Schůze zahájena v 16 hodin 28 minut.
Přítomni:
Předseda: dr Hruban.
Místopředsedvé: Böhr, dr Brabec, Doná.t,.Klofáč, dr Krčméry, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Procházka, Stržil.
118 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Mayr-Harting, dr Srdínko a dr Štefánek; za ministerstvo zemdělství gen. řed. dr Šiman a min. rada Maňhal.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Oznamuji, že dal jsem dovolené: na dnešní schůzi a zítřejší schůzi sen. Volkovi, na dnešní schůzi sen. Klečákovi, Stodolovi, Tschapkovi.
Tiskem bylo rozdáno:
Žádám, aby bylo přečteno:
Tajemník seátu dr Šafařovič (čte):
Tisk 935. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospdářského o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní a plavební smlouva sjednaná mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců v Praze, dne 14. listopadu 1928 (tisk 913).
Tisk 937. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1865) o četnickém, kázeňském a kárném právu. odnětí četnické hodnosti, přeložení do výslužby v řízení správním a o umísťování suporarbitrovaných četnických, gážistů mimo služební třídy (tisk 2189).
Tisk 938. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 2134) o výkonu lékařské prakse (tisk 2316).
Tisk 939. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 2135) o lékařských komorách (tisk 2317).
Tisk 941. Návrh sen. Hubky, Pánka, Pichla a druhů na přeřazení města Kralovic u Plzně do vyšší třídy činovného.
Tisk 943. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 2314) o hranici příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců (tisk 2356).
Tisk 945. Usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Mlčocha, Hýbnera a druhů (tisk 2099) a vládním návrhu zá kona (tisk 2296), kterými se živnost mlynářská prohlašuje za živnost řemeslnou (tisk 2350).
Zápisy o 179. a 180. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 11. a 12. června 1929.
Těsnopisecká zpráva o 178. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 4. června 1929.
Z předsednictva přikázáno:
Výboru iniciativnímu:
Tisk 941. Návrh sen. Hubky, Pánka, Pichla a druhů na přeřazení města Kralovic u Plzně do vyšší třídy činovného.
Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.
Prvním předmětem je
1. Zpráva I. výboru ústavněprávního, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 920) k usnesení senátu o vládním návrhu zákona o zřízení nucených pracovních kolonií a o změně některých ustanovení trestního práva. Tisk 932.
Zpravodaji jsou: za výbor ústavněprávní sen. dr Procházka a za výbor rozpočtový sen. dr. Havelka.
Dávám slovo zpravodaji za výbor ústavněprávní panu sen. dr Procházkovi.
Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Vzrůst zločinnosti po válce a nutnost zpřísnění trestních sankcí proti zločincům zpětilým, jakož i nedostatečnost dosavadních zákonných opatření proti obecně nebezpečným zahalečům přiměly vládu, že 10. června 1927 podala Národnímu shromáždění, a to napřed senátu k ústavnímu projednání návrh zákona o zřízení nucených pracovních kolonií a o změně některých ustanovení trestního práva tisk 445
Podle osnovy mají se zavésti vedle donucovacích pracoven robotáren ústavů to uzavřených, určených budoucně hlavně jen pro nebezpečné zpětilé zločince a vyžadujících proto tužší kázně, přísnějšího dozoru, pečlivějšího a nákladnějšího střežení a jiného zařízení ústavního vůbec, pak vedle ústavů polepšovacích, určených pro mladistvé kárance, ještě nucené pracovní kolonie.
Tyto nucené pracovní kolonie mají býti toliko zvláštním typem dnešních donucovacích pracoven a jsou myšleny jako zařízení, v nichž osoby tam umístěné, zejména žebráci, tuláci a méně nebezpeční zahaleči, budou zaměstnány hlavně prací na volném vzduchu.
Osnova kromě zavedení této nové instituce nucených pracovních kolonií obsahuje též doplňující ustanovení k zákonům čís. 89/1885 a 90/1885 ř. z. o donucovacích pracovnách a polepšovacích ústavech zejména co do přípustnosti zadržení v donucovací pracovně osob odsouzených pro zločin spáchaný ze zahálčivosti, z ničemnosti, ničemné lehkomyslnosti nebo z hrubé zištnosti, pak co do řízení při zadržení v donucovací pracovně a co do trvání pobytu v ústavě.
Dále zavádí se osnovou instituce policejního dohledu do trestního práva na Slovensku a v Podkarpatské Rusi k zák. čl. XX.I/1913 a to úplně obdobně podle zákona č. 108/1873 ř. z. platného na ostatním území republiky a uvádí se odkazování do nucených pracovních kolonií v soulad se zák. čl. XXI/1913.
Dále zrušuje osnova zkracování trestu samovazbou § 4 zák. čís. 43/1872 ř. z. a zjednává zákonný podklad pro užití zbraně při výkonu své služby pro ozbrojené dozorčí orgány v trestnicích, soudních věznicích, donucovacích pracovnách, nucených pracovních koloniích a polepšovnách, a to jen v těch případech, ve kterých smějí jí podle zákonných ustanovení použíti příslušníci četnictva a za šetření předepsané opatrnosti.
Osnovu zákona projednal již jednou senát, a to r. 1927, kteréhožto roku dne 12. července usnesl se senát na zákoně ve znění navrženém ústavněprávním výborem podle tisku č. 476. Zároveň byly přijaty tehdy dvě resoluce podle nichž se vláda vyzývá, aby učinila příslušná opatření, aby trestanců umístěných v nucených pracovních koloniích jednak podle možnosti nebylo používáno k výrobě zboží, kterým by se konkurovalo na úkor řemeslných živností výdělečných, jednak aby se jich nepoužívalo k takovým pracem, kterými by průmyslovým a zemědělským dělníkům v jejich mzdách způsobovali soutěž. Tyto resoluce ovšem zůstávají v platnosti.
V poslanecké sněmovně, která ve výboru ústavněprávním i v plenu zabývala se osnovou skoro plné dva roky, učiněny byly však na usnesení senátu některé změny, takže senátu náleží znovu se usnésti na zákonu.
Změny předsevzaté poslaneckou sněmovnou na usnesení senátu jsou uvedeny podrobně ve zprávě senátního výboru ústavního, č. tisku 932, ale jsou to jen změny, které podstaty osnovy zákona co do zřízení nucených pracovních kolonií se nedotýkají, nýbrž jen upravují novelisaci zákona o donucovacích pracovnách co do bližšího určení zúžení okruhu osob, které mohou býti zadrženy v donucovacích pracovnách, resp. jednají tyto změny o přesnějším stanovení podmínek, za nichž může soud vysloviti přípustnost zadržení odsouzeného v donucovací pracovně.
Též změny ty dotýkají se způsobu spolupráce úřadů při podmíněném propuštění z trestu osob, které smějí býti zadrženy v donucovací pracovně, a zavádějí unifikaci co do délky zkušební doby při podmíněném propuštění z donucovací pracovny a nucené pracovní kolonie.
Výbor ústavněprávní souhlasí s osnovou zákona, jak na něm usnesla se poslanecká sněmovna, a doporučuje senátu, aby přijal za své usnesení osnovu zákona podle usnesení poslanecké sněmovny, obsaženého v senátním tisku č. 920.
Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, panu sen. dr Havelkovi. (Hluk.)
Prosím o klid!
Zpravodaj sen. dr Havelka: Příslušný vládní návrh, podaný v roce 1927, projednal rozpočtový výbor ve své schůzi konané dne 1. července 1927 a navrhl senátu schváliti vládní návrh se změnami, při jatými ústavněprávním výborem téhož dne.
Usnesení senátu doporučily sněmovně její výbor ústavněprávní i rozpočtový ku přijetí beze změny, sněmovna však vrátila usnesení to ústavněprávnímu výboru, aby je, přihlížeje k námitkám, které byly předneseny při jednání o něm v plné schůzi sněmovny, znovu projednal a podal o něm novou zprávu.
Ústavněprávní výbor sněmovní doporučil sněmovně schváliti usnesení senátu v odchylném znění, t. j. se změnami a doplňky provedenými v usnesení senátu, kteréžto změny a doplňky i sněmovnou pak usnesené, přijal též ústavněprávní výbor senátu ve schůzi dne 17. června 1929.
Podle čl. I ukládá se sice zemím, aby zřídily nucené pracovní kolonie, ale stát nahradí zemím nutné a účelné náklady na zřízení nucených pracovních kolonií a bude podle potřeby a účelnosti přispívati na ostatní náklady, avšak jen potud, pokud přes hospodárné vedení tyto náklady na nucené pracovní kolonie téže země trvale převyšují příjem z nich plynoucí.
Příslušné položky nákladů na zřízení pracovních kolonií bude nutno zařaditi do rozpočtu na příští rok.
Slavný senáte, je nezbytno vydati zákon na zřízení pracovních kolonií za účelem omezení zločinnosti a je dále nezbytno nejen se vší přísností postupovati podle platných zákonů, nýbrž i nutno, aby zařízení sloužící ku provádění těchto zákonů byla doplněna.
Mezi tato zařízení náleží právě pracovní kolonie, neboť nedostatek ústavů, kde by bylo možno obecně nebezpečné živly umístiti, je hlavní vadou dnešního ústavu.
Dnešní zemské ústavy, donucovací pracovny, nejsou s to pojmouti a zadržeti tak značný počet osob, který by do nich patřil, neboť máme donucovací pracovny v Praze, Kostomlatech, Pardubicích, Brně, Šumperku a ve Znojmě, které naprosto nestačí, kdežto na Slovensku a v Podkarpatské Rusi není žádné donucovací pracovny.
Nucené pracovní kolonie mají míti účel nejen bezpečnostní, totiž zbaviti společnost nebezpečných jedinců, ale také i výchovný a nápravný, vrátiti totiž jedince ty pokud možno napravené společnosti zpět jako její užitečné členy.
Nucené pracovní kolonie jsou tedy nezbytně nutny, a jsou-li nutny, pak také náklad na ně je nutným a tím odůvodněným.
Rozpočtový výbor ve své schůzi dne 18. června 1929 připojil se k usnesení výboru ústavněprávního a doporučuje senátu, aby schválil usnesení poslanecké sněmovny ve znění senátního tisku č. 920.
Předseda (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni pp. sen. Havránek a Chlumecký.
Než dám prvnímu přihlášenému řečníku slovo, navrhuji řečnickou lhůtu 30 minut. (Námitky nebyly.)
Není námitek. Zůstává při mém návrhu.
Dávám slovo panu sen. Havránkovi.
Sen. Havránek: Slavný senáte! Dříve než přikročím k jádru věci, račte dovoliti, abych pojednal o poměrech mezi železničními zaměstnanci vůbec. Mám zde na mysli poměry, v nichž zaměstnanci tito žili ještě za bývalé vlády rakouské, a mám na mysli poměry, ve kterých žijí dnešního dne. A je to zvláště odborová organisace Jednota zaměstnanců čsl. drah, která v době převratu prodělala tuhou persekuci, a rok 1916 znamenal pro Jednotu, pro nejsilnější odborovou organisaci našich českých železničářů, pravé martyrium. Po převratu, vlastně po amnestii samozřejmě naši čeští železničáři sdružili se opětně v bývalé síle, a uvědomili si, že nadchází slavný okamžik vzkříšení našeho národa a chopili se práce s takovou obětavostí, že to až vyvolalo pravý údiv ve veřejnosti. Mám zde na mysli den 28. října. Račte laskavě uvážiti, že když jsme zde stáli, mladý stát, bez armády, byla to armáda českých železničářů, která se chopila ihned po vyhlášení prvního zákona Národním shromážděním práce s obětavostí a po zdolání potíží umožnila zásobování měst potravinami, průmyslových podniků, uhlím atd., a hlavně dopravu našeho vojska, které bylo roztroušeno v různých a v různých cizích státech. A pak, vážení pánové, vpád bolševiků na Slovensko! Kolik případů obětavosti podali tam naši čeští železničáři! Vždyť s armádou byli vysláni na Slovensko a s radostí tam šli a chopili se těžké práce. A výsledek toho? Položili tam své životy, zmrzačeni vraceli se do vlasti u vědomí toho, že vykonali kus vlastenecké práce.
Po převratě každý náš železniční zaměstnanec se domníval, že nadchází konečně doba, kdy skromným jeho požadavkům bude učiněno zadost a že železniční zaměstnanci budou postaveni na takovou úroveň, aby aspoň mohli býti slušně živi. Musím s tohoto místa podotknouti, že nikterak nebyly požadavky jejich nějak ukvapené, že si neosobovali jakýsi podíl osvobozenský. Byli si vědomi toho, že mladý stát v tísnivé finanční situaci, v jaké v začátcích byl, nemůže najednou poskytnouti toho, čeho si všichni přáli.
Ale po roce 1925 se vidělo, že bylo podniknuto určité tažení proti železničním a všem státním zaměstnancům.
Mám na mysli vládní nařízení č. 15, které státní a železniční zaměstnanci tak těžce nesou. Je to vám všem známo, a není potřebí, abych to opakoval. Důsledek systemisace je umístění spousty provisorních zaměstnanců a mám na mysli největší otroky u železnic - smluvní zaměstnance. Vážení pánové, výkřiky bídy a stesků zaznívají odevšud. 560 až 580 Kč měsíčního platu má sloužiti k tomu, aby takový ubohý člověk uhájil své životní potřeby, aby svou rodinu mohl uživiti. Zkrátka a dobře, výkřiky zaznívají odevšud a doufám, vážení pánové, že konečně najdou u vás sluchu a že bude pomoženo aspoň těm nejbídnějším.
O nedodržování zákona o 8hodinové pracovní době nechci se zde ani zmiňovati. Pro naše železniční zaměstnance 8hodinová pracovní doba vůbec neplatí.
Předseda (zvoní): Prosím p. řečníka aby mluvil k věci! Projednáváme zákon o nucených pracovních koloniích.
Sen. Havránek (pokračuje): Pokud se týká, vážení pánové, všeobecně státního zaměstnanectva, byl jsem přítomen na veřejné protestní schůzi v Opavě v neděli 23. t. m. Na 3.000 státních zaměstnanců všech kategorií bez rozdílu národnosti pronášelo tam své stesky. Pánové, tlumočím ty stesky zde a dovoluji si alespoň v krátkosti přečísti obsah resoluce, která nám byla dodána:
>Veškeří zaměstnanci s pevným platem trpí těžce stále stoupajícími cenami všech životních potřeb, které nejsou v žádném poměru s příjmy stanovenými platovými zákony. Bída zaměstnanců a učitelstva stává se den ze dne nesnesitelnější, takže tito jsou nuceni žádati pronikavé a drahotním poměrům odpovídající zvýšení požitků.
Státní a veřejní zaměstnanci všech skupin, jakož i učitelstvo bez rozdílu národnosti, přítomné ve velkém počtu na dnešní schůzi, žádají proto: 1. Pronikavou definitivní úpravu všech složek státních a veřejných zaměstnanců a učitelstva a zrovnoprávnění učitelstva se státními zaměstnanci stejného předběžného vzdělání. Nový platový zákon budiž jednotný a vydán současně pro veškeré složky zaměstnanců a učitelstva a musí obsahovati valorisaci požitků úměrně stoupající drahotě. 2. Požitky pensistů buďtež upraveny jednotně a přizpůsobeny platovým předpisům platným v té které době pro zaměstnance aktivní. 3. Až do vydání nového platového zákona budiž všem složkám státních a veřejných zaměstnanců a učitelstva poskytnut přiměřený drahotní přídavek, který by zvýšil nynější požitky na výši, která musí od nového platového zákona se požadovati. 4. Ohledně jednotlivých požadavků staví se shromáždění za požadavky, přednesené jejich ústředními organisacemi<.
Není mně, bohužel, popřána doba, abych se zde podrobněji rozhovořil o některých věcech, chci jenom v krátkosti nastíniti poměry na drahách, jsou to zvláště bytové poměry na Ostravsku, Moravská Ostrava, Přívoz, Bohumín, Petrovice atd. Pánové, kdo byl svědkem a kdo uviděl doupata, ve kterých železniční zaměstnanci žijí, musil by se ustrnouti. Četné dvě rodiny tísní se v malém pokojíčku pohromadě, zkrátka a dobře bytová bída dostupuje takového vrcholu, že bude nutno zabývati se odpomocí této bídy. Železniční zaměstnanci pro nedostatek bytů dojíždějí z různých stanic. Jsou okrádáni o svůj odpočinek a následek toho je ten, že nevykazují takového služebního výkonu, jak by vykazovati měli. Mám na mysli dále úřadovny v různých stanicích, zejména týká se to stanice Opava-Východní nádraží. Pánové, to jsou pravé katakomby, v nichž se tísní spousta úředníků a následkem toho si přivozují nemoci. Zkrátka, bude nutno zjednati zde rychle nápravu. Jsou zde dále výtopny v Novém Bohumíně a dílny v Olomouci, poměry takové, které jsou neudržitelny.
A jestliže se dotýkám výtopen v Novém Bohumíně, musím se zmíniti o tom, že ředitelství státních drah v Olomouci chce zrušiti jednoduchou frekvenci tamtéž a chce donutiti zaměstnance, aby ztrávili od rána do večera ve svém služebním místě, aby byli připraveni o svůj kýžený odpočinek.
Dále bych měl na zřeteli zestátnění Studenecko-Štramberské dráhy, věc velké důležitosti. Mám zde vypracování statistiky, za jakých podmínek by se dalo zestátnění Studenecko-Štramberské dráhy provésti. Snad budu míti příležitost k té věci se vrátiti,....
Předseda (zvoní:) Prosím pana řečníka, aby mluvil k věci!
Sen. Havránek (pokračuje):.... bohužel, pan předseda mně upozorňuje, abych pokud možno svůj referát stručně odbyl. Budu hotov hned. Je potřebí, aby na trati Opava-Hradec a Bílovec-Fulnek bylo dosaženo přímého spojení přes Nový Jičín na Valašsko.
A teď přicházím k vlastnímu jádru věci. Byli jsme svědky železničních katastrof, které se udály v zimě a na jaře letošního roku. Tedy katastrofy, které nám z paměti tak brzo nevymizí. Žádal jsem, aby pan ministr železnic přišel a objektivně podal pravé příčiny netušených železničních katastrof. Ovšem, odpověď vyzněla tak, že pan ministr měl několikráte ve výborech příležitost a také v poslanecké sněmovně podati obšírné pojednání o železničních katastrofách. Jsem jist, že by se pan ministr sem nedostavil, abych mohl o pravých příčinách železničních katastrof k němu promluviti. Dnes každý nepředpojatý, vážení pánové, ví, jaké jsou příčiny železničních katastrof, které se staly. Je to restrikce personálu, ustanovení výpomocných sil, nezapracovaných sil a technická nevybudovanost stanic. Jestliže pan ministr Najmann po všech železničních katastrofách ve svém exposé v poslanecké sněmovně dotkl se dosti nešetrným způsobem železničních zaměstnanců a kritisoval výkony jejich služby jako nedbalé a použil slov, že nutno železniční zaměstnance odpolitisovati, vážení pánové, byli jsme svědky tehdy, že koaliční tisk použil výroků, pronesených v poslanecké sněmovně a že zahájil kampaň proti železničním zaměstnancům. Kampaň takovou, že až člověku bylo stydno, když četl v některých listech, jak se proti železničním zaměstnancům štve. Důsledky této kampaně se objevily velmi brzy. >Československé železniční Listy<, orgán jednoty zaměstnanců československých drah, soustavně a soustavně byly konfiskovány pro věci docela malicherné.
Já jsem předložil tři interpelace týkající se konfiskace >Československých železničních listů< a vážení pánové, udál se případ takový, že předsednictvo senátu konfiskovalo části v mých interpelacích, které jsem podal. A tu si dovolím poukázati na svoji interpelaci č. 3 >Československých železničních listů< z roku letošního. Tehdy >Československé železniční listy< přinesly karikaturu zobrazující železniční zaměstnance, kteří přišli o život při železničních katastrofách se slovy: >Pane ministře, poslušně se hlásíme do služby<.
Druhé číslo >Československých železničních listů< bylo zkonfiskováno a předsednictvo senátu nepropustilo karikaturu, znázorňující redaktora Wünsche svázaného provazy stojícího před karikaturou ministra Najmana se slovy: >Nejkrásnější okamžik ze života Jednoho Velikého Nedotknutelného< a následující článek >Razzia na železničáře-socialisty<. V úvodníku minulého čísla, v němž jsme se rozepsali o jednání koaliční >osmy<, která 24. m. m. rozhořčeně odsoudila po prohlášení ministra Najmana >zpolitisování< železničních zaměstnanců jako příčinu železničních katastrof a usnesla se ostře vystoupiti proti...
Předseda (zvoní): Musím vás upozorniti, že není dovoleno, abyste předčítal věci, které byly eliminovány z té interpelace. Musím si vyhraditi a předložiti to předsednictvu.