Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. Mikulíček: Paní a pánové! Do jubilejní nálady, která se projevuje již delší dobu v tomto státě, spadla najednou nečekaná a hořká pilulka. Cukrobaroni si usmyslili, že nebudou čekati, až jim slavná vláda dá dovolení, aby směli nebo nesměli zdražiti cukr. Tu vidíme najednou formování se dvou táborů: na jedné straně obhájců zdražení cukru - a na druhé straně obhájců zájmů širokých mas konsumentů a pracujících vrstev.

Chci stručně přejíti dobu vývoje Československé republiky, chci se zmíniti, má-li pracující lid a hlavně pracující lid venkovský, jehož zájmy prý hájí dnešní dvě nejsilnější koaliční strany, mezinárodně zorganisovaní agrárníci a klerikálové, příčinu, aby jubileum tohoto státu nějak oslavoval.

Česká buržoasie ruku v ruce se sociálními patrioty připravuje za několik dnů vyvrcholení oslav 10letého trvání tohoto, prý z revoluce vzniklého státu. Je přirozená radost kapitalistů bez rozdílu národnosti a náboženství nad tím, že za 10 let klidného vývoje v tomto státě podařilo se jim zabezpečiti svou hospodářskou nadvládu a vykořisťovatelský systém, v dobách poválečných tak silně ohrožený se strany trpícího proletariátu. Mají za to co děkovati jenom sociálním patriotům, kteří svou hasičskou činností a zradou zájmů proletariátu zabrzdili revoluční vývoj až k úplnému osvobození práce v dobách poválečných.

Rovněž je přirozená radost agrárních zbohatlíků, majitelů zbytkových statků a lihovarů, jakož i soc.-patriotických vůdců, kterým se o nynějším jejich blahobytu před 15 lety ani ve snách nezdálo. Mohl před 15 lety vůdce agrárních domkářů posl. Mašata počítati s tím, že místo spravování starých puten a beček přestěhuje se do vily v Praze, postavené za státní peníze nákladem přes 300.000 Kč? Napadlo před 15 lety sedláku posl. Nejezchlebu-Marchovi, že se vyšplhá tak vysoko, aby v době pilné práce žňové místo sečení, vázání a mlácení obilí mohl se autem proháněti po francouzské Rivieře a tam utráceti těžké tisícovky, jak se tím chlubí v posledních číslech agrárního "Večera"? Počítali před 15 lety chudí soc.-patriotičtí vůdcové, že budou někdy prožívati svůj život ve "psích boudách", zařízených s nádherným komfortem při statisícových ročních příjmech?

Mám zde Večerník dnešního "Práva Lidu", který v určité stati vytýká před válkou prý úplně chudému poslanci a ministru Stříbrnému, že se v době poválečné vyšplhal. Stříbrný nebyl sám ze socialistických řad ministrem. Ti ostatní viděli na jeho hospodářství a on viděl na hospodářství jejich. Jestliže dnes jedni druhým si vytýkají, protože ten jest již z jejich řad pryč, myslím, že kdyby ti ostatní, jak je tu vytýkáno, aby nakonec se Stříbrný přiznal, kde majetku nabyl, měli se také přiznati, tak by dělníci při své denní hubené mzdě 14 Kč divně se na to hospodářství a na své vůdce dívali.

Tedy mezinárodní kapitalisté, agrární zbohatlíci a sociálně-patriotičtí procové mají příčinu oslavovati desítileté jubileum tohoto státu. Avšak pracující lid měst i venkova musí se zaťatou pěstí připravovati se k rozhodujícímu boji za vysvobození z kapitalistického vydírání.

Není možno nadchnouti pro jubilejní oslavy celý jeden milion námezdně pracujících, kteří podle statistiky Ústřední sociální pojišťovny jsou za svoji celodenní dřinu odměňováni žebráckou mzdou od 8 do 14 Kč denně. Z tohoto milionu jistě značná část je politicky orientována ve stranách sociálních patriotů a klerikálů, a naší povinností jest, abychom těmto svedeným dělníkům vysvětlili, jak diametrálně se rozcházejí jejich zájmy a jejich bídný život se zájmy a luxusním životem jejich vůdců, majitelů za statisíce zbudovaných vil, s ohromnými příjmy. A zrovna tak, jako těžkou prací a hladem zničení dělníci, nemají naprosto žádné příčiny oslavovati desetileté jubileum tohoto státu pracující domkáři a drobní rolníci. Je pustou demagogií se strany agrárníků a jejich tisku s "Venkovem" v čele, jestliže do světa vykřikuje bájky o osvobozeném pracujícím lidu venkovském, a když tomuto lidu dokazují, že přímo chabrusácky prováděná pozemková reforma navrátila našim předkům uloupenou půdu pracujícím venkovanům. Dokázali jsme nesčíslněkrát, že nejlepší a obci nejbližší půdou byly poděleny protekční děti, většinou příslušníci agrární strany, že vytvořeny byly celé dynastie uchvatitelů zbytkových statků (připomínám jen rodinu pana "Malpetra" na Lounsku), kterým byla tato půda rozdána přímo za babku, že necelé 3000 těchto zbytkařů dostalo téměř 40% zabrané půdy, zatím co přes 300.000 drobných zemědělců poděleno bylo ohlodanou kostí, políčky na vzdáleném a těžce přístupném místě, ale za cenu proti zbytkařům několikanásobnou. Skutečnost tuto potvrdil i pozemkový úřad svými diagramy na různých výstavách.

Ale přes tato zjištěná fakta omílají agrárníci po vzoru modlících mlýnů v Tibetu svoji lež o osvobozené půdě dále, neboť počítají, že denně slovem i tiskem zpracované lži přece jenom sem tam některá agrárníky svedená ovečka uvěří. Chabrusáci s pozemkovou reformou osvobodili pracujícího venkovana zrovna tak, jako osvobodil zlínský Baťa drobné obuvníky. Jenomže oběma jde ta svoboda tak k duhu, že ji nemohou ani strávit a buďto odcházejí z tohoto světa dobrovolně anebo je předčasně sklátí tuberkulosa.

Pozemková reforma připravila statisíce pracujících venkovanů o zaměstnání a dosadila na zbytkové statky novou šlechtu proti staré rodové šlechtě horší o to, že je dravější a žravější. A aby tuto dravost měla zabezpečenu, byl prosazen zákon o t. zv. ochraně lesů a připravuje se zákon o polním pychu a o zemědělské stráži, podle kterých nejen že budou venkovanky všanc vydávány chlipným strážcům t. zv. hotařům, nýbrž podle kterých bude znemožněno chudým domkářům a jiným venkovanům vydržovati si potřebnou kozu, králíka, husu neb slepici.

A za takových poměrů mluviti a psáti v tisku o osvobození venkovanů, když toto osvobození prospívá sotva jedné desetině obyvatel venkova a devíti desetinám ohromně škodí, to je opravdu švindl na kvadrát, švindl, který každý rozumný venkovan musí prohlédnouti. Mluviti o osvobození půdy, když jenom bohatým církevním hodnostářům bylo ponecháno 2 1/2 milionu měřic půdy, kdy přes 20 milionů měřic lesů plundrují a vykořisťují různí Fürstenbergové a Schönbornové, kteří lichvářskými cenami znemožňují chudšímu venkovanu potřebný nákup stavebního a palivového dřeva, a při tom všem lháti o osvobození pracujících venkovanů, toť přímo drzý výsměch ve tvář venkovskému lidu. Letos v květnu studoval jsem s jinými soudruhy poslanci poměry rolníků na Verchovině v Zakarpatské Ukrajině. Sotva 10 rolníků v každé obci má celoročně dostatek ovesného černého, nestravitelného chleba. Jediný zdroj, ze kterého tamější rolníci by mohli čerpati příjmy na nákup potřebného chleba, jsou tamější bohaté lesy. Ale do těch nemá rolník přístupu. Patří buďto Schönbornovi, Telekümu nebo státu. Dnešní vládní režim, místo aby toto lesní bohatství předal tamějším chudým obcím nebo okresům, aby tyto svým výnosem zmírnily bezmeznou bídu rolníků, hodlá zašantročiti toto ohromné lesní bohatství mezinárodnímu kapitalistickému koncernu s francouzskými vydřiduchy v čele. Agrárníci provádějí v Zakarpatské Ukrajině dnešním dnem hotovou hrůzovládu, takže se proti tomu ohražují i příslušníci vládních partají. Veřejně vyhlašují, nebude-li v příštích volbách v té které obci agrární většina, že nebude obyvatelům těchto obcí nejen přidělena nová půda k obdělávání a na pastviny, ale že i půda, kterou domkáři těchto obcí mají již po desetiletí v nájmu, bude jim odebrána. Touto zastrašovací metodou, kterou operují nejen političtí agitátoři, ale i administrativní byrokrati, připravuje se půda pro vítězství vládní agrární partaje. Násilí páchané na venkovském lidu Zakarpatské Ukrajiny dokazuje naše stanovisko k dnešnímu vládnímu režimu, že jakékoliv žvanění o demokracii, ať už to žvaní Hodža nebo kterýkoliv jiný ministr na různých slavnostech a výstavách, ať už to mluví i první úředník státu, je pouze podvodem k oklamání vnitřní i zahraniční veřejnosti. (Výborně! - Potlesk komunistických poslanců.)

Při návštěvě presidenta státu ve Zlíně ukázal jsem tomuto chléb, kterým se obyvatelstvo Verchoviny živí a který převážné většině obyvatelstva celý rok schází. President Masaryk se divil mizerné jakosti chleba, chléb zabalil, dal do kapsy, ale zdali od té doby vládnoucí režim, v jehož čele přece president je, něco k nápravě podnikl, mně známo není, to jsem se dosud nedověděl. (Výkřiky komunistických poslanců.) Pracující venkované vidí, že u nynějšího vládního režimu není ochoty podniknouti cokoliv, co by jejich bídu zmírnilo. Na jedné straně jsou statisíce pracujících venkovanů pozemkovou reformou existenčně ničeny, poněvadž ti, kteří jezdí s panskými potahy a chodí na panské za 10 Kč denně, to jsou také venkované, snad nebudete chtíti tvrditi, že je to městská buržoasie, a na druhé straně prostřednictvím různých úplatků, ať už tyto procházejí prsty agrárních poslanců na cestovní fond nebo prsty poslanců soc.-demokratických na dobročinné účely strany, jsou cizáckým šlechticům ze záboru propouštěny zabrané velkostatky. Pracující venkovan rozpoznává, že příslušníci nynějšího vládního režimu nejen nechtějí mu v bídě pomoci, ale že reakčními zákony uvalují na jeho bedra nová nesnesitelná břemena.

Zákonem o daňové reformě byla zvýšena základna daně pozemkové o celých 50%. Namlouvalo se venkovanům, že toto zvýšení bude na druhé straně uhrazeno omezením obecních přirážek, ale dnes, když následkem omezení přirážek je finanční hospodářství většiny obcí před bankrotem, nařizují zemské výbory a nadřízené úřady různé obecní dávky, které zase z ohromné většiny musí zaplatiti pracující dělník, domkář, malorolník. Při tomto zvýšení daně pozemkové snížila se státní daň z lesů téměř o plných 40%, ovšem lesy patří kapitalistům a zájmy jich jsou černozeleným koaličníkům bližší nežli zájmy drobných Domovinářů a Otčinářů, kterých agrární a klerikální demagogové používají jenom jako volebního materiálu.

Rovněž požehnání ochranných cel velmi citelně doléhá dnes na drobné domkáře a malorolníky. Následkem sucha je v Československu veliký nedostatek píce a poslední bursovní zprávy zaznamenávají 110 až 115 Kč za 1 q sena. V zahraničních státech stojí seno sotva polovici, ale k nám nemůže, dovozu brání hradba ochranných cel. Malorolník na drahé seno nemá peněz a důsledek celé této ochranářské politiky: cena skotu klesla na 3 až 4 Kč za 1 kg živé váhy a cena vepřů na 7 až 7.50 Kč za 1 kg živé váhy. A zde jsme zase svědky zločinnosti nynějšího právního řádu a všech jeho obhájců. Pracující rolník musí prodati v nepříznivou dobu dobytek za babku, velkostatkář finančně to vydrží a počká, až bude pro něho doba příznivější. Od malorolníka prostřednictvím jednatelů koupí dobytek agrární Zemka anebo jiní velkoobchodníci a ti shrabují ohromné lichvářské zisky. Prodávají hovězí maso na venkově za 10 až 12 Kč 1 kg, v městech, jak poslední bursovní zprávy z dneška oznamují, dokonce až za 14.50 Kč, ačkoliv při slušném občanském zisku možno prodávati maso za dvojnásobnou cenu proti ceně při nákupu živého skotu, tedy za 7, nejvýše za 9 Kč 1 kg. U jiných druhů masa se provádí lichva ještě větší. A toto okrádání jak malorolníků, tak konsumentů nynější vládní koaliční režim nejenom vědomě trpí, nýbrž svojí výkonnou mocí ještě chrání. Agrární Zemce a několika komisionářům je dovoleno beztrestně rabovati kapsy jak venkovanům, tak konsumentům v městech. Proti tomuto lupičství je vládní režim bezmocný. Ale když dnes dělnictvo, donuceno přímo zoufalou bídou, nastoupí boj za zvýšení hladové mzdy, dovede vláda zasáhnouti tvrdou pěstí, stávkové výbory rozpustí, vůdce nechá pozavírati a tak ku prospěchu vykořisťovatelů láme spravedlivý boj dělníků.

Kritickou situaci malorolníků přiznávají i nabubřelí agrárníci a klerikálové a jejich ministr zemědělství učinil před několika dny dokonce výrok komentovaný v agrárním tisku, že k odstranění krise malorolníků, zaviněné suchem, pracuje na grandiosním plánu. Ale dosud se nestalo k nápravě nic. Snad až stáje drobných rolníků budou vyprázdněny, teprve potom budou zbytkáři a velkostatkáři krmiti lacinější pící.

Nejnovějším nadělením dnešního vládního režimu pro domkáře a malorolníky je lupičský útok se strany cukrovarníků, zdražení cukru. Malorolník, který se dře na poli při pěstování cukrovky od jara až do podzimu, bude musiti příště i se svojí rodinou nejenom píti hořkou kávu, ale nebude mu možno koupiti cukr pro jakoukoliv jinou domácí potřebu. R. 1924 koupil malorolník za cenu 1 q cukrovky 5 kg cukru, neboť řepu prodal 1 q za 24 Kč, a cukr koupil za 4.80 Kč, dnes dostane pouze 2 kg cukru, neboť za řepu dostane 14-16 Kč a cukr bude platiti 7 Kč 1 kg. Já sám jsem producentem cukrovky a dostávám za ni každý rok slušnou sumu. R. 1924 koupil tedy rolník za cenu jednoho centu cukrovky 5 kg cukru, neboť 1 q řepy prodal za 24 Kč a cukr platil 4.80 Kč. Klidným vývojem, konsolidací tohoto státu, hlásanou nejen buržoasií, nýbrž i hájenou soc. patrioty, dospěli jsme k tomu, že letos malorolník dostane za 1 q cukrovky 14 až 16 Kč (Hlasy: I jen 11 Kč!) - ano - ti, kteří přejdou přes loňský kontingent, ale já náhodou jsem hodně pod ním, a dostanu za placeno 14, 15 Kč - ale za cukr bude platiti 7 Kč. To znamená, že tři roky úroveň malorolníka při agrárně-klerikální vládě klesla o 75% v otázce hospodaření cukerního, toho nejlepšího hospodaření v tomto státě. Tak hájíte, pánové, zájmy producentů-rolníků, ať již jsou orientováni zeleně nebo černě?

Vláda sice prohlásila, když cukrovarníci hrozili zdražením cukru o 30 hal., že nedopustí za žádnou cenu zdražení cukru. Cukrovarníci se jich neptali a dnes již kupujeme dražší cukr. Když pak řekneme, že vláda každého měšťáckého státu je jen pimprletem, loutkou v rukách kapitalistických, tu se proti tomu bouříte, že podceňujeme parlamentarismus, že podceňujeme demokracii a demokratickou vládu. Vážení, vždyť jsme nedávno byli svědky zjevu, že vláda také postavila justament, byť i za tu cenu, že by třeba tisíce lidí prolilo krev, a ten svůj justament provedla. Nevím, dovede-li p. ministr Šrámek a pan ministr Černý - snad to ještě umí z dob Rakouska, vždyť byl nejlepším synem barona Heinolda, když nás revolucionáře na Moravě proháněl - i s Mayr-Hartingem dupnouti na ty, kteří dnes znemožňují malému dítěti, aby se mu s dostatek osladilo, co v mnohých chudých rodinách je jedinou potravou pro dítě. Jděte do háje potom s vašimi ligami na podporu dítěte, zalezte za plot s vašimi ligami proti tuberkulose! Na jedné straně připouštíte, aby několik jedinců, kteří si nabili v poválečných letech kapsy miliardami, všichni dohromady v celé oblasti republiky, dnes přes vůli té naší, proti dělnictvu tak hrdinné a neochvějné vlády, klidně zdražili to, bez čeho již nelze žádné rodině žíti.

Myslíte, že to nevyburcuje každého občana v poslední chýši ke krajnímu odporu proti tomuto režimu? Chcete zastříti ten lupičský fakt červenomodrobílými prapory a výkladem a lží o osvobození českého pracujícího člověka? A vám, pánové ze sociálně-patriotické strany, nestačí zde, kde má tato vláda měšťáckou většinu, zaručenou většinu, jen mluviti proti zdražení, nestačí jen psáti. Jak zkušenosti od r. 1923 dokázaly, dovede tento režim, který se nazývá demokratickým - je to lež jako věž - každý odpor zkrotiti. Zkusil jsem to a jiní soudruzi moji na vlastním těle, když jsme se krajně bránili proti zákonu na ochranu republiky, podle kterého konfiskujete spisy Tolstého, Havlíčka, Masaryka a jiných, podle kterého zavíráte učitele, že recitují školákům Havlíčkovy spisy, spisy, které 70 let v Rakousku nebyly konfiskovány. Když jsme se proti těmto zákonům se stanoviska svobody a hlavně také ústavy krajně bránili, tu vaše slavná demokracie za vedení sociálpatriota Franty Tomáška poslala na nás 50 dobře vycvičených policajtů a ti nás tahali z této síně za nohy po tváři ven. Pánové ze sociálpatriotických řad, nepomůže vám v "Českém Slově" a "Právu Lidu" psáti protestní články. Mezi dělnictvo, ven do ulic! Sto tisíc pražských dělníků zítra na ulicích Prahy. (Potlesk komunistických poslanců.) Beze zbraně. Beze zbraně! Jen aby Šrámek a všichni ostatní činitelé viděli tuto vůli. V této otázce musí se i každý poctivý střední člověk připojiti k tomuto boji, poněvadž drahý cukr nebudou platiti jen dělníci, nýbrž také živnostníci. Už dnes povídal mi hotelier, u něhož spávám: "Musím to zdražiti, nejde to, je to vypočítáno do krajnosti, ale nepomůžu si." To není jen otázka námezdného proletariátu. Zdražením cukru učiněn byl útok na všechny konsumentské vrstvy, na rolnictvo, živnostnictvo, úřednictvo i dělnictvo ve prospěch několika kobylkářů, těch, kteří buďto vlastní akcie různých syndikátních cukrovarů anebo kterým byly ponechány cukrovary ve vlastním držení. Ve prospěch těchto má býti okraden celý národ. Proto vám říkáme, my komunisté, pánové, je vás zde málo, ale zítra se to dovíte - chcete-li vésti boj proti zdražení cukru a všech ostatních životních potřeb - dnes mi říkal jeden hotelier, ke kterému chodím, že 55 Kč stojí kopa vajec, z nichž průměrně nemá jedno ani 5 dkg, všechno horentně se zdražuje, zdražuje se i mléko, aniž by bylo pro to podkladu, zdražují se všechny potřeby - chcete-li vésti jej upřímně a vážně, nesmíte se spokojiti s rozčilováním s této tribuny, ani psaním v tisku, nýbrž ukázati těm, kteří chtějí skutečně lid do krajnosti vyhladověti a ožebračiti, tu základnu, na které společnost lidská stojí, pracující lid, zburcovati jej. Lid musí ven, ukázati: tu jsem! a jednou pro vždy musí to ožebračování pracujících zaraziti. Jen takový boj bude míti účinek. Všechno ostatní musíme považovati za klam a šalbu, za to, aby byli dělníci zmateni a věřili, že zde na tomto místě se může státi náprava. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Vážení! Na konec chci jen připomenouti v tomto jubilejním ovzduší toto: Základy této koalice stojí na venkovském lidu. Jak jsem řekl, agrárníci a klerikálové, mezinárodně zde sdružení, jsou hlavně opřeni o venkovský lid. Dobře se pamatuji, když v boji za ochranná cla dokazoval v zemědělském výboru pan kol. Krejčí, že i rolník, který má 5 měřic země, bude míti z těchto cel ohromný roční zisk. My jsme chtěli ne slovy malorolníkům pomoci z bídy, ale skutkem. Podal jsem tehdy se soudruhy Bolenem, Chloubou a Čulenem návrh, aby u nás jako v jiných státech byl také drobný pracující rolník zproštěn placení daní a přirážek. Nepodával jsem ve světě nic nového. V obsáhlé knize o berní reformě dokázal vám tam všem koaličníkům referent dr Hnídek, že už daně prosté existenční minimum v jednotlivých zemích existuje, a poučil vás o tom, že v Anglii, v té kapitalisticky nejvypjatější zemi s největšími imperialistickými choutkami a nejsilnější zemi na světě existuje daně prosté existenční minimum pro rolníky. V Anglii platí rolník daně a přirážky až tehdy, když jeho příjem převyšuje 26.400 Kč ročně. Také až tehdy začíná platiti přirážky na rozbité silnice a přece je tam silniční fond aktivní, aniž by angličtí finančníci kradli peníze na správu silnic dělníkům z jejich zajišťovacích fondů. (Výborně! Potlesk poslanců strany komunistické.) Ale, vážení pánové, pan dr Hnídek neukázal jen v té knize, kterou jsem bedlivě pročetl, že v Anglii je daně prosté existenční minimum, ale také, že v tom sakramentském bolševickém Rusku je daně prosté existenční minimum. Jestliže nám poslancům všech stran, zasedajícím v této sněmovně to řekl referent rozpočtu státního, hlavní referent berní reformy, tak jistě ve prospěch Ruska tam nic nepřidal. To jest jistá věc. Náš návrh prošel v červenci 1926 iniciativním výborem. Dostal jsem zprávu, poněvadž jsem byl na návrhu prvý podepsán, že iniciativní výbor předal tento návrh k projednání výboru zemědělskému a výboru rozpočtovému. Pánové, nenapadlo vám to v té jubilejní náladě, že bychom měli v nejbližší době tento návrh projednati a do 28. října t. r. jej uskutečniti? Nenapadá vám to vůbec? Mně se zdá, že jsem ještě nenašel o tom žádné zmínky, ačkoliv bedlivě sleduji hlavní zemědělský orgán - poněvadž sám jsem zemědělec - zemědělský orgán agrární i ostatní listy. Vážení pánové, když vy na to nechcete z vlastní iniciativy přistoupiti, naší povinností jest vám to připomenouti. Když nemáte dobré vůle touto cestou pracujícímu rolníku bídu zmírniti, pak se nedivte, že se vám natrhávají venkovské organisace. Potom vám nepomůže znemožňovati nám schůze, zavírati pro pouhé slovo naše poslance do kriminálu. Když každé sousto tomu rolníku a dělníku zdražujete, když majitelům 20 milionů měřic lesa snižujete státní daně i s 40% přirážkou o 40% a drobnému rolníku přidáte na daních ještě 50%, nedivte se, že se vám přestává věřiti, když k tomu ještě ten rolník čte "Večer" a dočte se tam, že zatím co on se potí a lopotí na tom strništi, jeho zástupce projíždí se v autu na Rivieře a mluví všude o tom, jak tam číšník Čech odmítl přijmouti jako zpropitné pětifrank. Mnohý malorolník nevidí pětifrank celý týden. Když nebudete míti dobré vůle, bude naší povinností jíti mezi malorolníky a říci jim, jaký je ohromný rozdíl mezi vaší demokratickou republikou zde a tou diktaturou, kterou tam v Rusku provádí proletariát a pracující rolník, a jak tam se zachovali ve svazu socialistických republik ruských v době 10letého jubilea a trvání tohoto státu. Tam celé jedné třetině nejnižší kategorie rolníků odepsali, odpustili vůbec jakékoliv placení daní. Přes 7 milionů rolnických usedlostí v Rusku je dnes vůbec zproštěno povinnosti platiti jakoukoliv pozemkovou daň a proto, když sám váš referent, který nechce pozbýti své vážnosti a mluviti nepravdu, musí přiznati, co jsme rolníkům tvrdili, musí rolníci přijíti k názoru: U čerta, ti chlapi se nemohou postaviti proti těm zlodějům v cukrovarech, v lesích a ve špirituse a na prospěch velkostatkářů nás okrádají? Pak není jiné pomoci, než nedělati si z toho zvláštních předsudků, než poznati to jediné, co může pracujícímu venkovanu pomoci - mezi venkovany je takový rozdíl jako mezi ševci, vždyť 15měřicový rolník musí pracovati do úpadu, aby si přivydělal u velkého sedláka, když má dospělejší děti, a ten ho vyssává zrovna tak jako Baťa své dělníky - pracující rolník musí poznati, že není jiné cesty, než spojiti se se svým bratrem, pro kterého na gruntu nezbylo půdy, aby odstranil tento váš režim, který jen ve prospěch lenošných kněží a biskupů, kteří vlastní prací by se neudrželi ani týden, drancuje kapsy všech - po prvé 60 haléřů na cukru, když neměl úhrady na kongruu, po druhé, že Anglie znemožnila dovoz 1 milionu q cukru - pak buďte ujištěni, že přes jakékoliv reakční vaše zákroky, přes sebevětší persekuci, když neodstraníte příčinu nespokojenosti, neshladíte s povrchu nespokojené hnutí a stranu komunistickou, protože ve straně komunistické bude viděti jak dělník tak i pracující rolník jedinou záchranu od vykořisťovatelů, které vy hájíte, a jedinou možnost dobýti si lepší, snesitelnější život. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Klein. Dávám mu slovo.

Posl. Klein: Slavná sněmovno! První bod dnešního denního pořadu je nám důvodem, abychom otázku živnostenského řádu, který předlohou projednávanou má býti ve své určité části opraven, znovu uvedli na přetřes. Novelisace tohoto významného zákona byla opodstatněna novými poměry a uvítali jsme, že ministerstvo obchodu, kam živnostenský řád svojí povahou náleží, dalo podnět ku přípravným pracím o novele živnostenského řádu, ovšem v předpokladu, že tyto přípravy budou prováděny sice důkladně, po slyšení interesentů, najmě však také zástupců hospodářských složek, dělnictva, organisací odborových a organisací družstevních. Shledali jsme, že přípravy k tomu dílu dějí se způsobem velmi vleklým a že dělnictvo není k nim voláno. Povaha živnostenského řádu netkví jen v ochraně živnostníka, nýbrž nalézáme v něm celou partii sociálně politickou, počínajíc učněm až po tovaryše, pomocníka, a proto máme všichni zájem, aby příprava k novému řádu živnostenskému dála se za skutečné spoluúčasti zástupců dělnictva. Tato okolnost pravděpodobně také přivodila, že ve Státní radě živnostenské, ve které jest zatím to embryo příštího řádu živnostenského, nespěchali s pracemi tak, jak věc sama toho vyžaduje. My jsme několikráte žádali sněmovnu, aby reparovala některá ustanovení starého řádu živnostenského, která jest třeba upraviti v souhlasu s novými republikánskými zákony. Najmě byl to také § 96 e) řádu živnostenského, který předpisuje uzavírací hodiny pro obchodní živnosti. Zákon o pracovní době chrání jakoukoliv práci v soukromém podnikání, chrání tudíž i práci obchodního pomocnictva. Maximální 8hodinová doba pracovní těmto zaměstnancům obchodním garantovaná zákonem nebyla namnoze uvedena v účinnost prostě proto, že § 96 e) živn. řádu, který dovoloval, aby obchodní živnosti byly otevřeny až také do 9. hod. večerní, znemožnil legislativní úpravu. Naproti tomu však odborové organisace zaměstnanecké dohodly se v Praze i v jiných městech republiky na uzavíracích hodinách a záhy po převratě bylo pravidlo až na závody potravinářské, aby otvírány byly ráno v 8 hod. a zavírány ve 12 hod. - následovala 2hodinná polední přestávka - a pracovalo se do 6 hodiny večerní, takže tímto uspořádáním obchodní pomocnictvo mělo svoji 8 hodinnou dobu pracovní. Reakce, která se uplatňuje všude, nezastavila se ani u těchto otázek, které se živě týkají poměrů sociálněpolitických velké a významné části obchodního pomocnictva a v posledních dnech zemská správa politická na žádost zaměstnavatelů vydala nařízení, podle kterého jest dovoleno ve Velké Praze míti otevřeny závody do 7. hodiny večerní a potravinářské obchody do 8. hodiny večerní. Vzhledem k tomu, že v nepotravinářských závodech bylo docíleno dohody o tom, aby závody byly zavírány vesměs o 6. hodině, znamená to porušení zákona o pracovní době, poněvadž nařízení zemské politické správy pro Čechy prakticky se nemůže nijak vyjádřiti nežli prodloužením pracovní doby, poněvadž zaměstnavatelé pravidelně budou se podle nové vyhlášky zemské správy politické říditi.

Já s tohoto místa protestuji proti podobné praksi, poněvadž tam, kde jsme žádali aspoň nepatrný sociální pokrok, byli jsme odkázáni na kolektivní novelisaci řádu živnostenského, ale jestliže někdo přichází, aby platné ustanovení ž. ř. bylo zhoršeno, okamžitě se mu vyhovuje. My jsme v tomto směru zavčas upozornili sněmovnu a v nedávných dnech obdržely všechny politické kruhy od zúčastněných organisací memoranda, ve kterých se na tento rozpor mezi uzavírací hodinou obchodních živností a mezi zákonem o pracovní době upozorňuje. Kluby byly žádány, aby nepřekážely akci, která by měla vésti k nápravě §u 96 e) živn. řádu a přivoditi tak stav, který by byl v souladu se zákonem o pracovní době. Sám tajemník gremia obchodnictva Velké Prahy pan dr Koliandr ve "Zprávách" tohoto společenstva ze dne 27. srpna 1928 konstatuje, že bude velmi těžko dobu otevírání obchodů přivésti v soulad s osmihodinnou dobou pracovní - "přece nutno také obchodnímu personálu přiznati plný nárok na potřebný odpočinek". Prakse nás poučila, že jest nutno, aby zavírání obchodních živností končilo osmihodinnou pracovní dobou. Jiné regulování není prakticky možno a proto se právem odborové organisace obchodního pomocnictva dovolávají nápravy.