Vidíme tedy, že při spotřebě,
při dodávkách spotřebitelům
vůbec nedošlo, anebo jen k mimořádně
malým změnám. Vrchní rada Meissner
praví k těmto číslicím: "Kdežto
sedlák dodával výrobky svoje proti roku 1925
celkem o 28% laciněji, dostává spotřebitel
potraviny jenom o 3% laciněji. Ztráta způsobená
poklesem cen počítá se u zemědělce
s 10 ha částkou 5832 Kč, to jest menší
výdělek proti roku předešlému,
naproti tomu ušetří průmyslový
dělník jenom malou sumu 260 Kč" A nyní
dovozuje Meissner - a tu se s ním dostáváme
do rozporu - takto: "Uvedené číslice
dokazují nesporně, že malý pokles, který
se může při provádění
přiměřených agrárních
cel jeviti při zemědělských výrobcích,
může býti cestou ke spotřebiteli úplně
zabrán překupnictvím a již před
tím ohrozí jeho přiměřený
výdělek. Tu se pro ministerstvo zásobování
naskýtá vděčný úkol."
Již dlouho se domníváme, že by tu byla
vděčná úloha pro ministerstvo. - Avšak
my víme, že tento úřad a také
úřady druhé jsou proti těmto hospodářským
skutečnostem úplně bezmocné. Víme,
že moc překupníků, bursovních
spekulantů a keťasů jest mnohem větší,
než aby mohla býti zlomena ministerstvem zásobování.
Víme, že také agrární cla nejsou
kryta ze zisku bursovních spekulantů a překupníků,
že zvýšení cen způsobených
cly přesune se výhradně na spotřebitele,
a to, jak klidně a veřejně tvrdím,
na základě skutečností, jež možno
dokázati, patrně v té formě, že
se budou číslice ochotně zaokrouhlovati nahoru.
Ve skutečnosti nezíská z nastávajících
cel nikdo jiný než bursa v a spekulace.
Domníváme se, že by zemědělství
mělo právě zde převzíti velký
úkol pro veškeré národní hospodářství,
že by mělo vyřaditi tento nečistý
meziobchod, který ve všech oborech zboží
zdražuje. Domníváme se, že zvláště
malí zemědělci, zvláště
horští sedláci těžce musí
trpěti pod hrozícími cly. Jsme přesvědčeni,
že nejenom někteří, nýbrž
myslím, že skoro všichni členové
stran jsoucích pro cla budou z toho míti velkou
kocovinu. Je to jako ironie, právě mně napadá,
že při projednávání návrhu
v rozpočtovém výboru byla snížena
celní položka - a domnívám se, že
mám také malou zásluhu o to - totiž
clo na slanečky, na uzené ryby. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.) Myslím, že
by mohlo býti vtipem, aby tyto slanečky byly našetřeny
pro kocovinu, která nastane, až pánové
z celních stran poznají, že cla pro ně
jsou všechno jiné, jen ne sliby, které učinili.
(Posl. dr Luschka [německy]: Ti nás potom budou
podpírati ve "Svazu!") O této kapitole
ještě si promluvíme.
Avšak ještě něco jiného nás
napadá při projednávání zemědělských
cel. Poukázal bych ostatně na to, že nejsou
to jenom zemědělská cla, která se
nyní zavádějí v boji o zemědělská
cla, ale že do tarifů s těmito zemědělskými
cly byl pojat velký počet výrobků
průmyslových a že se tak pod rukou zdražila
celá řada předmětů, aniž
obyvatelstvo o tom mluví, aniž o tom mnoho slyšíme.
Tu přichází položka "koberce",
tu přicházejí motorová kola, zemědělské
stroje, o nichž jsem již mluvil, tu jest celá
řada výrobků průmyslu motorového,
průmyslu chemického. Živnostenská banka
je na těchto všech věcech velmi málo
interesována. Jest však velmi interesována
na tom, aby naše letadla byla podstatně zdražena.
Pokud vím, v území státním
máme jedinou velkou továrnu na letadla a jediným
skutečným odběratelem jest stát, a
tu zní jako ironie, že si 50% ceny letadel sám
ukládá jako cla.
Musíme se zabývati ještě něčím
jiným. Které živly na české straně
dávají popud k nynější celní
předloze? Před několika okamžiky mluvil
zde představitel zcela určitého systému
tohoto státu pan dr Viškovský. Tito
pánové z českých agrárníků,
lidé Kramářovi a čeští
klerikálové, měli společně
se socialistickými stranami, na něž
přišel nyní strach, po celá léta
v ruce státní aparát a jakou politiku prováděli?
Hospodářskou politiku, jejímž důsledkem
dnes jest: Zemědělství musí býti
pomoženo! To jest výsledek. Co tito pánové
a jejich strany prováděli? Prováděli
pozemkovou reformu, která je posměchem tomu názvu,
která tohoto jména zneužívá nejenom
k šovinistickému, nýbrž také k
sociálně mimořádně povážlivému
způsobu provádění tohoto zákona.
Prováděli jste přesuny na přesuny,
miliardový přesun jeden po druhém, právě
pod štítem pana Viškovského. Tisíce
existencí zůstalo ležeti na cestě k
této pozemkové reformě, bylo ruinováno.
U nás v německém území nemáme
malých zemědělců a pachtýřů,
kteří ztrávili 15, 20 a 25 let, tedy skoro
dobu vydržení podle obč. zákoníka
na propachtovaném pozemku, takoví lidé byli
zahnáni s domácí hroudy, poukazuji na zahnání
německých pachtýřů z okresu
Štětí a litoměřického,
které vyvolalo přímo revoluci, kdy byli lidé
vyháněni ze svých sídel dlouhá
léta spachtovaných. Kdo to byl jiný než
pánové, kteří dnes chtějí
pomoci zemědělcům? Nebylo to také
zemědělství, jež tu bylo vyvráceno
z kořenů? Zdali zemědělci a sedláci
nedosáhli největší výrobní
možnosti hospodářské z půdy jak
při pěstování obilí, tak při
pěstováni dobytka? Nebylo to zemědělství?
Kde bylo tehdy přátelství těchto pánů
k zemědělcům, kteří ještě
dnes surově zahánějí drobné
rolníky a pachtýře? Kde byli pánové
s druhé strany, když bylo drobným a středním
zemědělcům a zemědělskému
dělnictvu slibováno: Dostane se vám podílů
z velkostatků, které vám jednou byly uloupeny?
Takovými krásnými řečmi byly
tyto kruhy ve své sociální bídě
dále drážděny, když se v nich vzbuzovala
naděje, že se jim l dostane podílu na
pozemkové reformě. Co se stalo? Kde jest v této
sněmovně muž, který by mohl povstati,
který by mi mohl jmenovati německého sedláka,
německého zemědělského rolníka,
kterému byla půda přidělena? (Posl.
Patzel [německy]: A obce!) Zajisté, a obec,
která přece již v zákoně jest
povolána na prvním místě, aby se k
ní při rozdělování půdy
přihlíželo, kde jest německá
obec, táži se, která by byla dosáhla
v dostatečné míře prospěchu
z pozemkové reformy? (Posl. inž. Jung [německy]:
I když to bylo zajištěno protokolárně
jako u Knížecího dvora v Opavě, i tehdy
dostanou to děti protekční!) A právě
tyto protekční děti nyní přicházejí,
tito noví venkovští šlechtici, tito keťasi
a váleční zbohatlíci a rytíři
štěstěny, které stvořily české
většinové strany, ti nyní sem přicházejí
a jsou nejdůležitější příčinou,
proč mají býti cla zavedena. A připomínám,
to nám bylo potvrzeno interpelací českých
sociálních demokratů, že zemědělská
sídla byla prodávána za cenu tří
úřadů. Mohl bych jmenovati příklady,
kde zemědělský velkostatek jako na příklad
statek Houska byl zdaněn dvěma miliony, a pánům
čekatelům z pozemkového úřadu,
protekčnímu dítěti, přidělen
za jeden milion. (Posl. Patzel [německy]: Panu presidentu
Škodových závodů!), ... ano, který
již beztoho jest velkostatkářem par excelence.
Pánové! S ochranou zemědělství
přicházejí nyní tíž pánové,
kteří odhlasovali daně na daně, před
nimiž jsme varovali -nejen z důvodů oposičních,
nýbrž vzhledem k našim vlastním poplatníkům,
poněvadž tyto poplatníky daněmi přetížili,
poněvadž je ruinovali. Bláznivý militarismus
hodil nám na krk takové výdaje, že polovice
všech dluhů byla nadělána na tento militarismus.
V posledních sedmi létech vydali jsme na vojsko
18 miliard, 18 miliard z 38 miliard státních dluhů.
Pánové, tu musila ovšem přijíti
dávka z majetku, tu musily býti daně nesmírně
zvýšeny, tu musilo býti ukládáno
obyvatelstvu břemeno za břemenem.
A jak tomu bylo při zaplacení válečných
půjček? Neseděli tu nejkrutější
nepřátelé spravedlivého řešení
této otázky, neseděli tu právě
ti, kteří se posmívali a týrali naše
zemědělství, v jehož majetku byly válečné
půjčky, kteří posmívali se
našemu živnostenskému a střednímu
stavu a velké části dělnictva právě
pro válečné půjčky, ještě
před několika dny se posmívali, neseděli
právě tam na lavicích ti, kdo jsou dnes příznivci
zemědělství, kdo musí zachrániti
zemědělce, když mu dávali kopanec po
kopanci, kdo ho učinili soumarem venkova, kteří
malému a střednímu zemědělci
stahovali kůži přes hlavu! Nyní sem
přicházejí a vydávají se najednou
za nepřítele daní a přátele
zemědělství. Nyní chtějí
pomáhati. A při tom, opakuji, ani jediná
skutečně nedotknutelná statistika, ani jediný
odborník, který by nám byl vyložil účinky
ochranných cel.
Avšak tato předloha přináší
kromě cel ještě řadu jiných ustanovení,
především dvě zmocnění
k čl. 5 a čl. 8. Pan ministr financi Engliš
odhadl finanční efekt předlohy asi na
500 milionů Kč. Pánové, komu máme
povoliti těchto 500 milionů? Máme je povoliti
vládě Černého, která
je pro nás anonymem, za niž může zítra
koalice zase slaviti veselé vzkříšení.
Máme povoliti 500 milionů daní vládě,
máme jí uděliti zmocnění, aby
mohla tohoto celního zákona bez omezení používati
při vyjednávání s cizími státy,
neboť to jest neobmezeným používáním
tohoto zmocnění?
Článek 8 ustanovuje, že když dovoz z nějakého
státu změnou cizích tarifů nebo jiných
prospěchů, zavedením delší pracovní
doby nebo jiných nepříznivých sociálně
pracovních podmínek, nebo znehodnocením valuty
ohrožuje domácí výrobu mimořádnou
konkurencí, vláda může učiniti
opatření na ochranu domácí výroby,
zvláště ustanovením zvláštních
cel a zvláštních příplatků
k nim, nebo obmeziti dovoz. Ano, pánové, co pak
ještě chcete? To jest plein pouvoir. Pánové
mohou přece dělati co chtějí. Celní
sazba není pro ně nic jiného, než vývěsní
štít, aby jim byl povolen čl. 8., s nímž
mohou dělati všechno, co právě chtějí
jako nutné prosaditi.
Víme, že zemědělství, které
dnes volá po clech, musí těžce zápasiti,
my víme, že zvláště malí
zemědělci musí těžce pracovati
a těžce zápoliti za nynějších
poměrů, avšak pochybujeme, ba popíráme,
že je to správná cesta pro budoucnost. Chceme-li
ulehčiti zemědělcům od nezměrných
břemen, zajisté pak budeme usilovati o zmenšení
daňového tlaku, pak trváme na tom, aby daň
z obratu aspoň u prvovýrobců a u zemědělce
byla snížena, pak zasadíme se o vzornou podporu
družstevních ústavů, zasadíme
se o vybudování zemědělských
organisací, zvláště pak za tím
účelem, aby překupnictví, které
dr Meissner zcela správně nazývá lichvářským
překupnictvím, bylo odstraněno. Mám
před sebou zprávu pražské plodinové
bursy z 25. května t. r. V této původní
zprávě se praví: "Čilá
koupěchtivost pro obilí k mletí, která
se v poslední době vyvinula, učinila dnes
další kroky. Účast mlýnů
byla velmi živá a dnes bylo dosaženo velmi značných
obratů, při čemž pšenice docílila
4 až 5 Kč, žito 3 Kč proti konci předešlého
týdne. Dnes byla nabízena slovenská nová
pšenice, našla však málo povšimnutí,
poněvadž nabídky byly příliš
vysoké. Prodavači počítají
s brzkou účinností cel na obilí a
mouku a podle toho staví své požadavky."
Zajisté, velectění, to nebyli slovenští
sedláci, kteří již nyní provádějí
spekulaci, nýbrž jsou to ti spekulanti, bez jejichž
důkladného odstranění, pravím,
nikdy nemůže dojíti ke skutečnému
smíření mezi venkovem a městy. (Německé
výkřiky: To je úkolem spotřebitelů!)
To není úkolem spotřebitelů, také
průmysl vytváří si sám svoje
odbytové organisace. A také zemědělství
musí si je teprve vytvořiti. To by bylo pro celé
národní hospodářství dobrou
úlohou, jejíž rozřešení
by znamenalo pro zemědělství velký
list slávy.
Poukazujeme dále ještě na to - v rozpočtovém
výboru, aniž jsem věděl o řeči
pana vrch. rady Meissnera, zmínil jsem se o témže
myšlenkovém postupu. On praví na 26. stránce
své brožury, která se nedávno objevila,
toto: "Nejvíce se však bojím" - to
říká váš největší
odborník v tomto oboru - "že nastane zklamání,
které způsobí našim horským zemědělcům
clo na žito. Může být, že přímo
po zavedení vyššího cla na žito pod
vlivem spekulace nastane právě u žita částečné
zlepšení cen, avšak sotva se udrží
trvale". A nyní přicházím k nejdůležitější
skutečnosti. Co říká pan vrch. rada
Meissner o žitu, to platí ve všech případech.
Clo se projeví, zemědělství bude míti
zvýšení svého výnosu letos na
podzim. Avšak my se v příštím roce
zase uvidíme a v příštím roce,
až se projeví účinky zvýšení
cel, až dělnictvo hnáno nízkou mzdou,
stejně jako úředníci a zaměstnanectvo
k tomu, aby uplatňovali nové mzdové požadavky,
až budeme míti zdraženy všechny nejdůležitější
průmyslové a spotřební předměty,
pak do roka a dne bude tu státi zemědělství
a bude viděti, že výtěžek jeho
cel zase se propadá ve zdražení veškerého
celkového hospodářství. A proto říkáme,
že nepovažujeme tuto cestu za správnou, aby se
tímto způsobem mohlo pomoci zemědělství.
V zájmu dělnictva, v zájmu středního
stavu, v zájmu úřednictva, avšak také
v zájmu malých zemědělců, kterým
se nedostane výtěžku cel, v zájmu veškerého
národního hospodářství budeme
hlasovati proti návrhu Mašatovu. (Souhlas
a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem jest pan posl. Heller. Dávám
mu slovo.
Posl. Heller (německy): Slavná sněmovno!
Jest pro mne dosti trapné, za jakých okolností
musím zde mluviti jménem Svazu zemědělců
pro tuto celní předlohu, poněvadž byl
bych aspoň doufal, že tato tak vysoce hospodářská
a tak důležitá otázka bude projednávána
s onou jasnou střízlivostí a vášně
prostým klidem, kterého bych jí byl přál
a který by si také byla zasloužila. Co však
jsme tu dnes dosud zažili, částečně
již také při poradách ve výborech,
bylo všechno jiné, než věcná argumentace,
ba skoro by se mohlo tvrditi, jelikož tu nejsou vývody
věcné, nastoupil teror, aby nedostatek důvodů
byl zakryt. Mluvím-li zde nyní jako zástupce
Svazu zemědělců, který sestává
skoro jen z malých a středních sedláků,
a odůvodňuji-li usilování o celní
předlohu, vím zcela dobře, co činím,
poněvadž sám k tomuto stavu patřím
a sám dnes ještě musím nésti
všechna břemena a strasti tohoto stavu, jako jsem
je také v dřívějších letech
v tomto povolání snášeti musil. Odpůrci
vidí v celní předloze, kterou hájíme,
vždy jenom čistý ziskový systém,
avšak já vám pravím upřímně:
Z nás nemluví jenom snaha po zisku, nýbrž
prvotní požadavek, který uplatňujeme,
žádajíce povolení této zemědělské
celní ochrany, jest požadavkem po rovnoprávnosti.
(Souhlas.) Což pak jsme občany nižší
třídy, že si kruhy spotřebitelské
po celá desetiletí mohou dovoliti pro průmysl
určovati cla nesmírného rozsahu a nechávati
zemědělství bez ochrany? My máme totéž
právo na život jako jiní, a řekl bych,
máme toto právo na život spíše
než jiní, poněvadž jsme v životě
národa živlem základním. My jsme byli
před průmyslem a budeme po něm. Jinak vůbec
přestává život národa. Tento
základní požadavek jde za rovnoprávností,
a málo zde záleží na výši
celních sazeb, my bychom byli spokojeni, kdyby příliš
vysoké celní sazby na předměty průmyslové
byly sníženy, aby naše živobytí bylo
o něco zlevněno. (Souhlas.) Bohužel
neslyšel jsem dosud z kruhů spotřebitelských
jediného hlasu, který by usiloval o snížení
příliš vysokých cel průmyslových.
(Posl. Patzel [německy]: To není správně,
pane kolego!) Prosím, kdo se o to snažil? Mluvím
o kruzích spotřebitelských. Ty zavedly cla
průmyslová a odmítly cla agrární.
Je jiná otázka, zda tím jednaly národohospodářsky
správně. Rozhodně zapomněli pánové
již na Karla Marxe. na jeho velkou řeč proslovenou
v roce 1849 v Bruselu o svobodném obchodě. Neboť
z této řeči tohoto jistě chytrého
člověka by se byli dověděli, že
on tenkráte již náležitě glosoval
anglický volný obchod, po případě
protiobilní ligu, když řekl: "Ano, zemědělství
přivedete do zkázy, avšak nebudete moci přinutiti
druhé země, aby vám vaše výrobky
odkoupily." Tutéž bídu vidíme nyní
zde v našem státě, že se tu zřejmě
zemědělství ruinuje, že tu však
není prostředků, aby byl vývoz našich
průmyslových výrobků povznesen. (Výkřiky
na levici: Tak jest! Karel Marx má pravdu!) On praví
ještě něco jiného, vrátím
se k tomu ještě. Zda dnes jest oprávněno
ochranné clo či svobodný obchod, to jest,
jak vidíte, věcí pro sebe, avšak fakt,
že nemá existovati žádné zemědělské
ochranné clo, za to však cla průmyslová,
dráždí nás k boji, a my tento boj povedeme,
ať potrvá dlouho nebo krátce, ať potrvá
sebedéle, povedeme jej tak dlouho, pokud je v naší
možnosti a nutnosti tvrdě pracovati. Máme nárok
na rovnoprávnost a nedáme si ho také vzíti
od kruhů spotřebitelských. Cítíme
s těmito kruhy, vždyť my jsme také spotřebiteli
předmětů spotřeby a průmyslových.
A nemají-li druhé kruhy pro nás srdce a citu
- Bože! po desetileté práci má každá
sentimentalita svůj konec - můžeme říci:
Také na nás dojde, také my chceme míti
své místo na slunci, tak jako jiní. Tento
základní požadavek rovnoprávnosti uplatňujeme
vůbec především. Po století žilo
venkovské obyvatelstvo v poddanství, v robotě.
Zvláště bych zdůraznil, že v oněch
dobách nemohli jsme nic očekávati od kruhů
městských, že v určitém směru
bylo úřednictvo feudálního velkostatku
ještě mnohem horším utiskovatelem sedláků,
než velkostatek sám. A jestliže jsme dnes pomocí
mužů, jako jsou Josef II. a dr Hans Kudlich, dosáhli
politické rovnoprávnosti, pak přes to máme
také právo na rovnoprávnost hospodářskou.
A pravím, my nejsme méněcenní, již
pro svoji práci ne, pro svůj klid a stálost
a konečně také jako nevyčerpatelný
pramen každého národa, poněvadž
se průmyslové obyvatelstvo bude moci udržeti
jenom populační silou obyvatelstva venkovského.
Kdybychom obklopili město zdí, vymře v pěti
generacích. Vaše obyvatelstvo nemůže se
rozmnožovati, číslice úmrtnosti jest
větší než číslice porodů.
Jenom přílivem čerstvé krve venkovského
obyvatelstva může býti průmyslové
a městské obyvatelstvo zachováno. (Výkřiky
posl. L. Wenzela.) Dovolte, pane kolego! Nyní nepolemisuji,
mluvím čistě hospodářsky, až
dojde na vás, předneste rovněž hospodářské
vývody. Nezabývám se politikou vůbec
při otázkách čistě hospodářských.
Na naší celní předloze mají zájem
všichni zemědělci tohoto státu, zcela
stejně ať Němci, Češi, Slováci,
Rusíni nebo Maďaři, právě tak
jako měli zájem na tom, když Josef II. zrušil
poddanství pro Němce, Poláky a Italy a všechny
ostatní. To jest úplně stejné. (Souhlas.)
Tehdy byla to politická rovnost s občany v městech,
a tato předloha má znamenati hospodářskou
rovnoprávnost s ostatními povoláními.
Sem nesmí býti zanášena politika národnostní.
Bylo by také mnohem lépe, kdybychom nechali stranou
politiku národnostní, a mluvili jen čistě
o hospodářství. Nebylo by konečně
také pro nás špatné, kdybychom v obou
táborech vždy myslili hospodářsky, pak
by se jednou také zmenšila ona vysoká daňová
břemena a vedlo by se nám trochu lépe Dnes
mluviti o volném obchodě? Již dříve
citoval jsem Marxe o volném obchodě anglickém,
muže, který před 77 lety nahlédl, že
nepůjde to evropským státům lehce
zavésti neobmezený volný obchod. A tu bych
právě nyní chtěl odporovati řečníku
přede mnou a říci: Právě v
tomto středoevropském státě teprve
to nelze prosaditi, neboť nemá spojení se světovým
mořem a proto nemá možnosti, aby si beze všeho,
bez překročení hranic anebo jinak, něco
dovážel ze zámořských zemí.
Ještě dnes pracují určité kruhy,
aby vytvořily t. zv. Velkou Evropu. I kdybychom dostali
všeobecnou evropskou unii celní, dožili bychom
se podivných věcí. My, jako zemědělci,
bychom se ovšem divili méně než průmysloví
dělníci, a to z jistých důvodů.
My, jako zemědělci, kteří jsme méně
zhýčkáni a máme menší
nároky na živobytí, dlouhou a pilnou prací
bychom ještě mnoho vydrželi, co dnes již
naše dělnictvo průmyslové nevydrží.
Podle zákona konkurenčního byla by stlačena
cena veškerého zboží na minimum, na minimum
výrobních nákladů, jest tedy minimum
mzdy také přirozenou cenou zboží "práce".
Karel Marx praví ve své řeči: "Ano,
při volném obchodu dostanete kupujíce za
1 frank více, avšak dostanete méně franků
za svoje zboží "práci", proto nepovede
se vám lépe, nýbrž hůře."
Přes tuto zničující větu, kterou
vyslovil Karel Marx o volném obchodě, nakonec přece
usiloval o volný obchod, a tu nutno zajisté velmi
ceniti jeho poslední výrok: "V celku jest systém
ochranných cel konservativním, kdežto volný
obchod působí rušivě, rozkládá
národnosti a žene protivy mezi proletariátem
a občanstvem na ostří nože. Slovem,
systém volného obchodu anebo obchodní svobody
urychluje sociální revoluci. Jsem tudíž
pro volný obchod." To říká ovšem
revolucionář Karel Marx, ačkoliv hospodářsky
nahlíží, že systém ochranných
cel jest pro vnitro-evropské státy nezbytnou nutností,
jest ovšem pro volný obchod, poněvadž
rovněž dobře nahlíží, že
systém volného obchodu působí
rozkladně, a proto podporuje revoluční požadavky.
Tu podává se již v jistém smyslu naše
stanovisko. My nejsme revolucionáři, my jsme stoupenci
revoluce, my jsme sedláci v nejušlechtilejším
slova smyslu, my chceme budovati a netážeme se, zda
již pískalo 6 hodin, či zda již jest 6
hodin pryč. Avšak jestliže dnes někdo
buduje, bude samozřejmě konservativní, stálejší,
poněvadž chce, aby bylo zachováno to, co vytvořil.
Proto budeme usilovati, ať velcí nebo střední
sedláci, o ochranná cla, poněvadž si
přejeme, aby byla chráněna domácí
výroba, aby se nerozmohly vlivy rozkladné, nýbrž
aby majetek zůstal zachován a aby bylo dále
pracováno pro dobro národa. Naši dnešní
sociální demokraté ztratili již z největší
části své revoluční zuby. Přes
to vždy ještě obchodují s tímto
učením o volném obchodu, ačkoliv zcela
dobře vědí, že se mu nedostává
vlastně jakéhokoliv oprávnění.
Avšak používá se tohoto učení
právě k tomu, aby se bojovalo proti ochrannému
celnímu zákonodárství. Pánové,
my jsme to již zažili. V letech osmdesátých
měli jsme již velkou stranu spotřebitelů,
která, bohužel, vedla také venkovský
lid, tak zvanou Spojenou německou levici neblahé
paměti ve starém Rakousku. U této strany
hodilo se jméno její. Spojena byla, aby byla německou,
aby levice nevěděla, co činí pravice.
Tehdy byla zavedena jednostranná vysoká cla ochranná
pro průmysl, a ta nesla vinu, že v letech devadesátých
minulého století přišlo statisíce
selských hospodářství na buben a musela
býti prodána, poněvadž se nevyplácela,
ježto jich nikdo nemohl udržeti. A kdo je kupoval? Právě
průmysl. A já bych mohl uvésti sta případů,
jak takové selské statky potom sloužily k zalesňování,
k zakládání bažantnic a obor pro divokou
zvěř. Je to podpora výroby? Nikoliv. Tehdy
se postavily spotřebitelské strany jednostranně
na stanovisko podpory průmyslu, aby mu pomohly na útraty
zemědělství k blahobytu.
Jest zákonodárství o ochranných clech
škodlivé? Jako odpověď na tuto otázku
není jistě případnějšího
příkladu než Bismarckovo Německo. Bismarck
zavedl zemědělská ochranná cla, právě
jako cla průmyslová. A v Německu kvetly obchod,
živnosti a zemědělství. Zemědělství
pozvedl na netušenou výši. S jeho výnosem
z hektaru nemohlo se staré Rakousko nikdy srovnávati,
ačkoliv půda tam nebyla nikterak lepší,
než byla u nás. A přispělo to ke snížení
životní úrovně dělníků
německých? Pánové, v letech devadesátých,
když jsem vyšel ze školy, cestovalo všechno
do Německa, co vůbec mohlo, poněvadž
tam byly placeny největší mzdy. Zemědělský
dělník dostával v Německu dvakráte
tolik mzdy jako v Rakousku. A byla snížena úroveň
dělnictva snad zemědělskými ochrannými
cly? To jest ošklivá vidina. V Německu nikdy
nevedlo se dělníkovi lépe, než v době
ochranných cel zemědělských. Ovšem
muselo býti clo rovnoměrné. (Posl. Hirsch
[německy: To byly doby míru!) Také nyní
mohly by zase býti doby míru, kdyby přestal
teror s obou stran. Jestliže však obě strany
teror provádějí a vede se boj všech
proti všem, to ovšem není mír a také
nikdy se nebude moci ukázati požehnání
všeobecné ochrany domácí výroby.
Prosím, k tomu nutno přihlížeti jako
k základní nezbytné podmínce. Klidný
vývoj a zvýšení výroby může
nastati jenom tehdy, když ti, kteří usilují
o zvýšení výroby, mají také
jistotu, že jim zůstane výnos ze zvýšení
zajištěn. To jest jasno. Takovými blázny
dnes nejsme, abychom pracovali pro to, aby nám to druzí
vzali. Tak hloupý není dnes žádný
člověk, aby si to dal líbiti. To by bylo
neslýchané. A kdyby ke mně někdo přišel,
aby mi vzal to, oč jsem se se svojí ženou 30
let plahočil, pak bych se postavil k obraně všemi
prostředky i se sekerou - a vyhnal ho. A staví-li
se někdo na stanovisko, že má právo
vzíti, poněvadž také druhý bere,
pak pravím, že tohoto práva nemá. Tolik
morálky musí každý míti, aby
zůstal poctivým, i když ten druhý jest
lump. (Souhlas a různé výkřiky.)
Usilujeme o ochranné clo zemědělské
také jako malí a střední sedláci.
A to z dobrých důvodů. Žádný
z pánů řečníků ani ve
výboru nepřednesl nějakého argumentu
v tomto směru. Pánům jest zajisté
úplně neznámo, že 80% žita a ovsa,
přicházejícího na trh, dodávají
malí a střední sedláci, poněvadž
velkostatek ve vnitrozemí přece pěstuje především
vděčnější obchodní plodiny,
řepu anebo pšenici a dobrý ječmen, kdežto
žito a oves přicházejí v úvahu
pro předhoří a pro hory samé, po případě
ještě len a brambory. Jestliže obstaráváme
80% trhu, pokud jde o žito a oves, pak, pánové,
máme již zájem na tom, aby tyto druhy obilí
byly uchráněny také. Nepostavíme se
na bláznivé stanovisko pana říšského
rytíře Pantze, ani pana vysokoškolského
profesora Hofmeistera ve starém Rakousku. Neboť nic
není horšího nad domýšlivost a
oba tito pánové ze zeleného Štýrska
myslili, že mohou hospodařiti jako pastvináři,
zatím co obilnáři smějí se
na to dívati. Nikoliv. my pravíme: Ochranu zemědělské
výroby v mírném rámci ve všech
oborech zemědělství, nikoliv však jednostrannou.
Proto padají do vody důvody, které byly o
tom předneseny v rozpočtovém výboru.
Hospodářství jednostranné není
vůbec hospodářstvím a také
nám nepomohlo. Jest jasno, že my jsme kromě
toho silně interesováni na pěstování
krmiv a na možnosti odbýti výrobky mlékařské,
jako na pěstování dobytka. Dnes ta ochrana
chybí. V severních Čechách se značně
pěstuje krmivo. Stáje jsou plné dobytka,
avšak my ho neodbudeme, poněvadž ve velkých
průmyslových městech nepotřebuje již
řezník jíti na vesnici k sedlákovi
a kupovati si kus dobytka.
Jsou tu velké jatky se železničními
přípojkami, tu přijde cizí obchodník,
vrhne sem cizí dobytek, ochranné clo není
a jakékoliv obmezení chybí. Řezník
dá dobytek hned poraziti, nemá s tím práci,
a my tu se svým dobytkem sedíme. I výkazy
pražského trhu jatečního ukazují,
že se tam přihánějí dvě
třetiny cizího dobytka a jenom třetina domácího.
My bychom mohli vypěstovati mnohem více dobytka,
kdybychom jej odbyli. Minulého roku vyvezli jsme ze svého
území přes 100 vagonů sena do
Německa, poněvadž jsme nemohli seno zužitkovati,
ježto jsme nemohli odbýti dobytek. Něco přece
musíme prodati. Po 2 léta hnil nám oves následkem
špatného počasí, musili jsme proto prodávati
krmivo, poněvadž jsme je nemohli vraziti do dobytka,
nemohouce ho jinak zužitkovati. Touto odbytovou krisí
byla vlastně způsobena špatná situace
v zemědělských horských krajích.
Sedlák ve střední Moravě a ve středních
Čechách, který pěstuje cukrovku, jest
poměrně vždy na tom ještě lépe,
ačkoliv i zde nastává krise. To dokazuje
také velký úbytek obdělané
plochy, který činí více než třicet
tisíc hektarů. Tedy již také v řepařských
krajích začínají kritické zjevy,
poněvadž objevuje se již přebytek na světovém
cukerním trhu a proto také vyrobený cukr
nelze již jen tak beze všeho odbýti jako dříve.