Samospráva tkví přespříliš
hluboko v německé bytosti. Husitská zášť
proti všemu německému, proti těmto kolonistům
a přistěhovalcům, kteří německé
městské právo sem přenesli, ta jedině
vysvětluje nesmyslnou zběsilost proti samosprávě.
Avšak právě tak jako se vám, pánové
s druhé strany, nepodaří, abyste sudetské
němectví vyhubili neb seslabili, jednotlivé
výjimky nepadají na váhu, právě
tak nebudete s to, abyste naši samosprávu se světa
sprovodili, i při vaší chytré lsti,
jež se snaží získati náhončí
dokonce i v německém táboře.
Za těchto okolností nemůžete naprosto
očekávati, že bychom měli k nynější
vládě sebe menší důvěru.
Budeme proto samozřejmě hlasovati proti rozpočtu,
jak v celku tak i ve všech jeho částech. (Potlesk.)
Pánové! Musím pronésti ještě
několik málo slov o případech týkajících
se jednacího řádu. Podali jsme ve čtvrtek
zde ve sněmovně celou řadu návrhů,
byly přijaty, v pátek bylo nám jich však
20 vráceno s odůvodněním, že
byly příliš pozdě podány. Bylo
nám sděleno, že bylo r. 1921 usneseno vykládati
§ 48 j. ř. v tom smyslu, že při ukončení
každého dílu, každé skupiny rozpočtového
projednáváni musejí býti návrhy
již předloženy. Jsme však toho názoru,
že jest to výklad omezující, jenž
musí býti právně mylný. Jen
tehdy bylo by lze takovouto praxi prováděti, kdyby
s tím souhlasily všechny sněmovní strany.
V §u 48 praví se: "Návrhy vedlejší,
pozměňovací aneb doplňovací
musí poslanci podati písemně nejpozději
bezprostředně po tom, když bylo usneseno rozpravu
skončiti nebo když předseda prohlásil,
že není již nikdo k slovu přihlášen."
V třetím odstavci tohoto paragrafu se praví,
že "po hlavních řečnících
přísluší závěrečné
slovo zpravodajům". Má-li se tudíž
skutečné tato praxe prováděti, bylo
by se musilo po každém oddílu hlasovati a uděliti
závěrečné slovo zpravodaji. Jen tehdy
bylo by bývalo odůvodněno, aby naše
návrhy byly odmítnuty. Zdá se však,
že jest snahou vypuditi naše návrhy ze sněmovny,
poněvadž jsou mnohým nepříjemné.
Tyto návrhy byly přirozeně povahy zcela všeobecné.
Dovolím si některé z nich zde přečísti.
Návrhy jsou vesměs podepsány ing. Kallinou,
byly již podány v rozpočtovém výboru
a tam přeloženy, takže nebylo technických
obtíží. Některé z těchto
návrhů znějí takto:
"Poněvadž jest rozumné, aby se pracovalo
ke zrušení povinného vidování
pasů, navrhujeme, aby tato položka byla snížena
o 16 milionů."
"Poněvadž zamýšleným prodloužením
vojenské služební doby jest podán důkaz,
že se v Československu nepomýšlí
vážně na odzbrojení, navrhujeme, aby
se částka zařazená v pol. 30 snížila
o 2 miliony Kč."
"Vojenské oddělení kanceláře
presidenta republiky budiž zrušeno a zařazená
částka 281.000 Kč škrtnuta."
"Poněvadž jest úplně zbytečné
zesilovati sněmovní stráž, navrhujeme,
aby částka 280.000 Kč zařazená
v pol. 6 byla snížena na 260.000 Kč."
"Poněvadž jen tehdy, budou-li všechny sněmovní
tisky rozdávány také v německé
řeči, lze umožniti řádné
jednání, navrhujeme, aby k úhradě
takto odůvodněného většího
nákladu byla částka 1,5 mil. zařazená
v pol. 15 zvýšena na 1,9 mil. Kč."
"Poněvadž účelem informační
služby jest pouze klamati svět o pravých poměrech
v republice, navrhujeme, aby 400.000 Kč, zařazených
v pol. 18, bylo škrtnuto."
"V kap. 4, pol. 14 budiž náklad na politicko-hospodářskou
službu informační snížen o 3 miliony
Kč."
"Poněvadž se změnila světová
situace, jest zbytečné zaváděti novou
kurýrní trať Praha-Paříž-Praha
a částka zařazená v kap. 4, pol. 11
budiž snížena o 100.000 Kč."
"Částka 5,59 mil. Kč, zařazená
na francouzskou vojenskou missi, budiž škrtnuta."
"V pol. 21, tit. 1, kap. 4 zařazená částka
150.000 Kč budiž zvýšena na 500.000 Kč.
Zvýšené částky 350.000 Kč
budiž použito k podporování spolku "Sudetendeutscher
Heimatsbund" ve Vídni, Pasově, Drážďanech,
Berlíně a Vratislavi." (Potlesk poslanců
něm. strany národní.)
Celá řada dalších takovýchto
návrhů byla nám odmítnuta a já
je tímto ještě jednou podávám.
Poněvadž ze zcela průhledných důvodů
nebyly zde tyto návrhy přijaty, neopomeneme tyto
návrhy opětně v senátě podati,
aby panstvo bylo přece donuceno přiznati barvu a
zaujati k nim stanovisko. Nechám zde tyto návrhy
a doufám, že předseda přece k nim ještě
zaujme stanovisko. (Potlesk poslanců něm. strany
národní.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Trnobranský.
Posl. Trnobranský: Slavná sněmovno!
Jménem svým a jménem kol. Stříbrného
dovoluji si prohlásiti:
Státní rozpočet považujeme za nezbytný
zákon, nutný k rozvoji a řízení
státu. Již loňského roku řekl
jsem v generální debatě o státním
rozpočtu na r. 1926 s tohoto čestného místa
jako řečník klubu poslanců čsl.
strany socialistické mezi jiným: "Rozpočet
na r. 1926 státu povolíme tak, jako jsme povolili
všechny předcházející. Ani v
budoucnosti nebude státní rozpočet pro československé
socialisty ničím jiným než státní
nezbytností, kterou všichni politikové a všechny
strany, jež stojí na principu státní
myšlenky, musí státu dáti."
Zásadě této zůstáváme
věrni a hlasujeme pro státní rozpočet
na r. 1927. Rozpočet nedáváme vládě,
nýbrž státu, který jest výrazem
samostatnosti národní. Nepopíráme,
že k některým členům vlády
nemáme důvěry, leč osoby odcházejí
a stát zůstává. Za současných
poměrů politických není vyloučeno,
že se osoby vymění. Snaha některých
stran oposičních po spoluúčasti ve
vládě je toho důkazem. Nepovolením
rozpočtu byla by vzata možnost i příštím
vládám tento stát ústavně spravovati.
Rovněž i některé úvěry
tímto rozpočtem povolované jsou v rozporu
s našimi ideovými názory. Za nynějšího
stavu politického není však možno, aby
stát dostal své nutné potřeby, aniž
by rozpočet musil obsahovati tyto nesympatické položky.
Oposice není schopna převzíti odpovědnost.
Značná její část je protistátně
orientovaná a zásadně potírá
každou státní nezbytnost. Zbytek pak, t. zv.
oposice státotvorná, není dosti silná
k tomuto úkolu.
Proto nezbývá nám, kteří stojíme
na principu státní myšlenky, než navržený
rozpočet schváliti. (Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl. dr.
Franke. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Franke: Slavná sněmovno! Mám
čest učiniti jménem poslaneckého klubu
čsl. strany národně-socialistické
toto prohlášení:
Strana naše zachovala si také v oposici zcela kladný
vztah ke státu. Uznáváme státní
nezbytnosti a mezi tyto klademe státní rozpočet,
ale právě jako státotvorná strana
oposiční máme právo a povinnost posuzovati
rozpočet co státní nezbytnost kriticky, pokud
jde o jeho celkovou konstrukci i pokud jde o jeho podrobnosti.
Kritisovali jsme proto předložený vládní
návrh a zprávu rozpočtového výboru
se všech stránek a naši řečníci
posoudili jej podrobně ve výboru i v plénu.
Vyslovili při své věcné kritice závažné
jeho nedostatky po stránce národní, hospodářské,
sociální a kulturní.
Souhrn naší kritiky možno shrnouti v úsudek,
že projednávaný státní rozpočet
na r. 1927 vykládá státní nezbytnosti
v duchu a zájmu dnešní měšťanské
mezinárodní většiny a klade potřeby
vládnoucí třídy a požadavky stavovské
výše nad zájem celku a pracujícího
lidu. (Souhlas poslanců čsl. nár.-soc.
strany.) Pokud má rozpočet přispěti
k ozdravení bědných poměrů
hospodářských, děje se tak v duchu
liberalistické theorie i prakse, námi potírané.
V příslušných kapitolách projevují
se důsledky neblahých zákonů námi
energicky odmítnutých, celního a kongruového.
Přímo macešsky bylo naloženo s potřebami
sociálně slabých vrstev v položkách
soc.-politických, v resortech hospodářských
i v úhrnném nákladu na státní
a veřejné zaměstnance.
Školské potřeby nejsou dostatečně
respektovány, vzniká v nás oprávněná
obava o kulturní vývoj právě v t.
zv. menšinách. Za to je pamatováno velmi blahovolně
na položku kultu a skrytě i na položku kongruovou.
Zájmy malého a středního výrobce,
zemědělce i živnostníka jsou opomíjeny
a křivda na nich páchaná - právě
tak jako na dělníkovi, veřejném a
státním zaměstnanci - odráží
se křiklavě od blahovůle vůči
privilegovaným stavům a povoláním.
Není proto divu, že bez vážných
námitek můžeme se postaviti jen za několik
málo kapitol, bezpodmínečně však
pro kapitolu presidenta republiky a ministerstva zahraničních
věcí. (Výborně!)
Pokud jde o resort justiční, vyslovujeme své
politování nad přímo zahanbujícím
a koalicí přes to trpěným zjevem,
že ministr justice neovládá státního
jazyka. (Tak jest!) Tato souborná kritika všech
vylíčených nedostatků opravňovala
by nás dostatečně k tomu, abychom kromě
dvou zvlášť vytčených kapitol rozpočet
odmítli. Neučiníme-li tak, plyne naše
rozhodnutí z pevného přesvědčení,
že kromě vytčených nedostatků
není jediné kapitoly, která by současně
též neobsahovala položky nutné pro státní
život a potřebné též se stanoviska
zájmu pracujících vrstev. (Tak jest!)
Svým kladným hlasováním pro rozpočet
sledujeme však i další cíl: nejenom projeviti
při nejdůležitějším parlamentním
hlasování svůj nejživější
a nejupřímnější zájem
o potřeby státu a jeho obyvatelstva, ale podati
znovu československým stranám, spolutvořícím
dnešní měšťanskou mezinárodní
vládu a koalici, důkaz, že nebylo a není
třeba vykupovati spoluúčast Němců
a ľuďáků (Výkřiky ľudových
poslanců.) jakýmikoliv koncesemi na úkor
jednotnosti státu, jeho národního a pokrokového
rázu a na úkor sociální spravedlnosti.
(Výborně!)
Tento stát vznikl, žije a bude žíti silně
jen tenkráte, neopustíme-li slavné své
tradice a principy, na nichž jsme se osvobodili. Oposice
pak není positivně státotvorná, nepřispěje-li
činem k tomu, aby účast na vládě
nebyla vykupována ústupky, mířícími
na samotnou raison d´etre Československé republiky.
(Výborně!)
Proto budeme hlasovati pro tento rozpočet, odmítajíce
odpovědnost za všechny vyjmenované jeho chyby
a nedostatky a projevujíce hlasováním své
oposiční stanovisko odmítnutím kultové
položky. (Tak jest! - Výborně!)
Při této příležitosti odmítám
důrazně všechny neslušné útoky
koaličních a polokoaličních stran
a jejich tisku proti naší straně vedené.
Nedáme se ve svém oposičním a ryze
státotvorném postupu odvrátiti nenávistnými
pomluvami.
Konstatuji jasně a zřetelně... (Posl.
Hlinka: O Šaldovi je to pomluva?) Pane kol. Hlinko,
starejte se více o pana Tuku, který nemá
nejkrásnější... (Posl. Hlinka: My
máme Tuku a vy tuky!) Nechte soud mluviti také
ve věci, kterou nám předhazujete. Konstatuji
jasně a zřetelně: o vstup do této
vlády jsme nejednali a nejednáme. (Souhlas.)
Sobeckost a slepičí rozhled některých
vládních a polovládních stran nedovedou
pochopiti, že je možno činem projeviti svou oposiční
státotvornost a ničeho za to od vládnoucích
stran nežádati. Poněvadž jsme o vstup
do vlády nejednali, nemohli jsme žádati, jak
nenávistně bylo na nás pokřikováno,
ani ministerských křesel, ani koncesí, ani
ohledu na politicky stíhané naše poslance nebo
ohledu na instituce strany, na něž se vede zřejmě
koncentrovaný útok z politického záští
a škodolibosti, při čemž jsme povzneseni
nad nízké podezření, nerozlišovati
mezi politickým útokem a uplatněním
práva. (Výborně!) Koalice však
má mnohou příležitost nechati průchod
právu i v aférách, týkajících
se výhradně koaličních a polokoaličních
stran. (Výborně!)
I poslední naše slovo zní neobojetně:
Hlasujíce kladně - s uvedenou výjimkou -
pro rozpočet, jsme a zůstáváme stranou
oposiční. (Různé výkřiky.)
Máme stranické přesvědčení,
diktované nikoliv velikášstvím, nýbrž
přirozenou hrdostí a neskrývanou zavázaností
vůči svým stoupencům, že nikdo
nesmí s námi počítati ani jako s reservou.
Jsme samostatni a své samostatnosti si uhájíme.
Šli jsme samostatně do oposice a opustíme ji
ze svobodného rozhodnutí, až se splní
předpoklady určené sjezdem naší
strany. (Výborně! Potlesk poslanců čsl.
strany nár.-socialistické.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Koczor.
Posl. Koczor (maďarsky): Vážené
Národné shromaždenie! Pojednávanie rozpočtu
je jedným z najvýznamnejších momentov
politického života každého štátu.
Jeho sostavenie udáva všeobecné smernice pre
jeden rok a následkom možnosti použitia jednotlivých
položiek v určitých medziach znamená
jeho prijatie, tiež dôveru voči tomu, kto ho
predložil. (Různé výkřiky.
- Hluk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Prosím pány o klid.
Slovo má p. posl. Koczor. (Trvalý hluk.)
Prosím znovu o klid.
Posl. Koczor (pokračuje): S tohoto hľadiska
je rozpočet mimoriadneho významu pre celé
obyvateľstvo štátu, avšak obzvlášte
pre nás, maďarskú menšinu, lebo jedine
vyjadruje, či sa zúčastníme jeho výdajových
položiek v pomere k nášmu počtu a k našej
bernej nosnosti. Vieme veľmi dobre, že rozpočet
nie je prácou minulých dvoch, troch mesiacov, lebo
veď jeho základy boly položené ešte
v minulom roku, a tedy prejavuje sa v ňom smer vtedajšej
vlády, ktorá podliehala socialistickému vlivu.
Avšak ani vtedy, keď okolnosť túto berieme
v úvahu, nemôžeme pociťovať voči
tomu uspokojenie, lebo podľa nášho názoru
napriek tomu by bola bývala možnosť brať
do ohľadu záujmy ako celého obyvateľstva,
tak Maďarov a hľadiská triedné i národnostné.
Príjmy rozpočtu spočívajú zo
značnej časti na základoch daňovej
reformy, ktorá má byť ešte len prijatá
a ktorá popri iných svojich chybách veľmi
krikľavým a nespravodlivým spôsobom zaťažuje
triedu občiansku, malého živnostníka
a obchodníka, keď týmto stanoví minimá
daneprostého dôchodku proti zamestnancom s fixným
platom o veľa nižšie, kdežto tieto výdelečné
odvetvia platia mimo dane dôchodkovej ešte jej násobky
v dani zárobkovej a jej prirážkach. Výstavba
rozpočtu na tejto budúcej daňovej reforme
je jeho jednou chybou, ktorá sa nedá napraviť.
Rozpočet neuspokojuje nás ani s hľadiska Maďarov,
lebo nevidíme v ňom dostatočne dotované
naše oprávnené kultúrné a hospodárske
potreby a nemáme bezpodmienečných garancií,
že by Maďarstvo príslušným spôsobom
zúčastnilo sa položiek, ktoré smerujú
k uspokojeniu rôznych nárokov celého obyvateľstva.
Pri predstavení sa vlády prejavil jej predseda,
že vláda pod jeho vedením chce tiež prakticky
na celej čiare uskutočniť rovnoprávnosť.
Uskutočnenie rovnoprávnosti znamenalo by samozrejme
tiež odčinenie dosavádnych krívd na
Maďaroch páchaných a zastavenie snáh,
smerujúcich k ich hospodárskemu i národnostnému
zničeniu.
Od tých čias vyznely tiež z rôznych českých
a slovenských strán takéto prejavy, a to
vo forme oficielnej. Možná, že to znamená,
že časy sa zmenily a že to vzbudzuje nádej
pre budúcnosť, ak prejavil posl. kolega Myslivec,
člen českej lidovej strany, pri prejednávaní
rozpočtu, že "voči menšinám
nutno sledovať takú politiku, aby sa tu cítily
doma a aby sme mohli spolu nažívať ako spoluobčania".
Tú samú myšlienku vyjadruje kol. posl. dr Slávik,
keď sa o jednej konkrétnej veci, o pozemkovej reforme,
vyjadril, že "Maďarom a Nemcom má sa tiež
dostať pôdy". Za tento prejav som dlžen kol.
posl. dr Slávikovi uznanie, lebo on, ako viem, dosiaľ
toto stanovisko nezaujímal a mal som s ním veľmi
ostrú debatu pre jeden môj drievejší
prejav, týkajúci sa pozemkovej reformy, ktorá
práve Maďarov vylučuje.
Ak uplatní sa zásada rovnosti voči Maďarom,
vtedy zaniknú všetky tie krivdy, ktoré sme
vytýkali a proti ktorým sme čo najostrejšie
bojovali, a je samozrejmé, že by nebolo len možnosťou,
ale priamo našou povinnosťou podporovať v záujme
Maďarov vládu, ktorá by to chcela uskutočniť.
Toto naše presvedčenie nezatajovali sme ani v minulosti
a ani teraz nerobíme z neho tajomstvo. A tento účel
sledoval aj náš krok, že sme predsedovi vlády
predložili naše priania a požiadavky, ktoré
neznamenajú žiadosť o výhody za služby,
ale vyplývajú zo zákonov podľa zásady
rovnoprávnosti a sú v záujme každej
spoločenskej vrstvy Maďarstva.
Vedeli sme, že za tento náš krok bude údelom
naším veľa útokov pre toto naše stanovisko,
ktoré sa nebudú týkať len našej
politickej činnosti, ale i našej osobnej cti. Vedeli
sme, že nás preto obviňovať budú
kompromisom, odhodením zásad a zrieknutím
sa práv, a to i keď nie verejne, avšak za naším
chrbtom ešte horšie. Vedeli sme, že naše počínanie
budú kvalifikovať za kortešačku, ktorú
prevádzame cieľom získania voličov,
aby splnená bola určitá časť
daných sľubov.
Nuž, veľavážené Národné
shromaždenie, všetko to sme my vopred vedeli a s tým
aj počítali; ľahko sme tak mohli učiniť,
lebo naše kroky neboly vedené záujmom stranníckym
alebo túhou po osobnej sláve. Naše vierovyznanie
je to, že strana nie je cieľom, že strana nie je
niečo, čo stojí nadovšetkým,
ale že strana je iba prostriedkom k dosaženiu cieľa;
poslanci strany nemusia byť totiž takými pošetilci
- a mohlo by to byť i pre národ škodlivé
- ktorí, ak chcú sa niekam dostať a nejakého
cieľa dosiahnuť, museli by ísť priamo cez
všetky prekážky a hlavou do múra. To nemôžu
učiniť, a to tým väčšmi nie,
lebo nejednajú len za svoju osobu, ale vedú za sebou
tisíce svojho národa a za to nesú zodpovednosť.
To by bola politika hazardná, ktorá by riskovala
na jednu kartu všetko. To môže učiniť
jednotlivec pre svoju vlastnú osobu a môže i
svoj vlastný život zahodiť, avšak nemôže
to učiniť ten, kto by svojím krokom poškodil
svoj národ alebo priamo by ohrožoval život svojho
národa. (Souhlas maďarských poslanců.)
My, ktorí sme sa podujali zastupovať náš
národ, dlžni sme mu zodpovednosťou a tento národ
bude vždy udávať smer naším krokom,
nehľadiac na to, či sa to bude ľúbiť
každému a či nie. Maďarský národ
prevádzal cez storočia politiku zásad slovom
i mečom, a ač nadobudnul tým veľa cti
a slávy, bolo mu to predsa len na škodu, lebo kým
jeho súsedia, ktorí počítali tiež
s možnosťmi, zmohútneli, dotiaľ my pri všetkej
našej sláve sme sa hubili a ničili. (Výkřiky.)
Pamiatka bojov a nesmrteľných hrdinov je svätou
i vtedy, ak vzišla z toho zkaza pre národ, avšak
práve z peršpektívy dejín je taká
práca tých mužov národa, ktorí
vo svojej dobe boli vystavení veľa útokom a
podozrievaniu, keď múdre a rozvážne ponímali
prácu o záujmy národa a berúc v úvahu
tiež eventuality, slúžili svojmu národu.
Avšak my predsa len túto cestu volíme, lebo
za dnešných pomerov vidíme, že tým
najlepšie poslúžime nášmu národu.
Nie je tu reči o odhodení zásad alebo o kompromise,
avšak chceme uskutočniť to, čo sa uskutočniť
dá, a chceme zachrániť to, čo možno
zachrániť; lebo máme hodnoty, ktoré
snáď nesú v sebe zárodok udržania
Maďarstva a jestliže tieto dnes nezaistíme, budú
ony zajtra snáď naveky pre Maďarov ztratené.
(Výkřiky.) Naše zásady sme nezradili,
avšak ako politikovia nikdy nesmieme púšťať
so zreteľa eventuality a nutnosti. (Souhlas maďarských
poslanců.) V ruskom zajatí boly doby, keď
sme sa živili chlebom, pečeným z krmnej repy
a niečim, čo bolo varené z neznámeho
zrna; zjedli sme to, lebo nebola iná eventualita, zjedli,
lebo ukladala to nutnosť. Čo by sa bolo s nami asi
stalo, keby sme boli zaujali zásadné stanovisko
a riekli, že to nechceme, lebo to nie je pre človeka,
lebo tým zriekame sa našej ľudskej podstaty a
zriekame sa práva na lepšie. Zaiste by nás
boli pekne zahrabali do sibírskeho piesku.
Ani jeden národ nemôže sa tedy vzdať toho,
aby počítajúc eventualitami, opatril si to,
čoho je mu treba k udržovaniu života, a to ani
vtedy, keby mu patrilo viac alebo niečo lepšie. To
však nemôže znamenať a nikdy ani neznamenalo
to, že by sa nemohol snažiť nadobudnúť
úplnosť svojích práv a že by z
ních mohol upustiť čo len o jotu.
To je naše stanovisko určité a zreteľné,
a kto si je vedomý svojej zodpovednosti, nemôže
iného stanoviska zaujímať. Toto stanovisko
však žiadnym spôsobom neznamená podporovať
vládu za každú cenu; to môže povedať
len zlomyseľnosť alebo krátkozraká hlúposť;
ba toto stanovisko čo najdôraznejšie vyjadruje,
že o tom môže byť reč len vtedy, ak
bude rovnosť aj v praxi prevedená. My sme s rozvahou
snášali v minulosti obviňovania z iredenty,
ktoré obviňovania však už od tých
čias zanikly a teraz musíme tiež s kľudným
svedomím počúvať obviňovania
s druhej extrémy, ak môžeme tým poslúžiť
nášmu národu.
Sme odhodlaní k najkrajnejšiemu boju, ktorý
bude o veľa ostrejší ako dosavádny a ktorý
použije všetkých prostriedkov, jestliže
nebudeme vidieť, že snahy o zkracovanie Maďarov
na celej čiare ustávajú a že maďarský
ľud bude brať pomerne k svojmu počtu účasť
na pozemkovej reforme.
Keďže však máme nádej, že krivdy
na Maďaroch páchané budú odčinené,
zaujmeme vyčkávacie stanovisko až do uskutočnenia
rovnoprávnosti a do najúplnejšieho zabezpečenia
všetkých naších žiadostí a
podmienok. (Potlesk maďarských poslanců.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo pan posl. dr Holota. (Posl.
dr Blaho: Nie je prítomný!)
Není přítomen, ztrácí slovo.
Dále má slovo pan posl. dr Korláth.
Posl. dr Korláth (maďarsky): Vážené
dámy a pánovia! Nemôžem zamlčať
ten pocit, keď zástupci veľmocí, uzavierajúci
mier r. 1919, pričlenili k Československej republike
štyri župy pod severo-východnými Karpaty,
a to župu ugočskú, berežskú, užhorodskú
a marmarošskú, to je dnešnú Podkarpatskú
Rus, na prianie spoločností, každopádne
bez zmocnenia, a potom podívali sa na mapu, na výsledok
svojej stvoriteľskej práce, sami boli postrašení
tým nemožne dlhým a úzkym útvarom,
ktoré sa podobá vrecu pre plodiny. Predstavovali
si, že predsa len nebude docela dobre "oslobodeným"
národom v Podkarpatskej Rusi, ktoré národy
sú v najspodnejšej časti tohoto dlhého
vreca a od ústia tohoto vreca, t. j. od Prahy na 1200 km
a od jeho najvzdialenejšieho okraja na 1500 km. Veď
utvorili také položenie, ako keby na pr. Londýn
bol hlavným mestom Chebska a tedy strediskom jeho administratívy
a hospodárskeho života.
K odstráneniu tejto okatej chyby - práve tak ako
systému "náhražkového" z doby
války, keď nebola novinka ani múčna
náhražka, ani tuková náhražka,
ani náhražka streľného prachu - vynašli
podľa právnej zásady sebaurčovacieho
práva národov autonomiu Podkarpatskej Rusi, ktorá
bude povolaná, aby dala tým na spodok tohoto vreca
nagniaveným národom voľného vzduchu
a voľného pohybu.
Oni to aj urobili, pojali to do smluvy a inartikulovali to aj
v ústavnom zákone Československej republiky,
avšak aby to bolo uskutočnené v dobe čo
najkratšej, ponechali to československým vládam.
A to bola tá chyba, dámy a pánovia, lebo
československé vlády možná už
pri uzavretí mierovej smluvy a od tých čias
ešte menej majú na mysli poskytnúť národom
tohoto územia voľného vzduchu, nahradeného
autonomiou do ústavného zákona pojatou, ba
naopak, od tej doby zhotovili vrece z nepredyšného
plátna pomocou ciel na hraniciach rôznych zemí
a pomocou oktroja cestovných pasov, tak že nám
došiel každý dech proti Rumunsku, Maďarsku
a Poľsku, hoci zeme tie sú len na pár kilometrov
od nás. Všetky naše styky nútení
sme riadiť na Prahu, vzdialenú na 1200 km. Táto
obrovská vzdialenosť a nesnesiteľná výška
železničných tarifov sú príčinou
toho, že je u nás bieda a mizeria štabilizovaná.
Naše suroviny, víno, pšenica, dobytok, ovocie,
palivové drevo a všetko môžeme zpeňažiť
len za cenu o 10, 15 až 20% lacnejšie, ktorá
zbýva po srážke obrovských dopravných
nákladov a naša továreňská výroba
- ak možno vôbec v Podkarpatskej Rusi hovoriť
ešte o továreňskej výrobe - ocitá
sa v rovnakom položení.
Od blízkeho Lvova, Bukoviny, Marmaros Szigetu, Nyíregyháze,
Budapešti, ako našich dosavádnych trhovísk,
oddeľujú nás cla. Avšak i české
továreňské výrobky dostávame
o 10, 15 až 20% drahšie pre veľkú
vzdialenosť a železničné tarify. A tak
zkrátka, my sme nútení lacno vyrábať
a všetky výrobky draho kupovať, čím
stupňuje sa naša chudoba v biedu a mizeriu. A tak
u nás autonomia nie je heslom, iredentistickou propagandou,
ale životným požiadavkom, ktorý ani jediná
strana neopováži sa vynechať zo svojho programu.
Pri posledných voľbách volá po tom 135.000
voličov prostředníctvom svojich zástupcov,
a totiž je to prvotriednym požiadavkom viac ako troch
štvrtín celého obyvateľstva, a tiež
poslanci vládnych strán podujali sa toho pred ľudom,
avšak tu v parlamente opúšťajú ako
autonomistický program, tak aj ľud. Preto nemohly
vládné strany vo voľbách sohnať
viac ako 40 až 45 tisíc hlasov vzdor všetkej
krvi, paliciam, úradnému nátlaku a sľubovaniu,
a len pomocou vypožičaných centralistických
hlasov dostali sa do parlamentu, preto sa tu vzdávajú
autonomie a zamlčujú biedu nášho ľudu.
Bol by som však nespravodlivým, keby som povedal,
že autonomia Podkarpatskej Rusi neprejavuje sa v ničom.
Veď má rusínskeho guvernéra a jej rozpočet
je uvedený vo zvláštnych položkách
v rozpočte na rok 1927. Ak pozorujeme však bližšie
zástoj guvernéra, môžeme bez akejkoľvek
malície zistiť, že obor pôsobnosti guvernéra
vzťahuje sa len na jeho vlastné fyzické životné
funkcie, totiž môže jesť, piť, spať,
avšak ináč nesmie sa do verejných záležitostí
vmiešovať, nie je odpovedný nikomu, dôvery
ľudu nikdy nepožíval, nikdy nebol iným,
nežli vládou menovaným a dobre plateným
úradníkom guvernérskej sinekúry, systemizovanej
k tomu účelu, aby bol zaslepený čistý
zrak cudziny. Poneváč nesluší vláde
aby pracovala eskamotážou a zavádzala úmyselne
veľmoci, ktoré za autonomiu ručia a žirujú,
mohla by, keby jej išlo opravdu vážne o heslo
sporivosti, naozaj škrtnúť z rozpočtu
náklady na miesto guvernéra.