Posl. Patzel (německy): Slavná sněmovno!
Dovoluji si vyložiti stanovisko klubu německé
nár.-socialistické strany dělnické
k návrhu, aby byla vládě vyslovena nedůvěra,
jelikož podala návrh zákona o zrušení
volebního práva vojínů, takto:
Podporovali jsme tento návrh svými podpisy nejen
z důvodů parlamentní techniky, abychom proti
úzkoprsosti jednacího řádu umožnili
parlamentně projednati důležitou otázku,
nýbrž také z dobře uvážených
důvodů věcných.
Boj o volební právo vojínů jest pro
nás významným příznakem vnitřního
rozvoje státu. Jest spor, zdali předložením
a přijetím tohoto návrhu zákona byl
porušen důležitý základ celého
nového právního rozvoje, důležitá
zásada základního zákona Československé
republiky, ústavní listiny, dále zdali tento
zákon jest změnou ústavy, která by
byla vyžadovala zvláštní většiny
a zdali tedy při vyřízení onoho návrhu
bylo porušeno také formální ustanovení
ústavní listiny.
Má strana se nepovažuje nikterak za povolaného
strážce a ochránce československé
státní ústavy. Tato ústava byla obyvatelstvu
vnucena konventem, jenž se sám jmenoval, ve státě
založeném s porušením sebeurčovacího
práva národů. Zástupci našeho
národa nemohli míti žádného vlivu
při poradách o této ústavě.
Proto r. 1920 vyslovily všechny německé strany
požadavek, že ústava musí býti
přezkoušena, t. j. schválení skutečné
trvalé státní ústavy musí býti
přenecháno volenému zastupitelství
lidu. My jsme se nikdy nevzdali tohoto prohlášení
z r. 1920 a našeho tehdejšího právního
stanoviska. Proti oněm obráncům ústavy,
kteří z ní chtějí učiniti
věčnou netykavku, budiž zdůrazněno,
že ani ústava státu není nikdy vypočtena
na věčnost, nýbrž vždy má
pojmouti v pevné normy svěží plynoucí
život národa a zásady oživené v
cítění státních občanů.
Ale proti dnešním vládním stranám
dlužno říci, že kdo chce sahati na zásady
vývoje nějakého celku, musí také
míti odvahu říci to veřejně.
Celé veřejnosti nemůže býti lhostejno,
když se vrstvy, které podle svého služebního
postavení jsou povolány za přísežné
strážce a ochránce ústavy, s lehkým
pokynem ruky přenášejí přes všechny
pochybnosti, vydávají všanc stálému
kolísání zásady veřejného
práva a tím také budují na písku
právní cit obyvatelstva. Kdyby československý
ústavní soud byl jinak složen, nebylo by pochybnosti,
jak by musilo dopadnouti rozhodnutí nezávislého
sboru stranou stojícího.
Zpráva většiny iniciativního výboru
odporuje odůvodnění návrhu, že
odnětím volebního práva vojínům
byla porušena ústava. Ukazuje-li však výborová
většina na rozličné, ve volebních
řádech ustanovené výjimky z volebního
práva, dlužno to označiti za jesuitskou kličku.
Neboť výjimky z volebního práva, ustanovené
v rozličných volebních řádech,
týkají se osobních překážek
jednotlivců, nikoliv však vyloučení
celých skupin obyvatelstva. Co by tomu řekl pan
zpravodaj, kdyby snad byl podán návrh, aby příslušníci
duchovního stavu byli vyloučeni z pasivního
volebního práva, poněvadž církev
nemá býti zpolitisována, poněvadž
zneužívání náboženských
zařízení ke stranickým účelům
není přípustné a poněvadž
duchovní hodnostáři jako duchovní
správci mají býti mimo stranické pletichy?
Co by tomu řekl, kdyby takový návrh byl odůvodňován
tím, že duchovním hodnostářům
mnohých církví zahraniční vlivy
překážejí v jejich svobodném
rozhodování, ba dokonce i ve svobodě ucházeti
se o volbu, když přece odst. 1 §u 22 úst.
listiny zakazuje členům Národního
shromáždění přijímati
od kohokoliv pokyny pro vykonávání mandátu?
Pan zpravodaj odmítl by nepochybně s rozhořčením
a právem takový návrh jako protiústavní,
jako nedemokratický a jako poklesek proti všem lidským
právům. Mravné naučení vyplývá
již samo sebou.
Německé vládní strany v poslední
době velmi obšírně proti německé
oposici označovaly odnětí volebního
práva vojínům se zřetelem na četná
zneužití při užívání
českých vojínů-voličů
k počešťování německých
obcí za velký národně politický
úspěch, jejž sklidily do své politické
stodoly. Opakujeme, že zneužívání
vojínů-voličů bylo by bývalo
lze zameziti velice prostě tím, kdyby se bylo zase
přijalo ustanovení volebního řádu
z r. 1919 a vojínům přiznalo se volební
právo v jejich dřívější
obci pobytu. Nikdo nebude vážně věřiti,
že by straníci posl. Špačka byli
to připustili, kdyby úmyslem tohoto zákona
bylo vyjíti vstříc německým
zájmům. A když vynikající vůdce
německých vládních stran, mluvě
o všech těchto souvislostech, prohlásil na
schůzi strany, že jeho skupina nemusí do Německa
šilhati, nýbrž že se klidně do Německa
může dívati, chci připomenouti jenom
to, že se také kol. Špaček dívá
do Německa, ovšem že s Janečkovým
ručním granátem v ruce, on, s nímž
ruku v ruce německé vládní strany
povolily vojenské požadavky, aniž byly ve sněmovně
jasně a zřetelně odmítly jeho útok
proti Německu.
Naše nedůvěra zakládá se však
také na všeobecných politických úvahách.
Na soustavě, které před rokem pánové
dr Luschka, dr Mayr-Harting, dr Spina
a druhové spolu s námi vyslovili nedůvěru
pro vydání jazykového nařízení,
nic se nezměnilo. Jazykové nařízení
platí dále, jenže je nyní provádějí
v praxi i ti, kteří proti němu před
rokem bojovali. Hrdá naděje agrárníků,
pan ministr školství dr Hodža, příkře
odmítl povolati německé úředníky
do ministerstva školství a svůj projev o školské
samosprávě, o němž bylo mnoho mluveno,
odkázal nyní ke spojení se správní
reformou. Nekontrolovatelný pozemkový úřad
ohlašuje s cynismem, jemuž není rovno, zašantročení
německých lesů za babku odborně nevyškoleným
protekčním dětem. Odstrkování
německých státních zaměstnanců
provádí se vesele dále.
Nebylo využito příležitosti při
tak zvané správní reformě přivésti
na přetřes celou otázku nového národnostního
uspořádání ve státě,
a nyní má býti prodáno za nepatrnou
cenu jmenování chráněnců vládních
stran do příštích okresních a
zemských zastupitelstev. Páni vůdcové
německých vládních stran schválili
koncept správní reformy, která přenáší
vývoj soudnictví na policejní obušek
a zásadu oddělení soudnictví od správy,
vybojovanou v roce 1848 na barikádách, hází
na smetiště. (Posl. inž. Jung [německy]:
Slavný boj proti ustanovením jednacího řádu
uvízl v počátcích. Pánům
spadlo srdce do kalhot! - Výkřiky posl. dr
Kubiše.) Do toho vám (obrácen k posl.
dr Kubišovi) nic není, co kdo volá. To
se týká pana předsedy a mé maličkosti
jako řečníka. Výkřik uvádí
jednotlivosti, já zde uvádím ve velkých
rysech důsledky vaší politické symbiosy,
která může skončiti jen tím,
že korupce v tomto státě vzroste.
Podle nového daňového zákonodárství
stávají se obce se svými představenými
jen prováděcími orgány státní
moci a tím se šlapou nohama zásady samosprávy.
Také správní reforma vydá správu
našich okresů bezpodmínečně na
pospas okresnímu hejtmanu a odevzdáním miliardového
jmění německých okresů české
většině v zemi provede se národnostní
vyvlastnění, které svým významem
daleko překoná pozemkovou reformu. Víme,
že německé vládní strany ve správní
reformě nedosáhnou žádných skutečných
ústupků, ani v zákonité úpravě
jazykových nařízení ve smyslu oprávněných
požadavků našeho národa. Kdyby pan předseda
německého sjezdu právníků prof.
dr Mayr-Harting veřejně předložil
ministrovi Mayr-Hartingovi posudek výboru
tohoto sboru o správní reformě, poznalo by
německé obyvatelstvo ještě s větší
hrůzou, jak se zde hraje o nejdražší jmění
národa.
Odnětí volebního práva vojínům
jest jen odstavcem v uskutečňování
úmyslů, které z nenávisti proti nové
době usilují o zhoršení všech práv
lidu. Jak se v okresech dává na pospas samospráva,
tak se daňovým zákonem právo obyvatelstva
na účast v daňových komisích
dává na pospas jmenovací moci vlády.
Také tak zvaná novelisace sociálního
pojištění má býti provedena především
proto, aby připravila dělnictvo o správu
zařízení pro ně ustanovených
a aby v nich zajistila nepřiměřený
vliv podnikatelům a byrokracii.
Přijde den, kdy i maloměšťácké
a malorolnické vrstvy jasně poznají cestu
tohoto vývoje a budou proklínati ty, kteří
s otevřenýma očima mají v tom účast.
Proto musí naše nedůvěra směřovati
také proti činnosti zástupců německých
koaličních stran v této vládě.
Chce-li se prospěti sudetským Němcům
v této zemi a přivoditi dohoda s českým
národem, musí se národní organisace
a spolupráce v šech německých stran
postaviti proti společné vůli českého
národa a jeho národní rady, nesmí
se však hledati počátek německo-českého
dorozumění v několika kouscích pozemků
z milosti udělených několika straníkům,
nebo v tom, že se rozšíří rozdělování
barvu pouštějících dovozních
povolení na polské uhlí.
Všechny naše zkušenosti plnou měrou ospravedlňují,
že také vůči obnovenému kabinetu
Švehlovu setrváváme v nejvážnější
nedůvěře a projevíme to také
svým hlasováním. (Souhlas poslanců
něm. nár. soc. strany dělnické.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Ďalším zaznačeným rečníkom
je pán posl. dr Štefánek. Dávam
mu slovo.
Posl. dr Štefánek: Slávna snemovňa!
Opozičné strany našej snemovne podaly návrh,
aby bola vyslovená nedôvera vláde, poneváč
sa pričinila o zrušenie volebného práva
vojakov a četníkov. Návrh je zrejme demonštračný
a zásadne opozičný. To vysvitá z troch
úvodných viet zprávy menšiny iniciatívneho
výboru o návrhu posl. dr Czecha, v ktorom
stojí: "Celý řetěz zpátečnických
činů, tak zvláště útok
na politickou svobodu a na zbytky samosprávy, obsažený
v návrhu o správní reformě, avšak
také veškerá sociální a hospodářská
politika vlády, oběti pro militarismus, které
byly znovu uloženy obyvatelstvu, všechno to dává
dostatečný podnět k nedůvěře.
Avšak navrhovatelé omezili se s plným vědomím
na otázku ústavního práva nejen proto,
že považují za svou povinnost učiniti
přítrž úsilí o zhoršení
volebního práva, které se stále mocněji
projevuje ve všech směrech.... "
Z týchto slov vysvitá nad slnko jasnejšie,
že opozícia chce očierniť vládu
a vládné strany z reakcionárstva, z nedemokratizmu,
po prípade i z násilenstva a protizákonnej
svevôle. Opozícia vytýka vláde priamo
taxatívne: 1. úsilie o zhoršenie volebného
práva, 2. zpiatočnícku politiku vôbec,
3. úsilie o zhoršenie ba zničenie zbytkov samosprávy
v návrhu o správnej reforme obsažené,
4. reakčná je podľa mienky opozície
i všetká hospodárska a sociálna politika
vlády a konečne 5. obete pre militarizmus sú
vraj tiež reakčné a protiľudové.
Všetky tieto obžaloby konkrétnejšie vyslovené
a odôvodnené len ohľadne vojenského volebného
práva by mohly vzbudiť menovite u voličov menej
inteligentných zdanie, že táto vláda,
v ktorej zasedá 7 univerzitných profesorov a niekoľko
vynikajúcich juristov a odborníkov, je voskrz reakčná,
nedemokratická, neschopná alebo priamo nepoctivá.
Keby opozícia mala pravdu, nemohol by v nej sotrvať
ani dr Engliš, ani dr Beneš, ani Švehla,
Udržal, ba ani Hodža atď., ktorých
demokratické a pokrokové smýšľanie
stojí rozhodne mimo kritiky. To, že vo vláde
koaličnej - a iná vláda než koaličná
nie je v republike možná - je zastúpená
i ľudová a lidová strana, nemecká kresť.
sociálna strana, tým nie je povedané, že
vláda je reakčná, protisociálna.
Skutočnosťou je, že terajšia vláda
bola sostavená z najlepších mužov koalovaných
strán snemovnej väčšiny. Faktum je, že
všetci dovedna sa usilujú slúžiť
republike podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia.
Faktum je, že objektívne, čo priam i prísne
súdiaci pokrokový politik nemôže vidieť
na počinoch vlády skutočné reakčné
snahy. Že sa v práci a snahách ľudovej
i lidovej strany javí tendencia konzervatívna, povedzme
klerikálna, to je pravda. Ale bola strana lidová
vo vládach minulých, v ktorých socialisti
boli vo väčšine, azda pokroková? Či
niekto z nás v revolučnom Národnom shromaždení
a po prvých voľbách nazýval preto vlády
reakčnými? Či majú len socialisti
patent pokrokovosti, prísnej, demokratickej parlamentnosti,
odbornej schopnosti a vrelú lásku ku republike?
Opozícia by mala právo vytýkať terajšej
vláde reakčné snahy len vtedy, keby sa jej
podarilo dokázať, že v ministerskej rade a koaličnom
výbore majú zpiatočníci prevahu a
že túto svoju prevahu na úkor štátu
a pracujúceho ľudu zneužívajú.
Tento dôkaz sa opozícii dosiaľ nezdaril, a pevne
verím, že sa jej i v budúcnosti nezdarí.
Slávna snemovňa! Nepovažujem za nutné
opakovať dôvody, ktoré primäly väčšinu
poslancov v iniciatívnom výbore, taktiež väčšinu
snemovne, hlasovať za zrušenie volebného práva
vojakov a četníkov. Púšťať
sa opätovne do akadamického sporu o tom, či
bola ústava a princíp všeobecnosti volebného
práva porušená alebo nie, zdá sa mi
zbytočným. Pre nejuristu, lepšie povedané
pre človeka v advokátskej kazuistike nezbehlého,
je cesta, ktorú nastúpili dr Czech, dr Dérer
atď., neschodná. Istá čiastka výborných
právnikov hovorí, že ústava zrušením
volebného práva vojakov a četníkov
nebola narušená, iní juristi tvrdia opak toho.
Kde je pravda? Jasného sic et non tu niet. Mňa aspoň
dôvody dr Dérera nepresvedčili, ačkoľvek
musím uznať, že kol. Dérer svoje
štúdium o tejto otázke veľmi pečlive
sostavil a s vrelým ohňom subjektívneho presvedčenia
predniesol. Ale od prvého zákona Hamurabiho až
do dnešnej doby nevyniesol nikto a žiadny parlament
také zákony, ktoré by logicky a noëticky
zasluhovaly značku jednoznačnosti. To vedia učení
juristi lepšie, než prostí inteligentní
ľudia. O našej ústave je to už celá
literatúra a koniec koncov platí o nej vo všetkých
sporných otázkach rozhodujúce, poctivé
a logicky myslené salus rei publicae.
Áno, blaho vlasti je rozhodujúce a dobre pochopená
intencia zákonodarcu vo všetkých takých
prípadoch, kde paragrafy pripúšťajú
dvoj smysel alebo nejasnosť vôbec.
Tu kladiem otázku: Bolo by lepšie ponechávať
politickým stranám a menovite komunistickej možnosť
vnášať nekľud a neporiadok medzi vojsko,
ktoré niečo znamená, len pri naprostej disciplíne
a poslušnosti? A či nie je lepšie, keď vojak
sa nemieša do politiky a je pevnou oporou zákonitej
vlády? Spočívaly intencie revolučného
Národného shromaždenia, keď robilo ústavu
v tom, oslabovať armádu politickou agitáciou,
nesvárom a nepokojom politickým v kasárňach?
Obracajme otázku volebného práva vojakov
a četníkov akokoľvek, vždy prijdeme k
presvedčeniu, že vláda a parlament vykonaly
odhlasovaním zákona čís. 894 vysoko
pokrokový a pre vlasť dobrý skutok.
Najlepším dokladom, myslím, môjho tvrdenia
je Sovietské Rusko. Ústava sovietská z 10.
júla 1918 je síce založená na základoch
najextrémnejšej slobody t. zv. pracujúceho
ľudu. Volebné právo majú nielen vojaci
a četníci, ale všetky 18ročné
deti obojeho pohlavia. Ovšem po 9ročnom vývoji
vidíme, že toto volebné právo a honosný
§ 9, v ktorom boľševici legalizujú svoju
diktatúru a odstraňujú triednu vládu
buržoázie a štátu, že všetko
toto je iba na papieri, že v Rusku bola zamenená iba
vláda cárizmu hrôzovládou istého
počtu oligarchov, ktorí sa síce posmievajú
západoevropským demokraciám, ale v jadre
svojom neposkytujú obyvateľstvu ani toľko politických
práv a slobôd, ktoré u nás má
ten najposlednejší komunista.
Na ruskom boľševizme vidíme priamo klasický
doklad tvrdenia Michelsovho, známeho sociologa, ktorý
hovorí, že každá ľudovláda
a menovite jednostranná, frakčná vláda
vedie k oligarchii jednej osoby alebo istej koterii silných
jedincov. (Posl. Pik: U nás je také jednostranná
a třídní vláda!) Tú ústavu
ste, pane kolego, robili vy spolu s nami, nie my sme ju robili.
Nikde sa nedokázala sila armády tak ako v Rusku.
Keby komunisti nemali svoju triednym duchom a stranníckou
ideologiou boľševickou vychovanú mocnú
armádu, dávno by bol ruský národ urobil
poriadok s moskovskými a leningradskými mesiášmi.
Práve od komunistov ruských, poviem to otvorene,
i od Trockého sa učíme, ako treba jemne,
ale pevnou rukou chrániť armádu pred komunistickou
a strannícko-politickou nákazou. Smiešné
a malicherné by bolo stavať sa na doktrinárske
stanovisko v otázkach armády. Len si uvedomme, ako
postupovali sovietskí politikovia pri reorganizácii
svojej brannej moci!
Postup z najväčšieho extrému ku miernym,
ba buržoáznym methodám vládnym vidíme
v Sovietskom Rusku priamo klasicky. Po rozbití cárskej
armády koncom r. 1917 vyhlásili boľševici
armádu za milíciu dobrovoľníkov, vylúčili
buržoáziu z nej, zrušili dôstojnícke
dištinkcie, ustanovili, že dôstojníci majú
byť volení mužstvom. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Počkajte, nechajte
ma dohovoriť.
Vyhlásili štát za socialisticky federovanú
sovietskú republiku robotníkov, vojakov, chudobných
roľníkov, dali volebné právo vojakom
do všetkých ústredných organizácií
novej republiky. Ale netrvalo to ani rok a dobrovoľnosť
a proletársky charakter armády bol dekrétom
z 9. júna 1918 zrušený a nútená
asentýrka do armády nariadená u všetkých
mužských občanov od 18 do 40 rokov veku, a
25. júla toho istého roku bola branná povinnosť
v Rusku predĺžená do 45 rokov u všetkých,
bez ohľadu na to, či je proletár alebo kapitalista.
Podľa svedectva Techova má byť vojopovinnosť
určená pre námorníctvo alebo už
je určená na 4 roky, pre vzduchoplavbu na 3 roky
a pre všetky iné druhy zbrane na 2 roky. To znamená
predĺženie vojenskej povinnosti priemerne o 11/2
roka. Proti pôvodnému radikálnemu stanovisku
z r. 1917 disciplína v rudej armáde je prísna,
že vojaci sú vychovávaní duchom pravého
militarizmu a revolučnej výbojnosti, netreba ďalej
vysvetľovať. Ako pozerá ruský komunizmus
na vojsko, porozumieť možno ľahko zo slov samého
Trockého, ktorý v jednej svojej štúdii
o armáde hovorí: "Otázky spojené
s vytvořením ozbrojených sil revolučních
mají obrovský význam pro revoluční
strany všech států. Nevšímání
si těchto otázek a ještě více
záporný poměr k nim, přikrývaný
humanisticko-pacifickou frazeologií, je přímo
zločin. Přemítání o tom, že
každé násilí a tedy i násilí
revoluční je zlem a že tedy revoluční
strany nemají se zabývati "oslavováním"
ozbrojeného boje a revoluční armády,
jeví se nám filosofií hodnou kvakerů,
duchoborců, nebo starých panen z Armády Spásy".
Ak smiem aplikovať tieto významné slová
Trockého na naše pomery a zvlášť
na debatu, ktorá sa v tomto parlamente previedla pred sviatkami
a ako sa vedie o tom istom predmete teraz, nuž povedal by
som, že právnická logika, s ktorou idú
popravovať komunisti, sociálna demokracia a národne
soc. strana vládu, je iba doplňujúcou súčiastkou
filozofie kvakerov a generála Armády Spásy.
Ale nenamietal by som nič proti takejto hyperhumanistickej
filozofii, keby naší socialisti sa jej pridŕžali
dôsledne a poctive. De facto je celá ideologia marxizmu
pravým opakom mierumilovnosti. V oči ministrovi
národnej obrany hlásajú boľševici
defaitizmus a nemožné zásady úspornosti,
ale v Rusku a mimo parlament diktatúru jednej triedy a
najkrajnejšiu vládu proletariátu, ktorú
vládu chcú získať násilím
a dobre vycvičenou armádou. Hypokryzia a faleš
radikalizujúcich socialistov presahuje už všetky
medze. Dr Czech citoval práve pred chvíľou
s tejto tribuny slová Lassalove, že každá
ústava je výplod mocenských pomerov. Snáď
je to pravda, ale je to stanovisko čiste materialistické,
ktoré sa uskutočnilo v plnej nahote v socialistickej
ústave ruskej. My toto stanovisko nesdieľame. Našej
ústave nemožno jednostrannosť a stranníckosť
vytýkať. Nič nie je škodlivejšie,
ako doktrinárstvo alebo ako Nemci hovoria "paragrafenreiterei"
v politike. Nám treba nielen dobrých zákonov,
ale predovšetkým dobrých, demokratické
princípy rešpektujúcich interpretov zákonov.
Ideologia extrémneho socializmu, založená na
nemožných zásadách absolútnej
rovnosti a nebeskej blaženosti na tomto svete škodí
len pracujúcemu chudobnému ľudu. (Posl.
Zápotocký: Vy tu blaženost tomuto lidu slibujete
až v nebi!) Ale na tomto svete ju nikdy nezískate.
Rusko je najlepším dokladom toho, že ju na tomto
svete získať nemožno. Blaženosť nebeská
je len pre nebesá a nie pre tento svet. (Předsednictví
ujal se předseda Malypetr.)
Naše zákony a naša ústava, parlament a
štátna správa nie je založená ani
na zásade buržoáznej, ani kapitalistickej,
ale na zásade demokracie, t. j. na zásade vládnej
väčšiny. Že táto väčšina
nemusí byť vždy čiste občanská
alebo ak chcete, prevažne konzervatívna, toho najlepším
dôkazom boly dosavádné vlády, v ktorých
mali socialisti väčšinu. U nás netreba
revolučnými methodami pracovať, poneváč
robotníctvo a nemajetné vrstvy národa majú
možnosť vývojovou cestou získať,
čo sa ľudsky získať dá. U nás
netreba podrývať armádu pod maskou zle pochopenej
ústavnosti, u nás je existencia menovite priemyselného
robotníctva závislá na pokojnej práci
a konkurencieschopnej podnikavosti továrnikov a kupcov.
Každá revolúcia, každé zboľševizovanie
štátu by malo za následok zničenie blahobytu
a živobytia tisícov robotníkov a podnikateľov,
zánik štátu a ožobráčenie
všetkých národov. (Tak jest!)
Ctená snemovňa! Kam vedie doktrinarizmus v politike
a bezuzdná demagogia, vidieť najlepšie v našej
republike, ale vidieť to všade na svete, kde sa pri
určovaní základných zákonov
ústavných nerešpektoval skutočný
stav kultúrny, hospodársky a národný
tej ktorej zeme. Nedostatky a chyby našej ústavy,
najslobodomyseľnejšej a najradikálnejšej
ústavy v strednej Europe, sú dnes viditeľné.
Páni profesori a právnici, ktorí túto
ústavu sostavovali a nám Slovákom priamo
nanútili, by dnes iste radi jedno-druhé v nej zmenili.
Som pevne presvedčený, že by prof. Hötzel
alebo dr Meissner, alebo dr Dérer dnes nekodifikovali
na novo volebné právo ženské a vojenské,
že by nežiadali volebné právo pre 21ročné
deti, že by dokonca ustanovenia o viazaných listinách
pozmenili. Ja nerekriminujem, viem, že kodifikátori
našej ústavy pracovali poctive, ale errare humanum
est. Neviem, kto bol väčším pokrokárom:
dr Markovič, ktorý chcel ideály humanity
a socializmu uskutočniť hupkom a bez ohľadu na
skutočný stav národa, alebo dr Šrobár,
Hodža, Ivánka, Blaho atď.,
ktorí varovali pred prílišným radikalizmom
a upozorňovali na nebezpečie, ktoré hrozí
menovite z volebného práva žien a vojakov.
Pamätám sa dobre na poradu poslancov slovenských
v Turčianskom Svätom Martine r. 1920, kde sme sa radili
dlho do noci o ústave a volebnom práve žien.
Všetci poslanci pokrokového smýšľania,
nesocialisti, neklerikáli varovali pred § 1 volebného
zákona. Ovšem márne. Nie zdravá rozvaha
a výhľad do ďalekej budúcnosti rozhodnul,
ale strannícka sobeckosť. Sociálni demokrati
a ľudáci sa spojili a prehlasovali nás. Dôkazom
toho, že v duši svojej dávali vodcovia sociálne-demokratickí
nám za pravdu, je veľká reč, ktorú
pozatým dr Markovič povedal v snemovni 27.
februára 1920. Hovorí doslovne toto: "Pri tom
všetkom museli sme mať na pamäti" - to je
slovenský klub - "že týmto volebným
zákonom na Slovensku preskakujeme vývin celých
desaťročí".
Ctená snemovňa! Prečo spomínam tieto
veci? Aby som dokázal sociálnym demokratom, že
nie vždy je dobrým politikom a pokrokárom,
kto letí bez rozmyslu do predu, neberúc pri tom
ohľad na to, že si nohy poláme alebo vysilením
predčasne klesne. Sociálnych demokratov poškodilo
volebné právo žien a vojakov viac, než
vodcovia socialistickí uznať chcú. Pre štát
i samú stranu sociálne-demokratickú by bolo
bývalo lepšie, keby bola získala vo voľbách
r. 1920 o 10 mandátov menej, poneváč by sa
nebola dožila tak veľkého debaklu r. 1925.
Neprávom vytýka opozícia vláde zpiatočníctvo.
To, čo nazýva opozícia reakciou, je len rektifikácia
prehnaných, rešp. nedokonalých skutkov býv.
Národného shromaždenia. Reakcionárom
je každý človek alebo strana pokrokového
alebo konzervatívneho náhľadu, ktorá
horuje za novoty bez ohľadu na čas a priestor, bez
ohľadu na vedecké faktá, psychologické
a iné zkúsenosti starších ľudí.
Reakcionárom je, kto v nevhodnú dobu na nevhodnom
mieste a nevhodným spôsobom uskutočňuje
alebo žiada veci nezralé a priestorovo-časove
nepripravené.
Strana republikánska, v mene ktorej mám česť
tu hovoriť, sa neuzaviera pred žiadnou plodonosnou a
zralou pokrokovou myšlienkou, ktorá je v stave napomôcť
blahobyt hmotný i duševný najširších
vrstiev národa a ktorá by mohla upevniť mocenské
postavenie republiky. Ale práve naša strana, spočívajúca
na pevných základoch najvlasteneckejšej vrstvy
roľníckeho ľudu si je vedomá, že
štát československý nie je totožný
s národom pražským a že treba ohľad
brať pri každom počine zákonodarnom i
správnom na periferie štátu a že len podľa
dobre vystihnutej syntéze záujmov a žiadostí
všetkých národov a stavov možno budovať
pevné fundamenty štátu a národa československého.
Znajúc úmysly a pokrokové smýšľanie
pána predsedu vlády a väčšiny ministrov,
odmietam za svoju osobu a menom republikánskej strany zemedel.
a maloroľ. ľudu návrh posl. dr Czecha,
Horpynku a spol., a budem hlasovať proti jeho prijatiu.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. Haken. Uděluji
mu slovo.