Sen. Dyk (pokračuje): To vám neříkám. (Sen. Dundr: To je spisovatelská drzost!) Pánové, zachovejte klid a nerušte tak. Já neurážím žádnou stranu, ale je bohužel strana, která uráží sebe sama, je to strana, která zavedla do politického života takové mravy, že u ní politickým argumentem je lékařské vysvědčení o paralyse vedoucího politika. (Rozhořčené výkřiky československých socialistů. Volání: Lež! Není pravda!)

Místopředseda Donát (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku. Pane senátore, žádám vás, abyste mluvil k věci. (Výkřiky odporu senátorů československé strany socialistické: Hanba! - Dolů s ním! - To je škandál, to je ostuda! - Nesmí mluviti, dolů s ním! - Sen. dr Klouda: To je hanba, že nevoláte takového člověka k pořádku! To je hanba!)

(Zvoní): Volal jsem ho k pořádku. (Sen. Pánek: Ať učiní ministr justice oznámení k našemu trestnímu stíhání! - Vyveďte ho. - Sen. dr Klouda: To je hanba, kolego Donáte, že ho necháte mluviti!) Já jsem ho volal k pořádku!

(Zvoní): Prosím o klid! (Sen Ant. Šolc: Vy nebudete tady dnes mluviti, pamatujte si, vy nás nebudete urážet!)

Sen. Dyk (pokračuje): Není to pravda. (Sen. dr Klouda: Tedy já opakuji, že je to historická hanba! - Sen. Ant. Šolc: V tomto tónu se nebude mluviti v senátě! Provokatére jeden provokační! - Sen. dr Klouda. To je hanba, že nebyl volán k pořádku!)

Místopředseda Donát (zvoní): Ale byl volán k pořádku! (Velká vřava. - Hanba! - Jaký to darebák! - Sen. dr Klouda: Je to hanba!)

(Zvoní): Pane sen. Dyku, abychom mohli pokračovati!

Sen. Dyk (pokračuje): Není to hanba moje, ale je to hanba těch, kteří se chápou zbraní, které ve slušné společnosti nejsou přípustné.

(Sen. Ant. Šolc: Vy mluvit nebudete! - Sen. Klečák: Tak může mluviti jenom holomek a ne senátor! - Sen. dr Klouda: Hanba! Styďte se! - Výkřiky sen. Pichla. - Vřava. - Výkřiky: To je fašisticko-německá koalice! - Hanba Vám, vy provokatére! - Někteří senátoři československé strany socialistické seskupují se kolem řečnické tribuny.)

Místopředseda Donát (zvoní): Přerušuji schůzi.

Schůze přerušena v 22 hodin 52 minut.

Začátek znovu zahájené schůze o 23 hodině.

Místopředseda Donát (zvoní): K slovu je přihlášen pan sen. Böhr.

Sen. Böhr (německy): Slavný senáte! Vzhledem k vzrušujícím událostem, jichž svědky jsme právě byli, chci se vyjádřiti zcela krátce a jednoduše prohlásiti, že na základě právních titulů, které jsou velmi odůvodněny, budeme hlasovati pro předlohu a že po zcela neoprávněném hrozném spílání a odsuzování, jež jsme během těchto dní zde slyšeli a dokonce viděli, přece trvalou úctu, uznání a vděčnost zachováme tomu stavu, kterému svět za tak mnohé děkuje, totiž duchovním všech vyznání a katolickým řádům, které se zabývají našimi chudými a nemocnými. (Souhlas stoupenců.)

Místopředseda Donát (zvoní): Slovo má dále pan sen. Fijala.

Sen. Fijala (německy): Slavný senáte! Naše stanovisko k předloze o kongrue vyplývá z našeho zásadního stanoviska k církvi vůbec. Přejeme si rozluku církve od státu, jsme tudíž také nepřáteli kongruy a jakékoliv subvence klerikálním institucím. Za veřejné zaměstnance nemůžeme kněze považovati, nejméně však pány katolického vyznání, jejichž hlava sídlí v Římě a jejíž pokynům se každý katolický kněz musí podrobiti. Jako příklad slouží nám odstoupení kolegy sen. dr Okánika.

Páni zpravodajové odůvodňují svůj návrh poukazem na chudobu farářů a kaplanů; jsou to většinou synové chudých rodičů. Páni zpravodajové však zapomínají přitom na obrovské jmění, majetek a podniky. Kdyby pánové byli měli na zřeteli veškeré církevní jmění, myslím, že sotva by měli odvahu zastávati se návrhu. Přiznáváme, že je několik chudých kaplanů a farářů, ale nikdo nebude moci popírati, že převážná většina farářů je dobře situována. Mají-li platy duchovních býti zlepšeny, nechť stane se to na útraty těch, v jichž zájmu je činnost duchovenstva. Dnešní kapitalistický společenský řád má přece zvláštní zájem na tom, aby byl za dobré s církví. Jsou přece hlasatelé slova božího nejlepšími agitátory pro kapitalistický společenský řád a nejlepšími vychovateli lidu ve smyslu vykořisťovatelů. Co se týče činnosti duchovních ve škole, potřebujeme jen děti podrobiti zkoušce a vidíme, odkud vítr věje. Hlavní váha se klade na věrouku. V konfesijních školách se snaží dětem vštípiti hodně mnoho víry a tím méně vědění. Jsou přece páni duchovní a vykořisťovatelé za jedno v tom, že vědoucí sebevědomý člověk se nedá tak lehko vykořisťovati a ovládati jako ten, kdo se pevně drží víry. My, kteří jsme produktivně činnými, nemáme žádného zájmu na činnosti pánů duchovních. Jejich činnost našim zájmům přímo odporuje. Jsouť přece typickými propagátory kapitalistického společenského řádu a staví také veškeré své jednání do služeb kapitalismu, do služeb panujících a majetných. Mohli jsme to přece pozorovati teprve před nedávnem zde při celní otázce. Pánové duchovního stavu obou barev a bez rozdílu národností hlasovali pro cla, tedy pro větší vyhladovění chudého obyvatelstva ve prospěch majetných. Jsme přesvědčeni, že tak neučinili na základě své beznáročnosti.

Dámy a pánové! Vzpomeňme si přece jednou na blahodárnou činnost duchovních v době světové války. Jaké stanovisko zaujímali tu páni zástupcové boží? Jak sami odporovali svým jednáním učení, které hlásají! Vzpomínáme si ještě příliš dobře na dobu, kdy válku líčili jako požehnání boží, jak svými bajkami nabádali ubohé vojáky k hromadnému vraždění, jak ubohé t. zv. vyzvědače doprovázeli k šibenici a proti popravám těchto nešťastných obětí ani neprotestovali. Vzpomínáme si ještě, jak žehnali zbraním a praporům ozdobeným svatými obrazy a boha vzývali o vítězství, jak pořádali služby boží s prosbami za zachování panovnického rodu. Vzpomínáme si také ještě na výzvy k upisování válečných půjček, které líčili jako dílo bohulibé, čímž však ve skutečnosti jen válku prodlužovali a tak mnohého chudáka připravili o jeho poslední majetek. Nechci se ani zabývati politikou, která se v kostele provozuje s kazatelny. Nevím, kdy bych s tím měl přestati, tolik materiálu máme po ruce.

Že duchovní jsou v žoldu kapitalismu, je dávno prokázaná skutečnost. Omezuji se uvésti jeden případ, který se před několika týdny udál v jisté maďarské vesnici. V obci Nagylég měli totiž zemědělští dělníci pracovati u židovského pachtýře za denní mzdu 5 korun 15 hodin denně. Zpěčovali se pracovati přes čas bez zvláštního platu. Tu zasáhl místní farář, vytáhl ozbrojen svým nářadím k židovskému pachtýři a zapřísahal zemědělské dělníky, aby se chopili práce a vystoupili z komunistické strany, při čemž poukazoval na nebezpečí ztráty jejich blaženosti. Naši zemědělští dělníci mu prohlásili, že jest jim pozemské blaho milejší, nežli nebeská blaženost.

Mohl bych uvésti ještě nesčetné případy, které nás posilují v našem stanovisku k předloze o kongrue, chci však od toho upustiti. Co se týče materielního postavení pánů duchovních, není tak špatné, jak se líčívá. Podle vývodů pana dr Luschky v parlamentě má duchovní měsíční plat 583 až 858 Kč, který zvýšením kongruy má býti zvýšen na 750-1562 Kč. Pan dr Luschka označuje toto honorování za skromné. To se shoduje, ale kolik úředníků a dělníků v postavení méně jistém má ještě menší příjem! O ty se, mimochodem řečeno, pan poslanec nezasazuje. Zapomíná také na naturální byty a různé vedlejší příjmy pánů duchovních. Přesvědčili jsme se, že jsou mnohé farnosti, kde činí příjem přes 50.000 Kč.

Také páni zpravodajové zapomenuli na jmění a na vedlejší příjmy a nepodali nám o tom žádné zprávy. Dovolím si tudíž poukázati na majetek katolické církve. Půdy má katolická církev dohromady 486.750 ha, mimo to má ještě velkou řadu průmyslových podniků, a to 3 cukrovary, 16 vinopalen, 28 pivovarů, 13 sladoven, 44 cihelen, 39 pil, 1 sušárnu, 40 mlýnů, 4 mlékárny, 5 skláren, 54 kamenných lomů, 3 škrobárny, 90 zámků, 40 parků a 21 různých objektů. Jsou to podniky, které velmi dobře prospívají a dávají veliký užitek, a podniky, které obzvláště se starají o lidské zdraví, jak to dokazuje 16 vinopalen a 28 pivovarů. Tyto podniky ukazují jasně praktického obchodního ducha církve, resp. jejich autorit.

Jestliže jsem se zabýval specielně katolickými duchovními, pak nechci tím buditi podezření, že straním některému jinému vyznání. Všechna vyznání mají stejnou cenu. To také ukázala svojí solidaritou v otázce kongruy.

Pánové, když náboženská organisace, která holduje zásadě "nesbírejte pokladů!", má takové jmění a odvažuje se ještě žádati placení svých zaměstnanců od státu, pak je to při nejmenším nestoudnost.

Neuznáváme, proč veškeré obyvatelstvo má přispívati ku hrazení útrat nějaké organisace. Nechť si členové organisace hradí útraty sami. Jsou-li zaměstnanci některé náboženské organisace špatně placeni, je to pro ni hanba, ještě k tomu, když má takovéto bohatství.

Ještě několik slov k pánům ze stavu duchovních. Pánové, předloha o kongrue bude přijata celní většinou. Jedná se zde o obchodní úmluvu. Dostanete tedy povolené požitky. Až si je budete vybírati, vzpomeňte si na to, že na každém penízi na jedné straně lpí pot dělníka, na druhé straně slzy hladovících dětí. Vzpomeňte si na to, že jsou to peníze, které byly uloupeny nezaměstnaným invalidům a staropensistům. (Souhlas stoupenců.)

Místopředseda Donát (zvoní): Pan sen. Dundr si vyžádal slovo k věcné poznámce.

Sen. Dundr: Slavný senáte! K vývodům pana sen. Kianičky, který prohlásil, že opovážil jsem se dne 21. t. m. říci, že Slováci mají jisté choutky, považuji za nutno konstatovati podle stenografického protokolu toto: Řekl jsem: "Je-li vám stát prostředkem k zajištění vašich stavovských a sobeckých choutek, pak ovšem cla jsou existenční nutností státu, je-li vám však stát územím, v němž je převážná většina chudých a nemajetných, pak cla zemědělská, pro která budete hlasovati, aniž byste se zarděli, budou znamenati existenční poškození pracujících vrstev a také poškození státu."

Konstatuji to proto, že byl nesprávně reprodukován můj výraz a že by tu mohl vzniknouti dojem, že jsem útočil na Slováky vesměs. Konstatoval jsem: Jsou-li zemědělská cla existenční nutností státu, pak ovšem jde tu pouze o stavovské a sobecké choutky těch stran, které se pro zemědělská cla vyslovily.

Dále považuji za nutné konstatovati oproti tomu tvrzení, které tu pan kolega Kianička pronesl, a jež se týká táboru lidu v Merklíně, toto:

Podle informací, které jsme si opatřili, konal se tábor lidu, svolaný živnostensko-politickou stranou, na který se dostavila převážná část účastníků, kteří nepřináleželi k živnostenské straně politické, nýbrž socialistickým dělnickým stranám, a pokud máme zprávy, stalo se, že odhlasována byla resoluce na politické schůzi živnostníků proti clům a proti kongrue. Tedy, prosím, aby to bylo vzato na vědomí již z toho důvodu, že bychom si nepřáli, aby zkreslovány byly výroky zde učiněné a líčena byla skutečnost v jiném světle, než se stala. (Výborně!)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Jaroš.

Sen. Jaroš: Slavný senáte! Pan kolega dr Kovalík ve své řeči řekl. že my vedeme boj proti katolictví. Já mu odpovídám, že to není boj proti katolictví jako náboženství. Naopak v naší straně a i v jiných socialistických stranách jsou ne desetitisíce, ale statisíce katolíků, a my se s nimi velmi dobře snášíme. Pro nás je náboženství soukromou věcí každého jednotlivce. To není ani boj proti kněžím, jako lidem. Vždyť i naše socialistické hnutí dovede si vážiti katolických kněží, jako byl Dobrovský, Bolzano, Doucha, Marek, Jandera. To není ani boj proti kněžím jako lidem, nýbrž to je zápas národa proti bojovné církvi, která se snaží ve věcech světských dostati národ pod své jho, to je boj proti církvi, která dovede svých vlastních lidí zneužíti proti národu. Vždyť jsme toho každou chvíli svědky - a konečně dějiny nám daly hojně příkladů. Ostatně vidíte, jak musí autorit církevních poslouchati každý jednotlivý kněz, byť by měl sebe větší národní cítění. Viděli jsme to na dvou členech tohoto sboru, kteří se musili vzdáti, poněvadž to církev nařídila. A, prosím, to byli lidé velmi osvícení, velmi vzdělaní. Dovedete si představiti, když církev v daném okamžiku vidí, že přišla doba, kdy bude možno následkem určitých světových událostí zaměniti zase šachovnici evropskou, že ta sta nebo tisíce sluhů církve neposlechnou? Snad jednotlivci by se rozešli s církví, ale většina kněží katolických by poslechla tak, jako poslouchali autority dynastie, tak jako poslouchali autority rakouské vlády. Jakmile by nadešla doba, tím okamžikem se dovedou změnit.

Pan prof. dr Kovalik řekl, že nejdůležitější státy mají v úctě náboženství. Zcela správně. Když se podíváme do Anglie, vidíme, že tam je náboženství ve velké úctě, ale to není náboženství katolické. V Německu mají ve veliké úctě náboženství, ale to není náboženství katolické; všechny skandinávské státy mají ve veliké úctě náboženství, ale to není náboženství katolické. Pokud víme, kulturní státy, které mají katolické náboženství, sváděly s církví veliké boje. Byla to Francie, která provedla rozluku, a do nedávna v Itálii byl prazvláštní poměr mezi státem, vládou, dynastií a mezi Vatikánem.

Ale pan dr Kovalik nedovede pochopiti boj českého lidu a českého národa. On má katolickou výchovu, on je dokonce bojcem té církve bojující a vítězné. Jemu jsou dějiny národa našeho úplně lhostejné, on jich jistě ani dobře nezná a i když je zná, jsou mu proti mysli, poněvadž on se nemůže nikdy smířiti s husitstvím, nemůže se smířiti s těmi největšími světci národa. Neboť, jak dějiny nás učí, největší nástroje církve, které pomáhaly národu do hrobu, byly právě nástroje církve katolické. Byla to katolická šlechta, jak po husitských válkách, tak po bělohorské bitvě; byli to Ferdinandové a byli to také jejich zpovědníci, byl to katolický kněz, který vedl hordy na Bílou Horu, byl to zpovědník Ferdinandův, který jako zloduch působil na Ferdinanda, aby dal popraviti české pány a byly to celé legie katolických mnichů Ferdinandy k nám do Čech a zemí českých povolaných, kteří měli vyhladiti úplně z mysli lidu víru, v kterou on zbožně věřil, která byla křesťanská, ale nebyla ovšem katolická.

Tedy pan kolega Kovalik musí prominouti, jestliže my ne k vůli kněžím jako lidem, ale k vůli tomu, že když dáváme sluhům církve bojující prostředky, se bojíme, že jenom podporujeme tu církev, která vždy k národu byla a bude nepřátelskou. (Sen. dr Reyl: Nebojte se!) Pane kolego, neříkejte, nebojte se! (Sen. dr Reyl: Považte vlastenectví českých kněží!) Církev katolická nezná vůbec slova tolerance. Kdyby ho znala, nemohl se její sluha loňského roku opovážiti plésti se do věcí, které patří národu, plésti se do věcí suverenity hlavy státu. (Potlesk.)

Já jsem již včera řekl, že se dějiny opakují, že by nikdo nevěřil, že ve 20. století bude míti legát římský tu troufalost, jako ji měl za Jirky z Poděbrad.

Pan kolega Dyk nám zase hodil zde výtku, že jsme materialisté a že socialism není ideou. Že existují třídní rozpory, přece nebudete pánové popírati. Vždyť všechno to, co jste zde až dosud poslední měsíc dělali, není vlastně nic, než názorné vyučování o tom, že národ je rozdělen na třídy, na jednu bohatých, mocných, která si dělá, co chce a na jednu chudých, která musí poslouchati. (Potlesk.)

A když nechce, tak se v několika vozech přivezou do Prahy četníci, postaví se tři kordony na Příkopě, dají se jim ostré patrony a ty, lide, dělej, co umíš. (Hlas: tomu se říká demokracie!)

Pan kolega Dyk řekl, že není morálky bez boha. On blíží se padesátce, nebo ji již překročil a jde tedy do sebe. Ale byly doby, kdy pan kolega nebyl vždy těch názorů. Když byl příslušníkem klubu studentské "Slavie", tak frygická čapka mu byla milou. I snad ta francouzská revoluce mu byla něčím slabým, vodopolévkovým. Tedy že by zrovna náboženství bylo jedinou věcí, která zušlechťuje, také není pravdou, člověk může býti mravným, vysoce mravným, a nemusí věřit. Věřím, že národy jako takové se nevzdají dnes náboženství a také by to snad ani nebylo pro ně s prospěchem, poněvadž k tomu, abych nemusil věřit, k tomu je třeba dříve dopracovat se, přijíti k tomu z vlastního poznání. A u nás nevidíte ani v jednom případě, že bychom jednoho člověka nutili, aby vystoupil z církve. On musí k tomu přijíti z vlastního názoru. Věřím, že úkol pana kolegy Dyka dnes zde byl těžký. On je representantem strany, která na svůj prapor jistě napsala ta nejkrásnější hesla francouzské revoluce. Ať soudíme o české buržoasii jak chceme, my jsme v letech devadesátých a při státoprávním prohlášení dostali náležitě cítiti, jak se s námi zacházelo. Ale jedno jim nelze upříti, že v letech devadesátých ta česká buržoasie, dokud měla volební právo, že to byla buržoasie skutečně liberální. Jediný snad klerikální poslanec nebo lidový poslanec se nedostal na říšskou radu. To byla výchova Grégrů, Sladkovského, výchova Barákova. Když vzpomínáme těch velkých projevů těch slavných mladočeských koryfeů, Julia Grégra, Edvarda Grégra, Kaizla, Pacáka, Herolda, když vzpomínáme takové velké řeči Eduarda Grégra na říšské radě v r. 1889 proti konfesionelní škole, proti Lichtenšteinovi, kdy řekl, že jméno Lichtenstein krvavým písmem je zapsáno v dějinách českého národa: "Váš děd to byl, pane kníže, který zašlapal národ. A po 300 letech přicházíte vy, abyste ten národ, který konečně se zvedl, začíná volně dýchat, abyste mu znovu připravili takový osud." To ovšem byly jiné doby. Věřím, že dnes by se divně dívali tito mladočeští lidé na své epigony, jak oni dnes vypadají. Kdo vzpomíná takového Vašatého, který bouřil bezmála dvě desetiletí na říšské radě a vidíme, jakým způsobem si dnešní buržoasie vzpomíná a pánové, vy z agrárního tábora, vy jste odhlasovali loňského roku pomník Alfonse Šťastného, to byl také takový protiřímský borec, ale vy nejdete v jeho zásadách, v jeho základech.

Ke konci chci říci ještě něco. Před chvílí byli jsme zde svědky scény, která se zde neměla státi, (Tak jest!) ke které se neměl snížiti člen tohoto Národního shromáždění, člověk s akademickým vzděláním, který vždy tak rád nám dělníkům zde káže morálku. Jsou jisté věci, řekl bych, tak přímo je povinností, kusem noblesy, aby členové tohoto shromáždění vystupovali osobně proti sobě co nejslušněji, aby se neuráželi, ale pan kolega Dyk má vlastnost, že přímo vydražďuje lidi, vzpomíná a hledá ta nejhorší slova, jakých by mohl použíti, aby zrovna přinutil někoho, aby chytil nějaké spisy, a hodil mu to na hlavu. To jest přímá snaha, která není ke cti kolegovi Dykovi. Jsem pár let členem shromáždění ne Národního, ale i na říšské radě a pozoroval jsem lidi. Jedni mají vlastnost, že se chtějí státi šašky toho sboru a jiní chtějí přesvědčovat ten sbor hrubostí. Pan kolega Dyk si odnesl dnes obě tyto palmy. (Potlesk. - Výborně!)

Místopředseda Donát: K věcné poznámce přihlásil se pan. sen. Kianička.

Sen. Kianička: Slávny senát! Z tej duše opravujem jeden výrok mojej reči, kde povedal som, že opovážlivosťou bolo kolegu Dundra povedať o slovenských chúťkach. Ako dokázal mi zo stenografického záznamu, "sobeckých" začul som "slovenských" a nemohol by som sa menovať synom slovenskej matere, keď by som tento fakt zanechal bez poznámky v tejto slávnej snemovni. (Výborně! - Sláva!)

Čo sa týka druhej časti mojej reči, pán kolega Dundr nemá pravdu, lebo na shromáždení nášho dorastu v Merklíne žiadna rezolúcia nemohla byť vynesená, keď citujem časopiseckú zprávu, ktorá znie:

"V nedeľu dňa 20. júna konal sa tábor ŽOS dorastu v Merklíne u Plzne na oslavu 5ročného trvania organizácie dorastu, spojený s odhalením práporu. Ráz slávnosti bol nepolitický, vzdor tomu prepadli sociální demokrati, zavedení skladníkom konzumu Škabrdom a súdruhom Pechom, úradníkom okresnej nemocenskej pokladne, vzdelávateľom robotníckej telocvičnej jednoty tento tábor a jeho konanie zmarili. Zfanatizovaný dav, ktorý bol v presile, tábor prepadol, vrhol sa na tribunu práve vo chvíli, keď na nej stál kol. Janík. Socialisti porazili i rečníka, na nehož sa vrhli, ťahajúc ho po zemi a ztýrali ho tak, že leží nemocný. (Hanba! - Fuj!) Mimo neho bol ztýraný... (Sen. Dundr: To je časopisecká zpráva, není dokázána! - Sen. dr Soukup: Vyčkáme rozsudku!)... kolega Lukavský z Prahy. Ostatní, zvláště ženy zachránily sa útekom."

Slávny senát! Musím tu verejne osvedčiť, že mal som v rukách lekárske svedectvo ztýraných a videl som na vlastné oči zranenie.

Místopředseda Donát: Rozprava je skončena.

Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací návrhy sen. dr Kloudy a spol., sen. Zimáka a soudr., sen. Ecksteinové a soudr., sen. Jaroše a soudr., sen. Koutného a spol., sen. Reščuka a spol., pak resoluční návrhy sen. Habrmana a soudr., sen. Ecksteinové a soudr., sen. Zimáka a soudr., sen. Havleny a soudr., sen. Filipínského a soudr., sen. dr Soukupa a soudr., sen. Jokla a soudr. a sen. Koutného a spol.

Žádám pana tajemníka senátu, aby návrhy ty přečetl.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Návrh sen. dr Kloudy a spol.

Navrhujeme, aby se senát usnesl, že se přechází přes návrh k dennímu pořádku.

Návrh sen. Zimáka a soudr.

Navrhujeme, aby v § 1 čtvrtá řádka, slova "jakož i v jiné duchovní správě" byla změněna takto: "jakož i v jiné duchovní správě, pokud jest nezbytná k provádění úkolů státní správou svěřených".

Návrh sen. Ecksteinové a soudr.

Navrhujeme, aby § 1, odst. 3. doplněn byl takto: "Ustanovení o kongrue nevztahují se na řádové kněze, i když konají službu, na níž podle zákona se vztahuje povinnost doplatků ke kongrue."

Návrh sen. Ecksteinové, Zimáka a soudr.

§ 1 doplněn budiž takto:

8. Nároku na kongruu pozbývá kněz, který pozbyl státního občanství, anebo byl nalezen vinným buď zločinem vůbec, nebo trestním činem ze zištnosti, urážejícím mravopočestnost, anebo vzbuzujícím veřejné pohoršení - a to navždy.

9. Stejně pozbývá nároku na kongruu kněz, který byl pravoplatným rozsudkem soudním, nebo disciplinárním odsouzen pro nějaký jiný čin, než který je uveden v bodě 8, ke ztrátě úřadu, a to ode dne, kdy se stal rozsudek pravoplatným, až do konce doby, na kterou byla ztráta úřadu vyslovena.

10. Nároku na kongruu pozbývá kněz, který byl pro chování jeho postavení nedůstojné, nebo pro chování protistátní odsouzen rozsudkem soudním, nebo disciplinárním, a to na tři roky ode dne, kdy se stal rozsudek pravoplatným, při čemž doba eventuelního trestu na svobodě se do této lhůty tří let nepočítá.

11. Nároku na kongruu pozbývá kněz, který byl podle bodu 10. znovu odsouzen, a to navždy.

12. Státní správa může žádati, aby byl zbaven vykonávání církevního úřadu kněz, který se dopustil něčeho, pro co může býti stíhán dle odstavce 8, 9, 10 a 11, kdyby jeho ponechání v církevním úřadě hrozilo újmou veřejnému řádu.

Kdyby církevní představení nevyhověli žádosti státní správy v přiměřené lhůtě, budiž pokládán úřad nebo prebenda za uprázdněné a státní správa přihlížej k tomu, aby povinnosti uložené platnými předpisy řádnému duchovnímu správci, byli vedeny někým od ní ustanoveným, dokud onen úřad církevní nebude znovu obsazen způsobem státní správou uznaným.

13. Uchází-li se o kongruu kněz, proti němuž je důvodné podezření z chování protistátního, nebo z chování jeho stavu nedůstojného, vyzve státní správa jeho příslušné církevní představené k zavedení disciplinárního řízení, ačli věc ta již disciplinárně nebyla projednána. Se svým rozhodnutím vyčká skončení disciplinárního řízení a zprávy o jeho výsledku. Kdyby přes osvobozující rozsudek disciplinárního soudu státní správa považovala za újmu veřejného řádu, aby onomu knězi byl svěřen církevní úřad, může mu ministr školství a národní osvěty odepříti nárok na kongruu.

14. Je-li kněz, který požívá kongruy, obviněn z činů vytčených v odstavci 8, 9, 10 až 11, může mu státní správa zastaviti zatímně vyplácení polovice kongruy až do doby, kdy bude vynesen pravoplatný rozsudek soudní, nebo disciplinární. Byl-li odsouzen, propadá zadržená částka ve prospěch státní pokladny. Byl-li osvobozen, nabývá nároku, aby mu byla vyplacena zadržená částka, a to do tří měsíců od podání doložené přihlášky k příslušnému úřadu státnímu, vyjma případy uvedené v odstavci 10 a 11 tohoto paragrafu. Byla-li státní správě podána stížnost proti knězi, požívajícímu kongruu, pro chování jeho postavení nedůstojné, nebo pro chování protistátní, vyrozumí státní správa jeho církevní představené o stížnosti a vyzve je k zavedení disciplinárního řízení. Při tom může užíti proti knězi tomu ustanovení předchozího odstavce.

15. Jestliže církevní představení nevyhoví výzvě státní správy a nezavedou disciplinárního řízení do měsíce od vyzvání, nebo zavedeného disciplinárního řízení neskončí do 4 měsíců od vyzvání a ve lhůtě té nepředloží disciplinárního usnesení, rozhodne ministr školství a národní osvěty, zda obviněnému knězi se kongrua ponechá či nic, jakož i má-li se postupovati dále podle §u 12.

Totéž právo přísluší ministrovi školství a národní osvěty, byl-li kněz přes odůvodněnost stížnosti výrokem disciplinárním osvobozen.

Ustanovení odstavce § 14 lze použíti také v případech, kdy kněz požívající kongruy neplní řádně povinností, vyplývajících z platných předpisů. Zjistí-li se, že jeho jednání, nebo opomenutí zakládá se na nařízení jeho církevních představených, a nezmění-li nebo neodvolají-li tito ono nařízení do měsíce ode dne, kdy obdrželi ministrovu výzvu k změně nebo odvolání svého nařízení, může vláda na ochranu důležitých státních zájmů zadržeti výplatu kongruy celé, nebo její části, v obvodu dotčených církevních představených, a to do té doby, dokud zůstane v platnosti vytakané jejich nařízení.