Připojuji se v celém rozsahu k stížnostem
do nedostatečného ubytování vojenského
mužstva a vítám resoluci o nové úpravě
ubytovacího zákona, aby se zmírnila ubytovací
břemena obcí vzhledem k jejich malé výkonnosti.
Při té příležitosti žádám
pana ministra, aby v Trutnově konečně opět
uvolnil městskou budovu Union a nedávno zabranou
školu pokračovací, jakož i aby v Broumově
osvobodil od ubytování klášterní
gymnasium a v Olívětíně klášterní
restauraci. Myslím, že studijní ústavy,
jako gymnasium v Broumově a pokračovací škola
v Trutnově, jakož i restaurace jsou budovami, které
se nejméně hodí pro ubytování,
zvláště však tehdy, když ubytování
trvá, jak ve shora uvedených případech,
skoro celý rok. Za důkaz, jak je ubytování
v restauracích nebezpečné, uvádím
tento příklad: Ve středu dne 16. listopadu
letošního roku střílelo se v zahradě
klášterní restaurace v Olivětíně
u Broumova do terče s výcvičnou municí,
při čemž padla střela do předsíně.
Žena hostinského chtěla právě
jíti do kuchyně, když rána padla, a
lze děkovati jen šťastné náhodě,
že se tentokráte nepřihodilo žádné
neštěstí. Zahrada restaurace není přece
vhodným místem pro střílení
do terče. Žádám pana ministra, aby dal
případ mnou uvedený přísně
vyšetřiti, neboť lidské životy nesmějí
přec býti ohrožovány ubytováním.
Z tohoto důvodu musí co nejrychleji vojenské
oddíly z městských a soukromých budov
v Trutnově, Broumově, Olivětíně
a jiných míst ihned ven. Řekl-li pan ministr,
že se ubytovací poměry zlepšily, nemohu
tomuto názoru přisvědčiti z důvodů
shora uvedených. Žádám vojenskou správu
co nejnaléhavěji, aby vojsko z uvedených
obcí ihned odvolala a přeložila je tam, kde
jsou buď staré kasárny anebo kde vojenská
správa zamýšlí stavbu nových
kasáren. Není však přípustno,
aby se žádala na městské obci stavba
velkých kasáren z vlastních peněz,
jako bylo nedávno žádáno na městské
obci v Trutnově. Byla-li by stavba nových kasáren
nutna, má vojenský úřad hraditi vydání
na stavbu z peněz vlastních, které má
k disposici.
Jen zdravým bytem a vydatnou, jakož i výživnou
stravou vedle slušného, člověka důstojného
zacházení může býti v armádě
vypěstován onen duch, který je v zájmu
obyvatelstva a státu. Komunistická agitace, o níž
pan ministr mluvil v rozpočtovém výboru,
podle mého názoru nenajde v armádě
živné půdy, vidí-li voják a jeho
příbuzní v armádě nikoli nástroj
k mučení, ale zařízení, zavedené
ne k trápení, ale k ochraně občanstva.
Žádám vojenskou správu, aby projevila
ochotu i těm, kdo sloužili ve starém Rakousku,
a to tím způsobem, že se jim započítá
plná služební doba bez rozdílu, zdali
v domobraně nebo aktivní. Dá se to tím
snáze provésti, jelikož je takových
již jen několik, sotva tucet, kteří
beztoho nejsou započítáni do stavu.
Ke konci vyslovuji přání, aby byl zvláště
v armádě vždy pěstován duch pravé
demokracie. My němečtí křesťanští
sociálové jsme však také toho názoru,
že předpokladem k tomu je také vláda
velkých mravně-náboženských ideí
v duších, předpokladem je zdraví veřejného
mínění, předpokladem je smysl pro
autoritu a podřízení, předpokladem
je nepodplatitelnost. Tyto duševně-kulturní
předpoklady nesmějí scházeti, má-li
pravá demokracie ovládati stát a jeho zařízení,
k nimž patří také armáda. Hlasujeme-li
my němečtí křesťanští
sociálové pro vojenský rozpočet, nečiníme
tak zajisté z nadšení pro militarismus, ale
z pevného přesvědčení, že
se vyhoví zvláště na poli vojenství
během nejbližší doby našim oprávněným
požadavkům a přáním. My němečtí
křesťanští sociálové si
přejeme míru uvnitř a na venek, abychom se
mohli věnovati zcela znovubudování svého
hospodářství, péči o své
kulturní úkoly ve prospěch našeho německého
národa a tím také ve prospěch státu.
(Potlesk poslanců něm. strany křesť.
sociální.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Zoufalý. Dávám mu slovo.
Posl. Zoufalý: Již delší dobu se
namlouvá obyvatelstvu a především dělné
třídě, že stát spoří.
Ano, spoří, ale na dělnictvu. Jakým
způsobem se jináče peníze rozhazují,
na to bylo již mnohokráte poukázáno,
a jest naší povinností stále odhalovati
zlodějny, které denně stoprocentní
patrioti pášou. Jest kapitolou pro sebe, jak s penězi,
státem na stavby preliminovanými, se hospodaří.
Pro těžkopádnost státního aparátu
jsou téměř všechny stavby zadávány
soukromým podnikatelům. Po převratě
rostly stavební firmy jako houby po dešti. Každý
inženýr, který měl strýčky
u státotvorných stran, zařídil se
pro sebe a oferoval na všechny státní stavby,
které byly vypsány. Oferovalo se úmyslně
nízko, aby za každou cenu stavba byla získána.
Při stavbě pak rozdíl mezi skutečnými
náklady a ofertou vyrovnával se podvodnými
machinacemi. Mimo to se pomocí strýčků
na ministerstvech vymáhaly doplatky, takže konečně
stavby přijdou dráže, než činí
poctivé propočítání, a mimo
to materiál neodpovídá z daleka předepsané
jakosti. Tam, kde má býti betonová směs
v poměru 1:3, míchá se 1:6 a podobně.
Falšují se výplatní listiny, výkony,
úřednictvo a zřízenci stavebních
firem jsou nuceni pod hrozbou ztráty existence podvodně
manipulovati. Podnikatelé mají dvojí zdroj
zisků: ve vykořisťování dělníků
a v okrádání státu. Poněvadž
státní stavební správa je v mnoha
případech slabá a nedostatečná,
možno obratnému, zdatnému jedinci zbohatnouti
snadno a rychle. Tak na příklad firma bří
Redlichové, Brno. Tato firma byla odbočkou jmenované
firmy vídeňské. Po převratě
se firma formálně osamostatnila, počeštila,
a to vzhledem ke státním stavbám. R. 1924
stavěli bratří Redlichové čtvrtý
úsek dráhy Zvoleň-Krupina. Dne 24. února
1924 psala centrála firmy z Brna vedení stavby do
Baliny: "Sdělujeme vám, že podle našich
informací může býti prozatím
jediný pramen, jak bychom zlepšili situaci v Krupině,
ten, když se nám podaří zvýšiti
průměr mzdy ze 2.60 Kč na 2.80 Kč,
nebo podobně..."
Hned po tomto dopisu byl dán rozkaz vyhotoviti dvoje platební
listiny; jedny s fakticky vyplacenými částkami
byly ponechány u firmy, druhé s částkami
vyššími byly předkládány
státní stavební správě. Do
knih byly zanášeny částky státní
stavební správě předložené
a rozdíl mezi obnosy vyplacenými a fingovanými
byl veden jako peníze poukázané ústřednou
v Brně.
Jakou rutinu mají stavitelské firmy v klamání
úřadů, dokazuje tento případ:
Nebyl povolen dovoz vrtačky pro pražce, a tu firma
vídeňská - faktická - dopisem ze dne
4. června 1924 oznamuje: "Nachdem für die Schwellenbohrmaschine
keine Ausfuhrbewilligung erteilt wurde, wir selbe jedoch zur Absendung
brachten, haben wir für das Gewicht der Schwellenbohrmaschine
in der Konsignation zum Frachtbrief vermerkt, daß es sich
um 20 Roststäbe handelt." Z Vídně byly
pašovány stavební pomůcky. Jelikož
brněnská firma je ještě dnes fakticky
filiálkou vídeňské ústředny,
musí jí posílati do Vídně plány
objektů, které staví. V případě,
že byla zadána stavba důležitá
s vojenského hlediska, jsou plány za hranicemi dříve,
než se stavba dokoná. O tom svědčí
potvrzení z Vídně ze dne 22. srpna 1924:
"Das Fortschrittslängenprofil erhielten wir gestern
von der Schwesterfirma Brünn..." Následkem stálých
podvodných manipulací jak v účetním
vedení, tak i na stavbě, došlo mezi vedoucím
stavby a zřízenci ke sporu a tito byli ihned vyhozeni
ze zaměstnání. Při projednávání
sporu o doplatky soudní senát nepřipustil
projednání celé záležitosti a
jinak velice pohotový státní návladní
se o věc také nezajímal. U dělníků
se prohledávají byty, jak se tomu nesčetněkráte
stalo, hledá se vlastizrada, kde není, ale na mocnou
kapitalistickou firmu si státní návladní
netroufá. A zřízenci se musí obávati
na zlodějnu poukázati, poněvadž odměnou
je vyhazov z práce. To jest první případ.
A nyní druhý případ z mnoha: Ve Střekově
na Labi staví se zdymadlo. Jaké tam panují
poměry, o tom si vypráví dělnictvo
široko daleko. Pod vlasteneckým pláštíkem
se okrádá dělnictvo i stát. Přijímáni
jsou jen lidé na doporučení a panuje veliký
strach před dělníky komunistického
přesvědčení. Nízké mzdy
a hodně práce, toť devisa v tomto podniku.
Dělník nemůže býti z hubené
mzdy živ a proto je nucen dělati přes čas.
V době, kdy bylo tisíce nezaměstnaných,
přidržováni dělníci k tomu, aby
dělali týdně 100 a více hodin. Kdo
nechtěl, ten musil jít. Řada těžkých
úrazů i smrtelných svědčí
o tom, jaké tam jsou poměry. Při tom se dělnictvu
spílá, že je div, že tam častěji
dělníci popoháněčům
tělesně nedomluvili. Stavba podle toho také
vypadá. Dělníci říkají,
že jednou to voda všechno odnese. Již často
se stalo, posledně na Liberecku, pak v Německu a
jinde, že u přehrad se prorvaly hráze, což
vedlo k strašným důsledkům. Jestliže
se stavělo tak jako zde, tedy se není co diviti.
Zde nerozhoduje zájem veřejnosti, nýbrž
žravost kapitalistů. Mísení materiálu
s cementem se neprovádí, jak toho předpis
vyžaduje, nýbrž zisk je tu směrodatným.
Místo 1:3 se dá 1 k fůře. Není
to tam tedy na beton. Je to jako s tou nynější
vládou: nesype se podle názoru koaličníků
stejnou měrou a proto se to p. Švehlovi rozsypává.
Státní dozorčí orgány jsou
mistrně kapitalisty klamány. Denně se na
stavbě kontrolovaly pytlíky od cementu. To měl
býti důkaz, že tam cement přišel
a byl zpracován. Že se nechají pytlíky,
i když se naložily na vůz a s nimi se kousek
odjelo, zase přivézti zpět, na tu myšlenku
snad dozorčí orgán nepřišel.
Zde jest správná bilance, jak se ty věci
prováděly: R. 1923 došlo celkem 10.810 pytlů,
z toho zpracováno na betonu 7558 pytlů. Státním
orgánům se řeklo, že došlo 14.770
pytlů a bylo zpracováno přes 11.000 pytlů.
Připsáno celkem 4430 pytlů. Na jedné
straně se napsal počet fakticky došlých
vozů a na druhé straně se něco připsalo.
Nechť se vše řádně, a to za účasti
zástupců dělnictva, zkontroluje podle listin,
které se o dovozu cementu vedly a zjistí se, kolik
skutečně bylo dovezeno a zpracováno. Ale
nutno se na nádraží informovati, zdaž
v soupise uvedené železniční vozy také
tu dobu ve stanici byly. Vím, že v bilanci se uvádějí
čísla vagonů, které do stanice nikdy
nepřišly.
Totéž je s automobilovým dovozem. Kdyby vláda
chtěla hledati, zajisté že najde. Máte
špiclovský aparát proti dělníkům,
proč nenakomandujete špicly jako dělníky
do těchto závodů a nedáte dohlížeti
na zlodějny, které se takřka veřejně
provádějí? Žádáme, aby
závodním výborům dána byla
pravomoc kontroly a všude učiněna bude náprava.
Spoříte na válečných poškozencích,
na zaměstnancích, chcete velkou část
dělnictva připraviti o sociální pojištění,
beztak již nevyhovující, ale tam, kde se stát
okrádá o miliony, tam jste dosud ani jednou nepřišli
zlodějnám na stopu; ba, když na to poukazujeme,
tedy všechno se uvede v pohyb, aby svinstvo nepřišlo
ven, poněvadž se bojíte, když se to začne
provalovati, že dělnictvo pozná, že za
slůvkem "zájem státu" se skrývají
hrabivé ruce kapitalistických zlodějů.
Za tyto věci, kde se tak rafinovaným a bezohledným
způsobem poškozuje stát a tím poplatnictvo,
kde se bezpečnost vydává v šanc, stavěli
v SSSR provinilce ke zdi. Křičeli jste, že
se tam provádějí zvěrstva, ale bylo
by na čase, kdyby i zde proletariát dobyl politické
i hospodářské moci a udělal přítrž
zločineckému jednání. Pohoršujete
se nad vzrůstající kriminalitou, ale provinění
nezaměstnaného nebo poměry zničeného
člověka, který upadne do zločinnosti,
do které byl vaším společenským
řádem vehnán, nejsou ničím
proti dravosti a lotrovství bohatých zločinců.
Pan ministr veř. prací promluvil o dalekosáhlých
plánech elektrifikace. Mají býti vybudovány
přehrady za účelem získání
vodních sil. A což menší práce,
především upravení horských potoků,
ty zůstanou nepovšimnuty? Potoky v horách se
téměř pravidelně rozvodňují,
povodně dosahují často katastrofálního
rázu a škody na majetku drobných lidí
přivoděné dosahují obrovských
obnosů. Podali jsme interpelace, ve kterých se dožadujeme
regulace těchto potoků, ale na tyhle věci
nechce míti vláda peněz. Při posledních
vodních katastrofách v tomto roce vláda neučinila
ani z daleka, co bylo v jejích silách, a byli jsme
svědky toho, že ze sousedního Saska došly
sbírky na uhrazení škod povodní vzešlých,
ačkoli i tam voda řádila a učinila
tam větší škody než zde, a to proto,
poněvadž žebrácké almužny,
jichž se dostalo poškozeným, ani z daleka neodčinily
škod, které povodeň přivodila. Německá
veřejnost v sousední říši se
asi zaradovala, když uslyšela, že německý
ministr nevymohl pro zahraniční obyvatelstvo náležité
pomoci.
Nutná je stavba přehrady u Karlových Varů,
poněvadž je nebezpečí, že zde dojde
jednou ke katastrofě. Tato nutná stavba mohla by
býti v nejbližší době provedena,
kdyby zde byla dobrá vůle. Součinností
obce a státu a přitažením daňového
šroubu majetných vrstev a u těch, kteří
z lázeňského provozu mají obrovské
zisky, by se potřebné sumy vymohly. Ze spisu, který
byl včera dodán poslancům městskou
radou v Karl. Varech, vysvítá, v jak velikém
nebezpečí Karlovy Vary skutečně jsou.
Máme zájem na tom, aby tyto lázně
nebyly stiženy pohromou, neboť po dobytí politické
moci v tomto státě proletariátem bude těchto
lázní používáno především
těmi, kteří stojí ve výrobním
procesu a prokazují platné služby lidské
společnosti. Tak jako dnes ve svazu sovětů
pracující třída hledá léčení
a osvěžení v místech, kde se dříve
povalovala buržoasie, tak tomu bude i zde.
Stran staveb přehrad a nových elektráren
žádáme, aby bylo postupováno tak, aby
byly znemožněny všechny nepřístojnosti
a aby především nebyly státní
stavby jenom prostředkem k obohacení jednotlivých
podnikatelů. Dnes se pohlíží na takovéto
stavby jako na možnost rychlého zbohatnutí
jednotlivců na straně jedné a jako na pracovní
místa, kde je dělník nejvíce vyssáván,
na straně druhé. Žádáme především,
aby se dodržovaly kolektivní smlouvy, pro tu kterou
kategorii dělníků platné, a aby přijímání
dělníků se dělo prostřednictvím
okresních zprostředkovatelen práce. Je neslýchanou
věcí, že v tomto státě právě
státní podniky se zprostředkovatelnám
vyhýbají na sto honů a nedodržují,
co se od jiných žádá. Svinstvo, které
se zahnízdilo ve vyšších úřadech,
že bez visitky nebo doporučení se ničeho
nedosáhne, přeneslo se do všech státních
podniků. Tak především v elektrárně
v Ervěnicích se přijímají dělníci
tak, že bez předložení žádosti,
dále legitimací státotvorné strany
a Národní jednoty severočeské a bez
zjištění původu toho kterého
dělníka se nikdo do práce nedostane. Tam
nerozhoduje schopnost, nýbrž příbuzenstvo
a politická příslušnost. Komunisté
zaměstnání neobdrží, avšak
když se jedná o placení daní nebo o
konání služby vojenské, to se nikdo
neptá, jde-li o komunistu, a vymáhá se konání
povinností, kdežto tam, kde jde o zaměstnání,
se každý očuchá se všech stran,
nepáchne-li bolševismem. V závodech samotných
jsou na vedoucích místech ponejvíce příslušníci
národní demokracie. Ti vykonávají
nestydatý nátlak na zaměstnance a nutí
je ke vstupu do žlutých organisací. Domků
vrátných a vhodných míst v závodech
se používá za návěštní
tabule nár. demokracie. To nevidí žádný
četník, ale když se někdy za oknem dělníka
ukáže dělnický plakát, hned jsou
z toho soudy. Dělnické časopisy se nesmějí
u nikoho ukázati, ale buržoasní časopisy
jsou rády představenými viděny. Tolik
se toho napovídá o demokracii, ale při tom
se provádí tvrdá diktatura. O co čestnější
jsou komunisté v SSSR., kteří otevřeně
říkají: Ano, jsme při moci a tedy
diktujeme. Měšťácké strany žvaní
o demokracii, aby oklamaly nemyslící lid, a při
tom provádějí nejhnusnější
teror.
V Ervěnicích došlo již častěji
ke smrtelným úrazům. Poslední smrtelný
úraz stihl montéra Tichého. Tak jako vždy
i zde se říká, že smrt si přivodil
vlastní vinou, ačkoliv každý, kdo tohoto
člověka viděl při práci, musí
doznati, že šlo o velice schopného, vyškoleného
dělníka. Po takovýchto úrazech provádí
vyšetřování četnictvo. Proč
se nepřivolají v tomto případě
odborníci z řad dělnictva z druhých
závodů, kteří by příčinu
smrti zjistili? Či snad jste toho názoru, že
četník musí všemu rozumět? Rodiče
spáleného neobdrželi dosud ani haléře
podpory neb odškodného, ačkoliv jde o lidi
k práci neschopné. Proč nemají dělníci
při tomto životu nebezpečném povolání
zvláštní pojištění na život?
Když se četnictvo pojišťuje až do výše
50.000 Kč, proč se nepojistí toto dělnictvo?
Ministr veř. prací pravil, že nutno se postarati,
aby elektrického proudu se dostalo všem. Nemohl by
toto dobrodiní prokázati také ministerstvu
železnic? Či není to ostuda, že na př.
na českém severu, v tomto průmyslově
tak bohatém kraji, je řada nádraží
bez elektrického osvětlení? Dnes již
v každém chlévě mají tamější
rolníci elektrické světlo, ale dráhy,
mající elektrické vedení na dosah
ruky, mají stále ještě petrolej. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Či jest dodávka
petroleje kompensací živnostenské straně
a nesmí se rušiti? To je takový Kocourkov jako
v Praze. V každém voze pouliční dráhy
visí časopisy Zepop, ve kterých se elektrický
proud vychvaluje co nejlevnější osvětlení,
ale v řadě ulic jest ještě petrolejové
osvětlení o svítivosti svatojanských
mušek.
Nyní několik slov o stavbě mostu přes
Labe v Ústí n. Lab. Tento projekt jest několikrát
tak starý jako tato republika. Kdekdo říká,
že musí býti co nejdříve uskutečněn,
ale z projednávání vysvítá,
že tento projekt zůstane ještě dlouho
projektem. Již často se stalo, že most, který
ještě stojí, po řadu dní nemohl
býti používán. Mezi dvěma městy
a to Střekovem a Ústím jest veliký,
stálý provoz a tu se most pro veřejnou potřebu
uzavře, poněvadž se musí provésti
nutné opravy, aby se nerozpadl. Autobusové spojení
několikráte již bylo povoleno a několikráte
zase zakázáno podle toho, jaké jsou momentální
vyhlídky nosnosti mostu. Což kdyby tak ve Střekově
komunisté vyvolali nějaký "brajgl",
vojsko by tam přes most nemohlo a tak by komunisté
snad provedli revoluci. (Veselost na levici.) Odpovědnost
v tom směru by padla na pana ministra veř. prací.
- A tomuhle skandálnímu stavu se neučiní
přítrž tím, že by se prosadilo
rychlé odstranění překážek
a se stavbou mostu se započalo.
Ale Ústí má nejen špatný most,
nýbrž ještě špatnější
vzduch. Již při vstupu do tohoto města vám
poví špatný vzduch, že se nacházíte
ve středisku chemického průmyslu. Větrací
zařízení v továrnách jsou takového
druhu, že dusivý smrad se táhne celým
městem. Největším závodem je
velká chemická továrna v Ústí
n. Lab., která zaměstnává přes
2.000 dělníků. Je to velkokuchyně
otravných plynů tohoto státu pro dobu válečnou.
Tato firma stojí do jisté míry pod státním
dozorem, neboť i naše milovaná republika nechce
zůstati pozadu v přípravách válečných
a snaží se bohatými subvencemi přímými
i nepřímými přiměti
tento závod, aby vynalezeny byly plyny takového
rázu, že by jejich vražednost vynesla slávu
tohoto velikého státu až do nebe. Chemický
průmysl je tak veliké důležitosti, že
nutno na toto především dělnictvo upozorniti.
Příští válka bude především
válkou chemickou. Nejstrašlivější
výbušné látky a jedy se zhotovují,
aby žeň smrti v příští válce
byla ještě větší a to jak mezi
vojskem, tak i mezi obyvatelstvem civilním. Dělnictvo
velké chemické továrny ví, jak strašné
věci jsou tam vyráběny a připravovány.
Tato továrna, která je pod státním
dozorem, se zařadila do fronty proti prvnímu státu
dělníků a rolníků, t. j. proti
SSSR.
Angličtí váleční štváči
vedou nápor proti svazu sovětů všemi
prostředky. Z krátké zprávy časopisů
se veřejnost dověděla o utvoření
mezinárodní pracovní pospolitosti největších
chemických koncernů a to anglického, německého,
amerického, francouzského a československého.
Chemický průmysl, který svoji výrobu
od r. 1913 více než zdvojnásobil, je sjednocen
v Carbounii se sídlem v Londýně, tedy v místě,
kde se připravuje válka proti sovětům.
Výzkumné a pokusné laboratoře jsou
financovány Metallbankou ve Frankfurtě, která
také převzala obchodní část
Carbounie. Spolupráce nastala na základě
zužitkování t. zv. aktivního uhlí,
tedy věci nezbytne v plynové válce. Na veřejnost
má to vzhled poměrně nevinný,
ale ve skutečnosti jest to pod vedením Anglie ústředna
na organisování chemického útoku na
SSSR. v největším měřítku.
Na aktivním uhlí se budou vydělávati
obrovské peníze a část jich se použije
na výzkumné práce pro získání
nových jedů a otravných plynů. Tím
se odůvodní zase pořizování
nových gasmasek a tak zisky se donekonečna zaručují.
Ve veliké chemické továrně dělají
se neustále pokusy s novými plyny a co pokusných
objektů se používá lidí. Stalo
se, že v jednom případě dělník
přišel o zdraví, a tu dotčený
chemik utekl do ciziny a firma je na všem nevinná.
Mezi jednotlivými závody chemickými se zavedla
výměna zkušeností výroby. Navzájem
se továrny informují; ty tam jsou časy, kde
byla nějaká tajemství. Dělnictvu se
nahání strach pro ten případ, že
by něco zradili, ale zaměstnanci se mezi továrnami
vyměňují, ovšem pod označením
"znalci". Jak často jsou komunisté poháněni
před soud, že něco zradili, ale zde firmy prozrazují,
co má zůstati státním tajemstvím.
Dělnictvo musí viděti, že kapitalistické
státy nechtějí bojovati mezi sebou navzájem,
nýbrž že vše směřuje proti
našim bratřím v SSSR. Zaměstnanci ve
velké chemické továrně vědí,
že na nich spočívá veliký úkol
v daném okamžiku prokázati svou solidaritu
s pracující třídou svazu sovětů.
Aby se solidarita neprokázala, hledí kapitalisté
dělnictvo na tolik zotročiti, aby se nezmohlo na
solidární čin. Dělník zde nemá
jen prodávati svou pracovní sílu, nýbrž
má býti politickým eunuchem. Ředitel
Mayer a popoháněč Finger zavedli neslýchaný
systém vyssavačský a režim špiclovský,
udavačský a donašečský, že
dělnictvo pod ním trpí jako lid v době
inkvisice. V květnu t. r. nabídla společnost
Pinkertonů firmě své služby, tato však
toho nemá potřebí, poněvadž by
se spíše Pinkertoni mohli tam sami něčemu
naučit. Přes zákon o útisku se udržuje
závodní policie, která sleduje krok za krokem
dělníky, o kterých se proslýchá,
že sympatisují s třídně uvědomělým
proletariátem. Tato policie sahá i za brány
závodu. V den 1. května byli závodní
detektivové vyzbrojeni dalekohledy a pátrali v průvodu
komunistů po dělnících zaměstnaných
v továrně. Takový dělník se
potom příležitostně, a to z "nedostatku
zaměstnání" propustí. Jsou vedeny
černé knihy o dělnictvu a marně se
namáhá propuštěný dělník
získati v závodě, který podléhá
vlivu chemického průmyslu, práci. Proti časopisu
komunistické strany a internationale se vede se strany
tohoto závodu zběsilá kampaň. Čtenáři
tohoto časopisu, pokud jsou firmě známi,
se vyhazují ze zaměstnání. Pro článek,
který byl napsán v zájmu dělníků
ohrožených propuštěním, se dělá
tomuto časopisu veliký proces a státní
návladní vychází s ochotou vstříc,
ačkoliv již dávno ti, kteří proces
inscenují, patří za mříže.
Práce dělníků je těžká
a životu nebezpečná. Větrací
a jiná zařízení neodpovídají
potřebě a proto nejen v závodě, nýbrž
i v širokém okolí panuje nesnesitelný
vzduch. A živnostenský inspektorát nachází
vše v nejlepším pořádku. Jako je
tomu v tomto závodě, tak je i v závodech
Solvayových a ostatních chemických závodech.
Dělník se ubíjí tělesně,
ničemnými opatřeními správy
závodu se demoralisuje a tak se z něho má
státi individuum, které by vyhovělo všem
choutkám ředitelů a popohaněčů,
jakož i později válečným stvůrám.
Dělnictvo se musí postaviti na odpor, veškerý
proletariát musí je podpořiti a tak se vybudují
předpoklady pro účinný boj proti válce.
Neboť nezlomený proletariát chemických
závodů splní potom ve spolku s ostatním
dělnictvem svou proletářskou povinnost vůči
své třídě a těm, kteří
dnes za těžkých obětí budují
ve svazu sovětů nový společenský
řád. Chemiebaroni se spojili v jednotnou frontu,
i proletariát musí tak učiniti. Tak, jako
kapitalisté si navzájem své zkušenosti
vyměňují a své válečné
přípravy doplňují, tak i proletariát
jednotlivých států se musí dohodnouti
o společném postupu všeho chemického
dělnictva. Proletariát v chemických závodech
Československa, Německa, Anglie, Francie i Ameriky
musí následovati příkladu svých
vyssavačů a přes hranice kapitalistických
států podati si ruce a vybudovati záštitu
svou a svazu sovětů.