Středa 20. října 1926

Posl. Tučný: Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno k oněm částem vládního prohlášení, kde se dotklo hospodářského stavu v naší republice, několik stručných poznámek. Po řadu měsíců letošního roku celý zaměstnanecký svět má vážné starosti o to, jak zdolati těžký životní osud, který jej v přítomné době postihl, a jak zdolati ještě těžší životní osud, který jej čeká v nejbližší budoucnosti v zimním období.

Miliony pracujícího lidu čekaly v tom okamžiku, jak nová vláda Československé republiky bude reagovati na těžký hospodářský stav, na těžkou životní úroveň pracujícího lidu, jaké odezvy najdou jeho starosti na nejpovolanějších místech, poněvadž v první řadě je to vláda, která má největší vliv na vytvoření osudu veškeré naší společnosti. Ty miliony pracujícího lidu byly po přečtení vládního prohlášení jistě velmi trpce zklamány, poněvadž prohlášení pana min. předsedy mohlo by býti krátce charakterisováno slovy, že se nic nestalo, a další prohlášení, exposé pana ministra financí, mělo jedinou tendenci, aby to, o čem se mluví jako o hospodářské krisi a o krisi výrobní, označilo za takové, že to vlastně nestojí ani za řeč.

Pan ministr financí řekl: Není krise výrobní, máme pouze 3.2% nezaměstnanosti. Pan ministr financí řekl: Není drahoty, protože index životních nákladů, pokud se týče velkoobchodních cen, od ledna do září stoupl jen o několik jednotek, takže nedělá zvýšení ani celé jedno procento. Index maloobchodních cen zvýšil se tak, že zvýšení nečiní ani 3% zvýšených výrobních nákladů. A dodal k tomu: Buďme rádi, že máme zemědělská cla, která zvýšila kupní sílu a tím také pracují ke zmírnění průmyslové krise.

Lituji, slavná sněmovno, že právě tak nevážně je posuzována hospodářská situace v našem státě a zejména pracujícího lidu na těch nejpovolanějších místech, kde jsme se domnívali, že najde nejživější zájem a také vyvolá nejvážnější starosti. A lituji také, že musím popírati správnost tvrzení pana ministra financí. Nebudu je popírati údaji soukromými, ať z vlastní nebo cizí zkušenosti získanými, nýbrž údaji úředními a pro zajímavost vezmu údaje jeho vlastního kolegy v kabinetu, pana ministra obchodu, který ve svém nedávném exposé - ne sice ve sněmovně proneseném - líčil obraz hospodářské situace a zejména výrobní krise takto: "V kovoprůmyslu klesla zaměstnanost oproti měsíci lednu letošního roku o 15-47%! Většina závodů, u nichž byla zaměstnanost zjišťována, vykazuje pokles přes 30%, ale počet nezaměstnaných stoupl pouze o 5-27%, protože závody raději omezovaly týdní dobu pracovní, nežli by propouštěly větší počet dělníků. Malý kovoprůmysl vykazuje také pokles přes 30%, průmysl smaltovaného zboží je zaměstnán sotva z 50% výrobní kapacity. V textilnictví vykazuje průmysl bavlny oproti lednu letošního roku pokles zaměstnanosti o 28.5%, průmysl vlny o 18%, průmysl hedvábí o 15%. V průmyslu sklářském pouze tabulárny udržely oproti roku loňskému stejnou zaměstnanost, ba snad o 4% ji zvětšily, avšak všechny ostatní druhy sklářské výroby vykazují také pokles: lahvárny v prosinci byly zaměstnány do 50% výrobní kapacity, nyní jen do 47%, výroba dutého skla v prosinci 57%, nyní jen 48.5%, skla litého a zrcadlového v prosinci 60%, nyní jen 50%. Celý průmysl sklářský, který v roce 1925 byl zaměstnán do 55% výrobní kapacity, vykazuje pokles zaměstnanosti jen do 50% výrobní kapacity. V průmyslu porculánovém je z normálního počtu 17.000 dělníků 1.800 dělníků úplně bez zaměstnání, 2.000 dělníků je zaměstnáno jen částečně. Většina továren pracuje jen omezený počet dnů v týdnu."

A je zajímavo, že v těchto úředních údajích pana ministra obchodu, téhož pana ministra, který před 3 týdny byl účasten otevření sklářské školy průmyslové v Německém Brodě, scházejí údaje ještě o jednom úseku sklářského průmyslu, o kterém pan ministr obchodu velmi dobře ví, a to o průmyslu domáckém, kterým na Jablonecku a Železnobrodsku v normálních dobách živilo se nejméně 8.000 dělnických rodin a z nichž v této době sotva 600 rodin je v tomto úseku průmyslovém zaměstnáno. (Slyšte!) Kdybychom, slavná sněmovno, vzali jen úřední údaje z těchto oborů průmyslových, z těchto pracovních odvětví, tož je to přece jen na snadě, že nezaměstnanost těchto odborů na celkové nezaměstnanosti průmyslu musí participovati daleko větším procentem než 3.2%, ačkoliv při tom ani pan ministr obchodu nepopírá, že i ostatní průmyslová odvětví jsou krisí zachvácena a zmiňuje se o tom jen suše, že krisí zachvácena jsou odvětví dřevoprůmyslová, zejména průmysl nábytku, že je krisí zachvácen průmysl koželužský a keramický.

Kdybyste chtěli jíti do důsledku v zjišťování nezaměstnanosti a v posuzování té číslice, kterou vyhodil, myslím, opravdu nerozvážně pan ministr financí, shledali byste se se zjevy, které nasvědčují přímo ironii, pro určitý průmyslový úsek tato doba, kterou prožíváme, má býti dobou sezonní a dobré konjunktury, a tu v oděvním průmyslu jen zprostředkovatelna na Betlémském náměstí, která zprostředkuje práci ve Velké Praze, zaznamenává v době, kdy v oboru oděvním má býti sezona, 1.117 nezaměstnaných krejčí a švadlen ve Velké Praze. (Slyšte!) Z toho je nejlépe viděti, jak krise zachvátila také průmysl oděvní. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.)

Vážená sněmovno! Není to ještě dostatečný a dokonalý obraz výrobní krise a stavu na pracovním trhu. Slyšeli jste z toho, co jsem citoval z exposé ministra obchodu, že sám ministr obchodu doznává, že továrny, aby se vyhnuly hromadnému propouštění zapracovaných dělníků, omezují obyčejně týdenní pracovní dobu, aby se těch zapracovaných dělníků nezbavily, protože by je snadno ztratily a při zlepšené konjunktuře by je pak těžko sháněly dohromady. A pracovní doba se omezuje více, než ministerstvo obchodu tuší. Neomezuje se jen na 36 hodin týdně, ale omezuje se také na pouhých 12 hodin týdně. A jestli dělník 12 hodin týdně zaměstnaný může býti počítán mezi stav zaměstnaný, to je, myslím, velmi problematická otázka. Všichni pánové mi potvrdí, že takto zaměstnaného člověka musíme započítati do stavu nezaměstnaných. Jestliže vezmeme otázku nezaměstnanosti a pouhé omezení výroby až do 12 hodin týdně, myslím, že ti, kteří z vlastních zkušeností a znalostí pracovního trhu líčí stav nezaměstnanosti, nijak nepřepínají skutečný stav, tvrdí-li, že nejméně 200.000 dělníků je nezaměstnaností postiženo a že nejméně 200.000 dělníků prožívá dnes těžkou existenční krisi. My ovšem při tom nezavíráme zraku před faktem, že nynější výrobní krise a z ní plynoucí nezaměstnanost není specialitou československou, ale že je pouhým úsekem světové krise. Ale přece jen při tom všem, že si tento fakt uvědomujeme, nemůžeme pustiti se zřetele druhou otázku, zda nejsou také příčiny domácí, které tuto krisi vyvolaly, ji udržují a které tuto krisi nechaly vyrůsti do nesnesitelných rozměrů. Musí býti zodpověděna otázka, zda ta krise musila těchto rozměrů dosáhnouti a zda musila se státi tak hrozivou. A já říkám, že toho třeba nebylo, že na tom zavinila velmi mnoho pasivita a bezradnost vlastníků výrobních prostředků, pasivita a bezradnost, která jde do takových mezí, že již oni sami ničí rentabilitu svých prostředků a že pracují k úplnému hospodářskému a výrobnímu rozvratu. Jako důkaz chci uvésti příklad z doby jen nedávno minulé. Když pardubická elektrárna potřebovala novou parní turbinu a vypsala ofertu na její zhotovení, ucházely se o práci tu tři z našich nejvýznačnějších firem: Škodovka, První brněnská a Daňkovka. Všechny tři oferty zněly přibližně na 1,600.000 Kč. A teprve po otevření ofert začalo konkurenční zápolení mezi těmito třemi firmami, které skončilo tím, že nakonec urvala zhotovení této parní turbiny sice Daňkovka, ale nikoliv za cenu 1,600.000 Kč, nýbrž za cenu 480.000 Kč. (Slyšte!) I laikové a dělníci s podprůměrným rozhledem usoudili velice správně, že při této oferované ceně není možno, aby byl zaplacen alespoň materiál a dělníkova mzda. To dělají, místo aby ukázali trochu dobré vůle, nervat a neubíjet se mezi sebou, nýbrž ohlížeti se po novém, jiném konsumentovi, a není-li možno nalézti ho doma, ohlížeti se po něm po případě za hranicemi. Že to jde, že je k tomu třeba jen trochu dobré vůle, o tom máme důkaz na Spojených strojírnách smíchovských. Stálo to jen, pozvati sem interesenty z Bulharska a ze Srbska, aby se šli podívati na naši Ervěnickou elektrárnu, která je dokumentem technické vyspělosti našeho kovoprůmyslu. A stálo to jen pohoštění komisí bulharské a srbské, snad to nešlo ani do velkých tisíců, aby to Spojeným strojírnám vyneslo zakázky, kterými mohou zaměstnati své dělnictvo na několik let. Může-li to dokázati jedna firma při dobré vůli, dokázaly by to také firmy jiné.

Vážená sněmovno! Zmínil jsem se o jednom úseku sklářské výroby, kde jsem se přesvědčil, že by bylo možno pouhou maličkostí ozdravět výrobu, odstraniti krisi, kdyby se našlo pro to trochu pochopení a kdyby se pro to našla pouhá chvilenka. Je to zase ten domácký průmysl sklářský na Jablonecku a Železnobrodsku. Nedávno při otevření té sklářské školy uváděl náš konsul z Bombaje příčiny, pro které poklesl vývoz bižuterního zboží do Indie, je to pokles značných rozměrů. Protože r. 1924 a 1925 vyváželi jsme do Indie až za 81 milionů Kč tohoto zboží, letošní rok bude vykazovati pokles nejméně o 30 mil. Kč. Ale pan konsul Lapar uvedl příčiny. Právě proto, že se tam našlo vydatné odbytiště, vrhli se tam všichni exportéři bez ohledu na to, jaké zboží se tam exportuje, a místo pěkného a broušeného skla a kroužků, na které si ti Indové tolik potrpí, vyváželo se tam zboží nebroušené, vyvolávala se nedůvěra k českému zboží, a tyto indické trhy obsadilo Německo, Francie, Čína a Japonsko. Chce-li se znovu utvrditi důvěra v českou výrobu a zboží, jest potřebí pouze, aby ministerstvo obchodu zakázalo export nebroušeného sklářského zboží, a důvěra v českou práci v Indii se znovu vrátí a bude u nás odstraněna do značné míry krise ve sklářské výrobě.

Z těchto příkladů jest aspoň částečně jasno, že stojíme před dokonalým úpadkem soukromopodnikatelského systému a že musí přijíti veřejná moc, a to v prvé řadě státní správa, aby do této anarchie a do této frivolity ve výrobním podnikání zasáhla exekutivní mocí a donutila, aby se v naší výrobě zavedl snesitelný pořádek.

Musí býti jednou vážně diskutována a také prováděna organisace výroby, abychom zjistili, kterým úsekem jsme překrveni, ve kterém úseku jsme zaostalí a kde již máme hospodářské mrtvoly, které bychom zbytečně umělými prostředky s vynakládáním velkých obětí a zbytečné energie chtěli ještě udržovati při životě. My jsme již po této účelné organisaci výroby kolikráte volali, poprvé tehdy, když jsme byli svědky anomalie v naší výrobě, že Vagonka zhotovovala vojenské šavle, zatím co Zbrojovka, které to patřilo, zařizovala se na výrobu automobilů. Od té doby jsme stále volali po účelné organisaci výroby a posledně za úřednické vlády prosili jsme pana ministra obchodu a veř. prací, aby se ujali iniciativy a dali podnět k tomu, že si tím získají velkých a snad nesmrtelných zásluh o zvelebení našeho hospodářského života a odstranění všech budoucích krisí. Bohužel, nestalo se nic, a jako vidíme bezhlavost a bezradnost v té velkorysé podnikatelské politice, tak je tomu i v detailech v našem podnikání výrobním.

Zatím co jsme počítali jistě poctivě a svědomitě na 200.000 nezaměstnaných a z toho s největším procentem právě z textilního průmyslu, kde jen na podpory jest přihlášeno za měsíc září 35.000 nezaměstnaných textilních dělníků (Slyšte! Slyšte!), povoluje se živnostenskými úřady a okresními politickými správami přímo bezhlavě práce přes čas také 2 hodiny denně. A nejen to, že se povoluje práce přes čas, právě v poslední době jsme zjistili, že v Ústí n. Orl. firma Hernych nechává pracovati 16tiletá děvčata, tedy mladistvé dělnice, až do 2 hodin v noci a že je zaměstnává plných 16 hodin denně za týdenní mzdu 50 až 60 Kč! (Slyšte! Slyšte!) To úřady trpí bez ohledu na nezaměstnanost a bez ohledu na zoufalý osud statisíců nezaměstnaných dělníků.

To jsou jistě těžké problémy hospodářské, které se ovšem nevyřeší útoky na 8 hodinovou dobu a na sociální opatření. Amerika, která nejméně trpí výrobní a hospodářskou krisí, si dosud nikdy na krátkou pracovní dobu nestěžovala, naopak, bude postupně zaváděti ne 48, ale 40ti hodinovou pracovní dobu ve formě 5ti denního pracovního týdně. A zatím co Amerika bude zaváděti 5ti denní pracovní týden, u nás budeme chtíti prodlužovati pracovní dobu na 10 a snad ještě větší počet hodin. A náš nejnebezpečnější konkurent - Německo, které nás skutečně z celé řady odbytišť už vytlačilo, nikdy si nestěžovalo na těžká sociální břemena, ačkoliv průmysl německý není o nic méně zatížen nežli průmysl náš. Naopak mohli bychom konstatovati, že všecko to, co je u nás, nemocenské pojištění, starobní a invalidní pojištění, úrazové pojištění, nese také průmysl německý a při tom ještě musí platiti poloviční kvotu na pojištění svého dělnictva pro případ jeho nezaměstnanosti. Tedy je to větší zatížení sociálními břemeny a přece tento nejnebezpečnější konkurent náš si na ta těžká, nesnesitelná břemena sociální nestěžoval.

Tyto problémy se ovšem nevyřeší recepty, které naznačil pan ministr financí a kterým já velmi dobře rozumím. On to nazval "solidaritou zaměstnanců na širší basi". Do srozumitelné mluvy přeloženo to znamená, aby stát, státní pokladna nemusila ničím na nezaměstnanost přispívati, ať si zaměstnané dělnictvo zaplatí a vydržuje ty nezaměstnané samo. Jestli tomu tak rozumí pan ministr financí, bohužel my a dělnictvo by tomuto receptu nerozumělo. Dělnictvo rozumělo by něčemu jinému, kdyby se totiž řeklo, jestliže je nucen některý podnik propouštěti a tím způsobovati nezaměstnanost, tož nejenom solidaritu zaměstnanců na širší basi, nýbrž v prvé řadě solidaritu celého podniku, všech podniků zaměstnaných, a potom solidaritu celé naší společnosti. (Výborně!) A když musí některý podnik propustiti 50 dělníků, kteří si vydělali ročně 4.600 Kč anebo 4.800 Kč, stačila by k tomu solidarita jednoho jediného člověka, aby osud těch nezaměstnaných byl zpříjemněn, aby je nečekal hladový osud, stačilo by, kdyby pan ředitel takového podniku, který bere 360 tisíc ročního platu, dal těm 50 propuštěným to, oč přišli újmou na výdělku. A domnívám se, že by zejména naše podniky, když musí propouštěti, velmi snadno udržely náklad na nezaměstnané, protože i při té krisi, která zachvátila náš průmysl, podnikatelské zisky jsou pořád úctyhodné a jdou pořád do velikých a velikých milionů. Snad nebude na škodu, když uvedu některý případ. Důlní a hutní společnost vyplácela 23% dividendy za rok 1925, Škodovy závody vykazují 34.8 milionů čistého podnikatelského zisku, továrny Chaudoir 10.7 milionů zisku, Ústecká společnost chemická 15 milionů zisku a kdybychom vzali počet nezaměstnaného dělnictva, které se rekrutuje z těch podniků, náklad na ty nezaměstnané nečinil by ani jeden jediný milion. Takovéto solidaritě by dělnictvo rozumělo, ale nerozumí takové, aby částečně zaměstnaný člověk, který vydělá 20, 39, 40 Kč týdně, z těch několika korunek, ze kterých má živiti celou rodinu, přispíval ještě na vydržování těch nezaměstnaných kolegů. Jestli kdo doporučuje tento recept, budiž mi odpuštěno, já v něm vidím nádech něčeho, co se bojím nebo lituji vysloviti, nádech cynismu.

Kdyby se ovšem, slavná sněmovno, jednalo jenom skutečně o 3.2% nezaměstnaných, my bychom se nedožadovali nějakých mimořádných opatření pro případ takovéto krise a nebylo by potřeba také apelovati na solidaritu zaměstnanců na širší basi. Odborové organisace naše by už si tu povinnost proti takovému počtu nezaměstnaných jistě do důsledků splnily, ale právě proto, že nejde o nezaměstnanost 3%ní, jak o ní mluví pan ministr financí, nýbrž o nezaměstnanost jistě nejméně 10%ní, je to nad sílu odborových organisací a odborové organisace takového zaopatřování nezaměstnaných opravdu nesnesou. A když tak si všimnete, jak se naše vláda, jak se státní správa chová v této těžké době k těmto odborovým organisacím, a když si všimnete, jak se chová k organisacím jiným, zejména k organisacím jiných stavů, tož vidíte markantně velmi nepěkný, velmi křiklavý dvojí loket, jímž se měří odborovým organisacím a těm druhým, kterého si tyto odborové organisace rozhodně nezasloužily. Panu min. financí je jistě dobře známa prakse, která se provádí při výplatě oněch obnosů, které odborové organisace vyplatily na účet státu nezaměstnaným. Pan ministr financí jistě dobře ví, že v době krise musely fondy, které sloužily pro potřebu nezaměstnaných, odborové organisace dotovati ne statisícovými, ale dnes už milionovými obnosy z jiných fondů. Unie textilního dělnictva v Liberci doplatila v měsíci červenci 2,400.000 Kč na fond pro podporu nezaměstnaných, textilní svaz brněnský doplatil již přes 1 milion a textilní svaz náchodský 1,300.000 Kč. A považte, slavná sněmovno, kolik jenom na úrocích ztrácí taková odborová organisace, když o refundaci se musí hrdliti po 3 až 4 měsíce. Kdo ví, s jakou úzkostlivostí, s jakou úzkoprsostí se povoluje 80%ní refundace a jak se úzkostlivě šetří, zdali jsou podmínky pro poskytnutí zálohy některé odborové organisaci, aby mohla vystačiti s výplatou i toho státního příspěvku a těch obnosů, které vyplácí na státní účet, vy byste se zhrozili, co je tu zbytečné úzkostlivosti a zbytečného šetření, a řekl bych škrcení tam, kde se jedná o desetitisíce nezaměstnaných dělníků. Ale jinde se, já bych řekl bohužel, stejná tendence neprojevuje. Jinde se tak nešetří, jinde se tak neškrtí. Já jsem viděl právě v poslední době příklad, jak je jinak vláda štědrá k potřebám určitého stavu, a že se neohlíží na statisíce nebo na miliony. Na Slovensku se teď zřizují rolnické pokladnice a zřizují se ve velkém počtu a ve velkém rozměru a každá z těchto rolnických pokladnic dostane do vínku subvenci z ministerstva zemědělství 250.000 Kč (Slyšte! Slyšte!) a za stejný obnos, do jakého jdou členské podíly, ministerstvo zemědělství přejímá také ještě státní garancii. Obchodní jednotě družstevní v Užhorodě vedle subvence ručí ministerstvo zemědělství za povolený úvěr přes 4 miliony Kč. (Slyšte!) Jednotě rolnických družstev v Bratislavě rovněž převzalo garancii za veliké milionové úvěry v různých peněžních ústavech. Bankám, na př. Moravsko-agrární a Průmyslové bance v Brně, i po sanaci ještě povoluje se pod garancií přímo ministerstva financí eskont směnek, aby mohly dále obchodovati. Tady je ruka vlády naprosto štědrá a nevidíme žádné úzkostlivosti, zda se při tom o něco nepřijde, nebo nějaká desítka milionů státní pokladně při tom neztratí. A dokonce, slavná sněmovno, se při tom trpí staré hospodářství v bankách, jako tomu bylo před sanací.

Všichni na průmyslové výrobě interesovaní činitelé shodují se v přesvědčení, že je to také úroková míra, která dusí náš průmysl, naši výrobu. Podívejte se, pořád se jenom o tom diskutuje a akademicky debatuje, zda bude a kdy bude možno aspoň o půl procenta úrokovou míru snížiti. Je to tak nasnadě. Když spočteme podnikatelský zisk Živnostenské banky a když k tomu připočteme to, oč se zvýšily za loňský rok na př. reservní fondy, z 39 milionů plus 14 milionů korun, o které byl zvýšen reservní fond, a když k tomu přimyslíme milionové roční platy celých desítek ředitelů, když to všechno dáme dohromady, já si dovolím tvrditi, a nebojím se výtky demagogie, že by to stačilo, aby úroková míra Živnostenské banky byla nejméně o 1% snížena. (Výborně!) Zde ovšem nikdo neprojevuje silné ruky, aby do těchto poměrů v bankovnictví zasáhl, aby aspoň po této stránce našemu průmyslovému podnikání pomohl.

Budiž mi prominuto, že jsem pronesl těchto několik kritických poznámek, ale domnívám se, že můžeme bráti za vážně míněné, co jsme slyšeli z prohlášení pana min. předsedy, že každá věcná, kladná kritika je vítána. Když je tedy vítána, tož budiž mně dovoleno říci také několik kritických poznámek k oněm tvrzením, která chtěla naznačiti, že zbytečně mluvíme také o drahotě, protože drahoty není, ježto index životních nákladů nezvýšil se ani o 1%. Konstatuji předem, že se statistickými číslicemi je možno prováděti různé eskamotáže podle toho, k jakému účelu jich kdo potřebuje a používá. Chce-li se ukázati na př., že náklad na životní úroveň postoupil o značný počet bodů, tož se přirozeně vezme v úvahu celkový index životních nákladů. Ale já prosím, aby se nezapomínalo, že mluvíme-li o drahotě, mluvíme o zvyšování cen za potraviny a je potom zbytečno a je myslím také eskamotáží, když se do toho indexu cenového béře index za průmyslové látky a potřeby a když se do toho zahrnuje také index bytový. Vezmeme-li index jenom toho, co se stále a nesnesitelně zdražuje, pak ovšem dostaneme jiné výsledky, než o kterých mluvil pan ministr financí, dostaneme takové výsledky, že od dubna letošního roku měsíc od měsíce index potravinový, ať šlo o potraviny rostlinné nebo živočišné nebo o ostatní, vesměs rapidně stoupá. Od dubna do září letošního roku index rostlinných potravin stoupl ne o 1%, nýbrž o celých 178 bodů, index potravin živočišných o rovných 100 bodů a vezmeme-li stoupnutí indexu ostatních potravin o 147 bodů a vezmeme-li průměr všech tří druhů potravinových, dostaneme zvýšení cenového indexu u všech potravin o 102 body, a poněvadž ten byl v dubnu 1923 a je v září 1925, tedy přepočítáme-li na procenta, nedělá to 1%, ani ne ta tvrzená 3%, nýbrž plných 13%. A my jsme mluvili úmyslně vždy o zdražování potravin, protože je nám známo, že dělnická a úřednická rodina - a je to také statisticky zjišténo - právě na výživu, na potraviny musí vynaložit 63.5% z celkového ročního příjmu a když to, co zkonsumuje dvě třetiny celého ročního příjmu, zdraží se o 13%, máme snad potom právo mluvit o nesnesitelném zatížení životní úrovně chudých rodin konsumentských, protože naproti tomu do této chvíle, od kdy se datovalo zvýšení tohoto celého indexu, index mezd nebyl zvýšen ani o jednu jednotku.

Z toho myslím, slavná sněmovno, že je také nad slunce jasnější, že nemůžeme věřiti tomu tvrzení, že by zemědělská cla, která přece byla signálem ke všeobecnému zdražování zejména potravin, byla zvýšila kupní sílu a že by byla způsobila zvýšením kupní síly na zmírnění průmyslové krise. Věřím, že mohla kupní sílu zvýšit, ale ovšem ne všeobecně, nýbrž jen u sedláků, u majitelů půdy, ale to se, myslím, neprojeví ve zmírnění průmyslové krise ani tolik, jako ve zvýšení vkladů u peněžních ústavů, kam si své vklady majitelé půdy odnášejí. (Posl. Dubický: Statistika mluví jinak!) Ta to velmi brzy prokáže, pane kolego! Ale naproti tomu jestli se skutečně zvýšila kupní síla u majitele půdy, který si bude moci koupiti o jedny boty více, tato kupní síla toho, kdo byl drahotou postižen, jest tak snížena, že mu na ty boty nezbude. A tím se potom nepomůže průmyslové krisi, nýbrž naopak thesaurací zbytečných zisků zemědělských producentů a snížením kupní síly konsumentů se průmyslová krise jen zvýší.

To jsou zjevy, které nasvědčují tomu, že zemědělství od té doby, kdy se začalo u nás s celní zemědělskou politikou, vede bezohlednou válku s výrobou průmyslovou a při tom ovšem tvrdí, že zase na druhé straně zvětšeným výnosem zemědělské půdy bude působeno také k ozdravění soukromého hospodářského stavu. Slyšeli jsme tvrditi právě včera pana dr. Zadinu, že by nezaměstnanost nemusela býti, kdyby ti, kteří jsou nezaměstnanými, chtěli vzíti práci tam, kde by k ní měli příležitost, to znamená v zemědělství. Abstrahuji od toho, za jakých podmínek se v zemědělství tato práce nabízí - za krajíc chleba s tvarohem a 6 Kč denně se těžko získává pracovní síla - ale kdyby to byla pravda, že za těchto podmínek jest příležitost ku práci, tož nevěřím, že by zemědělství mohlo zaměstnat všechno to průmyslové dělnictvo, které se výrobní krisí ocitlo v nezaměstnanosti, poněvadž by muselo zaměstnávati o celou třetinu více, než dosud jest celkově v zemědělství dělnictva zaměstnáno. Naopak vývoj pracovní v zemědělství ukazuje k něčemu jinému a p. dr Zadina se osudně mýlí, když tvrdí, že zemědělství poskytne příležitost ku práci, poněvadž se mohl již z úřední statistiky přesvědčiti o tom, že jest sice pravda, že zemědělství rok od roku vykazuje zvýšenou rentabilitu, že vykazuje zvýšenou výnosnost nejen celkově, ale i specificky na 1 ha, ale že při tom vykazuje stále a stále úbytek potřeby pracovních sil a tento úbytek potřeby pracovních sil za poslední 3 desetiletí dělal až plných 17% proti dřívějšímu stavu. Tedy my z toho nevidíme, že by to byl důsledek nějaké zlomyslnosti nebo neznalosti celkového vývoje na pracovním trhu. Jsem přesvědčen, že tu působí rovněž vytlačení manuelní práce prací strojovou, ale pak prosím, když jest to všeobecně známo, aby naše dělnictvo nebylo obviňováno ze sklonu k lenošení, že by v zemědělství práci nechtělo přijímat, v tom zemědělství, které při zvýšeném výnosu rok od roku vykazuje zmenšenou potřebu pracovních sil.

Lituji, že o těchto těžkých problémech hospodářských neslyšeli jsme ve vládním prohlášení nic, že jsme neslyšeli trochu věcnější a trochu objektivnější statistiky. Lituji toho proto, poněvadž se mně zdá, že tyto otázky, tyto hospodářské problémy jsou přece jen důležitější, nežli otázka, kdy a zač budou do vládní většiny získáni slovenští žudáci, kdy a zač budou do vládní většiny získáni Němci. Poněvadž, i když se to podaří, podaří se to jen na přechodnou dobu, na tak dlouhou dobu, dokud bude možno honorovati tuto účast ve vládní většině drahými koncesemi. Ale rozhodně se tím politické stability nedocílí. Změňte, pánové, nynější kurs protilidové politiky, zaměňte ho kursem politiky, která lidu dá práci a chleba, která povede ke spokojenosti milionů pracujícího lidu, a potom uvidíte, jak na spokojenosti širokých širokých vrstev lidových zabezpečíte nedotknutelnost existence Československého státu a jak docílíte na dlouho stability politické.

Očekáváme tedy od vás, od nynější vládní většiny, že určitě všechny podněty v naší interpelaci obsažené najdou u nás upřímnou a dostatečnou ozvěnu a že také v zájmu státu a v zájmu nejpočetnějších jeho vrstev budou také v nejbližší době realisovány. (Výborně! Potlesk poslanců strany čsl. národních socialistů.)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP