Národní shromáždění republiky
československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) § 1 zákona č. 65/1925 Sb. z.,a n. se mění
a bude zníti takto:
"Posavadní předpisy o svátcích
platí s výhradou ustanovení §u 4 napříště
pro tyto dny: 1. leden, 6. leden, pondělí velikonoční,
Nanebevstoupení Páně, pondělí
svatodušní, Boží Tělo, 29. červen,
15. srpen, 1. listopad, 8. prosinec, 25. a 26. prosinec."
(2) Druhá věta §u 4 téhož zákona
se mění a bude zníti takto: "Vláda
může nařízením stanoviti výjimky
pro podniky veřejné v zájmu nerušeného
jich provozu, nebo může se usnésti, aby úpravu
tuto provedla příslušná ministerstva,
jež ji mají vyhlásiti přiměřeným
způsobem."
Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení
a provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými
ministry.
Předlohou touto vychází vláda vstříc
opětovnému naléhání interesentů,
aby druhé svátky velikonoční, svatodušní
a vánoční byly prohlášeny zákonem
za dny sváteční. Dny tyto kladou se nyní
na roveň ostatním dnům svátečním
a památným ve smyslu zákona čís.
65/1925 Sb. z. a n. a budou tedy platiti o nich veškerá
ustanovení § 4 téhož zákona. Budou
tedy též pro tyto nové dny sváteční
platiti předpisy o nedělích, pokud jde o
počítání lhůt, a dále
budou se na ně vztahovati ustanovení o klidu nedělním,
pokud jde o veřejné úřady, ústavy,
podniky a školy veřejné, jakož i školy
s právem veřejnosti.
Při této příležitosti navrhuje
vláda dále, aby byl novelisován i §
4 zákona, a to způsobem tím, že by výjimky
pro podniky veřejné z ustanovení platných
pro dny sváteční a památné
mohla povolati nejen vláda, nýbrž na základě
jejího usnesení i příslušná
ministerstva. Na obsahu tohoto usnesení bude záležeti,
bude-li příslušnou úpravou pověřeno
v tom kterém případě bud' jen příslušné
resortní ministerstvo, nebo bude-li třeba, by jednalo
v dohodě s ministerstvy ve věci této zúčastněnými
se širšího hlediska, tak ku př. ministerstvem
obchodu, financí či vnitra. Navržené
doplnění zákona jest nutné proto,
poněvadž se v praksi ukázalo, že vzhledem
k různotvárnosti poměrů v jednotlivých
podnicích veřejných není možno
úpravu takovou provésti generelně vládním
nařízením. Úpravu takto provedenou
bude třeba ovšem podle povahy věci vhodným
způsobem vyhlásiti (ve Sbírce zákonů
a nařízení, v Zemských věstnících,
v úředním listě, ve věstníku
příslušného ministerstva atd.), na což
jest též v textu novelisace již pamatováno.
Vláda doporučuje, aby osnova tato v obou sněmovnách
byla přikázána výboru ústavně-právnímu
ku podání zprávy do osmi dnů.