Čtvrtek 11. března 1926

Předseda (zvoní): Prosím pana řečníka, aby skončil; řečnická lhůta jest jen 15 minut.

Posl. Patzel (pokračuje): Prosím pěkně, rozumím panu předsedovi, avšak 15 minut je příliš krátká řečnická lhůta. Jen ještě několik slov o obyvatelích tak zvaných protežovaných krajin. § 17 dává vládě možnost, aby obyvatelům jistých chudých krajin vzhledem k hospodářské nouzi v těchto krajinách dávala podomní knížku, i když nebudou splněny ostatní podmínky, to jest tedy, nebude-li dosaženo 35 let, nýbrž již, dovrší-li 21. rok věku a pod. Čeho však postrádáme, jest, aby již v zákoně byl ustanoven jasný předpis o těchto protežovaných krajinách. Ve starém patentu o podomním obchodu z roku 1852 byly ony krajiny, pro něž byla vytýčena jistá zvláštní práva, výslovně vypočteny. Při pozdějším jednání i ve starém Rakousku byli obyvatelé těchto krajin výslovně jmenováni buď v textu zákona nebo v příloze k němu. Nechápu, proč by stát neměl míti takové moci. Jsem přesvědčen a nepochybuji o tom, že vláda pojme do seznamu krajiny, které dosud jako mimořádně chudé krajiny měly tuto možnost výdělku. Domnívám se však, že nechápeme to, proč zákonodárce, chce-li již splniti sociální úkoly pro obyvatelstvo státu, nemá projeviti svou vůli v zákoně sám, proč se to má přenechati svévoli administrativy. Apeluji také na pány ze Slovenska, aby těchto věcí nebrali na lehkou váhu. Přenechává-li se osud ubohých krajin pouze administrativě - máme pro to dosti příkladů, kam to může vésti a musí.

Předseda (zvoní): Prosím pana řečníka, aby skončil.

Posl. Patzel (pokračuje): Prosím, ihned jsem hotov. Neboť obyvatelé z oněch krajin neprovozují podomní obchod z lenosti nebo z kočovného pudu, nýbrž z nouze. V Rudohoří bylo kdysi kvetoucí hornictví, avšak zaniklo. Nouze pudí lidi do ciziny a jsou to lidé, kteří nejvíce touží po vlasti, a víme, jak to u nás v Rudohoří táhne lidi opět domů, jak to také táhne slováckého vystěhovalce, jakmile si ušetřil pár haléřů, opět do chudé vlasti, poněvadž právě lidé z hor mají největší lásku a věrnost k vlasti. Jestliže tedy zákonodárce cítí se povinen postarati se o tyto lidi, nechť také tento závazek splní zákonem, nechť vydá zákon o nouzových krajích a nepřenechává to vládě. Roku 1902 byl podán v rakouské sněmovně návrh - chci na to upozorniti pány s české strany - v němž se žádalo, aby tyto krajiny byly vyjmenovány v zákoně. Tento návrh byl podepsán Italem Tambosim, Němcem Schückerem a Čechem poslancem Stojanem, zemřelým arcibiskupem. Bylo to v době, kdy jste prý byli utlačeni a neměli jste prý možnost spolu pracovati. Nebuďte horší a krutější než tehdejší český poslanec, který cítil, že jest povinen, aby dobrodiní zákona nebylo přenecháváno svévoli administrativy.

Říká se mi, že sama sebou bude již vyhrazena možnost, aby obyvatelé protežovaných krajin nabyli oprávnění k podomnímu obchodu. Avšak i oni musí prokázati, že byli očkováni, avšak i oni musí prokázati, že jsou k tomu nuceni hospodářskými poměry a pod. Při této příležitosti nadhodil bych ještě jednu otázku. V přechodných ustanoveních se výslovně ustanovuje, že držitelé dosavadních obchodních knížek podrží oprávnění k podomnímu obchodu, i když nevyhovují předpisům zákona o stáří. A co je s předpisy o státním občanství? Máme u nás ještě mnoho podomních obchodníků z jiných krajin starého mocnářství, kteří měli rakouské státní občanství, československého však nemají. Nemám na mysli pouze Krajince a Kočevjany, německé a slovanské obchodníky z tamější krajiny, mám na mysli především Bosňáky, kteří se u nás stali přímo soužením. Musíme žádati zpravodaje a vládu o informaci, zda také pro tyto lidi budou privilegia platiti i dále, neboť právě na těchto bosenských podomních obchodnících nám příliš nezáleží, zvláště když právě Jugoslavie lidem z našich území, kteří tam hledají výdělek, dělá největší potíže, dělníky a zaměstnance československého původu vykazuje a podniky nutí, aby dělníky a zaměstnance z našeho státního území propouštěly a dávaly jim výpověď.

Předseda (zvoní): Žádám pana řečníka, aby skončil, sice bych byl nucen odníti mu slovo.

Posl. Patzel (pokračuje): Opakuji: vidíme, že se se zákonem, který má býti sociálním dobrodiním, čachrovalo, konstatuji, že byl učiněn pokus, aby osud ubohých horských krajin stal se předmětem politického čachru. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Tichi. Dávám mu slovo.

Posl. Tichi (německy): Slavná sněmovno! Podomní obchod nabyl s hospodářským vývojem posledních desíti let - a také již před světovou válkou - podstatně jiného významu než v době, kdy byl vydán tak zvaný "patent o podomním obchodu" v roce 1852. Zákonodárství starého Rakouska několikráte učinilo přípravy pro vydání nového zákona o podomním obchodu. bylo projednáno několik návrhů zákona, než zákonem se nestal žádný. Byly to politické důvody, zvláště ohled na maďarskou polovici říše, které znemožňovaly uskutečnění návrhu. Také v tomto státě bylo k tomu potřebí několika let, než se vláda odhodlala před. stoupiti s tímto zákonem před sněmovnu. Nesouhlasíme s tím, aby se tak hluboce zasahovalo do našeho hospodářského života, aby zákony, jako jest tento, které se především dotýkají našeho živnostenského a obchodního stavu, jsou jeho životní otázkou, byly vyřizovány v lůně většinových stran jen smlouváním, aby se tvořily kompromisy, které nemohou uspokojiti ani té ani oné strany.

Byli bychom si přáli, aby se byla také našim živnostenským organisacím, jejich svazům, společenstvům a gremiím poskytla příležitost zaujmouti stanovisko k tomuto návrhu zákona; ze své bohaté zkušenosti byly by jistě přišly s návrhy, které by byly bývaly velmi cenné pro duševní původce návrhu. Pouhým politickým čachrem většinových stran mezi sebou nedá se takováto neobyčejně těžká otázka vyříditi.

Na druhé straně musím upřímně přiznati, že tento zákon není nejhorší věcí, kterou dřívější živnostenská "pětka" připravila a nynější živnostenská "šestka" zrodila. Že je to levoboček, který vedle dobrých předpisů zavádí také poměry neudržitelné, příčinu toho dlužno hledati v tom, že u jeho zrození byli kmotry čeští sociální demokraté a socialisté. Zásadně jsme nepřáteli podomního obchodu a byli bychom si přáli, aby se úprava jeho přenechala zamýšlené změně živnostenského řádu. Zásadními nepřáteli jsme především proto, že hospodářským vývojem posledních let bylo dosaženo toho, že téměř v každé vsi má konsumující obyvatelstvo příležitost koupiti si všechny předměty potřeby, jichž potřebuje. Jsme však zásadními nepřáteli podomního obchodu také proto, poněvadž se ho, zvláště po světové válce, zmocnilo sta pochybných existencí, které se staly pro obyvatelstvo na venkově soužením. Tyto živly hodily na krk obyvatelstvu špatné zboží a brak, za něž zaplatilo těžce vydělané peníze. Jistě souhlasíme s tím, aby se obyvatelstvu v českých, severomoravských, slezských a slovenských chudých krajích ponechala tak zvaná možnost i nadále vydělávati si svůj trpce zasloužený chléb kočovným a podomním obchodem, jak si jej vydělávalo od nepamětných časů; jsme jen nepřáteli nesolidního podomního obchodu. Zákonodárce i pro tato území vydává zvláštní předpisy, pod něž jsou zařazeni také naši váleční poškozenci a invalidé. Že se poskytuje výhoda válečným poškozencům, proti tomu nemůže žádný sociálně cítící člověk nic namítati, jest jen dosti smutné pro tyto ubohé oběti války, že si tímto způsobem musí udržovati beztoho nikoliv závidění hodný život. O ně by se měl stát postarati lépe, než povolením k podomnímu obchodu.

Zabývám-li se se zákonem samým, opakuji, že zásadně souhlasím s jeho snahou, aby podomní obchod byl omezen, budou-li naše požadavky byť i jen částečně splněny.

V §u 2, odst. 2, lit. f) žádá se spolehlivost uchazeče. Slovo "spolehlivý" jest velmi pružné a mohly by ho úřady užívati k šikanování. Mohlo by se státi, že se čestnému, snaživému člověku odepře povolení, jestliže ho jeho nepřítel denuncuje u okresní politické správy. Proto by měl tento odstavec býti vynechán.

V §u 3, odst. 2 musilo by se pamatovati na ony drobné živnostníky horských krajin, jejichž živnost nestačí k výživě jejich rodin a jimž jsou poskytovány v §u 17 úlevy. Tak na příklad v politickém okresu přísečnickém jest množství živnostníků, příštipkářů, drobných krejčí, hostinských, kramářů atd., jejichž výtěžek ze živnosti uhrazuje sotva třetinu toho, čeho nutně potřebují k živobytí. Jejich ženy a děti žijící s nimi ve společné domácnosti musí podomním obchodem vydělati potřebný příspěvek k výdělku svých mužů, aby vůbec mohli rodinu uživiti. Kdyby nyní těmto příslušníkům rodin tím, že by se svrchu uvedený paragraf stal zákonem, byla odňata podomní knížka, mnoho těchto mužů bylo by nuceno vzdáti se příliš málo vynášející živnosti a musili by provozovati podomní obchod sami. Tím bylo by nejen mnoho skromných náběhů k trvalé domácnosti rozvrácen o, nýbrž dosáhlo by se právě opaku toho, oč zákon usiluje. Proto musí býti § 3, odst. 2 změněn, aby vyhovoval těmto poměrům.

Žádáme, aby podomní obchod s hotovou obuví a šaty dovolen nebyl. A to proto, že naše domácí výroba obuvi a šatstva jest úplně. zničena průmyslovou výrobou obuvi a konfekční výrobou. Má-li již podomní obchod zůstati, nelze těmto živnostem neposkytnouti ochrany novými předpisy.

K §u 15, odst. 2: Kdyby zůstal v platnosti tento předpis, znamenalo by to úplně zničení živobytí rudohorských obchodníků s krajkami. Poněvadž většinou česky neumějí, musí si hledati výdělek v německých územích, z nichž velmi velká část leží na pomezí. (Místopředseda Slavíček převzal předsednictví.) Kdyby toto území, kde se prodá hodně zboží, poněvadž jest hustě obydleno obyvatelstvem provozujícím průmysl, bylo Rudohoří ztraceno, byla by podkopána jejich další způsobilost k životu, poněvadž by tím ono odbytiště, omezené již ztrátou rakouských zemí a Maďarska a neznalostí státního jazyka, bylo omezeno na příliš malý okruh.

Kdyby tento paragraf byl zachován v nynější formě, mělo by to nenahraditelné následky nejen pro podomní obchodníky v Rudohoří, nýbrž i pro tisíce domácích dělníků a příslušné průmyslové závody a množství jejich dělníků a vůbec pro celý hospodářský život Rudohoří.

Důvod pro toto opatření, vysvítající z důvodové zprávy, nemůže rozhodně platiti pro obchodníky s krajkami v Rudohoří. Žádný stav není tak závislý na blahovůli obyvatelstva a přízni úřadů a žádný není pod tak stálou dohlídkou, jako tento. A při tom při sebemenším přestupku zákona jde vždy o obchodníkovu živnost a tím o existenci jeho rodiny. Pro neustálé obchodní starosti a namáhavé vláčení těžké skřínky, v níž často horal nese s sebou celý svůj majetek, má jiné starosti než starati se o politiku nebo dokonce o činy státu nepřátelské. Mnohý cestoval po desítiletí v pohraničních zemích starého Rakouska a Maďarska nebo Německa a všude jsou obyvatelé Rudohoří i u úřadů i u obyvatelstva po mnoho generací známi pro svou osvědčenou řádnost a jsou pokušením k nepřátelským činům již proto nepřístupni, poněvadž na této osvědčené řádnosti jest vybudován celý život krušnohorských obchodníků s krajkami a s touto jejich vlastností žije a umírá.

Z těchto důvodů musí býti obchodníci s krajkami z Rudohoří vyňati z ustanovení §u 15, nechcete-li tím odníti živitelům z tohoto chudého kraje po staletí poskytovanou úlevu, jíž nikdy nezneužili, a nemají-li tím býti vydáni na pospas nejtrpčí bídě tisíce domácích a továrních dělníků. Kdyby zůstal zachován tento paragraf, pozbyly by ceny i ostatní úlevy poskytované zákonem této ubohé krajině, což jistě nemůže býti úmyslem zákonodárcovým. Bylo by tedy třeba, aby ona ustanovení §u 15, odst. 2 a příslušné vývody §u 5, odst. 2 a §u 17 byly vypuštěny.

K §u 17 bych ještě poznamenal, že by bylo jistě prospěšné, kdyby již v zákoně samotném byly vyjmenovány krajiny, pro něž tyto úlevy platí, a budu pozměňovací návrhy, podané v této věci, podporovati. Ke konci prohlašuji, že od nového zákona o podomním obchodě očekávám v tomto oboru podstatné zlepšení nynějších neudržitelných poměrů a prohlašuji, že budeme pro tento zákon hlasovati a že trváme na pozměňovacích návrzích,které jsme podali. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): dále má slovo pan posl. Pik.

Posl. Pik: Slavná sněmovno! § 17 projednávané osnovy ustanovuje, že nařízením budou respektovány chudé kraje, kde je domácká výroba s tradičním podomním obchodem. Upozorňuji, že takovýchto chudých obvodů v celé republice je velmi četně a že velké tisíce chudého lidu obživují se domáckou prací, výrobou domácích výrobků, ktré jako producenti odprodávají buď podomním obchodem nebo na trzích. Zvláště zdůrazňuji, že takovýto obvod bohatý na domáckou výrobu a podomní obchodníky jest v oblasti pošumavské. Jsou to zejména Stachy, Štrchleby, celé Stachovské a velká část obcí v Pošumaví, kde je tradiční domácká výroba a kde obyvatelstvo, nemajíc žádných jiných prostředků a příležitosti k výživě, získává výdělek touto domáckou výrobou.

Také na Vitorazsku je velmi rozvětvena domácká výroba odtud prýští pomní obchod po našich zemích. I na Krkonošsku jest velmi četně rozvinuta domácká výroba sklářská, jejíž výrobcové dojíždějí jednak na trhy velkoměstské a jednak podomním obchodem odprodávají své výrobky. Poznamenávám, že v Pošumaví běží hlavně o výrobu a prodej hraček, košíků, pleteného zboží, slaměných výrobků a podobně. Kromě toho jest známo, že také na Slovensku je velmi rozvětvená domácká výroba a podomní obchod a že i na tomto poli obživuje se velký počet výrobců domácích, kteří nenalezli žádné obživy, poněvadž od uzavření hranic a zejména v době stagnace stavebního ruchu nemohou nalézti jiného zaměstnání. Poznamenávám zvláště, že Stachovsko, horský kraj o průměrné nadmořské výši 1000 m, je pro tamní obyvatele nehostinnou půdou bez jakéhokoli průmyslu a možnosti k obživě, poněvadž také zemědělství jest zde velmi primitivní. Obyvatelstvo obce Stach roztroušené po stráni, počtem 2800 lidí, hledá proto obživy po celé republice jednak jako stavební dělnictvo a hudebníci, jednak jako podomní obchodníci. Podomní obchodníci stašští prodávají hlavně zboží galanterní a střižní v okresech sušickém, strakonickém, klatovském, prachatickém a budějovickém, v menší části v celých západních a středních Čechách. Podomní obchod na Stachovsku datuje se již od r. 1850. Zprvu hausírovalo se sklem a hrnčeným nádobím, ve kteréž době i některé rodiny byly nadány zvláštním privilegiem hausírovati se zlatým zbožím dukátovým. Po zániku sklárny od r. 1890 obchodovali zbožím porculánovým a plechovým nádobím hlavně v Korutanech, Chorvatsku, jižním Maďarsku, ve Slavonii, ba i v Italii. Větší část podomního obchodnictva prodává však textilní zboží firem vídeňských a lineckých v Rakousku, Štýrsku a Tyrolsku. Po převratu omezují všichni tito lidé podomní obchod na obvod Čech.

Podomní obchodnictvo stachovské počítá se k inteligentní části obchodníků, ač zboží prodávají za pomoci nosiče v rancích. Velkoobchodníci si podomních obchodníků stašských velmi váží a několikráte za rok do Stachu dojíždějí se vzorky za účelem nabídky zboží.

Rovněž tak je tomu s domáckou výrobou lýkového zboží košíkářského v obci Škrchlebech v okresu horšovotýnském. Také zde živí se od nepamětných dob obyvatelstvo celé obce výrobou tohoto zboží, které po celá desetiletí bez obtíží samo prodávalo. Prakse úřadů v posledních letech znemožňovala však udělování t. zv. hausírpasů těmto lidem,takže až na několik výjimek byla valná část jich odkázána na obchodníky, kteří od nich za pakatel výrobky kupovali a dále na trh uváděli. Tímto systémem prodeje stali se tito chudí lidé předmětem bezpříkladného vykořisťování, následkem čehož jest jim pracovati s celými rodinami při dlouhé pracovní době a bez náležitého nároku na odměnu. Je proto nevyhnutelně nutno, aby se těmto lidem poskytla možnost udělením oprávnění k podomnímu obchodu, aby napříště mohli si výrobky doma vyrobené cestou podomního obchodu prodati. Mám dojem, že ustanovení § 17 je nedostatečné, a bude proto na ministerstvu obchodu, aby při sdělávání seznamu krajů a míst vytčených v prvém odstavci byl vzat na takovéto obvody potřebný zřetel, aby život těchto lidí byl usnadněn.

Rovněž v obci Stašově, v okresu přeštickém, živí se značný počet chudého lidu výrobou a prodejem hraček.

K věci samé chci ještě poznamenati, že bude nutno, aby prováděcí nařízení, které je vyhrazeno § 17, neznemožňovalo podomní obchod takovýchto malovýrobců a také aby zejména pokud se týká trhovců nebyla znemožněna jejich existence, ježto i tento stav stal se nutností a zvyklostí. Trhovectvím obživuje se veliký počet chudého lidu, který nemá jiného výdělku. Zvláště zdůrazňuji, že nyní za stagnace ve stavebním ruchu je třeba, aby podporovány byly ony části v naší republice, které nejvíce jsou postiženy. Celé Pošumaví trpí nyní velikou nezaměstnaností. Stavební dělnictvo, které dojíždělo do ciziny, má uzavřené hranice a doma na trhu práce obživit se nemůže. Proto při této příležitosti chci zdůrazniti také, až nastanou účinky tohoto zákona, aby jinými způsoby byla umožněna zaměstnanost těch, kteří budou vyloučeni z podomního obchodu.

Pokládám za povinnost, abych při této příležitosti vyslovil mínění, stesky a přání československé autonomie, pokud se týká průtahu se zákonem o podpoře stavebního ruchu.

Svaz českých měst svolal před 14 dny poradu zástupců velikých měst k jednání o průtazích se zákonem o stavebním ruchu. Obec pražská, plzeňská a též jiná města zaslala vládě zvláštní memoranda a urgence, aby zákon o podpoře stavebního ruchu byl urychleně aktivován a tím aby bylo umožněno řešení těžké krise bytové a současně s tím řešena i otázka nezaměstnanosti živností a dělnictva odborů stavebních. Těžce se dotýká československé samosprávy, že její volání zůstává bez ohlasu a že vláda nespěchá s řešením tak důležité otázky, jež je otázkou celostátní a jež také s hlediska zájmu všeobecného má býti posuzována. Samospráva na poli bytové nouze a krise vykonala velmi mnoho. Převzala na sebe povinnost řešení jednoho z nejtěžších problémů poválečných a, seč síly její stačily, v zájmu lidu i státu podnikala četné stavby obytných domů a jiných ubytovacích zařízení. Tento výkon československé samosprávy vedle velmi záslužné činnosti stavebních a bytových družstev byl umožněn jen za spolupomoci státu a za výhod, které poskytoval dřívější zákon, jehož účinnost, žel, ustala dnem 31. prosince 1924. Při drahotě stavebních nákladů a při úvěrových potížích není možno ani samosprávě ani družstvům ani soukromníkům podnikati stavby. Bezzákonný stav od 1. ledna 1925 měl velmi těžké důsledky, které vyvrcholí ještě více koncem roku a v roce příštím. Zastavením stavebního ruchu vznikly ve velikých městech a průmyslových obvodech těžké komplikace, neboť počet nebydlících, soudně vystěhovaných nebo velmi špatně bydlících se povážlivě množí a bezprostředně doléhá nepříznivě na naši samosprávu. Také nezaměstnanost dělnictva stavebních odborů povážlivě stoupá a bude letos ještě kritičtější než roku loňského, ježto letos odpadají dostavby, které loni ještě trvaly.

Upozorňuji důrazně na tuto těžkou situaci ve velkých městech, abych zároveň varoval před důsledky, které mohou ji následovati. Naše samospráva těžce žaluje, že všechny její urgence a projevy ve věci stavebního ruchu jsou vládou briskovány. Žádám proto, aby hlas obcí byl respektován, aby respektovány byly jejich návrhy o úpravě zákona a zvláště aby zákon o stavebním ruchu byl co nejrychleji k ústavnímu projednání předložen. Již nyní je dosti pozdě, neboť řízení o žádostech stavebníků ať obcí, družstev, či soukromníků vyžádá si dlouhé doby. Polovice letošní sezony stavební jest již dnešními průtahy zničena. I kdyby již za měsíc zahájeny byly novostavby, jest jisto, že většina z nich přezimuje a že naděje desetitisíců rodin bezdětných a špatně bydlících budou velmi otřeseny. Pakli dosavadní průtahy způsobily velmi těžkou krisi a znemožnily zahájení staveb podle připravených projektů, pak cítíme povinnost za naši samosprávu říci, že varujeme před dalšími průtahy a před lehkomyslným odporem proti žádanému a nejvýše nutnému zákonu o podpoře stavebního ruchu.

Nouze nebydlících a bída nezaměstnaných jsou dostatečnou výstrahou a musí býti podnětem k tomu, aby rozum i srdce pomohly odstraniti tyto zjevy a léčiti veliké bolesti sociální bídy a utrpení lidu. Kdyby měly býti další průtahy se zákonem o podpoře stavebního ruchu, pak naše samospráva samozřejmě odpovědnost za všecky důsledky ponechává vládě a stranám znemožňujícím provedení zákona, kterého je třeba jako předpokladu pro řešení bytové nouze a nezaměstnanosti stavebních odborů. (Potlesk.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dále slovo má pan posl. Roscher.

Posl. Roscher (německy): Dámy a pánové! Tato osnova neznamená krok ku předu, nýbrž krok zpět. Celý obsah její jest vlastně proniknut zpátečnicky omezeným duchem cechovnictví. Stane-li se návrh zákonem, znamená odpravení všech těch malých lidí, kteří dnes s námahou našli svůj výdělek, ba jest provazem pro podomní obchod, který ponenáhlu má úplně zaškrtiti i podomní obchodníky. Ukazuje nám však také ducha, který nyní převládá u části vládní většiny, ukazuje nám, že se koalice po nových volbách nezměnila ke svému prospěchu, nýbrž ke svému neprospěchu. V době, kdy industrialisace tak daleko pokročila, dělají se pokusy takovými malichernými prostředky zachrániti živnost. Osnovou hozen vývoj zpět o více než 60 let. Podomní obchod opíral se do dneška o císařský patent z ku 1852, a když tento patent stal se zákonem, skutečně nemohlo se říci o starém Rakousku, že je státem svobodomyslným. Ve starém Rakousku nebyla by si žádná vláda dovolila předložiti takovou osnovu, jako je tato. Stane-li se tento návrh zákonem, pak, řeknu to zde otevřeně, bude to hanba pro moderní stát, že v takové době vydává takové zákony. Páni zachránci živnostnictva se domnívají, když těmto ubohým podomním obchodníkům ustřihnou nit života, že se jim proto povede značně lépe. Ve své slepotě a krátkozrakosti nevidí, že není jejich nepřítelem podomní obchodník, nýbrž že nepřítelem živnostnictva je velkokapitál a že je to velkokapitalismus, který živnosti ničí. Kdybyste sledovali technický vývoj průmyslového kapitalismu v posledních 60 nebo 70 letech, musili byste věděti, že je to vývoj kapitalistický a kapitalismus, které způsobují zánik živnostenského stavu, které jej drtí, proletarisují a tisíce a tisíce živnostenských existencí ničí a vyssávají. Průmyslový závod. nezná vysvědčení způsobilosti. V průmyslovém podniku jest kapitalista oprávněn i bez průkazu způsobilosti vyráběti to, co se mu líbí. Páni záchranci živností nevidí, že továrny na obuv svou strojovou výrobou dělají ze řemeslníků, z obuvnických mistrů příštipkáře, nevidí, jak ze sedláře dělá se továrnami, kde se vyrábí sedlářské zboží, pomocný dělník, a nevidí, jak je krejčovský mistr konfekčními továrnami vytlačován ze svého povolání, jak se zámečničtí a klempířští mistři stávají pomocnými dělníky průmyslového závodu, z hodináře dělá továrna na hodiny dělníka pro opravy, a jak všichni ztrácejí půdu staré samostatnosti. Proti tomu všemu, jak se zdá, jsou pánové slepí a proti tomu nesměřuje jejich boj, nýbrž proti malému podomnímu obchodníku, ten to má býti, který ničí živnosti a musí býti potírán. Pánové, jak se zdá, nevědí, že jednou před 50 a více lety bylo v libereckém kraji více než 2000 malých soukenických mistrů, kteří byli kapitalismem pohlceni, neboť dnes nelze nalézti ani jednoho. Jak se zdá, nevědí, že jednou bylo v Čechách mnoho set samostatných cvočkářů, že bylo mnoho samostatných puškařů, kteří zmizeli, kteří byli pohlceni velkokapitalistickými podniky. Mnoho mistrů hledí se dnes ještě zachrániti tím, že zaměstnávají jenom učně, aby měli laciné pracovní síly a nepřijímají tovaryšů. Je to tak, že mnozí se vyučí u malých mistrů a později u těchže mistrů nenajdou místa jako pomocníci, nejsou přijímáni a stanou se dělníky továrními, nebo se snaží po případě opatřiti si výdělek podomním obchodem. Takovými malichernými prostředky nezabráníte zkáze živností. Na druhé straně vidíme velmi často, že se páni živnostníci vůči těm lidem, kde by měli míti odvahu veřejně říci, kdo jest jejich nepřítelem, velmi často poklonkují a se hrbí, aby dostali trochu pomocné práce od kapitalistů. Tu nemáte odvahy říci přímo své mínění, avšak máte odvahu postupovati proti ubohým podomním obchodníkům, proti těmto chudákům. Musíte také věděti, že mnohý z těch mistrů, řemeslníků, kteří byli ze své dráhy vyhozeni, dodatečně se pokusili začíti s podomním obchodem, aby nemusili jíti do továrny.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP