Zpravodaj posl. dr. Halla: Slávna
snemovňa! História nášho colného
práva a vôbec pomerov colných ilustruje dôvodová
správa k vládnej osnove zákona, ktorý
práve pojednávame. Vo svojej zpráve, ktorú
výbor ústavno-právny predkladá, poukazuje
na túto históriu niekoľko lapidárnymi
príklady. Tento historický výklad vysvetľuje,
prečo je treba pristúpiť k novej úprave
autonómneho colného práva a colného
práva trestného.
Dáta 1788, 1835, 1842 keď bolo doteraz platné
právo v základných rysoch upravované,
sú najvýmluvnejším dôvodom k potrebe
postaviť colné právo na nový základ.
Veď ide o úpravu inštitúcie hospodárskeho
života sa týkajúcej, života, ktorý
za posledných 150 rokov tak sa zmenil vo svejích
názoroch, v spôsoboch a technike, kvalitatívne
i kvantitatívne, že pridržanie sa zákonodarstva
storočného viedlo by k absurdnostiam a škodám.
Je pravda, že k menovaným trom základným
zákonom pristupovaly doplnky, zmeny vo forme nariadení,
výnosov a inštrukcií
podobne ako aj všeobecnými ustanoveniami úvodných
zákonov k colným tarifom, ale práve týmito
častými zmenami zakalilo sa colné právo
do tej miery, že ani odborník s istotou nevie, ktoré
ustanovenie je platné a ktoré už nie. Ale predpisy
sú nie pre odborníkov, ale pre
colníkov a obecenstvo. Zmätok rozširuje ešte
i dualizmus zemí historických a Slovenska.
Sú teda dnešné pomery neudržateľné
i po stránke materiálnej i formálnej. Treba
nového zákona odpovedajúceho novým
hospodárskym potrebám i právnym názorom,
zákona, ktorý by obsahoval celú matériu
colného práva v jednotnom systéme, teda kodifikáciu
a unifikáciu colného práva.
Vláda predložila senátu návrh takého
zákona, ktorý vo forme uznesenia senátu prichádza
na náš stôl. Na predlohe vidieť je odbornú
vyspelosť úradu, ktorý ju pracoval, pečlivosť,
s akou rešpektoval dobrozdania interesovaných kruhov
hospodárskych.
Námietka, že na niektorých miestach ponecháva
možnosť vládnym nariadením doplňovať,
respektíve upravovať konkrétne prípady,
nemá tu miesta. Hospodársky život sa mení
technikou dopravnou novými potrebami, vynálezmi.
Je teda v záujme rýchlosti a zjednodušenia
colného postupu nechať istú možnosť
vláde a rezortu prispôsobovať sa zmenám.
Zákon obsahuje sedem kapitôl.
I. kapitola vymedzuje špeciálne pojmy colného
zákonodarstva, II. kap. usporiada organizáciu colnej
správy, III. kap. upravuje colné riadenia, IV. kap.
upravuje platobnú povinnosť, V. kap. určuje
opravné prostriedky a sťažnosti, VI. kap. obsahuje
trestné ustanovenia, VII. kap. derogačné
klauzule a. ustanovenie o účinnosti a prevedení
zákona.
Ustavno-právny výbor pojednal o uznesení
senátu a navrhuje jeho prijatie zároveň s
rezolúciami senátu a rezolúciami, ktoré
výbor sám pripojil. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo zpravodaji výboru pro záležitosti
obchodu, průmyslu a živností, p. posl. dr.
Zadinovi.
Zpravodaj posl. dr. Zadina: Slavná
sněmovno! Vládní osnova celního zákona,
která je předložena poslanecké sněmovně
ve znění schváleném senátem,
obsahuje celní právo čili právní
předpisy, upravující hlavně organisaci
celní služby, celní řízení
a celní právo trestní. Dosavadní stav
našeho celního práva vykazuje četné
nedostatky, které značně ztěžují
řízení a provádění celní
služby. Tak především máme dosud
v tomto oboru dvojí právní
stav, jednak celní právo v českých
zemích, spočívající na starém
celním a monopolním řádu z roku 1835,
a jednak zvláštní předpisy na Slovensku
a Podkarpatské Rusi, spočívající
na všeobecném celním řádu (třicátkovém
řádu) z r. 1788.
Tyto celní řády byly postupně doplňovány
a měněny nesčetnými předpisy,
aniž by ovšem bylo dbáno náležité
systematiky. Tento právní stav byl převzat
po převratu v našem státě zákonem
ze dne 20. února 1919, č. 97 Sb. z. a n., o celním
území a vybírání cla. Avšak
stále naléhavě byla
pociťována zastaralost, rozptýlenost a z části
též nejasnost dosavadních celních předpisů.
Předpisy ty nevyhovují ani požadavkům
nynější doby, neboť vznikly před
rozvojem železniční dopravy a rozmachem zahraničního
obchodu, takže z interesovaných kruhů jest
stále zdůrazňována potřeba
nového celního zákona, který by přizpůsobil
celní službu hospodářským poměrům
nové doby a moderním názorům.
Finanční správa ve snaze vyhověti
této potřebě připravila návrh
nového celního zákona, kterým mají
býti celní předpisy unifikovány, zastaralý
a namnoze nesouvislý systém má býti
nahrazen systémem novým, vyhovujícím
novým potřebám, má býti odstraněn
dosavadní právní dualismus a celní
správa má býti zjednodušena a jednotně
upravena. Tento návrh vládní byl v minulých
letech předmětem důkladných
porad všech interesovaných kruhů, zejména
v obchodních komorách, zemědělských
radách a v poradním sboru pro otázky hospodářské,
a ministerstvo financí vyhovělo v největší
míře všem podnětům a přáním
z kruhů odborných a zájmových.
Zákon sám obsahuje hlavně
základní právní pravidla a vytvořuje
nový systém, při čemž detailní
úpravu ponechává vládní moci.
Tento postup jest nutný, poněvadž hospodářský
život stále se mění a zejména
rozvoj obchodu vykazuje nové potřeby, takže
často za krátkou dobu
se objeví některé ustanovení, které
bylo pokládáno třeba za nejmodernější,
jako zastaralé a nevyhovující novým
poměrům a pokrokům, jak se dostavují
v dopravní technice a v rozvoji obchodních styků.
Poněvadž však zákon nelze tak rychle měniti
a přizpůsobovati požadavkům
doby, ponechávají se různé detailní
otázky tohoto druhu vládnímu nařízení.
Z toho důvodu zejména ponechává se
vládě upravení formálního postupu
při celním řízení a upravení
vnitřní služby celních úřadů.
Obsahem osnovy jest veškeré autonomní
celní právo, vyjma ustanovení celního
sazebníku, a dále celní právo trestní.
Osnova nahrazuje jednak ony částky celního
a monopolního řádu z r.
1835 a třicátkového řádu z
r. 1788, pokud jednají o celním právu a celním
řízení, a jednak ustanovení zákona
ze dne 13. února 1906, č. 20 ř. z., o celním
sazebníku, jakož i pozdější právní
ustanovení tyto otázky upravující,
a konečně upravuje souborně trestní
právo celní. Naproti tomu však ponechává
se v platnosti čl. II zákona ze dne 12. srpna 1921,
č. 349 Sb. z. a n., o úpravě
cel pomocí koeficientů, a dále zákon
ze dne 22. června 1926, č. 109 Sb. z. a n., o nové
úpravě zemědělských a průmyslových
cel mimo 2. odstavec čl. III a ustanovení čl.
VIII.
Osnova zákona rozděluje se na 7 hlav, ve kterých
celá materie jest soustavně uspořádána,
takže celé dílo může býti
označeno za dokonalé. V hlavě I jsou vymezeny
všeobecné zásady a základní pojmy
celního práva, jako pojem cla, celního území,
svobodného území, celní hranice, celní
přípojky a výluky, pohraničního
pásma, pohraničního
styku, pohraničního hospodářství
atd.
Clo definuje se jako dávka, která se vybírá
podle ustanovení celního sazebníku ze zboží
dováženého (dovozní clo) nebo vyváženého
(vývozní clo), naproti tomu však odstraňuje
se úplně pojem cla průvozního, jak
to odpovídá mezinárodní úmluvě
barcelonské o svobodě transitu. V §u 7 jsou
obsažena ustanovení o odvetných opatřeních
a o klausuli protidumpingové. Jelikož podobné
zjevy mimořádné soutěže, které
se uplatňují z cizích států,
mohou míti hluboký hospodářský
dosah, přijal živnostenský výbor resoluci,
vyzývající vládu, aby věnovala
náležitou pozornost všem zjevům mimořádné
soutěže, která poškozuje nebo ohrožuje
domácí výrobu, a zavčas činila
všechna vhodná opatření k její
nezbytné ochraně. Zároveň se
žádá, aby s největším
urychlením byl jmenován poradní sbor pro
sledování této mimořádné
soutěže, při čemž má býti
pamatováno též na zastoupení kruhů
dělnických.
Vedle toho přijal živnostenský výbor
resoluci, vyzývající vládu, aby s
největším urychlením připravila
návrh nového definitivního celního
tarifu, který by soustavně vyřešil celní
ochranu, odpovídající potřebám
a zájmům domácí výroby a byl
podkladem pro sledování další obchodní
politiky našeho státu, zejména v obchodních
smlouvách.
Ve II hlavě se jedná o celé organisaci celní
správy a upravuje se všeobecná působnost
celních orgánů. Nejvyšším
úřadem celní správy zůstává
nadále ministerstvo financí, jež spravuje celní
příjmy a vykonává vrchní dozor
v celní službě. Nižšími správními
úřady mají býti nově
utvořené okrskové celní správy,
kterým budou podřízeny celní úřady
jako úřady výkonné a finanční
stráž jakožto ozbrojený sbor, střežící
státní hranici. Se zřetelem na velice obtížnou
službu této finanční stráže
klade se na to velká váha, aby další
úpravě této služby byla věnována
zvláštní pozornost. V této hlavě
jsou obsažena též ustanovení, jimiž
se v oboru celní služby provádí ústavní
zákon o ochraně svobody osobní a domovní
a dále se upravuje otázka, kdy jiné veřejné
úřady jsou povinny napomáhati celní
správě.
Hlava III jest nejobsáhlejší a upravuje celní
řízení ve 3 oddílech. První
oddíl obsahuje všeobecná ustanovení
o přestupování celní hranice, o prohlašování
zboží, o navrhování celního řízení,
o celní prohlídce a o průkazu o vykonaném
celním řízení. V druhém oddílu
uvádějí se všechny možné
právní formy celního řízení,
jako vyclívání, poukazování
odpovědkou nebo průvodkou, uskladňování
v celních skladištích, která dělí
se na veřejná a soukromá, dále záznamní
styk, přepravní styk a dovozní styk s celní
výhodou, kterážto úprava bude umožňovati
zavedení t. zv. odběrných nebo dovozních
listů. Ve třetím oddílu jest obsažena
úprava celního řízení v dopravě
poštovní, železniční, vodní
a letecké, jakož i úprava cestovního
styku.
Hlava IV pojednává o platební
povinnosti a v 7 oddílech upravuje otázku jejího
vzniku, rozsahu a splatnosti, dále věcné
a osobní ručení za celní pohledávku,
zánik platební povinnosti, upuštění
od vybírání cla a konečně jedná
o daních, dávkách a poplatcích, vybíraných
při celním řízení,
jakož i o náhradě výloh vzniklých
při určitých výkonech.
V hlavě V jest upraveno správní řízení
o stížnostech do výměru celní
pohledávky, stanovené celními úřady,
při čemž oproti dosavadnímu stavu se
řízení to podstatně zjednodušuje.
Hlava VI jedná o celním
právu trestním, při čemž trestní
činy se rozlišují na celní přestupky
a celní nepořádnosti. K celním přestupkům
se počítá zejména podloudnictví,
celní zatajování, nadržování
podloudnictví, ztěžování celního
dozoru a ohrožení celního důchodku,
kdežto za celní nepořádnost
pokládá se každé jiné jednání
proti ustanovením tohoto zákona.
Hlava VII obsahuje kromě obvyklých ustanovení
o účinnosti a provedení zákona a kromě
derogační klausule též zmocnění
ministra financí, aby mohl vyvlastniti a odstraniti zařízení,
která znesnadňují přehled celní
hranice a kontrolu oběhu zboží.
Vládní osnova celního zákona vyhovuje
jak v celku, tak i v podrobných ustanoveních poměrům
a potřebám našeho hospodářského
života a jmenovitě našeho zahraničního
obchodu a zjednodušuje a zdokonaluje podstatně celní
službu. Proto výbor pro záležitosti průmyslu,
obchodu a živností usnesl se na tom, doporučiti
ji poslanecké sněmovně ku schválení
ve znění přijatém v senátu.
Zároveň byly schváleny všechny resoluce
přijaté senátem, výborem ústavně-právním
a výborem živnostenským, které rovněž
doporučuji slavné sněmovně ke schválení.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): K
projednání této osnovy dostavil se za ministerstvo
financí odb. přednosta dr. Vlasák.
K této věci jsou přihlášeni řečníci,
zahájíme proto rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby řečnická
lhůta stanovena byla 30 minutami. (Námitky
nebyly.)
Námitek proti tomu není, navržená lhůta
je přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni řečníci
"proti": pp. posl. Siegel,
Kleina L. Wenzel.
Dávám slovo prvnímu přihlášenému
řečníku, p. posl. Siegelovi.
Posl. Siegel (německy):
Vážené dámy a pánové!
Návrh zákona, předložený sněmovně,
aby jej projednala a o něm se usnesla, jenž byl v
době přímo úžasně krátké
přes velký svůj význam v senátě
již schválen, opírá se v podstatě
o návrh rakouského ministerstva financí z
r. 1916.
Také celní zákon platný nyní
v Rakousku ze dne 10. července 1920, č. 250 st.
z., rovná se návrhu z r. 1916. Mimochodem chci se
zmíniti, že jsem jako člen liberecké
komory již před válkou měl častěji
příležitost účastniti se příslušných
porad v této komoře. Již ve schůzi liberecké
komory ze dne 15. června 1909 byla podána podrobná
zpráva o návrhu zákona, podaném tehdy
rakouskou vládou, a týkajícím se celního
řízení a kontroly dopravy
zboží podrobené clu. Tato zpráva a také
posudek někdejší obchodně-politické
ústředny ve Vídni prohlásily, že
uvedený návrh nemůže býti vhodným
základem pro novou úpravu celního zákona.
Tehdejší rakouská vláda přikládala
zvláštní význam posudku vycházejícímu
z odborných kruhů. Vyhověla přání,
aby tento návrh byl úplně znovu vypracován
a zachovány v něm všechny její podněty
a hlediska a předložila r. 1916, jak jsem se již
letmo zmínil, nový návrh; také o tomto
návrhu byla ve schůzi komory dne 18. října
1916 podána obšírná zpráva. Tento
tehdejší druhý návrh byl podstatně
lepší než první. Předložený
návrh zákona nehledě k ustanovením
několika paragrafů dlužno uznati jako podařený
pokus k vytvoření moderního jednolitého
celního zákona. Přehlédneme-li krátce
historický vývoj ještě nyní platného
celního práva, ukáže nám nynější
stav, jak naléhavě nutnou jest reforma celního
zákona. Má-li malé, tak zvanými vítěznými
státy hospodářsky skoro zardoušené
Rakousko již mnoho let stejně jako jiné státy
celní zákon vyhovující
moderním požadavkům, a zde ve sněmovně
koná se o něm teprve dnes rozprava, po které
má ihned býti usnesen, a to zase jen proto, že
tento stát podle vůle držitelů moci
stále chce býti jen českým národním
státem, a také proto,
poněvadž ještě v mnohých hlavách
straší opojení vítězstvím,
a všechny otázky, mající hospodářský
a obchodně-politický význam, byly dosud projednávány
jako vedlejší a teprve na posledním místě
předkládají se zákonodárným
sborům, aby se na nich usnesly.
Musím-li se nyní znovu zmíniti
o historickém vývoji, musím říci,
že dosud platná ustanovení celního zákona
jsou nejen naprosto zastaralá, nýbrž že
si často také vzájemně odporují.
V zemích české, moravské a slezské
poslední ovšem byla správní reformou
pohřbena - jest stále ještě
základem celní a státní monopolní
řád z 11. července 1835. Rozumí se
samo sebou, že tento skoro 100letý zákon nemůže
již vyhovovati požadavkům moderní doby,
ani pokud jde o pojmenování a označování
zboží. Jako stavitel povozů musel jsem sám
již dosti často poznati,
jak neudržitelný jest nynější stav.
Vždyť během desítek let vyšlo velice
mnoho jiných zákonů, nařízení
a výnosů, které si částečně
vzájemně odporují a jasný a rychlý
přehled prostě znemožňují.
Nová úprava veškerých celně-právních
předpisů a jejich sloučení v jeden
jednotný celní zákon vyhovovala by již
dávno pociťovanému naléhavému
požadavku všech vrstev, které nějakým
způsobem přicházejí do sty ku s celnictvím.
Vedle toho máme nyní ještě v celním
oboru jistý dualismus nebo trialismus mezi tak zvanými
historickými zeměmi a Slovenskem a Podkarpatskou
Rusí, neboť v obou posledních stále
ještě částečně platí
obdobné uherské zákony, především
celní řád z r. 1878 a nařízení
o třicátkových úřadech z let
1754, 1778 a 1842. Nový celní zákon s jedinou
výjimkou, s výjimkou celního
trestního řízení, plní již
dříve vytčený požadavek, aby
celní právo bylo úplně pojato do jednoho
jednotného celního zákona. V celku opírá
se dnes projednávaný celní zákon o
návrh z r. 1916, jak jsem se již v úvodě
svých vývodů zmínil,
a podané k němu návrhy pozměňovací
nebo nový rakouský celní zákon. Také
lze nový celní zákon celkem označiti
jako účelný a přehledný. Další
výhoda nového zákona jest v jeho prostém,
jasném znění jednotlivých předpisů
a ve snadno srozumitelné řeči.
Jen mimochodem chci poznamenati, že
celní a monopolní řád z roku 1835
má neméně než 436 paragrafů v
11 hlavách a nový celní zákon skládá
se ze 7 částí a jen ze 141 paragrafů.
Ovšem ponechává se úpravě nařízením
široké pole působnosti. Tato tak dalekosáhlá
volnost vydávati nařízení
škodí však zákonu po mnohé stránce.
I když jest pravda, že celní zákon v jistém
smyslu může býti jen rámcovým
zákonem a že praktické provedení zásad
ustanovených celním zákonem často
musí býti ponecháno nařízením,
přece nesmí to jíti
tak daleko, aby tím povstávaly mezery v zákoně
samém. Další již naznačená
nevýhoda jest ta, že sice celní trestní
právo, nehledě k vysokým celním trestům,
hraničícím přímo se šílenstvím,
jest v novém celním zákoně dosti uspokojivě
upraveno, že však nový zákon
jedná o celním trestním řízení
jen mimochodem nebo o něm vůbec nejedná,
čehož dlužno tím více litovati,
že tím pro celní trestní řízení
mají míti i dále ještě platnost
úplně zastaralé, každému spornému
řízení moderní doby se příčící
ustanovení důchodkového
trestního zákona z roku 1835, jak to jest ustanoveno
v závěrečných a přechodných
ustanoveních v §u 138. Stejně mají na
Slovensku a na Podkarpatské Rusi zůstati v platnosti
trestní ustanovení třicátkových
řádů z let 1754 a 1788 s instrukcí
z r. 1842 a se zák. čl.
XI/1909 se se všemi dodatky a doplňky. Bráti
tato zastaralá ustanovení do nového jinak
tak jasného zákona, považuji za naprosto nevhodné
a nehezké.
K §u 3 zákona bych poznamenal, že se k živnostem
a průmyslu nebere onen zřetel, jejž jistě
dlužno schvalovati, jak tomu jest u polního, lesního
a rybničního hospodářství.
V pohraničních územích se na příklad
často stává, že živnostníci,
usedlí v pohraničních územích
jednoho státu, vykonávají správky,
práce za mzdu atp., nebo mají své zákazníky
v pohraničním pásmu
druhého státu. Tyto styky jsou velice těsné,
nedají se roztrhnouti a často na nich závisí
celá životní existence těchto pohraničních
obyvatelů. Zvláště jest tomu tak kde
nová celní hranice dělí dva dříve
spojené hospodářské celky.
Pro tento živnostenský a
obchodní styk dlužno vytvořiti úlevy,
jejichž podrobnosti musí býti ovšem ponechány
prováděcímu nařízení.
Také k pohraničnímu průmyslu nebylo
vůbec přihlíženo přes podnět
bratislavské komory.
K odst. 2 §u 4, který mluvil o
dovozu, vývozu a průvozu zboží,
poznamenal bych toto: Máme mnoho důležitých
surovin, jejichž vývoz bude ještě pravděpodobně
na jistou dobu zakázán. Hlavně jde o kosti,
klihovky a podobné cenné suroviny, které
aspoň prozatím musí býti ještě
zvláštními opatřeními zadrženy
pro domácí hospodářství.
Praví se sice v tomtéž paragrafu v bodě
3, že se to může státi za mimořádných
okolností, ale pak měla býti k tomu připojena
slova "podle potřeby".
V §u 10 postrádám výraz
nezbytné spolupráce ministerstva financí
s ministerstvem obchodu a zemědělství.
Z §u 11 vyplývá, že se pomýšlí
na pronikavou reorganizaci celní správy, zvláště
v tom směru, aby byla zkrácena dosavadní
instanční cesta, co dlužno uvítati.
§ 13, jenž mluví o oprávněních
finanční stráže k ochraně celního
důchodku, jde v bodě 3, který jedná
o tělesné prohlídce, rozhodně příliš
daleko. I z důvodů lidskosti jistě nelze
souhlasiti se dvěma závěrečnými
ustanoveními tohoto paragrafu, která mluví
o užití zbraně, poněvadž tím
často pro nepatrnou věc snadno může
nastati smrt člověka.
§ 16 jedná o zatčení. Jeho znění
jest proti ustanovením po té stránce ještě
platným velice podstatným zhoršením.
Srovnejte zde § 558 důchodkového trestního
zákona.
Bylo by lze ještě mnohé říci
k mnoha jiným ustanovením tohoto zákona.
Ale nechci se, poněvadž čas jest vzácný,
zabývati celým obsahem tohoto zákona. Ke
konci svých vývodů chci jen konstatovati,
že trestní ustanovení § § 119, 120,
131, 133, 134 atd., která ustanovují tresty od 20
až do 500.000 Kč, jakož i ustanovení §u
133, zatajování činů,
kde pokuta činí dvakrát až dvanáctkrát
tolik, co celní pohledávka, j sou přímo
fantasticky vysoká. (Potlesk poslanců něm.
strany národní.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Klein. Uděluji
mu slovo.
Posl. Klein: Slavná sněmovno!
Je pochopitelno, že vládní osnova k zákonu
celnímu, která byla dříve předložena
senátu, jak tam, tak i ve sněmovně poslanecké
stala se povahou věci předmětem hospodářských
úvah. Strany socialistické musely problém
celní učiniti středem svých pozorování
a rozpravy, neboť právě zasedání
mezinárodní hospodářské konference,
která v nedávných dnech byla skončena
v Ženevě, a stejně pokračování
téže debaty ve Stockholmu na mezinárodní
konferenci obchodních komor je nám dostatečnou
příležitostí, abychom znovu
poukázali na slabiny celních hranic vůbec.
Mezinárodní hospodářská konference
použila svého bohatého statistického
a dokumentárního materiálu k tomu, aby ukázala,
které státy mají po stránce celní
ochrany nejvíce opatření. Tento přehled
mezinárodní nikterak není ku prospěchu
našeho mladého státu, který by spíše
mohl uvítati, aby celní předpisy byly odbourávány
a aby pokud možno nastal volný obchod. My ovšem
víme zcela dobře, že otázka celní
svobody není otázkou pouze jednoho státu,
že jest eminentním problémem
internacionálním, a proto vítáme každou
konferenci a každou poradu, která svým výsledkem
je s to přivésti změnu na poli celní
ochrany a proto jsem v tomto směru již dříve
důrazně žádal - a činím
to i nyní s tohoto místa aby československý
stát, pokud může
ať ve Společnosti Národů nebo jiné
mezinárodní korporaci oficielně či
neoficielně působil k tomu, aby celní šraňky
byly pokud možno odstraněny.
Pokud však je nutno uvésti předpisy celní
do určitých norem právnických, nepopírám,
že osnova, s kterou se posl. sněmovna zaměstnává,
je dílem dobrým po stránce odborné.
Tu pochvalu nemůžeme autorům upříti.
Máme ovšem některé podstatné
výtky proti osnově a myslím, že i páni
referenti nemohou upříti váhu a význam
našim důvodům a neviděti důsledků,
které se pravděpodobně
mohou následkem těchto nových ustanovení
dostaviti.
Tak zejména neseme těžce, že některá
důležitá hospodářská opatření
mají se díti pouze cestou nařizovací.
Uvedl jsem již ve výboru živnostenském,
že obchod a hospodářský život sám
o sobě vyžaduje rychlého spádu, rychlého
vyřizování a rychlého opatření
a že tudíž nelze, zejména ve státě,
kde jsou dvě zákonodárné komory, všechno
řešiti zákony, zvláště,
jde-li o důležité hospodářské
otázky, které je potřebí rychle řešiti.
Ale nelze schvalovati, aby mimořádná
opatření, která zasahují nepřímo
i jiné pole, zejména politické a mezinárodně
politické, se činila cestou nařizovací,
poněvadž je zde krajní nebezpečí
mezinárodních zápletek a konfliktů,
které přirozeně mohou za určitých
okolností a režimu přinésti
neštěstí pro stát i jeho obyvatelstvo.
Zejména to vidíme již v §u 4, odst. 2
a 3. Oba tyto odstavce pamatují na různé
mimořádné a naléhavé okolnosti,
na mimořádné poměry a tu zákon
poskytuje vládě možnost, aby pouhým
nařízením tyto věci upravila.
Je sice pravda, že na př. takovéto nařízení
nutno předložiti do 14 dnů ode dne vyhlášení
Nár. shromáždění, nebo nezasedá-li,
Stálému výboru podle §u 54 úst.
listiny k dodatečnému schválení a
že pozbývá platnosti, když některá
sněmovna nebo Stálý výbor podle
citovaného §u 54 úst. listiny odepře
je schváliti, a to ode dne, kdy se stalo usnesení.
Je to sice určité respektování sboru
zákonodárného, ale prakse nám ukázala,
že v určitých obdobích našeho zasedání,
i zasedání Stálého výboru není
možno tuto lhůtu dodržeti
a tedy některé významné opatření
plyne dále, aniž by Národní shromáždění
mělo možnost se k tomu vysloviti. Je také,
jak je známo, v rukou předsedy sněmovny a
jiných ústavních činitelů,
zdali a kdy Národní shromáždění
se svolává, a také i Stálý
výbor může podle
toho býti regulován. Tedy nemůže nám
postačiti to, co předpisuje § 54 úst.
listiny, a máme za to, že záležitosti,
které se mají řešiti za mimořádných
a naléhavých okolností, přísluší
předem Národnímu shromáždění,
které je suverénní, aby o těchto
věcech jednalo, a nemůže to tedy býti
vyřizováno cestou nařizovací, i když
se pak užije dodatečně onoho §u 54 úst.
listiny.
Stejně tak § 7, odst. 1 navrhovaného zákona
již svým nadpisem nese v sobě nebezpečí,
poněvadž upravovati odvetná opatření
na poli hospodářském cestou nařizovací
může zase nesporně vésti ke konfliktům
mezinárodním, a proto se nám zdá i
zde cesta nařizovací naprosto nevhodnou. Proto stejně
jako k §u 4 tak i k §u 7 navrhujeme, aby tam, kde se
mluví o "nařízení",
bylo vsunuto slovo "zákon",
aby tak Národní shromáždění
před tím mohlo ještě zavčas o
věci tohoto významu jednati.
Nemáme přirozeně námitek, aby některé
čistě administrativní otázky, souvisící
s celním zákonem, byly upraveny cestou nařizovací.
To je věc samozřejmá, proti tomu ne může
nikdo s hlediska věcného nic namítati. Ale
já jsem zde hlavně vyzdvihl ty dvě otázky
§u 4 a §u 7, jako doklad o tom, že přece
jen se dává vládě příliš
mnoho pravomoci, aby tyto věci cestou nařizovací
vyřizovala.
Když jsem se již pozastavil u §u 7, musím
podotknouti, že zajímá nás v druhém
odstavci poradní sbor, který má míti
dosti vážný úkol, neboť již
úvod k tomu odstavci zní:
"Jestliže zboží
dovážené z některého státu
do československého celního území
v důsledku zvláštních veřejných
i jiných opatření, jako poskytováním
vývozních nebo jiných výhod, zavedením
delší pracovní doby nebo jiných nepříznivějších
sociálních podmínek pracovních a pod.,
nebo v důsledku znehodnocení měny působí
domácí výrobě mimořádnou
soutěž, mohou býti za naléhavých
okolností nařízením
stanovena vhodná ochranná opatření,
zejména stanoveno zvláštní clo nebo
přirážka ke clu nebo omezení dovozu."