Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Dávám slovo druhému zpravodaji, p. posl. Rýparovi.

Zpravodaj posl. Rýpar: Slavná sněmovno! Otázka péče o válečné poškozence je jednou z nejsložitějších otázek, poněvadž přicházejí zde v úvahu nejen zřetele sociální, nýbrž zvláště i ohledy státní, rozpočtové, aby uhrazen byl náklad, kterého vyžaduje zvýšení důchodů válečných poškozenců.

Volání po zlepšení hmotného postavení válečných poškozenců právě proto dlouho naráželo na obtíže, poněvadž ministerstvo financí nemělo náhrady pro zvýšený náklad spojený s novou touto úpravou. Je pravda - a bylo to již i zde a v rozpočtovém i soc.-politickém výboru řečeno - že vysocí poškozenci, 85% a více procentní (Výkřiky komunistických poslanců), poměrně nejsou tak podporováni jako v jiných státech. Za to se však u nás v Československé republice dává podpora při nižších procentech než v jiných státech celé Evropy, což zvláště velmi zatěžuje rozpočet.

Stejně bolestná byla otázka, že již není možno prodloužiti lhůtu k přihláškám, poněvadž byla již třikrát prodloužena, a myslím, že do třetice měl každý možnost - při našem rozšířeném tisku a rozšířených organisacích jak válečných poškozenců, tak i jiných - dověděti se, že má přihlásiti svůj nárok na důchod válečných poškozenců. Je ovšem pravda, že mnozí byli tak nadšeni pro stát, že nepřihlásili svých nároků na důchod a raději se sami starali o svou existenci a že teprve později, když se ukázalo, že nemohou zde existenci uhájiti, přicházejí se žádostmi a přihláškami, ovšem promeškanými. To je nejtěžší otázka při řešení péče o válečné poškozence, ale i této otázce vyhovuje se resolucí.

O závažnosti stavu svědčí nejlépe cifry, kolik se vydává na válečné poškozence a jak se vyplácejí tyto peníze. O důchod přihlásilo se do 31. prosince 1929 978.643 osob. Poškozenci uznáno do 31. prosince 1929 728.338 osob. Důchod vyplácel se do 31. prosince 1929 392.292 osobám, z nichž bylo důchodců-invalidů 103.779, důchodkyň-vdov 87.782, důchodců-sirotků 137.190 a důchodců-předků 63.451.

Náklady od r. 1919 do 31. prosince 1929: úhrnem bylo vyplaceno pro válečné poškozence 5.115,254.882 Kč, tedy přes 5 miliard. Z toho připadá na státní správu pouze 3·2%, t. j. 164,560.713 Kč, na sociálně-lékařské prohlídky 0·4%, t. j. 21,450.124 Kč, na vlastní péči pak připadají 4.929,244.045 Kč. Jen na důchodech bylo vyplaceno 4.687,156.396 Kč a to: na invalidních důchodech 1.772,736.116 Kč, na důchodech pozůstalých vdov, sirotků a předků 2.914,420.280 Kč.

Tyto číslice jsou jistě dostatečným svědectvím, jak velkými částkami jest rozpočet zatížen a jak třeba dobře uvážiti, má-li se v této otázce něco udělati. Jest jistě třeba, aby rovnováha rozpočtu byla udržena, půjde-li o to, aby bylo postaráno o úhradu všech těch částek. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Když vláda viděla již r. 1927, 1928 a 1929, že je možno tuto otázku upraviti úsporami, které tam byly provedeny - roku 1927 bylo uspořeno 5,800.000 Kč, r. 1928 dokonce 41 mil. 900.000 Kč - přišla do senátu s návrhem na úpravu požitků válečných poškozenců podle zákona z 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., a dalších. Mezi tím samo sebou přišly již iniciativní návrhy, a to posl. Bergmanna, Zeminové, Špatného a druhů (tisk 34), posl. Simma a druhů (tisk 122), posl. Neumeistra, Polacha, Jurnečkové a soudr. (tisk 202) a posl. dr Mayr-Hartinga a druhů (tisk 226), ale se strany komunistické, která zde nejvíce křičí, nepřišel návrh žádný, tím méně návrh, jak uhraditi náklad, který je nutný na tyto velké výdaje spojené s novelisací zákona o válečných poškozencích. (Výkřiky komunistických poslanců.) Je viděti z toho, že strana komunistická má mnoho řečí, ale málo skutků. (Posl. Zápotocký: Nechce mačkat peníze z obyvatelstva!) Není třeba mačkat peníze, ale je třeba rozumovou činností hledati příjmy, aby z obyvatelstva se právě nemusilo mačkat. Ale ono se lépe ve sněmovně křičí, nežli svůj rozoumek brousí. (Výkřiky komunistických poslanců.) To vím, že umíte pod okny křičet, ale nic udělat!

Strana německých křesťanských sociálů podala návrh bývalého ministra posl. dr Mayr-Hartinga a druhů (tisk 226), aby aspoň těm, kteří nedostávají důchodu a promeškali lhůtu, byl dán jubilejní dar. Všechny tyto iniciativní návrhy, které vyšly ze slavné posl. sněmovny, uvážila vláda a přišla s návrhem na úpravu příjmů válečných poškozenců. Je to tisk 233 senátu Národního shromáždění. Senát jej projednal a postoupil sněmovně, aby jej rovněž projednala a stal se zákonem.

Ve vládním návrhu zvyšují se požitky invalidů se ztrátou výdělečné schopnosti alespoň o 85 % na dvojnásobnou částku, tedy na 4.800 Kč, kdežto požitky v případech těžkých, na př. u slepců a osob bezmocných mohou býti ještě zvýšeny o dalších 1.800 Kč. Vdově starší 55 let zvyšuje se příplatek na 360 Kč, tedy o 160 Kč ročně. V případech, kdy přihlášky nebyly zaslány, poněvadž zástupce nezletilých sirotků promeškal přihláškovou lhůtu, jest možno ještě přihlášku podati a bude v takových případech zcela určitě vyřízena.

Rozpočtový výbor projednal tuto otázku se stanoviska rozpočtového dne 10. září 1930; nikdo se nevyslovil proti tomuto návrhu. Dokonce se strany komunistické byly podány pozměňující návrhy, které s tímto předmětem jednání ani nesouvisí, nýbrž chtějí řešiti při tom otázku nezaměstnanosti, válečné poškozence však více méně nechávají stranou. Rozpočtový výbor shledal, že pro letošní rok na úsporách bylo docíleno té výše, že již letošního roku bude možno od 1. července vypláceti zvýšené požitky válečným poškozencům. Zároveň dostalo se rozpočtovému výboru ujištění od zástupců vlády, že zvýšené náhrady na tyto požitky válečných poškozenců budou zahrnuty v příštím novém rozpočtu na r. 1931, čímž o úhradu podle ustanovení zákona je postaráno, a to tím více, (Výkřiky poslanců strany komunistické.) že se budou stále a stále tato vydání snižovati.

Proto navrhuji, jako zpravodaj rozpočtového výboru usnesení senátu, jak je schválil výbor soc.-politický a výbor rozpočtový, k ústavnímu schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická stanovena byla 40 minutami. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Zápotocký, Horpynka, Simm, Juran; na straně "pro" pp. posl. Šmejcová, inž. Nečas, Vetterová-Bečvářová, Häusler, dr Daněk.

Dávám slovo p. posl. Zápotockému.

Posl. Zápotocký: Ctěná sněmovno! Především je mou povinností jménem všech třídně uvědomělých dělníků poslati i s této měšťácké tribuny plamenné pozdravy komunistické straně Německa.... (Výkřiky poslanců strany komunistické: Ať žije komunistická strana Německa! - Potlesk na galerii.)

Předseda (zvoní): Žádám posluchače na galerii, aby zachovali klid.

Posl. Zápotocký (pokračuje): ... která v nedělních volbách získala 4,587.708 hlasů. (Výkřiky poslanců strany komunistické.) Tím, že naše bratrská strana získala nových 1 mil. 324.000 proletářských hlasů, vyrvala statisíce dělníků z vlivu žlutých soc. demokratických předáků a získala také převážnou většinu dělnické mládeže pod prapory revolučního proletariátu, pod prapory sovětského Německa. (Výkřiky poslanců strany komunistické.)

Naše bratrská německá strana vyzývá tím všechny dělníky bez rozdílu, obzvláště ty, kteří dosud volili soc. demokraticky, aby se s komunistickým dělnictvem spojili k boji proti nebezpečí fašistické diktatury i proti sociál-fašistickým vůdcům pod vedením komunistické strany Německa. (Výkřiky poslanců strany komunistické.)

Vyzývá všechen proletariát, aby se připravoval na hromadnou politickou stávku proti fašistickému převratu, [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 53 této těsnopisecké zprávy.]

Slibujeme, že budeme německému proletariátu v tomto těžkém boji státi věrně po boku a že také v tomto měšťáckém státě budeme pokračovati v nejostřejším boji proti fašismu, sociálfašismu a za sovětské Československo. (Výkřiky poslanců strany komunistické.)

Druhý náš plamenný pozdrav platí hrdinnému proletariátu Maďarska a jeho vůdci komunistické straně Maďarska, která přes všechen bílý teror dne 1. září dokázala, že masy dělnictva šly za ní i proti Horthymu i Payerovi za heslem: Ať žije nová maďarská komuna! (Výkřiky poslanců strany komunistické.)

Protestujeme proti zavraždění čtyř slovinských proletářů [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Výkřiky poslanců strany komunistické.)

Protestujeme však současně proti zavraždění tisíců slovinských, chorvatských i srbských dělníků a rolníků [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 16. září 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Výkřiky poslanců strany komunistické.)

Vyzýváme dělníky a rolníky Italie i Jugoslavie, aby se spojili ke společnému boji proti svým despotům za osvobození všeho pracujícího lidu i utiskovaných národů.

Protestujeme proti řádění Pilsudského v Polsku, Macdonalda v Indii, v Egyptě a Číně, francouzských imperialistů v Indočíně a Meissnerů a Sláviků v Československu. (Výkřiky poslanců strany komunistické.) Znovu posíláme své plamenné soudružské pozdravy dělnickému poslanci Harusovi, již přes rok uvězněnému na Borech, a všem proletářským vězňům, a žádáme okamžité propuštění jich na svobodu.

Protestujeme znovu proti přípravám kapitalistických států k imperialistické válce, zejména k válce proti Sovětskému svazu, proti novému vraždění a mrzačení milionů pracujícího lidu! (Výkřiky komunistických poslanců.)

Vyslovujeme svou hlubokou soustrast nad úmrtím soudr. sen. Dobrovolného a uctíme jeho památku tím houževnatějším bojem proti buržoasii.

Naše proletářská soustrast platí všem statisícům válečných poškozenců a jejich příslušníkům, které tato vláda a koaliční strany nechávají hladověti a kterým tato sněmovna nabízí směšnou almužnu, zatím co dává miliardy na podporu buržoasie. Naše pobouření platí všemu hanebnému způsobu, jakým se dnes zachází v tomto státě s hladovějícím lidem vůbec.

Vážená sněmovno! Dovolte mi, abych po tomto prohlášení v prvé řadě vyslovil podiv nad tím, že dnes, kdy sněmovna schází se k svému zasedání po tak dlouhých prázdninách v době, kdy celé statisíce a miliony obyvatelů v Československé republice hledí s nejistotou a největšími obavami do budoucnosti, nepřichází vláda, nepřichází vůbec nikdo z vládních zástupců, aby zde před parlamentem prohlásil a načrtl, jakým způsobem chce vláda této republiky čeliti nezměrné bídě, nezaměstnanosti a všemu hrozícímu hladu, který se šíří mezi pracujícím lidem a nižšími vrstvami občanstva.

Hned při prvním zahájení tohoto parlamentu prohlásili jsme, že tento parlament bude uzákoněním bídy a hladu, že tato vláda bude vládou hladu, fašismu a příprav k imperialistické válce. Události nám daly úplně za pravdu. Hospodářská krise se prohloubila. Vykořisťování pracujících vrstev a chudých vrstev občanských se zvětšilo, statisíce dělníků jest vyhazováno na dlažbu ulice. Tato vláda, v níž sedí také tak zvaní socialističtí zástupci, neudělala vůbec nic. Všechno, co se dělá, jest jen vzbuzováním zdánlivé pomoci a klamáním lidu.

Novelisace gentského systému prodlužuje jen nepatrnému zlomku nezaměstnaných malou podporu na dobu 26 týdnů, ale ostatní statisíce nezaměstnaných dělníků nechává úplně bez pomoci.

Tak zvaná vyživovací a stravovací akce končí úplným paskvilem. Tu a tam vzácným výjimkám mezi nezaměstnanými dělníky dá se talíř řídké polévky, a tomu se říká vyživovací akce socialistického ministra soc. péče! (Výkřiky komunistických poslanců.)

Slibovali jste dále konstruktivní podporu opatřením veřejných prací a zaměstnání nezaměstnaným. Jak bude ta konstruktivní podpora podle návrhu ministra soc. péče dr Czecha vypadati? Tato podpora bude znamenati, že několik kapitalistických podniků dostane od státu příspěvky na mzdy dělníků, to znamená, že stát bude kapitalistickým podnikům platiti část dělnické mzdy, aby tito podnikatelé mohli shrabovati větší zisky do svých bezedných kapes.

A proti nezaměstnaným, kteří budou z hladu protestovati, kteří budou ukazovati na svoji bídu a které tato bída požene na ulice, je zase jediná pomoc: pendreky a kriminál.

Návrhy komunistů na plnou podporu nezaměstnaným, ať organisovaným či neorganisovaným, byly většinou tohoto parlamentu zamítnuty. Proti těmto návrhům hlasovali v jednotné frontě nár. demokraté přes agrárníky, klerikály až k sociálním demokratům a čsl. socialistům. Zamítnuty byly i návrhy na podporu vyřazených, jen částečně pracujících a ne celý týden pracujících. Stejně tak byly zamítnuty naše návrhy na poskytnutí okamžité výpomoci nezaměstnaným dělníkům, a to ženatým 500 Kč a svobodným 300 Kč. (Výkřiky komunistických poslanců.) Všechny tyto návrhy byly podány v rozpočtovém výboru dne 10. září 1930. A nyní vláda mlčí a neprohlašuje, co se bude dělati ve prospěch dalších nezaměstnaných, kteří stále v desetitisících přibývají a budou přibývati.

Ministr soc. péče dr Czecha celá vláda neříkají nic. Budou se asi zase dávati almužny a buržoasii nové premie ve formě státních rozpočtů, exportních úvěrů, premií, subvencí, dovozních listů a pod. Nezaměstnaní i zaměstnaní dělníci tímto poznávají a v budoucnosti ještě budou poznávati, že jim nezbývá nic jiného než boj proti kapitalistickému řádu. Nezaměstnaní i zaměstnaní dělníci, poučeni těmito poměry, půjdou jako v Maďarsku spolu na ulice, půjdou proti policajtským šavlím i pendrekům, proti sociálfašistickým vůdcům i jejich zradě, budou bojovati za zkrácení pracovní doby na 7 hodin bez zkrácení mzdy a výdělku, proti jakémukoliv propouštění z práce, budou bojovati za plnou mzdu pro zaměstnané, nezaměstnané i zkráceně pracující dělníky.

Tato vláda je vládou protisociální. Byly zamítnuty všecky návrhy, které podávali komunističtí poslanci na zkrácení pracovní doby na 7 hodin a na zkrácení pracovní doby při škodlivých pracích, zvláště nebezpečných a pro mládež do 18 let na 6 hodin.

Byl zamítnut náš eventuální návrh na přesné dodržování zákona o 8hodinové době pracovní a na potrestání těch, kteří zaváděním práce přes čas překročují zákon o 8hodinové době pracovní. Tento návrh byl zase zamítnut spojenou frontou buržoasních i socialistických stran. Tímto doznávají socialistické strany, že schvalují prodlužování doby pracovní, že schvalují nezaměstnanost, že schvalují vyhazování dělníků z práce, že schvalují, ba že pomáhají nastolovati všecku tu bídu, která je mezi pracujícími vrstvami.

Ale v době, kdy se dovoluje zaměstnavatelům, aby překročovali zákony, pomáhá se zároveň zaměstnavatelům a kapitalistům k nejpustší persekuci proti dělníkům. Takovým persekučním prostředkem je § 82 živn. řádu, i sociálfašisty navržená novelisace tohoto paragrafu. Podle této novelisace může býti dělník zaměstnavatelem nadále kdykoliv z práce vyhazován za každý nepravý průkaz pracovní. Co znamená každý nepravý průkaz pracovní? Proč se toto ocitá najednou v návrhu na novelisaci §u 82 živn. řádu? To znamená, že se zase chtějí zaváděti staré pracovní knížky pro dělnictvo, aby hlavně agrárním zemanům byla dána možnost, co možná nejvíce spoutati zemědělského dělníka a aby byla vůbec dána možnost kapitalistům proti dělníkům persekučně zakročovati. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Dělník může býti okamžitě propuštěn "za každé uvedení v omyl o jiném dosavadním pracovním poměru", "za neschopnost ku práci", "za opilství", "za každý trestný skutek". Dnešní policie a soudy, které jsou krajně třídně založeny, starají se o to pečlivě, aby dělníci spáchali řadu trestných skutků, aby byli odsouzeni a aby v důsledku toho zaměstnavatelé mohli je beze všeho vyhazovati z práce.

"Za vyzrazení obchodního tajemství", "za vedlejší zaměstnání", "za zanedbání povinnosti", "za svádění k neposlušnosti", "za zprotivení se proti majiteli živnosti", "za urážku na cti podnikatele a jeho příslušníků nebo pomocných pracovníků" a podobně, za to všecko mohou býti dělníci okamžitě z práce propuštěni. To znamená, že každé vyzývání ke stávce, že každé vyzývání k dělnickému boji má býti trestáno propuštěním z práce. (Výkřiky komunistických poslanců.) Když zaměstnavatel urazí dělníka na cti, jest dělník proti němu bezbranný, ale zaměstnavatel může kdykoliv podle této novely zákona, kterou navrhují sociálfašisté, kdykoliv se domnívá, že ho dělník urazil na cti, dělníka propustiti z práce.

Náš návrh, který byl podán na úplné zrušení §u 82 živn. řádu, byl zase touto spojenou sociálně-buržoasní frontou zamítnut. Byl také zamítnut náš návrh, aby členové závodních výborů a rad, jejich náhradníci, kandidáti a důvěrníci dělničtí, volení dělnictvem v závodech, nemohli býti z práce propouštěni. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Socialistické strany ve vládě staví se tu zase po bok zaměstnavatelům při persekuci dělnických důvěrníků. Zamítnutím tohoto návrhu prohlašují socialistické strany do kapitalistického tábora: Propouštějte závodní důvěrníky, my s tím plně souhlasíme, my to budeme obhajovati, poněvadž my jsme zamítali návrhy komunistů, které proti tomu směřovaly!

Takto zase jsou a budou dělníci názorně přesvědčováni, že se nemohou spoléhati na parlament a na sliby tak zvaných socialistických zástupců ve vládě a že jedině spolehlivou obranou dělníků je solidární boj, solidární jednotná bojovná fronta, která se musí postaviti za každého dělníka, za každého důvěrníka, který je zaměstnavateli persekvován. (Potlesk komunistických poslanců.)

Tato vláda je vládou napomáhající kapitalistické racionalisaci. I "Večerník Práva Lidu" ze dne 12. května 1930 přiznává, že dnes dělník v důsledku kapitalistické racionalisace za 8hodinnou pracovní dobu musí více pracovati a více udělati než dříve za 11hodinovou pracovní dobu. Ale přesto socialistické strany všude napomáhají této kapitalistické racionalisaci, krajně dělníky vykořisťující. Aby zaměstnavatelé dnes ještě více popoháněli dělníky k intensivnější práci, zavádějí všeobecně v továrnách a podnicích ukládání pokut dělníkům. Když dělník podle jejich názoru nějaký výrobek nedostatečně propracuje nebo když třebas mluví s druhým spoludělníkem nebo jinak se prohřešuje proti nařízením zaměstnavatelů, ukládají se mu pokuty. Zaměstnavatelé dělají v tomto případě sami soudce, sami rozhodují o tom, jaká pokuta má se dělníku uložiti, a tyto pokuty ukládají zaměstnavatelé dělníkům ve prospěch svých vlastních kapes. Zde soudce diktuje tomu, o kterém se domnívá, že se provinil: Ty musíš zaplatiti pokutu a ta půjde do mé kapsy.

Již z toho vidíte, že jakákoliv nestrannost v tomto případě je vyloučena, když ten, kdo tu soudí, kdo tu rozhoduje a ukládá pokutu, má z toho rozsudku osobní prospěch, když pokuta, kterou musí dělník zaplatiti, plyne do kapes zaměstnavatele, který mu pokutu ukládá. To samozřejmě znamená, že kapitalisté, aby zvýšili svůj zisk, aby okradli dělníky, vědomě ukládají jim pokuty a tyto pokuty shrabují do svých kapes. A když komunističtí poslanci podávali zde v tomto parlamentě návrh, aby bylo zákonem zakázáno zaměstnavatelům toto samosoudnictví v jejich vlastní prospěch, hlasovali zase tak zvaní socialisté, i čeští socialisté, i sociální demokraté proti tomuto návrhu. Tedy tím prohlásili čeští socialisté a sociální demokraté dělníkům: Vy musíte platiti pokuty ve prospěch zvyšování zisků zaměstnavatelů. Vy sami vedle toho, že dostáváte skrovný výdělek, že dostáváte za práci nepatrnou mzdu, musíte si ještě dáti přímo vyděračským způsobem krásti vydělané peníze z kapes, vy musíte zaměstnavatelům platiti pokuty. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Proti tomuto přímo barbarskému systému nemají dělníci zase jiné odpomoci než hromadné vzbouření se proti těmto praktikám, které na ně dnes kapitalisté ve spojení s t. zv. buržoasně socialistickou vládou vymýšlejí. Dělníci v Československu po vzoru dělníků z jiných zemí, po vzoru dělnické historie, tak jako ruští dělníci vzbouřili se již před válkou proti tomuto hanebnému způsobu pokutování, jako lodžští textiláci r. 1929 všeobecnou stávkou postavili se proti pokutovému systému, mají jedinou cestu: všeobecnou stávkou a solidárním bojem postaviti se proti tomu, aby takovýmhle hanebným způsobem byli okrádáni.

Tato vláda je vládou bytové lichvy, podporuje bytovou lichvu, podporuje zdražování bytů. My komunističtí poslanci podali jsme zde návrh, aby všem dělníkům dostalo se bytů za nájemné rovnající se nájemnému placenému r. 1920. Tento návrh byl zamítnut. Komunističtí poslanci podali návrh, aby dělníci, kteří dosud bydlí v bytech zákonem chráněných, tedy na které se vztahuje ochrana nájemníků, nemohli býti vypovězeni. Tyto jejich návrhy byly společnou koalicí zamítnuty.

Komunističtí poslanci podali návrh, aby nezaměstnaní dělníci a dělníci vyloučení z práce byli po dobu nezaměstnání osvobozeni od placení nájemného. Tyto jejich návrhy byly zamítnuty, ale byl zamítnut i eventuální návrh, který podali komunističtí poslanci, aby dosavadní ochrana nájemníků, která jest jistě nedostatečná, byla prodloužena ještě na dobu jednoho roku. I tento návrh byl zamítnut. Co to znamená? To znamená, že tato vláda připravuje zákon, který bude novým útokem na nájemníky, který bude znamenati všeobecné zdražení činží, zvýšení bytové lichvy, všeobecné odbourávání ochrany nájemníků ve prospěch domácích pánů. A nyní se řekne o těchto návrzích, jako to řekl pan zpravodaj rozpočtového výboru: Komunističtí poslanci podali návrhy, které formálně nepatřily k věci. V době bezměrné bídy dělnictva, v době, kdy tu statisíce lidí hladoví, řekne vládní poslanec: Návrhy podávané v tom směru, aby se bída ulehčila, nepatří k věci. K věci pro vládní koalici patří jen ty návrhy, které směřují k upravení kapitalistického systému, které směřují k rozšíření dělnické bídy, k vyhladovování nejširších vrstev občanských. Žádný jiný návrh k věci nepatří a vládní koalice se proti němu proto postaví.

Tato vláda je vládou na podvádění lidu. Podvedla státní a železniční zaměstnance s tak dlouho slibovanou úpravou platu na zvýšení mezd a příjmů státních a železničních zaměstnanců a dává jim dnes tak zv. třinácté služné, které znamená opět zvýšení třídních rozdílů, pomáhání v prvé řadě těm, kteří tak mnoho pomoci nepotřebují. Tento zákon znamená, že vysoká, dobře placená byrokracie dostává tisíce a snad i desetitisíce, a sociálně slabí zřízenci a zaměstnanci dostanou několik desítek Kč. Tomu se říká u nás práce ve prospěch státních zaměstnanců! Při tom se persekučně vystupuje proti všem nepohodlným živlům a proti příslušníkům menšinových národností; protože jsou příslušníky menšinových národností, jsou tímto zákonem trestáni. Řada příslušníků menšinových národností nemá dostati toto tak zv. třinácté služné. Toto třinácté služné nemají také dostati ti, kteří měli odvahu kritisovati dnešní vedoucí byrokratický systém, kteří měli odvahu poukázati na různé nešvary a bojovati proti nim; v důsledku toho bylo proti nim zavedeno disciplinární řízení a byli disciplinárně trestáni.

Tedy těmito persekučními nařízeními pomáhají tu zase socialistické strany buržoasii zastrašovati zřízence. Říkáte všem, kteří by se chtěli dnes proti vykořisťování a nespravedlnosti stavěti: Podívejte se, jestliže muknete, budete se svými rodinami existenčně poškozeni, stát bude proti vám takovým způsobem zakročovati, bude vás vyřazovati i z malých úprav, které se zde poskytují. Při tom se chystá řada nových břemen, která mají padnouti na bedra státních a železničních zaměstnanců. Břemena ta mají v podstatě těch několik málo korun, které tito sociálně slabí dostávají, zase znovu v několikeré míře ze zaměstnanců vymačkati a vzíti jim je.

Stejně tak chová se vláda k návrhu o invalidech a o podporách invalidů. O té věci zde bude jistě ještě s naší strany obšírněji mluveno.

Faktem je, že se invalidům dávají almužny. Při tom se desetitisíce vylučují z nároku na podporu proto, že prý následky válečného zranění u nich zanikly. Ale vedle toho se vylučují desetitisíce válečných invalidů, u nichž se důsledky války teprve nyní na jejich zdraví objevily. U desetitisíců invalidů, kteří ve válce trpěli, jichž zdraví bylo ve válce podlomeno, objevují se důsledky tohoto podlomeného zdraví teprve nyní v neschopnosti pracovní. Když stárnou, jsou z nároku na invalidní podporu vylučováni.

Všechny zlepšovací návrhy, které byly podány komunistickými poslanci při projednávání zákona o podporách válečným invalidům, byly vládní většinou zamítnuty. Invalidé jsou tu zase názorně poučováni, že odpomoc jejich těžké situaci je možna zase jen a jedině v jednotné frontě dělnické třídy, v jednotné bojovné frontě všeho proletariátu.

Tato vláda je vládou drahoty potravin. Již na jaře odhlasováním zvýšených cel byla tato drahota potravin uzákoněna. Při tom se říkalo a lhalo venkovské chudině, že zvýšená cla, která drahotu potravin přivozují, se zavádějí ve prospěch venkovské chudiny, ve prospěch malozemědělců, kteří trpí dnešní kapitalistickou krisí a jichž existence jsou dnešním kapitalistickým řádem rozvráceny. Pravdou však je, že zavedením a zvýšením agrárních cel se pomáhá bursovním spekulantům, agrárním družstvům a jiným kapitalistickým podnikům (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.), kdežto malý zemědělec vychází při zvýšení agrárních cel úplně naprázdno. Kdyby se místo zvýšení agrárních cel odbourala všechna daňová zatížení, kterými je dnes malý zemědělec postižen, kdyby opravdu malí zemědělci byli osvobozeni od daní, znamenalo by to pro ně mnohem více než zvyšování agrárních cel (Výkřiky komunistických poslanců.), která plynou do kapes někoho jiného a nikoli do kapes malých zemědělců.

Komunističtí poslanci podávali také v této věci návrhy, které měly řešiti dnešní bídu malého zemědělce, bídu chudiny na venkově, ale všechny tyto návrhy byly zase zamítnuty, poněvadž dnešní vládní koalici, jako žádné vládní koalici v měšťáckém a buržoasním kapitalistickém státě, neběží o to, aby byla vyřešena a odstraněna bída malého chudého člověka ať z venkova nebo z měst, nýbrž o to, aby byly co možná největší miliony vydřeny z kapes chudého obyvatelstva a pracujícího lidu z venkova i měst ve prospěch kapitalistů. Právě proto je dnes venkovská chudina nespokojena a bouří se proti této politice. Proto také komunisté, když dnes přicházejí na venkov a odhalují všechny tyto spády, šmejdy, klamy a podvody, které se tu s malým zemědělcem páší, nabývají sluchu mezi malým venkovským lidem, o čemž svědčí právě poslední dobou konané projevy na venkově za účasti dělníků z průmyslových měst a za účasti venkovského lidu. (Výkřiky komunistických poslanců.)