| II. volební období. | 2. zasedání. |
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
1. Posavadní předpisy o svátcích platí
s výhradou ustanovení § 4 napříště
pro tyto dny: 1. leden, 6. leden, pondělí velikonoční,
pondělí letnicové, Boží tělo,
15. srpen, 1. listopad, 25. a 26. prosinec.
2. Tím se mění § 1 zákona ze
dne 3 dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení. Provede jej ministr vnitra
v do hodě se zúčastněnými ministry.
Již při usnášení svátkového
zákona č. 65/1925 Sb. z. a n. bylo vyslovováno
očekávání, že obecné mínění
těžko se přizpůsobí úpravě,
která zrušuje vánoční, velikonoční
a svatodušní dvojsvátky. Očekávání
toto se potvrdilo. Svátkový zákon v oné
části, která zasáhla rušivě
tuto dlouhověkou zvyklost, jest pociťován jako
příliš krutý.
Instituce jarních, letních a zimních dvojsvátků
nemá v podstatě do sebe nic církevního.
Naopak, jejich tradice je dávno předcírkevní
a předkřesťanská.
Přítomná osnova, zavádějíc
mezi svátky opětně pondělí
velikonoční a letnicové, jakož i druhy
svátek vánoční, ruší současně
v náhradu tyto dny, jakožto státem uznávané
svátky: Nanebevstoupení Páně Petra
a Pavla a 8. prosinec. Ruší je jednak vzhledem k tomu,
že jejich výlučná konfesní povaha
zvláště vyniká, jednak vzhledem k jejich
časovému umístění. Po jejich
zrušení a za současného zavedení
tří dvojsvátků budou dny prázdně
v roce rovnoměrněji rozděleny.
Podepsaní doporučují, aby návrh byl
přikázán výboru ústavně-právnímu.