Odůvodnění.

Část všeobecná.

Jedním z nejvýznačnějších zákonů z prvé doby po převratu jest župní zákon, jenž způsobem s administrativního stanoviska v podstatě účelným upravoval vnitřní správu. Přinášelť jednotnost správy vedle odstranění význačných závad, které po léta byly příčinou stížností a různých reformních snah.

Dříve než mohl býti tento zákon všeobecně proveden, byla však vývojem poměrů, vyvolána potřeba jej v některých směrech pozměniti. Jest to zejména otázka územního rozdělení, která již při projednávání zákona byla nejobtížnější a jejíž způsob řešení v zákoně od prvopočátku vyvolával snahy po novelisaci. Šlo hlavně o to, mají-li býti tvořeny župy v rozsahu, jak byl stanoven župním zákonem, či jda by se spíše doporučovaly župy větší, dokonce župy shodující se s dosavadními zeměmi nebo naopak župy s rozsahem menším.

Zkušenosti, které se získaly na Slovensku se Kupním zřízením, ukazují, že jen větší správní celky mohou úspěšně plniti veliké úkolu, jež zákon župám ukládá. Z rozpočtů župních na rok 1925 a 1926 lze také seznati, že, ačkoli působnost žup prozatím přirozeně se nemohla všestranně rozvinouti, přece náklady župní jsou značné a župní správa poměrně drahá. Zejména náklady na ústřední správu župní nejsou v náležitém poměru k rozsahu jednotlivých žup a jejich dosavadní činnosti. K tomu přistupuje i nestejnoměrné zatížení obyvatelstva vznikající tím, že právě župy s menší. finanční nosností vyžadují daleko intensivnější činnosti, aby bylo vyhověno alespoň nejnaléhavějším potřebám a zájmům župního obyvatelstva.

Mohla-li býti dříve pochybnost o účelnosti velkých anebo malých celků správních, dlužno pokládati nyní tuto otázku za rozřešenu ve prospěch velkých správních obvodů směrnicemi danými Národním shromážděním v zákoně čís. 286/24 Sb. z. a n. o úsporných opatřeních ve veřejné správě.

Tento zákon totiž v § 2 mimo jiné nařizuje: "úkoly veřejné správy buďtež obstarávány co nejjednodušeji a nejúsporněji.

K tomu konci buďtež provedena zejména tato opatření:

1. Organisace veřejné správy budiž zrevidována a vybudována ve všech stupních a odvětvích s jednotného hlediska a účelně;

úřady a zařízení, jichž samostatné trvání není odůvodněno ani věcnými ani místními poměry, buďtež spojeny nebo zrušeny,

správní úkoly, které dosud jsou obstarávány správními úřady a orgány vyššího stupně, buďtež tam, kde se to jeví účelným, přeneseny na úřady a orgány nižšího stupně,

souběžné obstarávání téže nebo podstatně stejné agendy různými úřady neb orgány, zejména úřady neb orgány různých resortů budiž, odstraněno soustředěním této agendy.

2. Správní řízení budiž zjednodušeno a jednotně upraveno."

Má-li se podle tohoto zákona revisí organisace veřejné správy docíliti jejího zlevnění, nutno upustiti na dohlednou dobu od jakéhokoli rozmnožování dosavadních úřadů. Je naopak třeba při revisi organisace politické správy vhodným sloučením některých dosavadních úřadů ji zjednodušiti, a to nejen, pokud jde o odstranění t. zv. dvojí koleje, jak to již zamýšlel župní zákon, nýbrž i, pokud jde zejména o počet úřadů druhé stolice.

Vláda chtějíc se vyvarovati tvoření zcela nových více méně umělých správních obvodů, má za to, že nejúčelnějším bylo by se přidržeti vžitých zemských celků, pokud svým nynějším rozsahem vyhovují požadavku úsporné správy.

Z toho důvodu se navrhuje rozděliti celé státní území pouze na čtyři správní obvody, a to na zemi českou, Moravskoslezskou, Slovenskou a Podkarpatoruskou a v každé z nich zříditi zemský úřad jako jediný politický úřad druhé stolice. V důsledku toho se zrušují zemská správa politická v Opavě, jejíž dosavadní správní obvod se slučuje s obvodem dosavadní zemské správy politické v Brně, dále župní úřady na Slovensku, na jejíchž místo nastoupí zemský úřad v Bratislavě, a civilní správa na Podkarpatské Rusi a župní úřad v Podkarpatské Rusi, místo nichž se zřizuje zemský úřad v Mukačevě.

Podkarpatská Rus, která ve smyslu ústavní listiny a dosavadních zákonů tvoří zvláštní území, bude tudíž tvořiti také zvláštní správní obvod.

Zmenšením počtu politických úřadů druhé stolice na čtyři bude možno tyto úřady tak vybudovati, aby poskytovaly plnou záruku řádného obstarávání správy. Tím se také umožní zkrátiti instanční pořad, hlavní to předpoklad zjednodušení a zlevnění správy. Z toho důvodu se zkracuje v předložené osnově instanční pořad na dvě stolice.

Jedním z hlavních účelů župní reformy byla ovšem snaha odstraniti dosavadní přílišné zatížení zemských politických správ, zejména v Čechách. účelu toho hledí dosáhnouti předložený návrh v duchu zákona o úsporných opatřeních způsobem vhodnějším; zkracuje instanční pořad, dává možnost přesunouti působnost zemské správy politické a upraviti účelně správní řízení.

Aby byl rozšířen vliv obyvatelstva na obstarávání úkolů, které župní zákon vyhražuje okresním výborům, buduje návrh analogicky podle zemských zastupitelstev a dosavadních okresních zastupitelstev v Čechách také zastupitelstva okresní.

Ustanovení o hospodářství zemském a okresním byla přizpůsobena zásadám vládního návrhu zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy (tisk poslanecké sněmovny č. 705/1926) vzhledem k pokročilému stavu jeho projednávání. Bude věcí dalšího vývoje legislativy přikročiti k účelnému rozdělení úkolů mezi obcí, okresem, zemí a státem a podle toho upraviti i finanční konstrukci autonomních svazků tak, aby měly účelné, jejich úkolům a povaze odpovídající, dostatečné a pružné příjmy vlastní a aby byly podrobně stanoveny též methody finančního hospodářství, t. j. forma rozpočtů, jich sdělávání, provádění a kontrola.

Až na tyto podstatné změny nedotýká se návrh zásad, na nichž je vybudován župní zákon. Jak z uvedeného patrno, spočívá hlavní změna jen v územním rozsahu správních celků, kdežto jinak zachovává osnova celou strukturu župního zákona. Zemský president přejímá postavení županů, zemská zastupitelstva, zemské výbory a komise, zemské úřady působnost župních zastupitelstev, výborů, komisí a úřadů. Postavení okresního náčelníka mění se do té míry, že se stává také předsedou okresního zastupitelstva; toto přejímá působnost okresního výboru, pokud nejde o přípravu jednání zastupitelstva a o běžné hospodářství okresní; tato činnost zůstává okresnímu výboru.

V důsledku nové konstrukce odpadají ovšem ustanovení o župních svazech.

Župní zákon upravuje v § 1 všeobecně kompetenci župních a okresních úřadů. Návrh doplňuje toto ustanoveni v části prvé systematickým shrnutím předpisů o všeobecných úkolech a pravomoci politických úřadů (čl. 1-14), kteréžto předpisy organicky souvisí s upravovanou naukou a byly dosud porůznu roztroušeny v jednotlivých normách, zejména v přílohách A a C nařízení ze dne 19. ledna 1853, č. 10 ř. z. a v nařízení ze dne 20. dubna 1854, č. 96 ř. z. Tím se umožňuje zrušiti zastaralá ustanovení tohoto nařízení, o jejichž odstranění bylo již vícekráte usilováno. V podstatě jde tu vesměs o shrnutí, recipování a přesnější formulaci platných zásad, které účelně rozvádějí všeobecný předpis kompetenční, obsažený v § 1 župního zákona. Při tom návrh pamatuje i na úpravu řízení před novými úřady.

Návrh - jak již řečeno - přidržuje se obsahově župního zákona, zachovává také jeho vnější uspořádání a mění pouze jednotlivá ustanovení.

Část zvláštní.

Úvodní ustanovení obsahují všeobecnou pozměňovací klausuli. Podotýká se, že v příčině nové organisace správy v okresech nelze takovéto všeobecné klausule použíti, ježto ne ve všech případech, kde župní zákon používá slova výboru, by nastoupilo na jeho místo zastupitelstvo. Proto je třeba v části o okresech stanoviti dotčený přesun z výboru na zastupitelstvo u jednotlivých ustanovení.

Název "zvláštních výborů (komisí)" podle § 28 žup. zák. se mění, neboť nejde o výbory (na rozdíl od výboru podle § 26), nýbrž jak v nadpisu §u 28 správně se uvádí, o komise.

Z důvodů unifikačních se mění čtrnáctidenní lhůty stanovené v župním zákoně v patnáctidenní; při nové úpravě správního řízení podle čl. 10 pomýšlí se zavésti patnáctidenní Lhůtu všeobecně, jako se stalo zák. čl. XX/1901 na Slovensku.

Hlava prvá obsahuje změny a doplňky župního zákona.

Jeho nadpis se mění, aby odpovídal rozšířenému obsahu.

Uspořádání části prvé se odchyluje od úvodní části župního zákona; ustanovení nahrazující dosavadní články 1 až 9 se zařazují mezi další ustanovení, k nímž organicky přiléhají.

Dosavadní články 1 a, 2 se nahrazují ustanovením, které jest obsaženo jako první odstavec v hlavě druhé.

Slova "právními" v odstavci 1 a "v nejvyšší instanci", v odstavci 3 se vypouštějí jednak jako nadbytečná, jednak, aby nebudila pochybnosti vzhledem k zkrácení instančního pořadu.

Obsah dosavadního článku 3, pokud se nestal navrhovanou organisací bezpředmětným, byl převzat do § § 4 a 5.

Dosavadní článek 4 obsahově se nahrazuje ustanovením druhého odstavce §u 7.

Zásada vyslovená v dosavadním článku 5 jest obsažena v článku 10.

Dosavadní článek 6 se kryje s druhým odstavcem §u 3.

Obsah dosavadních článků 7 a 9 byl převzat do hlavy druhé.

Dosavadní článek 8 se nahrazuje ustanovením čtvrtého odstavce §u 1.

Článek 1, odst. 1 a 3, odpovídá dosavadnímu § 1; odstavec 2 pak §u 22 přílohy A nař. č. 10/53 ř. z.; jeho úkolem je stanoviti podpůrně kompetenci politických úřadů a tím vyplniti případné mezery v dosavadních předpisech o kompetencí.

Článek 2 se v zásadě shoduje s ustanovením §§ 22 a 35 přílohy A a § 13 přílohy C nař. č. 10/53 ř. z.

K článkům 3, 4 a 10. Trestní sazby v těchto ustanoveních nutno stanoviti různě podle povahy dotyčných věcí. V čl. 3 jde o porušení veřejného pořádku, klidu, bezpečnosti, dobrého mravu nebo slušnosti, v čl. 4 však o ochranu vážnosti orgánu správy veřejné, pročež hranice trestu je nižší, v čl. 10 jde jednak o tresty pořádkové a za svévoli, mající umožniti dosažení účelu správního řízeni, čímž jest odůvodněno nižší maximum trestu s výjimkou křivé výpovědi a porušení povinného mlčení, které pro svůj význam ovšem podléhají vyšší sazbě, posléze jde o exekuční vymožení řádného splnění vydaných příkazů a zákazů, při čemž nutno stanovením vyšší hranice míti možnost zakročiti s náležitou váhou zaručující plně kladný výsledek.

Článek 3 odpovídá zásadě ustanovení dosavadních §§ 7 a 11 nař. č. 96/54 ř. z.

K uvedeným článkům 2 a 3 se poznamenává, že nejvyšší správní soud vykládá již nyní citované předpisy nařízení č. 10/53 ř. z. nejen jako pouhé předpisy kompetenční, nýbrž jako předpisy práva materielního suppletorní povahy a vyvozuje z nich zejména právo vydávati nařízení ve směrech zde naznačených. Podobně také při obcích § 35 čes. zříz. obec. a obdobné předpisy jiných obecních zřízení pokládají se podle uznané praxe a zejména i podle judikatury nejvyššího správního soudu za normu práva materielního, o kterou možno opírati nařízení v oboru místní policie. Bez podobné moci nařizovací mohou se tím méně obejíti politické úřady, mají-li úspěšně vykonávati policejní moc v širších obvodech.

Pokud by se snad vyskytly obavy z možného zneužití této moci nařizovací, vymezené pouze všeobecně a široce, dlužno vytknouti, že oproti poměrům, jaké byly před 28. říjnem 1918, naleží nyní nejvyššímu správnímu soudu kognice i v policejních věcech trestních, takže v každém případě, ve kterém by byl vydán trestní nález na základě nařízení, opírajícího se o článek 3, mohl by nejvyšší správní soud zkoumati, zda toto nařízení se drží v mezích tohoto článku, zejména tedy, zda opravdu běží o nutné zájmy veřejné bezpečnosti a pod. Zvlášť důrazně dlužno tu vytknouti, že nejvyšší správní soud nyní důsledně ve shodě s cizí judikaturou a theorií zkoumá v podobných případech také, zda nařízené opatření nebo vydaný nákaz nebo příkaz byl skutečně nutný, vycházeje ze zásady, že povinnosti, uložené občanům, mají býti úměrné vzhledem k ohrožení veřejné bezpečnosti a že není tedy přípustno uložiti povinnost účelu nepřiměřenu.

Konečně nutno alespoň zcela stručně se zmíniti o tom, že také v cizině zpravidla všude mají podobné všeobecné předpisy v zájmu udržení veřejné bezpečnosti, klidu a pořádku. Dlužno tu poukázati zvláště na známé ustanovení druhého dílu titulu VII §u 10 pruského Landrechtu, které zavdalo podnět k rozsáhlé judikatuře a literatuře a kterého se v Prusku i nyní stále ještě používá jako normy všeobecné k doplnění zvláštních předpisů jednotlivých zákonů. Francouzská praxe i theorie jde v té věci ještě mnohem dále, ježto zastává názor, že president republiky může bez zvláštního zákonného zmocnění již na základě své všeobecné kompetence ku prováděni zákonů vydávati také předpisy policejní, ve kterých dokonce bez zvláštního zákonného podkladu možno stanoviti i trestní sazby. V této souvislosti bylo by ještě poukázati na poměry belgické, kde zejména starostové obcí, kteří se tam v prvé řadě pokládají za orgány státní správy alespoň v tom směru, pokud běží o místní policii, mají velmi širokou moc nařizovací, jejímž podkladem je dosud usnesení zákonodárného shromáždění francouzského ze dne 14. prosince 1789 a ze dne 24. srpna 1790, které se tam přes všechny změny ústavní a politické dosud udrželo.

Budiž dále příkladem uveden § 360, č. 11 něm. tr. zák. z r. 1870, který v říši Německé i po převratu platí a zakazuje jako přestupek soudy stíhaný hrubou neplechu (grober Unfug), čímž rozumí se právě také nepřístojné chování na veřejných místech. Podle judikatury rozumí se tím vše, co se protiví veřejnému řádu, veřejné slušnosti anebo obtěžuje publikum. V tom smyslu na př. bylo uznáno, že podle tohoto předpisu možno trestati hrubé chování na ulicích, bezúčelné zvonění domovními zvonci, práskání bičem, nošení nepřístojných praporů, zpívání nepřístojných písní, rozšiřování nestoudných tiskopisů, zasílání neslušných pohlednic atd.

Další všeobecnou normou sem spadající jest § 366, č. 10 něm. tr. zák., který zakazuje jako přestupek každé porušení policejních nařízení, vydaných k zachování veřejné bezpečnosti, pohodlí, čistoty a klidu na veřejných prostranstvích.

Že zachování normy obsahu naznačeného i za nynějších poměrů jest nutné, toho nejlepším důkazem jest rakouský zákon ze dne 21. července 1925, č. 273 B.-G.-Bl., jehož článek VIII. jest vlastně jenom opakováním § 11 patentu z r. 1854, přizpůsobeného v podrobnostech dnešním názorům.

Cítí se tudíž všude potřeba, aby veřejná moc měla po ruce všeobecný předpis pro všecky i nepředvídané okolnosti tak, aby mohla zdržovati veřejný řád, klid a bezpečnost i v těch případech, na které není pamatováno předem zvláštními předpisy zákonnými, což za přítomné doby, která se vyznačuje překotnými a dalekosáhlými pokroky technickými, je důležitější nežli dříve.

Článek 4 odpovídá zásadě §u 12 nařízení č. 96/54 ř. z., rozšiřuje však podstatně okruh osob, požívajících této ochrany vzhledem k změněným poměrům a získaným zkušenostem. Zvlášť citelně byl dosud postrádán tento nedostatek ochrany, pokud šlo o úřady samosprávné a finanční, které bývají velmi často napadeny hrubými urážkami v podáních k nim zasílaných. Tím však, že se stanoví přesnější podmínky trestnosti, se dosavadní ochrana zúžuje. V příčině právního stavte v cizině poukazuje se na poznámky k předcházejícím článkům.

Článek 5 vyplňuje hlavně podle vzoru článku 99 francouzského zákona obecního ze dne 5. dubna 1884 dosavadní mezer u zákonodárství a má v prvé řadě význam pro policii dopravní. Celkem se pohybuje v rámci práva již platného (na př. § 104 čes. obec. zřízení).

Článek 6 se shoduje s §em 48 přílohy A nař. č. 10/53 ř. z. Odstavec 2 má za účel soustřediti trestní agendu z důvodů zjednodušení a urychlení výkonu správy; nezasahuje nijak rušivě do dosavadní pravomoci orgánů školské správy. Ustanoveními tohoto článku zůstává nedotčeno výjimečné ustanovení § 2, odst. 1, písm. b) zákona ze dne 4. července 1923, č. 154 Sb. z. a n., o vojenském kázeňském a kárném právu.

Článek 7 vyslovuje všeobecnou zásadu kompetenční v oboru jurisdikce veřejno-, případně soukromoprávní, jak byla uznána mezi jiným též nálezem býv. říšského soudu ze dne 24. ledna 1878, č. 14.

Článek 8 má za účel v duchu zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě podstatně zjednodušiti a zlevniti správní řízení zkrácením instančního pořadu, čímž se vyhovuje dávno pociťované potřebě. Tato zásada byla uplatněna již při některých zvláštních zákonech, ku př. v zákoně č. 169/1924 Sb. z. a n. o plemenitbě hospodářských zvířat (okresní úřad rozhoduje s konečnou platností o odvolání z nálezu obecního starosty v příčině rozvrhu nákladu na opatření a chování veřejných plemeníků), v zákoně č. 221/1924 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pra případ nemoci, invalidity a stáří (politický úřad II. stolice rozhoduje s konečnou platností o odvolání z výměru okresního politického úřadu, jímž rozhodl o námitkách proti volbě do orgánů nemocenských pojišťoven), v zákoně č. 48/1925 Sb. z. a n. o ochraně nájemníků (politický úřad II. stolice rozhoduje s konečnou platností o stížnosti proti vydání neb odepření potvrzení o důvodu výpovědi, jeř přísluší okresnímu politickému úřadu), v zákoně č. 53/1925 Sb. z. a n. o dávkách za úřední úkony ve věcech správních, jehož platnost byla prodloužena zákonem č. 253/1926 (o stížnostech rozhoduje s konečnou platnosti instance nadřízená úřadu, který dávku vyměřil nebo rozhodl o nároku na prominutí dávky), v zákoně č. 93/1873 ř. z. a zák. čl. XXXVI/1879 ve znění čl. I zákona č.118/1924 Sb. z. a n. o ubytování vojska (politický úřad II. stolice rozhoduje s konečnou platností o odvolání z výměru okresního politického úřadu v příčině výše nájemného za zabraný byt), v zákoně č. 35/1923 o stavebním ruchu (politický zemský - župní - úřad rozhoduje s konečnou platností o odvolání z nálezu okresního politického úřadu v příčině vyvlastnění staveniště). Některé zákony jdou ještě dále prohlašujíce za konečné rozhodnutí jediné stolice; tak ku př. zákon č. 663/1919 Sb. z. a n. o stálých seznamech voličských (reklamační komise rozhoduje s konečnou platností a námitkách proti voličským seznamům), zákon č. 75/1919 ve znění upraveném novelou č. 253/1922 Sb. z. a n. - řád volení v obcích (dohlédací úřad s konečnou platností rozhoduje o tom, jsou-li zákonné důvody pro vzdání se členství obecního zastupitelstva, rozepíše volbu, rozhodne o způsobu volení, jmenuje členy volebních komisí, prohlásí volbu osoby nevolitelné za neplatnou a rozhodne, kdo místo ní je zvolen; politický úřad II. stolice s konečnou platnosti rozhoduje o námitkách proti volbě obecního zastupitelstva, starosty, náměstků, obecní rady a komisí; místní komise rozhoduje a konečnou platností o neplatnosti kandidátní listiny formálně závadné), zákon č. 123/1920 ve znění upraveném zákonem č. 205/1925 Sb. z. a n. - řád volení do poslanecké sněmovny (politický úřad obci nadřízený jmenuje členy a náhradníky obvodní volební komise, krajská volební komise rozhoduje s plaností konečnou o úpravě kandidátních listin) tyto zákony uplatňují mimo to zásadu výše zmíněnou zkracujíce v případech, ve kterých nerozhoduje jediná instance s konečnou platností, pořad instancí jen na dvě. Jediná instance rozhoduje s konečnou platností též podle zákona č. 50/1923 Sb. z. a n. na ochranu republiky (politický úřad II. stolice nařizuje s vyloučením opravných prostředků zastavení tiskopisu na určitou dobu), dále zákon č. 243/1922 Sb. z. a n. o prozatímní úpravě obecního zřízení na Slovensku (rozšířeno na Podkarpatskou Rus zákonem č. 62/1925 Sb. z. a n. - župan má právo rozpustiti obecní zastupitelstvo s vyloučením opravných prostředků) a j.

Aby zkrácení instančního pořadu nebylo na újmu důkladnému a odbornému projednání věci, bude nutno a při zmenšení počtu úřadů druhé stolice pouze na čtyři také možno vybaviti je po stránce osobní i věcné tak, že budou poskytovati plnou záruku dostatečné ochrany práv a zájmů stran. Zkrácení instančního pořadu bude stranám i státu nepopíratelně na prospěch, zmenší agendu ústředních úřadů, čímž dojde k snížení nákladů osobních i věcných na tyto úřady. Zkrácení instančního pořadu je za dnešního stavu tím více odůvodněno, ježte strany používají v nejobsáhlejší míře možnosti, kterou jim poskytuje zákon o nejvyšším správním soudě, jenž se takto stává skoro pravidelnou instancí.

Z důvodů výše uvedených navrhuje osnova v zájmu zjednodušení a zlevnění další zkrácení pořadu ve věcech nepatrných (bagatelních) na jednu stolici, jde-li o peněžité plnění nepřesahující částku 300 Kč.

Ustanovení posledního odstavce upravuje postup v případech projednávaných v pořadu stolic v den účinnosti zákona, jež, by mohly býti postiženy ustanoveními předchozích odstavců.

Článek 9 vyslovuje zásadu dosavadního článku 5 rozšířenou o možnost delegace podřízeného úřadu, aby vyšší úřad nebyl zbytečně zatěžován.

Článek 10 vytyčuje jednak zásady, na nichž má býti vybudováno nové řízení před politickými úřady jednak umožňuje, aby příslušné předpisy byly vydány vládním nařízením. Řízení před úřady správními nutno přizpůsobiti mnohotvárným záležitostem, jež náležejí k působnosti těchto úřadů; musí býti dostatečně pružné, aby hovělo jak různým potřebám obsáhlé vnitřní správy, tak i poměrům, které jsouce úzce spiaty s vývojem života se často a velmi rychle mění. Mimo to musí poskytovati úřadu jistou volnost, aby mohl vhodným způsobem jednati i v mimořádných, nepředvídaných okolnostech, aniž by se vydával v nebezpečí případné zmatečnosti provedených úkonů pro některou případně nevýznamnou formální závadu. Nová úprava řízení před politickými úřady má vycházeti z dosavadních osvědčených ustanovení, ze zásad plynoucích z ustálené judikatury nejvyššího správního soudu, a má dále vyplniti mezery v dosavadních předpisech způsobem odpovídajícím ostatním formám jednání těchto úřadů a provésti v tom směru též potřebnou unifikaci. Při tom má býti vodítkem upraviti veškeré řízení tak, aby bylo jednoduché, rychlé, účelné, aniž by při tom byly strany bez své viny zbaveny možnosti uplatniti v řízení svá práva a své právní zájmy.

Z uvedených důvodů se doporučuje, aby nová úprava řízení byla provedena vládním nařízením. Nutno podotknouti, že i na Slovensku a v Podkarpatské Rusi trestní řízení policejní se provádí podle nařízení býv. uher. ministerstev vnitra a spravedlnosti č. 65.000/1909, k němuž - mimo jiná opatření směřující k zjednodušení správního řízení vůbec základní zásady vydal zák. čl. XX/1901.

Ve vládním nařízení bude nutno jednotně, po případě nově upraviti zejména tyto otázky:

1. Subsidierní příslušnost úřadu, možnost delegace jiných úřady, důvody podjatosti úředních orgánů, zastoupení stran zákonnými zástupci a zmocněnci, náležitosti podání stran, nahlédání do spisů, povinnost dostaviti se k úřadu a vypovídati před ním, doručování, lhůty (zejména jednotné lhůty odvolací), tresty pořádkové a pro svévoli.

II. Právo stran býti v řízení slyšenu a jích povinnost napomáhati úřadu při provádění řízení, zejména povinnost sděliti, po případě poskytnouti úřadu všechny průvodní prostředky jim známé nebo po ruce jsoucí, preklusi stran v případech stranou zaviněných.

Provádění důkazů, zejména listinami (edice listin), svědky a znalci, (případy vyloučení neb odepření výpovědi), ohledáním (povinnost trpěti ohledání věcí a dovoliti nezbytný přístup do místnosti nebo na pozemek).

III. Řízení odvolací (devoluci rozhodování na odvolací stolici v plném rozsahu s hlediska hájení veřejného zájmu), změnu rozhodnutí a opatření z moci úřední, navrácení v předešlý stav a obnovu řízení.

IV. Mandátní a blokové řízení trestní, promlčení správního přestupku a prominutí uloženého trestu cestou milosti, jakož i výkon trestu na svobodě.

V. V řízení exekučním: exekuční tituly, zejména také, pokud jde o smíry uzavřené před úřadem, o soukromoprávních nárocích odvozených z činnosti, která jest předmětem řízení, opravné prostředky v řízení exekučním.

VI. Náklady řízení.

Vzhledem k ústavní listině a ústavnímu zákonu ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n., je nutno otázky dotčeně v odstavcích 2 až 6 upraviti přímo v zákoně.

K článku 11: Možnost uložiti trest na penězích vedle trestu na svobodě se zavádí v odstavci 1 všeobecně ovšem jen pro případy vážnější.

Ustanovení odstavce 2 má za účel provésti unifikaci v příčině přeměny nedobytných trestů na penězích v trest na svobodě, neboť v tomto směru byly předpisy velmi různé. Dosavadní způsob určitého poměru mezi oběma tresty (na př. 10 Kč rovná se 24 hodinám vězení a pod.) se nahrazuje účelnějším způsobem, t. j. určiti náhradní trest podle míry zavinění, takže lze přihlížeti k různým okolnostem polehčujícím i přitěžujícím. Ustanovení odstavce 3 hledí přizpůsobiti sazbu peněžitých trestů na správní přestupky změněným poměrům a odpovídá relaci, v jaké se ukládají peněžité tresty (pokuty) na správní přestupky v popřevratových normách. Další ustanovení tohoto odstavce má zameziti, aby nenastalo zhoršení v oboru práva živnostenského v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ježto by na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nadále platily nezvýšené sazby živnostenského zákona (č. 259/24 Sb. z. a n.). Mimo to jest účelno, aby stejně byly zvýšeny peněžité částky, které jsou stanoveny jako hranice kompetence v trestních věcech mezi úřady správními a soudy neb obecními trestními orgány (na př. podle zak. čl. XX/1901 - § 14, zák. čl. XXXI/1879-§ 69), příp. které určují sazbu pro náhradu škody (na př. za neoprávněnou pastvu koně, hovězího dobytka 1 Kč a pod.).

Rovněž zásada vyslovená v článku 12 se kryje s tendencí, kterou sleduje velká část novějších zákonů a nařízení; hlavním účelem je sjednotiti v tomto směru dosavadní rozmanitost fondů, v jichž prospěch pokuty za správní přestupky se ukládají, a upraviti poměry podobně, jak učinil zák. čl. XX/1901 v oboru býv. uherského práva správního. Navrhovaná úprava poskytuje také záruku, že účelu trestního řízení bude dosaženo a příslušných majetkových hodnot řádně a účelně použito.

Pokud jde o použití částek takto odvedených do státní pokladny, bude přihlíženo k účelům, jimž dosud peněžité tresty uložené v řízení správním byly věnovány.

Článek 13 odpovídá dosavadnímu ustanovení §u 1 nař. č. 96/1854 ř. z. a §u 53 přílohy A nař. č. 10/1853 ř. z.

Článek 14 stanoví povšechně poměr státních policejních úřadů k předchozím ustanovením; pro posouzení příslušnosti těchto úřadů v oboru otázek upravených předchozími ustanoveními jsou směrodatny všeobecné předpisy o působnosti státních policejních úřadů.

§ 1 (dosavadní § 2) obsahuje všeobecné určení obvodů a sídel správních orgánů, a to zemí a zemských úřadů, jež stanoví zákon sám, okresů a okresních úřadů, jichž určení ponechává stejně jako župní zákon vládnímu nařízení. Při tom bude snahou vyjíti potřebám obyvatelstva do té míry vstříc, aby byly utvořeny okresy, které by svojí finanční základnou, počtem obyvatelstva, komunikačními poměry a pod. byly obyvatelstvu zárukou, že budou moci splniti ony velké úkoly, které jim zákon ukládá.

Poslední odstavec obsahuje zásadu vyslovenou v dosavadním článku 8, při čemž ustanovením v druhé větě se má usnadniti obcím břímě nákladů, které podle dosavadního ustanovení měly nésti samy.

§ 2 upravuje formální náležitosti při změnách obvodů a sídel. Celkem se shoduje s příslušnými ustanoveními dosavadního §u 2, nepřipouští však ani dočasné změny obvodů a sídel zemských úřadů cestou nařizovací. Ježto může jíti jen o změny v okresech, navrhuje se odchylně od ustanovení dosavadního §u 2, odst. 4, aby nejen dohodu o majetkovém vypořádání schválilo, nýbrž i toto vypořádání, nedojde-li k dohodě, stanovilo ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí.

§ 3 odpovídá dosavadnímu odstavci 1 §u 3. Při změněné organisaci nemá více místa zvláštní postavení hlavního města Prahy, jak bylo upraveno odstavcem 2 dosavadního §u 3. Poměr hlavního města Prahy k zemské organisaci bude podobný, jako je dosud k zemské správě politické a zemskému výboru. Druhý odstavec se kryje s ustanovením dosavadního článku 6.

K §§ 4 až 6. Látka upravená dosavadními §§ 4 až 6 upravuje se s ponecháním zásadních myšlenek ale s pozměněným roztříděním v nových §§ 4 až 6. Dosavadní §§ 4 až 6 třídily látku podle území tak, že §§ 4 a 5 upravovaly poměry v Čechách, na Moravě a ve Slezska, § 6 pak na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Nové uspořádání třídí látku podle pořadu stolic upravujíc v § 4 kompetenci okresních a v § 5 kompetenci zemských úřadů. Toto uspořádání bere zřetel na organisační změny nastalé na Slovensku a poskytuje lepší přehled nové úpravy.

Zásada vyslovená v dosavadním článku 3 se přejímá do výše uvedených paragrafů, s nimiž systematicky souvisí, a to tím, že výkon oněch práv se přikazuje zemským, pokud jde o práva přednosty okresního politického úřadu (dosavadní článek 3, odst. 2.), okresním úřadům; v důsledku personální organisace těchto úřadů bude výše zmíněná práva vykonávati jejich přednosta. Práva, která dosud příslušela zemským sněmům a zemským výborům v dechách. na Moravě a ve Slezsku vůči různým orgánům a jež nenáležejí do oboru vlastní vnitřní správy zemské, na př. právo vysílati zástupce, po případě jmenovati určité funkcionáře a pod., zůstávají vyhrazena zemským zastupitelstvům, pokud se týče výborům. Nejde tu však o ústavy a podniky zemské nebo zemí spravované, ohledně kterých platí další ustanovení tohoto zákona (§§ 9, 30, 34, 42, 48 a 53). V § 5 nutno vzíti zřetel na dosavadní organisace politických úřadů na Podkarpatské Rusi a vzhledem k vládnímu nařízení č. 113/23 Sb. z. a n., jímž byla prozatímně upravena příslušnost administrativních úřadů v Podkarpatské Rusi, určiti též přesun kompetence civilní správy. Odchylkou od všeobecné zásady vyslovené v prvním odstavci, že totiž zemský úřad na Slovensku bude vykonávati působnost, která příslušela župním úřadům, županům, župním zastupitelstvům a výborům, a že zemský úřad na Podkarpatské Rusi bude vykonávati působnost, která příslušela civilní správě, župnímu úřadu a jejich přednostům, přenáší se v třetím odstavci část této působnosti na příslušné ministerstvo. Děje se tak z toho důvodu, aby sloučením působnosti, která dosud příslušela dvěma různým orgánům jako dvěma instancím, nenastala zkrácení instančního pořadu na jedinou stolici. Jsou to pouze zcela výjimečné případy, takže navrhovanou úpravou nebudou ministerstva zvlášť zatížena. Ustanovení druhého odstavce §u 4 a čtvrtého odstavce §u 5 odpovídá odstavci 3 dosavadního § 6 s tím rozšířením, že lze provést též přesun s jiných úřadů na úřady okresní a zemský. Tím se má vládě umožniti zjednodušení a sjednocení správy v Podkarpatské Rusi, jež by následkem uplynutí pětileté lhůty nemohla již provésti na základě § 1, odst. 2, zákona č. 269/1920 Sb. z. a n., kterým se upravují poměry úředníků a zřízenců u státních úřadů a ústavů bývalého státu uherského.

Nový § 6 se tvoří z ustanovení druhého odstavce dosavadních §§ 4 a 5. Navrhovaná organisace nepočítá zatím s okresními senáty, pročež se vypouští dotčené ustanovení z druhého odstavce dosavadního § 4. Součinnost obyvatelstva při rozhodování veřejnoprávních sporů, má-li býti řádná, účelná a hospodárná, předpokládá jisté znalosti a zkušeností. Prozatím nemělo obyvatelstvo většinou příležitosti, aby jich nabylo v míře potřebné. Dá se očekávati, že účastí obyvatelstva v zemských a okresních zastupitelstvech, výborech a komisích bude umožněno, aby během času získalo potřebného rozhledu v různých oborech veřejného práva, načež teprve bylo by možno přikročiti k vybudování správního soudnictví i v okresích. Do té doby by však znamenalo většinou ztížení správní činnosti. Pokud jde o země, počítá nová organisace se zemskými senáty, z nichž během času mohl by býti vybudován zemský správní soud, jenž by mohl převzíti část působnosti nejvyššího správního soudu; tím by jednak bylo ulehčeno tomuto tribunálu, jednak by se dostalo obyvatelstvu účasti ve významných správních orgánech. Ustanovení odstavce 3 má umožniti jednotnou úpravu příslušných institucí v celém území státním. Jde mimo jiné o zdravotní rady podle zákona z 30. dubna 1870, č. 68 ř. z.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP