Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. dr Štefan. Žádám,
aby se ujal slova. (Výkřiky komunistických
poslanců. - Posl. Kreibich: Policejní špicl!
- Předseda zvoní.)
Volám pana posl. Kreibicha k pořádku.
Posl. dr Štefan (malorusky): Slavná
sněmovno! (Trvalé výkřiky posl.
Mondoka.)
Předseda (zvoní): Volám pana
posl. Mondoka k pořádku. Posl. dr Štefan
(pokračuje): Počkejte, promluvím později
o své osobě i o vás. (Trvalé výkřiky
posl. Kreibicha.)
Předseda (zvoní): Volám pana
posl. Kreibicha k pořádku. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Posl. dr Štefan (pokračuje): O jazykovém
nařízení a o projevu pana ministra vnitra,
o nichž se nyní jedná (Výkřiky
komunistických poslanců.), mám čest
prohlásiti:
Podkarpatskou Rus kromě poslanců z Podkarpatské
Rusi zná sotva kdo z celé sněmovny. (Stálé
výkřiky posl. Mondoka.)
Předseda (zvoní): Volám pana
posl. Mondoka k pořádku.
Posl. dr Štefan (pokračuje): K poznání
nestačí přijíti k nám na několik
schůzí nebo na návštěvu. (Výkřiky
komunistických poslanců.) O Podkarpatské
Rusi mají velice mylný obraz ti, kdož nežijí
mezi námi delší čas. Úřadovati
deset let na Podkarpatské Rusi ještě neznamená,
že by mohl někdo poznati jak všeobecná
hospodářská a kulturní přání
národa, tak i jeho těžký život,
smýšlení, psychologii a duševní
potřeby. (Výkřiky posl. Kreibicha.)
Čtli jsme a známe suché dějiny několika
našich učenců, ale málo jsme čtli
o pověstech, překrásných legendách
našich prostých starců, ačkoliv oni
zachránili majetek národa, ba dokonce patří
do historického materiálu.
Skutečností je, že naši předkové
již více než 1000 let žili v Karpatech.
Slyšel jsem pověst, že kdysi velmi dávno
syn jistého starosty za Babí horou utekl od rodiny,
poněvadž ho otec chtěl přinutiti, aby
se oženil, ale ne s tou, kterou si vybral. Syn utekl se svou
vyvolenou dívkou do Karpat. Tam se rozmnožili a stali
se našimi předky. Utíkali sem i jiní.
(Různé výkřiky.) Někteří
se skrývali v Karpatech před loupežníky,
jiní později před nepřáteli,
tam se před nimi ztratili a žili tam klidně
po celá staletí, zdělávajíce
zemi a chovajíce dobytek. Později je zneklidňovali
jen maďarští a polští pánové,
kteří byli na honech, potom Tataři a jiní,
před nimiž se schovávali ještě
hlouběji do lesa. (Výkřiky posl. Mondoka
a Šafranka.)
Hned se dostanu k této otázce, počkejte až
skončím, otázka ruského národa
je přednější. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
A tak žili, dokud je maďarští páni
nedonutili, aby se stali poddanými. Od té doby již
z listin známe dějiny našeho ruského
národa.
Ale předtím žili svobodně. Zabývali
se zemědělstvím a chovem dobytka. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Praví se, že šťastný je národ,
který nemá dějin. Zde to nutno opraviti.
Šťastný je ten svobodný národ,
který nemá dějin. Tehdy ruský národ
byl ještě úplně svobodný.
Na počátku, pradávno, stýkali se naši
předkové jen s Haličany, a to velice opatrně
a teprve později s uherskými Židy. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Hned budu mluviti
o své osobě a o vás. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
A to se stalo tak: Rumunští pastýři,
kteří bydlili daleko na jih od nich, ukradli jim
dobytek a prodali Židům. Židé se tak rychle
dověděli, že na sever od Rumunů žijí
Rusíni, šťastný, tichý a poctivý
lid. A tak se Židé dostali k Rusínům,
přinesli jim rozličné předměty
a vyměňovali je za dobytek a naučili je,
jak se mají brániti Rumunům. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Rusíni přiváděli
potom svůj dobytek na prodej Židům až
do Rachova a Volového. Od té doby nazývají
Rusíni tato města "Rachovo", neboť
tam účtovali, rachovali, se Židy - a "Volové",
neboť tam hnali svoje voly na prodej Židům.
Takový klidný život byl příčinou,
že ruský lid na Podkarpatské Rusi je lidem
klidným, dobromyslným, šlechetným, bohabojným
a dobrosrdečným již po mnoho staletí,
a když se dostal do poddanství, stal se poslušným
a ukázněným národem. Mezi prostými
lidmi jest i dnes mnoho hlubokých myslitelů. To
je nejlepší prsť a bude-li míti příležitost,
aby svoje děti mohl dáti do vyšších
škol, může z nich vyj íti mnoho velice
schopných lidí, dokonce i geniů.
A čí to byla země, kde žili? Na počátku,
když se ještě stěhovali, říkali:
"Boží", později, kdy se stali usedlými:
"Boží a moje", později, když
se musili poddati: "Boží a panská",
a nyní znovu "Boží a moje". (Výkřiky
komunistických poslanců. - Předseda
zvoní.)
To je charakteristika Rusína, že chce býti
výlučným pánem na své půdě.
Nestrpí tam nikoho cizího, jenom Boha, do poslední
kapky krve bojuje za výlučný soukromý
majetek. "Cizího nebeř a svého nedej!"
Hle, takovou zlatou "psyche" má drahý
a dobrý ruský lid z Podkarpatské Rusi. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Pokud jde o lidový jazyk, v této otázce ruský
národ také se drží jedné zásady
a tou jest: "Cizí cti a své miluj!" (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Nechť tam politikové a filologové mluví
cokoliv, nechť bojují o jazykovou otázku, skutečná
pravda je, že národ mluví a cítí.
A to není bez příčiny. Neboť
politikové a filologové jen tenkrát hlasitě
mluvili a mluví, když jest jim to dovoleno, ale když
pronásledovali ruský jazyk na Podkarpatské
Rusi, tenkráte politikové a filologové, ba
dokonce celá inteligence byla nucena mlčeti a lid
dělal, co dříve: muvil dále - rusky.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid. Žádám pány, aby nerušili
jednání.
Posl. dr Štefan (pokračuje): Nikoliv
filologové, nikoliv politikové a inteligence udrželi
ruský jazyk na Podkarpatské Rusi, nýbrž
ruský zemědělec. On je nejen hospodářským
a politickým základem státu, ale i kulturním.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Slavná sněmovno! O tom jste mohli již mnoho
čísti a zde také slyšeli jste minulého
týdne o kulturním, politickém a hospodářském
životě ruského národa až do konce
roku 1918. Také i kol. posl. dr Kralík ukázal
na kulturní, hospodářské a politické
potřeby obyvatelů, a to především
ruského lidu na Podkarpatské Rusi. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Z těch smutných obrazů můžete
všichni konstatovati, že na Podkarpatské Rusi
je bída a nouze. Půdy je málo a ta je chudá.
Tato krajina nejvíce trpěla živelními
pohromami. V dolinách úrodu, a místy i kus
půdy sebrala voda, a na horách kanci a jiná
zvířata vyryli řepu, sežrali seno, zničili
sady atd. A náhrady není, a když si chce někdo
vypůjčiti peníze, aby nějak z toho
vybředl, do dneška není družstva, družstevních
pokladen, které by mohly půjčiti peníze
a tak jsou nuceni.... (Stálé výkřiky
posl. Hirschla.)
Předseda (zvoní): Volám pana
posl. Hirschla k pořádku.
Posl. dr Štefan (pokračuje):.... jsou
nuceni dlužiti se ve velkých bankách na lichvářské
úroky 14-18%. A tak chudého zemědělce
bijí s jedné strany krupobití a jiné
přírodní pohromy a s druhé strany
lichváři a lichvářské banky.
A kdo má velice málo půdy, ten jest ještě
chudší, ten ve skutečnosti žije v bídě
a nouzi, poněvadž není práce. (Hluk.)
A když si rolník zabije svoje telátko nebo
prasátko, musí za to zaplatiti "daň",
a když to předem neohlásil panu finančníkovi,
ještě za to dostane i trest. Nevím, jaký
dojem působí tento postup v Čechách
a na Slovensku, vím jenom, že u nás velice
zlý. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Kdo má svou půdu v Rumunsku, ten za svou úrodu
musí platiti clo rumunským pohraničním
strážníkům, ačkoli podle úmluvy
Rumuni ji mají propustiti zadarmo. A v této věci
nemůže nikdo pomoci, ani sám Bratianu, neboť
pohraniční strážník je na hranici
a Bratianu v Bukurešti, a ty sedláku plať! (Výkřiky
komunistických poslanců.) Co vy můžete
o tom mluviti, když tomu nerozumíte.
Za válečné škody ještě do
dneška nedostali odškodnění čili
náhrady. Státní pojištění
dobytka a proti krupobití není do dneška provedeno.
Jedním slovem lidé na Podkarpatské Rusi upadají
pod břemeny a marně pohlíží chudý
Rusín, odkud by přišla nějaká
ruka na pomoc, neboť jí není. To, co vládní
činitelé dělají nad své síly,
má malý význam, neboť i když se
přijmou jejich rozpočty, nikdy nedostanou přikázanou
částku, poněvadž jest jí potřebí
na jiné účely. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Úplně taktéž, ba lze říci,
že ještě hůře je tomu u nás
v oboru kulturním. (Výkřiky komunistických
poslanců. - Předseda zvoní.)
Pouze jedno číslo vám povím ze statistiky.
Na Podkarpatské Rusi 30.000 dětí nechodí
do školy. Co to znamená? Slovensko je pětkrát
větší než Podkarpatská Rus a Čechy
s Moravou sedmkrát. Náš kulturní stav
je takový, že kdyby takový byl na Slovensku,
to by tam 150.000 dětí nechodilo do školy a
v Čechách a na Moravě 210.000 dětí.
Ale naopak, v Čechách každé dítě
chodí do školy a na Slovensku pouze 10.000 dětí
do školy nechodí. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Co dlužno udělati, aby se ten strašně
smutný hospodářský a kulturní
stav změnil? Především jest potřebí,
aby všichni referenti civilní vlády v Užhorodě
dostali rozkaz, aby každý ve svém oboru předložil
takový rozpočet, jaký je nezbytně
potřebný ku povznesení hospodářského
a kulturního života na Podkarpatské Rusi. Jednou
se již musí začíti soustavná
práce na Podkarpatské Rusi. Vláda skutečně
chce položiti hospodářský a kulturní
základ, avšak musí vážně
přikročiti k práci. (Stálé
výkřiky komunistických poslanců.)
Přiznávám, že se dosud mnoho udělalo.
Pan kol. P. Vološin ukázal na velký
pokrok v tomto směru. Celkem souhlasím s jeho projevem.
Ale musím zjistiti i to, že to všechno, co se
udělalo dosud, je pouze kladením základů,
nebo pro hospodářské a kulturní povznesení
Podkarpatské Rusi je potřebí soustavné
a systematické práce. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Za druhé: Kdo přehlédne předcházející
rozpočty, tomu budou nápadné úžasné
číslice vztahující se na Podkarpatskou
Rus. Občanská škola a okresní nemocnice
v Rahovu, železnice Užhorod-Mukačevo, Hust, rolnická
škola v Mukačevě atd. A dosud z toho není
nic. Tedy tímto pokorně prosím jménem
ruského národa ministra financí, aby příště
neškrtl ani jednu číslici pro úsporu.
Bude-li potřebí škrtati, pak to udělejte
s číslicemi druhých zemí a dovolte,
aby se ta chudá Podkarpatská Rus mohla povznésti.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Konečně prosím, aby občanská
škola v Rahově, kde se žáci tísní
v jednom pokoji, nemocnice v Rahově, železnice Užhorod-MukačevoHust,
rolnická škola a museum v Mukačevě začaly
se hned stavěti a aby se ihned utvořily okresní
spořitelny v Rahově, v Berezném a v Mukačevě.
Prosím dále, aby lidu byla dána náhrada
za válečné škody a za škody způsobené
přírodními pohromami. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Začnou-li se investice na Podkarpatské Rusi ve všech
směrech právě tak jako v jiných zemích
republiky, bude dán počátek i konsolidaci.
Prosím, aby co možná nejdříve
byl předložen návrh zákona o státním
pojištění dobytka a proti krupobití,
neboť lid nemůže platiti soukromým společnostem
tak vysoké premie.
Politika na Podkarpatské Rusi vůbec musí
míti své zásady. A těmito zásadami
musejí býti: láska, pravda a rozum. Všichni
úředníci musí se sblížiti
s ruským národem, poznati jej a míti jej
rádi. Tímto způsobem rozšíří
se i slovanský duch. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Politické cíle vyznačil sám ruský
národ. Nevyřkl toho, ale kdo umí čísti
v duší ruského lidu, kdo poznal to zlaté
srdce a jeho výtečnou psychologii, ten ví,
že nejhlavnější cílem ruského
národa jsou: klid, duševní a hmotná
dokonalost a konsolidace. Lid to vyslovuje takto: "Klid,
chléb, práce, osvěta a pořádek."
(Výkřiky komunistických poslanců.
- Předseda zvoní.)
Hle, to jsou cíle ruského národa, k nimž
my všichni musíme směřovati.
Ale ruský národ má i jiné politické
cíle: svaz všech slovanských národů
a dále spolek evropských států čili
Panevropu. Nemyslete si, že tyto cíle vytkli pouze
vzdělaní Rusíni. Nikoli. Tyto cíle
žijí také v srdcích negramotných
Rusínů. Ruský lid je vyjadřuje takto:
"Všichni Slované měli by se dohodnouti,
aby všechna slovanská plemena byla svobodná".
Hle, slovanský duch u ruského lidu. A za druhé:
"Lépe by bylo, kdyby hranice mezi státy byly
otevřeny".
Hle, toť filosofie a zázračně čistý
rozum našeho sedláka Rusína. Zde máme
celou naši theorii. S takovým národem snadno
se můžeme dostati ke konsolidaci, jen se mu přibližme
a poznejme ho, mějme ho rádi a pomáhejme
mu. Je to zlatý národ, druhý takový
není na světě.
Mimo to ruský národ je tělem a duší
mírumilovný, tak jako všichni zemědělci
jsou již od přírody. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Žádám
pány poslance o klid.
Posl. dr Štefan (pokračuje): Hřích
spáchal by ten politik, který by neusiloval povznésti
ruský národ na Podkarpatské Rusi. Proto mám
důvěru k vládě, neboť jsem se
přesvědčil, že každý s láskou
se zabývá věcmi ruského lidu a jest
ochoten pomáhati mu.
Dnes se na Podkarpatské Rusi hospodaří se
ztrátou, ale příroda tak bohatě obdařila
svými poklady Podkarpatskou Rus, že - jak to řekl
jistý německý znalec ještě za
války - když se tam bude investovati kapitál,
hospodářský život se povznese, a nejnovějšími
hospodářskými prostředky otevrou se
hlubiny země, naše země může býti
nejbohatší v Evropě a pro republiku zlatým
dolem.
V zájmu státu tedy jest, aby stát většími
silami a ihned podnikl investice na Podkarpatské Rusi a
tím tak povznesl náš kraj, a tím pokud
možno nejdříve zvýšil hospodářskou
sílu celé republiky.
Dlužno se zabývati také jazykovou otázkou
- přihlížeje k základní zásadám
(Výkřiky komunistických poslanců.)
a hlavním cílům. Jazyk není jen
společným výtvorem, nýbrž i společenským
činitelem. Má ohromně spojující
vliv a je těsně spjat se společenským
organismem.
Na Podkarpatské Rusi lidový jazyk musí býti
vyučovacím a oficielním jazykem, neboť
ruský lid po mnoho století uhájil svůj
jazyk a tento jazyk jej udržel. A kdy vysvitlo slunce svobody
i ruskému národu, každý může
vyčísti s tváří ruského
lidu, že se cítí šťastným,
neboť svobodně může mluviti svým
jazykem. (Výkřiky na levici.)
Také inteligence ruského národa, která
pod tlakem životních okolností, následkem
své maďarské výchovy měla maďarskou
mentalitu, za posledních 6 let prodělala takovou
podstatnou změnu, že svědomitě mohu
prohlásiti, že její mentalita se změnila
a skorem již každý po stránce národního
citu je zajedno s lidem. (Výkřiky posl. Mondoka.)
Vy, Ivane, nekřičte, neboť vy jste negramotný.
Tato inteligence v soukromé konversaci jen tam užívá
maďarské řeči, kde manželka a příbuzní
jsou Maďary, a když se setká s Maďarem.
Velkou překážkou úplného zavedení
ruštiny jako konversačního jazyka je také
to, že nastal velký linguistický boj v otázce
mluvnice a že nemáme jednotné mluvnice. Dlužno
ustanoviti - já bych tak řekl - oficielní
mluvnici a pak za krátký čas u ruské
inteligence ruský jazyk bude výlučně
konversačním jazykem. Avšak i jinak ruská
inteligence na Podkarpatské Rusi stejně přikloňuje
se k ruskému jazyku jako sám lid. Nelze tedy spustiti
s očí toto přání prostého
ruského lidu, jenž silně lne k svému
národnímu jazyku.
Poněvadž na Podkarpatské Rusi ruský
zemědělský prostý lid je nejsilnějším
základem republiky, každý, kdo nestaví
na tomto základě, staví na písku.
Pan ministr vnitra pravil, že ruský jazyk na Podkarpatské
Rusi je rovnoprávný s jazykem státním.
Děkuji za to, neboť to je korektní prohlášení.
Ale dovolte, abych objektivně i já mohl učiniti
svoje poznámky, a potom ponechávám rozhodnutí
velké moudrosti vlády. Podkarpatskou Rus zajímá
§ 100. Ruský národ neprojevil ještě
své vůle, neboť nemá svého sněmu.
Ale my, kteří známe ruský národ,
víme i to, že lid se drží svého.
Po tisíc let se držel svého a tak to bude i
budoucně.
Ale uvážíme-li, že národ nerozhodl
v této otázce, v tomto případě
dlužno přihlížeti k tomu, co praví
zákon.
§ 11 zákona č. 508 z roku 1921 (mezinárodní
smlouva st.-germainská) praví: "Území
podkarpatských Rusínů bude míti samosprávný
sněm. Tento sněm bude míti zákonodárnou
moc ve věcech jazykových... atd."
Generální statut Podkarpatské Rusi z roku
1919 praví také o jazykové otázce:
"Ve školách lidový jazyk bude jazykem
vyučovacím, jakož i oficielním jazykem
vůbec."
Čtvrtý odstavec §u 3 ústavního
zákona (ústavní listiny) republiky praví:
"Sněm Podkarpatské Rusi je příslušný
usnášeti se o zákonech ve věcech jazykových..."
Jest tedy zřejmo, že usnášeti se o jazykové
otázce na Podkarpatské Rusi je výhradně
příslušný podkarpatoruský sněm.
My, poslanci z Podkarpatské Rusi, podle zákona ani
nemáme práva mluviti o této otázce.
Zvláště st.-germainská smlouva zajistila
výlučnou příslušnost podkarpatoruskému
sněmu v této otázce.
§ 13 zákona č. 508 z roku 1921 praví:
"Československo zaručuje území
Rusínů spravedlivé zastoupení v zákonodárném
sboru republiky Československé, do něhož
bude toto území vysílati poslance zvolené
podle ústavy republiky Československé. Tito
poslanci nebudou však míti práva hlasovati
ve sněmu československém -v žádných
otázkách zákonodárných, které
jsou přikázány sněmu rusínskému."