Posl. Kříž: Slavná sněmovno!
Sněmovní většina občanských
stran předložila nám ke schválení
dvě osnovy zákonů, týkající
se provádění soustavné elektrisace
státu.
Dovolte, abych dříve než přijdu k meritu
obou předloh, poukázal, jakým způsobem
dělají se v lůně dnešní
vládní většiny iniciativní osnovy
zákonů. Přesto, že již v zemědělském
výboru měli jsme možnost ukázati na
tyto zajímavé okolnosti, považuji za svou povinnost,
abych také v plenu posl. sněmovny otevřeně
a nepokrytě poukázal, jak nedostatečně
a, řeknu upřímně, nesvědomitě
předkládají se sněmovně k projednávání
iniciativní návrhy, podepsané dokonce nejzvučnějšími
jmény našeho politického a parlamentárního
života.
Mám zde, prosím, tisk 1968, iniciativní návrh
pánů posl. Bradáče, dr Dolanského,
dr Labaje, dr Kramáře, Staňka,
Mlčocha a druhých členů t.
zv. koaliční "osmy" a parlamentní
většiny. Je to právě projednávaný
návrh zákona o zřízení elektrisačního
fondu.
V původní osnově zákona se říká,
že potřebných 200 mil. Kč opatří
si fond z Ústřední soc. pojišťovny,
a to výpůjčkou, která bude o 1/2 %
vyšší než stanoví zákon
č. 221 z r. 1924, a že vyznačeným elektrárenským
podnikům všeužitečným budou z tohoto
fondu půjčovány peníze na úrok
4%. Osnova zákona dále říká,
že úrokovou diferenci, která by činila
nejméně 1 1/4 %, jakož i amortisaci
výpůjčky bude hraditi stát, a to buď
z výnosu kapitálové účasti
státu na jiných elektrárenských podnicích
anebo, když to nestačí, že do plní
stát tuto diferenci pravidelnými dotacemi z rozpočtu
ministerstva veř. prací.
Tedy, pánové a dámy, jde zde nepochybně
o osnovu zákona, zatěžující do
značné míry státní pokladnu.
Pan posl. Šamalík ve své zpravodajské
zprávě konstatoval, že bude to částka
3 mil. Kč ročně. Páni navrhovatelé
jsou však jiného názoru, poněvadž
ve formální klausuli k důvodové zprávě
praví: Finanční zatížení
návrhem tímto nevznikne. (Posl. dr Winter: Jim
ne!) Jim jistě ne, ale státu!
Člověk by skoro nevěřil, že takto
instruovanou osnovu zákona mohla by naše koaliční
osmička pustiti do světa. Ale, žel, je tomu
tak. Musíme proto způsobem co nejrozhodnějším
odsouditi s tohoto místa tento způsob jednání
občanských stran, kterým trpí vážnost
parlamentu. Je to buď nesvědomitost, která
nemá práva na omluvu, anebo je to úmyslnost
a tendence, a pak výraz "lajdáctví",
kterého v kritice této věci užilo "Právo
Lidu", jest příliš mírným
označením způsobu, jakým koaliční
většina podává a podpisuje své
iniciativní návrhy.
Toho dokladem je také, že původní osnova
v meritorním projednávání ve výboru
zemědělském naprosto neobstála. Nebýti
milosrdenství p. sekčního šéfa
Vaňoučka z ministerstva veř. prací,
který v hodině dvanácté - podle přiznání
p. zpravodaje k této osnově kol. Šamalíka,
dvě minuty před zahájením jeho zpravodajského
referátu - předložil mu od základu přepracovanou
osnovu původního návrhu, bylo by došlo
k tomu, že ostuda s tímto iniciativním návrhem
vládní většiny byla by ještě
větší.
Jak se to, prosím, dělá? Kohosi z vládních
stran napadlo, zříditi u nás elektrisační
fond na výstavbu vedení vysokého napětí
o 60.000 až 100.000 volt s příslušnými
transformátory. Poznamenávám, že nechci
pochybovati, že tohoto technického opatření
v republice k provedení soustavné elektrisace potřebujeme.
Tedy z myšlenky zrodil se čin. A poněvadž
k provedení je potřebí peněz, zrodil
se další nápad, že se tyto peníze
vezmou z Ústřední soc. pojišťovny.
Z tohoto myšlení vyšel pak návrh zákona,
který je otcem výborové zprávy, kterou
právě projednáváme. Při tom
však nikoho z navrhovatelů nenapadlo, že by také
bylo potřebí se přesvědčiti,
zdaž těch 200 mil. Kč z Ústřední
soc. pojišťovny bude dostatečnou částkou,
bude-li to málo či mnoho na vybudování
tohoto díla. A nikoho také nenapadlo, má-li
Ústřední soc. pojišťovna vůbec
tolik přebytků, aby kde kdo pouhopouhou expropriací
iniciativního návrhu zákona sahal na její
kapitály, které přece v prvé řadě
mají a musejí sloužiti zájmům
pojištěnců. (Posl. dr Winter: Napřed
ji poplivají, a potom vyberou!) Ano. S ÚSP vůbec
nikdo z navrhovatelů zákona nemluvil a nejednal,
ale do návrhu se prostě dalo, aby ÚSP tento
elektrisační fond dotovala. Snadno a rychle, že
ano?
V původní důvodové zprávě
se také nikde nedočtete nejmenších informací,
jakých finančních nákladů si
výstavba vysokého vedení elektrické
síly po celé oblasti státu vyžádá,
jaké jsou skutečné technické důvody
pro výstavbu tohoto vedení, v jakém stadiu
nachází se vývoj soustavné elektrisace
vůbec, jaká je naděje na její přítomnou
a budoucí rentabilitu. O tom všem v důvodové
zprávě není ani slova. To patrně zákonodárce,
povolující nové miliony, nepotřebuje
vůbec věděti.
Teprve svorným nástupem oposičních
stran, které v tomto případě opravdu
prokázaly svoji státotvornost, podařilo se
nám dověděti se z úst zástupce
ministerstva veř. prací, že oposice má
pravdu ve svém volání a že 200 mil.
Kč daleko nestačí na výstavbu vysokého
vedení elektrické síly, že je to jen
první etapa díla, jehož celkový náklad
bude státi nejméně 900 mil. Kč. To
jsou, prosím, slova pana sekčního šéfa
Vaňoučka z ministerstva veř. prací.
Jestliže nyní ve zprávě výboru
ocitla se číslice 700 mil. Kč místo
900 mil. Kč, bylo by opravdu velmi zajímavé
věděti, kdo se mýlí, zdali zpravodaj
se svou zprávou, či příslušný
odborný sekční šéf ministerstva
veř. prací.
Dalším nedostatkem původní předlohy,
který ve své formě činil osnovu pro
nás nepřijatelnou, byl fakt, že z veřejných
prostředků požaduje se zde zákonem 200
mil. Kč pro fond, aniž je v tomtéž zákoně
jediným slovem pamatováno, aby zajištěna
byla náležitá správa a kontrola tohoto
fondu. Třebaže zde jde o peníze ze státních
prostředků, navrhovatele ani nenapadlo, že
by bylo nutno, aby také zákonodárnému
sboru bylo vyhrazeno právo kontroly tohoto hospodaření
veřejnými prostředky. A zase teprve ministerstvo
veř. prací, ne tedy pánové z kruhů
navrhovatelů, nahradilo tento hrubý nedostatek iniciativního
návrhu koaličního tím, že vsunulo
do osnovy nový § 6, který praví, že
elektrisační fond je součástkou státního
rozpočtu a že ministerstva veř. prací
a finanční jsou povinna každoročně
podávati Národnímu shromáždění
zprávu o fondovním hospodářství
a že tato zpráva bude také součástkou
státního závěrečného
účtu.
Tímto opatřením ministerstva veř.
prací bylo vlastně vyhověno našemu nejdůležitějšímu
požadavku po dostatečné kontrole fondu a činí
předlohu pro nás po stránce parlamentní
a politické odpovědnosti přijatelnou. Konstatuji
ještě, že k našemu návrhu doporučuje
výborová zpráva, aby k součinnosti
při správě, užívání
a kontrole tohoto fondu byla volána také Státní
elektrárenská rada.
Na všechny tyto velmi důležité okolnosti
původní návrh, jak byl podán, vůbec
nepamatoval.
Nijak tedy nepřeháníme, vytýkáme-li
iniciativnímu návrhu koaliční "osmy"
nepropracovanost a nesolidnost. Přáli bychom si
v zájmu našeho parlamentarismu, aby právo poslanců
k iniciativním návrhům bylo vykonáváno
svědomitěji, než tomu bylo v tomto případě.
(Předsednictví převzal místopředseda
Zierhut.) Při této příležitosti
považuji za svou povinnost velmi hlasitě zdůrazniti,
že nejsme přáteli fondovního hospodářství,
dotovaného ze státních prostředků.
Zastáváme názor, že všechny povinnosti
státu k našemu hospodářskému
životu mají probíhati řádným
státním rozpočtem. (Tak jest!) Velmi
rádi bychom proto slyšeli slíbený projev
nového p. ministra financí, jak se staví
k zavádění fondovního hospodářství,
a pevně věříme, že p. předseda
zemědělského výboru se postará,
abychom toto exposé p. ministra financí slyšeli
co nejdříve. Dokud však musíme některá
fondovní hospodářství jako nucené
zlo trpěti, budeme se všemi prostředky domáhati
silné a všestranně nezávislé
kontroly fondovního hospodářství.
Jde o peníze veřejné a proto považujeme
tento náš požadavek nejen za právo, nýbrž
za povinnost..
Uvážíme-li, že jen v soustavné
elektrisaci je dnes u nás investováno daleko přes
2 miliardy veřejných peněz, chápeme,
proč hlasy po kontrole tohoto podnikání se
den ze dne množí. Ukládáme státu
v našem životě hospodářském
stále nové a nové povinnosti. Bude jen v
zájmu státu a všech vrstev jeho občanstva,
nebude-li se jen volati "Státe dej!", nýbrž
také "Státe dbej!"
Děláme zákony na podporu soustavné
elektrisace. V jedné předloze běží
prozatím o 200 mil., v druhé celkem o 175 mil. které
mají býti vloženy v podstatě z veřejných
pr středků do elektrárenského podnikání.
Dovolte mi říci, že jsem přesvědčen,
že to nejsou peníze poslední a že ti,
kteří do této síně přijdou
po nás, budou také ještě jednati o dalších
subvencích na elektrisaci.
Chci slavnou sněmovnu upozorniti, aby věnovala pozornost
tomu, kam vlastně všechny tyto subvence jdou, čí
jsou to kapsy, které se živí v prvé
řadě těmito subvencemi. Bylo by omylem domnívati
se, že subvence na elektrisaci všeužitečnou
jdou ve prospěch chudých drobných zemědělců
na venkově nebo ve prospěch drobných živnostníků
nebo dokonce dělníků. Podívejte se,
kdo ovládá dnes trh hmotin a tovarů, nezbytných
v provozu elektrické energie. Řekněte "měď"
a ozve se vám kartel, řekněte "isolační
materiál" a ozve se vám kartel, řekněte
"žárovka" a slyšíte zase kartel.
Kartel, kartel, kartel! A tato společnost, většinou
cizácká, jako supi krouží nad rozvojem
elektrisace v našem státě a zatíná
drápy do veřejných prostředků
státem, zeměmi a okresy na soustavnou elektrisaci
věnovaných, aby zde urvala co nejtučnější
sousto.
To, co vidíme na trhu s elektrotechnickými hmotinami,
je vyložená lichva a diktát kartelu, kterému
zde povolujeme subvence. Stálé, ničím
neodůvodněné stoupání cen surovin,
polotovarů i hotových výrobků činí
opravdu velmi značnou část státních
subvencí dokonale absurdní. A přímo
překvapuje, s jakou lhostejností se na tento problém
dívají povolaní činitelé, s
jakou lhostejností se přijímá toto
řádění moderních banditů
v tomto i v jiném oboru lidské práce. Vidíme
lhostejnost, přímo trestuhodné zjevy tam,
kde jde o odliv našeho národního jmění
za materiál a zboží v tomto směru do
ciziny. Místo, co bychom naši nesoběstačnost,
na př. v isolačním materiálu elektrotechnickém,
hleděli odstraniti náležitou organisací
ve využitkování našeho přírodního
bohatství kaolínu, necháme raději
řáditi cizozemské společnosti, jak
se jim to hodí do krámu, nebo dokonce dáváme
drahé peníze za materiál do ciziny, ačkoli
u nás je ho více než dost.
Výroba žárovek je, pánové, táž
kapitola.
Bylo by ovšem potřebí adresovati zde několik
slov na adresu našeho průmyslu elektrotechnického,
který po této stránce nekoná svou
povinnost, není konkurence schopný a zaviňuje
tento desolátní stav. Ve věci subvencování
sekundárních sítí, přípojek
a transformátorů ve venkovských obcích
vznáším na pana ministra veř. prací
žádost, aby toto ministerstvo v rozhodování
o žádostech za subvence neřídilo se
jednostrannými tendencemi svého předchůdce.
Chceme stejné, rychlé a spravedlivé vyřizování
všech žádostí o podporu, bez ohledu, je-li
to žádost s doporučením Centrokooperativu,
či žádost doporučená okresním
úřadem, bez ohledu, jde-li o družstvo či
o obec. Při vyřizování těchto
žádostí nesmí také hráti
žádnou roli mocenství politických intervencí,
jak jsme toho za režimu ministerstva zemědělství
v tomto oboru byli velmi často svědky.
Kol. Mikuláš se o těchto věcech
tady zmínil, pánové. Já zdůrazňuji,
že již - tuším - r. 1926 při projednávání
prvého zákona o subvencích o soustavnou podporu
elektrisace venkova zvláště jsem zdůrazňoval
velmi důležitý moment, že se u nás
favorisuje družstevní podnikání z politických
motivů před podnikem komunálním. Nebylo
toho hlasu dbáno, pánové, není toho
hlasu dbáno doposud a my musíme - ne z politických
důvodů, nýbrž z důvodů
veřejno-hospodářských a z důvodů
občanské morálky - trvati na tom, že
způsob, jaký se v určité části
soustavné elektrisace zahnízdil, je našemu
hospodářskému podnikání a našemu
státu nezdravý a že bude tu nutno pracovati
k nápravě. To je ovšem kapitola, o níž
jsme přesvědčeni, že nehovoříme
naposled a že budeme k ní museti mluviti hlasem silnějším,
než je v tomto případě. (Tak jest!)
K závěru dovolte mi říci: Zaujali-li
jsme kritické a odmítací stanovisko k formě,
v jaké byl sněmovně předložen
původní iniciativní návrh pp. posl.
Bradáče a spol., neznamená to, že
bychom se stavěli proti požadavku, aby stát
podle možnosti svých prostředků soustavnou
elektrisaci podporoval. Neváháme říci,
že považujeme za povinnost státu, aby v konkurenci
hospodářského vývoje našeho státu
se státy sousedními soustavnou elektrisaci státního
území podporoval.
Proto budeme také pro oba dnes projednávané
návrhy zákona hlasovati.
Budeme však na stráži, aby této podpory
státu nebylo zneužíváno a aby hospodaření
s veřejnými statky v soustavné elektrisaci
nestalo se doménou jednostranných zájmů
a tendencí. Chceme, aby levný zdroj elektrické
energie stal se dobrodiním poslední chatě
šumavského jako karpatoruského horala, aby
dával za podmínek co nejpříznivějších
život motorovému kolosu továrny zrovna tak,
jako tkalcovskému stavu chudáka z Českomoravské
vysočiny, aby elektřina, zdroj a síla hospodářského
rozvoje naší doby, sloužila všem a všude.
(Výborně! Potlesk poslanců čsl.
strany soc. demokratické.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Leibl.
Posl. Leibl (německy): Slavná sněmovno!
Nemusím několikráte ujišťovati,
že se naše strana, německá sociální
demokracie, zastává všech zákonů,
jejichž účelem jest podporovati zemědělství.
Ale tyto zákony musejí jasně vyslovovati,
co chtějí. Nemáme opravdu nedostatek nejasných
zákonů; a tento zákon jest rovněž
nejasný, nepraví otevřeně, co chce.
To dokázalo již projednávání
v zemědělském výboru. Ukazovalo se
na nedostatky a neméně než čtyři
resoluce byly připojeny k tomuto zákonu. Příznačné
jest, že při projednávání v zemědělském
výboru úředníci ministerstva financí
podali nový návrh zákona, a to jen polovici
zákona; druhou polovici dostali jsme teprve po jednání
v zemědělském výboru. Ano, uznávám,
že vládní strany tento návrh vypracovaly
docela ledabyle. Nechci obviňovati úředníky
ministerstva financí, nemohli si jinak pomoci, poněvadž
s návrhem vládních stran sotva bylo lze začíti
něco jiného. Ale přes to jest tento postup
zasáhnutím do parlamentních práv poslanců.
Musíme tedy co nejrozhodněji protestovati proti
tomuto postupu. Pro vládní strany má tedy
sněmovna již jen formální význam,
totiž povoliti prostředky ku provedení jejich
požadavků, to ostatní se již udělá
prováděcím nařízením
nebo také nikoliv. Vždyť i bez prováděcího
nařízení se nepracuje špatně;
snad ještě lépe. Jak se tato prováděcí
nařízení u nás přesně
a podrobně vypracovávají, ukazuje tento příklad:
Zákon z 1. července 1926 o finanční
podpoře elektrisace venkova povoloval pro tento účel
50 milionů Kč s výslovným ustanovením,
že ihned budou vlád ním nařízením
vydány podrobnější předpisy.
Toto nařízení bylo však vydáno
teprve dne 29. prosince 1928 a nabylo účinnosti
dnem 1. ledna 1929, tedy po 2 1/2 letech. Zatím byl
zmíněný fond spotřebován. Tak
se u nás provádí elektrisace. Rozvrh elektrisace
nebyl ještě vůbec vypracován. Máme
sice zákon k podpoře elektrisace a zákon
o finanční podpoře elektrisace, ale pracuje
se bez plánu. I tímto zákonem zřizuje
se jen fond ku provedení elektrisace. Jest přímo
směšné chtíti s fondem 200 milionů
Kč provésti elektrisaci státního území.
To znamená znovu rozptýlení peněz,
nic velkorysého se nedá vykonati, jest rozhodně
zapotřebí 1 miliardy a ovšem především
vypracovaného rozvrhu. Tedy zase fond! Tvoření
fondů jest zvláštním zařízením
tohoto státu. Půjdou-li věci takto dále,
budeme místo ministerstev míti již jen správy
fondů. S fondy se ovšem mnohem pohodlněji pracuje,
fondy jsou méně kontrolovány, ba jsou dokonce
fondy, jichž vůbec nelze kontrolovati, i když
nemluvím o tajných fondech. Poukazuji jen na př.
na fond k opatřování umělých
hnojiv, jenž byl utvořen z veřejných
peněz, z přirážek k přímé
pozemkové dani a dosáhl mnoha a mnoha milionů.
A tehdy nás ministr Brdlík skutečně
dostal. Líčil nám, že tento fond poskytne
zemědělství ohromné možnosti,
že zvláště drobní zemědělci
budou moci býti podporováni subvencemi při
nakupování umělého hnojiva atd. A
najednou byl konec s tímto fondem;.mnohokráte jsme
zakročili: "Kam se poděly tyto peníze?"
Nikdy jsme nedostali odpovědi. Teprve v poslední
době se vynořila zpráva, že na Slovensku
bylo vystavěno museum, ze kterého byl nyní
udělán hostinec; k tomu se užilo 20 milionů
Kč. Ale i německé vládní strany,
pokud vím, jen se závistí slyšely o
tomto fondu a do dneška nic nedostaly. Určitě
to nevím, připouštím to.
Nuže fond, který se zde vytvoří, rovněž
nebude snadno přístupný kontrole. Ale zákon
nestanoví nic ani o nějaké kontrole cen proudu.
Stane se, že osvětlovací družstva budou
požadovati příliš vysoké ceny proudu.
Tato družstva dostanou státní peníze
a budou ždímati obce. Nemáme nic proti tomu,
dostanou-li státní podporu okresní svazy,
přespolní ústředny atd. Ale tvořiti
osvětlovací družstva v obcích nemá
smyslu. Těmito družstvy dostává se obec
do závislého poměru. Postupuje se pravidelně
takto: Větší držitelé v obci utvoří
družstva. Tato družstva mají dokonce často
většinu v obci a obec se usnese, že se obec zmocňuje
vypůjčiti si peníze na elektrisaci osady.
Bez závady převezme toto osvětlovací
družstvo peníze, zřídí místní
síť a vystaví transformátor. Bez zákonitého
omezení stane se nyní toto družstvo soukromým
majetníkem místní sítě a diktuje
cenu obci a všem odběratelům proudu. Obec tedy
poskytne peníze a osvětlovací družstvo
jest majetníkem místní sítě.
Pro takové případy dlužno rozhodně
vložiti do zákona ustanovení, že každý
odběratel světla i každý méně
zámožný může vstoupiti do družstva
v každé době a za přijatelných
podmínek. Často se říká, že
družstvo jako soukromý podnik pracuje levněji
než obec. To není správné, aspoň
nikoliv v tomto případě, poněvadž
obec v 99% případů nevyrábí
proudu a proto nezaměstnává dělníků.
Odebírá proud z přespolních ústředen,
od elektrisačních svazů nebo elektráren.
Jedinou prací, kterou mají vykonávati osvětlovací
družstva, jest kontrola elektrických hodin a tuto
kontrolu provádí obyčejně zřízenec
obce. Tyto výdaje jsou velice nepatrné, aspoň
nikoliv vyšší než u osvětlovacích
družstev. Páni agrárníci na vesnicích
postupují podle starého, zcela určitého
plánu. Takto dostaly se do jejich majetku obecní
statky, obecní cihelny, obecní rybníky a
pastviska a také obecní domy si přivlastnili.
Nyní chtějí získati i drže ní
místní sítě, aby pokud možno
mohli odníti proud vzpurným chalupníkům.
Namítne se nám snad, že to jest zveličování,
ale drobní majitelé a obyvatelé zkusili již
mnohem horší věci.
Velice zlé jest, že se v tomto zákoně
znovu nepřihlíží k obcím, které
před r. 1926 vybudovaly místní elektrická
vedení a jejichž žádost o subvenci byla
zamítnuta. Postihuje to bohužel skoro znovu jen nejchudší
obce, které mimo to stavěly ještě nejdráže
a které bohužel neměly zkušenosti, kterou
máme nyní. Tyto obce jsou dnes strašně
zadluženy a není naděje, že by tyto dluhy
v dohledné době byly zaplaceny. Uvádím
mezi jinými obce Doupov, Trmovou, Suniperk, Friedersreuth,
Nové Hamry a j. Stačilo by 10 milionů pro
německé i české obce. Žádáme
tedy, aby v prvních pěti letech, kdy zákon
nabude účinnosti, bylo po 2 milionech určeno
pro zmíněné obce. Dále žádáme,
aby se tato akce provedla bez národnostní zaujatosti,
neboť dosud se to provádělo opačně.
Tak jest 50milionový fond z r. 1926, jak jsem se dověděl,
spotřebován skoro úplně a z těchto
50 milionů bylo Němcům úhrnem přislíbeno
3,382.959 Kč. Podle spravedlivého klíče
byli by měli dostati nejméně 10 milionů.
Tedy přes německou účast ve vládě
stále ještě rozhoduje národní
šovinismus místo hospodářského
úsudku. Souhlasíme s novým panem předsedou
vlády, když praví, že v tomto státě
schází společné národohospodářské
smýšlení. Bohužel právě
nejrozumnější a nejzdatnější
Češi v tomto státě nemají co
mluviti do tak důležitých věcí.
Frázista národní menšiny jest mocnější
než některý z prvních úředníků
tohoto státu.
Další velkou vadou jest, že se povolené
podpory vyplácejí často o několik
roků později. Následek toho jest, že
se subvence spotřebuje na úroky. Chce-li tedy stát
něco dáti, musí to učiniti včas.
O poskytování půjček a podpor rozhoduje
především tak jako dříve zemědělská
rada. Ale zemědělská rada jest dnes vysloveným
nástrojem agrárníků. U německého
odboru zemědělské rady jsou jedinými
pány členové Svazu zemědělců.
Jen členové Svazu zemědělců
se přijímají do komisí. Dnešní
složení zemědělské rady nám
neposkytuje záruky, že docházející
žádosti budou nestranně posuzovány;
vždyť činitelé Svazu zemědělců
veřejně prohlásili, že by byli hloupí,
kdyby poskytovali subvence jiným osobám než
svým straníkům. Dále žádáme,
aby se nerozhodovalo úzkoprse, pokud jde o výnosnost.
Jsou obce v chudých okresích, kde jen vydatnou státní
podporou lze provésti elektrisaci. Takové obce musejí
dostati vyšší podporu, neboť tyto chudé
obce mají zpravidla špatné spojení drahou,
špatné poměry poštovní a jejich
boj o existenci jest mnohem těžší než
v úrodnějších obilních územích.
Budou-li vyloučeny z elektrisace, pak jsou v plném
smyslu slova pastorky státu.
Velmi nedostatečné jest správní vyřizování
elektrisačních žádostí. Často
to trvá přes 2 roky, než se vyřídí
žádost. Cesta těchto žádostí
jest příliš spletitá. Elektrisační
návrhy se podávají zemědělské
radě; ta podá o nich posudek a posílá
je zemskému úřadu, jenž spis prozkoumá
a předloží jej pak ministerstvu veřejných
prací; konečně předloží
se žádost ministerstvu financí. Může
se tedy státi, že celá práce byla marná,
když ministerstvo financí nepovolí peníze.
Dlužno ještě poznamenati, že spisy zpravidla
po měsíce, často celý rok zůstávají
ležeti v jednotlivých úřadech. Dotazoval
jsem se příslušných odborných
úředníků a bylo mi řečeno,
že by bylo lze celý postup zjednodušiti. Měla
by se zvoliti komise, ve které by byly zastoupeny příslušné
sbory a úřady a která by byla zmocněna
předložené návrhy schvalovati. Tím
by se ušetřilo posílání spisů
sem a tam, získalo by se také mnoho drahého
času. Ale, bohužel, s jistotou lze míti za
to, že pro takové návrhy nebude porozumění,
neboť komu se úřední šiml zdá
pohodlným, ten si nepřeje žádných
novot. Uznáváme elektrisaci venkova, neboť
má velmi veliký význam pro zemědělství.
Má velmi velký význam pro zemědělství,
zvláště pro statisíce drobných
zemědělců. Když jsou spojeni ve své
hospodářské organisaci drobných zemědělců,
mohou si opatřiti mnoho výhod. Stroje, kterých
si jednotlivec nemůže zakoupiti, mohou býti
opatřeny a užívány společně
a elektrický pohon jest poměrně nejlevnější.
Co je to za ztrátu pro drobného zemědělce
a pro celé národní hospodářství,
když drobný zemědělec musí své
krávy zapřahati do žentouru! V 10 dnech může
jeden kus dobytka ztratiti na váze 50 kg a krávy
vůbec přestanou dojiti. Elektrisace přinese
celému národnímu hospodářství
značný užitek, když stát zasáhne
podle plánu. Každá zemědělská
organisace není s to, aby si opatřila z vlastních
prostředků nutné stroje. Zvláště
nikoliv v chudých horských krajinách. Bude
tedy více než dosud povinností státu
hospodářsky zde zasáhnouti a podobné
organisace drobných zemědělců peněžně
podporovati. Ale především žádáme,
aby se tento zákon prováděl jen ve smyslu
národního hospodářství. Nemá
u něho rozhodovati jako u četných zákonů
v tomto státě politické a národní
hledisko. A nyní: Považuji za svou povinnost poukázati
i na sociální účinky tohoto zákona.
Vítáme vymoženosti a moderní stroje,
které mají dnes lidem ulehčiti práci.
Ale nechceme těchto dobrodiní, tohoto pokroku vykupovati
zbídačením mas. Až bude elektrisace
provedena, budou desítky tisíc dělníků
zbytečné. Asi před 3 týdny viděl
jsem elektricky poháněnou mlátičku.
K obsluze této mlátičky budou místo
25 dělníků zapotřebí jen 3.
Stejně jest tomu i u jiných strojů. Pamatuji
se ještě, jak domkáři a obyvatelé
byli celou zimu zaměstnáni v zemědělství
při mlácení. To jest dnes úplně
vyloučeno. Dnes stojí v místě velká,
proudem poháněná mlátička a
ani jediný z dělníků není přijat,
nýbrž velcí sedláci půjčují
si vzájemně svou čeleď, jen aby nemusili
při tom zaměstnávati nikoho jiného
a již dnes se radují, kolik dělníků
budou zase moci v hospodářství propustiti.
Můžeme dnes konstatovati, že právě
agrární strana má nejmenší pochopení
pro sociální zákonodárství.
Proto se ve vhodné době otážeme, co
se děje s těmito desítkami tisíc nezaměstnaných,
a přeji si, aby nám vláda odpověděla
tak, abychom byli spokojeni. (Souhlas a potlesk poslanců
něm. strany soc. demokratické.)
Místopředseda Zierhut (zvoní.):
Dalším řečníkem je pan posl.
Nejezchleb-Marcha. Uděluji mu slovo.
Posl. Nejezehleb-Marcha: Slavná sněmovno!
Projednáváme právě návrh zákona
na změnu zákona z 1. července 1926 o finanční
podpoře elektrisace venkova a zákon o fondu elektrisačním.
Oba dva tyto zákony jsou důkazem, jak rychlým
tempem v Československé republice pokračujeme
v zavádění elektrisace do všech oborů
naší výroby.
Prvým zákonem umožňujeme naší
vládě, aby mohla podporovati elektrisaci našeho
venkova. Vím sám z denní prakse a ze zkušenosti,
jak toto opatření bylo nutné. Jsem přesvědčen,
že i v Čechách a na Slovensku, zejména
však na Moravě máme ještě velkou
část zemědělského venkova,
kde zájem o elektrisaci je značný a přece
nebylo možno ji provésti pro nedostatek státních
prostředků.
Tak je tomu na okresích Nové Město, Vel.
Meziříčí, Jihlava, Třebíč,
Dačice, Mor. Budějovice, Tišnov a jinde. Zvláště
malé horské zemědělské obce
na Moravě nemohou býti tak zelektrisovány,
jak toho vyžaduje jejich potřeba a jejich zájem.
Jest tedy úplně správné, že nyní
odhlasujeme zákon, podle něhož ministerstvo
veř. prací bude moci podporovati rychlejším
tempem všecky elektrisační podniky na Moravě
a v republice vůbec.
Zákon o tak zv. elektrisačním fondu je velkorysým
doplněním všeho, co jsme až doposud na
poli elektrisace u nás provedli. Vzpomínám,
jak jsme před čtvrt stoletím usilovali, aby
snahy o elektrisaci venkova pronikly, a pamatuji, že jsme
narazili na naprosté neporozumění.
R. 1896-97 razil na Moravě první cestu porozumění
pro elektrisaci inž. Ant. Fr. Večeř, který
vydal dvě obsáhlá díla, nazvaná
"Průvodce elektrotechnikou", v nichž jsou
také kapitoly o velkých elektrisačních
úkolech budoucna. Konstatuji také při této
příležitosti, jak velké zásluhy,
že v elektrisaci dnes jsme tak daleko, měly v prvních
dobách podniky Křižíkovy a inž.
Frant. Křižík sám. Pokud je mi z literatury
známo, způsobil r. 1880 velký zájem
Křižíkův vynález - první
regulovatelná oblouková lampa - kterýžto
vynález byl oceněn v cizině a na výstavě
pařížské r. 1883 odměněn
zlatou medailí. Křižíkovy závody,
které byly založeny r. 1884, už na někdejší
památné jubilejní výstavě pražské
velmi dobře se representovaly a kolem r. 1890 už bylo
započato se stavbou větších elektráren,
jako byla První pražská na Karlově,
dále v Horažďovicích, Táboře,
Pardubicích, Prostějově, Klatovech, Vys.
Mýtě, Polské Ostravě, Hořicích,
Hradci Král., Č. Třebové, Kolíně
a jinde.
Mým úkolem při této příležitosti
není vypočítávati veškerou činnost,
kterou nám v historii zanechaly snahy jednoho z prvních
průkopníků, pana inž. Křižíka,
nýbrž uznal jsem za vhodné vzpomenouti toho
dnes, kdy dostáváme se na pokraj řešení
velkého problému elektrisačního u
nás.
Mám po ruce jednu z elektrisačních map střední
Evropy a na ní je nejlépe viděti, kterak
ve všech okolních státech kolem nás
mají provedenou organisaci velké elektrisační
linie. Jde o vytvoření velkých spojovacích
sítí mezi jednotlivými elektrárnami,
které by tvořily kostru celé elektrisace
a pomocí nichž by bylo možno přelévati
elektřinu přímo z oblasti do oblasti a disponovati
jí na velké vzdálenosti co nejúčelněji.
Elektrisační mapa střední Evropy nám
ukazuje, že v zemích vedle nás je tato otázka
řešena s úspěchem, takže my u nás
nic jiného nekonáme, nežli že zavádíme,
co bylo v cizině už zavedeno a také se dobře
osvědčilo.