989/XX. (překlad).

Interpelace

poslance H. Simma a druhů

ministrovi vnitra o novelování zákona ze dne 3. dubna 1925, číslo 65 Sb. z. a n. o svátcích a památných dnech Československé republiky.

Zákon, jímž byly zrušeny tak zvané dvojité svátky o velikonocích, svatodušních svátcích a vánocích, odmítla celá veřejnost jednomyslně.

Zmíněné dvojité svátky staly se nejen všeobecným národním zvykem, nýbrž nabyly také velkého hospodářského a sociálního významu, takže zákon, který je měl zrušiti, musil úplně ztroskotati o tyto nepřekonatelné skutečnosti.

Dvojité svátky, které ostatně se dodržují ve všech sousedních státech, tvoří pro celý hospodářský život jakési mety čilé obchodní činnosti, jichž nelze podceňovati pro oživení vnitřního trhu. Budiž zde poukázáno jen na vánoční nákupy a na velikonoce, které jsou na začátku jara, což přispívá k tomu, že mnoho jarních nákupů spotřebitelé konají právě vzhledem k nim. Neméně hospodářsky důležité jsou svatodušní svátky, které mají velký význam pro cizinecký ruch.

Pro dělnictvo jsou dvojité svátky nepostradatelné. Pro dělníky a zaměstnance jsou toužebně očekávanou přestávkou a nesčetným otcům rodin a vydržovatelům rodin poskytují často jedinou možnost, aby přišli do užšího styku se svými členy rodiny. Stále ještě trvající bytová nouze nutí mnoho dělníků a zaměstnanců, aby hledali práci mnoho kilometrů daleko od svého bydliště. Podporování vzájemného pocitu odpovědností a rodinného citu jsou již dostatečné důvody pro posílení a pěstování rodinného života, který jest mimo to krutě postižen trvalou hospodářskou krisí. Dvojité svátky to mohou podporovati.

Vedle toho ještě také výdělečně činná mládež, o jejíž ochranu zdraví jest velmi nepatrně postaráno zákony, má zcela přirozené právo udržeti si zdraví a jak tělu tak také duchu dodati novou pružnost ve svátečních dnech. Také to umožňují dvojité svátky co nejlépe.

Znovuzavedení dvojitých svátků jest zvláště oprávněno ještě také proto, že je všechny vrstvy obyvatelstva pokud to mohly činiti, zachovávaly přes to, že byty zrušeny. Tím ovšem zákonné zrušení pozbylo zajisté svého smyslu.

Ze všech těchto důvodů táží se podepsaní, je-li pan ministr ochoten v dohodě s příslušnými ministry změniti zákon ze dne 3. dubna 1925, Číslo 65 Sb. Z. a n' tak, aby do něho byla pojata ustanovení, jimiž se opět zavádějí dvojité svátky a je-li ochoten příslušný návrh co nejdříve podati poslanecké sněmovně? .

V Praze dne 2. dubna 1927.

Simm,

Horpynka, dr. Keibl, Matzner, dr. Rosche, dr. Koberg, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, inž. Kallina,, dr. Schollich, Weber, dr. Lehnert, Wenzel, Patzel, Knirsch, inž. Jung, Siegel, dr. Wollschack, Gregorovits, Fedor, Krebs.

989/XXI. (překlad).

Interpelace

poslance H. Simma a druhů

ministrovi vnitra

o opatření vládního zástupce na schůzi ve Starém Habendorfě, konané dne 25. dubna 1927.

V sobotu, dne 23. dubna 1927 konala se ve Starém Habendorfě (u Liberce) veřejná schůze lidu, na níž se usneslo a již svolalo tamější zastupitelstvo městysu. Na této schůzi jednalo se o hospodářských otázkách, důležitých pro obec, zvláště o elektrárně v Andělské Hoře, dále o návrzích zákonů, které předložila vláda sněmovně, totiž o přímých daních, úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy a organisaci politické správy.

Schůze, jíž předsedalo předsednictvo složené z různých stran, měla úplně řádný a klidný průběh. O obecních záležitostech podal zprávu starosta městysu, a k tomuto bodu programu zaujalo stanovisko rozpravě velké množství účastníků schůze, jichž bylo přes 600. O obou svrchu uvedených návrzích promluvili poslanci Elstner a Simm a tajemník strany Vorbach. Přítomný vládní komisař neuznal za nutné přerušiti ani jediné ze tří řečníků, což jest důkazem, že mluvili věcně a kriticky. Schůze měla býti zakončena hlasováním o resoluci tohoto znění:

"Voličstvo městyse Starého Habendorfu, shromážděné dne 23. dubna 1927 ve Starém Habendorfu, odmítá se vší rozhodností návrh správní reformy, který podala vláda ve sněmovně. Takovouto správní reformou, která znamená návrat k dávno překonaným policejním metodám, ruší se politická činnost obyvatelstva a osobní svoboda. O odvoláních a sporech v komunálních záležitostech budou nyní rozhodovati političtí úředníci kteří nemají ani tušení o skutečných potřebách a nutnostech obce. Národního míru, který by mohl býti zahájen skutečnou správní reformou tímto návrhem se nedosáhne. Naopak v korporacích, které se mají podle tohoto zákona zříditi, propukne národní hoj s mnohem větší vášnivostí a sociální, kulturní a hospodářské věci budou vyřizovány velmi macešsky. Správní reforma, která by mohla býti pákou k pokroku, stane se tak nástrojem zotročení lidu. Proto. veškeré voličstvo všech stran, zastoupených v obecním zastupitelstvu, žádá, aby jeho zástupci ve sněmovně pracovali pro nejširší vybudování samosprávy a jednotně vystoupili proti tomuto vládnímu návrhu."

Zástupce vlády však zabránil tomuto hlasování, což vzbudilo pochopitelnou nevoli shromáždění.

Domníváme se, že postup vládního zástupce jest neodůvodněný. Obsah resoluce jest takový, že se o něm mohlo beze všeho hlasovati na stech předchozích jiných schůzích. Musíme tedy zvěděti, zda pan vládní zástupce učinil tak na vyšší rozkaz. Nestalo-li se to na vyšší rozkaz interpelantům záleží na tom, aby zvěděli míněni pana ministra v této věcí:

1. Zda postup vládního zástupce na uvedené schůzi pokládá za správný?

2. Ne-li, jak ho pan ministr hodlá upozorniti, že překročil svůj obor působnosti?

V Praze dne 26. dubna 1927.

Simm,

dr. Wollschack, Patzel, Wenzel, dr. Jabloniczky, Fedor, Gregorovits, Knirsch, inž. Jung, Krebs, inž. Kallina, dr. Schollich, dr. Rosche, Matzner, dr. Keibl, Horpynka, Weber, dr. Lehnert, dr. Koberg, Siegel, dr. Szüllö.

989./XXII.

Interpelace

poslanců Jana Koudelky, inž. Jar. Nečase, Frant. Svobody, J. Bečko a soudr.

ministerskému předsedovi,

že státní pozemkový úřad neprávem zadržuje přeplatky drobných nabyvatelů půdy.

Při provádění pozemkové reformy přihází se často z různých důvodů, že drobní zemědělci, nabyvatelé zabrané půdy, zaplatí státnímu pozemkovému úřadu více nežli jsou povinni. Děje se ta.k zejména u zaměstnanců, kteří obdrželi příděl na nějž musili složiti zálohu bez ohledu na to, že úřad byl jím povinen peněžitým odbytným, které se z ceny za přidělenou půdu odráží. Jde velkou většinou o přeplatky chudých lidi, z nichž opět velká část hotových peněz nemá, naopak musí hledati úvěr: úvěr na zaplacení půdy, na nutné stavby, na zařízení a pod.

Je proto příkazem svědomitého, úřadu tyto přeplatky vrátiti oprávněným co možno nejdříve, tím spíše, že z nich neplatí úrok, který jinak za své pohledávky za nabyvateli půdy. Státní pozemkový úřad bezohledně požaduje. Této svědomitosti není však tu Státního pozemkového úřadu. U tohoto úřadu, který péči o drobné zemědělce má za úřední povinnost, který měl zorganisovati úvěrovou službu pro nabyvatele půdy a neučinil tak, a který nad to ještě zadržováním přeplatků vhání chudé venkovské lidi do dluhů a poškozuje je ztrátou úroků.

Marny byly dosud všechny urgence za vrácení přeplatků, Tři až také čtyři roky čekají drobní venkovští lidé, za časté nejchudší bývalí zaměstnanci na vracejí přeplacených částek. Marny jsou cesty do Prahy na Státní pozemkový úřad: všem odpovídá se stejně: Čekejte, až na vás dojde řada, máme toho zde mnoho. Avšak tito lidé nejsou povinni čekat na své peníze podle libovůle Státního pozemkového úřadu. Nežádají přece žádnou milost, nýbrž jen to, co je jejích.

Poněvadž stav vracení těchto přeplatků je takový, že třeba podnikati intervence, aby byly Oprávněným vráceny a poněvadž ani intervence nepomáhají a poškození nedostávají ze Státního pozemkového úřadu své peníze nezbývá, než veřejně poukázati na tyto poměry a žádati energicky nápravu tohoto ostudného stavu.

Podepsaní se proto táží:

1. Zná pan ministerský předseda tyto poměry? Ví, že Státní pozemkový úřad po léta zadržuje chudým venkovským lidem jejich vlastní peníze a ze jsou marny jejich intervence, aby úřad konal tu svou samozřejmou rovinnost?

2. Jaký je detailní stav těchto přeplatků a ze které doby pocházejí?

3. Je par ministerský předseda. ochoten naříditi zjištění těchto závad i příčin jejich a postarati se aby státní úřad bezodkladně vrátil lidem jejich peníze?

V Praze dne 10. května 1927.

Koudelka,

inž. Nečas, Svoboda, Bečko, Hampl, dr. Dérer. Dr. Winter. Karpíšková, Johanis, Jaša, Pík, Geršl, Brodecký, Tomášek, Klein, V. Beneš, Srba, Kříž, Stivín, R. Chalupa, Brožík, Remeš, A. Chalupa.

989. /XXIII.

Interpelace

poslance V. Brodeckého a soudruhů

ministru veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

o úpravě služného obvodním lékařům podle zákona 106/26 Sb. z. a n. a o příplatcích na místnosti a jiné potřeby.

Zákonem ze dne 24. června 1926, č. 105 Sb. z. a .n. byly upraveny platové poměry státních, obecních (městských) a obvodních lékařů se zpětnou platností od 1. ledna 1926.

Ač od vyhlášení zákona uplynul téměř rok a jeho zpětná účinnost počíná 1. lednem 1926, nebyly státním lékařům obvodním dosud likvidovány ani doplatky, na něž tito mají oprávněný nárok, ba dokonce nevyplácí se jim ani vyšší služné, určené shora citovaným zákonem.

Postavení obvodních lékařů jest velmi zhoršeno všeobecným zdražovacím všech životních potřeb, nehledě také k tomu, že výlohy spojeně s velmi obsáhlou úřední agendou kancelářskou musejí hraditi z vlastních prostředků. Obvodní lékaři musí svoji službu vykonávati z velké části ve vlastních místnostech nepožívajíce příplatků ani na nájemné, ani na otop, světlo a čištění. Tím, že se nehradí nutné výlohy, jakož í stálými průtahy při provádění platového zákona, jsou velmi citelně poškozováni.

Tážeme se proto pana ministra zdravotnictví a tělesné výchovy:

1. Je ochoten provésti okamžitě úpravu služného obvodních lékařů podle zákona čís. 106/26 Sb. z. a n.?

2. Je ochoten postarati se, aby obvodním lékařům vyplacen byl přiměřený paušál na kancelářské potřeby a korespondencí, jakož i příplatky na nájemné, otop, světlo a čištění místností služebně užívaných, kteréžto výlohy až dosud museli obvodní lékaři hraditi ze svého?

V Praze dne 10 května 1927.

Brodecký,

Hampl, Brožík, Johanis, Jaša. A. Chalupa, inž. Nečas, Stivín, Chalupník, V. Beneš, Koudelka, R. Chalupa, Klein, Kříž, Svoboda, Tomášek, Remeš, dr. Winter, Karpíšková, Biňovec, Srba, Pik, Geršl.

989./XXIV.

Interpelace

poslanců H. Bergmanna, B. Procházky, L. Pechmanové a spol.

ministru pošt a telegrafů

o požáru vyšehradské citadely a o poměrech poštovní autodopravě.

Dne 10. ledna 1927 vyhořela vyšehradská citadela, v níž umístěno bylo hospodářské oddělení (dílny, skladiště a některé kanceláře). Když byla technická ústředna pošt. autoprovozu přeměněna v hospodářské oddělení, zůstali tam jako přednosta inž. Neubert a jeho zástupce inž. Daneš. Úředníci správy autoprovozu do dojížděli ze Smíchova na Vyšehrad denně nebo obden, aby se přesvědčovali o příchodu zaměstnanců do služby a zařídili co jest potřebné. Přednosta Neubert a jeho zástupce inž. Daneš pracovali podle pokynů správy jako úředníci subalterní a vykonávali většinou práce kancelářské, nemajíce žádné pravomoci ačkoliv několikrát žádali, aby pravomoc jejich byla dekretálně vymezena.

Ačkoliv úředníci správy měli a museli nedostatky v citadele pozorovati, nestarali se o ně, a Neubert s Danešem starali se jen o práce kancelářské.

V důsledku nevymezené kompetence upadala autorita obou těchto úředníků mezi zaměstnanci, neboť správa jednala s nimi sama.

Správy budov nebylo a proto také nikdo na ně nedozíral a o ně se nikdo nestaral; důsledek toho byl, že několikrát bylo nebezpečí požáru, který byl vždy uhašen.

Jednou hořelo v garáži, po druhé v bezprostřední blízkosti benzinového skladu, dvakrát v truhlárně a jednou v kanceláři.

Přes to nebyla učiněna žádná bezpečnostní opatření, ačkoliv byla správa několikráte upozorněna a vyzvána nařízeními požárního odboru obce pražské a počítalo se s určitostí, že následkem toho jednou ke katastrofě musí dojiti.

Ačkoliv v citadele bydleli 3 zřízenci, nebylo jim uloženo, aby po odchodu zaměstnanců všechny budovy obhlédli a přesvědčili se, nehrozí-li nějaké nebezpečí. Zkrátka nebylo ani organisace práce ani dozoru.

Denní tisk velmi podrobně se o těchto poměrech rozepsal. Citujeme jen některé ze zpráv, jež dokazují, jaké poměry v tomto podniku panovaly. Národní Politika 2. února napsala:

"Stejný loket pro jednotlivce i stát. K otázce náhrady škody při požáru na Vyšehradě.

Jsou jisté právní zásady, které jsou vtěleny do soukromoprávních i veřejnoprávních soustav a zákonníků všech spořádaných a civilisovaných států. Jednou z těchto zásad jest povinnost každého jednati podle obvyklostí dobrého hospodáře. Kdo tuto zásadu nějakým jednáním nebo nejednáním poruší, jest donucován k náhradě škody tím vzniklé a bývá v některých případech za to ještě pokutován a trestán. K dodržování této zásady jest přidržován každý jednotlivec, obývající ve státě, a přirozeně také stát, jako právnická osoba a jako soudem všech jednotlivců, kteří stát tvoři.

Přes to jsme zkušenostmi velmi často poučováni o tom, že stát leckdy jako "Dobrý hospodář" nejedná, ba že v této otázce počíná si často mnohem ledabyleji, nedbaleji nežli jednotlivci. Jako zvlášť příznačné důkazy této skutečnosti byl u nás v poslední době uváděn požár poštovních skladišť a dílen ve vyšehradské citadele. Požárem na citadele bylo zničeno státního majetku za mnoho milionů korun. O tom, jak vznikl požár ve vyšehradské citadele, proč nabyl tak velkých rozměrů a proč měl za následek tak veliké poškození státního majetku, bylo sděleno tolik, a tak křiklavých podrobností, že ztát ukázal se v tomto případě v úloze "nedobrého hospodáře". Bylo, sděleno, že cenný poštovní materiál byl ve vyšehradské citadele uložen za opatření nejprimitivnějších, že tam nebylo dostatečného dozoru, že tam nebylo organisace práce a střežení, že tam nebylo nejzákladnějších ochranných zařízení proti nebezpečí ohně. Bylo dokonce sděleno, že státní majetek tam uložený, nebyl ani pojištěn proti ohni, a že škoda, požárem způsobená, připadne celou svou tíží na úkor státního rozpočtu, Podle dřívější - a doufejme také, dosavadní prakse - byl každý požár předmětem soudního vyšetřování, a je tudíž na snad, že také vyšehradský požár bude s největší bedlivostí vyšetřen, a že otázka jeho zavinění bude zjištěna.

Právní systém je založen také na zásadě, že zaměstnavatel je práv za jednání nebo za opomenutí svých zaměstnanců, případně za "culpa in eligendo", za vinu v nevhodném jejich výběru. Také tato zásada platí nejen pro jednotlivce, ale také pro stát. Musí býti praktikována, případně znovu nastolena na místo, které ji náleží, vzhledem k dalekosáhlým vlastnickým i morálním zájmům států, najme v nynější době, kdy snad ve všech státech následkem událostí světové války i poválečných politických, hospodářských a sociálních převratů, dostaly se na odpovědná místa osoby, které nemají pro ně ani dosti vědomosti, ani zkušenosti, ani smyslu pro odpovědnost.

Večerník Práva Lidu píše: "Kdo zavinil požár vyšehradské citadely?

Dnes je jíž téměř jisto, že ohromný požár vyšehradské citadely zaviněn byl lajdáctvím státní správy, která nedbala výstrah, upozornění i nařízení požárního odboru pražského.

V místě, přeplněném hořlavinami, byla vadná kamna, pro velký tento objekt byl pouze jeden hlídač, ač z důvodů bezpečnostních bylo žádáno a nařízeno, aby dohled byl rozšířen. Vodovod v obvodu nebyl dimensován pro tak důležitý objekt.

Magistrát při komisionelním řízení zakázal jakékoliv skladování.

Několikráte byly komisionelně shledány závady a nařízeno jich odstranění.

Garáže přepaženy byly pouze dřevěnými stěnami.

Ve skladišti pracovalo na 120-150 lidí v hrozném nepořádku.

Na dvoře provádělo se autogenní sváření bez vědomí magistrátu a zde také explodovalo při požáru 7-8 bomb kyslíkových.

Poštovní správa, ač má ve Vršovicích garáže hotové, nechávala na Vyšehradě skladiště a garáže, a nyní se po požáru ihned stěhuje do garáží vršovických.

Těchto několik ukázek stačí k posouzení, že se strany státních orgánů nebylo dbáno magistrátních nařízení, že v místnostech požárně nebezpečných nechávaly pracovati 120 až 150 dělníků, kteří se mohli lehce státi obětí lajdáctví státních orgánů."

"České Slovo" napsalo: "Praha žádá od poštovního eráru náhradu za vyšehradskou citadelu. Městská rada pražská se usnesla, aby byl poštovní správě předložen požadavek náhrady škod, vzešlých městu Praze zničením vyšehradské citadely požárem. Náhrada v obnosu Kč 520.000 se odůvodňuje tím, že poštovní erár neučinil náležitých opatření bezpečnostních, jimiž by se dalo katastrofě předejíti."

Poštovní správa na tyto zprávy vůbec nereagovala, což vyvolalo ve veřejnosti trapný dojem.

Správce autoprovozu odbor, rada JUDr. Vilibald Helbling staral se o maličkosti, ale o citadelu se nestaral, neboť jako právník nerozumí technickým potřebám a staral se spíše o formálnosti administrativního rázu.

Návrh techniků - kritika nedostatků - byly soustavně ignorovány a jejich činnost spíše znemožňována. Zavedl se systém donášečství a každý návrh a kritika se považovaly za urážku o přísně se potíraly a upozornění podřízených byla spíše stíhána jako delikt, než aby se vážně vzala v úvahu. Zástupce JUDr. Helblinga je Dr. Třeštík, libující si v stejném systému, který vyvolal napjatý poměr mezi zaměstnanci a správou Hrozby a tresty, disciplinárky byly považovány za nejvhodnější prostředky.

Disciplinárky dokázaly téměř vždy, že podřízený zaměstnanec měl pravdu. Nad pořádkem v dílnách bděl dílenský mistr Krňanský.

Podlahy a stropy, dřevěné, silně nasáklé benzinem a oleji, skýtaly vhodnou stravu požáru, zvlášť když v jednotlivých místnostech byla umístěna plechová železná, rozbitá kamna a roury vedly dřevěným stropem. Za takových okolnosti vypukl požár.

V době požáru byl Krňanský nemocen a službu zastával oficiál Mikeš, nezkušený mladý muž.

Požár vypukl ve strojní truhlárně, kde bylo nashromážděno za několik neděl pilin a hoblovaček, poněvadž správa stanovila na úklid těchto hořlavin jen 20 minut denně, což nestačilo na odstranění.

Bylo proto k tomu účelu bez vědomí správy neužíváno zřízence Vaňka, ale ten byl na rozkaz Dra Helblinga přidělen 6 neděl před vypuknutím požáru s okamžitým nastoupením do Vršovic. Proti tomuto opatření si nikdo netroufat protestovati a proto se piliny a hoblovačky nahromadily v dílně o pravděpodobně od plechových rozbitých kamen chytly.

Na pojištění citadely se platilo ročně 1.400 Kč. Škoda požárem způsobená činí asi 14,000.000 Kč. Shořelo 6 vozů typ Walter, 7 chassis autobusů, asi 20 motorů a 12 soustruhů. Z toho asi polovina byla pojištěna.

Různého materiálu shořelo asi za 3 1/2 miliónu Kč. Pojištění bylo naprosto pochybné, neboť byl na př. pojištěn sklad tyčového a podobného materiálu na 2.126.000 KČ, ačkoliv nikdy tohoto materiálu nebylo více na skladě než za 250.000 Kč Za to však náhradní dílny byly pojištěny jen na 300,000 Kč a starý materiál no 10.000 Kč. Pojištěním je kryto pouze 4,029.200 Kč, Materiál v soustružné a obráběcí stroje vůbec pojištěny nebyly.

Při soupisu shořelého materiálu provedena byla též účetní závěrka, která vykázala za rok 1926 ztrátu 2,000.000 Kč. .

Aby byl tento schodek zamaskován, byl dán rozkaz, aby v bilancí bylo napočítáno aktiv za 3,000.000 Kč za materiál, kterého bylo na Vyšehradě prý více než v bilanci uvedeno.

Požár má býti prostředkem pro zaktivnění bilance. - Možno tedy shrnouti příčiny požáru v následující:

1. Žádná organisace služby a práce.

2. Žádný dozor a nespokojenost mezi zaměstnanci.

3. Nedostatečná kamna v místnostech přeplněných pilinami a hoblovačkami, od nichž se tyto vzňaly anebo roura doléhala na dřevěný trám.

4. Neodborné vedení celého podniku, které kritiku odborníků přezíralo.

5. Nevymezená pravomoc a odpovědnost.

Škoda obnáší 14,000.000 Kč a pojištěním je kryto 4,029.200 Kč. - Zbývá čistá škoda okrouhle 10,000.000 Kč.

Po této katastrofě marně vtírá se na mysl otázka zda poštovní podnik automobilový jest veden v zásadách správného obchodního podnikání. Ale při bedlivém pozorování jak se děje náprava, pokud znovuzřízení dílen a skladu se týče, přicházíme k odpovědi záporné. A proč? Každý soukromý podnikatel, stihne-li ho podobná katastrofa, snaží se v době co nejkratší odstraniti nepříjemné důsledky její a hledí, aby dostala se výroba co nejdříve do kolejí tak, aby mohl plniti dále své závazky. Ale v našem případě děje se zcela obráceně. Nové a moderně vystavěné 'dílny a skladiště dlouho zely prázdnotou, chybělo vnitřní zařízení. V důsledku toho velké části odborného a kvalifikovaného personálu užívalo se k pracím pomocným a nádenickým místo k pracím odborným Obstarávání a zadávání strojního a skladního zařízení dalo se tempem zdlouhavým, z čehož plyne škoda dvojnásobná, nehledě k obavám, že se zastaví doprava na některých venkovských autotratích pro nedostatek náhradních součástek, které se zprávě v těchto dílnách zhotovují a opravují. K tomu ještě druží se dosti značná přestávka v periodických generálních opravách autobusů vůbec. Aby tyto další ztráty nevznikaly, bylo by potřebí s největším urychlením se postarati, aby chybějící zařízení co nejdříve bylo obstaráno, aby další mezery v opravách a výrob nevznikaly.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra pošta telegrafů:

1. Jaké kroky učinila poštovní správa, aby zajistila vinníky katastrofy a škod požárem zaviněných a aby odstranila všechny závady autoprovozu?

2. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, ‚jaká škoda vznikla požárem vyšehradské citadely?

3. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, kdo nahradí v předu uvedené škody vzniklé poštovnímu eráru?

4. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil aneb co zaříditi hodlá?

V Praze dne 10. května 1927.

Bergmann, Procházka, Pechmanová,

Sladký, Chvojka, dr. Patejdl, David, Netolický, Prášek, Zeminová, dr. Franke, Lanc, Moudrý, Červinka, dr. Uhlíř, Knejzlík, Langr, Riedl, Špatný, Hrušovský, Mikuláš, Tučný.

989./XXV.

Interpelace

poslanců L. Pechmanové, J. Davida, Vl. Chvojky a druhů

ministru vnitra o událostech v Železném Brodě a o poměrech sklářů podkrkonošských.

Skláři na Železnobrodsku a v celém Podkrkonoší zvedli a vedou vysilující boj o snesitelnou úpravu poměrů mzdových a pracovních. Úprava těchto poměrů souvisí těsně celkovou organisací výroby a se způsobem této výroby jakož i s orgarnisací poměrů výrobních a odbytových. Výroba méněcenného zboží a podmínky vývozní a zahraničního odbytu vůbec nemohly zůstati bez vlivu na situaci na českém saveru. Existenční úroveň sklářů z okolí Železnohrodska byla soustavně ztlačována, zejména výrobou zboží smirkového, a přesvědčení, že tento druh výroby, favorisovaný velkými výrobci a vývozci, je s to úplně ochromiti náš vývoz a znemožniti upevnění našeho trhu a rozšíření odbytišť za. hranicemi, přispělo nemálo k zesílení trpké a pobouřené nálady mez skláři. Tisíce rodin, mužů, žen i mladistvých odkázaných v tomto chudém kraji na práci sklářskou jako jediný zdroj výživy a obživy, bylo nuceno domáhati se nápravy.

Výsledkem zoufalých pokusů dovolati se pomoci pro kraje postižené hladem a bídou, ochrany proti sobeckým pokusům výrobců, ohroziti a znehodnotiti naši výrobu a náš zahraniční trh, byla okupace postižených krajů četnictvem a soustavné znemožňování práce o nutnou dohodu se zaměstnavateli a výrobci, zákazem všech schůzí, schůzek a každého projevu vůbec, který směřoval k tomu, aby na poměry upozorněna byla širší veřejnost i odborné a rozhodující kruhy.

Četnictvo v Železném Brodě udržované, přimělo příčin k zákroku. Klid nebyl nikde porušen., skláři zkrušeni těžkými poměry, s vyhlídkou na hoj jednostranně posilovaný opatřeními oproti pracovníkům, vedoucím v boji o zvýšení a zabezpečení své existence, současně hoj o zabezpečení příznivějších podmínek k zabezpečení posice našeho státu na zahraničním trhu nedopustili se ničeho, co by vyvolalo nutnost použití připravovaných opatření.

A přeci četnictvo ze Železného Brodu dosud odvoláno nebylo. Podmínky pracovní a výrobní byly vzájemnou dohodou upraveny pouze v části odborů a další jednání neděje se za podmínek příznivějších.

Při tom‚ celá řada úkolů, jejíchž naléhavost byla jen zvýšena připadá okresu železnobrodskému, jakož i obci Železnému Brodu. Nezaměstnanost v oboru sklářském ukládá okresu i obci zvýšenou starost o potřeby občanstva, jehož výrobní a poplatní síla, trpí nezaměstnaností ve sklářském průmyslu a důsledky neurovnaných poměrů!

Řada nevyřízených otázek, jež brání okresu obci, aby mohly plně rozvinouti orgán na podchycení nezaměstnanosti a dobudování obecně prospěšných podniků, naléhá na řešení a volá po zájmu státní správy.

Táží se proto podepsaní vlády, pana ministra vnitra, p. ministra obchodu, p. ministra veřejných prací a p. min. soc. peče:

1. Ví vláda a p. ministři o těchto poměrech?

2. Co hodlá učiniti vláda, aby otázka pojizerských sklářů byla vyřešena v klidu a se zřetelem na citelné sociální a hospodářské ohrožení Podkrkonoší?

3. Je p. ministr vnitra ochoten odvolati četnické pohotovosti ze Železného Brodu a okolí?

4. Je pan ministr obchodu připraven, zasáhnouti pronikavou úpravou podmínek vývozních v oboru sklářských výrobků na ochranu zájmu státního jeho dobré pověsti v zahraniční soutěži sklářských výrobků i na ochranu zájmu sklářů?

5. Jest pan ministr veřejných prací ochoten působiti ke konečnému vyřešení otázek, spojovaných se zřízením státní školy sklářské v železném Brodě, zejména kladně vyřešiti otázku zvýšení stavebních nákladů a více prací, aby tak včasnou výplatou účtů místnímu živnostnictvu bylo jím umožněno plniti jich vlastní povinnosti?

6. Jest pan ministr veřejných prací ochoten zařazením potřebných částek do rozpočtu k účelům úpravy silničních objektů umožniti, aby okresy železnobrodský, tanvaldský a okolní mohly spolupůsobiti ku zamezení nezaměstnanosti, jako důsledku úpadku a nezaměstnanosti ve sklářském průmyslu?

7. Jest pan ministr, sociální péče informován sociálních následcích těchto neutěšených poměrů výrobních a pracovních a jest ochoten v mezích vlastní působnosti přispěti k odvrácení důsledků podvýživy, zejména u mládeže a dětí, vystupňovaných zapodpořením akce vyživovací a stravovací prostřednictvím podpory okresní a místní péče o mládež?

V Praze dne 10. května 1927.

Pechmanové, David, Chvojka,

Bergmann, Slavíček, Knejzlík, Langr, Hrušovský, Mikuláš. dr. Franke, Zeminová, Tučný, Prášek, Netolický, Sladký, Červinka, Špatný, dr. Patejdl, Procházka, Lanc, Riedl, dr. Uhlíř, Moudrý.

Původní znění ad 989./IX.

Interpellation

des Abgeordneten Grünzner und Genossen

an den Finanzminister

betreffend die unhaltbaren Zustände in Angelegenheit der Steuervorschreibungen für Eisenbahnbedienstete bei der Steuerbehörde in Freistadt.

In den Jahren 1922, 1923, 1924 und 1925 sind den Eisenbahnbediensteten im allgemeinen pauschalierte Personaleinkommensteuerabzüge von ihren Dienstbezügen gemacht worden. Dadurch sind massenhaft Überzahlungen an Personalein-kommensteuer erfolgt. Diese überzahlten Steuerbeträge sollten auf Grund der nachträglich erfolgten Steuervorschreibungen durch die zuständigen Staatsbahndirektionen an die betroffenen Eisenbahnbediensteten rückerstattet werden. Die Vorschreibung der Steuerbemessung, bezw. deren Richtigstellung für die erwähnten zurückliegenden Jahre durch die Steuerämter ist aber allgemein eine so schleppende daß die übergroße Zahl der zu Unrecht abgezogenen bezw. zuviel gezahlten Steuerbeträte noch immer ausständig ist die dadurch zu Schaden gekommenen Eisenbahnbediensteten bestürmen naturgemäß vor allem ihre zuständigen Staatsbahndirektionen um Rückerstattung der ihnen zu Unrecht zuviel abgezogenen Steuerbeträge. Die Staatsbahndirektionen können aber den betroffenen Bediensteten insolange die überzahlten Steuerbeträge nicht zur Zurückzahlung anweisen, als bei ihnen die Vorschreibungen von den Steuerämtern über jeden einzelnen Fall nicht vorliegen.

Ein mit den Vorschreibungen, bezw. Richtigstellungen der Steuerbemessungen für die zurückliegenden Jahre am weitesten im Rückstande befindliches Steueramt ist das Steueramt Freistadt. Dieses Steueramt hat bis jetzt nur den Steuerausgleich für das Jahr 1921 durchgeführt. Wenn die Steuervorschreibungen ,bei der Steuerverwaltung Freistadt für die rückliegenden Jahre 1922 bis einschließlich 1926 in dem bisherigen Tempo weitergehen, steht zu befürchten daß die Eisenbahnbediensteten noch jahrelang auf die Wiedergutmachung des erlittenen Schadens durch Rückerstattung der überzahlten Steuerbeträge werden warten müssen was bei ihren ohnehin unzulänglichen Einkommen und der in letzter Zeit eingetretenen verteuerten Lebenshaltung sie umso schwerer trifft.

Der Unterzeichnete fragt daher den Herrn Finanzminister:

1. Sind ihm die, vorangeführten Zustände im allgemeinen und jene der Steuerverwaltung Freistadt im besonderen bekannt?

2. Was gedenkt der Herr Finanzminister zu veranlassen, daß die Steuervorschreibungen für die zurückliegenden obenangeführten. Jahre durch die Steuerämter raschestens erfolgen, damit die Staatsbahndirektionen die zu Unrecht abgezogenen, bezw. überzahlten Steuerbeträge endlich an die betroffenen Eisenbahnbediensteten, zur Auszahlung bringen können?

Prag, am 26. April 1927.

Grünzner,

Schäfer, Pohl, Blatny, Harus, Schuster, Čermák, Kirpal, Hackenberg, Šliwka, Schweichhart, Katz, Chlouba, Taub, dr. Gáti, .Mikulíček, Kreibich, dr. Czech, Kaufmann, de Witte, Heeger.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP