Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je paní posl. Čižinská. Dávám jí slovo.

Posl. Čižinská: Jménem komunistické strany jsem povinna ukázati zde na to, co znamená pro veškerou dělnickou stranu přijetí celních přirážek, a to jak pro drobné zemědělce, tak i pro dělnictvo pracující v závodech. Buržoasie a sociálfašisté chtějí zavedením celních přirážek působiti ke zmírnění krise v zemědělství a různými cestičkami svalovati se sebe odpovědnost za stávající poměry.

Agrární krise v Československu projevuje se jako zjev a součást zostřující se mezinárodní krise, kapitalismu vůbec. Příznačné pro dnešní světovou krisi hospodářskou je okolnost, že se velmi silně projevuje v Americe, v kapitalistickém státě, o kterém sociálfašisté tolikrát tvrdili, že je zde kapitalismus na postupu, že v Americe racionalisací prostoupený průmysl bude schopen zde plánovitě organisovati výrobu. Tím prý je možno odstraniti či překlenouti základní rozpory, které kapitalismus přináší a které vycházejí z toho, že veškerá výroba je dnes určována ziskem a ne potřebou širokých vrstev. Tato okolnost, že mezi výrobou a rozdílením výrobků vládne úplná anarchie, že se vyrábí ztřeštěné zboží, které kapitalistovi více vynáší, na druhé straně, že široké massy dělnické jsou vyřazeny z možnosti koupiti si potřebné výrobky proto, že nemají peněz mnohdy ani na nejnutnější, dokazuje, jak pravdivé je tvrzení komunistické strany, že kapitalistický systém není schopen přistoupiti k opravdovému řešení a odstranění jakékoli krise, že naopak udržení se kapitalistického řádu je možné jen za cenu ještě většího zbídačení dělnické třídy. Jestliže dnes přicházejí sociálfašisté s tvrzením, že tímto přijetím zvýšení cel bude z části možno řešiti následky této krise pro malé zemědělce a malé rolníky, my komunisté prohlašujeme, že je to podvod, který se páše na dělnické třídě a na malých zemědělcích, neboť toto znamená výhody pro bohaté agrárníky a pro malého zemědělce je to další zatížení daňové.

Potvrzuje se tím to, co Leninovo učení hlásá, že kapitalismus není schopen řešiti agrární otázku, Agrární krise trvá již kolik let a nyní propuká navenek. Proč? Rozdíl dnešní krise od předešlých krisí je právě v tom, že propuká v Americe, v zemi, která má zavedenu nejvyšší techniku, a to právě i v zemědělství. Následkem toho hází vlastní nadprodukci obilí na trh v obrovských množstvích. Důsledky této krise nepostihují stejně agrární kapitalisty a malozemědělce, jsou tu rozdílné podmínky výroby. Agrární kapitalisté mohou snížiti výrobní náklady následkem techniky, mohou zlepšiti osev, změniti kultury podle poptávky, mohou se vrhnouti na chov dobytka, mají lepší možnost obdělávání půdy. Agrární kapitalisté - to vidíme denně - mají levný úvěr, jsouce spojeni s bankami, v nichž jsou rozhodujícím činitelem. Jsou rozhodujícím činitelem v záložnách a tím mají možnost diktovati drobnému zemědělci drahý úvěr. Stát velkým, bohatým agrárníkům odpouští daně nebo jim předepisuje daně poměrně mnohem menší. Malý zemědělec nemá pracovní dobytek, musí nahrazovati vlastní pracovní silou, nemůže používati techniky, má drahý úvěr a dostává se do područí Raiffeisenek a jich prostřednictvím do područí finančního kapitálu. Dnešní krise přivádí ještě zostření těchto poměrů. Malý zemědělec nemůže snížiti výrobní náklady. Úvěry se na něm vynucují a on je nucen hromadně prodávati půdu pod cenou velkým agrárníkům a pak ji od nich buď draze pronajímat, nebo musí jíti do továren a výdělkem hraditi dlužné daně, které se mu za hospodaření v zemědělství nahromadily a nyní mu byly uloženy. Agrární kapitalisté vzrůstají, zatím co se drobní zemědělci proletarisují. Provádí se racionalisace a motorisace, ale jen ve prospěch velkých sedláků, velkostatkářů. Jaký prospěch z chystaných dovozních listů mají malí domkáři a malí zemědělci, když možnost přebytků je zde jen u velkých zemědělských producentů? Při chovu dobytka měří se zase dvojím loktem, takže malorolník přichází zkrátka, poněvadž nemá možnost obstarati si levné krmivo jako velkostatky a velcí sedláci, kteří právě tím, že jsou v hospodářských podnicích vlivnými činiteli, dostávají z hospodářských podniků, cukrovarů, lihovarů levné krmivo a mohou míti následkem toho lepší jakost jak živočišných výrobků, tak dobytka. Drobný zemědělec nemůže kupovat hnojivo, protože mu na to nezbývá. Dostává se do područí velkého agrarismu, který provádí tím, že hospodářsky zničí malého zemědělce a přinutí ho k prodání půdy, komasaci, t. j. zcelování půdy.

Malý zemědělec, který se 50 let i více dřel na půdě, musí z ní dnes vlivem těchto poměrů utíkati. Tak roste na venkově nová vrstva proletariátu. Vláda chystá uskutečnění komasace půdy na účet drobných rolníků, ale ne po způsobu starém, podle feudálního receptu, nýbrž moderní, pro agrární kapitalisty s veškerým použitím traktorů i moderní techniky, podle kapitalistického receptu, pro agrární kapitalisty. Stát tomu napomáhá daněmi, provádí exekuce na drobných zemědělcích, aby banky mohly dostati stamiliony, na drobných zemědělcích jsou krutým způsobem vymáhány daně, poslední majetek je jim zabavován, aby měly banky dostatek na zpronevěry, které se tam provádějí, aby mohly býti sanovány nové banky v zájmu jedné finanční skupiny proti druhé, aby byly miliardy na armádu, na stavbu nových zbrojovek, na nová cla, na nová děla a pušky proti proletářskému Sovětskému svazu. Na to se vymáhají na malých zemědělcích ukrutným způsobem daně, zabavuje se jim poslední kus nábytku, aby mohl čsl. stát důsledně a dostatečně vybudovati armádu a militarismus proti proletářskému státu, proti Sovětskému svazu. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Co znamená přijetí zvýšených cel pro dělnickou třídu, ukázal jasně odpor dělnických mas r. 1926, když sociálfašisté právě pod tlakem těchto mas museli se postaviti proti clům, a aby neztratili poslední vliv na dělnictvo, postavili se do oposice. Cla mohla býti přijata teprve potom za úřednické vlády. A sociálfašisté tehdy dělali ohromná gesta a ujišťovali dělnictvo o zásadním odporu proti clům. Tak posl. Srba v celní debatě v červnu r. 1926 prohlásil: "To není projednávání zákonů, to je pokus o odnesení kořisti." Dále prohlásil: "Pánové, tento způsob zachraňování zemědělství je to nejstrašlivější, co jste mohli vymysliti, to je nejstrašnější cesta, kterou jste mohli jíti, je to dračí setba, kterou zaséváte do myslí a duší obyvatelstva státu."

To bylo r. 1926, kdy dělnické masy ze závodů přinutily sociálfašisty postaviti se proti clům. Ale dnes je jiná situace, dnes sociálfašisté stojí v čele vlády, dnes se stavějí do jednotné fronty s těžkou agrární buržoasií, s těžkým kapitalismem. Dnes sociálfašisté nejen stojí v jednotné frontě s ním, nýbrž uskutečňují i to, s čím by nebyla mohla přijíti měšťácká vláda. Ano, úlohou sociálfašistů dnes ve vládě je připravovati všechno zhoršování na účet pracujícího lidu a pomáhati, aby se dělnictvo nebouřilo a nevystoupilo proti tomu takovým spontanním způsobem, jako r. 1926. Teď se socialisté zajistili tím, že do demonstrujících dělníků dávají stříleti, že na ně, kteří jsou v ohromných masách nezaměstnáni, posílají četníky a policii. Úlohou sociálfašistů je právě dělati zeď buržoasii a pomáhati jí uskutečniti, co si buržoasie sama uskutečniti netroufala. V tom se ukazuje úloha dnešní sociálfašistické vlády.

Jak vypadá dnes postavení dělnické třídy, proti které mají býti právě tato cla odhlasována? Jak vypadá dnes postavení dělnictva proti r. 1926? Když r. 1926 dělnictvo nemohlo přistoupiti na zdražování proto, poněvadž jeho životní podmínky byly tak kruté, podívejme se tedy dnes na to, jaké jsou dnešní podmínky dělnictva! V dnešní době máme v Československu přes 200.000 nezaměstnaných dělníků. Dělníci jsou následkem nezaměstnanosti vystaveni ohromné bídě. To znamená, že s příslušníky rodin je zde armáda skoro 1 mil. čítající vystavena smrti hladem proto, že její živitel nemůže najíti práci. Jsou místa dnes, kde pro celé oblasti se zavírají závody. V Liberci z bývalých 82 textilních závodů se pracuje nyní jen ve dvou závodech plně. Ostatní závody jsou buď zavírány nebo je tam výroba omezena na 3 až 4 dny v týdnu. V městečku Vamberku zastavila firma Hernych 2 závody a dělnictvo je tam úplně bez práce a bez prostředků. V Cvikově, úplně textilním místě, kde bylo na 4.0000 dělnictva, pracují z 9 závodů pouze dva a z těchto ještě firma Lebinger je před zastavením práce a u druhé firmy se pracuje 3 až 4 dny v týdnu.

A takováto katastrofální nezaměstnanost je ve všech oblastech východních Čech, kde dělnictvo pracuje omezeně. Je právě třeba poukázati, že v textilním průmyslu, kde je tak ohromná nezaměstnanost, jsou výdělky dělnictva z velké části 60 až 80 Kč za týden při plném pracovním týdnu a někdy ani tolik si dělníci v sobotu neodnášejí. Jsou případy, že dělníci, kteří v jednom týdnu obdrží na konto 100 Kč, v druhém týdnu mají přinášeti doplatek, poněvadž si za 14 dnů těchto 100 Kč nevydělali. Je pravda, že podle smlouvy mají si dělníci v nejlepším případě vydělati 140 až 165 Kč, ale na tyto smlouvy kapitalisté kašlou. Vůbec smlouvy v textilních závodech, a můžeme mluviti i o ostatních závodech, jsou velice málo dodržovány, nejsou mnohdy vůbec dodržovány a v mnoha závodech jsou dělníci, kteří žádají plat podle smlouvy, vyhazováni z práce pod různými záminkami nebo jsou ohromně šikanováni. Textilní dělnictvo, ze 70% ženy, je vystaveno největší bídě. A dnes je dělnictvo ze závodů hromadně vyhazováno.

Sociálfašisté chtějí zoufalé postavení textilního dělnictva řešiti smlouváním u zeleného stolu o drahotní výpomoci a gentském systému. Dnes, kdy 70% dělnictva je neorganisováno, přicházejí sociálfašisté s gentským systémem, aby dělnictvo takovýmto způsobem rozrazili, aby toto neorganisované dělnictvo bylo otráveno zradou sociálfašistických odborových organisací a sekretářů, aby toto dělnictvo připravili o jakýkoliv nárok na podporu. Co je jim do toho, že těchto 70% dělníků bude uzákoněním gentského systému úplně zbaveno možnosti pobírati jakoukoliv podporu!

V závodech se dnes provádí šílená racionalisace a tuberkulosní dělníci vysíleni klesají u práce. Jsou šikanováni nejrůznějšími způsoby. Za každou strženou nit jsou honěni k raportu a pokutováni a stravou jejich jest mnohdy celé týdny kafe a brambory ráno, v poledne i večer. A v parlamentě se přichází se zvýšením cel, které znamenají nové zvýšení cen životních potřeb.

Dělnictvo sklářské, kde pracuje ve velkém počtu domácí dělnictvo, má zrovna takové poměry jako textiláci, v některých místech možná ještě horší. Děti jsou nuceny pracovati doma až do pozdní noci a matky nejsou s to dáti jim aspoň dostatečně chleba. Při těchto podmínkách je samozřejmé, že velké procento těchto dětí přináší si jako dědictví z dětských let do života tuberkulosu.

Je nutno zmíniti se také o hrozném postavení krkonošských domácích tkalců, kteří vydělají 35 Kč týdně za 14ti hodinovou denní práci, při které je zapřažena celá rodina, děti i žena. Všichni jsou zapřaženi, aby vydělali mizerný výdělek 35 Kč týdně. Vynášejí na zádech hnůj do kopce na pole, kde rostou brambory nebo oves. A jak vypadá potom jejich život, o tom zde v těchto místech jest sice demagogicky mluveno - a měli jsme příležitost slyšeti jak v zemědělském, tak v zásobovacím výboru od různých zástupců, kteří si říkají zástupci dělnictva, jak dovedou vyprávěti o této bídě dělníků - ale když přijde k uzákonění zhoršovacích zákonů, tedy prohlašují: Ano, pro tyto zákony budeme hlasovati v zájmu širokých vrstev - ve skutečnosti v zájmu agrárního kapitálu.

A jak vypadá život zemědělců? Ti, kteří dnes vlastní několik korců půdy, kterou obdělávají za největší námahy, jsou nuceni posílati své dospívající děti buď do továrny, aby své zdraví dávaly všanc kapitalistickému molochu, anebo - a to je velmi často - pracují na cizím, mnohdy pouze za stravu a kousek hadru. Platy zemědělského dělnictva, které je velkostatkáři úžasně vykořisťováno, činí na nejlepších půdách 1.60 Kč za hodinu u muže dospělého, 1.05 u mladého hocha či děvčete, na pícninářské půdě 1.05 Kč u dospělého a 0.70 Kč u mládeže, a při tom pracují 14, 16 a mnohdy více hodin denně. A to ještě mají výše uvedené platy jen tehdy, když se dodržují smlouvy. Jen tehdy. Byty zemědělských dělníků jsou strašlivé. Ve většině případů jsou chlévy pro dobytek u sedláka lépe vybaveny a zařízeny, než byty deputátníků, kteří ten dobytek obsluhují.

Nyní se zmíním o jednání se zemědělským dělnictvem. Dokladem o jednání agrárních nabobů vůči zemědělskému dělnictvu jsou tyto případy: V Nehvizdech byl u sedláka Třísky zaměstnán Slovák, kterého udeřil kůň, takže mu byla roztříštěna holenní kost. Po návratu z nemocnice byl propuštěn do léčení zemědělské nemocenské pokladny v Brandýse. Kdy ž se mu rána jakž takž zacelila, byl prohlášen za zdravého, třebas se nemůže postaviti na nohy, a sedlák ho vyhazuje nyní z bytu. V zemědělských okresních pokladnách jsou protekční děti sedláků, které rozhodují o tom, je-li zemědělský dělník zdráv či ne. V Kyjích byl zmlácen Slovák, až musel býti odvezen do nemocnice, a totéž se stalo v Kojeticích a nikdo za to není trestán. A ještě na redakci "Rudého Práva", která tyto případy uveřejnila, byla podána žaloba pro urážku na cti.

V těchto dnech stal se v Březně případ, že dělnice Alžběta Hájková při rozhazování umělého hnojiva dostala rozhazovanou chemikálii do očí a oslepla na jedno oko. Když přišla 8. dubna do zaměstnání a zapomněla podojiti jednu krávu, šafářka jí vynadala slepounů a ze zaměstnání ji vyhnali. Její muž, který má 139 Kč měsíčně, dostal měsíční výpověď. Takovýmto způsobem postupují agrární zemané proti zemědělskému dělnictvu! Dovolávají se čeledního řádu. Čelední řád, tento doklad středověkých poměrů, chtějí agrárníci znovu obnoviti. Žádají zavedení čeledních knížek, aby jim dělníci byli vydáni na milost a nemilost. Na Slovensku používá se tělesných trestů, dělníci pracující u sedláků jsou biti holemi; a toto se děje s vědomím úřadů! Když takový sedlák vidí, že státní orgány, policie a četníci, bijí dělníky, myslí, proč by to nemohl dělati také? Pěstní právo se uplatňuje.

A nyní, co se sleduje zvýšením cel? Celními přirážkami má býti zamezeno zlevnění chleba a mouky, má býti zamezen pokles cen obilí a v zájmu zisku agrárních kapitalistů mají ceny obilí a mouky býti vyhnány a drženy na určité výši, nebo-li chléb a mouka zdraženy a pracující lid vyhladovován, aby agrární kapitalisté mohli na obilí a mouce vydělávati. Stabilisace cen obilí, jež se celními přirážkami sleduje, znamená zvýšení bídy a hladu, zdražení živobytí pracujícího lidu. Kupní cena pšenice činila v březnu 167 Kč. Směrná cena pšenice, to znamená průměrná cena pšenice za pětiletí 1925 až 1930 činí podle výpočtů 191.94 Kč. Poněvadž cena pšenice v březnu činí 167 Kč na podkladě pevných cel a klesla pod uvedenou směrnou cenu o 24 Kč, nastoupila by celní přirážka 25 Kč, nebo-li pšenice se zdraží o 25 Kč a tím všechny výrobky. Stejně je tomu u žita a ostatních plodin, jenže u žita se povoluje zdražení ještě vyšší. Pan ministr financí by měl propočítati, jak má dělnická žena při dnešní drahotě obstarati všechny potřeby pro domácnost, jak má pro několikačlennou rodinu koupiti vše, čeho rodina potřebuje? Vezmeme-li za průměr, že většina dělnických rodin dnes má žíti ze 130, nejvýše ze 200 Kč v městech, kde se na činži platí od 3000 Kč výše - a na venkově jsou příjmy dělníků ještě menší - znamená to, že žena jen při 4 členné rodině dostane na 1 člena 30 Kč a ve velmi dobrých případech 50 Kč týdně. A za to má kupovati živobytí, šaty, obuv pro sebe i rodinu, za to má platiti drahou činži. A v mnohých případech dostane také jen 20 Kč týdně na osobu při větším počtu dětí. A kde jsou školní a kulturní potřeby, jež dnes každý dělník musí míti?

A při tom se podívejme na platy mládeže, která dnes kapitalistům nahrazuje drahou sílu dospělých! Dělníci starší jsou z práce vyhazováni a za ně je přibírána mládež za plat 50, 80 a mnohdy i 40 Kč týdně. Podívejme se na poměry mladého dělnictva v Praze, v té Praze, kde ve stech barů měšťácká zlatá mládež probíjí stovky a tisícovky vydřené na dělnictvu! Mladé dělnictvo, a zvláště jsou to mladá děvčata, pracují za 50 Kč, z toho platí často 20 až 30 Kč z bytu, takže jim zbude sotva 30 Kč týdně na výživu. Mladá děvčata dělnická jsou vrhána tímto způsobem v náručí prostituce, aby měšťácké zákony mohly je za to stíhati a dávati je do polepšoven a do kriminálů.

Měšťácký řád neodstraní příčiny, ale trestá důsledky svého shnilého hospodářství. Venkovské dělnictvo, které přijíždí do měst, protože doma nemůže nalézti výživy, platí z těchto výdělků ještě jízdní lístky a je nuceno několik hodin denně tráviti ve vlaku. Je hrozným dokladem dnešní bezcitnosti vůči venkovskému dělnictvu, jak v přeplněných vlacích jezdí dělník, takže po celodenní dřině má ještě utloukání ve vlaku na víc. Sobotní a pondělní vlaky bývají tak natřískány jako v nejhorších válečných letech, zatím co buržoasie má k disposici prázdné a vatýrované vozy I. a II. třídy. Nyní jako nový dar chystá se nové zdražení jízdních lístků, aby dělníci utrpení prožívané ve vlacích ještě dráže zaplatili. (Výkřiky komunistických poslanců.) Toto vše, jak zákon o zvýšení cel, tak již odhlasované zákony o ochraně nájemníků a také nově chystané zákony jsou jen řetězem jednoho a téhož náporu buržoasie proti dělnické třídě.

Nedávno jsme mluvili s tohoto místa o poměrech pražských kolonistů. Bylo zde mluveno o kolonii vršovické, o t. zv. "Zahrádkách". A dnes právě se dovídáme, že ve vršovické kolonii "v Zahrádkách" byly zase ráno zbourány dělnictvu dva domky a nebydlícím dělníkům, kteří neměli přístřeší a kterým "Dělnická pomoc" půjčila stany, dnes tyto 4 stany za patronance 200 strážníků byly odebrány. Takovou silnou ochranu policie potřebuje sociálfašistická vláda, aby dělníkům brala poslední nouzové přístřeší nad hlavou, které jim bylo kdysi poskytnuto proto, aby nemuseli v deštivých nocích spáti na holé zemi venku. Důkazem dnešních bytových poměrů je, že dnes dělníci v Praze bydlí v kanálech. A těmto dělníkům, kteří si za poslední krejcar a za vydlužené peníze koupili vagon nebo dřevěnou boudu, nechávají se bez milosrdenství strhovati střechy, bez ohledu, kam tito složí svou hlavu, bez ohledu, že nemají, kam by se uchýlili se svými dětmi.

O těchto poměrech bylo zde již mluveno, ale ukazuje se, že sociálfašisté nejenže si z nářků a protestů dělnictva nic nedělají, nýbrž že celou svou silou spoléhají se na bajonety a na pendreky, které mají umlčeti v dělnících jakýkoliv odpor. Dokladem toho je právě toto bezpříkladné jednání vůči kolonistům. Ano, vy potřebujete umlčeti dělnictvo, které nechce déle snášeti důsledky vaší politiky. A poněvadž se bojíte, že by si to dělnictvo nedalo klidně líbiti, proto posíláte stovky policie proti bezbranným proletářům. Taková je role sociálfašistů v dnešní vládě! Tato politika ukazuje se při schvalování cel a sociálfašisté snažili se tuto politiku ve výborech omluviti těžkým postavením zemědělského dělnictva a malých rolníků. Prý právě s ohledem na tyto malé rolníky a s ohledem na jejich těžké postavení hlasují pro zvýšení cel. (Hlasy: Aby je dobili!) Ano, aby právě těmto malým rolníkům pomohli ke zvýšení daní, poněvadž malý rolník nebude míti ze zvýšených cel nic, neboť on je zadlužen, a nemůže čekati s obilím na dobu, až budou dobré ceny na burse, on nemůže se svou troškou obilí jíti na bursu, on je musí prodávati za cenu, kterou mu agrární lichváři nadiktují. Musí prodávati za cenu, kterou mu diktují agrární družstva. A proto výsledek této celní politiky bude, že zisky z toho, že cizina nebude moci sem dovážeti levnější obilí, a následkem toho bude cena domácího obilí moci býti šroubována do výše, shrábnou jenom agrární zemani, agrární kapitalisté. Tito budou shrabovati ten rozdíl, který zde bude k dobru, ale malým rolníkům budou v důsledku toho zvýšeny daň z obratu a daň z důchodu.

Politika agrárníků, jak je viděti při clech, tak i při všech jiných zákonech, směřuje dnes jen k úplnému ubití malozemědělců. Agrární krise může se řešiti jen odstraněním třídního panství buržoasie nastolením vlády dělníků a rolníků tím, že proletariát převezme moc. Proletariát nemá zájmu na tom, aby byl utlačován malý rolník. Chceme zničiti buržoasii, která vykořisťuje jak dělníka v závodech, tak malého rolníka. Naopak, malý rolník jako pracující člověk nikoho nevykořisťuje, nýbrž sám je vykořisťován buržoasií, a proto dělnická třída vidí v něm svého spojence. Zbytečné jsou strachy a řeči, které zde promluvili zástupci agrární strany, že prý dělník městský staví se proti dělníku venkovskému, proti malému rolníku. Ne! My vidíme v malém rolníku zrovna tak utlačeného, ubitého, proletarisujícího se člověka, jako je dělník ve městě. Říkáme však, že malorolníkům nebude pomoženo, dají-li se vésti agrární stranou, jež je ovládána velkými sedláky, v jejímž čele stojí agrární zemani, kteří politiku dělají jen ve prospěch velkých.

Prohlašujeme a říkáme zemědělcům: Vy, zemědělci, nemusili byste s té půdy utíkati jako žebráci, nemusili byste býti existenčně zničeni, kdyby byla svržena buržoasie a nastolena moc proletariátu. Vláda dělníků a rolníků by vám nevzala půdu, které potřebujete, nýbrž naopak přidala by vám půdu těch, kteří vás dnes vykořisťují. Revoluce skonfiskuje všechnu půdu velkostatkářů a velkokapitalistů a klerikálů, a rozdá ji vám, jako to udělala vláda sovětů, abyste mohli býti živi. Zbaví vás všech dluhů, kterými jste dnes zavázáni bankám a kapitalistickým lichvářům, pro které jste dnes jako žebráci vyháněni s půdy, na které jste celý život dřeli. Bezplatným přídělem půdy, škrtnutím všech dluhů, osvobozením od daní by se hospodářské poměry malého zemědělského lidu rázem změnily, jako je tomu ve Svazu sovětských socialistických republik, kde sovětská vláda postarala se malozemědělcům o levný úvěr, o zapůjčování strojů, traktorů, a kde sovětská vláda umožnila postupně rolníkům zlepšiti jejich poměry tak, že tito dobrovolně přistupují k zcelování půdy, k socialistickým kolektivním formám výroby.

Jen svržením třídního panství buržoasie a nastolením diktatury proletariátu může malý rolník dojíti k zlepšení své existence a ke svému osvobození. Proto malorolníci musí vyhnati vesměs agenty buržoasie, a to ať klerikální, tak agrární i sociálfašistické, kteří přicházejí jen klamati malozemědělce, aby udrželi své panství. Musí se naopak spojiti s dělníky a pod vedením revolučního proletariátu jíti proti buržoasii, aby ji svrhli, a k vítězství revoluce, do boje proti vykořisťování rolnictva velkostatkáři, bankéři, fabrikanty a kapitalistickým státem, proti kapitalistické pozemkové a lesní reformě, proti kapitalistickému zcelování půdy - půdu těm, kteří na ní pracují; proti daňovému vykořisťování - za odpis všech daňových nedoplatků a zrušení všech daní malým a středním rolníkům, za škrtnutí všech hypotekárních dluhů malým zemědělcům, proti drahotě a proti cenovému diktátu monopolu - za zrušení nepřímých daní a cel průmyslových i agrárních, za bezplatné živelní pojištění malozemědělců na účet kapitalistů a jejich státu, za okamžitou a plnou náhradu všech škod malozemědělcům, postiženým živelními pohromami; proti panskému zákonu o honitbě, polním pychu a zemědělské stráži - za svobodný odstřel zvěře, za svobodné použití trávy a lesních plodin pracujícím lidem; proti snížení mezd zemědělského dělnictva, proti čeledním knížkám za zvýšení mezd, za 8 hodinovou dobu pracovní, za zvýšení mezd ženám i mládeži podle zákona, za stejnou práci stejný plat. Proti kapitalistickému teroru, proti nebezpečí fašistické diktatury, proti zbrojení a militarismu a proti nebezpečí imperialistické války. Na obranu SSSR.

Jsme si vědomi, že tyto požadavky můžeme prosazovati pouze nejostřejším bojem proti stávajícímu kapitalistickému řádu v nejtěsnějším spojení s průmyslovým dělnictvem. Jsme si vědomi, že zejména svého základního požadavku, vyvlastnění veškeré velkostatkářské a církevní půdy bez náhrady, bezplatné přidělení zemědělské i lesní půdy drobnému zemědělskému lidu, můžeme dosíci pouze při revolučním svržení politické moci buržoasie a při vyhnání velkostatkářů, fabrikantů a bankéřů a při nastolení vlády rolníků a dělníků. (Hlasy: Kdy začnete s tou revolucí?) Komunistická strana Československa volá veškeré drobné zemědělce, veškerou pracující třídu do jednotné fronty za uskutečnění těchto požadavků - do boje. K mohutnému nástupu pod prapory komunistické strany. Veškeré dělnictvo jak městské, tak venkovské, veškeří malí zemědělci, malí rolníci postaví se a svrhnou kapitalistickou vládu, ať se to dnešním představitelům líbí, či nelíbí. A ti páni, kteří se nemohou dočkati, ti páni, kteří si dnes myslí, že tato doba je daleko, budou brzy přesvědčeni, že proletariát měst i pracující lid venkova postaví se k jednotnému nástupu a že bude smeten tento kapitalistický řád a že bude smetena i kapitalistická sociálfašistická vláda a místo ní nastolena diktatura proletariátu.

Veškeré dělnictvo jak městské, tak venkovské seřadí se v den 1. května k bojovnému nástupu, bude demonstrovati na ulicích za tyto své požadavky, bude demonstrovati nejen proti agrárníkům, nejen proti buržoasii, nýbrž i proti sociálfašistům, kteří dnes zastávají hlavní roli a hlavní úlohu utlačovatelů. Dělnictvo dnes tuto úlohu sociálfašistů prohlíží a dělnictvo společně s pracujícím lidem venkova ukáže, že sociálfašisté, kteří se nemohou dočkati, kdy bude uskutečněna revoluce, budou společně s buržoasií smeteni! (Potlesk komunistických poslanců.)