Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Zierhut, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: inž. dr Toušek, de Witte.

184 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Czech, dr Dérer, dr Spina, dr Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 75. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem: dodatečně na tento týden posl. Hokkymu; dodatečně na včerejší, jakož i na dnešní schůzi posl. Šmejcové; na dnešní schůzi posl. dr Stránskému, Fialovi, Vaňkovi, Kurťakovi, Novému, Chobotovi, dr Markovičovi, Bendovi, dr Marešovi, dr Buzkovi - vesměs pro neodkladné záležitosti.

Nemocí omluvil se posl. inž. Nečas.

Došlo oznámení o změně ve výboru.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Bund der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. dr Peterse za posl. dr Kafku a posl. Hodinu za posl. Böllmanna.

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy posl. dr Daňka a druhů:

ministru železnic o výstavbě železniční dráhy na trati Červená Skála-Margecany (č. D 342-III),

ministru soc. péče o poskytování darů a půjček válečným poškozencům (č. D 343-III).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů živnostensko-obchodního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 629), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení obchodní a plavební smlouva mezi republikou Československou a královstvím Rumunským, podepsaná na Štrbském Plese dne 27. června 1930, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 11. července 1930, č. 114 Sb. z. a n. (tisk 700).

Zpravodajem výboru živnostensko-obchodního jest p. posl. inž. dr Toušek, zpravodajem výboru zahraničního p. posl. dr Hnídek.

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté v 72. schůzi sněmovny dne 21. října 1930.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "pro" pp. posl. Navrátil a Šeba; na straně "proti" pp. posl. dr Schollich, Kliment a Rjevaj.

Dávám slovo p. posl. Navrátilovi.

Posl. Navrátil: Slavná sněmovno! Jak těžké a vážné doby prožívá dnes naše zemědělství v těžké světové své krisi, vidíme z toho, že oba naše zákonodárné sbory, jak senát, tak sněmovna Národního shromáždění, používají prvé příležitosti ve svých schůzích, aby se jimi zabývaly, vážně je řešily a hledaly cesty k jejich zmírnění a odvrácení. Činí tak při schvalování obchodní smlouvy našeho státu s Rumunskem, o které právě jednáme.

Řada řečníků všech politických stran, zastoupených v tomto slavném shromáždění, zasáhla do debaty, aby v zastoupení svých klubů projevili svůj názor na světovou pohromu v zemědělství a učinili své náměty, jak jí čeliti, aby základy našeho zemědělství, tohoto nejdůležitějšího pilíře našeho státu, nebyly otřeseny a ohroženy u vědomí, že ohrožením tímto utrpěl by náš národohospodářský vývoj nenahraditelné škody, které by nebyly s to, nahraditi státu celá desítiletí.

Pan dr Zadina, mluvčí strany republikánské, ve své včerejší řeči probral výstižným způsobem žalostné poměry našeho zemědělství dnešní doby, mluvil o výrobě rostlinné i živočišné, která katastrofálním shroucením světových cen obilí, brambor, řepy, lnu, chmele, zelinářství, dobytkářství a mlékařství pod výrobní náklady zemědělce přestala býti pro zemědělce rentabilní, a poukázal na lhostejnost vlády k těmto zjevům, připomenul, co všechno podnikají naši sousedé na záchranu stavu zemědělského a jak je tento stav opomíjen u nás. Mluvil o ruském a polském dumpingu s obilím, cukrem, dobytkem a dřevem, který je s to, úplně ubíti naše zemědělství, a poukazoval na výsady jednotlivých oborů naší výroby průmyslové, celní ochranou jí zabezpečené. Vylíčil těžké oběti našeho zemědělství, které přineslo státu v dobách popřevratových, kdy světové ceny zemědělských produktů byly našemu zemědělci zákonnými ustanoveními nepřístupny, a on musil za diktované ceny, mnohdy o dvě třetiny světových cen nižší, své výrobky státu dodávati, kdy je stát za mnohem vyšší ceny než doma v cizině zakupoval a doma za nízké ceny rozprodával, aby o řádné zásobování státních občanů a zvláště nižších vrstev bylo řádně postaráno, aby zachován byl ve státě klid a pořádek.

Poukázal na doby, kdy státní naše finance byly udržovány naším bílým zlatem - cukrem, a jak tehdy byla v zemědělství honorována řepa atd. Se všemi jeho vývody, jež ve své řeči uvedl, plně souhlasím. Byly to oběti, které může přinésti jen ten, kdo svůj národ a svou vlast vřele a cele miluje, a to naši zemědělci dodnes věrně plní a i nadále plniti budou.

Nemohu však souhlasiti s jeho tvrzením, že pro stav zemědělský v našem státě nebylo nic učiněno. Nemohu s ním též souhlasiti v tom, že to, co bylo učiněno, bylo učiněno jen přičiněním a zásluhou strany republikánské, a prohlašuji, že i pro stav zemědělský bylo u nás učiněno všechno, co v mezích možnosti a vzhledem k potřebě doby bylo třeba a že o to nemá zásluhy pouze strana republikánská, nýbrž veškeré strany, které hlasovaly pro potřebné a zemědělství prospěšné předlohy.

Strana republikánská není stranou čistě zemědělskou přes to, že se vydává za jedinou stavovskou stranu zemědělského lidu, a proto nemůže vystupovati ani jménem všech zemědělců a anektovati pro sebe veškeré zájmy zemědělské. Činí-li tak, pak neprospívá ani sobě, ani zájmům zemědělským, ježto svým stavovským vystupováním naráží na odpor zemědělců, soustředěných v jiných politických stranách, ať socialistických či lidových, a rozšiřuje třídní boj, který jistě sama pocítí co nejdříve ve svém středu.

Avšak nebudu o těchto věcech s panem dr Zadinou polemisovati, jsem pevně přesvědčen, že tuto polemiku za nás všechny vyřídí nejbližší doba, do které spějeme. Poukáži na zjevy, které zaviňují a zvyšují u nás zemědělskou krisi, která svým přirozeným postupem zachvacuje další své oběti, živnosti, průmysl i dělnictvo.

V každém národním hospodářství se vzájemně podmiňuje výroba zboží se spotřebou. Podle způsobu a množství potřeby spotřebitele a jeho kupní síly se řídí také směr a množství výroby. Do jaké míry je kryta spotřeba, závisí ovšem na rozměru a výkonnosti produkce.

Ideální by bylo, aby se množství výroby stále vyrovnávalo s množstvím spotřeby, aby zboží mělo stálý odbyt a mohly býti uspokojeny také potřeby. Tento stav je však dnes následkem světové války porušen. Amerika a různé evropské státy v době světové války rozšířily svou výrobu zemědělských produktů a technickými vymoženostmi dnešní doby zlevnily svou výrobu tak, že dnes za podmínek mnohem levnějších než u nás dovedou svět zásobovati v takovém množství, že přeplňují světový trh svými výrobky. Rozmnožily osev půdy, zmechanisovaly výrobu, a jelikož jejich stav státních financí nezatěžuje jejich zemědělce tak jako u nás, stávají se nejnebezpečnějšími konkurenty světovými a svou levnou nabídkou a obrovským kvantem výroby způsobují zemědělskou krisi světovou.

Zemědělec československý, který po světové válce osvojil si veškeré technické vymoženosti doby, nemůže jim nikdy konkurovati již z toho důvodu, že jeho povinnosti vůči státu jsou mnohem těžší než v cizině. Má nedostatek pracovních sil, který mu stroj nemůže nahraditi a kterých nutně potřebuje, a při tom je zatížen daněmi a veřejnými dávkami tak, že není s to, aby zahraniční konkurenci mohl úspěšně čeliti. Při tom jeho výrobek je vlastními spoluobčany opomíjen a hledá se výrobek zahraniční, byť i ve skutečnosti byl rovnocenný, ba mnohdy i hodnotnější.

Náš meziobchod se zemědělskými výrobky bez jakékoliv státní kontroly zneužívá této těžké situace a neúměrnými vysokými zisky v drobném prodeji vykořisťuje konsumenta do té míry, že tento při dnešní láci zemědělských produktů nemůže pomýšleti na snížení odměny za svou práci, poněvadž by se neuživil. Tím se stávají poměry u nás téměř nesnesitelnými a ztěžují zlevňovací přerod do poměrů předválečných, kdy se netoliko lacino prodávalo, ale také lacino nakupovalo.

Vyskytne-li se v některé obci požár na jednom konci, každý rozumný občan spěchá hasiti oheň, i když může předpokládati, že pro něho nebezpečí není, neboť pokud jediný dům hoří, není odvráceno nebezpečí pro celou obec. V politické obci našeho zákonodárství našli se však lidé, kteří měli skrytou radost z toho, když viděli, že naše zemědělství je zachváceno požárem krise, neboť ve svém třídním nazírání očekávali z této krise zisk pro své stoupence, bude-li zemědělec prodávati své výrobky hluboko pod výrobní cenou. Avšak očekávání jejich se nesplnilo. Zemědělské výrobky poklesly. Zemědělství trpí nedozírné škody, konsument však z toho nic nemá, neboť u nás je řada upírů, kteří vyssávají krev zemědělců i konsumentů. Byli u nás lidé, kteří hájili názor, že má-li se výroba zboží všeho druhu zlevniti, nutno, aby dělník měl levný chléb. Sedlák tedy měl začíti první. Sedlák začal, již druhým rokem prodává obilí pod výrobní cenu, ale na zlevnění ostatních potřeb, výrobků průmyslových, marně čekáme. Stejně tak marně čeká konsument na levný chléb i maso, jehož cena by odpovídala cenám, za které prodává prvovýrobce.

Dnes stojí žito na venkově 72 Kč i méně, v Praze 85 až 92 Kč. Podle toho mouka 65% měla by státi na venkově 1.12 Kč, neboť 33 kg otrub dosažených při vymílání na 65 % při ceně 60 Kč za 1 q úplně uhradí náklad na semletí a dovoz do mlýna i ze mlýna. Poněvadž ze 4 kg mouky upeče se 5 kg chleba, mohla by cena chleba státi na stejné výši s cenou mouky. 20% hrubého zisku mohlo by pekařům plně dostačiti, kdyby nechtěli obchodovati s 50% i se 100% ziskem.

Měl by tedy státi chléb na venkově 1.12 Kč za 1 kg a v Praze a v jiných větších městech nejvýše 1.50 až 1·65 Kč. Zatím však se ohlašuje pronikavé snížení cen chleba na 2 Kč za 1 kg u chleba černého, na 2·18 Kč u chleba bílého.

V Praze na jatkách se prodává 1 kg mrtvé váhy vepřového masa zdaněného daní potravní i daní obratovou za 10 až 12 Kč, výjimečně za 12·50 Kč. V drobném prodeji za 10 Kč nedostane konsument ani vepřové nožičky. Ostatní věci se prodávají za 16, 20, 26 Kč, uzené, a to tak uzené, že sotva vidělo dým, za 30 až 36 Kč. Pražští uzenáři tyjí ze řezníků venkovských i z konsumentů, aniž by se našel někdo, kdo by jejich nepřiměřené zisky podrobil jakékoli revisi. Na venkově se prodávají husy, vážící 6 až 7 kg živé váhy, za 45 Kč, v pražské tržnici stojí zabitá husa 60 až 80 Kč, ale v restauraci stojí 12 až 18 Kč, podle toho, jak kdo chce konsumenta odírati.

Je zajímavé sledovati různé ceny jedné a téže potraviny v různých obchodech. Zatím co se v potravinářském obchodě dostane za 30 haléřů 10 dkg chleba, což se rovná 3 Kč za 1 kg, u uzenáře za 30 haléřů dostaneme 6 dkg chleba, což se rovná 5 Kč za 1 kg. A tak to jde u všech životních potřeb denní spotřeby.

Máme-li vybřednouti z těžké krise, je to jediný lék, uvésti ceny průmyslových výrobků do souladu s cenami výrobků zemědělských; vyzdvihnouti cenu zemědělských výrobků nemůžeme, protože jsme vtištěni do koloběhu světové produkce a proto nutno snížiti ceny potřeb, které zemědělec musí kupovati. To je v moci naší vnitrostátní politiky, v moci naší administrativy. Pak ovšem musí býti postiženi všichni předražovatelé, byť předražovatelem byl i sám stát. Bohužel, jak to dnes u nás vypadá, musíme říci, že stát tím zdražovatelem také je.

Vezmeme-li naše daňové výměry, ve kterých stanovil se průměr podle výnosu zemědělství v r. 1926, kdy veškeré zemědělské plodiny byly téměř o jednu třetinu dražší, vidíme, jak neoprávněným způsobem stát přidražuje jen na daních. Zde by měl p. ministr financí dáti jedenkráte vykalkulovati výnosy půdní z r. 1926 a porovnati tuto bilanci s r. 1930 a naříditi, aby daně a poplatky byly od poplatníků spravedlivým způsobem vybírány.

Ano, stát jest jedním z největších zdražovatelů. Povím přibližnou charakteristik. Na Třebíčsku stojí 1 q bramborů 8, 10 Kč, ale doprava do Mor. Ostravy stojí 9 Kč. V drobném prodeji je to ještě horší. Jeden z mých známých dostal nedávno darem 4 q bramborů a za dovozné drahou zaplatil 49·80 Kč - tam jsou brambory za 8 Kč a on zaplatil jen od dovozu za 1 q 12.40 Kč, potravní daně 12 Kč, dovoz ze dráhy 26 Kč, dlažebné a různé poplatky 14·80 Kč, takže celkem zaplatil za dovoz 4 q bramborů 102·60 Kč. Děleno 4, jest 25·60 Kč, tedy tolik ho stál 1 q bramborů, jež dostal zadarmo.

Pořád se volá po laciném chlebu, bramborách a masu, ale pánové, jak si představujete zlacinění těchto životních potřeb? Sedlák má dáti vola zadarmo a přidati k němu ještě 1000 Kč, abyste měli maso lacinější, zadarmo dáti žito a ještě přidati ze své kapsy, abyste měli lacinější chléb? Není dost, že dává skoro zadarmo brambory, žito, pšenici, vejce, musí ještě přidati k tomu značný obnos, jinak si nepomůžete k lacinějším, výživným prostředkům!

Mám příklad, jakým způsobem je vykořisťován náš konsument od meziobchodu. Vzal jsem si za základ cenu dobytka a masa od převratu až do dnešní doby. Podle záznamů zemědělských organisací, za bývajících se zpeněžováním dobytka na základě vlastního provozování trhů a ze z práv sebraných po všech oblastech republiky, sestaven byl tento výpočet cen dobytka dle následujících číslic, pokud se týče let 1921 až 1930, a to průměr mezi cenou placenou ve výrobních oblastech jižních a západních Čech a prodejní cenou v severních a severozápadních Čechách. Tento průměr velice se přibližuje cenám placeným na pražském jatečním trhu. Ve výrobních krajinách obdrží rolník o 80 až 100 hal. nižší cenu, naproti tomu ve spotřebních oblastech platí se o tuto cenu více. Dále se poznamenává, že jateční voli horší jakosti docilují ceny nižší o 1 až 2 Kč, krávy o 3 až 4 Kč, za jaké se pravidelně hovězí dobytek obchoduje.

Ceny masa ve výkazu tržního úřadu jednoho města severozápadního průmyslového a uhelného revíru, které se platí v celé průmyslové oblasti severních a severozápadních Čech, tedy od Aše přes Chomutov, Ústí n. L. až do Liberce, jsou o něco vyšší než v Praze a ve středočeských průmyslových městech, což se vysvětluje soustředěnou nabídkou zahraničního dobytka na pražský jateční trh. Tyto ceny jsou také vyšší než v úředním indexu potravin, který svou všeobecností neodpovídá všem místním poměrům, poněvadž zjišťují se totiž ceny masa v Praze, v Brně a Bratislavě a sečtou se, ale tu pochopitelně jedna třetina není směrodatným výsledkem průměrné ceny masa v republice. Proto také průměr cen masa v Budějovicích, v Plzni a Praze nemůže býti brán jako průměrná cena masa v Čechách. Za nejnižší cenu masa zásobuje se v Čechách snad asi 300.000 lidí, za cenu v Praze zjištěnou asi 1 3/4 milionu, kdežto za ceny nejnižší, placené v severočeském kraji, přes 2 1/2 mil. lidí.

Na základě úředních tržních zpráv z trhu dobytka, masa a kůže byl tehdy propočítán zisk obchodníků nebo řezníků takto:

Dobytčí trh v Milevsku dne 17. listopadu 1926 - prodáváni byli jateční voli za 3 až 3·50 Kč za 1 kg živé váhy I. jakosti, a pražský ústřední trh tento výpočet potvrzuje.

Vezměme v úvahu koupi 10 volů I. jakosti obchodníkem plzeňským na trhu v Milevsku za oznámenou cenu 4 až 5·50 Kč za 1 kg živé váhy. Jako spravedlivý kritik předem podotýkám, že provozovací výlohy obchodníků a řezníků, které při různosti faktorů přicházejí v úvahu, nemohou býti přesně zachyceny, proto je v kalkulaci značně zvýším.

Na jednoho vola připadají tyto výlohy: kupní cena za 650 kg živé váhy po 4·50 Kč činí přibližně asi 3.075 Kč, stájné 10 Kč, výlohy s naložením, hnaním, vážné, nákladní list 10 Kč, jízdné III. třídy pro obchodníka z Milevska do Plzně a zpět 50 Kč, z toho připadá na jednoho vola 5 Kč, stravné, přenocování atd. 10 Kč, zprostředkování dohazovači 20 Kč, dovoz volů v jednom vagoně z Milevska do Plzně 80 Kč, zvěrolékařská prohlídka 10 Kč, provozovací výlohy obchodníka 200 Kč a konečně dopravní ztráta na váze asi 175 Kč. Stojí tudíž jeden vůl s dopravou na plzeňský trh celkem 3.795 Kč.

Nyní vezměme v úvahu zpeněžení vola v Plzni: Buď jej obchodník porazí a prodá maso ve čtvrtích, nebo prodá vola řezníkovi dle živé váhy. Kupní cena, kterou řezník zaplatí, nám není známa, v obou případech se však musí zaplatiti.

Obchodník prodá vola řezníkovi za neznámou cenu. Řezník má toto vydání: vůl přivedený obchodníkem na plzeňské jatky stojí, jak jsem již sdělil, 3.795 Kč a výlohy s tím spojené činí přibližně 668 Kč, takže ten vůl přijde průměrně na 4.600 Kč.

Naproti tomu příjem řezníka: cena hovězího masa zadního prima asi 180 kg po 16 Kč činí 2.680 Kč, 140 kg masa zadního po 14 Kč činí 1.960 Kč, tržba za kůži, lůj atd. 932 Kč, tedy celkem utrží za vola 5.452 Kč. Úhrn vydání za jednoho vola činí 4.650 Kč, takže vydělává tento obchodník čistou ruko u na jednom kuse přes 1000 Kč.

Taktéž je to s prodejem, který provozují řezníci, kteří sami dobytek porážejí. Při nákupu 10 tučných volů za cenu, kterou jsem sdělil, vydělává takový obchodník někdy až 17.000 Kč. Tak vypadají zisky našich překupníků!

Jiný příklad: U nás se kupuje cepová sláma za 15 Kč, ale doprava na místo určení do severních Čech stojí 17 až 18 Kč. Je hotovým výsměchem, stojí-li doprava více než zboží. Státní dráhy vozí za směšně nízkou sazbu turisty, kopáče, skokany a trampy, a deficit nahrazují vysokými sazbami při dopravě zboží, zvlášť zemědělských produktů. Vedle toho manipuluje při přistavování vozů, aby dovozné bylo co největší. Jsem členem správy ústřední jednoty v Brně. Ústřední jednota za poslední rok dala dráze na dovozném vydělati přes 500.000 Kč, ale když žádá specielní vůz na dovoz slámy nebo sena, ředitelství státních drah se vymlouvá, že tyto vozy nemá.

Za těchto okolností vyhne se dráze kdo může a dráhy pak léčí svůj deficit zvýšením jízdného. Jejich jasného příkladu budou pravděpodobně následovati pošty a potom ovšem má meziobchod výmluvu, že musí zdražovati. V Německu se řeší krise všeobecným snížením výrobních nákladů, aby průmysl německý se stal schopným konkurence s ostatním světem. U nás se řeší krise přídavkem státním zaměstnancům a 1/2miliardovým zvýšením státní ho rozpočtu.

Důsledky možno na prstech vypočítati. Stačí několik málo roků a svět bude zaplněn zbožím se značkou ruskou nebo německo u a my budeme s otevřenými ústy hledati míst o, kde bychom své výrobky umístili. Tak se stará dnešní silná vládní většina o prospěch dělníků, neboť je jisto, že zde především jde o existenci dělníků.

Stala se zde již zmínka o tom, že důsledky zemědělské krise se vybíjejí na konec na dělníkovi. Přísloví "Nemá-li sedlák, nemá nikdo" se splňuje dnes do puntíku. V u plynulém roce sedlák ještě investoval do stavby a do strojů, vyčerpával dřívější úspory. K těmto investicím je sedlák nucen nemožností zjednati čeleď. Myslím, že málo kdo z vás nemá v tašce sáhodlouhý dopis, kde člověk s poměrně malým vzděláním nebo i bez vzdělání vás žádá o opatření zaměstnání, ale k sedlákovi sloužiti se nikomu nechce, ač požadované a vyplácené mzdy čeledi nejsou v nijakém poměru s cenami zemědělských výrobků. Všechno se žene do státních služeb a pak si naříkají, že nemohou býti živi. Mají pravdu. Se 600 Kč je těžko býti živ, když za byt se dá měsíčně 150 až 300 Kč. Potom ovšem volají po přídavku, a ač na tento přídavek věnujeme skoro 300 mil. Kč, dostanou tito lidé z toho pár korun, zatím co většinu z těchto 300 mil. Kč shrábnou lidé dobře situovaní. 450 Kč dostane ten, kdo má měsíčně 600 Kč, kdo má měsíčně 7.000 až 9.000 Kč, dostane 4.000 až 5.000 Kč vánočního přídavku, ač by se mnohdy i v těchto těžkých dobách mohl klidně bez toho obejíti.

V důsledku tohoto opatření mají dráhy před sebou naději ještě na větší deficit a aby jej snížily, vyhodily v posledních dnech několik tisíc smluvních zaměstnanců. Kam se teď ti lidé, když je zima přede dveřmi, mají vrhnouti, to je u boha.

Maně si na něco vzpomínám. Před volbami r. 1927 vydal jeden soudruh, nám dobře známý, volební leták, v němž mimo jiné pravil: "Až sociální demokracie zvítězí, nebude ani králů, ani papežů, ani žalářů, ani šibenic a každý proletář nalezne svůj příbor u stolu přírody". Věštecká slova tohoto soudruha se vyplnila skoro do slova. Sociální demokraté zvítězili. Dnes nemáme králů. Dík působení soc. demokratů a všech socialistů většina našeho národa neslyší a nechce slyšeti papežů, i kdyby se jednalo o hlas papeže dělníkům přejícího. Dnes nemáme už žalářů, zato máme místo nich fešácké kriminály. Šibenice při známé humanitářské politice vymizely úplně a dělníci naleznou svůj příbor u stolu přírody, protože se jim tak krásně vede, že jim nezbývá nic jiného, než jíti se pásti na pastvisko své domovské obce. (Výkřiky komunistických poslanců a posl. Srby.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Navrátil (pokračuje): Pánové mysleli, že dělají nám zemědělcům nějakou milost, když hlasovali pro cla. Nekonečnými průtahy stala se cla skoro bezúčinná a škody z opožděného působení celního zákona vzniklé nedají se dohlédnouti a vyčísliti. A koho nejvíce ty škody na konec postihnou, to bude ten nejchudší, tedy dělník.

Zemědělství je dnes ruinováno, zadlužováno, topí se v bídě, ale ono přece nějak vydrží, ale kdo to nevydrží, to bude dělník. Sedlák i při největší bídě má kde bydleti, pokud ho ze statku nevyženou naše berní správy, snad bude míti i co jísti, ale dělnictvo následkem nedostatku práce a nezaměstnanosti bude trpěti a hynouti hladem. Jak dlouho vydržíme poskytovati podpory v nezaměstnanosti, jest otázka. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Navrátil (pokračuje): Tak se vyplatila nenávist vůči zemědělcům a takové ovoce nese politika msty a nenávisti. Pánové ze socialistických stran mají u nás lví podíl na nynější krisi, ať se tudíž také starají, aby napravili, co svou nenávistí k zemědělcům zavinili. Je to v zájmu jejich a ovšem také v zájmu státu. Bída nám dnes roste přímo pod rukama. Veškero podnikání taje a rozpadává se jako taje dubnový sníh, když naň slunko zasvitne. Hlad a bída je špatným rádcem. Nezaměstnanost vžene dělnictvo do náručí čí? Do náručí komunistů. A nejenom dělnictvo. I v zemědělském lidu vzmáhá se vůči hledě roztrpčenost proti všemu a všem a toto prostředí jest jen vhodné pro zisk a vzrůst komunistické strany a zejména naši zemědělci jsou tam lákáni, bohužel, k vlastní záhubě. (Výkřiky.)

U nás, vážené Národní shromáždění, každý si dělá, co chce, jak mu to jeho svědomí dovoluje a dnes bohužel mají mnozí lidé svědomí širší než vrata u panské stodoly.

Byl vydán zákon o pečení chleba z 90% žitné mouky. Prosím, už někdo z vás chléb pečený podle tohoto zákona viděl nebo jedl? Já ano, ale pouze doma. V Praze ho nekoupíte. Byla ustanovena trestní sankce na ty, kdož by se tímto zákonem neřídili. Kolik pak lidí už tuto pokutu platilo? Myslím, že ani jeden. Tak to u nás vypadá, jako bychom neměli žádné vlády ani žádné exekutivy.

Naše vláda a naše úřady jsou bez síly k potrestání těch, kdož si ze zákonů tropí výsměch, a pak všechno, co zde děláme, jest jako zvon bez srdce, jehož nikdo neslyší. Když pan ministr Bechyně nastoupil svůj úřad v ministerstvu zásobování, dal si zvýšiti rozpočet a zdálo se, že se z něho stane cherub s mečem plamenným, že jiskry z toho meče tryskající splynou ve slova: "Běda lichvářům, pryč s drahotou!", že půjde s tímto mečem od podniku k podniku, od krámu ke krámu a bude stíhati každého předražovatele. Pan ministr Bechyně sedí v tomto ministerstvu už pomalu rok a co udělal v této věci? Teprve poslední těžká doba nutí ho, aby ostřeji zasahoval podle zákona. Ovšem musil by se napřed zeptati pana Lustiga z Velkonákupny, smí-li to dělati, musil by se zeptati býv. senátora Jiráska z dělnických pekáren. Velectění pánové, zde bude nutno, aby se učinilo něco, čím se donutí překupnictví ke snížení cen všech životních potřeb na úroveň výroby všech zemědělských produktů.

Ale ani republikánská strana nemá velikého zájmu na tomto čištění a revisi lichvářských zisků přesto, že pomoc v tom, aby ceny všech životních potřeb šly dolů. To je jediná záchrana v naší době pro naše zemědělství. Nevím, co by takové revisi říkala Zemka nebo Odkolkovy mlýny a pekárny, kde téměř 50% je zúčastněna strana republikánská. A pan ministr financí dr Engliš volá stále po daňové morálce poplatnictva. Uvážil, jakou morálku praktikují dnes berní správy? Daň obratová paušaluje se dnes stále podle směrnic z r. 1927, kdy ceny všech zemědělských výrobků o celou třetinu poklesly. Exekutoři prodávají poslední kusy dobytka zemědělcům, kteří nemají čím vysoké daně platiti. Rovně ž tak je to s daní důchodovou. Kde je, pane ministře, morálka berních správ? Na všechno má naše finanční správa peníze, jen pro stav zemědělský jich není. Přál bych vám slyšeti kritiku našeho zemědělství, zvláště drobného zemědělství po této stránce. Dnešní poměry, v nichž naše vláda, zejména její kormidelník prozrazuje bezradnost, je pro nás zadostiučiněním, z něhož však se nemůžeme radovati. Po léta hlásáme, že hospodářské otázky nelze řešiti s hlediska jednoho stavu třídním bojem a dnes situace dává nám plně za pravdu; ovšem radost nám to žádnou nedělá. Míti a zachovati dnes pevnou ruku, mohla by naše vláda ještě mnohé zlo odvrátiti. Dnes se ukáže, zdali pan min. předseda má pravé jméno, dovede-li udržeti situaci našeho hospodářství, aby se nezhroutilo do zkázy úplné.

Pan dr Zadina ve své včerejší řeči ohlásil nám řadu návrhů, které mají v této vážné době zjednati nápravu: míchání mouky, semílání obilí vlastního s cizozemským, zřízení krupobitní pojišťovny a různých podpůrných fondů pro podporu a zabezpečení ohroženého zemědělství. Vítáme každý počin, který má směřovati ke zmírnění zemědělské krise, ať pochází odkudkoliv, ale máme za to, že tento návrh byl po dán jen pro noviny a že první z těch, kdož mají zájem na neuskutečnění tohoto návrhu, jsou oni sami, poněvadž kdo se první postaví proti míchání mouky u nás, bude republikánská strana sama. Naši okresní hejtmané mají povinnost sledovati trh potravin a proti výstřelkům zakročiti. Zákon o reformě správy dává jim k tomu dostatečnou moc. Před panem ministrem vnitra Slávikem sedí každé chvíle v dřepu, ale pokud se týká dozoru na tak důležité věci, jako je obživa obyvatelstva, ukazují se - odpusťte, že to řeknu přímo - buchtami, které si ničeho nevšímají. Jejich péče z velké části je o komise, protože z nich plynou diety. Naše okresní samospráva jest úplně okleštěna ode všech práv a všechno u nás v tomto směru se byrokratisuje.