Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Stivín, inž.
Dostálek, Slavíček, dr Spina.
Zapisovatelé: Ježek, dr Petersilka.
259 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda Černý;
ministři: dr Engliš, dr Fatka, dr Haussmann,
dr Krčmář, dr Peroutka, dr
Říha, dr Slávik; za ministerstvo
financí odb. přednosta dr Vlasák.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha, jeho zástupce Nebuška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 29. schůzi
poslanecké sněmovny.
Pan posl. Michal Kubicsko dostavil se do dnešní
schůze.
Ježto před tím podle §u 6 jedn. řádu
podepsal v kanceláři sněmovní slibovací
formuli, přikročíme ke slibu podle §u
22 úst. listiny a §u 6 jedn. řádu tím
způsobem, že přečtena bude ústavou
předepsaná formule slibovací, pan posl. Kubicsko
ke mně přistoupí a vykoná předepsaný
slib podáním ruky a slovem "sľubujem".
Žádám o přečtení slibovací
formule a pana posl. Kubicsko žádám,
aby přistoupil ke mně vykonat slib. (Poslanci
povstávají.)
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
Sľubujem, že budem verný republike Československej
a že budem zachovávať zákony a mandát
svoj zastávať podľa svojho najlepšieho vedomia
a svedomia.
Posl. Kubicsko (podávaje předsedovi ruku):
Sľubujem. (Poslanci usedají.)
Předseda: Sděluji, že předsednictvo
posl. sněmovny ve schůzích dne 26. května
a 8. června 1926 usneslo se v dohodě s ministerstvem
vnitra ustanoviti podle zákona č. 186 z r. 1922
konceptním sněmovním úředníkem
posl. sněmovny pana JUDra Vladimíra Záděru,
okresního komisaře zemské správy politické
v Praze, a pověřilo jej zastupováním
sněmovního tajemníka.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Klub poslanců čsl. strany socialistické vyslal
do výboru živnostenského posl. Riedla
za posl. Langra; do výboru soc.-politického
posl. inž. Záhorského a Pechmanovou
za posl. Knejzlíka a dr Patejdla.
Předseda: Došly dotazy. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Dotazy posl. Knejzlíka:
ministru nár. obrany o zneužití úřední
moci rotmistrem Klečkou v Olomouci,
ministru vnitra o zneužití úřední
moci stavebním úřadem v Přerově
a o nezákonném jednání Jana Šimoníka
v Přerově.
Předseda: Přikazuji výboru brannému:
362. Vládní návrh zákona, kterým
se doplňuje a částečně mění
zákon o vojenském kázeňském
a kárném právu, jakož i o odnětí
vojenské hodnosti a přeložení do výslužby
řízením správním.
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výborů zemědělského
a rozpočtového o návrhu (tisk 320) posl.
Mašaty, Staňka, Petroviče, dr Zadiny, Adámka,
Koška, dr Noska, Tománka, dr Polyáka, Pavlačky
a druhů, aby byl vydán zákon, jímž
se částečně mění celní
sazebník pro československé celní
území (tisk 360).
Budeme pokračovati v povšechně rozpravě.
Další přihlášení řečníci
jsou na straně "proti" pp. posl. Landová-Štychová,
Schweichhart, Prokeš, Lanc, Sedorjak,
Neurath, Mikulíček; na straně
"pro" pp. posl. Tománek, inž.
Dvořáček, Jiráček,
Krejčí, dr Schollich, Petrovič,
Petrovický.
Dávám slovo prvnímu řečníku
na straně "proti", pí. posl. Landové-Štychové.
Posl. Landová-Štychová: Vážení
pánově a dámy! V rozpočtovém
výboru podali jsme jménem komunistické poslanecké
frakce mimo jiné těž několik návrhů,
ve kterých jsme žádali, aby před projednáním
změny celního sazebníku ve smyslu návrhu
posl. Mašaty a ostatních pozván byl
ministr zdravotnictví, který by podal zprávu
o povšechném zdravotním stavu pracujících
vrstev v Československu s příslušnými
číselnými daty, dále zástupci
Masarykovy Ligy proti tuberkulose, kteří by výbor
informovali o účincích podvýživy
a špatného bydlení na šíření
se tuberkulosy, dále aby byly pozvány také
zástupkyně spolku Ochrana matek a dětí
v Československu, které by podaly výklad
o příčinách nadměrné
nemocnosti a úmrtnosti dětí hlavně
z vrstev dělnických, a konečně aby
pozván byl také ministr soc. péče,
který by podal zprávu o příčinách
poklesu existenční úrovně pracujících
tříd.
Všechny tyto návrhy byly zamítnuty hlasy celní
koalice. Při obnovení některých těchto
návrhů v plenu této sněmovny ozval
se v řadách republikánských poslanců
smích a návrhy byly opět hlasy celní
koalice zamítnuty. Pánové z celní
koalice, soudíc podle jejich smíchu, nedovedou patrně
pochopiti, co že by tu měl dělati ministr zdravotnictví,
v jaké by měl býti souvislosti zdravotní
stav pracujícího lidu se zdražením jeho
životních potřeb, jaká že je souvislost
navrhovaného celního sazebníku s podvýživou
a tuberkulosou jako následkem podvýživy. Smích
pánů republikánů svědčí,
že jsou naprostými ignoranty ve věci vědeckého
řešení otázky správně
výživy lidu, vědeckého řešení
otázky účelného boje proti tuberkulose,
vědeckého řešení problému
povšechného ozdravění pracujících
vrstev. Pánové ohánějí se velmi
často a téměř stále vědou,
ale využívají vědeckých poznatků
jen potud, pokud se hodí k jejich úzce sobeckým
stavovským účelům, a najdou se dokonce
i takoví vědátoři, kteří
jsou ochotni vědecká fakta a čísla
přizpůsobiti těmto buržoasním
zájmům, jak o tom svědčí velmi
pohotová zpráva a obrázek "Večera"
z 8. června t. r. z mezinárodního kongresu
v Římě, který se zabýval účinky
kouřových plynů na lidský organismus
a rostlinstvo, kde prof. dr Stoklasa - smutně proslulý
pán z dob válečných, kdy doporučoval
jako látku velmi výživnou pro výživu
lidu slámu ze starých slamníků rozemlíti
a použíti jí jako zvláštní
mouky - tento exponent agrárních velmožů
dokazoval, že příčinou velkého
rozšíření tuberkulosy je kouř
z továren a domů. V tom je sice kus pravdy, ale
to není hlavní příčina, to
je jedna z vedlejších. A, pánové, oč
potměšilejší kouřových plynů
je vaše předloha, kterou tu projednáváme!
Já zde chci právě jako matka a hospodyně
poukázati aspoň stručně na věci,
o kterých buržoasie a klerikálové tak
neradi slyší.
Čin, ke kterému se celní koalice odvažuje,
znamená nejen další ochuzení pracujících
vrstev téměř 20% zdražením nezbytných
potřeb životních, ale znamená současně,
že nejširší vrstvy lidově mají
býti připraveny o možnost dostatečné
výživy, která je podmínkou zdraví
k udržení tělesných sil a života
vůbec. Není na světě většího
zločinu, nežli když zatarasíte člověku
přístup k pramenům, od nichž závisí
jeho zdraví a život. A tato celní předloha,
kterou se zdražují zemědělské
produkty dělnickému člověku týdně
o 17 až 20 Kč pro pětičlennou rodinu,
je takovým zločinem. Neboť tam, kde je příjem
rodiny malý, kde otec vydělá sotva 100 až
150 Kč týdně, kde matka těžce
přivydělá dalších 40 až
50 Kč, kde je hromádka dětí, tam týdně
zvýšení vydání o 17 až 20
Kč znamená hotovou katastrofu. To vy si ovšem
nedovedete představiti, protože u vás 17 až
20 Kč není nic. Vy si tím zapálíte
cigaretu, když jste v povznešenější
náladě. Již dnes se v těchto rodinách
vegetuje a co bude pak, je strašnou otázkou, kterou
nedovedete vůbec pochopiti. Kde je příjem
nestálý, i když je poněkud větší,
na který vy právě poukazujete na př.
u dělnictva kvalifikovaného, přes to se nežije
lépe, neboť rodině kvalifikovaného dělníka
s vyšším platem stále hrozí možnost
náhlé nezaměstnanosti, na kterou se hospodyně
této rodiny musí připraviti a také
připravuje tím, že omezuje porce jídla
na míru nejmenší, aby měla železnou
zásobu aspoň pro první chvíle v období
nezaměstnanosti. A co znamená zdražení
životních potřeb o 1200 až 1400 Kč
ročně pro pětičlennou rodinu veřejného
nebo soukromého zřízence, úředníka
nebo učitele, o tom je velmi těžko hovořiti
vám, pánově, kteří toto všechno
pochopiti nedovedete. Jaká to ironie: Veřejný
zaměstnanec dostane několik set přídavků
ročně. Zatím, co mu tento přídavek
do pravé kapsy dáte, z levé kapsy mu dvakráte
až třikráte tolik vyeskamotujete ven, v rámci
zákona vybrakujete mu kapsy, že mu tam nezbude nic.
(Tak jest!) Samozřejmě že i u těchto
vrstev bude pociťováno zdražení a projeví
se hlavně na zdravotní úrovni nejen dospělých,
ale hlavně dětí. Je třeba projeviti
trochu větší a poctivější
zájem, než jaký vy máte o to, jak a
co se jí v rodinách lidových vrstev. Mám
tu k disposici jídelníček dělnické
rodiny z r. 1925, který mi byl zaslán jednou soudružkou,
dělnicí ze Znojma, mimo množství jiných
podobných, které jsou dokladem, že žaludek
dělníka, jeho ženy i dětí může
býti za těchto poměrů drahotních
a existenčních pouze naplňován a že
to, čím je naplněn, nemá potřebné
hodnoty výživné, aby dodalo organismu látek,
kterých nevyhnutelně potřebuje. Tedy vodové
polévky, brambory různě upravované,
které přesto zůstávají při
nejmenším procentu výživnosti, knedlíky,
zadělávané vodou místo mlékem
a ožlucené barvivem místo vejci, chléb,
kterého nelze snísti tolik, aby se dostalo organismu
dostatečného množství potřebných
kalorií, káva z řídkého mléka,
používání umělých tuků,
tedy bezcenných náhražek místo tuků
přírodních atd. - to je obsah jídelního
lístku pracujících vrstev. Maso je dnes vzácností
na stole dělníka. Právě v tom jídelníčku
stojí, že třikrát týdně
použije ta rodina koňského masa po 2 Kč
na trochu polévky nebo to rozsekají do rýže
nebo do brambor, aby měli alespoň potuchy o nějakém
masu. Ale masem se živiti - jak se ještě k tomu
vrátím, jak to vyčítají lidé
vašich vrstev - to je v dělnických rodinách
takřka nemožností. Zelenina a ovoce jsou dnes
už luxusem, kterého si nelze dopřáti
ani jednou týdně nejen v dělnických
rodinách, ale i v rodinách zřízenců
a nižších kategorií úřednických.
Lepší druhy zeleniny a ovoce, jichž pravidelně
požívání má velký význam
zvláště pro lidi duševně pracující,
pro lidi, kteří při práci málo
se pohybují a musí konati práci v uzavřených
místnostech, jsou už dnes svými cenami nedostupně
právě těm, kteří jich nejvíce
potřebují.
Opravdu, pánové, výživa pracujícího
člověka je velký a dalekosáhlý
problém, který se nesmí řešiti
jenom v knížkách a na akademických přednáškách,
neboť je to problém také hospodářský,
a v rámci vašeho zločinného systému
je to problém v prvé řadě politický.
Zajisté, že prvé slovo tu musí míti
lékař-odborník, nezaprodaný, jakým
byl na př. nedávno zemřelý prof. dr.
Babák, který otázce výživy pracujícího
člověka věnoval značnou část
své vědecké činnosti. Ve svých
spisech a přednáškách zdůrazňuje
především nutnost rozmanitosti potravin, které
člověk přijímá, a vysvětluje
otázku výživy jakožto výměnu
látek a výměnu energii. Praví na str.
13 svého spisu o výživě, že "těžce
pracující dělník musí denně
dostati větší množství potravin
nežli člověk nepracující a že
v této potravě musí se mu dostati toho, čeho
se právě vydalo z těla při velké
práci více než při mírně
činnosti nebo dokonce v klidu." (Výkřiky
posl. Matika.) A jinde na str. 77 až 83 líčí
prof. dr. Babák následky jednostranné výživy
a praví, že jednostrannou výživou... (Výkřiky
mezi poslanci komunistickými a poslanci slovenské
strany ľudové.)... soudruzi, prosím vás,
nechte je, já bych přišla o určený
mi čas. Dr. Babák na str. 77 až 83 líčí
následky výživy jednostranné a praví,
že "jednostrannou výživou vůbec dostavují
se těžké poruchy celkové až i smrt";
a skutečně také jsou doklady toho každého
dne, můžete to čísti v novinách,
že následkem jednostranné výživy
nebo podvýživy lidé klesají únavou
a zmírají. (Opětné výkřiky
mezi poslanci komunistickými a poslanci slovenské
ľudové strany.)
Jaký tedy div, že jednostranná výživa,
k níž je nucena většina pracujících
vrstev, má ty strašné účinky,
o kterých mluví statistiky Masarykovy ligy proti
tuberkulose a referenti-lékaři spolku Ochrany matek
a dětí. Tuberkulosa řádí v
Československu vskutku už jako mor a je fakticky nemocí
zaviněnou hlavně jednostrannou a nedostatečnou
výživou.
Podle zpráv Masarykovy ligy proti tuberkulose je v Československu
stále 160 tisíc lidí s tuberkulosou otevřenou,
lidí neisolovaných, ohrožujících
v těsných tmavých bytech ostatní členy
rodiny, takže počet jich musí každým
rokem nezbytné stoupati. Ročně umírá
v Československu 43 až 53 tisíc lidí
tuberkulosou, což znamená každých 11 až
10 minut smrt jednoho člověka tuberkulovým
morem. Není jediné rodiny, aby v ní nebyl
alespoň jeden člověk stižen touto strašnou
nemocí, která je vyléčitelnou vzduchem,
sluncem, klidem a hlavně nadvýživou, která
však je smrtelnou, jestliže se těchto prostředků
léčebných člověku nedostává.
Tuberkulosa zvláště zhoubně řádí
mezi dětmi dělnických vrstev. Na sjezdu spolku
Ochrany matek a dětí, konaném loni v Hradci
Králové, bylo referentem prof. Hnátkem konstatováno,
že v Československu každé páté
dělnické nemluvně umírá do
jednoho roku následkem podvýživy. Prof. Hnátek,
který není žádný bolševik,
pravil, že nákaza dětí tuberkulosou
stoupá s jejich věkem, že ve věku 14
let stoupá počet nákazy tuberkulosou až
na 94 - 96 %.
U našich dětí je větší procento
úmrtnosti tuberkulosou než v Anglii. Tam při
asi 41 mil. obyvatel je 28% úmrtnosti, u nás při
necelých 14 mil. obyvatel je 42% úmrtnosti tuberkulosou,
tedy zrovna tolik, jako v Německu se 73 mil. obyvatel.
Pánové, to jsou výsledky vašeho hospodářství,
vašeho vlastenectví, vaší lásky
k lidu v Československu. Pánové mi mohou
nevěřiti, leč já upozorňuji,
že jsou ve věstnících Masarykovy ligy
proti tuberkulose a různých odborných pojednáních
cifry podrobnější a daleko hrozivější,
než je mohu zde uvésti a prokazovati. Charakteristickým
pro kapitalistický systém výroby a distribuce
je fakt, že zatím co proletariát je v pravém
slova smyslu decimován nemocemi z podvýživy,
ve vrstvách vašich, ve vrstvách buržoasie
ať průmyslové nebo agrární projevují
se po stránce zdravotní následky převýživy.
Mrtvice, které odpravují příslušníky
buržoasie poměrně v mladém věku,
jsou většinou důsledky toho, že kvalitativně
přeplňuje buržoa svůj organismus látkami,
jež tento nestačí zpracovati, jichž ani
vůbec nepotřebuje a které mu škodí.
(Výkřiky na pravici.) Tam měl říditi
pan ministr dr. Engliš svoje heslo: Méně
jísti a více pracovati. (Tak jest! Potlesk komunistických
poslanců.)
Jaké názory panují v řadách
buržoasie o otázce výživy lidí
a z jakého hlediska je tato otázka buržoasní
inteligencí řešena, o tom svědčí
článek mladého dr Rašína "Boj
proti drahotě ve Francii", uveřejněný
ve večerních "Národních Listech"
6. listopadu 1924. Doporučoval tam jako všelék
proti drahotě omezení koupěchtivosti, snížení
příjmů, mezd a platů pracujících
vrstev a nazval to "zdražením drahoty odstraniti
drahotu". Jak to myslí mladý pan Rašín,
který tak důsledně cupitá ve šlépějích
svého velikého otce, to jsme se dověděli
uprostřed článku, kde autor konstatuje ve
své veliké lásce k vlastnímu národu
následující: "Stav dobytka proti předválečné
době se snížil, avšak spotřeba
masa je trojnásobně větší. Vojáci
po celou dobu války byli živeni masem, dělníci
s vysokými mzdami je následovali, dnes zemědělští
dělnici, kteří před válkou
maso nejedli, nemohou se bez něho obejíti."
(Výkřiky poslanců republikánské
strany zeměděl. a malorol. lidu.) Dále
pak vyčítá, že z tisíce žen
jediná nosí bavlněné punčochy,
ostatní hedvábné. Pak vyčítá
občanstvu divadla, biografy a jiné zábavy.
Zapomíná patrně, kolik lidí se tím
živí a že člověk potřebuje
ušlechtilou zábavu a že by bylo třeba
spíše tyto zábavy kultivovati, a ne je vyčítati.
Dále vyčítá venkovanům, že
jezdí příliš často do měst
a utrácejí zbytečně, což by patřilo
do řad vysokých agrárních zemanů.
A konečně celou tuto litanii korunuje přiznáním,
že stoupla nejen životní míra, nýbrž
zároveň s ní také kupní schopnost
obyvatelstva, a v tom tkví kořen zla, v té
kupní schopnosti pracujících vrstev.
Ve své lásce k vlastnímu národu jde
buržoasie bez rozdílu národnosti tak daleko,
že vyčte lidu maso a bílou mouku, dětem
dělnickým vyčte každý sametový
čepeček a pomeranč a doporučuje šetřiti,
méně jísti a více pracovati. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Páni chtějí,
aby proletariát snížil svoji životní
úroveň, aby se spokojil s málem, aby šetřil.
Ale toto panské vaše heslo o šetrnosti (obrácena
na pravici) je švindl pánové! Hybnou silou
pokroku není šetrnost pracujících vrstev
za každou cenu, nýbrž účelně
organisované rozmnožování veškerého
bohatství a zavedení takových řádů,
aby všichni zdraví a dospělí lidé
byli povinni toto bohatství rozmnožovati a (Tak
jest!) měli právo toto bohatství sdíleti.
(Tak jest!) To je smysl zákona nepsaného,
který však vládne celým Ruskem: Kdo
nepracuje, ať nejí! (Tak jest! Potlesk komunistických
poslanců.) A výchova, pánové,
musí čeliti tomu, aby užívání
tohoto bohatství nevedlo ke zhýralosti, jaká
panuje ve vašich vrstvách, kterou otravujete celý
svět a (Výkřiky na pravici.) kterou
dáváte špatný příklad
pracujícímu lidu, který svádíte.
Zatím však vývoj kapitalismu ať průmyslového
nebo agrárního směřuje ve všech
státech k zbídačení pracujících
vrstev. Je známo, že v bohatých světových
státech v Anglii, Francii a Americe byla před válkou
ještě do nedávna značná část
dělnictva ušetřena zlých účinků
kapitalistického systému tam panujícího,
ovšem na úkor dělnictva přistěhovaleckého
a hlavně na úkor dělnictva barevných
ras. Leč v dnešním stadiu vývoje kapitalismu
jsou i bílí dělníci v těchto
světových bohatých státech sráženi
do pekla chudoby a bídy, neboť ani nelze jinak. Princip
kapitalismu: kdo s koho, nemůže vésti jinam
než ke snížení životní úrovně
pracujících vrstev, ať již pak jde o bílou
nebo barevnou rasu, o dělníka, zřízence,
malozemědělce, maloživnostníka nebo
poctivě pracujícího intelektuála.
Kapitalistický systém, pánové, toť
začarovaný kruh, ze kterého nelze ven: Zvýší
se mzdy, a když se zvýší mzdy, zvýší
se také ceny. Znovu to teď prožíváme.
V letech 1920 a 1921 slibovalo se státním zaměstnancům
a celé veřejnosti: nechte si snížiti
platy a mzdy, začněme odbourávati drahotu,
neboť někde se začíti musí. Začalo
se tedy u pracujících vrstev, a podívejte
se, jak se vyvíjela celá ta věc. Slibovalo
se snížení cen, odbourávaly se platy
a mzdy, pak skutečně se objevilo na krátký
čas malé snížení cen, ale hned
zase se ceny zvýšily a každé zvýšení
následující po předchozím snížení
cen vždy bylo o něco větší, nežli
to předešlé. A této komedii se nyní
má udělati konec, jak dnes navrhujete, konec takový,
jak se to děje diktátem černo-žlutozelené
internacionály. A takto zvýšené ceny
se mají prostě stabilisovati.
Nyní pochopitelně musí nastati boj o vyšší
mzdy, a když se dosáhne zvýšení
po těžkých zápasech, dejme tomu o 10%,
tedy zvýší se ceny o 20%. Vždyť jste
si to tak udělali v čl. I a II této předlohy
a nenasytná vaše třída buržoasní
a agrární vydělává vždy
a za každých okolností.
A zvláštní úlohu hraje v této
komedii s pracujícími vrstvami strana klerikální.
Kdo dokonale prohlédl celou zločinnost kapitalistického
systému, pochopí, že klerikální
činitel je v tomto systému vykořisťovatelském
něčím naprosto nezbytným. Řekla
jsem, že děti lidových vrstev trpí podvýživou
a účinky této podvýživy jeví
se nejen celkovou sešlostí mladého organismu,
ale samozřejmě také špatně fungujícím
mozkem. Špatná paměť a nervosa u dětí
rodičů jinak zdravých není ničím
jiným, nežli následkem nedostatečné
výživy mozkové hmoty, a zde čeká
klerikál, který bude odměněn 200 miliony
Kč, a čeká tu jako jeden z hlavních
pilířů vykořisťovatelského
systému, aby dílo dokonal. Zatím co na středních
a vyšších školách provádí
se v ostrém tempu numerus clausus nejen chudých
dívek, ale mládeže chudých vrstev vůbec,
obecné a občanské školy jsou už
dnes ovládány katolickým katechetou, jehož
úkolem je zpracovati podvyživené mozky nebohých
dětí do šablony t. zv. demokratických
ctností, jimž se dříve za Habsburků
říkalo ctnosti křesťanské. Velmi
pěkně o těch demokratických ctnostech
mluvil také známý odpůrce klerikálů
p. kol. Vojta Beneš na učitelské protestní
schůzi na Slovanském ostrově dne 2. června
a říkal těmto demokratickým ctnostem
trpělivost a víra člověka. Pan kol.
V. Beneš jako homo novus na politickém kolbišti
československém věří totiž
v obnovu bývalé všenárodní koalice,
v její nutnost pro zachování aspoň
zdání principu demokracie v Československu,
a mýlí se ovšem tak, jako všichni ti jeho
kolegové klubovní a ostatní, kdož si
na všenárodní idylu koaliční
tak navykli, že pro ně tato celní koalice zdá
se býti omračující ranou mezi oči.
Zapomínají, že Švehlova garnitura
se stala již dnes zbytečnou, a dnes už agrární
buržoasie stejně jako průmyslová nepotřebuji
si hráti na sociálně cítící
skupiny, dnes přechází i buržoasie agrární
od švindlu s frázemi o demokracii k otevřenému
diktátu a ponechávají si Švehlu v
reservě, aby použili jeho hladké diplomacie
jen od případu k případu, až
budou na př. potřebovati páni odhlasovati
státní rozpočet, který by jim jejich
němečtí a maďarští kolegové
z celní koalice sotva pomohli odhlasovati. Pak se vytáhne
Švehla a ten zase získá samozřejmé
kolegy obou socialistických klubů a půjde
všechno jako na drátku. Tu se ovšem liší
naše oposiční stanovisko vůči
celní předloze od stanoviska ostatních našich
pánů kolegů z celní oposice. Zatím
co strany bývalé všenárodní koalice,
zatlačeny ne proti své vůli do celní
oposice, žalují na to, že s nimi nebylo jednáno,
žalují na nevděk a zradu buržoasních
kolegů a volají zpět ztracenou idylu všenárodní
koalice, my komunisté poukazujeme na fakt, že poválečná
záchrana kapitalistického systému v Evropě
nemohla ani jinam vésti než k jeho obnovení
a zesílení a konečně i k těm
snahám dnešním o jeho zabezpečení.
Kdykoliv o těch věcech mluvíme, poukazují
pánové na Rusko, že prý i tam je celní
ochrana v platnosti, že i tam se dávají koncese
podnikatelům, že i tam je dosud mzdový systém,
že i tam zápasí vláda s obtížemi
hospodářského rázu, a zkreslují
skutečný fakt a ohromný rozdíl mezi
vývojovými tendencemi v sovětském
Rusku a tendencemi v kapitalistické Evropě. Ano,
pánové, otevřeně to doznáváme
a doznal to soudruh Zápotocký v rozpočtovém
výboru, kde velmi jasně a obšírně
otázku Ruska probral. Sovětské Rusko skutečně
zápasí se značnými obtížemi
ve své snaze o uplatnění podmínek
socialistického systému výroby a distribuce.
Ale je otázka proč, jaký je rozdíl
v nesnázích Ruska a v nesnázích u
nás? Proč? Protože v prvé řadě
sovětské Rusko je obklopeno státy s řády
kapitalistickými, státy, které jsou nepřátelské
- totiž vlády těch států a jejich
vládnoucí třídy buržoasní.
To pochopitelně nezbytně zadržuje rychlejší
tempo vývoje socialistických řádů
v Rusku. A nikdo, kdo vážně se zajímá
o poměry v sovětském Rusku, nemůže
popříti, ať je to přítel nebo
odpůrce, že tam uplatňují se, byť
v pomalém tempu, přes to všechno houževnaté
a systematicky tendence socialistické. (Tak jest!)
Poměry ruského lidu nelze odhadovati jako zde jen
podle výše jeho mezd, nýbrž současné
také podle jeho sociálních zřízení,
jimiž se životní úroveň lidu ruského
soustavné zvyšuje a zabezpečuje, jimiž
se ulehčuje právě v jeho rozpočtu
domácím, zatím co u nás se sociální
reformy popřevratové soustavné odbourávají,
a jestliže se nějaká nová reforma uzákoní,
na př. sociální pojištění,
tedy ze všech těch koncesí, které provázejí
toto ujednání a provádění sociálního
pojištění, přivádí se
celá ta věc ad absurdum. Tendence evropských
vlád bez rozdílu směřují k
zhoršení životní úrovně
pracujícího lidu a z toho právě prýští
ta únava a nevíra vládních socialistů
v možnost uskutečnění socialismu. Oni
sice o socialismu mluví, ale je to cítiti, že
tu není toho upřímného přesvědčení,
jaké mívali před lety.
A hleďte, naproti tomu v Rusku je pravý opak a budoucnost
právě proto patří sovětskému
Rusku. Toto ještě snad po několik desetiletí
bude zápasiti se zbytky nectností starších
generací, jimž se ovšem těžko odvyká,
ale v Dětských Domovech a školách sovětských
vyrůstají nové generace systematicky vychovávané
v řádné občany sovětského
řádu a tyto generace to budou, které překonají
zbytky starších zvyků a předsudků,
které upevní nové řády spravedlivé
organisace práce a užitku z nich (Tak jest!), které
urychlí tempo jeho vývoje ke zdokonalení,
a my komunisté právě se lišíme
tím svým zdravým, radostným přesvědčením,
že oběti pro socialistické řády
na Rusi nebyly marné a že boj za socialismus, který
vede revoluční dělnictvo v Evropě,
není marným ani u nás. Pánové,
kteří říkáte nám, že
jsme utopisty, že mluvíme nesmysly a že co říkáme,
je nemožností, demagogií atd., upozorňuji
vás na tento fakt: Před 40 lety nikdo by byl nevěřil,
že lidé ovládnou vzduch řiditelnými
letadly, že ovládnou mořskou hlubinu podmořskými
čluny, kinematografie a radiotelefonie zdály se
býti fantasiemi dobrými pro dobrodružnou beletrii.
A vidíte, dnes je už téměř všední
skutečností to všechno a tato skutečnost
překonává Verneovskou fantasii. A co z toho
vyplývá pro nás? Že úsilí
o spravedlivou organisaci společenskou bude právě
tak korunováno úspěchem a že překoná
ta skutečnost v budoucnosti všechny sny našich
tak zvaných dnešních utopistů, jako
ty revoluční vynálezy na poli techniky a
jiných věd překonaly fantasie Verneovy a
jiných.
Je faktem, že v Rusku lid lehčeji a radostněji
přináší oběti novému systému,
který se tam rodí, poněvadž ty oběti
jsou přechodného rázu. Tam vývoj,
byť i pomalu, přece jen neodvratně železnou
logikou spěje vzhůru k lepší budoucnosti.