Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání prvého odstavce pořadu,
jímž jest:
1. Zpráva výboru ústavně-právního
o vládním návrhu zákona (tisk 1967),
kterým se mění a doplňují trestní
zákony a trestní řády (tisk 2053).
Zpravodajem jest p. posl. dr Jos. Černý.
Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Jos. Černý: Slavná
sněmovno! Projednávaná vládní
osnova obsahuje především ustanovení,
na základě něhož chce nalézti
aspoň poněkud správný poměr
dnešní znehodnocené měny k peněžitým
částkám, které podle zákonů
platných před 28. říjnem 1918 byly
rozhodnými pro kvalifikaci trestních činů
jako zločinů, přečinů nebo
přestupků a tím i pro trestní sazbu
a dále pro příslušnost soudní.
Není-li v zákoně jinak ustanoveno, zvyšují
se peněžité částky tyto na desetinásobek.
Při tom nepřihlíží se podle vládní
osnovy k poměru dnešní znehodnocené
koruny ke zlatu, který jeví se asi násobkem
1:61/2, nýbrž k vnitřní
nákupní hodnotě peněz podle indexu
životních potřeb, poněvadž poškozený
bude si vždy svoji škodu posuzovati podle částky,
kterou musil vynaložiti, aby škodu opět napravil.
Ustanovení toto není, jak již podotčeno,
generelní, naopak někde je násobek vyšší,
někde nižší, někde zůstávají
peněžité částky nezměněny.
Bezvýjimečné zvýšení na
desetinásobek mělo by za následek zejména
zvětšení již stávajících
rozdílů mezi trestním zákonem naším
z r. 1852 a zákonem uherským z r. 1878, kterýž
platí po druhou polovinu naší republiky, totiž
na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
Výjimky ve zvýšení mají za účel
oba trestní zákony poněkud obsahově
přiblížiti. Pokud se peněžitých,
dále pak pořádkových trestů
a pokut týče, zvyšují se tyto podle
vládní osnovy na pětinásobek.
Stavovské kárné tresty, které mohou
býti uloženy ve stavovském kárném
řízení advokátům a notářům,
zvyšují se až na obnos 10.000 Kč.
Důležité změny stanoví vládní
osnova v řízení mandátním,
t. j. v instituci trestního příkazu, jehož
užívání bylo doposud podle §u 460
tr. řádu značně podvázáno
a následkem toho také málo užíváno.
Praktické užití mandátního řízení
se vládní osnovou značně rozšiřuje.
Podle §u 10 vládního návrhu může
soud vydati proti obviněnému, který je na
svobodě a který dovršil 10 let svého
věku, trestní příkaz pro jakýkoliv
přestupek nebo přečin náležející
k příslušnosti okr. soudu a na který
je stanoven trest na svobodě nejvýše 6 měsíců
anebo trest peněžitý anebo oba tyto tresty.
V trestním příkazu smí soud uložiti
obviněnému trest na svobodě nejvýše
7 dnů anebo trest peněžitý nejvýše
500 Kč, kdežto podle dnešního trestního
řádu nemohl soud uložiti trestním příkazem
vyšší trest nežli 3 dny vězení
anebo trest peněžitý nejvýše do
30 Kč. Podmínečný odklad trestu uloženého
trestním příkazem se připouští.
Pokud se týče §u 13 vládní osnovy,
který jedná o doručení trestního
příkazu, přijal ústavně-právní
výbor oproti vládní osnově nové
ustanovení, jímž se vládě ukládá,
aby, hledíc k místním poměrům,
ustanovila, ve kterých obvodech na Slovensku a Podkarpatské
Rusi lze instituci trestního příkazu užívati.
Při tom přihlédne se ke gramotnosti obyvatelstva
zmíněných obvodů a též
k větší možnosti městského
obyvatelstva opatřiti si vysvětlení a informace,
kterážto možnost je na venkově menší.
Další změna ústavně-právním
výborem přijatá je, že v §u 11
výslovně je podotčeno, že ztráta
volebního práva nesmí býti trestním
příkazem vyslovena.
Konečně přijal ústavně-právní
výbor na rozdíl od vládní osnovy ustanovení,
podle něhož je vyloučeno v případě
podání odporu proti platebnímu rozkazu t.
zv. reformatio in peius, což znamená, že soud,
rozhoduje v hlavním přelíčení,
nesmí uložiti přísnější
trest na svobodě nebo na penězích, než
jaký uložil v trestním příkazu,
leč by se skutkový podklad rozhodnutí podstatně
změnil.
Důležité ustanovení, kterým bude
velmi značně přetíženým
okresním soudům ulehčeno, obsahuje §
15 vládní osnovy, podle něhož v řízení
před okresními soudy není třeba sepsati
odůvodnění odsuzujícího rozsudku,
vyhlášeného v přítomnosti obviněného,
jestliže se osoby, oprávněné užíti
proti rozsudku opravných prostředků, těchto
výslovně zřekly anebo jich včas neopověděly.
Tím rozšířeny jsou značně
úlevy dané již ve směru tomto zákonem
č. 1 z r. 1920.
Ústavně-právní výbor vzhledem
k tomu, že v daném případě jde
o instituci dosud neznámou a ani v cizině, pokud
tam byla zavedena, nevyzkoušenou, změnil § 15
v tom smyslu, že platnost tohoto ustanovení omezena
je do 31. prosince 1931. V této lhůtě spatřuje
dostatečně dlouhou dobu, aby praxe ukázala,
zda toto zařízení se osvědčí
a bude-li možno převésti je do nového
trestního řádu jako zařízení
trvalé.
Pokud se mladistvých provinilců dotýče,
je sepsání a odůvodnění rozsudku
vždy nutné.
V §u 16 obsažena je další novota oproti
trestnímu řádu, která spočívá
v tom, že náhrada nákladů, které
vzešly státní pokladně za trestní
řízení, je ukládána výměrkem.
Náklady poplatků znalce a tlumočníka,
pokud převyšují částku 100 Kč,
buďtež uloženy zvláště. Výhody,
kteréž stanoví vládní osnova
v §§ 10 a 15 a které dotýkají se
trestního příkazu a sepsání
rozsudku, platí s některými odchylkami ve
vládním návrhu přesně stanovenými
i pro řízení před soudy vojenskými.
Konečně pozměnil ústavně-právní
výbor vládní osnovu v tom smyslu, že
účinnost některých zákonných
ustanovení, zejména pokud se týče
zákona č. 1 z r. 1920 a zákona č.
471 z r. 1921, neprodlužuje se, jak vládní
osnova navrhovala, až do dne, kdy nabude účinnosti
jednotný trestní řád, nýbrž
pouze do dne 31. prosince 1931.
Ústavně-právní výbor se dále
usnesl, aby zákon nabyl účinnosti dnem 1.
dubna t. r., poněvadž tím dnem pomine účinnost
zákona č. 471 z r. 1921, která z valné
části projednávanou vládní
osnovou má býti nahrazena.
Projednávaný vládní návrh bude
dalším důležitým zákonem,
kterým se má pomoci soudům ať přestupkovým
či sborovým, jejichž poválečná
přetíženost je všeobecně známa.
Tím však ovšem otázka soudcovská,
která se dnes stala důležitým problémem
celostátním, není ani zdaleka rozřešena,
a bude povinností vlády, aby radikálně
a brzy jala se zkoumati příčiny povážlivého
útěku nejlepších sil od naších
soudů. Soudnictví stojí u nás doposud
na opravdové výši po všech stránkách
a je eminentním zájmem státu, aby vysoká
úroveň a prestiž jeho byla i do budoucna zachována.
Navrhuji jménem ústavně-právního
výboru slavné sněmovně přijetí
vládní osnovy se změnami a opravami tak,
jak jsem si je dovolil označiti a jak jsou také
označeny v důvodové zprávě.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této věci
jsou přihlášeni řečníci.
Zahájíme proto rozpravu.
Navrhuji, aby řečnická lhůta byla
stanovena 20 minutami. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Navržená lhůta
je přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni na straně "proti"
pp. posl. dr Gáti, Schweichhart a dr Keibl.
Dávám slovo p. posl. dr Gátimu.
Posl. dr Gáti: Předloženým vládním
návrhem zákona, kterým se mění
a doplňují trestní zákony a trestní
řády, nebude ve skutečnosti docíleno
valnější úlevy soudního personálu.
Té by se dalo dosáhnouti pouze tím, že
by přestala šílená persekuce dělnického
hnutí a že by se přibral dostatečný
počet dobře placených úředníků.
Každý trestní zákon kapitalistického
státu směřuje pouze k jedinému cíli,
t. j. k ochraně soukromého vlastnictví, kapitalistických
výrobních poměrů proti revolučnímu
proletariátu. Tento návrh, podaný v době
zostření třídních rozporů
rostoucí radikalisace mas, sleduje ještě přísnější
ochranu soukromého vlastnictví pomocí fašisace
trestního řízení. Je to zřejmo
hned z §u 4, ve kterém se spodní hranice za
přestupek krádeže, podílnictví
a zpronevěry zvyšuje z jednoho týdne na 14
dní, za zmaření exekuce z dosud neurčené
spodní hranice rovněž na 14 dnů. Je
přirozené, že tyto přestupky vztahují
se pouze na pachatele z řad drobného lidu, neboť
kapitalisté nespokojují se takovými malými
krádežemi. Milionové krádeže a
zpronevěry, páchané denně na dělnictvu
podnikateli racionalisačním systémem ve smyslu
měšťáckého řádu,
samozřejmě nejsou krádeží, nýbrž
naopak velmi chvalitebným výkonem ve prospěch
národního hospodářství. Proti
takovým činům není v žádném
měšťáckém zákoně
trestních sankcí. Ale nezaměstnaní,
zbídačení proletáři a příslušníci
proletarisujících se vrstev musí býti
přísně potrestáni za každý
čin, kterým si chtějí vypomoci ze
své bídy.
Počet exekucí provedených pouze exekučním
soudem v Praze r. 1928 činí daleko více než
70.000. Mezi dlužníky je tenká vrstva bohatých
podvodníků, u kterých bývá
exekuce bezvýsledná, protože své jmění
šikovně skrývají a těší
se ohromné protekci u soudních orgánů.
Tato individua pro zmaření exekuce trestána
nebudou. Obrovská většina exekvovaných
náleží však do řad chudého
obyvatelstva, které skutečně nemůže
platiti svých dluhů. Když pak exekuce proti
takovému chudému člověku vedená
mine se s úspěchem, musí s ním býti
zakrouceno jinak: Buď při výkonu zabavení
nadává na úřady nebo jinak se vzpíral
- odsuzuje se k dlouhotrvajícímu žaláři;
nebo použije-li prostředků, aby nemusil poslední
své jmění vydati - v mnohých případech
jde o nouzové boudy, které si proletáři
na periferiích města z posledních svých
peněz postavili, o peřiny, nádobí,
drobný dobytek a j. - učiní kapitalistický
dlužník proti němu trestní udání
pro zmaření exekuce a aby to chuďas nechápal
příliš lehkovážně, naměřuje
mu předložený vládní návrh
alespoň 14 dnů. A aby předmětná
částka byla vyšší než 1000
Kč, o to starají se advokáti, jejichž
útraty činí obyčejně nejméně
dvojnásobek zažalovaného obnosu.
Fašisace, t. j. úplná libovůle byrokracie,
jeví se obzvláště v §u 8, podle
něhož doba náhradního trestu na svobodě
za nedobytný trest peněžitý má
býti soudem stanovena podle zavinění, a to
za každých 10 Kč až 100 Kč uloženého
trestu na penězích jedním dnem trestu na
svobodě. Náhradní trest přichází
přirozeně v úvahu jen pro chudé obyvatelstvo,
které nemůže zaplatiti uložené
pokuty peněžité. Kapitalista uložené
mu pokuty vždy zaplatí, neboť vydělal
souzeným trestným činem daleko více.
Soud uloží proletáři náhradní
trest jednoho dne za každých 10 Kč, poněvadž
vychází se stanoviska, že den života proletáře
více nestojí, neboť za svou práci přece
nedostává a nezasluhuje také více.
Naproti tomu stojí "pracovní den" kapitalisty
nejméně 100 Kč, neboť vydělává
za tuto dobu ve prospěch národního hospodářství
mnohem více.
V §§ 10 až 14 zavádí vládní
návrh mandátní řízení,
t. j. trestní příkazy, jde-li o přestupky
nebo přečiny, na které je stanoven trest
na svobodě nejvýše 6 měsíců,
nebo trest peněžitý, nebo oba tyto tresty.
Na pouhé udání nějaké úřední
osoby, t. j. policajta, četníka, polního
hlídače, špicla atd. pošle soud odviněnému
listinu, ve které se mu oznamuje, že byl odsouzen
k trestu, že však proti tomuto trestnímu příkazu
může do 8 dnů od jeho doručení
podati odpor. Soudce uloží tedy trest, aniž obžalovaného
zná, aniž přesvědčil se o pravdivosti
udání. Pro soudce je otázka jednoduchá:
jeho "kolega" přece nemůže učiniti
křivé udání. Avšak zcela opačné
jsou zkušenosti pracujícího obyvatelstva s
těmito pány. V ohromné většině
případů jsou oznámení četníků,
strážníků, hlídačů,
nemluvě ani o špiclech, úplně smýšlená,
anebo aspoň spočívají na slepé
zaujatosti proti proletariátu; musí se přece
svým pánům nahoře nějak zalíbiti.
A tito hlídači měšťácké
společnosti budou nyní míti kompetenci rozhodovati
o tom, má-li proti chudému člověku
býti vydán trestní příkaz.
Při tom nesmíme zapomenout: na to, že podle
nynější praxe zostřeného "prýgelpatentu"
vyměřují již před tím
a kromě toho policejní. resp. okresní úřady
tresty v průměrné výši 7 dnů,
které budou během času ještě
stále stupňovány. Bude-li tedy nějaký
špicl u příležitosti dělnické
demonstrace nebo stávky chtíti dostati odměnu,
vybere si, jak se to již nyní děje denně,
nějakého účastníka, dá
ho na policii svým spolupracovníkem odsouditi k
vězení nejméně 7 dnů a aby
také soudy měly nějakou práci, učiní
u svého "kolegy soudce" trestní oznámení,
kterému on z kolegiality samozřejmě vyhoví
a přidá dělníkovi ještě
jednou 7 dnů, případně k tomu ještě
peněžitou pokutu 500 Kč. Bude se namítati,
že je zde možnost odporu. Ale dělník,
chudý rolník, maloživnostník a pod.,
který pro jiné starosti nemá kdy prostudovati
si soudní listiny, nebo umělé zkroucené
právnické mluvě nerozumí, odporu nepodá.
Cítí se nevinen a nemůže proti pochopiti,
že by mohl býti trestán, nemá peněz,
aby se šel poraditi k advokátovi, neví, jakým
způsobem má odpor podati, nebo zmešká
lhůtu atd.
Pakli však přece odpor podá, činí
to proto, poněvadž v trestních příkazech
jest napsáno, že je může zbaviti jejich
účinnosti podáním odporu a on se domnívá,
že stačí, když vrátí soudu
příkaz s doložkou "podávám
odpor" a že již nemusí učiniti dalších
kroků. Nedostaví se proto k hlavnímu přelíčení,
které se po podání odporu nařizuje,
a tu nabývá podle §u 14 vládního
návrhu trestní příkaz opět
účinnosti a jest vykonatelný.
Co však na Slovensku a Zakarpatsku, kde velká část
chudého obyvatelstva neumí ani čísti
ani psáti? V tomto směru praví § 22
návrhu, že vládním nařízením
bude ustanoveno, ve kterých obvodech na Slovensku a Podkarpatské
Rusi lze užíti ustanovení o trestním
příkazu. Pracujícímu lidu přirozeně
stačiti nemůže, když o tom bude rozhodovati
vládní nařízení, neboť
to znamená úplnou svévůli byrokratů,
které obvody chtějí si vybrati, které
obvody zamořené komunismem chtějí
potrestati trestními příkazy.
Podle §u 11 č. 3 může soud odsouditi obviněného
také podmíněně, jsou-li zjištěny
okolnosti, které by to odůvodňovaly. Strážník,
četník, špicl atd. učiní trestní
oznámení s tím, že obviněný
má špatnou pověst, že je buřič,
komunista, rváč a podobně - a ihned budou
soudu známy okolnosti vylučující podmíněná
odklad trestu, ač soudce ve skutečnosti obviněného
nikdy neviděl. Nebo obrátí se soud samozřejmě
znovu na policii nebo četnictvo a faráře,
aby tyto, pro měšťácký stát
shodné orgány podaly mu zprávu o pověsti
obviněného, a ta vyzní samozřejmě
ve výše uvedeném směru. Takové
zprávy o pověsti proletářů
dávají již dnes státní úřady
i tehdy, když se jich na to neptá nikdo. Ostatně
může soud kdykoliv prohlásiti, že mu nebyly
známy okolnosti, odůvodňující
povolení podmíněného odkladu trestu.
V §u 15 zprošťuje se pak okresní soudce
povinnosti sepsati odůvodnění odsuzujícího
rozsudku, když obžalovaný jest při líčení
přítomen, pakli neodpoví včas opravnými
prostředky. To znamená, že se odsouzený
ve skutečnosti již nikdy nemůže dovolati
nápravy křivdy na něm spáchané.
Chce-li žádati za obnovu trestního řízení,
vymluví se soud,-že nezná nebo již se
nepamatuje na přesná odůvodnění
odsuzujícího rozsudku. Je-li žalován
kromě toho civilně, na příklad na
náhradu škody, bude civilní soudce míti
za to, že jeho trestní kolega jistě měl
dostatečné důvody k odsouzení, i když
je nenapsal, a odsoudí žalovaného, jde-li o
chudého člověka, znovu. Konečně
zaměstnavatel. zajímá-li se o výsledek
trestního řízení, spokojí se
s rozsudkem bez důvodů; prohlásí rovněž,
že soudce jednal jistě úplně správně
a propustí beze všeho zaměstnance, aniž
se tento může brániti.
§ 15, odst. 3 dává však okresním
soudcům také možnost spokojiti se záznamem
osvobozujícího rozsudku bez písemného
odůvodnění. Ale obžalovaný dělník
má zájem na tom, aby byly přesně vyvráceny
všechny křivé údaje proti němu
učiněné. Jinak prohlásí se
vždy, že byl zproštěn pouze z nedostatku
důkazů, a on je tím valně poškozen.
Na denním pořádku jsou taková křivá
obvinění služebných děvčat
milostivými paničkami, které nějakou
věc zašantročí, a nemohouce ji nalézti,
běží ihned na policii, která proti služebné
ochotně zakročí a odevzdá ji řízně
soudu. Totéž platí však o všech zaměstnancích
vůbec. Na druhé straně osvobodí soud
měšťáka tím spíše,
když nemusí rozvésti důvody.
Z toho všeho jest zřejmo, že nejde o úlevu
práce soudcovského personálu, nýbrž
ještě o brutálnější prostředky
proti pracujícímu lidu. Zajisté má
buržoasie a její stát snahu, koupiti si vyšší
vrstvy úřednictva a tenkou vrstvu dělnictva,
aby měla podporu při provádění
své fašisační ofensivy a v přípravách
k imperialistické válce. Proto je několik
výhod v zákoně o pensijním pojištění
soukromých zaměstnanců ve vyšších
službách, proto jsou porady o nové úpravě
systemisace státního úřednictva a
proto je pojednou podezřelá péče o
soudce a jiné úředníky. Samozřejmě
budeme nadále bojovati za zlepšení hospodářského
postavení státních úředníků
i vysoce kvalifikovaných dělníků,
ale současně budeme stále poukazovati na
nebezpečí, které z této strany hrozí,
dá-li se buržoasií zneužíti k jejím
fašisačním plánům.
Jest známo, že reformistické strany mohou tak
dlouho prováděti svou politiku proti proletariátu
jen proto, že se opírají o tenkou vrstvu dělnické
aristokracie, zkorumpované kapitalistickými zisky.
Vidíme tudíž, že sociální
demokracie má v tomto směru stejnou sociální
základnu jako fašismus, který kromě
toho kupuje si ještě "lumpenproletariát"
a získá si nespokojené části
maloměšťáctva. V době zostřených
třídních rozporů, jako je prožíváme
právě v nynější době,
zdůrazňují reformisté, stejně
jako fašisté, stále více spolupráci
s kapitálem a jeho státem a slučují
se s táborem fašistickým.
Parlamentární iluse u pracujícího
lidu mizí; poznává stále více
správnost Marxova slova, že měšťácký
parlament nemůže býti ničím jiným
než žvanírnou k oklamání proletariátu.
Fašisté chtějí tuto náladu podchytiti
a hlásají otevřeně rozpuštění
parlamentárních institucí a jejich náhradu
diktaturou kapitalistů. Reformisté mluví
na venek o ozdravění parlamentarismu, zdůrazňují
však, že se musí při tom uplatňovati
schopnosti velkých jednotlivců, v našem případě
jejich vůdce Masaryka, starého odpůrce
Marxova. Totéž činili v Polsku, kde postavili
do popředí Pilsudského a podporovali ho při
provedení fašistického převratu. Ovšem
že i tam Pilsudský a reformisté, aby svým
plánům získali široké masy proletariátu
a maloměšťáctva. vystupovali s heslem
"ozdravění parlamentarismu, boje proti korupci
a zavedení měšťácké demokracie".
Vytvořili si své organisace, které Pilsudského
ve všem podporovaly. Jakmile však byl převrat
proveden, ihned se ukázalo, že nemá jiného
smyslu, než fašistické diktatury proti revolučnímu
proletariátu. Parlamentarismus byl likvidován, dělnické
organisace rozpuštěny nebo krutě persekvovány,
národnostní menšiny a malorolníci ještě
více utiskováni než dříve a vojenských
organisací Pilsudského, tedy i polských reformistů,
používáno bylo výhradně k přepadení
revolučních dělníků. Pilsudský
a reformisté připravují horečně
válku proti Sovětskému svazu a uzavřeli
za tím účelem co nejtěsnější
spolek s Rumunskem a ostatními imperialistickými
státy, aby mohli co nejdříve Sovětský
svaz přepadnouti.
Sovětský svaz, aby odhalil plány imperialistických
států, nabídl Polsku, aby podepsalo Kelloggův
pakt. Samozřejmě věděl soudr. Litvínov,
když tak učinil, že tento pakt neznamená
nic jiného než pouhé mluvení o míru,
aby se konaly tím horečnější
přípravy k válce, což dokazuje šílené
zbrojení všech kapitalistických států,
obzvláště Anglie a Ameriky samotné;
chtěl však dokázati pracujícímu
lidu celého světa, že jedině Sovětský
svaz hájí politiku míru. Polsko tohoto paktu
původně podepsati nechtělo, aby se ani na
papíře nemusilo zavázati k reservě
v otevřeném přepadnutí Sovětského
svazu. Když však vidělo, že pracující
masy celého světa touží po míru
a že by se jednotně postavily proti každému
kdo by otevřeně zahájil loupežnou válku,
rozhodlo se v dohodě se svými imperialistickými
spojenci Anglií, Francií, Rumunskem, Československem
atd. i tento papír podepsati s tím, že ve skutečnosti
přece není ničím jiným než
cárem papíru a že pak bude možno tím
lépe připraviti válku proti Sovětskému
svazu. To je zřejmo z toho, že si Pilsudský
ihned potom pozval do Varšavy ministra zahraničních
věcí Rumunska a tam ujednali ještě těsnější
válečný spolek proti Sovětskému
svazu.
Avšak naším úkolem, úkolem komunistických
sekcí Internacionály jest, odhaliti tento švindl
úplně a poukázati na to, že v kapitalistickém
světě mír možný není,
poněvadž kapitalisté bez imperialistické
expanse (loupeživého rozšíření
své hospodářské a politické
moci), bez stálých válek mezi sebou a zejména
však bez poražení Sovětského svazu,
jediné to vlasti všech utiskovaných, nemohou
nadále existovati. Válku je možno odstraniti
jedině ozbrojeným povstáním proletariátu
ve spolku s rolníky a utiskovanými národy
násilnou revolucí proti kapitalismu, jeho svržením
a zřízením diktatury proletariátu
na celém světě.
Musíme říci proletariátu celou pravdu.
Z toho důvodu hlasují naši polští
soudruzi proti ratifikaci paktu Litvinovem navrženého
a z toho důvodu budeme také my a ostatní
sekce komunistické Internacionály proti všem
takovým úmluvám.
Mluvil jsem již o tom, že lze pozorovati stále
větší přiblížení
se reformistů k fašismu. Proto koncentruje se fašistický
tábor v Československu kolem Masaryka. To
je ten český Pilsudský, ten "osvoboditel
národa" "vůdce legionářů"
- "tatíček vojáků" - ta
"myslící hlava" - která má
buržoasii znovu vyvésti z tísně, způsobené
jí novým revolučním rozmachem, který
nyní nastává. Gajda, Hodža a
pod. individua jsou pracujícímu lidu příliš
málo známí jako exponovaní zástupci
finančního kapitálu, u Masaryka, Beneše
a tak zv. "hradního křídla"
vůbec tomu ještě tak není, obzvláště
když se mohou úplně opírati o své
reformistické soudruhy.
Z pokračující fašisace přechází
kapitalistická třída československá
stále více k přímému tvoření
fašistických úderných tlup (střelecká
jednota, selská jízda atd.) a zakládá
fašistické bandy především v závodech.
Dělnictvo se musí brániti! Utvořte
ve všech závodech protifašistické obranné
formace! Nekvalifikovaní a mladí dělníci,
vás nejvíce ohrožuje kapitalistická
racionalisace a její opora - závodní fašismus,
proto všichni do dělnických protifašistických
obranných sborů! Proti fašistické ofensivě
vytvořte mohutnou obrannou zeď dělnictva v
závodech! My budeme pracující lid stále
upozorňovati na nebezpečí fašistického
převratu, aby viděl, že celá buržoasie
bez rozdílu národnosti a politických odstínů
koncentruje se v nejostřejší třídní
válce proti proletariátu a jeho spojencům
a že proto nezbývá než: třída
proti třídě, žádná třídní
spolupráce, nýbrž otevřená třídní
válka.
Do této třídní fronty proti proletariátu
zařadil se v posledních letech i Trocký a
jeho stoupenci. Také sovětský proletariát
musí samozřejmě ve svém státě,
pokud kapitalismus nebude úplně zničen, prováděti
třídní boj proti kapitalistickým pozůstatkům
v Sovětském svazu. Jest rovněž samozřejmo,
že v poslední době, kdy možno zjistiti
na jedné straně ohromný rozmach socialistického
hospodářství v Sovětském svazu,
na druhé straně horečné přípravy
imperialistů proti tomuto dělnickému státu.
tento třídní boj se stupňuje. V takových
dobách nejostřejších třídních
rozporů přechází vždy část
maloměšťáctva do tábora buržoasie.
Tak je tomu také u Trockistů, revoluční
proletariát je na tyto zjevy zvyklý a nechápe
je naprosto sentimentálně. Trocký byl až
do ruské revoluce více méně menševikem.
Trocký měl v době revoluce velké zásluhy,
pokud byl pod vedením Lenina a revoluční
strany. Trocký v nynější době
přešel do tábora buržoasie. Toť vše,
Trocký je třídním nepřítelem
proletariátu a podle toho proletariát s ním
nakládá.
Buržoasie včetně reformistů řve,
jakým způsobem bolševici vypořádají
se s oportunisty a likvidátory ve vlastních řadách.
Na tom nám však naprosto nezáleží.
Pro nás jsou jedinými směrodatnými
směrnicemi příkazy komunistické Internacionály,
která právě nyní slaví 10.
výročí svého založení,
10 let nejhrdinnějších bojů proti kapitalistickému
světu, 10 let nejskvělejšího vítězství
diktatury proletariátu. Pro nás platí stejně
jako při založení naší sekce nadále
21 podmínek komunistické Internacionály.
Podmínky příslušnosti ke komunistické
Internacionále jsou (čte):
1. Veškerá propaganda a agitace musí míti
skutečně komunistický charakter a odpovídati
programu a usnesení III. Internacionály. Všechny
tiskové orgány strany musí býti řízeny
spolehlivými komunisty, kteří svou oddanost
věci proletariátu prokázali. O diktatuře
proletariátu nemusí býti mluveno prostě
jako o naučené běžné formuli,
nýbrž musí býti propagována tak,
aby její nutnost byla každému prostému
dělníkovi, dělnici, vojákovi a sedlákovi
srozumitelná z událostí běžného
života, které naším tiskem musí
býti soustavně a den za dnem využitkovány.
Periodický a neperiodický tisk a všecka nakladatelství
strany musí býti úplně podřízeny
představenstvu strany bez ohledu na to, je-li strana ve
svém celku za dané chvíle legální
nebo illegální. Je nepřípustno, aby
nakladatelství zneužívala své autonomie
a dělala politiku, jež politice strany zcela neodpovídá.
Ve sloupcích tisku, na schůzích lidu, spolcích
- všude, kde si stoupenci III. Internacionály zjednali
přístup, je nutno pranýřovati systematicky
a nemilosrdně nejen buržoasii, ale i její pomocníky,
reformisty všech odstínů.