel Kubát řekne Chudému: Proč sem chodíte, vždyť jsem vám řekl před vánoci, že budeme propouštěti. Je zde nějaká úmluva mezi předsedou závodního výboru Českomoravské a správou závodu? Asi ano, to je sociálfašismus Chudého a státotvorných stran. Zprávy, které správní rada propouští, jsou zprávy namířené proti konkurenci, aby se neřeklo, že krise zachvacuje také Českomoravskou. Chudý to potvrzuje, ačkoli ví, že to není pravda, zatím co mluvil před vánocemi o propouštění s ředitelem Kubátem. Zde je viděti jidášství sociálfašisty Chudého, jak on a jeho strana podvádí dělníky, když je utěšuje, že propouštěti se nebude, a najednou jsou propuštěni.

Stejnou úlohu hrají soc. demokraté, ti také v závodě provádějí stejnou politiku jako Chudý. Proč? Protože jsou v předsednictvu závodního výboru a vedle toho také uzavřeli kolektivní smlouvu, za všechno znění kolektivní smlouvy jsou odpovědni a proto, co již se provádí závodním výborem, je odrazem toho, co je v kolektivní smlouvě. Soc. demokraté mají také svoje "silné posice v závodě" ředitele Getze a předseda správní rady Českomoravské pan dr Preiss jest osobní přítel p. Hampla, a to něco znamená. Konkurenční boj, který se vede mezi těmito dvěma stranami, odnese dělnictvo. Firma může potřebovati jenom takové dělnictvo, které jest ochotno pracovati za každou cenu a které dokáže největší výkon. Která strana dá správě závodu takové dělnictvo, ta se těší přízni správy závodu a nyní se předstihují obě strany, aby takové dělnictvo pro správu závodu měly. Proto na obou stranách pracují tito vůdcové mezi dělnictvem v závodě tak, aby z nich vychovali ochotné, poslušné a trpělivé dělníky, které může správa závodu ke svým závratným ziskům potřebovati.

Jenže dělnictvo na obou stranách již prohlédá zrádnou a podvodnou hru představitelů jak reformistických organisací, tak i jejich nohsledů v závodním výboru, kteří snaží se je dostati do kapitalistického chomoutu. Mezi ním projevuje se veliká nespokojenost, protože je propuštěno soc. demokratické i nár. socialistické dělnictvo zrovna tak, jako dělnictvo organisované v rudých odborech. Dělnictvo soc. demokratické i nár. sociální dnes již vidí, jakou zrádnou úlohu hrají jeho vůdcové jak v závodním výboru, tak v odborovém hnutí i v parlamentě a proto dnes se objevují sympatie jeho ke komunistické straně a k rudým odborům. Zrovna tak projevuje se nedůvěra soc. demokratických a nár. sociálních dělníků k jejich vůdcům, zvláště nyní, kdy poměry dělnictva mají býti za pomoci reformistických organisací a představitelů v závodním výboru dále zhoršeny.

V nejkratší době má býti zaveden běžící pás, což má sloužiti k ještě většímu vykořisťování dělníků a přípravě přechodu k výrobě válečného materiálu.

Chce-li dělnictvo svoje poměry zlepšiti a nechce-li býti propuštěno, musí se postaviti proti svým vůdcům a vybudovati pevnou jednotnou frontu všech dělníků pod vedením rudých odborů a komunistické strany Československa.

Po uvážení skutečné situace v závodě a postavení dělnictva na závodě staví rudé odbory jako jedině třídní organisace na závodě, jako jediný vůdce dělnictva v boji proti kapitálu tyto požadavky:

Proti propouštění: ani muže ze závodu; proti snižování mezd: ani haléře ze mzdy, zvýšení mezd zejména pro pomocníky, ženy a mladé řemeslníky; proti snižování úkolových cen: za pevné základní mzdy; za 7hodinnou dobu pracovní; za 6hodinnou dobu pracovní pro mládež a dělníky pracující ve zdraví ohrožujících odděleních - lakýrnách, kalírnách, louhovnách - při nezkrácené mzdě. Za zaplacení vysazených směn. Proti gentskému systému. Za podporu všem nezaměstnaným na účet zaměstnavatelů a státu. Proti zavedení běžícího pásu, proti přípravám na imperialistickou válku. Za doplacení drahotní výpomoci v loňské výši a její zvýšení dělníkům pomocným. Za novou kolektivní smlouvu s lepšími základními mzdami. Za odstranění §u 82 živn. řádu, podle něhož jsou vyhazováni a propouštěni dělníci po nemoci, trvající déle 4 neděl. Za aktivní a pasivní volební právo mladým dělníkům do 20 let. Za vyčištění nemocenské pokladny od protidělnické byrokracie a za vypsání voleb do nemocenských pokladen. Proti omezování pracovních dnů pod heslem 5denního týdne, zaplacení plné 48hodinné mzdy, za řešení 5denního týdnu po způsobu dělníků SSSR.

Uskutečnění těchto požadavků jest otázkou boje. Nemůžeme docíliti zlepšení postavení dělníků na podkladě reformistické spolupráce se správou závodu. Chceme-li boj úspěšně vésti, znamená to zostřiti boj proti jakékoliv spolupráci se správou závodu, znamená to vésti boj na podkladě jednoty všech dělníků: Komunistů, soc. demokratů, čsl. socialistů, neorganisovaných proti sociálfašistickým špičkám reformistických organisací.

Dělnictvo československé, na vás nyní jest skoncentrován útok správy závodu. Zisky akcionářů, kterým jste již vydřeli takové miliony, mají býti zachovány, má býti ještě lépe organisována racionalisace práce, proto desítky a sta vašich kamarádů má býti vyhozeno ze závodů, a vám, kteří zůstanete v závodě, má býti snížena mzda, aby tak na váš účet akcionáři mohli přečkati tuto hospodářskou krisi, kterou přivodili svou nesmyslnou kapitalistickou výrobou.

Pryč s propouštěním dělnictva! Pryč se snižováním mezd! Ať žije jednotná fronta proti fašismu a sociálfašismu! Za rudý závodní výbor, za upevnění revolučních posic dělnictva! (Potlesk komunistických poslanců.)