Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Rýpar, de Witte,

190 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, Bradáč, dr Czech, dr Dérer, inž. Dostálek, Mlčoch, dr Slávik, dr Šrámek, dr Viškovský; za ministerstvo soc. péče min. rada dr Brablec a odb. rada dr Vomáčka.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 45. schůzi posl. sněmovny.

Dovolené dal jsem dodatečně na schůze dne 24. a 25. dubna t. r. posl. Venclovi z rodinných důvodů; na dnešní schůzi posl. Čuříkovi, Chobotovi, Polívkovi, Sladkému, Zemanovi, Petrovičovi a Brodeckému - pro neodkladné záležitosti; posl. Stenzlovi, Rázusovi, dr Buzkovi - z rodinných důvodů; na týden posl. Grünznerovi pro neodkladné záležitosti.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Adámek.

Došlo oznámení o změně ve výboru. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Do výboru iniciativního vyslal klub poslanců "Bund der Landwirte und der Deutschen Arbeits - und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. Halkeho za posl. Wagnera.

Předseda: Oznamuji, že došel přípis volebního soudu ze dne 11. dubna 1930, č. 20/30, o částečné verifikaci voleb, a žádám p. tajemníka sněmovny, aby přípis tento přečetl.

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

Volební soud v dnešní plenární schůzi přezkoumal volbu členů poslanecké sněmovny Národního shromáždění, zvolených dne 27. října 1929 a jejich volitelnost podle §u 8, č. 2 a §u 10 zákona ze dne 29. února 1920, č. 125 Sb. z. a n., a usnesl se

I. ověřiti volbu těchto členů poslanecké sněmovny:

Z kandidátní listiny č. 1:

1. Babela Kurta, železničáře, Nové Drmaly; 2. Barši Josefa, textilního dělníka, Sivice; 3. Čižinské Marie, dělnice, Praha-Bubeneč; 4. Dvořáka Josefa, zámečníka a člena závodního výboru ve Škodovce, Plzeň; 5. Gottwalda Klementa, redaktora, Praha-Bubeneč; 6. Hadka Alfréda, kovodělníka, Šumburk n. D.; 7. Hodinové Anežky, dělnice, Žižkov; 8. Höhnela Eduarda, textilního dělníka, Cvikov; 9. Hrubého Josefa, dělníka, Beroun; 10. Jurana Josefa, slevače, Rosice u Brna; 11. Klimenta Gustava, odb. tajemníka, Třebíč; 12. Krosnaře Josefa, dělníka, Praha VIII; 13. Kubače Františka, zemědělského tajemníka, Sered n. Váh.; 14. Kuhnové Elvíry, dělnice tabákové továrny, Jáchymov; 15. Majora Štefana, učitele, Nitra; 16. Novotného Josefa, malorolníka, Skutičko 45 u Skutče; 17. Procházky Karla, horníka, Libušín u Kladna; 18. Rjevaje Ondřeje, malorolníka, Sása; 19. Svobody Josefa, slevače, Praha-Bubeneč; 20. Steinera Gábora, tiskaře, Komárno; 21. Tylla Aloise, topiče, Nymburk; 22. Vallo Josefa, kovodělníka, Trnava.

Z kandidátní listiny č. 2:

23. Dobránského Jana, děkana, faráře, Solivar; 24. Hokkyho Karla, profesora, Sevljuš; 25. dr Törkölzho Josefa, advokáta, Rim. Sobota.

Z kandidátní listiny č. 3:

26. Gläsera Krištofa, rolníka a hostinského, Štítary; 27. Jelinka Josefa, stavitele a majitele domu, Brno; 28. dr Kafky Bruno, universitního profesora, Praha; 29. dr Peterse Gustava, tajemníka pracovního souručenství německých hospodářských svazů, Praha; 30. Viereckla Františka, rolníka, Krásný Dvůr.

Z kandidátní listiny č. 4:

31. Häuslera Viléma, odb. tajemníka, Šumperk; 32. Jaksche Václava, redaktora, Praha VII; 33. Kremsera Jindřicha, redaktora, Teplice-Šanov; 34. Macouna Františka, tajemníka, Liberec; 35. Müllera Jindřicha, redaktora, Ústí n. L.

Z kandidátní listiny č. 5:

36. dr Buzeka Jana, lékaře, Doubrava; 37. Chobota Emanuela, správce velkonákupny, Mor. Ostrava; 38. dr Reisze Julia, advokáta, Bratislava; 39. dr Singera Ludvíka, advokáta, Praha.

Z kandidátní listiny č. 6:

40. dr Hanreicha Jiřího, rolníka, Vlasatice, Morava; 41. dr Hassolda Bedřicha, advokáta, Stříbro; 42. Matznera Františka, rolníka, Čaková, Slezsko;

Z kandidátní listiny č. 8:

43. Fialy Čeňka, železničního podúředníka, Plzeň; 44. Hatiny Aloise, úředníka, Praha; 45. Malého Cyrila, železničního zřízence v. v., Brno; 46. prof. Polívky Vladimíra, Lučenec; 47. Richtera Ferdinanda, soudního rady, ruského legionáře, Boskovice; 48. Stejskala Josefa, tajemníka textilního dělnictva, Náchod; 49. dr Stránského Jaroslava, docenta Masarykovy university, Brno; 50. Svobody Otakara, úředníka a náměstka starosty města Čes. Budějovice; 51. Šeby Jana, vyslance a zplnomocněného ministra Č. S. R. v Bělehradě; 52. Šmejcové Mileny, tajemnice žen a tabákového dělnictva, Praha XVII; 53. Tykala Josefa, kováře a bývalého starosty, Mělník; 54. Vaňka Josefa, živnostníka a starosty města, Třebíč.

Z kandidátní listiny č. 10:

55. Bendy Ferdinanda, úředníka, Bratislava; 56. Humelhanse Františka, starosty svazu D. T. J., Praha; 57. Husnayho Julia, okresního školního inspektora, Berehovo; 58. Jaroše Rudolfa, úředníka a starosty obce Husinec u Klecan; 59. Jurnečkové Marie, učitelky, Michle; 60. Kučery Jaroslava, redaktora. Prostějov; 61. dr Macka Josefa, profesora, Hodkovičky; 62. JUDr Mareše Josefa, starosty města, Znojmo; 63. dr Markoviče Ivana, advokáta a legionáře, Bratislava; 64. Neumeistera Františka, tajemníka družiny vál. poškozenců, Praha; 65. Nového Františka, kovodělníka, Plzeň; 66. Polacha Jakuba, tajemníka Svazu text. dělnictva, Brno; 67. Seidla Františka, úředníka svazu stát. zaměstnanců, Bubeneč; 68. Staňka Františka, vlakvedoucího stát. drah v. v. a předsedy Unie železničních zaměstnanců, Praha; 69. Váchy Františka, úředníka o. n. p. a náměstka starosty, Pardubice.

Z kandidátní listiny č. 12:

70. Gajdy Rudolfa, generála ruských legií v. v., Praha.

Z kandidátní listiny č. 13:

71. dr Hodáče Františka, prof. národního hospodářství na českém vysokém učení technickém, Praha; 72. Hudce Josefa, redaktora a organisátora Národního sdružení, Praha; 73. JUDra Ivanky Milana, advokáta, Bratislava; 74. Rázuse Martina, ev. faráře, spisovatele, Mor. Lieskové; 75. dr Touška Františka, inženýra, Brno; 76. Vetterové-Bečvářové Anny, profesorky, Praha.

Z kandidátní listiny č. 14:

77. Knotka Václava, redaktora, Nové Ďáblice; 78. Vaculíka Bohumila, železničního zaměstnance, Mor. Ostrava.

Z kandidátní listiny č. 15:

79. Blažka Štefana, rolníka, Mor. Svätý Ján; 80. Doriče Michala, rolníka, Malé Zalužice; 81. Chloupka Antonína, ústředního předsedy odb. jednoty zeměděl. a lesních zaměstnanců, Praha-Karlín; 82. Jančeka Jana, legionáře a starosty města, Ružomberk; 83. dr Kalaše Josefa, předsedy výkonného výboru čsl. Domova, Praha II; 84. Kaliňáka Juraje, zemědělce, Vyš. Svidník; 85. Kočandrla Josefa, rolníka, Plzeň-Lobzy; 86. Marka Ludvíka, zemského tajemníka republ. strany, Brno; 87. Pozdílka Václava, rolníka, Nahořany u Nového Města n. Met.; 88. Prokopa Kirila, rolníka, Křivá; 89. Skopala-Procházky Martina, rolníka, Tlumačov; 90. dr Slávika Juraje, ministra zemědělství m. sl., býv. župana košického, Praha; 91. Stundy Štefana, vrch. minist. komisaře, Bratislava: 92. Ščereckého Vasila, rolníka, Nižní Verecky; 93. Teplanského Pavla, rolníka a předsedy sdružení učitelů, Košolná, okr. Trnava; 94. Vančo Jana S., kapitána v. v., franc. legionáře a rolníka, Plavnica; 95. Zajíce Josefa, tajemníka, Užhorod; 96. Žilky Jindřicha, inž., gener. tajemníka republ. strany a majitele hospodářství ve St. Žďánicích, Kr. Vinohrady; a na místo resignovavšího poslance Jana Ursinyho, rolníka v Nedozoru, volbu Jana Zemana, ev. faráře v Trenčíně, jako náhradníka téže strany podle pořadí, v jakém byl uveden na kandidátní listině téhož volebního kraje.

Z kandidátní listiny č. 16:

97. Beneše Aloise J., mistra krejčovského, Praha; 98. Hýbnera Václava, strojníka, Všetaty; 99. Lišky Jána, tajemníka Obchodní a průmyslové komory, Bratislava.

Z kandidátní listiny č. 17:

100. Eckerta Arnošta, fotografa a vicepresidenta Obchodní komory Cheb, Mar. Lázně; 101. Fritschera Karla, katechety, Svitavy; 102. Prause Jana, instalatéra a komorního rady, Německá Libina; 103. Stenzela Aloise, majitele mlýna a předsedy zem. svazu spol. mlynářů na Moravě, Mor. Třebová.

Z kandidátní listiny č. 18:

104. Danihela Štefana, rolníka, Sološnica; 105. dr Mederlého Karla, rady pol. správy, Bratislava; 106. Mojto Františka, učitele, Nitra; 107. dr Pružinského Mikuláše, hospodáře, Bešeňová; 108. Slušného Kolomana, úředníka zemského úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši; 109. Šaláta Antonína, profesora náboženství, Zvolen.

Z kandidátní listiny č. 19:

110. Geyera Josefa, profesora a člena městského zastupitelstva, Karlovy Vary; 111. inž. Junga Rudolfa, rady stát. drah v. v., Opava; 112. Kaspera Rudolfa, děl. tajemníka, Ústí nad Labem. 113. Köhlera Richarda, městského radního, Liberec; 114. Schuberta Leona, starosty, Fulnek.

II. Naproti tomu odepřel ověřiti volbu Jana Vodičky, řezníka v Praze, nastoupivšího z řad náhradníků, zvolených na kandidátní, listinu č. 1 (komunistické strany Československa) na místě zvoleného Jana Haruse, jehož volbu volební soud usnesením z 23. listopadu 1920, č. 222 ověřiti odepřel, a uznal za zvoleného na jeho místě Václava Kopeckého, redaktora v Praze VII., Na Maninách č. 1424, který nastupuje jako náhradník a téže strany podle pořadí, v jakém byl uveden na kandidátní listině téhož volebního kraje. Volba Václava Kopeckého se zároveň ověřuje.

Odepření ověřiti volbu Jana Vodičky spočívá na této úvaze:

Podle §u 5 zákona ze dne 29. února 1920, č. 123 Sb. z. a n., může býti za poslance zvolen, kdo není podle §u 2 téhož zákona vyloučen z práva voliti. Dle posléze citovaného předpisu zákona jest z práva voliti vyloučen, kdo jest vyloučen ze zápisu do stálých voličských seznamů. Podle §u 3 zákona ze dne 19. prosince 1919, č. 663 Sb. z. a n. jsou vyloučeni ze zápisu do stálých voličských seznamů mimo jiné též ti, kdož pravoplatným rozsudkem soudu trestního odsouzeni byli pro takový trestní čin, pro který podle platných ustanovení nastává ztráta volebního práva do obcí.

Podle §u 2, bodu 2 zákona ze dne 31. ledna 1919, č. 75 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 18. března 1920, č. 163 Sb. z. a n. a ze dne 14. července 1922, č. 253 Sb. z. a n. jest z práva voliti do obcí vyloučen, kdo pravoplatným rozsudkem soudu trestního odsouzen byl pro takový zločin, přečin nebo přestupek, pro který podle platných ustanovení nastává ztráta práva volebního do obcí.

Jan Vodička byl pravoplatným rozsudkem zemského trestního soudu v Praze ze dne 10. ledna 1927, č. j. Tk II 9270/26/72 uznán vinným zločinem vojenské zrady podle §u 6, č. 2, odst. 3 zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., a přečinem §u 17, č. 2 téhož zákona a odsouzen do těžkého žaláře na 4 roky, při čemž byla podle §u 32 cit. zák. u obžalovaného vyslovena ztráta čestných práv občanských, zejména ztráta práva volebního do obcí. Poněvadž ztráta čestných práv občanských, vyslovená podle cit. zák. ustanovení zahrnuje v sobě i ztrátu práva volen neb povolán býti do poslanecké sněmovny, a trvá po dobu 3 let, čítaje od vykonání trestu, a poněvadž Jan Vodička podle sdělení presidia krajského soudu trestního v Praze odpykal si trest jemu přisouzený teprve dne 6. července 1929, nepominula u něho dosud vyslovená ztráta volitelnosti.

Volební soud, maje podle §u 10 zák. o vol. s. před ověřením volby do Národního shromážděni zkoumati volitelnost osob za členy jeho zvolených i jejich náhradníků, shledal, že Janu Vodičkovi se volitelnosti ve směru shora naznačeném nedostává, a musil proto volbě jeho ověření odepříti.

Výrok o nastoupení náhradníka opírá se o ustanovení §u 56 řádu volení do poslanecké sněmovny.

V Praze dne 11. dubna 1930. Hácha v. r.

Předseda: Došla naléhavá interpelace Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Naléhavá interpelace posl. Kurťaka ministru nár. obrany ve věci podplukovníka Paclíka a vojína Štěpána Beleby.

Předseda: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. Sladkého:

ministrům zemědělství a veř. prací o dalších regulačních pracích na řece Bečvě Rožnovské (č. D 212-III),

ministru financí o zdaňování výroby sodovky ve Vítkovických železárnách (č. D 214-III);

posl. Malého ministru školství a nár. osvěty o poměrech přikázaných učitelů na Podkarpatské Rusi (č. D 213-III);

posl. Vaňka ministru železnic o úpravě nádraží v Okříškách (č. D 211-III);

posl. Koudelky ministru pošt a telegrafů o doručování pošty osadě Šťáralka, obec Nebovidy (č. D 210-III);

posl. Chobota, dr Buzka ministru školství a nár. osvěty o zřízení okr. škol. výborů okresu Fryštát a Č. Těšín (č. D 215-III);

posl. inž. Kalliny ministru soc. péče o udělení pracovního povolení nutným zahraničním silám (č. D 209-III).

Předseda: Došly odpovědi na dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Odpovědi:

min. železnic na dotazy:

posl. dr Holotu o priznaní drahotného prídavku býv. železničnému strážnikovi Lad. Bencsikovi (č. D 26-III),

posl. inž. Kalliny o těžkém poškození strojvedoucího Karla Tausche z Rybářů č. 260 u Karlových Varů, jenž pro úraz při dopravě byl přeložen do poměru mimo službu (č. D 118-III);

min. vnitra na dotaz posl. Hokkyho vo veci predaja pozemkov v obciach Gorond, Straničovo a Žňatina (č. D 47-III);

min. spravedlnosti na dotazy:

posl. dr Schollicha a druhů, že prý u stát. úřadů bují neplecha přijímání provisí (č. D 128-III),

posl. Kurťaka o stranickém postupování stát. zástupce Svatopluka Libusvára ve věci Fedora Voščenince z Rachova (č. D 133-III);

min. soc. péče na dotazy posl. Kurťaka:

o udělení důchodu předků Anně Babičové, roz. Demjanové ze Zlatár po zemřelém synu Mikuláši (č. D 91-III),

o udělení důchodu předků Marii Dankové ze Sasova po synu Mikuláši (č. D 141-III).

Předseda: Počátkem schůze byl tiskem rozdán vládní návrh.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

410. Vládní návrh zákona, jímž se mění §§ 1, 3 a 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n., kterým se blíže upravuje dávka z majetku a z přírůstku na majetku u majetku zabraného.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány Těsnopisecké zprávy o 38. a 41. schůzi posl. sněmovny.

Počátkem schůze byly tiskem rozdány Zápisy o 43. a 44. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Počátkem schůze byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu návrh.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

406. Návrh posl. Tylla, Babela, Kuhnové a soudr. na vydání zákona o generální úpravě platových, služebních a pensijních požitků všech stát. a veř. zaměstnanců a zaměstnanců stát. a veř. podniků.

Předseda: Výboru imunitnímu přikázal jsem žádosti.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Žádosti:

okr. soudu v Karlových Varech ze dne 12. dubna 1930, č. Nt XIV 25/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Kuhnové pro přestupky podle §§ 3, 19 zákona o právu shromažďovacím, §u 15, č. 4 zákona na ochranu republiky, §u 491 tr. z. a čl. V zákona č. 8 ř. z. z r. 1863 (č. J 200-III),

kraj. trest. soudu v Praze ze dne 16. dubna 1930, č. Tk XXII 1883/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Stříbrného pro zločiny podle §§ 197, 200, 203, §u 98, lit. b) tr. z. (č. J 201-III),

kraj. soudu v Kutné Hoře ze dne 28. dubna 1930, č. Tk IX 1045/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Wagnera pro přečiny podle §u 14, č. 1, 2 a 5 zákona na ochranu republiky (č. J 202-III).

Předseda: Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 308) zákona, jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnání (tisk 391).

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté v minulé, 44. schůzi poslanecké sněmovny dne 25. dubna t. r.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Kliment, dr Stern, Hodinová, Barša; na straně "pro" pp. posl. Petr, dr Kalaš, Roscher, Tučný.

Dávám slovo panu posl. Klimentovi. (Hlasy: Není přítomen!)

Pan posl. Kliment není přítomen. Dávám slovo panu posl. Petrovi.

Posl. Petr: Slavná sněmovno! V debatě o projednávané osnově novelisace zákona o podporách v nezaměstnání seznal jsem z úst mnohých řečníků na tribuně a ještě více z poznámek pánů kolegů z plena pronášených, že stále jeví se značná zaujatost proti tomuto zákonu, kterou nedovedu si vysvětliti jinak než nedostatkem sociálního cítění anebo nedostatkem znalostí tohoto důležitého problému, problému nezaměstnanosti a s ním souvisící výrobní krise průmyslové. Jinak nemohli bychom slyšeti z řečí a poznámek zde pronášených, že dělnictvo raději béře podpory v nezaměstnanosti než práci, že nezaměstnaní měli by jíti na zemědělské práce, kde jest nedostatek pracovních sil, že novelisace má býti sanací odborových organisací atd.

Jsem povinen odmítnouti tyto útoky na novelisaci zákona o podporách v nezaměstnání jako nespravedlivé. Ptejte se v průmyslových závodech, na dolech, stavbách, ptejte se všude, kde dělnictvo pracuje, a seznáte, že dnešní výkonnost dělnictva jest jistě taková jako před válkou, a nebudete pochybovati o pracovitosti našeho dělnictva! Ptejte se dále v těchto podnicích a sdělí vám, že na jedno uprázdněné místo jakéhokoliv dělníka hlásí se padesát nezaměstnaných, a rozplyne se urážlivé tvrzení, že by dělníci nechtěli pracovati, že by o práci nestáli!

Posílati nezaměstnaného průmyslového dělníka na práci do zemědělství jest líbivá fráze pro schůzi, protože přes zřejmý nedostatek zemědělského dělnictva nemůžeme poslati na tuto práci nezaměstnaného průmyslového dělníka, neznalého a nezvyklého zemědělské práci. Jak mohl by tuto práci konati? Který zemědělec mohl by tyto dělníky zaměstnávati, nehledě ku vzdálenosti průmyslových oblastí, kde nezaměstnanost nejvíce řádí, nehledě k obtížím s ubytováním, nehledě k nemožnosti prodati případně domek v průmyslovém městě a odejíti s rodinou na venkov? Totéž platí o volání po produktivním využití podporování nezaměstnaných v obecně prospěšných pracích. Kde jsou a jakého kapitálu bylo by potřebí k těmto investičním pracím, abychom zaměstnali všecky nezaměstnané?

Naprosto není pravdivou námitka zde pronesená, že novelisace zákona jest vlastně sanací odborových organisací. Organisace dělnictva jsou prováděním zákona finančně tak zatíženy, že mnoho organisací obětuje na to nejen část určenou na provádění gentského systému, nýbrž i značnou část jiných příjmů a majetku. Z novelisace nebudou míti valného prospěchu, protože, i když se podle předlohy snižuje týdenní příspěvek, prodlužuje se doba na dvojnásobnou.

Považuji uzákonění předlohy za minimální povinnost státu k nezaměstnaným, protože problém nezaměstnanosti, zvýšená krise průmyslová zde jest a jsme povinni pomoci kterémukoliv stavu, je-li v krisi, tedy rovněž dělnictvu. Problém nezaměstnanosti není jen náš, jest prostě světový, protože v celém světě jest nadvýroba a s ní souvisící krise a nezaměstnanost. Vždyť proti 100.000 nezaměstnaných v naší republice jest jich v Německu přes dva miliony, v Anglii půldruhého milionu, v Americe skoro šest milionů, dnes jsou nezaměstnaností postiženy státy všecky. Náš průmysl má postavení tím těžší, že na jeho veliký stav a výkonnost má malé domácí teritorium odbytu, nyní ještě postižené zemědělskou krisí, která ještě odbyt průmyslových výrobků stlačuje. Je tedy nezaměstnanost naše důsledek jak světové krise výrobní, tak našich specielních poměrů, a my nemůžeme nechati dělnictvo nezaměstnané v důsledku toho stavu v nouzi a bídě.

Přes to však nezaměstnanost nemusela by trvati v takovém rozsahu jako dnes, kdyby se více dbalo platných zákonů na ochranu práce. Podle statistiky Státního úřadu statistického pracovalo r. 1929 1,083.085 dělníků, zaměstnaných ve více než 5000 závodů 16 milionů pracovních hodin, nebo-li přes dva miliony plných pracovních dnů práce přes čas. Vím, že mnohdy povaha práce či otázka včasné dodávky vynutí si práci přes čas, ale přece jenom počet práce přes čas roste rok od roku tak, že zřejmě využívá se bez potřeby, jen za účelem snížení režie.

Chci dále upozorniti, že podle mého názoru mnoho průmyslových závodů je v pravidelné krisi pro neúčelné vedení závodu, pro nedostatečné technické zařízení, pro úžasné rozptýlení výroby na spoustu vyráběných druhů. Znám dva textilní závody ležící blízko sebe, finančně asi stejně fundované, pracující za stejné kolektivní smlouvy a stejných podmínek, a tkalcovny obou firem jsou stejné velikosti. Jedna z nich postavila si vlastní přádelnu, zavedla mnoho technických vymožeností, na př. "Lamelly", t. j. zařízení umožňující dělníku obsluhu více strojů, dále pak specialisovala svoji výrobu na několik jen málo druhů zboží. A pracuje stále plně, ba docela i v dnešní krisi textilní průmysl nejostřeji postihnuvší, přes čas. Druhá tkalcovna nemá přádelny, pracuje na svých 1200 stavech 50 až 60 druhů zboží, o jakýchkoliv technických opatřeních ani památky, a tato továrna s naprostou pravidelností každý rok vysadí z práce skoro veškeré své dělnictvo. Z toho jest zřejmo, že účelně provedená racionalisace s použitím ovšem technických vymožeností umožní i zaměstnanost továrny.

Náš průmysl však málo se přizpůsobuje poměrům, racionalisaci svoji provádí nejraději na účet dělnictva, jeho mezd, výkonnosti a spoléhá se namnoze jen na státní ochranu a zákrok. Tak na příklad průmysl automobilový. Abychom dělníky tohoto odvětví výrobního nepřipravili o práci, udržujeme nadměrnými cly ochranu tohoto průmyslu a tím ovšem také vysoké ceny strojů. Přílišná drahota znemožňuje menším podnikatelům koupi, rozvoj automobilismu jest brzděn, ale továrny mají ochranu a svoje zisky. Kdyby nebylo této ochrany, snad by nastala přechodná krise tohoto odvětví, ale automobilky musely by se přizpůsobiti, výrobu zlevniti a zlevněná výroba, levnější stroje zaručí zase větší odbyt a tím i větší zaměstnanost. Byla by tedy krise jen přechodná, ale po jejím překonání měl by náš konsum levné domácí stroje. Totéž jest v průmyslu cukerním. Jak dlouho bude moci stát udržovati tento průmysl jen na účet konsumentů a státu? Toto odvětví bylo by jistě postiženo zrušením nebo snížením ochrany, ale nebylo by to vyváženo snížením ceny cukru pro veškeré obyvatelstvo?

Naše hospodářské poměry jsou vůbec velice neurovnané. Každý ví, jak v normálních hospodářských dobách před válkou vždy se čekalo na dobrou úrodu jako na velké dobrodiní a zlepšení hospodářské situace státu i obyvatel. Dnes jest velká úroda příčinou krise a bude nutno, aby se rolníci o prosebných procesích modlili o úrodu pokud možno malou. A drobné vrstvy obyvatelstva si přitom těchto produktů nemohou dopřáti tolik, kolik jich potřebují. Naopak zase máme nadvýrobu průmyslovou, ale venkov jest v krisi a nemůže si koupiti dostatek výrobků průmyslových. Laciný cukr vyvážíme do ciziny a domácí spotřeba musí ho platiti dvakrát tak draho. Z toho jest zřejmo, že zde jest něco skutečně nezdravého. Je mnoho národohospodářů, kteří jsou přesvědčeni, že léčiti tuto krisi můžeme jedině co největším snížením potřeb našeho obyvatelstva. Což nevidí, že snížení potřeb vede k velkému zhoršení odbytové i výrobní krise jak v zemědělství, tak průmyslu? Snížení mezd dělnických vede k nutnému omezení konsumu výrobků zemědělských, snížení možnosti prodeje, zemědělská krise vede k omezení konsumu výrobků průmyslových. Jsem tedy přesvědčen, že problém nezaměstnanosti i krisi jak průmyslovou, tak zemědělskou odstraníme ze značné části zvýšením domácího konsumu, dále pak ovšem problém nezaměstnanosti náležitou organisací průmyslu, který použitím všech technických prostředků, zjednodušením výroby se musí zlevniti a tak státi se opět schopným konkurence.

Gentským systémem problém nevyřešíme. Byli jsme od počátku proti jeho zavedení, protože hodí se jen do normálních hospodářských poměrů. Přes to považujeme tuto novelisaci za splnění povinnosti vůči nezaměstnaným dělníkům a soukromým zaměstnancům pro tuto dobu. Jsme však přesvědčeni, že tento zákon ukáže se opět nedostatečným a budeme usilovati o zavedení povinného pojištění proti nezaměstnanosti.

Mnozí z řečníků vyslovili nesouhlas s principem zákona, podle kterého poskytuje se podpora jen organisovaným dělníkům. Nezaměstnaní nemají nároku, protože zákon vyžaduje, aby si každý také sám ve formě příspěvku do organisace na podporu přispíval. Myslím, že tato forma je správná. Dělnictvo musí si uvědomiti, že ono samo v první řadě musí se o sebe starati a ne přenechávati tuto starost jen státu, sociální revoluci a nevím čemu ještě.

Chci říci ještě několik slov o způsobu, jakým se řeší tento zákon a s ním zároveň druhé dva projednávané zákony. Sjedná se dohoda, zákon se projednává, pak přijde koaliční strana, žádá změnu, řešení se odsune jednou, po druhé. A při tom řečníci koaličních stran vystupují ostře proti sobě v plenu a prohlašují, že budou pro zákon hlasovati se sevřenými pěstmi. Nemyslím, že bychom tímto prestiž parlamentu příliš pozvedli. Při tak různorodé koalici budou spory, ale proto jest koalice, aby se dohodla. Projednávané otázky jsou příliš vážné, řešení je nutné, dohoda se musí najíti a není třeba veřejných sporů.

Jak jsem již řekl, náš klub přes to, že zákon pokládá za nedostatečný, bude pro něj hlasovati, protože je to jen minimum, co stát pro dělnictvo je povinen v této době učiniti. (Potlesk.)