Zákon, jímž byly zrušeny tak zvané
dvojité svátky o velikonocích, svatodušních
svátcích a vánocích, odmítla
celá veřejnost jednomyslně.
Zmíněné dvojité svátky staly
se nejen všeobecným národním zvykem,
nýbrž nabyly také velkého hospodářského
a sociálního významu, takže zákon,
který je měl zrušiti, musil úplně
ztroskotati o tyto nepřekonatelné skutečnosti.
Dvojité svátky, které ostatně se dodržují
ve všech sousedních státech, tvoří
pro celý hospodářský život jakési
mety čilé obchodní činnosti, jichž
nelze podceňovati pro oživení vnitřního
trhu. Budiž zde poukázáno jen na vánoční
nákupy a na velikonoce, které jsou na začátku
jara, což přispívá k tomu, že mnoho
jarních nákupů spotřebitelé
konají právě vzhledem k nim. Neméně
hospodářsky důležité jsou svatodušní
svátky, které mají velký význam
pro cizinecký ruch.
Pro dělnictvo jsou dvojité svátky nepostradatelné.
Pro dělníky a zaměstnance jsou toužebně
očekávanou přestávkou a nesčetným
otcům rodin a vydržovatelům rodin poskytují
často jedinou možnost, aby přišli do užšího
styku se svými členy rodiny. Stále ještě
trvající bytová nouze nutí mnoho dělníků
a zaměstnanců, aby hledali práci mnoho kilometrů
daleko od svého bydliště. Podporování
vzájemného pocitu odpovědností a rodinného
citu jsou již dostatečné důvody pro
posílení a pěstování rodinného
života, který jest mimo to krutě postižen
trvalou hospodářskou krisí. Dvojité
svátky to mohou podporovati.
Vedle toho ještě také výdělečně
činná mládež, o jejíž ochranu
zdraví jest velmi nepatrně postaráno zákony,
má zcela přirozené právo udržeti
si zdraví a jak tělu tak také duchu dodati
novou pružnost ve svátečních dnech.
Také to umožňují dvojité svátky
co nejlépe.
Znovuzavedení dvojitých svátků jest
zvláště oprávněno ještě
také proto, že je všechny vrstvy obyvatelstva
pokud to mohly činiti, zachovávaly přes to,
že byty zrušeny. Tím ovšem zákonné
zrušení pozbylo zajisté svého smyslu.
Ze všech těchto důvodů táží
se podepsaní, je-li pan ministr ochoten v dohodě
s příslušnými ministry změniti
zákon ze dne 3. dubna 1925, Číslo 65 Sb.
Z. a n' tak, aby do něho byla pojata ustanovení,
jimiž se opět zavádějí dvojité
svátky a je-li ochoten příslušný
návrh co nejdříve podati poslanecké
sněmovně? .
V sobotu, dne 23. dubna 1927 konala se ve Starém Habendorfě
(u Liberce) veřejná schůze lidu, na níž
se usneslo a již svolalo tamější zastupitelstvo
městysu. Na této schůzi jednalo se o hospodářských
otázkách, důležitých pro obec,
zvláště o elektrárně v Andělské
Hoře, dále o návrzích zákonů,
které předložila vláda sněmovně,
totiž o přímých daních, úpravě
finančního hospodářství svazků
územní samosprávy a organisaci politické
správy.
Schůze, jíž předsedalo předsednictvo
složené z různých stran, měla
úplně řádný a klidný
průběh. O obecních záležitostech
podal zprávu starosta městysu, a k tomuto bodu programu
zaujalo stanovisko rozpravě velké množství
účastníků schůze, jichž
bylo přes 600. O obou svrchu uvedených návrzích
promluvili poslanci Elstner a Simm a tajemník strany Vorbach.
Přítomný vládní komisař
neuznal za nutné přerušiti ani jediné
ze tří řečníků, což
jest důkazem, že mluvili věcně a kriticky.
Schůze měla býti zakončena hlasováním
o resoluci tohoto znění:
"Voličstvo městyse Starého Habendorfu,
shromážděné dne 23. dubna 1927 ve Starém
Habendorfu, odmítá se vší rozhodností
návrh správní reformy, který podala
vláda ve sněmovně. Takovouto správní
reformou, která znamená návrat k dávno
překonaným policejním metodám, ruší
se politická činnost obyvatelstva a osobní
svoboda. O odvoláních a sporech v komunálních
záležitostech budou nyní rozhodovati političtí
úředníci kteří nemají
ani tušení o skutečných potřebách
a nutnostech obce. Národního míru, který
by mohl býti zahájen skutečnou správní
reformou tímto návrhem se nedosáhne. Naopak
v korporacích, které se mají podle tohoto
zákona zříditi, propukne národní
hoj s mnohem větší vášnivostí
a sociální, kulturní a hospodářské
věci budou vyřizovány velmi macešsky.
Správní reforma, která by mohla býti
pákou k pokroku, stane se tak nástrojem zotročení
lidu. Proto. veškeré voličstvo všech stran,
zastoupených v obecním zastupitelstvu, žádá,
aby jeho zástupci ve sněmovně pracovali pro
nejširší vybudování samosprávy
a jednotně vystoupili proti tomuto vládnímu
návrhu."
Zástupce vlády však zabránil tomuto
hlasování, což vzbudilo pochopitelnou nevoli
shromáždění.
Domníváme se, že postup vládního
zástupce jest neodůvodněný. Obsah
resoluce jest takový, že se o něm mohlo beze
všeho hlasovati na stech předchozích jiných
schůzích. Musíme tedy zvěděti,
zda pan vládní zástupce učinil tak
na vyšší rozkaz. Nestalo-li se to na vyšší
rozkaz interpelantům záleží na tom,
aby zvěděli míněni pana ministra v
této věcí:
1. Zda postup vládního zástupce na uvedené
schůzi pokládá za správný?
2. Ne-li, jak ho pan ministr hodlá upozorniti, že
překročil svůj obor působnosti?
Při provádění pozemkové reformy
přihází se často z různých
důvodů, že drobní zemědělci,
nabyvatelé zabrané půdy, zaplatí státnímu
pozemkovému úřadu více nežli
jsou povinni. Děje se ta.k zejména u zaměstnanců,
kteří obdrželi příděl
na nějž musili složiti zálohu bez ohledu
na to, že úřad byl jím povinen peněžitým
odbytným, které se z ceny za přidělenou
půdu odráží. Jde velkou většinou
o přeplatky chudých lidi, z nichž opět
velká část hotových peněz nemá,
naopak musí hledati úvěr: úvěr
na zaplacení půdy, na nutné stavby, na zařízení
a pod.
Je proto příkazem svědomitého, úřadu
tyto přeplatky vrátiti oprávněným
co možno nejdříve, tím spíše,
že z nich neplatí úrok, který jinak
za své pohledávky za nabyvateli půdy. Státní
pozemkový úřad bezohledně požaduje.
Této svědomitosti není však tu Státního
pozemkového úřadu. U tohoto úřadu,
který péči o drobné zemědělce
má za úřední povinnost, který
měl zorganisovati úvěrovou službu pro
nabyvatele půdy a neučinil tak, a který nad
to ještě zadržováním přeplatků
vhání chudé venkovské lidi do dluhů
a poškozuje je ztrátou úroků.
Marny byly dosud všechny urgence za vrácení
přeplatků, Tři až také čtyři
roky čekají drobní venkovští
lidé, za časté nejchudší bývalí
zaměstnanci na vracejí přeplacených
částek. Marny jsou cesty do Prahy na Státní
pozemkový úřad: všem odpovídá
se stejně: Čekejte, až na vás dojde
řada, máme toho zde mnoho. Avšak tito lidé
nejsou povinni čekat na své peníze podle
libovůle Státního pozemkového úřadu.
Nežádají přece žádnou milost,
nýbrž jen to, co je jejích.
Poněvadž stav vracení těchto přeplatků
je takový, že třeba podnikati intervence, aby
byly Oprávněným vráceny a poněvadž
ani intervence nepomáhají a poškození
nedostávají ze Státního pozemkového
úřadu své peníze nezbývá,
než veřejně poukázati na tyto poměry
a žádati energicky nápravu tohoto ostudného
stavu.
Podepsaní se proto táží:
1. Zná pan ministerský předseda tyto poměry?
Ví, že Státní pozemkový úřad
po léta zadržuje chudým venkovským lidem
jejich vlastní peníze a ze jsou marny jejich intervence,
aby úřad konal tu svou samozřejmou rovinnost?
2. Jaký je detailní stav těchto přeplatků
a ze které doby pocházejí?
3. Je par ministerský předseda. ochoten naříditi
zjištění těchto závad i příčin
jejich a postarati se aby státní úřad
bezodkladně vrátil lidem jejich peníze?
Zákonem ze dne 24. června 1926, č. 105 Sb.
z. a .n. byly upraveny platové poměry státních,
obecních (městských) a obvodních lékařů
se zpětnou platností od 1. ledna 1926.
Ač od vyhlášení zákona uplynul
téměř rok a jeho zpětná účinnost
počíná 1. lednem 1926, nebyly státním
lékařům obvodním dosud likvidovány
ani doplatky, na něž tito mají oprávněný
nárok, ba dokonce nevyplácí se jim ani vyšší
služné, určené shora citovaným
zákonem.
Postavení obvodních lékařů
jest velmi zhoršeno všeobecným zdražovacím
všech životních potřeb, nehledě
také k tomu, že výlohy spojeně s velmi
obsáhlou úřední agendou kancelářskou
musejí hraditi z vlastních prostředků.
Obvodní lékaři musí svoji službu
vykonávati z velké části ve vlastních
místnostech nepožívajíce příplatků
ani na nájemné, ani na otop, světlo a čištění.
Tím, že se nehradí nutné výlohy,
jakož í stálými průtahy při
provádění platového zákona,
jsou velmi citelně poškozováni.
Tážeme se proto pana ministra zdravotnictví
a tělesné výchovy:
1. Je ochoten provésti okamžitě úpravu
služného obvodních lékařů
podle zákona čís. 106/26 Sb. z. a n.?
2. Je ochoten postarati se, aby obvodním lékařům
vyplacen byl přiměřený paušál
na kancelářské potřeby a korespondencí,
jakož i příplatky na nájemné,
otop, světlo a čištění místností
služebně užívaných, kteréžto
výlohy až dosud museli obvodní lékaři
hraditi ze svého?
Dne 10. ledna 1927 vyhořela vyšehradská citadela,
v níž umístěno bylo hospodářské
oddělení (dílny, skladiště a
některé kanceláře). Když byla
technická ústředna pošt. autoprovozu
přeměněna v hospodářské
oddělení, zůstali tam jako přednosta
inž. Neubert a jeho zástupce inž. Daneš.
Úředníci správy autoprovozu do dojížděli
ze Smíchova na Vyšehrad denně nebo obden, aby
se přesvědčovali o příchodu
zaměstnanců do služby a zařídili
co jest potřebné. Přednosta Neubert a jeho
zástupce inž. Daneš pracovali podle pokynů
správy jako úředníci subalterní
a vykonávali většinou práce kancelářské,
nemajíce žádné pravomoci ačkoliv
několikrát žádali, aby pravomoc jejich
byla dekretálně vymezena.
Ačkoliv úředníci správy měli
a museli nedostatky v citadele pozorovati, nestarali se o ně,
a Neubert s Danešem starali se jen o práce kancelářské.
V důsledku nevymezené kompetence upadala autorita
obou těchto úředníků mezi zaměstnanci,
neboť správa jednala s nimi sama.
Správy budov nebylo a proto také nikdo na ně
nedozíral a o ně se nikdo nestaral; důsledek
toho byl, že několikrát bylo nebezpečí
požáru, který byl vždy uhašen.
Jednou hořelo v garáži, po druhé v bezprostřední
blízkosti benzinového skladu, dvakrát v truhlárně
a jednou v kanceláři.
Přes to nebyla učiněna žádná
bezpečnostní opatření, ačkoliv
byla správa několikráte upozorněna
a vyzvána nařízeními požárního
odboru obce pražské a počítalo se s
určitostí, že následkem toho jednou
ke katastrofě musí dojiti.
Ačkoliv v citadele bydleli 3 zřízenci, nebylo
jim uloženo, aby po odchodu zaměstnanců všechny
budovy obhlédli a přesvědčili se,
nehrozí-li nějaké nebezpečí.
Zkrátka nebylo ani organisace práce ani dozoru.
Denní tisk velmi podrobně se o těchto poměrech
rozepsal. Citujeme jen některé ze zpráv,
jež dokazují, jaké poměry v tomto podniku
panovaly. Národní Politika 2. února napsala:
"Stejný loket pro jednotlivce i stát. K otázce
náhrady škody při požáru na Vyšehradě.
Jsou jisté právní zásady, které
jsou vtěleny do soukromoprávních i veřejnoprávních
soustav a zákonníků všech spořádaných
a civilisovaných států. Jednou z těchto
zásad jest povinnost každého jednati podle
obvyklostí dobrého hospodáře. Kdo
tuto zásadu nějakým jednáním
nebo nejednáním poruší, jest donucován
k náhradě škody tím vzniklé a
bývá v některých případech
za to ještě pokutován a trestán. K dodržování
této zásady jest přidržován každý
jednotlivec, obývající ve státě,
a přirozeně také stát, jako právnická
osoba a jako soudem všech jednotlivců, kteří
stát tvoři.
Přes to jsme zkušenostmi velmi často poučováni
o tom, že stát leckdy jako "Dobrý hospodář"
nejedná, ba že v této otázce počíná
si často mnohem ledabyleji, nedbaleji nežli jednotlivci.
Jako zvlášť příznačné
důkazy této skutečnosti byl u nás
v poslední době uváděn požár
poštovních skladišť a dílen ve vyšehradské
citadele. Požárem na citadele bylo zničeno
státního majetku za mnoho milionů korun.
O tom, jak vznikl požár ve vyšehradské
citadele, proč nabyl tak velkých rozměrů
a proč měl za následek tak veliké
poškození státního majetku, bylo sděleno
tolik, a tak křiklavých podrobností, že
ztát ukázal se v tomto případě
v úloze "nedobrého hospodáře".
Bylo, sděleno, že cenný poštovní
materiál byl ve vyšehradské citadele uložen
za opatření nejprimitivnějších,
že tam nebylo dostatečného dozoru, že
tam nebylo organisace práce a střežení,
že tam nebylo nejzákladnějších
ochranných zařízení proti nebezpečí
ohně. Bylo dokonce sděleno, že státní
majetek tam uložený, nebyl ani pojištěn
proti ohni, a že škoda, požárem způsobená,
připadne celou svou tíží na úkor
státního rozpočtu, Podle dřívější
- a doufejme také, dosavadní prakse - byl každý
požár předmětem soudního vyšetřování,
a je tudíž na snad, že také vyšehradský
požár bude s největší bedlivostí
vyšetřen, a že otázka jeho zavinění
bude zjištěna.
Právní systém je založen také
na zásadě, že zaměstnavatel je práv
za jednání nebo za opomenutí svých
zaměstnanců, případně za "culpa
in eligendo", za vinu v nevhodném jejich výběru.
Také tato zásada platí nejen pro jednotlivce,
ale také pro stát. Musí býti praktikována,
případně znovu nastolena na místo,
které ji náleží, vzhledem k dalekosáhlým
vlastnickým i morálním zájmům
států, najme v nynější době,
kdy snad ve všech státech následkem událostí
světové války i poválečných
politických, hospodářských a sociálních
převratů, dostaly se na odpovědná
místa osoby, které nemají pro ně ani
dosti vědomosti, ani zkušenosti, ani smyslu pro odpovědnost.
Večerník Práva Lidu píše: "Kdo
zavinil požár vyšehradské citadely?
Dnes je jíž téměř jisto, že
ohromný požár vyšehradské citadely
zaviněn byl lajdáctvím státní
správy, která nedbala výstrah, upozornění
i nařízení požárního odboru
pražského.
V místě, přeplněném hořlavinami,
byla vadná kamna, pro velký tento objekt byl pouze
jeden hlídač, ač z důvodů bezpečnostních
bylo žádáno a nařízeno, aby dohled
byl rozšířen. Vodovod v obvodu nebyl dimensován
pro tak důležitý objekt.
Magistrát při komisionelním řízení
zakázal jakékoliv skladování.
Několikráte byly komisionelně shledány
závady a nařízeno jich odstranění.
Garáže přepaženy byly pouze dřevěnými
stěnami.
Ve skladišti pracovalo na 120-150 lidí v hrozném
nepořádku.
Na dvoře provádělo se autogenní sváření
bez vědomí magistrátu a zde také explodovalo
při požáru 7-8 bomb kyslíkových.
Poštovní správa, ač má ve Vršovicích
garáže hotové, nechávala na Vyšehradě
skladiště a garáže, a nyní se po
požáru ihned stěhuje do garáží
vršovických.
Těchto několik ukázek stačí
k posouzení, že se strany státních orgánů
nebylo dbáno magistrátních nařízení,
že v místnostech požárně nebezpečných
nechávaly pracovati 120 až 150 dělníků,
kteří se mohli lehce státi obětí
lajdáctví státních orgánů."
"České Slovo" napsalo: "Praha žádá
od poštovního eráru náhradu za vyšehradskou
citadelu. Městská rada pražská se usnesla,
aby byl poštovní správě předložen
požadavek náhrady škod, vzešlých
městu Praze zničením vyšehradské
citadely požárem. Náhrada v obnosu Kč
520.000 se odůvodňuje tím, že poštovní
erár neučinil náležitých opatření
bezpečnostních, jimiž by se dalo katastrofě
předejíti."
Poštovní správa na tyto zprávy vůbec
nereagovala, což vyvolalo ve veřejnosti trapný
dojem.
Správce autoprovozu odbor, rada JUDr. Vilibald Helbling
staral se o maličkosti, ale o citadelu se nestaral, neboť
jako právník nerozumí technickým potřebám
a staral se spíše o formálnosti administrativního
rázu.
Návrh techniků - kritika nedostatků - byly
soustavně ignorovány a jejich činnost spíše
znemožňována. Zavedl se systém donášečství
a každý návrh a kritika se považovaly
za urážku o přísně se potíraly
a upozornění podřízených byla
spíše stíhána jako delikt, než
aby se vážně vzala v úvahu. Zástupce
JUDr. Helblinga je Dr. Třeštík, libující
si v stejném systému, který vyvolal napjatý
poměr mezi zaměstnanci a správou Hrozby a
tresty, disciplinárky byly považovány za nejvhodnější
prostředky.
Disciplinárky dokázaly téměř
vždy, že podřízený zaměstnanec
měl pravdu. Nad pořádkem v dílnách
bděl dílenský mistr Krňanský.
Podlahy a stropy, dřevěné, silně nasáklé
benzinem a oleji, skýtaly vhodnou stravu požáru,
zvlášť když v jednotlivých místnostech
byla umístěna plechová železná,
rozbitá kamna a roury vedly dřevěným
stropem. Za takových okolnosti vypukl požár.
V době požáru byl Krňanský nemocen
a službu zastával oficiál Mikeš, nezkušený
mladý muž.
Požár vypukl ve strojní truhlárně,
kde bylo nashromážděno za několik neděl
pilin a hoblovaček, poněvadž správa
stanovila na úklid těchto hořlavin jen 20
minut denně, což nestačilo na odstranění.
Bylo proto k tomu účelu bez vědomí
správy neužíváno zřízence
Vaňka, ale ten byl na rozkaz Dra Helblinga přidělen
6 neděl před vypuknutím požáru
s okamžitým nastoupením do Vršovic. Proti
tomuto opatření si nikdo netroufat protestovati
a proto se piliny a hoblovačky nahromadily v dílně
o pravděpodobně od plechových rozbitých
kamen chytly.
Na pojištění citadely se platilo ročně
1.400 Kč. Škoda požárem způsobená
činí asi 14,000.000 Kč. Shořelo 6
vozů typ Walter, 7 chassis autobusů, asi 20 motorů
a 12 soustruhů. Z toho asi polovina byla pojištěna.
Různého materiálu shořelo asi za 3
1/2 miliónu Kč. Pojištění bylo
naprosto pochybné, neboť byl na př. pojištěn
sklad tyčového a podobného materiálu
na 2.126.000 KČ, ačkoliv nikdy tohoto materiálu
nebylo více na skladě než za 250.000 Kč
Za to však náhradní dílny byly pojištěny
jen na 300,000 Kč a starý materiál no 10.000
Kč. Pojištěním je kryto pouze 4,029.200
Kč, Materiál v soustružné a obráběcí
stroje vůbec pojištěny nebyly.
Při soupisu shořelého materiálu provedena
byla též účetní závěrka,
která vykázala za rok 1926 ztrátu 2,000.000
Kč. .
Aby byl tento schodek zamaskován, byl dán rozkaz,
aby v bilancí bylo napočítáno aktiv
za 3,000.000 Kč za materiál, kterého bylo
na Vyšehradě prý více než v bilanci
uvedeno.
Požár má býti prostředkem pro
zaktivnění bilance. - Možno tedy shrnouti příčiny
požáru v následující:
1. Žádná organisace služby a práce.
2. Žádný dozor a nespokojenost mezi zaměstnanci.
3. Nedostatečná kamna v místnostech přeplněných
pilinami a hoblovačkami, od nichž se tyto vzňaly
anebo roura doléhala na dřevěný trám.
4. Neodborné vedení celého podniku, které
kritiku odborníků přezíralo.
5. Nevymezená pravomoc a odpovědnost.
Škoda obnáší 14,000.000 Kč a pojištěním
je kryto 4,029.200 Kč. - Zbývá čistá
škoda okrouhle 10,000.000 Kč.
Po této katastrofě marně vtírá
se na mysl otázka zda poštovní podnik automobilový
jest veden v zásadách správného obchodního
podnikání. Ale při bedlivém pozorování
jak se děje náprava, pokud znovuzřízení
dílen a skladu se týče, přicházíme
k odpovědi záporné. A proč? Každý
soukromý podnikatel, stihne-li ho podobná katastrofa,
snaží se v době co nejkratší odstraniti
nepříjemné důsledky její a
hledí, aby dostala se výroba co nejdříve
do kolejí tak, aby mohl plniti dále své závazky.
Ale v našem případě děje se zcela
obráceně. Nové a moderně vystavěné
'dílny a skladiště dlouho zely prázdnotou,
chybělo vnitřní zařízení.
V důsledku toho velké části odborného
a kvalifikovaného personálu užívalo
se k pracím pomocným a nádenickým
místo k pracím odborným Obstarávání
a zadávání strojního a skladního
zařízení dalo se tempem zdlouhavým,
z čehož plyne škoda dvojnásobná,
nehledě k obavám, že se zastaví doprava
na některých venkovských autotratích
pro nedostatek náhradních součástek,
které se zprávě v těchto dílnách
zhotovují a opravují. K tomu ještě druží
se dosti značná přestávka v periodických
generálních opravách autobusů vůbec.
Aby tyto další ztráty nevznikaly, bylo by potřebí
s největším urychlením se postarati,
aby chybějící zařízení
co nejdříve bylo obstaráno, aby další
mezery v opravách a výrob nevznikaly.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní pana ministra pošta telegrafů:
1. Jaké kroky učinila poštovní správa,
aby zajistila vinníky katastrofy a škod požárem
zaviněných a aby odstranila všechny závady
autoprovozu?
2. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným,
‚jaká škoda vznikla požárem vyšehradské
citadely?
3. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným,
kdo nahradí v předu uvedené škody vzniklé
poštovnímu eráru?
4. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným,
co v této věci zařídil aneb co zaříditi
hodlá?
Skláři na Železnobrodsku a v celém Podkrkonoší
zvedli a vedou vysilující boj o snesitelnou úpravu
poměrů mzdových a pracovních. Úprava
těchto poměrů souvisí těsně
celkovou organisací výroby a se způsobem
této výroby jakož i s orgarnisací poměrů
výrobních a odbytových. Výroba méněcenného
zboží a podmínky vývozní a zahraničního
odbytu vůbec nemohly zůstati bez vlivu na situaci
na českém saveru. Existenční úroveň
sklářů z okolí Železnohrodska
byla soustavně ztlačována, zejména
výrobou zboží smirkového, a přesvědčení,
že tento druh výroby, favorisovaný velkými
výrobci a vývozci, je s to úplně ochromiti
náš vývoz a znemožniti upevnění
našeho trhu a rozšíření odbytišť
za. hranicemi, přispělo nemálo k zesílení
trpké a pobouřené nálady mez skláři.
Tisíce rodin, mužů, žen i mladistvých
odkázaných v tomto chudém kraji na práci
sklářskou jako jediný zdroj výživy
a obživy, bylo nuceno domáhati se nápravy.
Výsledkem zoufalých pokusů dovolati se pomoci
pro kraje postižené hladem a bídou, ochrany
proti sobeckým pokusům výrobců, ohroziti
a znehodnotiti naši výrobu a náš zahraniční
trh, byla okupace postižených krajů četnictvem
a soustavné znemožňování práce
o nutnou dohodu se zaměstnavateli a výrobci, zákazem
všech schůzí, schůzek a každého
projevu vůbec, který směřoval k tomu,
aby na poměry upozorněna byla širší
veřejnost i odborné a rozhodující
kruhy.
Četnictvo v Železném Brodě udržované,
přimělo příčin k zákroku.
Klid nebyl nikde porušen., skláři zkrušeni
těžkými poměry, s vyhlídkou na
hoj jednostranně posilovaný opatřeními
oproti pracovníkům, vedoucím v boji o zvýšení
a zabezpečení své existence, současně
hoj o zabezpečení příznivějších
podmínek k zabezpečení posice našeho
státu na zahraničním trhu nedopustili se
ničeho, co by vyvolalo nutnost použití připravovaných
opatření.
A přeci četnictvo ze Železného Brodu
dosud odvoláno nebylo. Podmínky pracovní
a výrobní byly vzájemnou dohodou upraveny
pouze v části odborů a další
jednání neděje se za podmínek příznivějších.
Při tom‚ celá řada úkolů,
jejíchž naléhavost byla jen zvýšena
připadá okresu železnobrodskému, jakož
i obci Železnému Brodu. Nezaměstnanost v oboru
sklářském ukládá okresu i obci
zvýšenou starost o potřeby občanstva,
jehož výrobní a poplatní síla,
trpí nezaměstnaností ve sklářském
průmyslu a důsledky neurovnaných poměrů!
Řada nevyřízených otázek, jež
brání okresu obci, aby mohly plně rozvinouti
orgán na podchycení nezaměstnanosti a dobudování
obecně prospěšných podniků, naléhá
na řešení a volá po zájmu státní
správy.
Táží se proto podepsaní vlády,
pana ministra vnitra, p. ministra obchodu, p. ministra veřejných
prací a p. min. soc. peče:
1. Ví vláda a p. ministři o těchto
poměrech?
2. Co hodlá učiniti vláda, aby otázka
pojizerských sklářů byla vyřešena
v klidu a se zřetelem na citelné sociální
a hospodářské ohrožení Podkrkonoší?
3. Je p. ministr vnitra ochoten odvolati četnické
pohotovosti ze Železného Brodu a okolí?
4. Je pan ministr obchodu připraven, zasáhnouti
pronikavou úpravou podmínek vývozních
v oboru sklářských výrobků
na ochranu zájmu státního jeho dobré
pověsti v zahraniční soutěži
sklářských výrobků i na ochranu
zájmu sklářů?
5. Jest pan ministr veřejných prací ochoten
působiti ke konečnému vyřešení
otázek, spojovaných se zřízením
státní školy sklářské
v železném Brodě, zejména kladně
vyřešiti otázku zvýšení
stavebních nákladů a více prací,
aby tak včasnou výplatou účtů
místnímu živnostnictvu bylo jím umožněno
plniti jich vlastní povinnosti?
6. Jest pan ministr veřejných prací ochoten
zařazením potřebných částek
do rozpočtu k účelům úpravy
silničních objektů umožniti, aby okresy
železnobrodský, tanvaldský a okolní
mohly spolupůsobiti ku zamezení nezaměstnanosti,
jako důsledku úpadku a nezaměstnanosti ve
sklářském průmyslu?
7. Jest pan ministr, sociální péče
informován sociálních následcích
těchto neutěšených poměrů
výrobních a pracovních a jest ochoten v mezích
vlastní působnosti přispěti k odvrácení
důsledků podvýživy, zejména u
mládeže a dětí, vystupňovaných
zapodpořením akce vyživovací a stravovací
prostřednictvím podpory okresní a místní
péče o mládež?
In den Jahren 1922, 1923, 1924 und 1925 sind
den Eisenbahnbediensteten im allgemeinen pauschalierte Personaleinkommensteuerabzüge
von ihren Dienstbezügen gemacht worden. Dadurch sind massenhaft
Überzahlungen an Personalein-kommensteuer erfolgt. Diese
überzahlten Steuerbeträge sollten auf Grund der nachträglich
erfolgten Steuervorschreibungen durch die zuständigen Staatsbahndirektionen
an die betroffenen Eisenbahnbediensteten rückerstattet werden.
Die Vorschreibung der Steuerbemessung, bezw. deren Richtigstellung
für die erwähnten zurückliegenden Jahre durch die
Steuerämter ist aber allgemein eine so schleppende daß
die übergroße Zahl der zu Unrecht abgezogenen bezw.
zuviel gezahlten Steuerbeträte noch immer ausständig
ist die dadurch zu Schaden gekommenen Eisenbahnbediensteten bestürmen
naturgemäß vor allem ihre zuständigen Staatsbahndirektionen
um Rückerstattung der ihnen zu Unrecht zuviel abgezogenen
Steuerbeträge. Die Staatsbahndirektionen können aber
den betroffenen Bediensteten insolange die überzahlten Steuerbeträge
nicht zur Zurückzahlung anweisen, als bei ihnen die Vorschreibungen
von den Steuerämtern über jeden einzelnen Fall nicht
vorliegen.
Ein mit den Vorschreibungen, bezw. Richtigstellungen
der Steuerbemessungen für die zurückliegenden Jahre
am weitesten im Rückstande befindliches Steueramt ist das
Steueramt Freistadt. Dieses Steueramt hat bis jetzt nur den Steuerausgleich
für das Jahr 1921 durchgeführt. Wenn die Steuervorschreibungen
,bei der Steuerverwaltung Freistadt für die rückliegenden
Jahre 1922 bis einschließlich 1926 in dem bisherigen Tempo
weitergehen, steht zu befürchten daß die Eisenbahnbediensteten
noch jahrelang auf die Wiedergutmachung des erlittenen Schadens
durch Rückerstattung der überzahlten Steuerbeträge
werden warten müssen was bei ihren ohnehin unzulänglichen
Einkommen und der in letzter Zeit eingetretenen verteuerten Lebenshaltung
sie umso schwerer trifft.
Der Unterzeichnete fragt daher den Herrn Finanzminister:
1. Sind ihm die, vorangeführten Zustände
im allgemeinen und jene der Steuerverwaltung Freistadt im besonderen
bekannt?
2. Was gedenkt der Herr Finanzminister zu veranlassen,
daß die Steuervorschreibungen für die zurückliegenden
obenangeführten. Jahre durch die Steuerämter raschestens
erfolgen, damit die Staatsbahndirektionen die zu Unrecht abgezogenen,
bezw. überzahlten Steuerbeträge endlich an die betroffenen
Eisenbahnbediensteten, zur Auszahlung bringen können?