Lebo, vážení pánovia, niet horšieho, biednejšieho, ako panská bieda. Tu sa plne osvedčí to porekadlo: Kopať neviem, žobrať sa hanbím, čo učiním? A, vážení, buďte si vedomí toho, že naši staropenzisti sú takou biedou trápení i žobrať by šli. A my sme hovorili, volali, ale bol to hlas volajúceho na púšti. (Výkřiky komunistických senátorů.) Ukážem vám, pane kolego, keď bola vaša vláda, ako ste sa starali, vy nesmiete to nikdy priklincovať, pretože sme občania jedného štátu a nesmieme robiť rozdiely. Poukážem vám to. (Výkřiky.) Pane kolego, budem vám to citovať a budem vám to citovať tak, že tomu porozumiete. (Hlas: Nebudou věřiti!) Budú, prosím vás. (Sen. dr Kovalik: Je zákon, podľa ktorého sa má na Slovensko rozšíriť zákon penzijný, ale nekoná sa!)

Pred cudzinou a pred kontrahentami mierových smlúv predstavujete nás Slovákov, vážení český bratia, za národ panujúci s vami, jednotný a v tomto štáte prevahu slaviansku tvoriaci, ale doma v skutočnosti nedoprajete nám ani len toľko, koľko Nemcom a snáď i Maďarom! (Sen. Richter: Nemáme nic z toho. - Výkřiky.) Vážení, ešte som nedohovoril, pane kolego, ja vám vec odôvodním, nič bez dôvodu tu nebudem hovoriť. Či z vašich ľudí alebo českých Nemcov slúžil niekto pred prevratom vo Viedni a bol ako na svojom poslednom pôsobišti tiež vo Viedni penzionovaný a jestliže býva v Čechách, nehľadáte a nežiadate od neho domovské právo a nestaviate mu také podmienky, ako našim a penziu mu bez každej teketorie poukážete. Tu mám jeden dôkaz, mohol by som vám ho prečítať. Tuná tento človek bol daný už r. 1910 v Novote v župe Oravskej do penzie, bol tam príslušný, príslušnosť bola mu udelená už na základe maďarského zákona. Mal tam tiež ženu. Požíval svoju penziu a r. 1918 ste mu ju zastavili, ačkoľvek ste k tomu nemali práva, preto, že vraj sem nie je príslušný. On ale vykázal svoje príslušenstvo v Novote už r. 1910. Bol to úradník tabakovej réžie, proletár. Vy ste vyniesli na Slovensku zákon, ktorý týchto ľudí nerešpektuje. Tu máte ten dopis, môžete si ho prečítať, nebudem ho čítať, aby som nezdržoval. Vykazujú ho z republiky, jeho, ktorý už prv, než táto republika bola republikou, mal tu domovské právo, lebo tam býval 8 rokov. Chodil som a intervenoval som za neho. (Sen. Dundr: Zadarmo jste intervenoval?) Zadarmo som intervenoval. (Hluk. - Sen. dr Kovalik: To je urážka!)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím, pánové, abyste se mírnili ve svých osobních projevech!

Sen. Dúrčanský (pokračuje): Mňa oslobodil súd ako čestného občana. Pane kolego, vaša radosť nemala dlhého trvania, ja som bol čestný človek, čo som bol v parlamente a českí sudcovia mňa ako čestného človeka oslobodili. Bola to predvolebná agitácia, ktorá bola namierená proti mne, aby mňa zničila. Vy ste mi kopali hrob a sami ste do hrobu padli. (Sen. Dundr: Vy jste dělali na Slovensku pěkné věci! - Hlas: Vy jste ho vyžrali úplně! - Hluk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Dúrčanský (pokračuje): Ale nielen že ste týmto penziu bez prekážky po prevrate hneď poukázali, ale viacráz ste im ju zákonodarným opatrením i zvýšili, aby mohli byť bez namáhavej starosti živí. Z týchto zákonodarných opatrení Slovensko ste buď vždy vynechali alebo ak na naše náreky tieto opatrenia ste aj na "panujúci slovenský národ" rozšírili, ponechali ste ich neexekvované natoľko, že u nás veľmi početní penzisti požívajú ešte penziu maďarského toho systému, ktorý systém aj samo Maďarsko už zmenilo a zlepšilo. Poukazujem tu, len tak napochytre, na zákony z r. 1924, č. 287 a 310 Sb. z. a n., ktoré sú povolané upraviť požitky slovenských našich staropenzistov a ku ktorých exekvovaniu v štátnom rozpočte aj potrebná úhrada bola parlamentom odhlasovaná. Penzisti naši ešte ďalej zmierajú hladom a stávajú sa sebevrahmi. Tieto zákony na Slovensku sú dodnes neprevedené a čo sa doposiaľ v ich exekvovaní stalo, rovná sa takmer nule. Veľký počet je u nás takých kvalifikovaných staropenzistov, učiteľov, notárov, stoličných úradníkov alebo ich pozostalých, ktorí nemajú väčšieho mesačného príjmu ako 30-200 Kč. Avšak vaší českí sluhovia, četníci, financi, cestári atď., ktorí sa vo vzdelanosti, učenosti a vo vykonanej práci k spomenutým naším staropenzístom rovnať nemôžu, majú také požitky, ktoré s onými naraz ani spomenúť sa nedajú a preto úpenlive prosím vysokú vládu, aby nakresleným útrapám už raz koniec spravila a požitky slovenských staropenzistov čo v najkratšej a určitej dobe usporiadala a poukázať dala.

A teraz dovolím si prejsť ku kritike platového zákona. Dôvodová zpráva vládneho návrhu hovorí, že zásadou platového zákona bolo ozdravenie štátneho a národného hospodárstva - celkom správne - a vyrovnanie záujmov ako zamestnanectva, tak i zamestnávateľov, a že za týmto účelom potrebné bolo zavedenie nového systému - to je celkom správné - ktoré však vrcholí v tom, že novým zákonom zrušuje sa za monarchistického režimu tak ťažko dobytá vymoženosť, automatický postup. To bolo to správne, keď mal úradník automatický postup, nemohol sa stať otrokom svojho presvedčenia. Dnes, keď bude nastolený, nadriadený môže každého podriadeného trápiť tak, že ani postup jeho nebude rešpektovaný. To nie je zákon do XX. storočia, ten zákon by sa viac hodil do časov rimanských alebo do tatárskej doby. Ďalej, že terajší aktívni úradníci majú sa do nových platových stupníc podľa dodatočne sostaviť sa majúcej, zvláštnej úpravy, na novosystemizované miesta preradiť a konečne, že pri každom postupe zvýšenia platu majú byť znova vymenovaní. Tedy - pri každom postupe zvýšenia platu majú byť znova vymenovaní. To je ohrozenie práva súkromnoprávneho, práva prírodného. To tak vyzerá, ako keď jeden strom v prírode rastúci by mal mať po 3 rokoch orezaný vrchol a rásť ďalej. To nemôžu byť zdravé zákony.

Že k uzdraveniu štátneho a národného hospodárstva, ktorého choroba podľa mojej mienky medzi iným čiastočne zapríčinila sa prepočítaním služobných rokov a nariadením štátnych zamestnancov s malou a nezodpovednou, v mnohých prípadoch však len v šnelsíder-kurzoch zadováženou kvalifikáciou až do VII. hodn. tr., tedy t. zv. nivelizáciou, treba bolo prikročiť - uznávam a v tomto ohľade s dôvodovou zprávou vládneho návrhu úplne súhlasím.

Avšak nemôžem súhlasiť s tým, aby sa úradnícky sbor pozbavil tak ťažko vydobytého práva, ako je automatický postup, lebo som si toho vedomý, že zaručené práva úradníka sú nielen merítkom slobody jedného štátu, ale sú ony aj zárukou poctivého, svedomitého a nadstraníckeho konania úradnej povinnosti. Toto zdôrazňujem so stanoviska všeobecného.

Čo sa však stanoviska špeciálneho slovenského týka, musím priklincovať, že ak sme my Slováci mali obavy pri vynesení na začiatku mojej reči uvedených zákonov, menovite reštrikčného zákona, tak tejto obave pri uzákonení platového systému vládneho návrhu musíme stupňovane dať svoj výraz.

Predpoklad a sľub dôvodovej zprávy, ktorý hovorí, že záruka toho, že systemizovanie úradných miest, poťažne prevod do nových platov a novovymenovanie len zaslúžilých úradníkov do vyšších platových stupníc a stupňov bude sa konať bezohľadnou spravodlivosťou a objektívnosťou - daná je kolektivitou vlády - nás absolútne neuspokojuje a nám nevyhovuje.

Videli sme, čo sa dialo so Slovákmi v rámci reštrikčného zákona, a bojíme sa, že ešte horšie sa bude s nami nakladať v prevádzaní platového zákona. Preto vládny tento návrh držíme za zpiatočnícky a s ustanovizňami jeho sa neuspokojíme, ak nám len nejaká záruka v rámci exekvovania tohože vysokou vládou daná nebude.

Mimo týchto podstatných a zásadných nedostatkov má tento vládny návrh aj iné nedostatky, ako na pr. úzkoprsé poskytovanie výchovného len na dve deti, keďže i rakúsky pôžitkový zákon uznal tri deti za "ärárné".

Ďalej, že rodinný prídavok ženatým je odopretý, čím sa favorizuje slobodný stav a "sústava jedného dieťaťa" a prípadne odháňanie plodu.

Zastaralou a zpiatočníckou vecou tohoto návrhu je aj ponechanie tajného kvalifikovania úradníkov a zamestnancov, čo všetko neohraničenej ľubovôli vlády a všetkých prednostov úradov vedie a pletie bič k zotročeniu úradníctva.

Že predsa ten podaný vládny návrh odhlasujeme, príčinou toho je, že znamená nejaké polepšenie sa hmotného stavu štátneho úradníctva a zamestnanectva a že cítime blížiť sa boží mier medzi opravdu vlastenecky a bezzištne smýšľajúcimi českými občianskymi stranami tohoto parlamentu a nádejeme sa, že tento zákon bude spravodlive exekvovaný.

My k tejto poctivej a bezzištnej spolupráci podáváme vám úprimnú a bratskú ruku. Jestli ju prijmete, v nás sa nesklamete, ale ak ju odvrhnete, zpečatíte osud i vašej bytnosti. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban: Dalším řečníkem je pan sen. Hütter. Dávám mu slovo.

Sen. Hütter (německy): Dne 26. června t. r. mají poslanecká sněmovna a senát skončiti svou činnost, aby bylo v Praze místo pro sokolský slet. Parlamentní stroj se maže olejem, aby se točil lépe a rychleji. V největším spěchu se tedy vyřizuje mnoho hluboce zasahujících zákonů, jejichž osud se stal hříčkou politických vášní při velice povrchním věcném prozkoumání. Když pak přece se začalo důkladněji posuzovati návrhy zákonů a případně se kladl větší požadavek pro úhradu, také tím podmíněný, zaznělo proti tomu kategorické "nikoliv" ministra financí. Bylo dlužno spolknouti vládní návrhy, jak byly podány, a laskavě byly dovoleny jen resoluční návrhy, jejichž cena se vždy rovná nule.

Zvláště však se státními úředníky a učiteli se provozovala velice nedůstojná hra. Po restrikci, označované za nutnou a často brutálně provedenou, měla následovati úprava platů pozůstalých, přiměřená dnešním ztíženým životním poměrům, aby státní úředníci a učitelé byli s to bez jakéhokoliv vlivu denních starostí vykonávati své povolání radostně a svědomitě.

Vládní návrh zaletěl do vysoké sněmovny jsa naprosto nepotřebně rozdělen na tři díly a zklamal více, než bylo dlužno se obávati.

Tyto návrhy obsahují ustanovení, jež pro německé státní úředníky a učitele, kteří dosud ještě nebyli vyhozeni na ulici, jsou nesnesitelná a ohrožují jejich existenci. Německé organisace státních zaměstnanců a učitelů poukázaly na veliké nebezpečí a pro ně tak nepříznivé řešení důležitých životních otázek, avšak marně, marným byl každý vážně odůvodněný pozměňovací návrh, marným byl poukaz na povinnost a právo.

Nebyli-li němečtí státní zaměstnanci dosud českými držiteli moci odstrčeni v té míře, jak toho vyžadovala česká šovinistická veřejnost, bylo to zásluhou automatického postupu. Nyní nový zákon ruší tento automatický postup a na jeho místo zavádí znovu libovůli. Počet systemizovaných míst nebude zvětšen a mnoho systemizovaných míst, která se postupně uprázdní, bude zajisté ve většině případů, jak to přece v německém území dnes již všude můžeme sledovati, obsazeno českými úředníky a němečtí úředníci - byť sebe lépe vykonávali své služební povinnosti - nebudou z toho míti nic. Úředník bude jako dříve stále vydán milosti a libovůli personálního referenta.

Vstup do státní služby bude německým úředníkům tak ztížen, že jest obava, že nestranný, pilný a svědomitý německý státní úředník postupně vymře.

Zdali to bude ve prospěch tohoto státu, o tom nebudiž jednáno! Budoucnost nám ukáže zkreslený obraz nestranně vedeného a národnostně spravedlivého státního stroje také tehdy, bylo-li snad německým stranám z celní většiny přislíbeno několik vyšších úřednických míst. "Slíbiti a dodržeti" jsou vždy a zvláště v tomto státě dvě věci naprosto odlišné, o nichž by němečtí poslanci mohli vypravovati něco zvláštního. Nový úřednický zákon stane se hrobem národní existence německého státního úředníka.

Bohužel se nepodařilo vážnému usilování všech poslanců a senátorů, přátelských státním úředníkům a učitelům, odstraniti z návrhu ustanovení, jimiž se ruší automatický postup, jakož i mnoho jiných škodlivých ustanovení. Senát musí přijmouti tento zákon beze změny, jinak nemůže včas a se zpětnou platností nabýti účinnosti.

Rozhodně jsme bojovali proti zrušení časového postupu, zrušení přídavků na ženy, snížení výchovného, prodloužení čekatelské doby, vytvoření IV. třídy činovného, zadržování sociálních přídavků, odmítnutému zlepšení postavení odborných učitelů na občanských školách a vedlejších učitelů a žádali jsme, aby úplně a neomezeně byla zachována parita učitelů s jinými státními úředníky. Několik řečníků s mé strany zaujalo podrobné stanovisko k těmto otázkám v poslanecké sněmovně, a proto mohu si zde ušetřiti nové odůvodňování.

Před 7 lety to zde znělo jinak. Tu se odůvodňovalo srovnání učitelů s úřednictvem téhož přípravného vzdělání mezi jiným těmito větami, které vyjímám z důvodové zprávy k paritnímu zákonu ze dne 23. května 1919. V této zprávě se praví:

"Význam obecné školy a důležitost poslání jejího učitelstva pro národ uznává všeobecně celý československý národ od dob našeho Jana Amose Komenského až ke Karlu Havlíčkovi a do dnešního dne.

Musí se tedy tím trapněji dotknouti učitelstva, že jsouc životním nervem tohoto školství, bylo dosud se svými rodinami v ubohém a ponižujícím postavení, takže si každé často nepatrné zvýšení svých služebních požitků musilo vybojovati teprve po těžkých a zdlouhavých platových bojích, že každé takové zvýšení přicházelo pozdě a když bylo uvedeno v čin, bylo předstiženo drahotou, která zatím stoupla, takže učitelstvu nezbývalo nic jiného, než znovu usilovati o novou úpravu.

Stav, jenž si učinil životním úkolem ušlechťovati srdce mládeže, buditi v ní vznešené pocity, bystřiti její smysly, stav, jenž si vždy byl vědom svého poslání a jenž se s pílí samouka vysoko povznesl nad úroveň vzdělání škol, z nichž vychází, stav, jenž až do světové války byl největším spotřebitelem krásného a vědeckého písemnictví, musil při svém idealismu tím trpčeji pociťovati ponížení svého hmotného stavu, jakož i způsob nedůstojného nakládání.

Ve stejném oprávnění učitelstva se státními úředníky lze viděti daleko větší úspěch mravní, než hmotný. Učitelstvo musilo po desítky let rok od roku bojovati o úpravu svých služebních požitků, která se vždy prováděla po drobtech. Postaví-li se učitelstvo obecných a občanských škol na roveň státním úředníkům se stejným předběžným vzděláním, bude z toho míti největší prospěch škola a lid."

Tak se říkalo tehdy, a co praví dnes zpravodaj o této otázce? Není nový návrh velice smutným krokem zpět? Duch parity, jenž podle odstavce 2 §u 17 vstupuje na místo zákonitě uznané parity, zůstane zajisté vždy duchem bez hmoty.

Jako všechny zákony v tomto státě obsahují také tyto zákony četná zmocnění vlády, aby cestou nařízení mohla jednati podle libosti. Od účinků zákona prováděného byrokraticky nařízením dlužno však vždy očekávati to nejhorší. V tomto státě máme spoustu vládních nařízení, která podle zmocnění vlády vstupují na místo jasně vytýčeného paragrafu zákona. Zákonodárce pouští tedy sám moc z rukou a ponechává vládním činitelům nejširší pole působnosti ke zlepšování zákona.

Při této příležitosti rád bych poukázal také na to, že se dychtivosti našeho učitelstva po vzdělání stále ještě uzavírají vysoké školy, že dokonce již zřízené universitní kursy se znemožňují tím, že se neposkytují dovolené.

O vážné reformě učitelského vzdělání podle požadavků učitelských stavovských organizací neslyší se bohužel již dávno nic více. Bylo by povinností pokrokové vlády, aby ke zvýšení všeobecného lidového vzdělání vyšla především vstříc dychtivosti lidového učitele po vyšším vzdělání.

Velice smutnou kapitolou naší péče o učitele je mnoho set německých učitelů bez místa, kteří si pro dnešní hospodářskou krisi mohli jen v nepatrné části najíti jiné zaměstnání a živořiti.

Státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti, uvedené v život odborovými učitelskými organizacemi, dává na sebe příliš dlouho čekati.

Učitelé obecných a občanských škol měli by ještě několik oprávněných požadavků. Kdo by na př. považoval za možné, že v duchu parity dnes učitel obecné a občanské školy musí v každém jednotlivém případě žádati o slevu jízdného, jež je zákonem přiznána státním úředníkům. Od dvou let dává se jim na 4 měsíce v roce za přiměřeně vysoké poplatky za žádost a poplatky kolkové železniční legitimace, z níž by bylo lze prostým vytištěním razítka učiniti roční legitimaci. To se však nečiní, aby se učitelstvu dal dobře pocítiti duch parity a aby se snad mohlo ke každému ředitelství státních drah přiděliti o 5 písařů více, kteří musí vyřizovati docházející žádosti. Po této stránce si dovolíme předložiti dva resoluční návrhy k tomuto zákonu a žádáme, aby byly přijaty.

Ubohým pensistům se neposkytuje vůbec ani tato nepatrná výhoda, kterou dnes dostávají přece také rozličné spolky a která se poskytuje při všech možných slavnostech a sjezdech.

Ba pensistovi úřednickému a učitelskému hrozí se dokonce odnětím jeho skrovné pense a skutečně se mu zastavuje, když přes to, že má řádný cestovní pas a visum, byť jen na krátko překročí úzké hranice tohoto státu, aby snad vyhledal potřebného uzdravení v cizozemských lázních, vyřídil naléhavé hospodářské záležitosti, nebo pospíšil k loži churavého, nebo umírajícího nejbližšího příbuzného, snad svého vlastního dítěte. Mohl bych zde uvésti případy, jež znějí přímo neuvěřitelně a jasně ukazují, jak úzkoprse naše úřady smýšlejí a jednají a jak jsme proti jiným státům zaostalí a jak jsme často předmětem výsměchu ciziny, jež zná tyto poměry.

Žádný z našich chudých pensistů neobětuje bez nutného důvodu drahé cestovné na výlety jako světový tulák, avšak ještě směšněji působí mínění vyřčené teprve těmito dny, že by naši pensisté mohli podnikati cesty do ciziny dokonce za účely nepřátelskými státu. Opusťte přece konečně jednou tyto zaprášené názory starého rakouského Prügelpatentu a zaveďte do správy moderní demokratické formy.

Při této příležitosti bych také naléhavě položil vládě na srdce, aby s vyplácením odpočivných požitků našim pensistům a jejich vdovám a sirotkům nečekala vždy ³/₄ roku, anebo déle. Z čeho mají tito chudáci v této době býti živi? Jejich nouze volá často do nebes! Nebylo by zde lze bičem trochu popohnati líného úředního šimla? Je faktem, že v mnohých rodinách pensistů nastal krutý hlad. Bylo by také nejvýš na čase zrušiti rozličné skupiny zcela starých, starých, mladších a nejnovějších pensistů a vytvořiti pro všechny uspokojivou základnu.

A nyní bych se rád obrátil k jednomu místu v důvodové zprávě k tomuto zákonu, jímž se mají brániti platové sazby pro učitele a v němž se praví:

"S platem úředníka, jenž dvakrát postoupí, nelze srovnávati plat učitele, poněvadž úředník má mnohem významnější místo."

Mají snad tím býti proti sobě poštváni úředníci a učitelé? Jak velice se liší tato důvodová zpráva od zprávy z roku 1919, jež byla přátelská školám a učitelům. Původci vládního návrhu prozrazují tím také zcela nepatrný zájem na všeobecném lidovém vzdělání, prozrazují však také, že o školství a jeho významu a jeho vnitřním provozu nemají nejmenšího ponětí. Učitelstvo právem se brání proti tomuto popuzujícímu odstrkování, jež jistě nenalezlo také ohlasu mezi úředníky. Nastrkují-li se učitelé proti úředníkům, je to hanebnost, jíž se má snad docíliti jen toho, aby byla oslazena hořká pilulka zcela nepostačujících platů středních a nižších úředníků.

Tento návrh zákona nemůže nás tedy nikterak uspokojiti a musíme se proti němu postaviti.

V několika hodinách bude zákon o učitelských a úřednických platech usnesen. Tím - a to asi není všeobecně známo - budou také většímu počtu státních úředníků a učitelů platy sníženy a jen proto, že budou bráti doplňovací přídavek, nebudou prozatím přímo poškozeni.

Ale čekání na vyšší požitky a zákonité doplatky bude znovu vyžadovati kruté zkoušky trpělivosti. Zdá se, že ještě nikde nebyly učiněny všeobecné přípravy k brzkému vyplácení nových požitků. Můžeme a musíme však žádati vládu, aby nyní co nejrychleji dohonila všechny přípravy, aby se výplata provedla v nejkratší době. Pokud možno však ihned měla by se vyplatiti přiměřená záloha a dodatečně vyúčtovati. Blíží se nová vlna drahoty a v úřednických a učitelských rodinách se počítá s každou korunou.

Úředníci a učitelé jsou dva důležité pilíře společenského řádu, osvětového a hospodářského rozvoje národů. Jak se však zdá, chtějí jim v této zemi dáti část jejich práv jen z donucení. Žádný ministr neuzná za hodno námahy promluviti při třech tak důležitých zákonech a uznati tichou a pracovitou působnost těchto stavů. Avšak za vytrvalým německým úředníkem a učitelem, žijícím v bídě, nouzi a potlačování, stojí německý lid, jenž jej ctí jako cennou součást veškerého národa a projevuje mu, že si ho váží. (Potlesk stoupenců.)

Místopředseda dr. Hruban: Slovo má dále pan sen. Adolf Scholz.

Sen. Adolf Scholz (německy): Slavný senáte! Chápu-li se k těmto předlohám slova, je to nejlepším důkazem toho, že naše strana není, jak se s druhé strany tvrdí, jednostranně orientována. Neboť v témž okamžiku, kdy smíme doufati v zabezpečení naší již ohrožené existence celním zákonem, neváháme umožniti také jiným vrstvám zlepšení jejich postavení. Že státní úředníky a učitele tento zákon úplně neuspokojí, jest jisto; na druhé straně však se musí uznati, že vláda tentokráte, aby našla úhradu většího nákladu, šla až ke hranicím zatížení ostatních vrstev obyvatelstva. Doufejme, že vládě bude šetrností v jiných oborech, zejména omezením vojenských břemen, zahraniční propagandy a mnohého jiného nadále možno uspokojiti všechny vrstvy obyvatelstva.

Stavem, který by při plném zabezpečení svým materielních požadavků k největšímu prospěchu venkovského obyvatelstva a tím nepřímo ke blahu státu mohl pracovati, jsou venkovští učitelé. Pro svůj vliv na obyvatelstvo jest učitel nejen duševním, nýbrž také hospodářským vůdcem své obce. Od něho může záviseti, zdali se členové obce duševně a kulturně vysoko vyvinou a zdali také hospodářsky se povznesou, anebo zdali naopak duševně a kulturně zbahní a hospodářsky propadnou zkáze. Neboť ve vysoko položených osamělých horských obcích, kde obyvatelstvo musí bojovati s největší bídou a kde rolníkům pro jich tísnivé postavení není možno dáti své děti studovati, leží nejen vzdělání vesnických dětí, nýbrž také správa všech venkovských družstev jedině v rukách učitele. Ačkoli to velice překvapuje, musím zdůrazniti, že domácnost venkovského učitele je mnohem dražší, nežli městského učitele. Na vesnici není řezník ani pekař, rolník sám žije velice skromně. Po celé léto celá jeho potrava sestává z mléka, jeho výrobků a z černého domácího chleba. Vše, čeho učitel potřebuje pro svoje živobytí, které také jen přibližně se podobá městské domácnosti, musí si dáti přinášeti z dalekého města a platiti často více poslovi, než co činí cena potravin.

Jakéhokoli duševního povzbuzení a osvěžení se musí zříci. Chce-li dáti své dítky duševně dále vzdělávati, musí platiti tolik za stravu, že to ze svého služného nemůže strhnouti. Mohu dokázati, že následkem toho u učitelských rodin s mnoha dětmi musí děti učitelů jednoduše hledět, aby našly místo jako čeledínové. Následkem všech těchto okolností nelze se diviti, když se při vypsání učitelských míst v osamělých odlehlých horských obcích vůbec nenajde žádný uchazeč. Jsem od několika let členem okresního školního výboru a pozoroval jsem, že okresní školní výbor a obce musily učitelské síly zrovna prositi, aby se o takováto místa ucházely. Takovýto uchazeč, který se odhodlá k tomu, aby svůj další život ztrávil v samotě, obyčejně pak sotva vykoná zkoušku způsobilosti, bývá většinou klasifikován jako prostřední, nejvýše dobrý, kdežto by to měly právě býti nejlepší učitelské síly, které mají říditi osud celé obce.

Dnešní předloha nemůže vyhověti přáním učitelstva. Doufáme však, že vysoká vláda bude míti postavení venkovských učitelů vždy na zřeteli a že následkem toho stále bude pomýšleti na zlepšení jejich postavení. (Potlesk stoupenců.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Sochor. Dávám mu slovo.

Sen. Sochor: Vážený senáte - zároveň vážená prázdná sněmovní budovo! Důkaz o tom podává dnes, jak skutečně máte velký zájem o státní zaměstnance, vaše přítomnost v nynějším zasedání a při rozhodování o poměrech státních zaměstnanců. Jsou marné vaše snahy, abyste nás přesvědčili, najmě státní zaměstnance a snad i veřejnost, že úpravou, která se má státi dnes skutkem, skutečně upravujete poměry státních zaměstnanců, a to těch nejnižších a středních kategorií. Nás přesvědčují o tom důkazy ty, že tato předloha byla již r. 1925 a měla býti projednávána, a jak úmorné námahy to dalo všem stranám v sociálně-politickém výboru, aby mohly býti provedeny ony změny, kterých skutečně původní vládní návrh předlohy vyžadoval.

Konečně po dlouhých a nechutných průtazích a celé spoustě různých časopiseckých kritik, jaké zaujímaly jednotlivé strany a odborové organisace k této předloze, přicházíte dnes ke konečnému řešení. Co této předloze předcházelo, odhaluje většinu stran a odborových organizací a zároveň i názory na dnešní bídnou hospodářskou situaci státu. Z této přítomnosti vidíme skutečně, jak většina členů tohoto zákonodárného sboru je lhostejna, v jakých poměrech žijí státní zaměstnanci a v jakých se nacházejí jejích rodiny a jak mohou z toho, co vy jim uštědřujete touto předlohou, vychovávati a vyživovati své rodiny. My tu věc chápeme. Velká většina z vás před volbami jste obsah této předlohy odsuzovali jako nepřijatelnou a nedostatečnou, aby odstranila křivdy, které na státních zaměstnancích zákony č. 394 a č. 286 napáchaly. Zdá se nám, že všechny ty sliby byly dávány státním zaměstnancům před volbami a o volbách a směřovaly výhradně k tomu účelu, aby byly získány hlasy státních zaměstnanců a abyste je potom mohli vaší mocí na těchto zákonodárných místech ještě jedenkráte oklamati a více zotročiti, nežli byli po převratu.

Tudíž vaše podpora a vaše sliby, které jste státním zaměstnancům dávali, staly se ilusorními, a státní zaměstnanci jistě se o to přičiní, aby se s vámi vyrovnali za všecko to, co se má dnes státi touto předlohou skutkem.

Celá tato úprava jest jen částečná úprava novelizace zákona 394, ale ne pro nižší kategorie státních zaměstnanců, nýbrž výhradně pro vysokou byrokracii ve státních službách. Pro nižší kategorie a dělnictvo je to opětně to největší ponížení, přímo ranou pěstí do obličeje a ponižuje je jak hospodářsky, tak sociálně pro další budoucnost.

Po převratu spousta státních činitelů slibovala státním zaměstnancům, že veškeré vymoženosti, kterých si státní zaměstnanci vydobyli za starého režimu rakouského, zůstanou jim plně a neztenčeně zachovány a že křivdy, které na státních zaměstnancích Rakouskem byly napáchány, budou postupně odčiňovány. Je pravda, - nejsem takovým, abych snad popíral, že nebylo zde vážného úmyslu oprávněné požadavky státních zaměstnanců splniti - jistá část požadavků po převratu splněna byla, ale v zápětí na to v krátké době vidíme, že ve výnosech a zákonech, které se počaly vydávati, počíná se státním zaměstnancům sahati na všecko, co jste jim čestným slibem a čestným závazkem po převratu slíbili. Již zákon čís. 394 ponižuje a zotročuje nejvíce státní zaměstnance, najmě nejnižší, kategorie, poněvadž předpoklad toho zákona, jak sliboval bývalý ministerský předseda Švehla se neuskutečnil, ale za to přesunujete na státní zaměstnance veškerá daňová břemena, od nichž bývali za Rakouska osvobozeni.