Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Východní část ostravsko-karvínského revíru je již delší dobu postižena těžkou krisí, která se stává chronickou. Nejcitelněji jsou postiženy hlavně doly Larisch-Mönnicha v Karvinné. Počet pracovních dnů je zde snížen na nejnižší míru a je pracováno jenom 2-3 směny v týdnu. Výdělky horníků jsou za tohoto stavu věci přímo ubohé a nemohou ani zdaleka postačiti k úhradě nejnutnějších potřeb sebe skromnějších hornických rodin. Důsledkem toho je, že rodiny horníků trpí hlad a bídu, neboť nemají mnohdy ani chléb pro děti.

Příčiny této chronické krise východní části ostravsko-karvínského revíru spočívají mezi jiným také ve vysoké uhelné dani a dávky, v poměrně vysokých tarifech pro dopravu uhlí a v protežování dovozu uhlí cizozemského a hlavně polského. Těžká tato krise, ohrožující hornické rodiny a celý hospodářský život našeho kraje, mohla by býti odstraněna, anebo alespoň zmírněna těmito vládními opatřeními:

1. úplným odstraněním uhelné daně a dávky;

2. snížením dopravních tarifů na uhlí;

3. přezkoumáním provozních nákladů na dolech a souměrným upravením cen uhlí;

4. omezením dovozu uhlí z ciziny a zvláště z Polska, t. j. hlavně korigováním příslušných ustanovení o dovozu uhlí v obchodní smlouvě československo-polské.

V první řadě by však všem horníkům a dělníkům, postiženým nedostatečnou zaměstnaností na jmenovaných karvínských dolech, měla býti ze státních prostředků poskytnuta stálá podpora a to v plné výši rozdílu mezi nynější mzdou silně zmenšenou a dřívější plnou mzdou normální.

Poněvadž poměry ve východní části ostravsko-karvínského revíru jsou skutečně hrozné a vyžadují rychlých mimořádných opatření k zmírnění neslýchané bídy a nouze hornických rodin, táží se podepsaní:

Jsou tyto poměry ministru veřejných prací a ministru sociální péče známy?

Co hodlají učiniti k zmírnění bídy hornických rodin a k zmírnění krise ve východní části ostravsko-karvínského revíru?

Poměry zemědělského dělnictva na Slovensku jsou takové, že v domácnostech zemědělců zahostuje se hlad a bída. Za 10-16 odpracovaných hodin dostane se dělníkům 5-8 Kč denní mzdy. Uvážíme-li, že životní potřeby jsou na Slovensku dražší než v zemích historických, pak je pochopitelné, že desetitisíce Slováků trpí podvýživou, že množství jich prchá za hranice a že mnoho Slováků umírá hladem a vysílením.

Zemědělští dělníci z několika desítek obcí na Nitransku obraceli se k ministerstvu zemědělství se žádostí o nápravu. Ještě v březnu t. r. byl požádán okresní úřad v Nitře, aby byla svolána porada zástupců velkostatkářů a zemědělských dělníků ke sjednání řádné kolektivní smlouvy. Dopisem ze dne 8. března čj. 2234/1928 byla tato žádost zamítnuta, poněvadž prý nenáleží do kompetence okresní správy. Poměry se den ode dne zhoršovaly a proto bylo zemědělské dělnictvo donuceno zahájiti stávku a takto se domáhati větší skývy chleba. Avšak ani v tom okamžiku nesnažily se úřady, aby spravedlivým požadavkům dělnictva bylo vyhověno. Naopak! Úřady postavily se vyzývavě na stranu velkostatkářů a proti hladovějícím zemědělským dělníkům. Celý okres byl zaplaven četnictvem; jehož pomocí měl býti tento spravedlivý boj zemědělského dělnictva zardoušen.

Úřady nespokojily se však jenom tím, že dali velkostatkářským vykořisťovatelům k disposici celou armádu četnictva, nýbrž snažily se zlomiti spravedlivý boj hladovějících dělníků také dodáváním stávkokazů. Z nitranské trestnice byli vysláni trestanci, aby vpadli bojujícím zemědělským dělníkům v týl a stávku znemožnili. Máme zjištěno, že nitranská trestnice dodala ke stávkokazeckým pracím 9 trestanců statkáři Svitzerovi ve Vel. Janíkovci a 12 trestanců pro velkostatek bratří Palicových v Ivance. Nepodařilo se nám ovšem zjistiti na čí rozkaz byli tito trestanci na jmenované velkostatky vysláni, avšak je jisto, že se tak mohlo státi jenom z příkazu a za souhlasu příslušného úřadu.

Provokativní toto protežování zájmů velkostatkářů a poškozování zájmů hladovícího zemědělského dělnictva státními úřady vyvolává pochopitelně v masách pracujícího lidu celé republiky veliké pobouření a proto se podepsaní táží:

1. Zná pan ministr tyto poměry?

2. Hodlá pan ministr vyšetřiti, kdo dal rozkaz, aby trestanci podlamovali a znemožňovali spravedlivý boj zemědělských dělníků o větší skývu chleba?

3. Je pan ministr ochoten potrestati úředníky, na jejichž rozkaz byli trestanci komandováni k podlému stávkokazectví?

4. Je pan ministr ochoten dokázati používání trestanců ke stávkokazeckým pracím?

Největší tělocvičná a sportovní dělnická organisace ťFederace Proletářské TělovýchovyŤ již celý rok koná přípravy k tělocvičným a sportovním slavnostem pod označením ťII. SpartakiadaŤ. O slavnosti jeví veliký zájem celá sportovní a tělocvičná veřejnost a zejména dělníci nejen v tuzemsku, leč i za hranicemi.

Pražské policejní řiditelství pořádání slavnosti zakázalo tímto výnosem:

Vaší žádosti ze dne 23. března 1928 o povolení celostátní tělocvičné a sportovní slavnosti pod označením ťII. SpartakiadaŤ, již hodláte uspořádati podle programu v podání uvedeném ve dnech 1.-8. července 1928 na Stadionu Klusáckého závodního a všesportovního spolku v Praze VII., nevyhovuji jednak z toho důvodu, že uvádíte, jako podstatnou část programu zamýšlené slavnosti cvičení žactva a žaček v stáří od 9-14 let, tudíž školní mládeže, nedbaje výnosu Zemské školní rady v Praze ze dne 27. dubna 1925 č. 2343, pres. ai. 25, jímž zakazuje se veškeré školní mládeži účast na tělovýchovných cvičeních Federovaných Dělnických Tělocvičných Jednot, které podle změny stanov, usnesených na mimořádném sjezdu dne 3. ledna 1926 a vzatých na vědomí výnosem ministerstva vnitra ze dne 25. února 1926, č. 80846-1926, mají nyní jméno Federace Proletářské Tělovýchovy v Československu, jejímž jménem jste požádal o příslušné povolení, jednak s ohledem na veřejný klid a pořádek...Ť

Zákaz policejního řiditelství uvádí dva důvody:

1. Že na programu slavnosti je cvičení žáků a žaček do 14 let věku. Zákaz dovolává se výnosu Zemské školní rady z roku 1925, jenž byl drzým zasažením do práv rodičů, urážkou a hrubou persekucí dělnictva. Uvádí-li policejní řiditelství výnos Zemské školní rady za důvod zákazu celé tělocvičné slavnosti, je tento důvod naprosto neudržitelný.

2. Hlavním však důvodem k zákazu je ohled, na ťveřejný klid a pořádek.Ť Pořadatelé II. Spartakiády oznámili podrobný pořad. Policejní ředitelství nevytklo, který bod programu jest s to ohroziti ťklid a pořádekŤ, ale touto frází odůvodnilo zákaz celé Spartakiády.

Zemská politická správa potvrdila zákaz pražského policejního ředitelství s odůvodněním, že většina obyvatelstva je proti II. Spartakiádě. Nevíme, jak se Zemská politická správa o tom přesvědčovala. Dovolujeme si však tvrditi, že tvrzení Zemské politické správy je smyšlenkou a lží. Chápeme, že proti tomuto dělnickému podniku jsou političtí představitelé těžké agrární, bankovní a průmyslové buržoasie, kteří však ani zdaleka nepředstavují většinu obyvatelstva státu.

Zákaz Spartakiády je činem třídního teroru buržoasie proti dělnickým podnikům, a řadí se k zákazu politických projevů dělnictva., Je článkem veliké řady útoků zbohatlé buržoasie a její vlády proti dělnictvu na poli hospodářském, sociálním a politickém.

Dělnictvo všech národností v Československu je znovu poučeno o tom, že v tomto státě není demokracie a svobody, nýbrž čím dál otevřenější diktatura buržoasie, prováděná státním aparátem. Svoboda je pouze pro buržoasní třídu a její podniky, nebo podniky lžidělnické, jež odvracejí dělníky od třídního postupu a zastírají třídní protivy. Takovým podnikem byla ťDělnická OlympiádaŤ, jež ovšem byla buržoasü i státním aparátem plně podporována. Zákaz Spartakiády nelze jinak chápat, než jako útok buržoasní třídy proti všemu dělnictvu tohoto státu.

Ač v policejním buržoasním státě, jakým je Československo, je pro dělnickou třídu velmi těžko dovolávati se svobody, spravedlnosti a demokracie, přece používáme svého práva, abychom se připojili k mohutným protestům dělnictva proti zákazu II. Spartakiády a otázali se vlády:

1. Je vláda ochotna vyjádřiti se podrobně o důvodech zákazu II. Spartakiády?

2. Je vláda informována o mohutných protestech dělnictva proti němu?

3. Hodlá vláda zákaz II. Spartakiády okamžitě odvolati?

Novelisace uvedeného zákona po té stránce, aby opět byly zavedeny tak zv. dvojsvátky o velikonocích, letnicích a vánocích, jest stále ještě jako neobyčejně nutná záležitost nevyřízena. Pan ministr vnitra uznal úplně liž ve své odpovědi (tisk č. 1217/XV) na interpelaci (tisk č. 989/XX) velký sociální a hospodářský význam druhého vánočního, velikonočního a svatodušního svátku a sdělil, že i možnosti zákonodárné úpravy této otázky věnuje svoji stálou pozornost. Tato úprava bude se však prý moci provésti teprve, až budou zde všecky předpoklady - i politického rázu - pro novelisaci zmíněného zákona.

Zatím stala se však otázka znovuzavedení, a to zvláště nyní druhého svátku svatodušního velice ožehavou. O svátcích svatodušních, připadajících na nejpříznivější dobu roční, nahromadí se přirozeně více slavností, výletních a sportovních podniků nežli v době jiné. I cizinecký ruch zvláště stoupá o svátcích svatodušních. Tyto oslavy a slavnosti, které jsou silně mezinárodního rázu a velmi četně z ciziny navštěvovány, zabírají ovšem oba svátky svatodušní, poněvadž ve všech sousedních státech oba dny letnicové platí za velké svátky. Pro zemi mají tudíž tyto svátky veliký hospodářský význam, jelikož s cizími hosty přicházejí k nám větší peněžní částky. Sociální význam těchto svátečních dnů byl již zevrubně vylíčen ve shora uvedené interpelaci ze dne 21. dubna 1927 a bylo by znovu zdůrazniti, jak velký zdravotní význam má možnost vypřáhnouti z práce a zotavení v nejpříznivější roční době o letnicích, a to tím více, protože za těžkých dnešních poměrů bytových mnoho živitelů rodin musí bydliti daleko od svých rodin a poněvadž jim dvojsvátky téměř výhradně poskytují v roce možnost, aby navštívili členy své rodiny.

Právě z těchto důvodů musilo také v praksi naprosto ztroskotati provádění zákona o svátcích ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., pokud ruší dvojité svátky. Ba i státní úřady byly dosud nuceny učiniti bud menší nebo větší ústupky v přiznání druhého svátku vánočního, velikonočního a svatodušního, z velké části byla jimi dokonce před prvým svátkem služba omezena a poskytovaly se služební úlevy a dovolené. Naproti tomu soukromé podniky a závody, pokud jde o pracovní povinnost nebo klid práce o druhém' dnu dvojsvátku, jsou naprosto bezradné. Tato bezradnost jest velmi na škodu zaměstnanců po stránce zdravotní i sociální, poškozuje však také hospodářství, jak o tom svědčí nesčetná stanoviska hospodářských korporací k této otázce.

Rovněž státní dopravní podniky trpí těžce neřešením otázky novelisace zákona o svátcích. Jednak jsou povinny učiniti dalekosáhlá opatření pro zdolání dopravy, o těchto dnech zvýšené, jednak nelze následkem neupravené otázky druhého dne svátečního nikdy předem odhadnouti, jaké zvýšení dopravy nastane, anebo do jaké míry ji omezí závada zákona o svátcích. Právě státní úřady a podniky skýtají vždy o těchto dvojsvátcích obraz nemohoucnosti, nevědomosti neb nedostatku povolení. Že to na hosty z ciziny právě v době dvojsvátků a zejména o letnicích ve velkém počtu přítomné, působí dojmem co nejhorším, budiž jen mimochodem podotčeno. Obzvláště vsunování neb neježdění svátečních vlaků o druhém dnu svatodušním, kterážto opatření se vždy v poslední chvíli překotně upravují a proto o nich lidé, kteří chtějí cestovati, nezvědí, nestaví naše dráhy do příznivého světla. Zaviňuje to pouze neupravení otázky dvojsvátků, v jejichž znovuzavedení každý rok a před každou slavností se až do poslední chvíle přece ještě doufá a jež se očekává.

A právě letos byly by politické předpoklady pro znovuzavedení dvojsvátků příznivější nežli dříve. Kromě toho prohlásil pan president republiky, že v jubilejním roce všechny nevyřízené, nutné otázky se musí upraviti, takže i z tohoto důvodu lze se nadíti brzkého znovuzavedení dvojsvátků.

Po uvážení těchto závažných okolností táží se tudíž interpelanti pana ministra, je-li ochoten, společně s příslušnými ministry zákon z 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., změniti tak, aby se zavedly opět dvojsvátky a aby práce k této novelisaci byly tak urychleny, aby již o svátcích svatodušních tato změna zákona vešla v platnost?

Při projednávání žaloby pro urážku na cti na pana dra Emila Maruliesa před tiskovým senátem v Praze vyšlo provedením důkazu pravdy obžalovaným mimo jiné najevo toto:

V době voleb do Národního shromáždění v roce 1925 byla p. Marku Ungarovi po delším vyjednávání s exponentem české strany agrární, tehdejším ministrem vnitra Malypetrem pro ťHospodářskou stranu židovskouŤ přislíbena ve volebním zápasu hmotná i morální podpora. Mimo to bylo p. Ungarovi místoguvernérem Rozsypalem na agitační náklady hospodářské strany židovské hotově vyplaceno 100.000 Kč a straně této byla při podání kandidátní listiny splatná částka 28.000 Kč z příkazu vlivných osobností prominuta. Když později p. Ungar přešel na kandidátní listinu židovsko-národní strany, vrátil místoguvernéru Rozsypalovi na hotovosti 80.000 Kč, kterážto částka byla i kvitována. 20.000 Kč odevzdal p. Ungar již zplnomocněnci hospodářské strany dru Reismannovi.

Tento postup je po našem mínění čin hrubé korupce a pokusem ovlivňování voleb vysokými vládními úředníky a vyžaduje nutného vysvětlení před parlamentem.

Uvedený postup, potvrzený průběhem soudního provedení důkazu pravdy, vnucuje nám kromě toho mínění, že podobné ovlivňování voleb a nezákonné přikázání státních peněz dalo se nejen vůči malé a nové straně, jako je strana hospodářská, nýbrž především a v daleko vyšší míře u tehdejších stran vládních. Naproti tomu, co bylo právě uvedeno, německé národně-sociální straně dělnické v senátním volebním okrese brněnském nebyla ze zálohy dané na náklad za rozmnožení kandidátních listin nespotřebovaná částka 11.000 Kč za neodebrané listiny vrácena, a výplata byla na výslovnou žádost odepřena. V odvolacím řízení proti tomu dožádané ministerstvo vnitra prohlásilo se v tomto případě nepříslušným a musilo k tomu býti donuceno teprve rozsudkem Nejvyššího správního soudu, k němuž bylo podáno odvolání. Do dneška však toto rozhodnutí vydáno nebylo a 11.000 Kč příslušejících německé národně-sociální straně dělnické jako nespotřebovaný zbytek, nebylo stále ještě po 2¹/₂ roce vyplaceno.

Takové neuvěřitelné poměry mohou otřásti důvěrou k vládě, která se musí snažiti, aby co nejpřísněji zamezila jakékoliv ovlivňování voleb, a vyžadují nutně vysvětlení a opatření, které vykonávání vlivu příště znemožní.

Interpelanti táží se tudíž vlády:

1. Z jakého pramene pocházelo těch 100.000 Kč na agitační výdaje Hospodářské strany židovské a nebo jiné částky pro jiné strany? Kdo o tom věděl, schválila ministerská rada tyto výdaje? Co tomu říká pan ministr financí? V které položce byly tyto částky vyúčtovány ve Státním závěrečném účtu za rok 1925?

2. Věděl Nejvyšší účetní kontrolní úřad o těchto vydáních a jejich súčtování a schválil je?

3. Byly také jiným stranám nebo jejich exponentům podobné peněžité částky k tomuto nebo podobným účelům nabídnuty neb poskytnuty?

4. Které strany neb osobnosti to byly a jak veliké byly tyto částky?.

5. Kdo jsou ty vlivné osobnosti, na jejichž příkaz prominuto bylo Hospodářské straně těch 28.000 Kč, které při podání kandidátních listin měly býti složeny?

6. Bylo uloženo vinníkům, aby uvedené částky uhradili a byly nahrazeny a jak byli vinníci potrestáni?

7. Co učinila vláda po odhalení této záležitosti aneb co snad hodlá ještě učiniti?

8. Jaké jsou záruky, že příště při volbách nemůže a nesmí se podobné ovlivňování přihoditi?

9. Hodlá vláda přistoupiti nyní na návrh kdysi podaný zemřelým poslancem Josefem Patzelem, aby z důvodů úsporných vyložena byla úhrnná listina všech kandidujících stran a aby byl zrušen poloviční příspěvek na rozmnožení kandidátních listin, a chce příště ucpati prameny podobné korupce?

V Praze dne 25. dubna 1928.

Podepsaní podali dne 23. června 1927 v poslanecké sněmovně panu ministrovi vnitra dotaz č. D 826-II, že okresní politická správa ve Varnsdorfu nepovolila plakátovati návěstí o schůzi, kterýž dotaz zněl takto:

ťNěmecká národně-socialistická strana dělnická pořádá dne 5. března 1927 ve varnsdorfské tělocvičně veřejnou schůzí lidu a proto předložila varnsdorfské okresní politické správě žádost, aby jí bylo povoleno vyvěsiti plakáty tohoto znění:

ťRodáci, protestujte proti správní reformě, - pro naši národní samosprávu. O těchto otázkách hluboko zasahujících do života našeho sudetskoněmeckého lidu promluví poslanec H. Krebs dne 5. března t. r. ve varnsdorfské tělocvičně. Rodáci, dostavte se hromadně a žádejte Sudetskoněmecké území sudetským Němcům.Ť

Varnsdorfská okresní politická správa zakázala vyvěsiti plakáty tohoto znění, poněvadž ve větě sudetskoněmecké území - sudetským Němcům viděla přečin proti bodu 1, § 14 zákona na ochranu republiky. Proti tomuto rozhodnutí varnsdorfská okresní organisace německé národně-socialistické strany dělnické podala odvolání k pražské zemské politické správě, jemuž však výnose.m číslo 119.115 VIII B 1025 ze dne 28. března 1927 nebylo vyhověno. Proto se tato organisace odvolala k ministerstvu vnitra. Požadavek ťSudetsko-německé území - sudetským NěmcůmŤ není nic jiného než formulování hlasů, volajících po národní samosprávě, tedy po správní formě, o kterou usilovati není zakázáno ani podle zákona na ochranu republiky. Bod 1 § 14 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n. praví: ťKdo veřejně nebo před více lidmi nebo více lidí pobuřuje proti státu pro jeho vznik, proti jeho samostatnosti, ústavní jednotnosti nebo demokraticko-republikánské formě, trestá se za přečin tuhým vězením od jednoho měsíce do dvou let.a V požadavku, aby sudetsko-německé území patřilo sudetským Němcům, nepobuřuje se ani proti samostatnosti státu, ani proti ústavní jednotnosti nebo proti demokraticko-republikánské formě. Důvodová zpráva ústavně-právního výboru praví výslovně: ťÚstavní jednotností rozumí se zásada vyslovená v I§ 3 ústavní listiny a nemají býti dotčeny snahy po autonomü správní. Návrh nechce potlačovati agitaci a propagandu směřující ke změně zákonů. Po té stránce nevyjímá ani ostatní ustanovení zákonů ústavních, jsa si dobře vědom toho, že i tyto zákony mohou zákonnou, demokratickou cestou v jednotlivých svých ustanoveních býti měněny.Ť

Je tedy zřejmo, že jak rozhodnutí varnsdorfské okresní politické správy, tak také rozhodnutí pražské zemské politické správy jsou vysloveně pochybená.

Proto dovoluji si tedy tázati se pana ministra vnitra:

Jest pan ministr ochoten podrobně přezkoumati rozhodnutí varnsdorfské okresní politické správy č. 1912 A ze dne 1. března 1927 a rozhodnutí zemské politické správy ze dne 28. března 1927, č. 119.115 VIII B 1025 a uzná-li, jako já, že podle ústavy a ustanovení zákona na ochranu republiky požadavek ťSudetskoněmecké území - sudetským NěmcůmŤ neobsahuje útoku proti jednotností a demokraticko-republikánské státní formě, poučiti podřízené úřady v tomto smyslu?

Podepsaní poslanci táží se tudíž pana ministra vnitra:

1. Je ochoten uvedenou věc učiniti předmětem důkladného šetření a rozhodnutí zemské politické správy?

2. Je ochoten uvědomiti interpelanty o výsledku tohoto šetření co nejdříve v odpovědi na interpelaci?

Aus der Beantwortung einer Anfrage D-366-II ex 1926 des verstorbenen Abgeordneten Patzel an den damaligen Minister für soziale Fürsorge vom 27. August 1926, die von Herrn Justizminister Dr. Hausmann gefertigt ist, geht hervor, dass das Ministerium für soziale Fürsorge in direktem Wege bei der reichsdeutschen Regierung Schritte eingeleitet habe, um in der Angelegenheit der Auszahlung der Arbeitslosenunterstützung, für tschechoslowakische Staatsbürger, die in Deutschland arbeiten, eine gegenseitige Regelung zu erzielen. Leider befinden sich zahlreiche tschechoslowakische Staatsbürger, die in den Grenzorten wohnen, und im deutschen Reiche Arbeiten verrichten, in der äusserst unangenehmen Lage, dass, obgleich sie im deutschen Reiche für den Fall der Arbeitslosigkeit, zur Arbeitslosenversicherung Beiträge leisten müssen, sie als tschechoslowakische Staatsbürger keinerlei Arbeitslosenunterstützung erhalten. In Anbetracht des Umstandes, dass dieser Zustand viele Hunderte tschechoslowakischer Staatsbürger betrifft, und eine schwere Härte für die Betreffenden darstellt, richten wir an den Herrn Minister für soziale Fürsorge die dringende Interpellation:

Der Herr Minister für soziale Fürsorge wird aufgefordert, mit der reichsdeutschen Regierung ehestens ein Abkommen zur gegenseitigen Regelung der Arbeitslosenfürsorge in beiden Staaten zu treffen.