Posl. dr Feierfeil (německy): Slavná
sněmovno! My chápeme ovšem jinak odpověď
pana ministra dr Beneše na interpelaci, kterou si
objednal, než to činí koalice. Nejprve se domníváme,
že poslanecká sněmovna má přece
jiný účel, než aby sloužila panu
ministru zahraničí k tomu, aby se zbavil svého
úkolu jako hlásná trouba Malé dohody.
Neboť v podstatě není jeho celá odpověď
na interpelaci ničím jiným, nanejvýše
měla býti ještě prostředkem,
aby několik dní ještě pomohla v rozpacích,
v nichž se koalice nachází. Jinak to přece
nešlo vzhledem k celé Evropě, kde se pan ministr
zahraničí tak často odvolával na demokratické
zásady v Československu a na zásady konsolidace,
aby ještě dále bylo protahováno svolání
sněmovny. Avšak poněvadž se koalice nemohla
shodnouti ani o nejpalčivějších otázkách,
jimiž se měla zabývati, musí pomoci
Maďarsko, na něž, jak všichni víme,
jest již po dva měsíce v celém světě,
jak se zdá, vypuštěna opravdová smečka.
Také panu ministru zahraničí a koalici zdá
se to dobrým.
V záležitosti maďarské chci tu k zjištění
poznamenati jenom toto. Vedle národa německého
je to zvláště národ maďarský,
s kterým bylo v t. zv. mírových smlouvách
jednáno způsobem bezpříkladným
a v celých dějinách bychom sotva podobného
našli. Tomuto národu, jehož velikost nezáleží
v jeho absolutním počtu - podle toho posuzován
jest v Evropě národem malým - tomuto národu
byly vzaty mírovými smlouvami ještě
miliony, a byl násilím a proti všemu právu,
jmenovitě proti všemu právu na sebeurčení,
vtěsnán do cizích států a nynější
maďarský stát byl přímo nepřirozeně
zkomolen. Tomuto torsu byly potom uloženy takové podmínky,
které měly pro všechnu budoucnost znemožniti
aby tento stát a tento národ opět někdy
se vzmohl, podmínky, které měly u něho
přímo podvázati schopnost k životu.
Maďarské menšiny, které byly jiným
státům přikázány, zakoušejí
právě takového zlého nakládání,
jak jsme je zakusili a ještě zakoušíme
my, jako t. zv. menšina v Československu, nakládání,
které daleko zastiňuje na konec všechno bezpráví,
které tam bylo domněle spácháno v
době starého Maďarska na menšinách.
(Předsednictví převzal místopředseda
inž. Dostálek.)
Pánové! Není to jenom u jednotlivého
člověka, že může snésti
bezpráví a zlé nakládání
právě jen do jisté míry. Je tomu tak
i u celého národa. Také národ může
zlé nakládání a bezpráví
nésti jenom do jisté míry. Překročí-li
se tato míra, pak národ buď sám, jak
jeden z našich velkých básníků
praví: "snese s nebe svá nezcizitelná
práva", nebo se uplatňují v takovém
národě úkazy, které samy o sobě
nejsou bezvadné, které však, není-li
člověk fariseem, musí býti posuzovány
podle nesmírnosti bezpráví, podle přemíry
potupy, jež byla na národu spáchána.
(Souhlas na levici.) Pánové! Tak nutno také
posuzovati Maďarsko! Pan ministr zahraničí
pravil, že v Maďarsku jsou právě ještě
živly, které nechtějí uznati právní
pořádek stanovený mírovými
smlouvami. Na to bych mu v zásadě odpověděl:
Ve věčnosti nebylo slýcháno a nebude
slýcháno, aby násilí, a to násilí
tak bezměrné, mohlo tvořiti podklad pro právní
pořádek. A proto také nelze použíti
krásného slova "právní pořádek"
pro to, co bylo Maďarům způsobeno, nechce-li
člověk mluviti proti svému přesvědčení.
Dějiny, které budou jednou psány o těchto
dnech, jistě zdůrazní bezpráví,
které bylo maďarskému národu způsobeno
mírovými smlouvami. Dějiny přibijí
na pranýř podlost, kterou dokázali držitelé
moci doby naší svým činem, ačkoliv
stále a stále, také zástupci Československa,
omílají slovo demokracie, konsolidace. Dějiny
snad jednou budou maďarský národ chváliti,
že se nezúčastnil takové věci,
jakou tu nalézáme namnoze a jmenovitě v našem
nejbližším okolí. Do 28. října
1918 věrni císaři až k podlízavosti,
po 28. říjnu, když jste se přesvědčili,
že již Habsburkové nepřijdou a jsou zasvěceni
smrti, ukázalo se, co jste vlastně za statečné
republikány, nebo ještě více. (Potlesk
na levici. - Posl. Patzel [německy]: Když
byla revoluce dělána se svolením Jeho Veličenstva!)
Zajisté!
Maďarskému národu přejeme, aby vyšel
z této tvrdé doby, v níž se po tři
měsíce nalézá. Věřím
ve velkou budoucnost maďarského národa. (Potlesk
na levici.)
Chci jenom konstatovati, že všechny ty veličiny,
které se tak hrozně rozčilovaly nad zkázou,
jaká se ukázala v Maďarsku, měly dosti
příčin podívati se samy na sebe. Sedí
v domě ze skla. Dovolím si ještě na
to neb ono poukázati. Pan ministr ve své řeči
dovozoval, že by měla maďarská vláda
povinnost učiniti přítrž událostem
mravně diskvalifikujícím. To je řečeno
velmi pěkně. Tu jsme přímo vrženi
na skleněný dům Československa, k
událostem, které patrně nutno kvalifikovati
jako zvláště vysoce mravní. V tom směru
chci jen připomenouti hospodářství
ve válečných ústřednách
a při zúčtování, kde sta milionů
zmizelo bez účtů. Když nynější
vláda před vánocemi po prvé zde vystoupila,
byla pozdravena zcela mimořádně. V bouři
pozdravů bylo vždy slyšeti slova: "Spiritus",
mnohdy "Spiritus unitis" nebo slovo "benzin".
Není nutno uváděti, jaké moře
korupce znamenají tato slova; je ještě všechno
v živé paměti. (Výkřiky na
levici.) Pak bylo v této bouři pozdravů
stále slyšeti slovo: "Ministr zbytkových
statků". Víme, co tím mělo býti
řečeno: hospodářství u pozemkového
úřadu. Samými členy vládních
stran bylo bičováno slovy, která sotva mohla
býti ostřejší. Připomínám,
jak zde řekl člověk, který patří
ke straně vládní, že by mělo
býti nad pozemkový úřad napsáno:
"U vyžraného koryta". Nebo by se mohlo říci:
"Augiášův chlév jest proti pozemkovému
úřadu co do čistoty salonem". To nejsou
moje slova, nýbrž slova muže z vládních
stran. Pak skandální procesy bank, miliony, o nichž
se zde jednalo, ty mohou býti opravdu postaveny vedle maďarských
milionů ve francích. Snad by nyní mohl také
zahraniční ministr maďarský odpověděti
zahraničnímu ministru československému,
že přece československá vláda
měla povinnost zameziti událostem mravně
diskvalifikujícím. Tu by se mohlo říci:
Ona tomu vlastně zamezila. Když se jí stala
věc s lihem a benzinem, s hospodářstvím
ústředen a s bankami atd. nepříjemnou,
udělala přece zákon, zákon na ochranu
republiky, avšak nikoliv tak, aby snad ti, kteří
se dopustí takových věcí, byli trestáni,
nýbrž ti, kdož mají odvahu jmenovati pravým
jménem věci tohoto druhu. (Výkřiky
na levici.) Pan ministr pak pravil dále - ještě
jedno slovo z jeho řeči chci zdůrazniti -
mluvili o něm také řečníci
přede mnou, avšak chci sděliti svoje stanovisko:
Ať se při svém výkladu nemísí
do maďarských záležitostí. Toto
slovo je příkladem toho, co možno veřejně
říci, a to beztrestně. (Posl. Patzel [německy]:
Nezačervenati se! Český spisovatel pravil:
"Drzé čelo lepší než poplužní
dvůr".) Dobrá, avšak nehledě
k tomu, je řeč ministra zahraničí
ranou proti zásadě, která platí ve
všech kulturních státech. Jakmile je jednou
věc předmětem soudního vyšetřování,
nemluví se o ní, pokud není soudně
skončena. To ovšem platí také vůči
Maďarsku. Nehledě k tomu, je každý odstavec
této řeči zasahováním do nejvlastnějších
záležitostí Maďarska. (Posl. Krebs
[německy]: Celá řeč jest sváděním
na jinou cestu!) Zajisté. Pan ministr následuje
právě starého zvyku. Ti pánové,
kteří byli ve starém parlamentě, budou
věděti, jak tehdy z podnětu událostí
s Habsburky v Maďarsku nařídil a provedl českou
mobilisaci. Také tu řekl, že se nemísí
do vnitřních maďarských záležitosti.
Čistě se stanoviska demokracie nutno ponechati Maďarům,
aby sami o sobě rozhodli, zda chtějí býti
republikou anebo královstvím. Ustaví-li se
jako království, musí sami určiti,
kdo má býti vykonavatelem královské
moci. To je nejčistší, nejvnitřnější
věcí maďarskou. Snad by to nahlédlo
také Československo, kdyby si Maďaři,
kdyby si maďarský ministr zahraničí
něco takového vůči Československu
osoboval: Nesmíte zříditi jiné státní
formy, než jaká se mně líbí.
Neboť konec konců k ničemu jinému zásah
Benešův proti Maďarsku nesměřoval.
Můžeme si představiti bouři, která
by tu povstala. Vlastně by mělo Maďarsko dáti
náležitou odpověď na takové strašné
vměšování. Neděje-li se to, mlčí-li
snad úplně maďarský ministr zahraničí
k této věci, pak si to mohu vysvětliti jenom
tím stanoviskem, že toho času byl tento stát
učiněn tak bezbranným, že si musí
všechno nechati líbiti, že musí mlčeti
ke všem hrozbám, jichž se mu dostává
od sousedů skoro se svévolí povýšence.
Nejmazanější slovo však, které
vyslovil pan ministr zahraničí, jest slovo o duchu
locarnském, jejž chce vybudovati ve střední
Evropě, když ve velkém světě
tak účinně spolupracoval o vytvoření
ducha locarnského; locarnský duch ve střední
Evropě, neboť Československo a přilehlé
země jsou přece střední Evropou. Připadá
mi však, že i v řeči, kterou tu promluvil,
je obsažen, zase vzhledem k Maďarsku, zvláštní
kámen pro stavbu ducha locarnského. Tu praví:
"Když ministrem vyučování byl
pan Apponyi a staré Maďarsko systematicky ničilo
v Uhrách existenci menšin všech národností,
tu ani politikové, ani jinak vynikající činitelé
veřejní u Slováků, u Rumunů,
u Jihoslovanů, dokonce ani u Němců nefalšovali
bankovek, ani se nedopouštěli jinak potupných
zločinů". Mimochodem k tomuto místu:
To nemá býti vměšováním
do maďarských poměrů nebo předbíhání
výsledku aféry, která je nyní v běhu!
Člověk by se tomu téměř smál,
avšak zdá se mi, že tu pan ministr neprozřetelně
přiznal, že se v Československu skutečně
vede vyhlazovací boj proti menšinám, jak se
prý vedl ve starém Maďarsku. Budeme si to pamatovati.
Avšak v Československu má se přece uplatniti
duch locarnský. Co se děje v Československu
s menšinami, co těmto menšinám vůbec
ještě zbylo? Čeho se ministr zahraničí
již dopustil vůči menšinám? Maďaři
jsou nazýváni penězokazy, avšak řekl
bych, že na nás, na veškerém mezinárodním
světě, byl spáchán ještě
větší podvod původcem proslulého
Memoire III, opravdu podvod, jehož co do významu proti
nám nelze najíti v dějinách. Na základě
slibů, obsažených v Memoire III, bylo 3 a půl
milionu sudetských Němců připojeno
k Československu. Co bylo dosud splněno z těch
slibů? Nedopustila se Československá republika
skutečně ničeho na německém
školství? Neztratili jsme opravdu každou třetí
třídu našich škol? Máme skutečně
své vlastní úředníky, své
vlastní soudnictví, jak jste přímo
slibovali? Nevíme, čeho jsme se dočkali
v posledních dnech a právě v posledních
měsících s neslýchaným
jazykovým nařízením, a čeho
se ještě dočkáme. To je duch z Locarna!
Je naše německá řeč v sudetském
území, jak to slavnostně sliboval Memoire
III, skutečně tak jako druhou státní
řečí, které možno používati
u všech státních úřadů
jako české? Co všechno nám ještě
nebylo slibováno! Avšak nestal se ani stín
pokusu, aby skutečně došlo k tomu, co tehdy
bylo tak slavnostně rozhlášeno do světa,
na základě čehož jsme byli k
Československu připojeni! Maďarské penězokazectví
sem nebo tam. Řekl bych přece: Ještě
hrubší je podvod, který byl na nás spáchán
v Memoire III před celým mezinárodním
světem. (Souhlas na levici.)
A poněvadž jsme na základě Memoire
III přišli k Československu, co zůstalo
ještě zajištěno z naši državy,
co zůstalo zajištěno z našich práv,
z našich nezcizitelných práv? Nechci ani zdůrazňovati
ponižující bezprávnost, kterou snášíme
v této sněmovně. V posledních dvou
měsících jsme to zase zřejmě
pocítili. Avšak když dojde k tomu, že národu
může se bráti půda, na které
po celá století sídlil - bylo nám
vzato statisíce hektarů když dojde k tomu,
že se to neděje v jiném úmyslu, než
aby naše osazené území bylo kolonisováno
lidmi jiného jazyka, když kromě toho dojde
k tomu, že již nemůžeme ve své řeči
chrániti svých nejvlastnějších
věci a svých nejprimitivnějších
práv u příslušných úřadů,
když došlo k tomu, že z našich kulturních
a vzdělávacích ústavů bylo
učiněno zbořeniště a když
nad tím, co nám ještě bylo ponecháno,
vznáší se neustále meč
zničení, pak je to do nebe volajícím
důkazem, jak vyhlíží v Československu
tento duch z Locarna, který prý tu je.
A vrcholu toho všeho bylo dosaženo jazykovým
nařízením. Již bylo pranýřováno,
jaké porušení slova bylo tu spácháno
vůči slibům z r. 1920, jež učinil
tehdejší ministr vnitra, který je nyní
předsedou vlády. Neřekne na konec jako předseda
vlády, že neplatí již to, co slíbil
jako ministr vnitra, poněvadž je nyní předsedou
vlády? Jak strašné je toto jazykové
nařízení, je nejjasněji ukázáno
tím, že muž, který si učinil úkolem
odnárodniti Němce sídlící jižně
od Brenneru a zbaviti je jejich národních práv,
mohl říci vůči Evropě, když
bylo z německé strany proti tomu protestováno:
"Pro 180.000 Němců se tolik Němci brání,
a mlčky přijímají věc mnohem
horší, která se děje 3 1/2
milionu sudetských Němců?" Z toho již
možno viděti, co pro nás znamená jazykové
nařízení! To, co se stalo ve starém
Maďarsku a čeho se snad dopustila klika hlavního
města maďarského - víme velmi dobře,
že maďarský národ ve svém celku
je toho dalek - co tato klika tedy spáchala v Maďarsku
proti menšinám je stokráte předstiženo
tím, jak se proti menšinám hřeší
v Československu.
Avšak je snad na čase, aby jednou bylo promluveno
slovo o locarnském duchu, jak ve skutečnosti vypadá.
Jestliže se ministr zahraničí ve svých
vývodech dovolával toho, že uzavřel
s Německem rozhodčí smlouvu ve smyslu ducha
locarnského, pak je to právě tak málo
skutečný duch míru, jako že ta všechna
jednání v Locarnu snad vycházela z mírového
smýšlení Francie. Věc nutno vysvětliti
jinak. Svět poznal, že to ve světě nejde
bez stomilionového národa německého,
a podle toho se zařizuje; a to musí si uvědomiti
také Francie, ať chce nebo nechce. Locarno nevzniklo
snad změnou smýšlení, která vedla
najednou k lásce a míru, nýbrž z donucení.
Francie již nemohla jinak, a když nejvěrnější
trabant Francie při své vůli zničiti
Německo, ministr zahraničí dr Beneš,
nechtěl přijíti pozdě, musel nastoupiti
trpkou cestu do Berlína a tam vyjednávati. Kdyby
byl opravdu svět si mohl uvědomiti v šesti
nebo v sedmi letech, že to jde bez stomilionů Němců
dále, nebylo by došlo k Locarnu. Co se tu praví
o míru a podobných krásných věcech,
není nic jiného, než vývěsní
štít, aby bylo možno přejíti přes
skutečnost. Jak tento locarnský duch skutečně
vypadá ve Francii, možno snad viděti z toho,
že až do dneška usiluje Francie vší
silou, aby nemusila uvolniti obsazené pásmo. To
je duch locarnský! A jak to vypadá s tímto
duchem v Československu - nehledě k boji proti menšinám
- to ukazuje snad okolnost, že čtvrtina všech
státních příjmů musí
býti věnována na vojenské potřeby,
dále ta okolnost, že podle udání bylo
znovu porušeno slovo. Nemá býti přiznána
14měsíční presenční
služba, má býti setrváno při
staré. To ukazuje ta okolnost, že existuje nařízení,
které má předmětem vojenskou výchovu
naší mládeže a nařízení,
které požaduje, aby průmyslové podniky
byly zcela zařízeny pro případ války.
Zcela zvláštní dokument locarnského
ducha leží přede mnou. Je to výstřižek
novin z "Wiener Zeitung" z konce listopadu 1925. Snad
jsme si to málo uvědomili. Zpráva zní:
"V nynější době" - totiž
v oné době - "jsou v Bukurešti vojenské
misse československá a jugoslávská.
Tyto misse pracují po několik dní s rumunským
generálním štábem a při tom sledují
hlavně ten účel, aby byly vytvořeny
mezi generálními štáby těchto
všech vojensky spojených mocí užší
styky, dále aby byla utvořena strategická
opatřeni sloužící k společným
zájmům, dále sjednocení zbraní
a výcviku, aby bylo umožněno zásobování,
hlavně však zaopatření střelivem
a zbraněmi ve válce. Misse jednají také
o rozdělení vojenských sborů na hranice.
Kromě toho podrobuje se vojenské zákonodárství
zemi důkladnému studiu. Projednávají
se také důkladně otázky vzájemných
informací. Misse navštívily také
petrolejová území a území naftové,
dále továrny sloužící k vojenským
účelům. Zvláště podrobně
bylo mluveno o tom, jak se má provésti vzájemná
výpomoc střelivem a zbraněmi ve válce."
Opravdový locarnský dokument! Nesmíme se
však diviti, neboť v téže době, kdy
ministr zahraničí zde mluvil o locarnském
duchu, podepsal jazykové nařízení.
Pánové, podle mého přesvědčení
nemůže býti vysloveno dosti ostré slovo
proti přemíře bezpráví, které
se nám děje tímto jazykovým nařízením,
nemůže býti řečeno dosti velké
slovo proti tomu, že trvá s veškerou mocí
dále úsilí, abychom byli v tomto státě
učiněni heloty, nemůže býti dosti
ostrého slova, aby byl bičován rozpor záležející
v tom, že na jedné straně se ujišťuje
svět o locarnském duchu a na druhé straně
se ničivě postupuje proti všemu, co se v tomto
státě jmenuje menšinou.
Již jeden řečník přede mnou se
zmínil, že ve starém Rakousku byla doba, kdy
se dály pokusy přičísti Němcům
ve starém Rakousku, jmenovitě Němcům
sudetským, něco takového, avšak jenom
část z toho, co nám má býti
způsobeno nyní jazykovým nařízením.
Starší z nás se zajisté pamatují,
jaká bouře prošla německým lidem
a jednotností této bouře byl ten muž
a jeho nařízení odfouknut. Snad nyní
zase přichází čas, že můžeme
říci: Vše, co je německé v tomto
území od Rumburku do Bratislavy, od Chebu do Těšína,
musí se aspoň v této chvíli semknouti:
jedna myšlenka, jedno slovo a jeden čin! My jsme Němci
a chceme jimi zůstati. Také my máme nezcizitelná
práva. Ani atom z práv a z državy jiných,
avšak co bylo do r. 1918 državou německou, musí
se zase državou německou státi a musí
býti zajištěno pro všecku budoucnost!
Bez tohoto předpokladu nikdy locarnský duch nepřijde.
Proto odpor a boj proti nejnovějšímu zjevu
tohoto systému, dokud tento výstřelek nebude
přiveden ad absurdum, dokud nezmizí. Německý
národe sudetský, dbej svých nezcizitelných
práv! (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Ke slovu přihlásil se pan posl. Haken.
Uděluji mu slovo.
Posl. Haken: Jsem zmocněn učiniti
jménem poslaneckého klubu komunistické strany
toto prohlášení:
Vláda Československé republiky prohlašuje
již po léta ochotu navázati řádné
diplomatické styky se Svazem sovětských socialistických
republik. Jako ve všech politických otázkách,
ukázala však i tu bezradnost a nerozhodnost, a tak
se stalo, že dodnes normální styky s největším
státem Evropy navázány nebyly, ač
toho hospodářské a obchodní styky
Československé republiky nezbytně vyžadují.
(Výkřiky posl. Bolena.)
Vláda Československé republiky uznala fašistickou
diktaturu Italie, má nejpřátelštější,
ba spojenecké styky s reakčním krvavým
režimem Jugoslavie, Bulharska, Rumunska a Polska; ba uznala
i násilnický režim Horthyho v Maďarsku.
Zahraniční ministr Československé
republiky dr Beneš, jenž si říká
socialista, vytvořil přátelský a spojenecký
poměr s nejkrvavějšími násilníky
a reakcionáři Evropy.
S uznáním SSSR hraje československá
vláda ostudnou komedii. Teprve poslední dny začala
jednati o uznání SSSR de jure. Tento krok ukázal
se býti krajně naléhavým z politických
i hospodářských důvodů. Do
veřejnosti byli propuštěny i oficielní
zprávy, že v těchto dnech bude jednání
skončeno a řádné styky navázány.
Dělnické organisace, samosprávné sbory,
všechny politické strany - až na skupinu dr Kramáře
- legionáři i průmyslové kruhy vyslovily
se pro urychlené jednání o uznání
SSSR de jure. Uznání je zajisté důležitější
otázkou Československé republiky, než
sovětového Ruska. (Souhlas komunistických
poslanců.)
V okamžiku, kdy už i z oficielních míst
bylo tvrzeno, že uznání SSSR je otázkou
několika hodin, nastal obrat. Úplně osamocená
skupinka dr Kramáře dostala posilu. Dostala
ji ne v kruzích politických, nýbrž v
klice reakcionářských, fašistických
generálů československé armády.
(Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)
Klika vysoké generality provedla politický čin,
zasáhla do politického jednání. Není
tajemstvím, že to byli generálové Čeček,
Šnejdárek, Gajda a Syrový. (Posl. David:
Pane kolego, to není pravda!) Jejich zasažení
je činem... (Výkřiky poslanců komunistických.)
Jejich zasažení je činem, nad nímž
se musí celá veřejnost zastaviti a jejž
nemožno podceňovati. Vysoká generalita československé
armády dává se do politisování.
Generálové prolamují zásadu tak často
hlásanou vládními kruhy o odpolitisování
a apolitičnosti armády. My jsme ovšem dávno
poukazovali na planost těchto hesel, sloužících
jenom k tomu, aby bylo potlačováno politické
přesvědčení prostých vojínů
a zůstalo výsadou reakcionářských
generálů. My hájíme volnost politického
života prostých vojínů, jež přirozeně
vyplývá již z jejich volebního práva.
(Souhlas komunistických poslanců.) Je-li
připuštěno právo zasahovati do politických
událostí generalitě, má totéž
právo i prostý voják. My se již postaráme,
aby v československé armádě bylo vyvoláno
takové hnutí mezi vojskem, že z něj
bude politisujícím generálům teplo.
(Souhlas komunistických poslanců.) Jsme si
jisti, že armáda se neztotožňuje s reakcionářskými
záchvaty generálské kliky.
V armádě je generálská klika se svým
názorem na uznání SSSR osamocena. Když
již ona se o uznání vyslovila, žádáme,
aby bylo umožněno celé armádě
vysloviti se o této otázce. (Souhlas komunistických
poslanců.)
Svým zásahem postavila se reakční
klika vysoké generality proti celé československé
veřejnosti, jež nemůže míti v ní
důvěru. Nemůže jí důvěřovati
ani armáda. Vyzýváme vojáky, aby v
příhodnou chvíli svou nedůvěru
v nejvyšší generalitu též činem
projevili. (Potlesk komunistických poslanců.-
Odpor koaličních poslanců. Místopředseda
inž. Dostálek zvoní.)
Smutným faktem jest, že ani ministr vojenství
Stříbrný, ani ministr zahraničí
dr Beneš, již oba se hlásí k socialistické
straně, nenašli odvahy politický zásah
fašistické generálské kliky důrazně
odmítnouti.
Všechno dělnictvo, celá československá
veřejnost i celá armáda na tomto případě
poznala, že československá armáda je
v reakcionářských, neodpovědných
a dobrodružných rukou.
Prohlašujeme, že odpor reakční kliky dr
Kramáře i odpor reakční generálské
kliky nemůže zabrániti urychlenému uznání
SSSR. Tlak hospodářské a politické
nutnosti, tlak dělnické třídy i přání
celé československé veřejnosti jest
silnější, a to zní:
Vládo, skoncuj rychle pro Československou republiku
již ostudnou historii s uznáním SSSR a navaž
okamžitě v zájmu Československé
republiky řádné politické i hospodářské
styky s největším státem Evropy! (Potlesk
komunistických poslanců. - Trojnásobné
volání komunistických poslanců: Žádáme
uznání sovětského Ruska! -
Odpor koaličních poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Pana posl. Hakena volám k pořádku
pro jeho výrok: "Vyzýváme vojáky,
aby v příhodnou chvíli svou nedůvěru
v nejvyšší generalitu též činem
projevili."
Dále se přihlásil ke slovu pan ministr nár.
obrany Stříbrný Uděluji mu
slovo. (Potlesk koaličních poslanců.)
Ministr nár. obrany Stříbrný:
Slavná sněmovno! Považuji za svou povinnost,
abych k přednesené řeči p. posl. Hakena
učinil několik poznámek. (Výkřiky
komunistických poslanců. - Posl. Mikulíček:
A bych ochránil generály!) Ano, abych ochránil
generály! (Výborně! Potlesk koaličních
poslanců. - Posl. Kreibich: Socialista na ochranu
fašismu. - Výkřiky komunistických
poslanců.) Pánové, nerozčilujte
se. (Předsednictví převzal místopředseda
Slavíček.)
Konstatuji, že tvrzení p. posl. Hakena neodpovídá
pravdě. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Po zevrubném šetření
mohu prohlásiti, že zprávy, jako by bývali
podnikli generálové anebo generální
štáb jakoukoliv intervenci v záležitosti
uznání Ruska de jure u pana presidenta nebo pana
ministra zahraničí, jest holou smyšlenkou (Slyšte!)
a neodpovídá skutečnosti. (Výkřiky
komunistických poslanců. Hluk.)
U nás v Československé republice armáda
politikou se nezabývala a ani v budoucnosti se zabývati
nebude. (Výborně! - Hlučný
potlesk.) Ale musím s největším
rozhořčením odmítnouti insinuaci
a nekvalifikované útoky na členy této
armády se strany těch pánů poslanců,
kteří právě mají vůli
vnésti rozkol do řad armády. (Hluk. Výkřiky
komunistických poslanců.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Prosím pány poslance o klid. (Výkřiky
posl. Mikulíčka.)
Ministr Stříbrný (pokračuje):
Jsem si vědom své ústavní
povinnosti a při každé příležitosti
budu dbáti, aby armáda Československé
republiky zůstala uchráněna před jakýmikoli
politickými vlivy, (Hlučný souhlas.) ale
musím apelovat na slavnou sněmovnu - a to nejen
na vládní strany, nýbrž i na pány
z oposice - aby zdržovali se všeho, co by mohlo působiti
k rozvratu, který, pochopitelně, žádný
stát si nenechá líbiti a také ne Československá
republika! (Výborně! - Potlesk.)
Brány kasáren a organisace armády musí
býti povzneseny nad stranické zápasy a musí
sloužiti jedině obraně státu, obraně
Československé republiky! (Výborně!
- Hlučný potlesk.)
Omezuji se na toto kratičké prohlášení
předpokládaje, že nebudu zklamán ve
svém očekávání, a na druhé
straně znovu co nejdůrazněji odmítám
jakékoli nekvalifikované útoky na armádu
československého státu jako celek i na její
představitele a důstojnický sbor. (Výborné!
Hlučný potlesk.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Přerušuji rozpravu. (Hluk. Výkřiky
posl. Mikulíčka.)
Prosím o klid.
Nebude-li námitek, míním přikročiti
k jednání o odstavcích 6, 7 a 8 dnešního
pořadu, abychom odbavili naléhavá hlasování,
načež bychom - po eventuelním přerušení
schůze - opět v rozpravě pokračovali.
(Námitek nebylo.)
Námitek není.
Budeme tedy nyní projednávati odst. 6 dnešního
pořadu, jímž jest:
6. Návrh posl. Grünznera, Tauba a druhů,
aby návrh týchž poslanců na zrušení
zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a
n., o úsporných opatřeních ve veřejné
správě (tisk 53) projednán byl řízením
zkráceným podle §u 55 jedn. řádu
posl. sněmovny.
Žádám o jeho přečtení.
(Hluk. Různé výkřiky.)
Prosím o klid.
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
Návrh posl. Grünznera, Tauba a druhů, aby návrh
posl. Grünznera, Tauba a druhů na zrušení
zákona o úsporných opatřeních
ve veřejné správě byl projednán
jako pilný.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Návrh posl. Grünznera, Tauba a druhů na zrušení
zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a
n., o úsporných opatřeních ve veřejné
správě projedná se zkráceným
jednáním.
Tento návrh se přikazuje výboru soc.-politickému,
aby podal zprávu do tří dnů.
Odůvodnění: Provádění
restrikce pokračuje a denně si vyžaduje nových
obětí. Kdyby se tedy příslušný
návrh projednával řádným způsobem
podle jednacího řádu, byl by vyřízen
příliš pozdě a nemohl by splniti svůj
účel, totiž zachrániti aspoň
existenci zaměstnanců dosud ještě nerestringovaných,
jimž však restrikce hrozí. Proto je třeba,
aby návrh byl projednán se vším urychlením.
(Hluk. - Různě výkřiky.)