Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Místopředseda dr Buday: Ďalším prihláseným rečníkom je pán posl. Geršl. Udeľujem mu slovo.

Posl. Geršl: Slavná sněmovno! Nejdříve několik slov k vývodům pana posl. Bolena. Pan posl. Bolen mluvil zde o našem presidentu Masarykovi takovým způsobem, jaký jsme zvyklí slýchávati v poslední době na schůzích fašistů. Pan kol. Bolen si neuvědomil, jaký rozpor je mezi Masarykem a Leninem. Pan kol. Bolen řekl, že Lenin prohlásil: Proměňte válku imperialistickou za válku občanskou. Co říká Masaryk? Masaryk koriguje Tolstého a říká, že napadený má právo se brániti, opravuje Tolstého, kde Tolstoj učí idei "Nebraňte zlu!" Napadený jednotlivec má právo se brániti, má právo se brániti i napadený stát, i napadený národ. A pan kol. Bolen jako poslanec tohoto sněmu musí věděti, že v naší ústavě je ustanovení, že válka může býti vypovězena toliko Národním shromážděním a že to tedy neleží v rukou presidenta. Jestliže tedy pan president řekl, že války nebude do 90 let, vyslovil tím jen přání milionů lidí, kteří dosud na poslední válku nezapomněli. (Posl. Bolen: Je to skutečnost, kterou potvrdil i člen anglické strany práce, kterého jste zde měli!) Je přáním československé soc. demokracie, aby slova Masarykova stala se skutkem. (Výborně!) My také stojíme na zásadě všeobecného odzbrojení tak, jak to četné projevy druhé internacionály často zdůraznily. Věříme, že se organisovanému proletariátu celého světa a příznivcům míru podaří vypověděti navždy válku všem válkám. To je naše devisa pro naši politiku a naši brannou moc.

A nyní k věci. Projednáváme předlohy týkající se naší armády, t. j. předloha o změně kázeňského a kárného práva vojenských gážistů, dále odnětí volebního práva vojákům a četníkům a předloha o délce, vlastně o prodloužení presenční služby vojenské ze 14 na 18 měsíců, jsou v organisaci naší mladé armády krokem zpět. Předešlý pan řečník kol. posl. Ježek dovolával se zde vlasteneckého cítění pro to, že má býti vojákům vzato volební právo. Ukazoval na zbrojení v sousedních státech. My však řídíme se zkušenostmi, kterých jsme v našem mladém státě získali. R. 1923 byla předložena vládní osnova, jež upravovala kárné a disciplinární právo důstojníků a gážistů s motivem: "Vláda nemůže v demokracii výkon trestního práva ponechati jedinci." Dnešní vládní většina předkládá nám vládní návrh, který by mohl pan zpravodaj odůvodniti jednoduše takto: Rušíme veškerá demokratická zařízení v československé armádě a zavádíme znovu vůli, někdy zvůli jednotlivce výše postaveného tak, jak tomu bylo za blahé paměti panování Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa I. a mnohým stranám v dnešní vládní většině ještě nedoželené rakouské monarchie. To by byla správná motivace všech nyní projednávaných vládních předloh, kterými se zkracují občanská práva vojáků a četníků. (Předsednictví převzal místopředseda Horák.)

Předlohou o změně kárného a kázeňského práva béře se důstojníkům dosavadní právo voliti své zástupce do kárného výboru, dává se vyššímu představenému právo rušiti výroky kárných výborů a zvyšovati tresty podřízeným. Protestujeme proti tomu, poněvadž zhoršeným zacházením s důstojníky, kteří po uzákonění tohoto vládního návrhu nebudou namnoze s to dovolati se svého práva, půjde neodolatelně tento zjev v armádě od stupně ke stupni dolů a vyvolá nezbytně zhoršené zacházení s vojáky. Z těchto důvodů není nám jedno, jak v kárném a v kázeňském právu postupuje se s důstojníkem, neboť toto bude míti odezvu v celé armádě. V rakouské armádě bylo známo pořekadlo: "Byl-li pokárán důstojník, odnesl to na konec voják." Důstojníkům, vojákům a četníkům se béře volební právo, oni budou postaveni na roveň zločincům a slabomyslným. Československý generál bude míti méně občanských práv v naší t. zv. demokratické republice nežli jeho služka. Český poddůstojník a voják budou míti méně občanských práv nežli klášterní jeptiška, která dobrovolně vzdala se světského života a nestará se o zřízení státní a o život veřejný. (Výkřiky posl. Muny.)

Kdyby byl p. kol. Muna poslouchal, co jsem řekl před minutou, slyšel by, že nám není jedno, jak se zachází s důstojníky, protože to má svou odezvu v tom, jak se bude zacházeti s vojáky. On by to měl věděti jako bývalý důstojník rudé armády nebo čím tam byl.

Voják je však povolán k tomu, aby v čas nebezpečí položil svůj život na vlast, a tato vlast mu béře jeho občanská práva. Strany vládní většiny tvrdí, zejména to tvrdil řečník přede mnou p. posl. Ježek, že volební právo prý rozvrací armádu, neboť se jím zavádí politika do armády. Pan posl. Ježek citoval zde řadu různých projevů a událostí z Rakouska, kterými chtěl ukázati, jak to nebezpečně vypadá, když se politika zavádí do armády. Já se ptám: Je to pravda, co zde pravil p. posl. Ježek? Je to pravda u nás? Ten, kdo to tvrdí, buďto nemluví úmyslně pravdu anebo si nic nepamatuje. Vzpomeňme jen, za jakých poměrů byla budována naše armáda. Naše republikánská armáda byla budována po 28. říjnu z trosek rakouské armády, v nichž vládl rozvrat, neposlušnost a anarchie. Dále byla naše armáda budována hlavně z legií, v nichž vládla demokracie a duch husitského bratrství. Po převratě dali jsme důstojníkům, vojákům, jakož i všem gážistům a četníkům volební právo do sborů zákonodárných a samosprávných. Důstojníci a vojenští gážisté měli své volební právo do kárných výborů. Naše armáda vyrůstala tedy za působení těchto demokratických a občanských práv v naší branné moci a vyrostla za působení těchto práv podle našich názorů na brannou moc vzorně disciplinovanou a ukázněnou. (Posl. Mikulíček. Jen šéf generálního štábu neposlouchá!) V každé pšenici je koukol, také v komunistické, i v naší armádě.

Jsem si jist, že by se p. ministr nár. obrany jistě bránil, kdyby mu někdo řekl, že československá armáda nestojí za nic a že použité peníze na její zbudování jsou skutečně vyhozeny. Je nám známo tvrzení, že v armádě je disciplina vzorná, ba namnoze až přehnaná. A tato disciplina vyrostla za působení republikánských, demokratických volebních řádů v naší branné moci. Proč se béře tedy našemu vojáku, četníku volební právo, když námitka, že volební právo zavádí politiku do armády, nemůže obstáti a jest odbyta a když naše armáda nebyla volebním právem vojáků rozvrácena, nýbrž za jeho působení ukázněna? Proč tedy sahá dnešní vláda a vládní většina na tato svatá občanská a demokratická práva našich vojáků, když od nich žádá, aby v okamžiku nebezpečí za tento stát položili své životy? Odpověď jest snadná. Tato vládní většina jest prodchnuta duchem reakce, každé demokratické opatření, ať je v kterémkoliv zákoně, jest jí trnem v oku. Také volební právo vojáků bylo stranám dnešní vládní většiny proti mysli. Proto české vlastenecké strany raději prodávají Němcům řadu českých měst a obcí, které znovu přejdou v držení Němců v tomto státě, jako úplatu za vládní služby. Odnětím volebního práva chtějí reakční strany dnešní většiny zasáhnouti socialisty, nevidí však, že zasahují stát, neboť socialismus zapustil své kořeny hluboko do půdy tohoto státu a vytrhávání našich demokratických řádů nemůže poškoditi jen socialistické strany, nýbrž musí zasáhnouti i stát. Vládní strany si řekly: "Když nevolí vojáci nás, ať ztratí volební právo." To jest při odnímání volebního práva vojákům vedoucí myšlenkou dnešní vlády. Vládní návrh na zkrácení vojska o právo volební béře také četnictvu volební právo. Bylo by tedy povinností státní správy, aby alespoň u četnictva provedla takové zásady v organisaci, jaké uznává u vojska za samozřejmé.

Řekl jsem již, že vládní osnova kárného a disciplinárního práva vojenských gážistů byla r. 1923 předložena s motivací, že "vláda nemůže výkon trestní pravomoci v demokracii ponechati jedinci". Četnických gážistů je dnes asi 13.000, tedy více než dvě třetiny počtu, kolik činí gážisté vojenští, důstojníci i rotmistři dohromady. U četnictva ponechává však vláda disciplinární a kárné právo jedincům četnickým představeným, aby trestali sami. Není zde ani oněch maskovaných kárných výborů, jako u gážistů vojenských. Je to očividný rozpor ve vojenské organisaci, které četnictvo podléhá. Jedině u četnictva smí trestati představený propuštěním ze sboru. Logika je tato: Jen četnický generální velitel jest osobou při vykonávání disciplinární moci neodpovědnou, neboť zde není nikoho, kdo by ho pro disciplinární přestupek trestal. Jen četnický generální velitel jest oprávněn propouštěti četnické gážisty bez rozsudku a bez pense. On je prostě neomezeným pánem nad existencí všech jemu podřízených četníků a může si vynutiti, že četníci musí jíti třeba i za panem Geidlem. Jest jen jeho osobní zásluhou. když své nadměrné moci nezneužije. Četníci byli by však povinni uposlechnouti ho v každém případě. Již jsme několikráte na tyto nepřístojnosti upozornili.

Dnes, kdy chcete vzíti četnickým gážistům právo volební a tím je postavíte na roveň zločincům, které oni jsou povinni chytati a zavírati, nevzpomněli jste si na zastaralé disciplinární a kázeňské právo v četnictvu. Kam vede tato prakse? Konstatuji, že vede k tomu, že oněch 13.000 četnických gážistů jest ovládáno 260 četnickými důstojníky, kteří v důsledku malého počtu jsou si osobně kamarádští v disciplinárních věcech. Nedávno zneužil moravský zemský četnický velitel této pravomoci a nařídil proti předpisům o četnické službě, že četníci v okrese litovelském jsou povinni výhradně v určité hodiny noční hlídati ohnivzdorné pokladny. To stalo se na úkor bezpečnosti ostatních obcí, kde snad podobných pokladen nemají. Je to ukázkou, jak nutna je zde náprava.

Nyní několik slov o návrhu zákona o zajištění míst pro déle sloužící poddůstojníky ve veřejné službě. Tento návrh má dvojí loket: Co dává déle sloužícím poddůstojníkům, béře kategoriím jiným. Jeho zavedení bude na úkor dosavadních výhod legionářů a válečných poškozenců, také na úkor dosavadních rotmistrů a rovněž na úkor četnických gážistů. Vládní návrh tohoto zákona přihlíží jen jednostranně k zájmům správy vojenské, ale nepřihlíží ani k zájmům státním, ani státně-finančním. Kdyby navrhovatelé byli vzali v úvahu všechny tyto zájmy válečných invalidů, legionářů, dosavadních vojenských gážistů mimo hodnostní třídu a gážistů četnických, nebyli by mohli přehlédnouti, že všechny tyto kategorie budou tímto novým zákonem zkráceny. Těžká, namáhavá služba četnická, vykonávaná povětšině v noci, činí ze zdatných a zdravých mužů méně schopné, jichž však z důvodů úsporných mohlo by býti použito v kancelářích, aby jim nemusely býti vypláceny pense. K tomu tento návrh zákona nepřihlíží. Pensionováním ztrácí stát obnosy dnes již do milionů jdoucí a ztrácí schopné a zapracované lidi ve službě správní a soudní. Proto mělo býti pamatováno v tomto zákoně i na četníky. Rovněž Svaz československých rotmistrů stěžuje si na nespravedlnost v tomto vládním návrhu zákona o umísťování déle sloužících poddůstojníků, neboť namnoze budou četaři v kancelářích představenými svých dřívějších představených. Nejhůře však na tom budou váleční invalidé. Umísťování déle sloužících poddůstojníků bude se díti povětšině na úkor těchto válečných poškozenců. Dnešní vládní většina je k válečným poškozencům macešskou, ač teprve jsme 9 let vzdáleni od války. Každý je šťastný, koho smrt vysvobodí od almužny, kterou mu stát jako válečnému invalidovi poskytuje a která je mu nesčíslněkráte z vládních stran dnešní většiny při každé příležitosti vyčítána. Podáme příslušné návrhy na změnu tohoto zákona a vezmeme v těchto návrzích válečné invalidy v ochranu.

A co říci k zákonu o prodloužení presenční služby ze 14 na 18 měsíců? Jak jsme slyšeli v branném výboru a dočtli se v důvodové zprávě, mění se dosavadní zákon, jenž nařizuje 14měsíční službu vojenskou od 1. října 1926 proto, že nebyly vykonány pro přechod z 18měsíční služby vojenské na 14měsíční presenční službu v naší armádě potřebná opatření. Nemáme prý dostatek instruktorů a ve zkrácené vojenské presenční službě neměl by kdo vychovávati nováčky. Pánové, v kterém státě byla by tak snadně prominuta tato závada generálního štábu a ministerstva národní obrany, které nerespektovalo zákon o 14měsíční službě vojenské a nevykonalo žádných příprav pro uskutečnění tohoto zákona, tento zákon skutečně bojkotovalo? (Tak jest!) Nedbá-li zákonů některý úřad nebo občan, byl by za takové nerespektování zákona potrestán. V Československé republice tvoří generální štáb s ministerstvem národní obrany výjimku.

Ale tato předloha o prodloužení vojenské služby má své pozadí. Včera byl nám rozdán vládní návrh zákona o zřízení náhradní zálohy, č. t. 941. A tento vládní návrh prozrazuje to, co neřekli brannému výboru této sněmovně ani zástupci generálního štábu, ani ministerstvo národní obrany a ani zpravodajové. Tato většina zavádí v Československé republice zvláštní novinku, to jest výsady pro majetné vrstvy v plnění branné povinnosti. Ona prodlužuje 14měsíční službu vojenskou na 18měsíční jen pro nemajetné občany a dělníky v tomto státě. Občané majetní, zejména sedláci, obchodníci a živnostníci, budou sloužiti, jak prozrazuje citovaná předloha o náhradní záloze, nikoli 14 nebo 18 měsíců, nýbrž pouze 12 týdnů. Zřizování náhradní zálohy je výkupné německým vládním stranám za to, že budou hlasovati pro prodloužení 14měsíční služby vojenské na 18 měsíců. Je třeba si přečísti §§ 6, 7 a 9 vládního návrhu zákona na zřízení náhradní zálohy a zejména § 9, kterým se ruší dnešní výhody v plnění branné povinnosti a majetníkům zděděných zemědělských usedlostí, živnostníkům a obchodníkům se zavádějí nové výsady v plnění branné povinnosti v Československé republice. Proto mohou německé i české vládní strany klidně hlasovati pro prodloužení presenční služby vojenské proto, že ji prodlužují pro syny chudých a nemajetných občanů této republiky, a zkracují ji pro syny své vlastní a zavádějí nové výsady.

Zákon o náhradní záloze je doplňkem prodloužení presenční služby vojenské. Je to kvítko do věnce slávy dnešní vládní majority, vypěstované v ministerstvu nár. obrany na přání německých vládních stran. Na první pohled zdál by se tento zákon lepší nežli dosavadní zákon o výhodách v plnění branné povinnosti. Ale srovnáme-li §§ 5 a 6, jaké podmínky se předpisují zde chudým živitelům rodin, a jak volně se jedná o výhody zemědělců v plnění branné povinnosti, cítíme ten velice křiklavý rozdíl. Včera tento zákon byl rozdán, dnes v branném výboru přidělen, zítra dopoledne má býti již v branném výboru projednán. Tento spěch svědčí zejména o tom. že nebylo dopřáno ani poslancům, aby se mohli o tomto návrhu důležitého zákona, kterým se mění celý kontingent naší branné moci, poraditi se svými kluby. Náš návrh v branném výboru, aby tento vládní návrh byl projednán až příští týden, abychom zákon mohli prostudovati, srovnati se zákony minulými, poraditi se ve svých klubech, byl vládní většinou zamítnut, a válec majority má jej přivésti do Sbírky zákonů a nařízení pro náš stát.

Těmito zákony zavádí dnešní vládní majorita nebezpečné výsady, ale také úplně jasno o tom, že tato vláda provádí v naší republice nespravedlnost, jaké nebylo ani za monarchie. Dnešní vládní většina a její vláda mají moc tyto krajní nespravedlnosti v plnění občanských povinností ke státu zavésti. Nezapomínejte však, pánové, na jedno, že světovou válku nevyhrála disciplina armád, nýbrž demokratický duch všech národů. Nezapomínejte na to, že za Rakouska nechtěl nikdo obětovati života, když šlo o jeho existenci. (Souhlas čsl. soc.-demokratických poslanců.) Zákon o náhradní záloze porušuje dosavadní občanskou rovnost v plnění branné povinnosti. Máme však vážné obavy, že je to teprve začátek. Tato vládní většina chce prosaditi v našem zákonodárství jednu zásadu: všechny výsady majetným vrstvám a všechny povinnosti nemajetným! Předřečník p. posl. Ježek dovolával se již další výhody, aby studované inteligenci byla přiznána další nová výsada. jednoroční právo. Nezapomínejte, pánové na to, že těmito zákony podvracíte důvěru 75 % národa ve spravedlnost v tomto státě. Zejména české vlastenecké strany nechť si uvědomí a zejména také p. kol. Ježek, že zaváděním výsad v plnění branné povinnosti pro třídy majetné berou 75 % branců důvěru ve spravedlnost v naší republice, neboť již dnes trousí se z ministerstva nár. obrany zprávy, že také studující teologové mají býti zbaveni plnění povinnosti v naší armádě. Tyto zákony budou posuzovati massy pracujícího lidu tak, že si řeknou, že jste jim v této republice vzali všechna práva a že, až přijde okamžik a republika bude nucena ozbrojiti miliony nemajetných mužů, mohli by vám tito říci: "Pánové, vzali jste nám všechna práva v této republice, kterých jsme si po jejím založení dobyli, jděte si hájiti svých výsad sami." Ale já věřím, že dříve se dostaví jiná psychologie doby, že přijde chvíle, kdy lid vám vezme v těchto zákonodárných sborech onu moc - kterou vám 15. listopadu 1925 dal omylem - za to, že jste na něm po celou tu dobu prováděli bezpráví, a tyto zákony vytrhají se ze zákoníku republiky a nahradí zákony lepšími, demokratickými, které budou odpovídati naší demokratické minulosti z doby husitské.

Já jménem čsl. soc.-demokratické strany dělnické protestuji proti braní občanských práv vojákům a četníkům a protestuji proti zavádění výsad pro majetné vrstvy v plnění branné povinnosti. Naše strana svého hlasu pro tyto nespravedlivé zákony nedá. Ona je potírala zde a bude je potírati po jejich uplatňování mezi lidem. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dále je přihlášen ke slovu pan posl. Heeger. Uděluji mu slovo.

Posl. Heeger (německy): Slavná sněmovno! Ministr národní obrany tohoto státu koná hned důkladnou a vydatnou práci, s neméně než pěti vojenskými předlohami se sněmovna zaměstnává a všechny tyto návrhy ovládá duch vybudování a posílení militarismu. Včera byl sněmovně předložen nový návrh, a to zákon o utvoření náhradní zálohy. Tento zákon byl přikázán brannému výboru a v dnešní schůzi tohoto výboru bylo proti našemu protestu usneseno, že již zítra má býti konečně vyřízen v branném výboru a s ostatními návrhy schválen sněmovnou, tedy v tak krátké době, že žádný poslanec nebude moci prostudovati tento obsažný zákon. Vidíme, že vojenská správa usiluje jen o to, aby rychlíkovou rychlostí projednala všechno to, co slouží militarismu, nedbajíc parlamentních nutností, které vyžadují podrobného studia těchto návrhů.

Vůbec jest zajímavé při nynějších vojenských návrzích připomenouti trochu minulost. Pánové z většiny zapomněli na slavný slib z roku 1918, že změní vojenskou organisaci v lidovou milici. Zapomněli dále, že tato zásadní myšlenka tkví v §u 1 branného zákona a pan ministr národní obrany z roku 1927 zapomněl, co týž pan ministr národní obrany z roku 1920 sliboval při projednávání branného zákona. Zdá se, že zapomněl, že tehdy výslovně prohlásil, že celá branná moc tohoto státu bude vybudována na zásadách lidové milice. Zákon usnesený v roce 1920 obsahuje tak zvané přechodné období, a sice byla zákonitě výslovně stanovena 14měsíční služební doba, avšak pro nováčky odvedené v letech 1920 do 1922 služební doba 24měsíční, pro odvedené v letech 1923 do 1925 18měsíční a pro odvedené v roce 1926 měla podle platného branného zákona Československé republiky vejíti v platnost 14měsíční služební doba. To má býti nyní zrušeno. Toto ustanovení zákona má býti vypuštěno a sněmovna se má usnésti, že zůstane při 18měsíční služební době. Jest velice zajímavé zjistiti při tom, že tyto vojenské návrhy nezaměstnávají sněmovny snad teprve dnes, nýbrž že byly předmětem porad již ve všenárodní koalici, a že to byly české levicové strany, které tehdy zmařily přání vysoké generality a zabránily tomu, aby tyto vojenské předlohy byly přijaty. Kdyby snad všenárodní koalice nebyla zašla na celní zákony, byla by se pravděpodobně rozbila o tyto vojenské návrhy. To, co nebylo možné českým stranám ve všenárodní koalici, k čemu nemohly dosíci povolení této koalice, to jim povolili nezdolní bojovníci pro mír a odzbrojení. Němečtí rodáci ve vládní většině, kteří se dříve tvářili jako protimilitaristé, na všech voličských schůzích a ve svých časopisech se stavěli proti vysokým vojenským břemenům a proti militarismu, tito němečtí rodáci hlasují dnes bezvýminečně pro všechny tyto vojenské návrhy, pro všechny výdaje, jichž vyžaduje vysoká generalita v tomto státě. Povolují nejen vojenský rozpočet, nejen nekontrolovatelný fond na výzbroj v částce 315 milionů Kč, nýbrž souhlasí i se zbrojením v tomto státě, jež bylo zcela zřejmě přiznáno. K jakým účelům má býti toto zbrojení, slyšeli jsme právě před chvílí z úst zástupce národně demokratické strany. Jest zajímavo poukázati na to, že vojenská správa uvádí tytéž důvody pro zachování 18měsíční služební doby, které hájila generalita již v roce 1920 proti ustanovení 14měsíční služební doby, tytéž důvody, které tehdy nemohly pohnouti většinu všenárodní koalice, aby souhlasila s přáním generality, nalézají nyní souhlas u německých stran ve vládní většině. Jak prohlásili zástupci německých stran v branném výboru, hlasují pro tento návrh jen proto, poněvadž se jim dostalo několika slibů, že 18měsíční služební doba nemá míti platnosti především pro syny zemědělců a živnostníků, nýbrž především pro proletariát, pro dělníky, dále že jim byla zajištěna kratší služební doba novým zákonem o náhradní záloze, že jim byly zajištěny dovolené na žně, pro nemoc a na setí a že jim bylo slíbeno, že tato 18měsíční doba bude omezena jen na dva roky, a že padne předvojenská výchova. Nemohli ovšem uvésti jiného odůvodnění pro své chování než slib pana ministra národní obrany, který se však naprosto nevzdává svých vojenských plánů, nýbrž prostě prohlásil, že tyto plány odsunul, při čemž však žádný člověk nenabyl dojmu, že provedení všech těchto vojenských plánů má vůbec býti vyřízeno. Ministr národní obrany již častěji dával takové sliby. V roce 1920 slíbil, že bude zavedena lidová milice, a za tímto účelem poslal do Švýcarska studijní komisi, která na místě měla zkoumati zkušenosti, nashromážděné podle miliční soustavy, dal si od této studijní komise podati zprávu, že nelze u nás užíti švýcarských poměrů a že tedy slavný slib lidové milice nemůže zatím ještě býti proveden. Z opatrnosti vyloučil z této studijní komise zástupce oposice, aby mohla podati zprávu, jaká se právě hodila k poměrům. Vzdali se tedy skorem úplně myšlenky a slibu zavésti lidovou milici a německé vládní strany spokojují se se slibem pana ministra, který prý jim učinil několik ústupků, jež však nejsou nikde zajištěny a ustanoveny, nýbrž které jim byly dány jako pouhé sliby. Avšak to nejsou jediné pohnutky, nýbrž pánové, kteří tento návrh podali, aspoň část vládních stran, dali se vésti jinými názory. Bylo to dnes již jasně řečeno. Zástupce národně demokratické strany p. posl. Ježek a včera pan zpravodaj naprosto netajil důvodů, jež vedly k přijetí tohoto zákona a vyslovil je zcela otevřeně. Zpravodaj pan kol. Špaček pravil včera doslovně: "Skutečnost, že miliční soustava před válkou byla zavedena jen ve Švýcarsku, jehož zeměpisná poloha sice formálně souhlasí s naší, jehož historický vývoj a mezinárodní situace však jest zcela jiná než naše; skutečnost, že ve všech ostatních státech Evropy nebyla zavedena miliční soustava, vedla nás k tomu, aby byla překonána všechna pacifistická a ideální úsilí, která měla způsobiti zavedení milice a že jsme podrželi kádrovou soustavu." A nyní přichází konstatování, které dlužno si zcela zvláště zapamatovati a jehož by také poněkud měli dbáti příslušníci německých vládních stran: "Nepopíratelný fakt, že možný nepřítel našeho státu může přijíti jen ze sousedního Německa nebo Maďarska (Výkřiky posl. de Witte.), musil všechny přesvědčiti, že jest nutno udržeti kádrovou soustavu."

Všichni musili tím býti přesvědčeni, to platí tedy ovšem i pro příslušníky německých vládních stran. Jiných důvodů však pánové pro tyto vojenské návrhy neuvedli. To jest jejich hlavní odůvodnění, to byl účel, proč byly podány tyto vojenské návrhy o zbrojení, a zdá se, že samy vládní strany podle vylíčení zpravodaje vůbec neučinily proti tomu žádné námitky. (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) To dlužno konstatovati právě jako projev, jejž před chvílí znovu učinil zástupce národně demokratické strany posl. Ježek, jenž polemisoval proti vojenské organisaci německé říše a při tom asi zapomněl, že tato organisace povstala na diktát Dohody pod vlivem Čechů; a mohl si vyžádati od svého vůdce a kolegy ve straně dr Kramáře další poučení, proč Německo musí míti tuto formu vojska, kterou dnes s tohoto místa tak ostře kritisoval.