Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Haken.
Posl. Haken: Paní a pánové! Byl jsem
pověřen svým klubem, abych promluvil, pokud
krátký čas mi vyměřen, k předloze
učitelské. Úkol. který na mne klub
vznesl, je velmi smutný. poněvadž vlastně
mám promluviti pohřební řeč
k oněm učitelským snahám a přáním.
které české učitelstvo projadřovalo
již před válkou za Rakouska. Již za Rakouska
české učitelstvo žádalo za zrovnění
se státními zaměstnanci. Je pravda, že
tenkráte byl v učitelstvu z důvodů
nacionálních proud, který bránil hlasům,
volajícím po zestátnění učitelstva,
protože učitelstvo české bálo
se reakční klerikálně-byrokratické
kliky starého Rakouska, bálo se dostati se pod její
vliv a více nadějí chovalo k české
samosprávě, která mu byla v té době
více pokrokovou a více také nacionálně
spolehlivou.
Po převratu, po válce, byly naděje učitelské
vysoko vzníceny. České učitelstvo
domnívalo se, že v samostatném československém
státě, v němž presidentem jest učitel,
který vždycky jako učitel zastával se
zájmů učitelských, když "české
věci vrátí se do českých rukou"
- podle té fráze - také jemu dostane se uskutečnění
oněch přání, po kterých po
celá desetiletí volalo. Dnes předloženou
předlohou dostává učitelstvo pořádný
kopanec, dnes je odstrčeno, odkopnuto oněmi stranami,
v něž snad nejvíce doufalo. Je odkopnuto právě
v těch nejvyšších snahách, které
po tak dlouhý čas propagovalo a jichž uskutečnění
si žádalo.
Je to v prvé řadě otázka parity. Dnes
již netřeba míti oněch zřetelů,
které bránily učitelstvu za Rakouska zasazovati
se o postátnění učitelstva. Ovšem,
že něco tu zůstalo stejného, a to je
klerikálně-byrokraticko-reakční klika,
která právě tak jako ve starém Rakousku,
i v Československu nabyla moci, kterou čím
dále tím více uplatňuje. Ovšem,
že základ této reakce je ve vzrůstající
reakci kapitalistické, poněvadž ta obsahuje
v sobě všecky ony reakční snahy, jež
vidíme nyní čím dále tím
více se uplatňovati.
Po převratu byly naděje učitelstva posíleny.
Skutečně také dostalo se mu určité
parity se státními zaměstnanci, ale tato
parita dnes po sedmiletém trvání je pochovávána.
V §u 17 je sice fráze "v duchu parity",
ovšem my víme již předem, jak tento "duch
parity" bude vypadati. Kromě toho i materielně
je učitelstvo předloženým zákonem
silně postiženo. Zejména zavedení skupiny
D, do níž bude vřazen největší
počet učitelstva, zejména všecko učitelstvo
venkovské, je těžkým karabáčem
na učitelstvo. Učitelstvo v důsledku tohoto
zákona při zvýšené drahotě,
jež ustavičně stoupá, při zavedení
cel atd. bude spěti k soustavnému ochuzování
a k soustavnému poklesu své životní
úrovně. Nebude-li učitel ukojen materielně,
bude-li v důsledku tohoto zákona cítiti onen
kopanec, ono mravní snížení, kterého
se mu dostalo, pak dovedete si, paní a pánové,
představiti, jak práce ve školách bude
potom vypadati. A tu zapomněli jste při projednávání
tohoto zákona na všecky sliby, jež jste učitelstvu,
zejména po převratu, dávali, zapomněli
jste na všecky sliby, jež jste i při předložení
této předlohy venku na učitelských
schůzích učitelstvu učinili. A dnes
je předloha v tom stadiu, že bude i odhlasována.
Jak jinak, paní a pánové, jedná se
s kněžími! l za Rakouska volalo katolické
kněžstvo po zavedení kongruy, ale v tom reakčním
Rakousku se podařilo tyto hlasy umlčeti, podařilo
se choutky kléru ztišiti, a tak za reakčního
Rakouska nebyl uskutečněn kongrujní zákon.
Zato dnes, kdy se holedbáte Komenským, Husem a pokrokovostí,
velice rychle, bez průtahů, ba s náramným
tlakem, se zvýšenou rychlostí prosazovali jste
zákon kongrujní, zatím co pro volání
učitelů neměli jste nejmenšího
slechu.
Je přirozeno, že odhlasování tohoto
zákona bude míti pro učitelstvo nejen materielní,
ale také morální důsledky. Již
dnes je viděti, že učitelstvo je morálně
rozvráceno, (Posl. Bezděk: To jste se zase podřekl!)
- ne v tom smyslu, jak vy si myslíte, jejich organisace
nemají pevného vedení, je v nich rozvrat.
Česká obec učitelská, která
sdružovala všechny organisace učitelské,
je rozložena, rozpadla se, a že tyto nezdary na poli
organisačním budou míti vliv na další
práci učitelů ve školách, je
samozřejmo.
My jsme již ve výboru podali řadu pozměňovacích
návrhů. Snažili jsme se těmito návrhy
vrátiti učitelstvu paritu se státními
zaměstnanci, snažili jsme se, aby i po materielní
stránce bylo učitelstvo alespoň poměrně
ukonejšeno. Snažili jsme se dále vyprostiti učitelstvo
z vlivu reakční byrokracie. Marně. Naše
návrhy byly zamítnuty, naopak v předloze
zůstal pasus, ze kterého plyne, že celá
pragmatika má býti vydána pro učitelstvo
zvláštním vládním nařízením.
Co to znamená? Že učitelstvo je v rukou vysoké
reakční byrokracie, že jste učitelstvo
opustili a že učitelstvo nemá ve vás
ochrany. (Tak jest!) Věřím, že
zejména po stránce organisační učitelstvo
se zase vzpamatuje, že pozná, že Česká
obec učitelská, která sjednocovala všechny,
organisace učitelské, jediné byla s to, boj
za školské a učitelské požadavky
vésti a pro požadavky tyto bojovati. Dnes jsou organisace
učitelské roztříštěny
intrikami bývalých koaličních stran.
Bývalé koaliční strany samy intrikami
rozkládaly jednotnou organisaci učitelskou a tak
přivodily v ní rozvrat. V důsledku toho také
vidíme, že učitelstvo ten vážný
okamžik, kdy se jedná o jeho práva i materielní
postavení, nevyvinulo onen tlak na politické strany,
jaký vyvinouti mělo.
Prohlašujeme, že návrhy, které jsme podali
ve výboru, budeme opětovati i v plenu. Návrhy
těmi snažíme se vyhověti učitelstvu
v otázce parity, v naléhavých přáních
materielních a nedopustiti tomu, aby celá učitelská
pragmatika dostala se do rukou vysoké reakční
byrokracie. Žádám vás, pánové
a paní,, abyste v zájmu všeho učitelstva
v Československu podporovali naše návrhy, a
jistě že, tím splníte jen část
těch slibů, které jste učitelstvu
dávali. (Potlesk poslanců komunistických.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Vávra.
Posl. Vávra: Slavná sněmovno! Platové
zákony státních zaměstnanců,
učitelů obecných škol, obvodních
lékařů, jakož i úprava platů
duchovenstva církví a náboženských
společností státem uznaných byly zvláštním
způsobem kritisovány. Celá veřejnost
a zvláště státní zaměstnanectvo
čekalo, kdy konečně bude rozhodnuto, aby
nastal klid, aby státní správa netrpěla
a tím i naše obyvatelstvo.
Kdo dobře sledoval celé jednání odborných
komisí a zvláště ve výborech
sněmovny, jasně se přesvědčil,
že téměř každá politická
strana a tím více socialistická, snaží
se udělati si dobré oko u státního
zaměstnanectva, aby získala jeho přízeň,
lépe řečeno, hledala v něm posilu
své politické moci.
Bohužel láska šla příliš daleko,
byly podávány návrhy vyžadující
miliardových nákladů, které by stát
nesnesl, a proto směle mohu říci, že
to byla láska nepoctivá, neupřímná.
Dík náleží veliké svědomitosti
státního zaměstnanectva, které vystihlo
onu falešnou hru a demagogii a uznalo, že stát
může dáti jenom tolik, aby základy jeho
nebyly otřeseny.
Jsem pevně přesvědčen o tom, že
každý rozumný člověk a dobrý
vlastenec musil se vážně zamysliti, když
četl řeč přednesenou v, soc.-politickém
výboru panem min. financí dr Englišem,
který řekl nejvážnější
slova: "Jsme chudší, nežli jsme byli".
Řekl to veliký národohospodář,
muž, který se nemusí ohlížeti na
přízeň nějaké politické
strany, řekl to otevřeně, upřímně
a poctivě, maje na mysli zájem státu a jeho
obyvatelstva. Ale nejen to, dr Engliš vtělil
také do důvodové zprávy platového
zákona své správné názory,
proč tento zákon musí býti takový.
A co čteme v této důvodové zprávě?
"Cílem platové úpravy musí býti,
aby vyrovnala a uvedla v soulad zájmy jak zaměstnance,
tak i zaměstnavatele. To platí o každé
platové úpravě, zvýšenou však
měrou o platové úpravě státních
zaměstnanců, jimž povaha úkolů
jimi obstarávaných a způsob založení
a úpravy jich služebního poměru i v
demokratickém zřízení státním
ukládají zvláštní povinnosti
a určují zvláštní postavení.
Zájem zaměstnavatele-státu a v něm
ztělesněného veřejného zájmu,
se projevuje jednak jako zájem služby, t. j. řádného
obstarávání příslušných
úkolů státu jednak jako zájem státních
financí a národního hospodářství.
(Výborně!)
Z hořejšího vylíčení nynějšího
stavu platové úpravy státních zaměstnanců
je patrno, že tento stav nevyhovuje ani zájmům
služebním ani zájmům zaměstnanců
a pro svou neracionelnost ani zájmům státních
financí a národního hospodářství.
Časový postup - automatický postup do platů
vyšší hodnostní třídy -
a s ním souvisící časové povýšení
stejně jako šablonovitý nárok na automatické
definitisování - stabilisování - a
na přeřadění do vyšší
skupiny platové přivodily stav, který ve
svých konečných účincích
je s to ochromiti řádný chod správy
a zatížiti státní finance a tím
národní hospodářství měrou
neodpovídající hodnotě výroby
a finanční nosnosti státu. Tento vývoj
ohrozil by nejen stát v jeho existenci, nýbrž
i existenci zaměstnanců samotných.
S hlediska zájmu služby se doporučuje: 1. Odstraniti
přijímání a povyšování
zaměstnanců bez volných systemisovaných
míst, odloučiti časový postup od povýšení,
zároveň však vedle toho umožniti zaměstnanci
platový postup úměrný jeho výkonu,
i když nedosáhne místa systemisovaného
ve vyšší platové stupnici. Při
tom, bylo by zaměstnanci, který vůbec nebyl
povýšen, zabezpečiti, jestliže vyhovuje
služebně, přibližně tytéž
požitky, kterých dosahuje nyní časovým
postupem, a zaměstnanci povýšenému na
místo význačnější vyšší
služební příjem, než jakého
dosahuje dnes časovým postupem. Není žádného
důvodu, aby také u míst nejméně
důležitých, obtížných a
odpovědných a proto systemisovaných v té
které kategorii v nejnižší platové
stupnici nastalo zvýšení požitků
proti nynějšímu stavu, poněvadž
prakticky pouze úředník podprůměrný
není během své služební
doby ani jednou povýšen a nedosáhne tedy místa
význačnějšího. Automatický
postup jako základ platového systému možno
ponechati pouze u těch skupin zaměstnanců,
u nichž výkon služební se v podstatě
nemění.
2. Honorovati zaměstnance podle významu, odpovědnosti
a obtížnosti místa, které zastává.
Zaměstnanec, který zastává místo
důležitější, obtížnější
a odpovědnější, může právem
požadovati, aby byl honorován lépe, než
zaměstnanec se stejnou služební dobou, avšak
na místě méně významném."
(Výkřiky posl. Bergmanna.) Tomu, pane kol.
Bergmanne, vy rozuměti nechcete. (Posl. Bergmann:
Já nečtu jen Fischera, já mám životni
zkušenosti a těch vy nemáte!) Ale velmi
ubohé, promiňte, pane kolego! "Ale také
zájem státu vyžaduje, aby zaměstnanci
na místech důležitých byli lépe
honorováni, poněvadž je tím dán
jednak popud pro síly schopnější, aby
se samy snažily dosáhnouti takových míst,
jednak okolnost, že určité místo je
lépe honorováno, pro zaměstnance, jenž
místo to zastává, je vzpruhou k usilovnější
činnosti právě tak, jako naopak podlamuje
snaživost zaměstnancovu, dostává-li
na místě důležitějším,
obtížnějším a odpovědnějším
tentýž nebo dokonce menší plat, než
zaměstnanec konající službu na místě
méně důležitém, méně
obtížném i odpovědném.
S hlediska státních financí a národního
hospodářství jsou při vybudování
nového systému nejdůležitější
tyto momenty: 1. aby byl stanoven a nepřekročen
počet sil, nutných nezbytně k obstarávání
úkolů státu a aby byla provedena účelná
systemisace příslušných služebních
míst, 2. aby honorování sil bylo upraveno
nejen se zřetelem na zaměstnance a zájmy
služební, nýbrž i se zřetelem na
finance státu a nutný účinek úpravy
na národní hospodářství."
Tyto cíle a zásady musím silně zdůrazniti
a jsem přesvědčen, že naše živnostnictvo
rovněž tyto zásady plně uznává.
Státní zaměstnanectvo, učitelstvo,
jakož i jiné kategorie, kterých se platová
úprava dotýká, může býti
ujištěno, že živnostenský stav plně
uznává nutnost hospodářského
povznesení státního zaměstnanectva
(Výborně!) a prohlašujeme pevně,
že svědomité, poctivé a nestranné
služby mají plný nárok na řádnou
a spravedlivou odměnu. (Výborně! Potlesk.
- Výkřiky komunistických poslanců:
Proto budou míti dražší chleba!) V
Rusku máte ještě dražší chleba!
(Výkřiky komunistických poslanců:
To je váš argument, na jiný se nezmůžete!)
Nemáme také s nikým jiným co dělati,
než s Ruskem a s vámi.
My víme dobře, že státotvorné
státní zaměstnanectvo trpělo vinou
nešťastné politiky popřevratové.
Poctivá pravda, kterou živnostenská strana
při každé příležitosti v
parlamentě hlásala, je ta, že za každých
okolností musíme pracovati k tomu, aby byla zjednodušena
státní a samosprávná administrativa,
aby odstraněn byl těžkopádný
rakouský šiml, což by mělo veliký
národohospodářský význam tím,
že by vyneslo značné úspory státu
a všem jeho občanům. Věřím,
že platový zákon a služební poměr
zaměstnanců by mohl býti uspokojivější.
Ani restrikční zákon není vhod, a
tu se táži, kdo byl toho příčinou,
že při tvoření našeho samostatného
státu bylo přijato tolik zaměstnanců
podle svých politických legitimací? Což
pak není známo, že naše státní
správa Československé republiky, která
má ca 13 milionů obyvatel, zaměstnávala
a zaměstnává i dnes více než
dřívější ztroskotané Rakousko-uherské
mocnářství? Restrikční zákon
bude ohromným břemenem státu, poněvadž
budeme dlouhá léta platiti pense mladým lidem,
kteří budou dělati konkurenci jiným
zaměstnancům následkem případného
vedlejšího zaměstnání.
Jsou případy, že dobré úřednictvo
šlo předčasně do pense, šlo do
soukromých služeb a mnohdy pracuje v zájmu
nového zaměstnavatele proti státní
správě, od které bere pensi. Dále
jsou případy, že soudní rada šel
do pense, nebo dostal odstupné a otevřel si advokátní
kancelář, a mladý advokát, který
se v místě dříve usadil, ztrácí
klientelu. Stát mohl v tomto případě
ušetřiti a pilnému služebníku lépe
zaplatiti. (Předsednictví se ujal předseda
Malypetr.)
Systemisace míst, proti které bylo tolik namítáno,
musela nastati, neboť nastaly poměry přímo
neudržitelné.
Žádají-li se v zákoně náležité
schopnosti a ukáže-li se zvláštní
píle kteréhokoli zaměstnance, je docela spravedlivé
a i demokratické, dostane-li se mu zaslouženého
povýšení a lepšího honorování.
To není jen k dobru jeho, ale i k dobru státu a
tím také všeho obyvatelstva. Ten, kdo bude
rozhodovati a oceňovati dobré služby vykonané
v zájmu státu, musí to činiti,
jsa vědom své odpovědnosti,: úplně
nestranně a poctivě, a bylo by chybou již napřed
podceňovati představené jednotlivých
úřadů.
Ke kritice, že nastává značná
trhlina pro definitivní ustanovení v jednotlivých
odborech, bylo by potřebí říci, kdo
to zavinil a proč bylo nutno toto opatření
učiniti. Poctivě řečeno: bylo mnoho
těch, kteří zneužívali definitivního
ustanovení, přivedli značné ztráty
státu a samosprávě a rozumí se samo
sebou, že tím trpělo ostatní zaměstnanectvo
i obyvatelstvo.
Jsem plně přesvědčen, nastane-li náprava
a bude-li každý zaměstnanec konati svou povinnost
vůči státu jako svému zaměstnavateli,
bude také učiněna změna v jeho prospěch,
poněvadž žádný zákon není
na věčné časy. Měl jsem nejlepší
vůli při projednávání těchto
osnov jménem živnostenské strany uplatňovati
připravované pozměňovací návrhy
k požitkům soudců, jakož i k §u 75,
kde jsem navrhl, aby ředitelé škol uvedených
v §u 66 a přednostové odborů na státních
průmyslových školách, obchodních
akademiích, jakož i inspektoři živnostenských
škol pokračovacích obdrželi kromě
základního služného. které jim
přísluší jako profesorům nebo
učitelům, ještě funkční
přídavek, který se stanoví v ročních
částkách podle tohoto paragrafu.
Dále jsem navrhl, aby vládním nařízením
se provedlo zařazení míst ředitelů,
přednostů odboru na státních průmyslových
školách a inspektorů živnostenských
škol pokračovacích do stupnice funkčního
přídavku. Při tom buďtež zásadně
zařazena do I. stupnice místa ředitelů
vyšších průmyslových škol,
obchodních akademii a ústavů jim na roveň
postavených, jakož i vyšších zemědělských
škol, do II, stupnice funkčního přídavku
místa ředitelů středních škol
a učitelských ústavů, ostatních
průmyslových škol, mistrovských škol
odborných, zemědělských škol
rolnických, specielních a jim na roveň postavených,
jakož i místa přednostů odboru na státních
průmyslových školách a místa
inspektorů živnostenských škol pokračovacích.
Do III. stupnice funkčního přídavku
místa ostatních ředitelů. Je-li odůvodněno
zvláštními okolnostmi a rozsahem ústavu,
mohou býti u jednotlivých ústavů stanoveny
úchylky.
Rovněž k §u 79 jsem podal návrh, aby profesorům,
odborným přednostům, ředitelům
státních průmyslových a vyšších
zemědělských škol, obchodních
akademií, jakož i inspektorům živnostenských
škol pokračovacích zvýšilo se služné
po 15 letech o služební přídavek ročních
5.400 Kč.
Také k §u 142 jsem navrhl, aby profesorům státních
průmyslových škol, obchodních akademií,
odborných a vyšších zemědělských
škol započítala se celá předchozí
prakse odborně-technická, technicko-umělecká
a zemědělská, pedagogická a právnická
do let služebních.
Konečně k § 180 bylo mnou navrženo, aby
byl doplněn odstavcem 9, který by zněl: "K
návrhu ústředního úřadu
může vláda povoliti úchylky z ustanovení
odst. 6 a 7."
Tyto návrhy jsou úplně odůvodněny,
uvážíme-li nestranně a věcně
důležitý význam průmyslového,
obchodního, živnostenského a zemědělského
školství. Návrhy moje nesměřovaly
k tomu, vyzvednouti učitele a profesory průmyslových
a odborných škol z důvodů sobeckých,
nýbrž proto, že velké zásluhy jejich
mají býti nejvýš spravedlivě
odměněny, abychom tím pozvedli chuť
a lásku k práci, kterou vykonávají
na poli národohospodářském a kulturním,
neboť odborné školství je základem
všeho podnikání.
Je potřebí, aby veřejnost znala, jaké
jsou služební povinnosti a mimořádné
obtíže profesorů průmyslových
a odborných škol. A proto, vážení
pánové, slyšte! Pro velké množství
předmětů v každé třídě,
mnoho hodin rýsování a práce v dílnách
učí se od 8 do 12 a od 2 do 6. Poslední podvečerní
hodiny, kdy posluchači i profesoři již mají
nervy vyčerpané, jsou metodicky velice obtížné
a vysilující. Profesoři mají též
povinnost, v sobotu odpoledne i večer a v neděli,
vyučovati na odborných školách živnostenských,
které jsou ku školám průmyslovým
přičleněny, každý večer
pak od 6 do 8 na specielních kursech pro tovaryše,
mistry atd. Večer se též konají kursy
vojenské, odborné kursy plavebního úřadu
atd. O prázdninách v červenci a srpnu jsou
odborné kursy obchodních předmětů
a technicko-kreslířské pro vzdělání
učitelů škol měšťanských,
kteří hodlají vyučovati na živnostenských
školách pokračovacích. Tu vyučují
filologové a historikové živnostenským
písemnostem, matematikové kupeckým počtům,
účetnictví, směnkářství,
kreslíři a inženýři příslušným
oborům. Odškodnění nikterak neodpovídá
ztrátě prázdninové dovolené
a nemožnost oddechu se vždy vymstí na zdravotním
stavu profesorů. Protože je průmyslových
škol málo a protože připravují
bezprostředně pro výhodná produktivní
povolání, je nesmírný nával
studentstva z nižších škol středních,
z měšťanek, z praxe, takže se všude
přijímá a namnoze i překročuje
maximum. I v nejvyšších ročnících
i při maturitě je 40 posluchačů i
více. S tím souvisí obrovský počet
korektur jazykových, komerčních i technických.
Překotně rychlý vývoj technických
věd, obchodních a živnostenských usancí
vyžaduje stálého studia, modernisování
a přizpůsobování, sotva srovnatelného
s některým jiným typem školským,
a to stejně se strany praktiků, jak teoretiků.
Velké útvary administrativní, jakými
jsou průmyslové školy, na příklad
pražská, mající 21/2 tisíce frekventantů,
mají jediné místo ředitelské,
ač jednotlivá oddělení téže
školy jsou analogická samostatným školám
středním. Jedinečná nevýhoda
profesorů teorie, moderních filologů, matematiků,
historiků, kreslířů atd., jaké
nemá žádná kategorie profesorů
a úředníků akademiků, je, že
nemohou nikdy dostati místo spojené s funkčním
přídavkem, to jest, nemohou se státi nikdy
řediteli ani přednosty, poněvadž z příčin
technické administrativy, jako správa dílen
a pod., jmenují se na tato místa jen profesoři
z praxe. Tak jsou teoretikové přes společné
obtíže, zvláštnosti a nevýhody,
zbaveni kariéry, která jest všude jinde všem
přístupná.
Pokud se týče mimořádných úkolů
a služebních obtíží jednotlivých
odborníků, musím zde zdůrazniti, že
profesoři strojnictví vyučují ne dvěma
nebo třem, nýbrž osmi, desíti i více
samostatným předmětům učebné
osnovy. Jsou to: elementární stavba strojů,
vodní stroje, jeřáby, parní stroje
a turbiny, mechanika, nauka o pružnosti, tepelná mechanika,
technologie, matematika strojnická, deskriptiva strojnická.
Speciální kursy: automobilistický, modelářský,
strojnický, slevačský, letecký. vojenský
atd. Vážení přátelé, je
tudíž povinností, aby vláda při
nejbližší příležitosti pamatovala
na tyto profesory a platy jim podle jejich přání
náležitě upravila.
Také jsme plně pochopili a postavili se za oprávněné
požadavky Československé obce učitelské,
žádající úplnou paritu národních
škol s učitelem státních škol,
zrychlení postupu odborného učitelstva měšťanských
škol o 6 let, zrušení skupiny míst D pro
výměr činovného, paritní funkční
přídavek ředitelům škol a školním
inspektorům atd.,
Rovněž podporovali jsme požadavek Sdružení
ženských odborných škol k §u 74.
odst, 4, aby počáteční služné
obdrželi učitelé vědeckých předmětů
na odborných školách a učitelé
s 1. stupněm předběžného vzdělání
vůbec, služné stupně B třetí
platové stupnice atd. Požadavky profesorů a
učitelů cvičných škol byly plně
oprávněné, bylo však marné snažení
všem těmto tak důležitým a plně
oprávněným požadavkům vyhověti,
poněvadž stále bylo poukazováno na smutnou
finanční situaci státu, a vyšší
břemena pro obyvatelstvo stala by se nesnesitelná.
Přes obtíže, které nám byly sdělovány,
měla za každých okolností vláda
rozřešiti nejnaléhavější
otázku staropensistů. To jsou jedni z nejubožejších,
kteří na svá stará kolena trpí
bídou a největším strádáním.
Když si člověk vzpomene " jaké
hrozné miliony byly utopeny v nepoctivě vedených
družstvech, konsumech, bankách atd., a když pro
tyto staropensisty peněz nemáme, pak není
divu, že se nám hnusí ta neupřímnost
a hlásání sociální spravedlnosti
se stran socialistických.
Nejen strašná křivda, ale bezohledné
činy jsou páchány na našem maloživnostnictvu:
starý, zedřený živnostník musí
platiti hrozná daňová a sociální
břemena, a když pro bídu platiti nemůže,
je fendován a dokonce v dražbě prodány
mu hodiny, aby nevěděl, kdy je poledne, nebo zrcadlo,
aby neviděl šedivou hlavu nebo hluboké vrásky
z bídy na svém obličeji.
Čekáme na daňovou reformu a mohu říci,
že jsem zvláště zvědav, co tomu
ubohému zničenému stavu vinou nešťastné
nenárodohospodářské politiky tato
daňová reforma přinese. Nebude zase přinášeti
statisícové a dokonce milionové úlevy
kapitalistům a maloživnostenskému podnikání
nové šikanování, vedení a rozšíření
různých záznamů a vyplňování
všelijakých tiskopisů?
Nebudete chtít, aby ten ubohý živnostník
podal žádost o úlevu daňovou a dal vám
na žádost místo 5 Kč kolek 10 Kč,
to poslední třeba, co by měl pro svou rodinu
na snídani? Varuji s tohoto místa, aby další
šikanování a ničení existence
živnostnictva bylo prováděno. Dejte živnostnictvu
možnost života, nerozšiřujte bezohledností
bídu a strádání. Mějte smysl
pro poctivou práci v živnostenském podnikání,
ze které těží stát a celá
veřejnost! Nechceme nic zadarmo, nechceme, aby byla podporována
nepoctivost a neúčelnost ze státních
prostředků. My dáme veškeré své
schopnosti a síly k disposici, chceme však uznání
a práva, která nám náležejí.
Bylo velmi usilováno ze stran socialistických odstraniti
§ 213 tohoto zákona, který nepřipouští
žádnou nadparitu, lépe řečeno
povýšenost platovou nad státními zaměstnanci.
Známe již velmi dobře jejich metody, že
chtějí všude tam, kde mají moc. rozdávati
plnýma rukama bez ohledu, jak to dopadne. To by se instituce
sociální a zvláště nemocenské
pokladny jinak zařídily, to by jejich požitkový
systém jinak vypadal pro jejich milé z těch
nejmilejších.
A proto majíce na mysli a také v srdci pravou, ničím
nelíčenou demokracii, museli jsme se postaviti proti
tomuto nadpráví vedenému v duchu socialistickém.
My chceme rovnost v národě, my chceme služby
honorovati tak, jaké jsou zásluhy.
Smutné a velmi podařené bylo jednání
o §u 211, a kam jsme se dostali vinou nešikovné
taktiky! Jsem toho názoru, že § 211, odst. 2
byl pro všechny daleko přijatelnější,
než vyvolaný iniciativní návrh o úpravě
platů duchovenstva. Nyní se žehrá, ale
9. dubna r. 1920 byl přijat zákon 246, jímž
se zvyšuje kongrua duchovenstva římsko-katolického.
A kdo byl ve vládě? Pamatujete se dobře,
že to byl ministerský předseda Tusar se
socialistickým ministrem školství Habrmanem,
ministrem železnic dr Frankem a konečně
ministrem národní obrany Klofáčem.
Bylo nám spíláno, že jsme zpátečníci,
že zrazujeme národ, zatím co čeští
socialisté organisovali církev československou,
která navazuje na naši historii, oslavuje slovem i
písmem naše české velikány.
Jestliže jsme se docela neskrytě postavili za přednesené
přání patriarchy církve československé
p, dr Farského, činili jsme tak z ohledů
sociálních, poněvadž by to bylo ostudou
příslušníků, ano i státu,
abychom přihlíželi bídnému postavení
těchto reformátorů. Je to nepoctivá
hra vůči československé církvi,
pro kterou se na veřejných schůzích
mluví, ale pomoc existenční se jí
poskytnouti nechce. Tomu se říká ubohá
pokrokovost.
Čemu takové balamucení veřejnosti?
Proč stále hlásáte "pryč
od Říma", když v té době,
když jste měli politickou moc, neučinili jste
mimo převrat politický převrat v církvích
na jalovo nenáviděných? Prosím vás,
nechte té nepoctivosti vůči československé
veřejnosti, učte pravdu, neboť každá
lež se vymstí na naší generaci.
Ke konci mám upřímné přání,
aby veškeré státní zaměstnanectvo
konalo poctivé služby vůči státu
a obyvatelstvu, aby se chovalo naprosto nestranně. Vím
dobře, že by tomu všemu nejlépe pomohlo,
kdyby státní správa i samospráva byla
odpolitisována. Není-li tomu tak, musí býti
přihlíženo, že státní zaměstnanectvo
jen svědomitým a nestranným jednáním
docílí úcty a vážnosti.
Naše zásadní stanovisko a náš kladný
poměr ke státním zaměstnancům
náležitě odůvodňuje ve své
včerejší řeči kol. Pekárek
a proto bylo by zbytečno je opakovati. Nicméně
chci s tohoto místa do řad těch, jichž
se požitkový zákon týká, prohlásiti,
že úpravě platů státních
zaměstnanců jsme se nikdy nestavěli v cestu.
Taktéž nyní, kdy jedná se o konečné
rozhodnutí a kdy ani v nejmenším neváháme
zvednouti ruky své pro její uskutečnění
hlasováním, nežádáme vděků,
tím méně jakéhokoliv politického
odškodnění.
Přáli bychom si, aby veškeré státní
zaměstnanectvo nepohrdlo láskou, jakou veškeren
obchodnický a živnostenský stav po celou dobu
jeho existenčního boje je podporoval. Podnikli jsme
vše. co směřovalo k uskutečněni
tohoto zákona, jsouce si vědomi své povinnosti
ke státnímu zaměstnanectvu.
Tímto zákonem vykonali jsme i povinnost státní,
již jsme vždy konali a v budoucnu konati budeme. Máme
přání, aby státní zaměstnanectvo
po schválení tohoto zákona a upravení
svých existencí podle stávající
finanční možnosti společně s
námi a všemi státotvornými stranami
v tomto parlamentě šlo za jedinou metou: konsolidací
státu a jeho věčného zabezpečení
ve prospěch československého národa.
V tomto předpokladu hlasováním naší
strany pro požitkové zákony spojujeme sociální
cítění a smysl pro spravedlnost s příchylností
a oddaností k milované republice. (Potlesk poslanců
živnostensko-obchodnické strany středostavovské.)