Středa 20. října 1926

Němci vstupem do vlády si nepopíratelně pomohli a prospěli. Vzpomeňme si, za jaké situace Němci do vlády přiskočili. Stará většina byla rozbita, nové nebylo, stát musil žíti, hledala se příčina krise. Skoro unisono všechny hlasy politických individualit shodly se v tom, že příčinou našich rozháraných poměrů a nemožnosti utvořiti důkladnější majoritu v této sněmovně v prvé řadě je volební řád. Měniti volební řád ústavně, na to nebylo většiny. Měniti volební řád ústavně nebylo také proto možno, že některé i české strany s tímto poměrným volebním řádem stojí a také padají. Nedivte se, že za těchto okolností počalo se uvažovati o oktroji. Nebudu se ničemu vyhýbati, jaké pak zapírání. Kdyby dnes přišla podobná situace, byli bychom bez vlády, byli bychom bez majority, a když jsme vyčerpali všechny ústavní prostředky, znovu by se musilo o tom uvažovati. Svůj stát přece nerozpustíme nebo nebudeme žádati za svolání nové mírové konference, aby nad námi vyřkla ortel smrti. Tak musil souditi každý politický člověk, tak jsem soudil já a tak soudili i mnozí jiní, kteří dnes mlčí. Rozdíl je právě v tom, že já nezapírám, kdežto druhý své odmítnuté plány zapřel a dává si to svojí ženou za dveřmi dosvědčovati, že on nic, on že má alibi, a zůstal hodným, dobrým Fridolínem. (Výborně! - Potlesk.)

Zachrániti německé voličstvo před nutností změny volebního řádu, to bylo v první řadě vlasteneckou povinností německých stran, neboť neklamme se, žádný volební řád, který by byl sděláván touto sněmovnou, nemohl by přinésti ty výhody německé roztroušené minoritě, jako právě nynější volební řád. Němečtí agrárníci a křesťanští sociálové měli více odvahy než němečtí sociální demokraté. Snad je to nepopulární, ale já právě pro tuto politiku mám hluboce vyvinutý smysl, leč právě proto jim přeji, aby to jednou s nimi dopadlo lépe, než to dopadlo se mnou. (Výborně! Veselost.)

Umínil jsem si nevyhnouti se žádné ožehavé otázce, a proto mi dovolte říci několik slov o aféře gen. Gajdy. (Slyšte! - Čujme!) Jsem k disposici. Bývám s gen. Gajdou ztotožňován, ale není pro to naprosto žádných dokladů. Kromě tvrzení p. posl. Davida, za mé nepřítomnosti proneseného na sjezdu čsl. strany socialistické v Brně, není pro to naprosto žádného dokladu. K této věci, poněvadž jsem neměl příležitosti zaujmouti jinak své stanovisko, konstatuji, že p. posl. David v době, kdy jsem byl jmenován ministrem nár. obrany, přišel ke mně a svou návštěvu a prosbu třikrát opětoval a žádal mne, abych prostřednictvím jeho dal vzkaz gen. Gajdovi, že se má ke mně dostaviti a bude mnou přijat. (Slyšte!) Odepřel jsem tomuto přání vyhověti proto, poněvadž Gajda byl voják, generál, měl svůj služební poměr ke svému ministrovi a já jsem byl s ním v této době několikráte ve styku v resortních záležitostech. A pak zdálo se mi, že p. posl. David má snahu, aby se nějakým způsobem zavděčil gen. Gajdovi. Pan posl. David znovu naléhal na mne, ubezpečoval mne o tom slovy, která jisté nebudou mnou pronesena výstižně, ale jistě byla daleko vřelejší, než je budu opakovati a reprodukovati. Vážená sněmovno! Pan posl. David prohlašoval, že gen. Gajda je nejlepší voják v Československé republice, abych nevěřil předsedovi Československé obce legionářské dr Patejdlovi, který prý s ním není na dobré noze. (Veselost.) Teprve po těchto prosbách slíbil jsem p. posl. Davidovi, že gen. Gajdu přijmu. Gen. Gajda druhého dne přišel a jednali jsme spolu o - prodloužení služební doby, o novelisaci známého zákona, týkajícího se branné povinnosti našich mladíků. Jako ministr jsem nikdy ani jedním slovem nemluvil se žádným generálem o nějakém převratu, a kdo to tvrdí, nezná můj poměr v ministerstvech, kde jsem kdy byl, to patří do snůšky neslušných zbraní proti mně vymýšlených. Gajda byl mně jinými činiteli, a sice velmi vlivnými činiteli odporučován jako dobrý a energický voják. Byly zde útoky na jeho minulost. Ty pokládám za nemístné. Jeho minulost byla předem známa (Tak jest!) a dosáhl-li přece nejvyšších hodností v armádě, nedovedu si to srovnati ve svém rozumu, kde je zde konsekvence. Vezměte, pánové, na vědomí: já jsem Gajdu nejmenoval ani generálem, ani náměstkem náčelníka generálního štábu, ani náčelníkem generálního štábu. (Posl. Remeš: Ale děláte mu obhájce ex offo!) Odpusťte, socialista, když vidí, že někomu se děje křivda, má státi na straně toho, komu bylo ukřivděno. (Tak jest! Výborně! - Potlesk.)

Generál Gajda byl najednou obviněn ze špionáže. Na to je pouze jedna odpověď. Měly-li úřady usvědčující materiál, měly Gajdu okamžitě zatknouti a ne ho nechati jezdit po republice. (Tak jest!) To se nestalo a proto promiňte, že je mi těžko věřit ve věrohodnost těch dokumentů. (Posl. Geršl: Pane kolego, můžete povědět sněmovně, proč se Gajdou vyhrožovalo na veřejných schůzích?) Za to nemohu odpovídat. (Posl. Remeš: Tak jste nevysvětlil nic!) Promiňte, pro vás ne.

Mám-li nedůvěru k těmto dokumentům, nedivte se, že tak soudím. Malá analogie: V předvečer sjezdu čsl. strany socialistické byl to p. dr Stránský, který ve svých "Lidových Novinách" publikoval také proti mně dokument z Vídně. Prý jsem v průvodu posl. Vojny v den mobilisace navštívil bývalého místodržitele knížete Thuna a prosil jej o to, abych byl osvobozen od vojenské služby a za to prý jsem slíbil poslušnost "Českého Slova". Pánům se stal malér. Já nikdy u Thuna nebyl, nikdy jsem s ním nemluvil a v den domnělé návštěvy, v den to všeobecné mobilisace velmi živě se pamatuji a svědecky to mohu dokázat i vedle posl. Vojny - jsem vůbec v Praze nebyl. Tedy když dokumenty, tedy aspoň poctivé dokumenty vytahujte. (Potlesk. - Výkřiky posl. Špačka a Myslivce.)

Způsob, jak se projednávala u nás aféra Gajdova, je neodpovědný a nadělal státu i armádě veliké morální škody. (Tak jest!)

Pan min. předseda ohlásil podání předlohy o branné moci. Je v zájmu obyvatelstva tohoto státu, aby předloha o branné povinnosti se projednala s největším urychlením. Aspoň v poslední chvíli nechť vědí branci, kteří dnes už dávno slouží, zdali půjdou domů za 14 nebo 18 měsíců. Zásadně jsem pro zkrácení služební doby vojenské, ale jako ministr národní obrany musil jsem uznat, že z ohledu na bezpečnost státu nejde to provésti ihned. S délkou služební doby je to tak jako s odzbrojením. Odzbrojí-li sousedé, můžeme odzbrojiti také a sníží-li služební dobu sousedé, můžeme ji také snížiti. (Tak jest!) Jen si všimněme, jak délka služební doby dnes vypadá v jednotlivých státech. Nebudu mluvit o Rakousku, Maďarsku a Německu, kde jsou abnormální poměry a kde se obchází mírové smlouvy, ale vzpomenu-li, že v Jugoslavii mají 18měsíční služební dobu, vzpomenu-li, že Francie má 18měsíční služební dobu, že Rakousko má dvouletou služební dobu, Italie 18měsíční služební dobu, Polsko dvouletou služební dobu a vzpomenu-li, že Rusko má dvouletou až čtyřletou služební dobu (Slyšte! Slyšte!) podle různosti kategorií a specielních zbraní a uvážíme-li, že mělo Rusko původně půl druhého roku dlouhou služební dobu a roku 1924 přišlo k přesvědčení, že ji musí prodloužiti a prodloužilo ji na dvě léta, snad uznáte, že to byly příliš vážné důvody, než aby se dnes tato otázka nějakým vtipem neb agitačním heslem dala odstraniti s denního pořadu. Každé zkrácení služební doby vyžaduje v prvé řadě postarati se o to, aby armáda měla s dostatek vycvičených instruktorů. Všechny přípravy k tomu dělati musí tato vláda a jest to v prvé řadě, jak správně zde bylo poznamenáno, vybudování řádného zákona o zajištění všech výhod, aby na vojně zůstali déle sloužící poddůstojníci. Tyto poddůstojníky nelze vybrati z jednoho ročníku, bude třeba dvou event. tří let. Jest třeba vyřešiti celou řadu technických otázek, pokud se týká specielních trup, jejich délky služební doby a budou-li všechny tyto předpoklady splněny, pak se stanoviska socialistického - a zde zájem socialistický jest identický se zájmem armády - v zájmu klidu musíme sáhnouti k odstranění všech zvláštností, výjimek a tak zv. osvobozování. Neboť právě osvobozovací akce demoralisuje armádu a vnáší v ní neklid. Když všechny věci provedeme, budeme moci sáhnouti k snížení služební doby, a já otevřeně pravím, a snad vás to překvapí, že nemá smyslu snižovati služební dobu na 14 měsíců, nýbrž buď na 18 nebo na 12 měsíců, a proto můžeme pak klidně snížiti služební dobu na 12 měsíců.

Vážené shromáždění, slavná sněmovno! Pan ministr financí rozhovořil se ve svém exposé finančním velmi obšírné o našich státních dluzích. Jest pravda, máme jich habaděj, okrouhle 35 miliard. (Výkřiky posl. Jílka.) Jejich zúročení, úmor a správa stojí nás ročně půl třetí miliardy. Bohužel, neshledal jsem v této řeči jeden zajímavý pasus, který jsem očekával: Ani slovem nezmínil se pan ministr financí o ožehavé otázce t. zv. reparací. (Výkřiky posl. Bolena.) Spatřuji v tom chvály hodné odhodlání vlády a pana ministra financí, odmítnouti jakékoli placení reparací. V té snaze bude vláda podepřena jistotně celou sněmovnou bez rozdílu národností a bez rozdílu politického zbarvení.

Budiž mi dovoleno, abych otázku reparační několika slovy naznačil a její podstatu osvětlil. Podle úmluvy ze dne 10. září 1919 v Saint-Germain jsme povinni na částku jedné a půl miliardy zlatých franků za osvobození čtyř států, Polska, Rumunska, Jugoslavie a Československa zaplatiti polovinu, to jest 750 mil. zlatých franků. To je t. zv. liberační, čili osvobozovací poplatek. Kromě toho do reparační pokladny podle čl. 208 mírové smlouvy saint-germainské a čl. 191 mírové smlouvy trianonské máme zaplatiti hodnotu převzatých statků po bývalé říši rakousko-uherské. Jaké jsou to statky? Železnice, kasárna, soudní budovy, státní lesy, státní podniky atd.

Odhad těchto statků, převzatých po Rakousko-Uhersku, děl se ve zvláštní komisi v Paříži, Commité des biens cédés, jejímiž delegáty byli zástupce Francie, Anglie, Italie a Československa. (Posl. Roudnický: Kdo tam byl za Československo?) Za Československo inž. Koller, velmi svědomitý úředník, který si tam získal opravdových zásluh. Práce trvala několik let. Dnes je ukončena. Resultát je přímo děsivý. Odhad italský je největší mají také největší zájem na tom. Odhady francouzský a anglický se sobě rovnají, jsou poměrně nižší, ale pro nás ve své výši naprosto nepřijatelné. Československo nepřistoupilo na žádný z těchto návrhů a oznámilo svým zástupcem ke každému návrhu své minoritní votum.

Nechci předcházeti vládu, ona sama nesdělila slavné sněmovně příslušné cifry, nechci předcházeti vládu, pokud ona sama neřekne, kolik miliard spojenci na československém státě žádají. Ale k ilustraci odhadu francouzského a anglického, tedy toho nejnižšího, dovolím si přece říci několik cifer.

Za 1 běžný kilometr převzatých státních drah po Rakousku - povětšině jsou to dráhy pasivní - žádá na nás tento nižší odhad francouzský a anglický 1,700.000 Kč bez vozového parku. Počítáme-li, že vozový park representuje asi 17% stavebního nákladu 1 km drah, mezi nimiž jsou i dvoukolejné, přijdeme k ohromné cifře, že reparační komise bude na nás žádati za 1 km těchto drah okrouhle 2 mil. Kč. (Slyšte!) Budiž mi dovoleno, abych to přirovnal, což nejlépe bude ilustrovati poměry, s akcí, kterou jsme prováděli doma. Československá republika zestátnila po převratu celou řadu drah, menších i větších, mezi nimiž byly dráhy naprosto dobře prosperující před převratem i po převratu. Zestátnili jsme tyto dráhy různým způsobem, buď dobrovolnou úmluvou, nebo koupí akcií na volném peněžním trhu, a průměrně 1 km takto zestátněných drah přišel nás na 150 tisíc Kč (Slyšte!), tedy 150 tisíc Kč proti 2 mil. Kč.

Slavná sněmovno! V době, kdy snižují se reparace poraženým státům, v době, kdy Německu dělají se největší koncese hospodářské, kdy se vůbec žádných reparací dodnes nežádá na Maďarsku a Rakousku, kdy naopak Rakouský stát pod mezinárodní egidou je sanován z prostředků častokráte mezistátních, je vyloučeno, aby někdo mohl očekávati, že touto cestou dáme se hospodářsky zničiti. (Posl. dr Gažík: Čo robí Beneš?) Nemohu na to odpověděti. Vypadalo by to příliš osobně, a věc je tak vážná a důležitá, že nechci na toto pole zabočiti. Počítají-li se nám statky po Rakousku převzaté za předválečné zlaté koruny - Comité des biens cédés i finanční service u reparační komise rozhodla, že tyto statky budou se nám počítati v ceně předválečných zlatých korun - pak neochvějně musíme trvati na tom, jestliže jednou bylo tak rozhodnuto, aby také předválečné dluhy rakouské, které jsme převzali, byly nám počítány ve zlaté relaci. Podle slov p. ministra dra Engliše, převzali jsme 4400 mil. předválečných dluhů, podíl to připadající z Rakousko-uherského území na naši republiku. Tyto dluhy byly nám počítány v dnešní hodnotě, proto plným právem žádáme, aby také aktiva, která nám byla předána ve formě těchto převzatých statků, byla počítána v téže relaci. Nezapomínejme, že jde po většině o statky pasivní, jejichž hodnota není taková, jaká bývá udávána a naprosto neodpovídá pravdě, že by se mohla zlatem valorisovati. Chci uvésti několik příkladů, aniž bych slavnou sněmovnu zdržoval. Jaký šílený návrh je to, počítati převzaté statky ve zlatě v předválečných korunách! Naše nejlepší podniky světové pověsti těžce se drží a daleko pokulhávají s dnešní svojí hodnotou proti valorisované hodnotě předválečné. Všimněme si Živnostenské banky, peněžního ústavu, o jehož bonitě nikdo nepochybuje ani v cizině. Nominální hodnota akcie Živnostenské banky byla 200 Kč, dnes dostane se akcie na burse za 340 Kč, ne tedy za 1200 nebo 1400 Kč podle zlaté relace. Akcie Škodových závodů, rovněž známého to závodu, měly nominále 320 Kč, dnešní kursovní hodnota činí 602 Kč a ne tedy 6tinásobek. Vidíme to i u drah. V našem bursovním lístku je zvláště kotována duchcovsko-podmokelská dráha, jedna z nejaktivnějších dřívějších drah. Nominále této akcie činí 400 K a dnešní kursovní hodnota 920 Kč.

Konečně nesmí se zapomínati a nesmí ani zapomínati ti, kteří dnes o nás rozhodují, že jsme všechny tyto statky společnou rukou nerozdílnou, bez rozdílu národností na daních a současně při přebírání 4 1/2 miliardového dluhu krvavě již Rakousku zaplatili, a beztoho tento dluh byl nadělán po velké částce na účet zemí pasivních, kterých dnes nevlastníme.

Vláda musí proto trvati na tom, aby stejné měřítko bylo vzato zde pro pasiva, jako pro aktiva. Podle úmluvy z 10. září r. 1919 v St. Germain bude na nás naléháno a mělo to býti již v roce 1926 provedeno, aby stát vydal na přisouzený nám obnos 5%ní slosovatelné bony, slosovatelné od roku 1931.

Přicházím k závěru. Náš rozpočet nesnese nového miliardového zatížení, se svými financemi stali jsme se skutečnou oasou v rozvrácené střední Evropě. Docílili jsme toho ne lehce, ale nesmírnými obětmi. Dělnictvo je přinášelo ve mzdách a s ostatním obyvatelstvem na výši životní úrovně. Zavedli jsme v tomto státě nejkrutější a nejvyšší daně, jichž obyvatelstvo dále nemůže snášeti, prodělali jsme nejtěžší hospodářské krise, ale toho by obyvatelstvo tohoto státu nesneslo, aby všecky ty oběti, které nám umožnily stát konsolidovati, přineslo nadarmo.

Ode všech těchto požadovaných miliard, jaká to ironie, je nám milostivě dovoleno, abychom si odrazili náhradu válečných útrat ode dne 28. října 1918, dne to našeho osvobození, do podepsání příměří, t. j. do 3. listopadu 1918, tedy za 6 dní. (Slyšte!)

Zde naskýtá se nové vládě jeden z největších úkolů. To mně jistě nemůže nikdo říci, že bych byl odpůrcem Dohody, ale to pravím velmi hlasitě a jasně na všecky adresy: Reparace platiti nemůžeme a reparace platiti nebudeme. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Blaho. Dávám mu slovo.

Posl. dr Blaho: Slávna snemovňa! Náš premier Švehla nazval vstup Nemcov do vlády historickým momentom. Každý mysliaci politik porozumel tomu a loyálne prijal jeho prehlásenie. Jestli Nemci, ktorí v tejto republike bydlia, platia dane, konaj ú štátne povinnosti a ako národ pomerne vysokej kultúry prehlásia, že stavaj ú sa na pôdu tohoto štátu, na platformu tej to republiky, nemôže byť námietky proti tomu, jestli prehlásia dobrovoľne, že chcú spoluvládnuť s nami, spolupracovať na rozkvete tej to republiky. To každý reálny politik môže len vítať a z toho sa tešiť.

Preto je podivné, že strany, ktoré teraz prešly do opozície po rozbití koalície, stávaj ú sa nervóznymi, nepokojnými nad týmto faktom a že nielen ony samy ústami svojich rečníkov, ale aj ich orgány akosi bagatelizujú a zosmiešňujú túto skutočnosť a svolávajú všetko možné proti tomu, bijú na poplach, berú si na pomoc drahotu, nezamestnanosť, ba práve strašia verejnosť a i cudzinu príšerou hladu.

Slávna snemovňa! Myslím, že tento spôsob politického boj a nie je dobrý, ani rozumný, poneváč má veľmi škodlivé a špatné následky pre ďalší vývoj nášho politického života. Mne sa zdá, že táto rozčulenosť socialistických strán je skôr plačom nad ztrateným Jeruzalemom, (Tak je!) než nejakým rozumným dôvodom, ktorý by mal zakryť práve tento strach. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.)

Vážená snemovňa! Keď dr Czech sedel na predsedníckom stolci, na ktorý síce nikdy neprišiel, ač peniaze bral a keď sociálni demokrati nemeckí robili vládnu koaličnú politiku, vtedy to nebolo národnostné nebezpečie, vtedy nebol ohrožený charakter nášho národného štátu, ale celkom sa to pokojne a kľudne trpelo. Jestli sme ako veľký člen starej koalície snášali túto politiku iniciatívy socialistickej, robili sme to k vôli štátu, robili sme to k vôli pokoju, poriadku a mieru v našej republike, rozhodne za veľkých obetí a za častého nesúhlasu našich voličov. A keď teraz občianské strany a zvlášte naša republikánska strana postavila sa na základ politiky svojho voličstva a na jeho žiadosť začala robiť politiku našich roľníkov, zemedelcov, tu sa nám to vytýka ako zprenevera, ako politika proti stranám robotníckym, proti stranám delníckym a socialistickým. Myslím, že my, keď robíme politiku našich voličov, politiku poplatníkov, sme na správnej ceste, konečne sme sa dali po 7ročnom ťažkom politickom jarme, ktoré sme snášali v tej to koalícii, za veľkých obetí na jedine pravú politiku. A nám určuje smer politiky práve len naše voličstvo, jeho potreby a jeho ťažké postavenie v týchto kritických, hospodársky nebezpečných dobách.

Pánovia, veľmi rýchle zapomínate na to, čo všetko sa stalo, keď hovoríte, že náš min. predseda Švehla podáva chudý program, že v ňom niet nič - sociálni demokrati to tvrdia a ich orgány - že to vlastne nebol program, že v ňom schádza idea, myšlienka. My známe nášho min. predsedu, ktorý rád vyjednáva, rád hovorí, ale nerád sľubuje a nehovorí nikdy prázdné fráze, ktorý doista mnoho myslí a mnoho chce a pracuje toľko, až obetuje sám seba, svoje zdravie, i svoju rodinu. Preto vytýkať nedostatok sociálneho cítenia v tom jeho prejave alebo nedostatok smyslu pre široké vrstvy robotnícke, je veľkou chybou, a ja by som to nebol od tých strán, pre ktoré on toľko obetoval, očakával.

Vážená snemovňa! Jestli sa nazýva vo stranách socialistických táto zmena vládneho systému, sostavenie tejto československo-nemeckej koalície, reakciou, myslím, že je to tiež neoprávnené, lebo my sme do tej to doby prisluhovali vždy žiadostiam širokých máss a vrstiev delníckych, riekol bych, viac mestských než žiadostiam širokých vrstiev venkovských, ku ktorým špeciálne my máme veľkú povinnosť. Ani občianske strany ako strany demokratické nikdy nebudú proti sociálnym potrebám tohoto štátu, ako včera povedal kol. Viškovský, že my nikdy nebudeme rušiť zákony na ochranu socialne slabých. Ale nápravu chýb, ktoré predošlá snemovňa narobila, budeme žiadať. Táto náprava bude v prospech nášho roľníka, nášho pracujúceho ľudu a v prospech poplatníka. To je našou povinnosťou v prvom rade.

Vážená snemovňa! Keď vidíme, že tieto opozičné strany začaly zvoniť na poplach v prvých dňoch tejto koalície a keď dnes konštatujeme, že sa tento poplach mierni, to potvrdzuje len to, že náš min. predseda uderil na správnu strunu, že nie sme vo špatnom vývoji v našej republike, keď sme prijali Nemcov a keď s veľkou stranou ľudovou dala sa táto vláda vo vyjednávanie. To ukazuje, že min. predseda to myslí vážne a že chce podľa síl a možností vyhovieť nielen tým novým koaličným členom, ale hlavne požiadavkom a potrebám nášho Slovenska.

Čo sa týka expozé p. min. Engliša, mal by som k tomu viac poznámok. U nás na Slovensku daňová reforma očakáva sa s veľkým napiatím. Ale ja, vážená snemovňa, nečakám tak veľa od tej daňovej reformy, lebo ako je známé, každá daňová reforma je dobrá pre finančného ministra, ale skoro ani jedna nie je dobrá vo 100% pre poplatníka. Dopadne to tak, ako to povedáme, špeciálne na Slovensku. Prečo? Ako vám je známo, kataster pozemkový je u nás tak spletitý, nedokonalý a chybný, že na základe tohoto katastru vyrubené dane nedajú sa ani v evidenci viesť, ani exekvovať, pretože v tomto katastre je taký neporiadok, aký je len v Albanii a nikde inde. To samé platí o Podkarpatské Rusi. Tedy hovorím, že na Slovensku je ešte asi 700 obcí nezameraných, nemajú ešte vôbec katastru žiadneho. Tieto obce reprezentujú asi 2,500.000 parciel, ktoré nie sú v pozemkových knihách, ktoré majú hranice len prirodzené. Je to tak na Slovensku i v Podkarpatskej Rusi. Vážená snemovňa, jestli sa minister financií nepostará o to, aby na Slovensko vyslané bolo 100 až 200 geometrov a kultúrnetechnických inženierov a týchto finančne dosť dobre nezabezpečí, podklad daňovej reformy bude u nás špatný a bude na naše pomery pasovať ako chomút daný inému zvieraťu než koňovi. Máme obavu, že ani táto finančná reforma nenapraví chýb a nedostatkov, ktoré vo vyberaní daní sa javia. Následkom tejto neúplnosti v katastre a v knihách pozemkových sú ohromné nesrovnalosti a veľká nespokojnosť na celom Slovensku. Preto upozorňujem pána ministra financií, aby reformu katastru čo najskôr previedol a skutkami dokázal, že to so Slovenskom mieni vážne.

Druhá otázka je rozdrobenosť a veľká roztrieštenosť našej pozemkovej držby. Zákon komasačný, ktorý práve pre pád koalície padol pod stôl, je pripravený, je treba len doplniť ho takými paragrafy, ktoré budú toto komasovanie robiť povinným a nenechajú na vôli obciam, čo ony komasovať chcú a čo nechcú, ináč komasovanie a vypracovanie katastru trvalo by 200 až 300 rokov, takže by sme sa reformy a poriadku nedožili.

Ďalej bude treba zmeniť tiež uhorský zákon o t. zv. trojdielnom hospodárstve. Dnes na Slovensku ležia úhorom ohromné plochy, čo súvisí s nemoderným obrábaním zeme zvlášte vtedy, keď minister s daniami neúhorí, ale nemilosrdne ich vyberá. Je treba tento zákon zrušiť a odborným poučením roľníctvo prinútiť k tomu, aby sa zmodernizovalo a zmenilo svoj systém hospodárenia.

Ešte by som si dovolil upozorniť pána ministra financií na praks finančnú, na spôsoby vyplácania subvencií. U nás to vypadá tak, že sa peniaze poukážu v mnohých oboroch v r. 1925 a v septembri 1926 tieto podpory ešte nie sú vyplatené. Je to pekné, rovnováha v štátnom rozpočte, štabilizácia sa veľmi krásne číta a imponuje nám a ešte viac zahraničným štátom, ale v praksi finanční orgánovia a šekový úrad majú docela iný spôsob výplat, než ako by sa vo skutočnosti zdalo. Na príklad melioračný fond, ktorý robí 30 mil. a v rozpočte je 7 milionov určené na meliorácie, je doposiaľ skoro mrtvý pre Slovensko, poneváč za 5 rokov na prevádzanie meliorácie za starej vlády sa vyplatilo na Slovensku v celku na 6 mil., tie ostatné buďto sa nevyplatily alebo zostaly v historických zemiach. Ja som očakával, že práve tieto praktické gravámina, myslel som, že tieto praktické sťažnosti budú prednášať naši ludáci, ale nepovedali to. Ja som rozhodne, ako doterajší člen bývalej vládnej strany, musel to tu pripomenúť, poneváč nemôžem nájsť lepšie fórum ako tu, a verejne poukázať na tento nepomer a na túto nespravedlnosť.

Kol. Hampl zo sociálne-demokratickej strany v jeho vecnej včerajšej reči povedal, že vlády odchádzajú, vlády prichádzajú, ale že delnícka trieda zostane. Ja na to môžem odpovedať, že vlády odcházajú, koalície sa rozpadávajú, ale prosím, zem ako pevná podstata nášho sedliaka a roľníka, ako najlepšieho poplatníka zostáva nezmenená a s ňou zostávajú na pevnej pôde, prosím, i roľnickí zástupci tohoto ľudu. Každému dať svoje, ale nikomu nič neubrať, ako my sme to doteraz nikomu neuberali, ale dopriať života nám, roľníkovi, tomu malému vonkovskému človekovi, ktorý skutočne tvorí základ štátu a základ poriadku. (Výborně!)

Kol. Buday tuná vzpomenul "Hrvatske Pravo". Je to orgán protisrbský, orgán záhrebských židov. On pravdepodobne nie je tak dobre o tom informovaný, ale ja na jeho mieste by som nebol tohoto orgána vzpomenul, ktorý nás privítal v jednom čísle, keď naša parlamentárna deputácia prišla do Jugoslavie, temer s tým, že sme radšej mohli zostať doma. On sa na tento orgán odvoláva. Prosím, tento orgán nezastupuje ani jediného poslanca. To je strana starčevičovsko-frankovská, ktorá nemá v horvatskom sneme ani jediného poslanca. Tedy je to orgán, ktorý pracuje na rozpore medzi Čechmi a Slovákmi, Horvatmi a Srbmi. Myslím, pánovia moji, že už je čas, keď sme si niekoľkokrát ruky podali, aby sme si chvíľu tú ruku v ruke držali a neodvolávali sa stále na toho horšieho nepriateľa. (Posl. dr Gažík: A predtým čo hovoril kolega Blaho?) Hovorím rovnako, že ja som vždy bol priateľom Jugoslavie, Horvatov, Srbov, Slovincov, pestoval som a pestujem vzájomnosť, ale keď je niekto jednostranný a ukazuje len jedno líco svojho obličaja, tak ho nemôžem brať za správneho priateľa, a preto by bolo bývalo lepšie, keby sa bol kol. Buday odvolával na iné orgány a nie na "Hrvatsko Pravo", ktoré nás veľmi kysele v Záhrebe uvítalo.

Ja by som končil jednou vzpomienkou práve na Jugoslaviu. Keď som tam bol pred dvoma rokmi návštevou, tak som mal príležitosť rozprávať s ministerským predsedom Ljubom Davidovičom, vodcom demokratov, a ten prehlásil i predtým verejne vo snemovni, že v Jugoslavii nie je možné vládnuť bez Horvatov, a to sa potom osvedčilo. On preto padnul, že chcel vládu s Radičom. Ale radikálovia si prizvali k sebe Radiča a vládnu s jeho sedliackou stranou až podnes. Ja by som len na toto ako na analogické u nás poukázal a hovorím, že i v našej republike nikomu nenapadne, ako bývalú vládu nenapadlo vládnuť proti Slovákom, lebo počuli sme, že sa tu hovorilo o istom vyrovnaní. Myslím, že je samozrejmé, veď pred zákonom sme si rovní. Jestliže snáď tá praks niekde na Slovensku v administratíve alebo iných veciach chybila, páni moji, nepripisujte to celku, nepripisujte to republike, ani štátu, ani Čechom, ale práve tomu, aby som povedal, tvrdému ťažkému politickému boju, ktorý tam medzi nami bol. V našej republike nemôže sa vládnuť bez Slovákov a ja nežiadam si žiadnej vlády v československom parlamente, v ktorej by Slováci zastúpení neboli. (Výborně!) Toto je základom nášho budúceho vývoja, toto je základom československej myšlienky a ďalšieho rozkvetu našej republiky Československej. A keď nie ako stranník strany ľudovej, ale ako príslušník strany republikánskej túto spoluprácu vítam a teším sa slovám, ktorá tu predniesol kol. Buday, je to dôkazom toho, že náš smysel pre slovenské potreby a náš záujem pre všetky otázky Slovenska, pre jeho životné problémy ako bol v našej strane predtým, bude i teraz vo stupňovanej miere. (Tak jest!)

Nemám príčiny, aby som pochyboval o úprimnosti nášho min. predsedu, ktorý nie síce bohatými slovy a nie veľkými frázami, ale jasne povedal, že chce poriadok, že chce mier, a my hovoríme, že chceme tiež robiť politiku poriadku, politiku chleba, politiku práce a konsolidácie v tomto štáte. V tom nás bude doista podporovať každý poctivý politik. A ja tiež stranám v opozícii hovorím, nech robia politiku tak poriadnu a slušnú, ako sme ju my robili s nimi v koalícii, aby si nespálili všetky mosty, ktoré tuná dnes vzpomenuli.

Naša strana bude hlasovať pre prehlásenie ministerského predsedu. (Výborně! - Potlesk.)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP