Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji p. posl. Molíkovi.
Zpravodaj posl. Molík: Slavná sněmovno!
Projednávaná osnova zákona podle usnesení
senátu (tisk 1622) mění některá
ustanovení zákona ze dne 1. července 1926,
č. 139 Sb. z. a n., o finanční podpoře
elektrisace venkova a převádí obor působnosti
ministerstva zemědělství na ministerstvo
veř. prací.
Význam elektrisace je nesporný. Nejvýznačnějším
zdrojem světla a pohonné síly jest elektřina.
V posledních desetiletích nabyla rychle netušeného
rozvoje a není dosud jiného zdroje, jenž by
omezoval další rozmach elektřiny. Je dokonalým
zdrojem energie a její používání
je též úsporné. Jest přímým
dobrodiním jak pro zemědělce, tak i pro drobného
živnostníka. Ona je v první řadě
povolána, aby pomohla našemu zemědělci
usnadniti jeho jistě namáhavé životní
povolání. Použití elektrické
energie umožní mu snížiti výrobní
cenu zemědělských produktů a usnadní
mu cenový boj s dovozci zemědělských
produktů ze zahraničí.
Elektrická energie je dnes jedním z nejdůležitějších
prostředků ku povznesení hospodářské
úrovně všech vrstev obyvatelstva. Soustavná
elektrisace zemědělského venkova, jež
se v těchto letech provádí, má značný
význam s hlediska sociálního a národohospodářského.
Použití elektřiny na venkově ukazuje
cestu k dosažení větší intensity
pracovních pochodů v zemědělství
a v živnostech a zvýší životní
úroveň venkovského obyvatelstva. Elektrisace
venkova má zajisté příznivý
vliv na jeho neblahé vylidňování a
způsobí návrat k půdě, živitelce
lidstva. Ona se též projeví vzrůstem
zemědělské těžby, zmenšením
zahraničního dovozu poživatin a tedy příznivým
vlivem na aktivní bilanci státní hospodářské
jednotky.
To vedlo k tomu, ač téměř ve všech
kulturních státech byly podniknuty k tomu cíli
dalekosáhlé akce, aby obyvatelstvo bylo zásobováno
levnou elektrickou energií. To si uvědomili i odpovědní
činitelé v naší republice a již
v prvních letech trvání státu neváhali
zákonodárnou cestou stanoviti směrnice, podle
nichž se nyní provádí soustavná
elektrisace ve prospěch všeužitečných
a nejširších zájmů.
Vydané zákony elektrisační, a to zákon
ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., jakož
i zákon ze dne 1. července 1921, č. 258 Sb.
z. a n., jimiž se doplňuje zákon předchozí,
jakož i zákon ze dne 1. července 1923, č.
143 Sb. z. a n., o finančních a právních
výhodách na podporu soustavné elektrisace
měly za úkol, právně i finančně
umožniti a podporovati vznik a rozvoj všeužitečných
elektrických podniků.
Dobrodiní těchto zákonů byla účastna
v prvé řadě veliká města, města
okresní i města menší. Je to zjev celkem
přirozený, neboť při větší
poplatnosti mají větší prostředky
finanční a v důsledku toho mohou nésti
i velmi nákladné investice staveb, jakými
jsou primerní přípojky transformační
stanice a rozvodní sítě sekunderní.
Jinak je tomu však na venkově. Zde až na malé
výjimky obcí zůstalo dobrodiní soustavné
elektrisace nedostupno a neznámo. Zvláště
kraje chudé, pohorské nemohou jednak pro odlehlost,
jednak pro nedostatečné finanční prostředky,
jež soustavná elektrisace vyžaduje, býti
účastny tak enormních výhod, které
zvláště v oboru tomto jsou pro zemědělství
tak důležity.
V důsledku toho, aby elektrisace pronikla i do těch
nejchudších krajů a obcí, podala vláda
novou vládní osnovu a zákonem ze dne 1. července
1926, č. 139 Sb. z. a n., povoluje se ročně
částka 10 mil. Kč po pět let po sobě
jdoucích od r. 1927 až do r. 1931 na soustavnou elektrisaci
venkova.
Dnes po uvedení tohoto zákona v život ukázalo
se, že i tento obnos 10 mil. Kč ročně
je k velké potřebě celkem nepatrný
a nepostačující, aby umožnil provedení
soustavné elektrisace našich chudých, odlehlých
vísek a městeček, a proto výbor pro
dopravu a veř. práce schválil resoluci, ve
které se vláda vyzývá, aby počínajíc
rokem 1929 zařazovala do rozpočtu státního
každoročně na finanční podporu
elektrisace venkova nejméně po 30 mil. Kč,
aby bylo dosaženo účelů zákona
č. 139 Sb. z. a n. z r. 1926.
Tím umožníme nejvíce rolníku
střednímu a malému, zejména však
domkáři, použití elektrické energie,
pro nějž to bude znamenati úplný přelom
v jeho dosavadním hospodářství. Také
venkovský živnostník bude plně účasten
dobrodiní tohoto zákona. Při poskytování
podpor podle zákona ze dne 1. července 1926, č.
139 Sb. z. a n., přihlíží se v prvé
řadě k chudým horským obcím,
kde následkem malého počtu a roztroušenosti
budov je stavba sekunderní sítě a domovních
přípojek velmi drahá a spotřeba proudu
nízká, takže zavedení elektrické
energie bylo pro podniky elektrárenské pasivní
a proto neproveditelné.
Rozhodování o udělení příspěvků
státních mělo ministerstvo zemědělství
v dohodě s ministerstvem veř. prací.
Vzhledem k zákonu ze dne 14. července 1928, čís.
125 Sb. z. a n., byla celá agenda elektrisační
za účelem zjednodušení a soustředění
správy přikázána ministerstvu veř.
prací a v důsledku toho převádí
se také tímto usnesením senátu i rozhodování
o udělování podpor podle zákona ze
dne 1. července 1926, č. 139 Sb. z. a n., do kompetence
ministerstva veř. prací, ovšem v dohodě
s ministerstvem zemědělství a po vyjádření
příslušné zemědělské
rady, na Podkarpatské Rusi pak zemědělského
referátu civilní správy, pokud zemědělská
rada tam nebude zřízena.
Výbor pro dopravu a veř. práce projednával
ve schůzi konané dne 15. června 1928 usnesení
senátu o vládním návrhu zákona,
kterým se mění některá ustanovení
zákona ze dne 1. července 1926, čís.
139 Sb. z. a n., o finanční podpoře elektrisace
venkova a po provedené rozpravě zaujal shodné
stanovisko s usnesením výboru zemědělského
a doporučuje usnesení senátu, kterým
se mění některá ustanovení
zákona o finanční podpoře elektrisace
venkova, jakož i připojenou resoluci na zvýšení
obnosu podpor ročních nejméně 30 milionů
Kč. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo třetímu zpravodaji, panu posl. Doležalovi.
Zpravodaj posl. Doležal: Slavná sněmovno!
Rozpočtový výbor pojednal ve schůzi
dne 20. června 1928 o usnesení senátu o vládním
návrhu zákona (tisk sen. 599 a 620), kterým
se mění některá ustanovení
zákona ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb.
z. a n., o finanční podpoře elektrisace venkova.
Výbor rozpočtový po provedené rozpravě
zaujal shodné stanovisko s usnesením výboru
zemědělského a výboru pro dopravu
a veř. práce a doporučuje posl. sněmovně
ke schválení osnovu zákona, jakož i
dvě resoluce; zvláště doporučuje,
aby byla slavnou sněmovnou přijata resoluce, která
navrhuje zvýšení ročního příspěvku
na 30 milionů Kč. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): K této věci
jsou přihlášeni řečníci,
zahájíme proto rozpravu. Navrhuji podle usnesení
předsednictva, aby lhůta řečnická
stanovena byla 20 minutami. (Námitky nebyly.)
Námitek není. Navržená lhůta
je přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni: na straně
"proti" pp. posl. Horpynka, Kaufmann,
Kříž, Haken, inž. Nečas,
Chlouba, Mikulíček; na straně
"pro" p. posl. Mikuláš.
Dávám slovo prvnímu řečníku
na straně "proti", p. posl. Horpynkovi.
Posl. Horpynka (německy): Dámy a pánové!
1. července 1926 byl za patronance dnešní národnostně
smíšené vládní většiny
schválen zákon č. 139 o finanční
podpoře elektrisace venkova a právě o 2 leta
později spěchá táž vládní
většina, aby tento zákon novelisovala. Senát
schválil 24. května t. r. tuto novelu zákona
a dnes učiní totéž poslanecká
sněmovna. Očekáváme-li však,
že projednávaná novela skutečně
nějak pronikavě změní dvě leta
starý zákon na základě učiněných
zkušeností, pak se oddáváme velikému
klamu. Dnes víme, že přes finanční
podporu elektrisace venkova se dávno neprovede tak, jak
by si bylo přáti. Kolektivní výroba
elektrického proudu způsobuje ještě
dnes ceny proudu, jež se ani soukromý výrobce
neodváží požadovati. Ve venkovských
obcích se lidé ani neodváží použíti
světelného proudu, ježto je příliš
drahý, od využití pracovního proudu
ve venkovských obcích jsme ještě velmi
vzdáleni. Možno tudíž s plným oprávněním
říci, že širší vrstvy venkovského
lidu nemají skorem nic z této finanční
podpory elektrisace. Parlament se spokojí konstatováním,
že dnes stojí na venkově místy kilowatová
hodina světelného proudu 3 Kč 80 h, průmyslového
proudu 2 Kč 80 h a že tento levný ceník
jest umožněn pouze státní podporu elektrisace.
Kde však jest hledati jádro zla a jak by bylo možno
napraviti všechny nešvary, o tom se v parlamentě
mluviti nesmí. Pro to má vládní většina
pohodlný prostředek. Vyzývá totiž
vládu v resoluci, aby přísně kontrolovala
hospodářství v elektrických svazech
a podnicích a zjistila jednotný tarif pro odběr
elektrické energie pro účely osvětlovací
a pracovní. Vládní většina ví,
že vláda nehne ani jedním ze svých četných
uch, aby tuto resoluci vzala na vědomí, nebo aby
se jí dokonce pokusila, ať již jakýmkoli
způsobem, vyhověti. Resoluce jsou v tomto parlamentě
pouze rakvemi, v nichž se pohřbívají
oprávněné požadavky a přání
jednotlivých politických stran k věčnému
zapomenutí.
Oč jde vlastně při projednávané
novele zákona? Odpověď zní krátce:
O zabezpečení politického vlivu agrární
strany na rozdělení 10 milionů korun ročně
po 5 let na podpůrné účely elektrisace
venkova. Podle zákona č. 139/1926 by mělo
rozhodovati o rozdělení státních podpor
pouze ministerstvo zemědělství v dohodě
s ministerstvem veřejných prací. Vzhledem
k zákonu čís. 125/1927 přešla
však elektrisační agenda k vůli zjednodušení
na ministerstvo veřejných prací a proto také
bude budoucně příslušeti tomuto ministerstvu
rozhodování o rozdělení podpor. Ačkoli
okamžitě stojí v čele resortu veřejných
prací poslanec Svazu zemědělců jako
ministr, přece se zdá býti agrárním
stranám vhodným, aby si do budoucna zachovaly zákonně
rozhodující vliv na podpory. Proto došlo k
této novele zákona, aby v budoucnosti nebylo ministerstvo
veřejných prací při svých rozhodnutích
vázáno jen souhlasem ministerstva zemědělství,
nýbrž i dobrým zdáním a návrhy
zemědělských rad.
Zvláště skutečnost, že byly do
průběhu rozhodování o podpoře
elektrisace venkova náhle vpašovány zemědělské
rady, prokazuje zřejmě úmysl, aby byl v této
otázce politickým stranám zemědělským
zjednán rozhodující vliv. V zemské
zemědělské radě jest zastoupen pouze
malý zlomek onoho obyvatelstva, které půdu
skutečně obdělává. Naproti
tomu je zemská zemědělská rada vysloveně
doménou politické strany agrárníků.
Tím, že se stále opět oddaluje a otálí
s vydáním volebního řádu do
zemědělské rady, který by vyhovoval
dnešním poměrům, je dáno oběma
agrárním stranám na ruku, aby si tuto doménu
udržely neomezeně. A těmto jednostranně
složeným organisacím má býti
také teď dána v šanc podpora elektrisace.
Než ejhle! I to je možno. Svaz zemědělců
a česká strana agrární si vyslechnou
klidně v parlamentě námitky oposice, musejí
je uznati za správné, ježto nejsou s to uplatniti
nějaký protidůvod, a vytáhnou se opět
šikovně z kličky nějakou resolucí,
v níž vyzvou ministerstvo zemědělství,
aby neprodleně předložilo parlamentu návrh
zákona na vhodný volební řád
do zemědělských rad. A aby se neřeklo,
že agrárníci vůbec nechtějí
bráti zřetele na zájmy průmyslu a
obchodu při elektrisaci, aby si dále neodradili
živnostenské strany, poněvadž potřebují
jejích hlasů pro projednávanou novelu zákona,
tu se sice zpěčují, aby do samého
zákona pojali obchodní a živnostenské
komory jako koordinované rozhodčí faktory
vedle zemědělských rad, usnesou se však
opět na resoluci, podle níž mají se
zemědělské rady vysloviti o podpoře
elektrisace až po dohodě s obchodními a živnostenskými
komorami. Ano, zde musí se každý ptáti,
k čemu je zapotřebí teprve schválení
resoluce, když přece vládní většina
má příležitost, aby v resoluci vyjádřené
přání pojala ihned do zákona, jenž
má býti novelisován? A obě živnostenské
strany - vidí sice, jakou ubohou roli hrají se svými
požadavky a zájmy v měšťácko-konservativní
vládní většině, jejíž
jádro prý i v budoucnosti budou tvořiti vždy
politické strany agrárníků, jež
jsou vždy s to, jíti bezohledně přes
hlavy stran živnostenských. To však nebude živnostenským
stranám na závadu, aby právě posledně
uvedenou resoluci si nečítaly za ohromný
úspěch své vládní činnosti.
Právě při dnes projednávané
novele zákona se ukazuje tak zřetelně, jak
nízká a ošklivá stranická demagogie
se provádí s resolučními návrhy
v tomto parlamentě. Stejný osud dosud uvedených
3 resolucí bude míti i resoluce čtvrtá,
v níž se vláda vyzývá, aby zařadila,
rokem 1929 počínaje, každoročně
do rozpočtu částku 30,000.000 Kč na
podporu elektrisace. Již na podzim tohoto roku budeme míti
příležitost, abychom viděli, zda ministr
financí hodlá této resoluci vyhověti
čili nic. (Posl. Krebs [německy]: Který
ministr financi?) Teď ještě je v úřadě,
snad se na podzim dozvíme, kdo jest jeho nástupcem.
Výsledek takových úvah jest jistě
pro vládní většinu zahanbující.
Před 2 lety si zasedly tak zvané hospodářské
a stavovské strany tří národností
za vládní stůl, vyvinuly velký protisocialistický
bojovný a pracovní program, a dnes už došly
k tomu, že obtěžují parlament malými
zákonky, jež mají zajistiti jednotlivým
stranám jednostranné stranické prospěchy.
A něčemu takovému se říká
v této zemi: národnostně a hospodářsky
konsolidované poměry v Československu.
Při projednávání této předlohy
odehrála se však také jedna veselá a
při tom velice poučná scéna. Když
totiž 20. června byl v rozpočtovém výboru
odhlasován první pozměňovací
návrh oposice k článku I. této novely,
ukázal se poměr hlasů 13:13, čímž
byl podle jednacího řádu pozměňovací
návrh zamítnut. Poněvadž však návrh
zpravodaje, aby článek I byl přijat ve znění
vládní předlohy, mohl dosáhnouti jen
rovnosti hlasů, byl tím také zamítnut
vládní návrh. To bylo pěkné
překvapení pro vládní většinu.
Dík úsluze oposice mohl předseda rozpočtového
výboru prohlásiti zasedání za neplatné,
poněvadž pošta nedoručila všem členům
výboru pozvání, takže druhého
dne byla po ruce pro zákon potřebná většina.
Tento případ však zřejmě dokazuje,
jak uboze to vypadá s výrobou zákonů
v tomto parlamentě. Chybí-li náhodou v jednom
výboru jeden nebo dva zástupci vládních
stran a právě tak jsou náhodou přítomny
strany oposiční, pak nesmí vůbec dojíti
k hlasování, jinak je všecko na hromadě
a na hlavu postaveno. Číselně je již
vládní většina tak slabá, že
se musí počítati s každým hlasem.
A při tom panstvo stále ještě tvrdí,
že za nimi stojí většina obyvatelstva,
že representují vůli většiny obyvatelstva
tohoto státu. Činí to dojem, jakoby vše
v této republice bylo v jubilejním roce založeno
čistě na podvodu a klamu. (Posl. dr Lehnert [německy]:
Volati k pořádku!) To se pak zkonfiskuje!
Těmto ubohým poměrům ve státě
odpovídá i censurní prakse, jež musí
potírati rozšíření pravdy nejbrutálnějšími
prostředky. Zvláště my Němci
tím nevýslovně trpíme, ježto
se do služeb této české censury dal
co nejochotněji také německý ministr
Mayr-Harting. My Němci nesmíme vysloviti
a napsati ani to, co je názorem samých Čechů.
Psal jsem v časopiseckém článku o
zákonu ministerstva národní obrany, podle
něhož se nesmí vojenské formace zúčastniti
slavností, pořádaných na paměť
desetiletí tak zvané rumburské vzpoury.
Psal jsem v tomto článku, který vyšel
v "Rumburger Zeitung" 22. t. m., že ministerstvo
národní obrany neuznává pravděpodobně
za vhodné, aby poskytlo v českém vojsku sloužícím
německým, maďarským a rusínským
vojínům názorné vyučování,
jež je přímo vyzývá, aby napodobili
český příklad z r. 1918. Jsem pevně
přesvědčen, že to bylo jednou z pohnutek
pro zákaz ministerstva národní obrany. Censor
však toto místo zkonfiskoval, poněvadž
Němec nesmí pravděpodobně vědět
a říci, jakého názoru jest československé
ministerstvo. Pak nelze se přirozeně dále
diviti, zabavil-li censor v témže článku
ještě jiné místo, v němž
označuji Němce, Maďary a Rusíny za národní
kmeny, jež se považují vývojem událostí
v tomto státě za utlačované, pod cizím
panstvím upící národní kmeny.
Tak to vypadá se svobodou slova v tomto státě,
který prý je vybudován na demokracii, jež
se rovná diskusi. Za těchto poměrů
musíme býti rádi, že kniha "Boj
Čechů s Němci", jež nyní
vyšla, má autorem českého univ. profesora
dr Rádla. Kdyby byl autorem Němec, byla by kniha
dávno zabavena a její rozšiřování
zakázáno. Vavříny censorovy nedají
klidně spáti presidiu této sněmovny,
a proto se množí případy, že stále
víc a více míst z politických řečí
poslaneckých se škrtá ze stenografického
protokolu na poukaz presidia sněmovny. V tomto státě
bylo až dosud jen restringováno: německé
úřednictvo, jazyková práva německé
menšiny, německé třídy a školy,
německý pozemkový majetek, německé
válečné půjčky atd. Nyní,
v jubilejním roce rušíme docela energicky volnost
německého projevu. A to se děje za spolupůsobení
dvou německých ministrů. (Potlesk poslanců
něm. strany národní.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Kaufmann. Dávám mu slovo.
Posl. Kaufmann (německy): Slavná sněmovno!
Dámy a pánové! Projednávaný
návrh novely zákona o elektrisaci tak zvaného
venkova přinese nejen velké rozčarování
přímým zájemníkům, nýbrž
i těm, kdo již po léta čekají
na pronikavou reformu zákonodárství o elektrisaci,
od něhož očekávají blahodárný
účinek nového hospodářského
odvětví na veškeré národní
hospodářství. Tento návrh není
však ve skutečnosti nic jiného než uzavření
obchodu mezi dvěma ministerstvy a nové rozdělení
jejich prací, zvláště prací s
elektrisací a převedení části
těchto prací z příslušnosti ministerstva
zemědělství do příslušnosti
ministerstva veřejných prací. Podle §u
1 návrhu bude příště o příspěvcích
a podporách pro účely elektrisace rozhodovati
na tak zvaném venkově od 1. července 1926
především ministerstvo veřejných
prací. To jest asi tak vše, co návrh obsahuje,
vše ostatní jsou formální ustanovení,
změny znění, vsunutí slov "ministerstvo
zemědělství" nebo "ministerstvo
veř. prací".
Senát se však také zabýval otázkou
opatření peněz pro účely elektrisační
na venkově a v resolučním návrhu senátu
se žádalo, aby pro tento účel bylo poskytnuto
10 milionů. Nechceme zneuznávati, že otázka
elektrisace a hospodaření pomocí elektřiny
má také pro venkovské obyvatelstvo, pro zemědělství
nesmírně důležitý význam
a že otázka elektrisace otevírá hospodářství
nejen technicky, nýbrž i hospodářsky
ještě netušené možnosti. Zvláště
drobný rolník a ve městě drobný
živnostník, kteří si nemohou, protože
jsou hospodářsky příliš slabí,
zříditi větší technické
závody a nahraditi často se nedostávající
fysickou lidskou pracovní sílu silou technickou,
při elektrisaci neobyčejně získají,
poněvadž právě v malém hospodářství
malý motor, elektrická energie odejmou drobnému
rolníkovi mnoho fysické práce.
Elektrisace znamená také pro drobné zemědělství,
byť i ne v tom rozsahu jako na velkostatku, zmodernění,
zmotorování a racionalisaci práce, produkce
a konec konců výtěžku. Proto jsme udiveni,
když právě tato otázka má pro
drobného rolníka tak vynikající význam,
že ministerstvo zemědělství část
prací, a jak se domníváme, část
svého vlivu na elektrisaci venkova, postupuje ministerstvu
veřejných prací. Kdo tomu však skutečně
věří, mýlí se, neboť agrárníci
naprosto nemají v úmyslu nechati nějak zeslabiti
nebo sami zeslabiti svůj vliv, který jest v ministerstvu
zemědělství mimořádně
veliký a silný, neboť prozkoumáme-li
věc podrobněji, shledáme, že toto přenesení
části prací s elektrisací na ministerstvo
veřejných prací jest více méně
odškodněním panu ministrovi Spinovi,
že jeho ministerstvu byly odňaty důležitější
práce, jako regulace řek atd. Agrárníci
se však zaopatřili, poněvadž podle návrhu
ministerstvo veřejných prací nemůže
nic udělati, co by mohlo zemědělce poškoditi
nebo mu způsobiti újmu, neboť ministr Spina
musí i při primitivních právech,
která mu návrh dává, i při
poskytnutí zápůjčky nebo podpor, postupovati
v dohodě s ministerstvem zemědělství
a také se zemědělskou radou. Celý
návrh není tedy nic jiného než změna
příslušnosti. V návrhu není ani
slova o důležité a potřebné úpravě
právních otázek, které se vynořily
s rozvojem elektrisace, v návrhu není zmínky
o důležité otázce odškodnění
za užívání nebo vyvlastnění
pozemků, nemluví se tam o tom, že by se změnil
kurs, který ministerstvo veřejných prací
dosud zachovávalo v otázce elektrisace, návrh
nemluví o tom, že budou zrušena opatření,
výnosy a nařízení ministerstva veř.
prací, brzdící vývoj elektrisace,
především však není v návrhu
ustanovení o tom, má-li nastati změna v otázce
tak zvaných obecně prospěšných
společností. Kdežto v jiných státech
zákonodárství v otázce elektrisace
přizpůsobuje se potřebám komunálního
hospodářství, potřebám spotřebitelů
a snaží se co nejvíce přispěti
k tomu, aby byly chráněny zájmy celku a aby
byla vykonána skutečně obecně prospěšná
práce, vidíme, že se u nás slova a titulu
"obecně prospěšný" zneužívá.
Co se v našem státě, především
na Moravě, páše pod titulem "obecně
prospěšné společnosti", které
byly utvořeny pod patronancí státu, především
však ministerstva veřejných prací, svědčí
o tom, že tyto společnosti nejsou nic jiného
než na zisk vypočítané a vydělávající
obchodní společnosti, které obdržely
titul "obecně prospěšné" od
ministerstva veř. prací, aniž jejich činnost
měla něco společného s obecnou prospěšností,
neboť tyto překupnické společnosti,
které se vsunují mezi výrobce a spotřebitele,
aby z tohoto postavení těžily, poškozují
oba činitele, poněvadž výrobek se zdraží,
než dojde ke spotřebiteli. V posledních letech
korporace, které zastupují zájmy svazu německých
samosprávných korporací v otázce elektrisace,
několikráte zjistily, že u těchto tak
zvaných obecně prospěšných společností
ministerstvo veřejných prací nejen zasahuje
v zájmu těchto společností, nýbrž
že ve správních výborech těchto
obecně prospěšných společností
zasedají vedoucí úředníci ministerstva,
tedy kumulace funkce státního úředníka
se soukromou funkcí v soukromém podniku. Tato kumulace
dvou tak různých, protichůdných funkcí
způsobila, že státní funkcionáři
zneužívali moci v těchto soukromých
společnostech, že korupci byly otevřeny dveře
dokořán a že došlo i k znásilňování
podniků, které jsou konkurenty těchto neproduktivních
obecně prospěšných společností.
Roku 1924 zjistila strana pana ministra Spiny, tehdy ještě
v oposici, že lidé, kteří řídili
elektrisaci země Čech, dopustili se korupce. Interpelace
posl. Zierhuta, která byla podána ve schůzi
dne 29. října 1924 o soustavné elektrisaci
země, uváděla s poukazem na výsledky
soudního vyšetřování, že
přednosta elektrotechnického oddělení
země České spolu s jinými korupčními
živly přijal úplatky, které činily
miliony. V této interpelaci, kterou podepsal také
nynější ministr dr Spina, praví
se doslova: "V těchto podnicích jsou však
ještě také veřejní funkcionáři,
kteří zvláštním způsobem
působí neblaze a vykonávají teror
na správu těchto podniků." To se praví
v interpelaci pana místopředsedy Zierhuta,
kterou podal ještě jako příslušník
oposice. Interpelace potvrzuje, že hromadění
veřejných a soukromých funkcí skutečně
vedlo ke korupci v oboru elektrisace. Dále můžeme
zjistiti, že tyto společnosti obecně prospěšného
rázu, jak jsou nazývány, ačkoliv nevyrábějí
proud, nýbrž stojí mezi spotřebiteli
a výrobci, vykonávají svůj neblahý
vliv také na komunální elektrárny
a na soukromé elektrárny, které jsou ve smluvním
poměru s těmito velkými komunálními
sbory. Můžeme konstatovati, že opět jen
tak zvané obecně prospěšné společnosti,
mimořádně protežované oddělením
18. ministerstva veřejných prací, svým
vlivem překážejí oněm vyrábějícím
podnikům, které byly prozíravě vybudovány
svými zakladateli s daleko větší kapacitou,
než jak by toho byla vyžadovala okamžitá
spotřeba elektrické energie, aby plně využily
své kapacity a svou síť rozšířily,
poněvadž okolní území odevzdalo
ministerstvo veř. prací takovéto obecně
prospěšné společnosti, aby vybudovala
síť. Zjistili jsme jiné případy,
kdy se jiným elektrárnám opět vlivem
těchto obecně prospěšných společností
překáželo, aby mohly do svých závodů
instalovati nové, větší stroje, aby
tak mohly vyhověti vyšším požadavkům
a rozšířiti sítě. Tak vidíme,
že tyto obecně prospěšné společnosti
pracují vlastně proti obecně prospěšnému
zájmu a proti zájmům spotřebitelů
a elektráren, poněvadž způsobily velmi
značné zdražení. Jiné společnosti,
které se rovněž utvořily pod patronancí
ministerstva veř. prací, vybudovaly sice závody
na vyrábění proudu, ale zjistili jsme, že
nejen stavěly v nepříznivou dobu - to nemohli
bychom správě těchto elektráren míti
za zlé - že stavěli v nepříznivou
dobu, v době inflace, v době zdražení
stavebních hmot, ale že se souhlasem ministerstva
veř. prací a pod dohledem oddělení
18. na provádění akcí si vypůjčily
od bank velké úvěry, při nichž
z úvěru knihovně zajištěného
dostaly jen 55% a ostatních 40 a 45% zůstalo již
v rukou bank jako předběžný zisk, že
tyto elektrárny - poukazuji na Kadaň - již
předem šly do konkursu, to nelze jistě přičísti
jako těžké provinění pouze těmto
svazům, nýbrž z části také
ministerstvu veřejných prací. Tyto podniky,
které byly řízeny podle neobchodnických
zásad, požádaly několikráte veřejnost,
a to okresy a obce, jež zásobují proudem, opět
prostřednictvím ministerstva veř. prací
o sanaci - poukazuji na kadaňskou elektrárnu, která
spotřebovala jedině z 9 poměrně malých
obcí a okresů kolem 30 milionů na prvou sanační
akci. Boj obecně prospěšných společností,
překupnických společností proti komunálním
a soukromým elektrárnám pod vedením
oddělení 18. ministerstva veř. prací,
může býti jistě dokladem toho, že
toto oddělení, že veřejní funkcionáři
ministerstva jsou zaujati a na druhé straně pak
nejsou s to, aby hájili opatření a výnosy
ministerstva proti soukromému a komunálnímu
hospodaření s elektřinou. Bylo by lze uvésti
spoustu příkladů, které by to, co
jsem zde uvedl, dosvědčily a potvrdily.
A ještě jedna věc. Jest to zákon o obecních
financích. Tento zákon, s nímž jsme
se v poslední době opět zabývali v
okresích a obcích a zvláště v
posledních dnech, kdy byly vráceny zemskou politickou
správou rozpočty okresů a kdy jsme zjistili,
že celá řada důležitých
hospodářských položek byla z rozpočtu
škrtnuta, znemožňuje také obcím,
aby náležitě komunálně podporovaly
elektrisaci a z elektrisace vyvodily pro sebe a své příslušníky
náležité výhody. Působí
to skoro dojmem, jako by nyní vláda pomocí
zákona o obecních financích, který
znemožňuje obcím, aby opatřily potřebné
peníze na rozšíření elektráren
a zařízení, měla v úmyslu soustřediti
elektrisaci pokud možno plně ve svých rukou.
Vzpomeneme-li si na prvou schůzi poradního sboru
pro elektrisaci, zřízeného r. 1920, v ministerstvu
veř. prací a na rozpravu, která se tam konala,
můžeme zjistiti, že úmyslem vlády
jest učiniti také z elektrisace prostředek
moci v rukou státní správy proti státním
občanům. Velmi dobře se pamatuji, že
tenkráte po projednání mnohem důležitějších
a také technických otázek a přede
vším otázky podporování elektrisace
v Československu, povstal zástupce města
Prahy a prohlásil: "To všechno nás nezajímá,
pro nás by bylo důležité, aby všechny
elektrárny byly spojeny v jednu síť, a aby
ústřední rozvodná deska těchto
velkých elektráren byla v Praze. Pak bylo by lze
onen okres, který se nepodřídí státní
autoritě, přáním, pokynům a
usnesením vlády, prostě vypojiti a tak jej
hospodářsky donutiti, aby se podřídil,
aby plnil rozkazy, pokyny a usnesení vlády a vládnoucích
stran."