Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1923

I. volební období.

8.zasedání.

Tisk 1739.

Zpráva

imunitního výboru

o žádosti sedrie v Bratislavě za souhlas k trestnímu stíhání senátora

Františka Zimáka pro přečin pomluvy a urážku na cti (č. 4311/1922).

Návrh.

Imunitní výbor navrhuje senátu, aby odepřel vyhověti žádosti sedrie v Bratislavě za souhlas k trestnímu stíháni senátora Františka Zimáka pro přečin pomluvy a urážky, na cti podle §§ 1 a 2, kvalifikované podle § 3 č. 1 a 4 odst. 2, zákonného článku XLI. z r. 1914, ve věci trestního oznámení soukromého žalobce Ludevíta Korínka.

Důvody.

Soukromý žalobce Ludevít Korínek, tesařský mistr v Pezinku, podal návrh na zavedení trestního řízení proti senátorovi Františku Zimákovi pro přečin pomluvy a urážky na cti, které dopustil se tím; že jako zodpovědný redaktor >Robotníckych Novin< uveřejnil v čísle 196. roč. XVII. tohoto listu zprávu >Keťas a vydriduch<, v němž o soukromém žalobci se píše:

>V Pezinku je tesársky majster Ludvík Korínek, ktorý keťasí s tehlou a škridlou, ačkolvek to on nedorába. Tento pán zamestnáva vo svojom závode dvoch tesárškych tovaryšov a desat učňov, čo je aj nezákonné. Zákonitý pracovný čas neuznáva, a zamestnáva učňov, ktorí patria ešte do školy; ačkožvek v Pezinku sa už nachádzajú tesásky tovaryši bez práce. Žiadame živnostenský ínšpektoriát, aby tento závod prehliadnul, a nariadil nápravu dža zákona, lebo robotníctvo je už krajne rozhorčené.< Poněvadž § 24 útavní listiny praví, že ustanovení o imunitě členů Národního shromáždění >nevztahují se na trestní odpovědnost, kterou člen Národního shromáždění má jako odpovědný redaktor<, bylo k trestnímu oznámení Ludevíta Korínka nařízeno stopování a kol. Zimák byl vyšetřújícím soudcem vyslechnut.

Při tomto výslechu udal kol. František Zimák, že svrchu uvedenou lokálku sám psal na základě dopisu, který obdržel od Františka Rozkydala, cestmistra z Pezinku, jehož zná jako důvěryhodného člověka a proto dopisu jeho věřil. František Rozkydal, slyšen jako svědek, přiznal, že zaslal senátoru Zimákovi dopis, v němž uvádí, nač si u něho jako předsedy místní organisace sociálně demokratické strany stěžovali, že totiž Ludevít Korínek zaměstnává 2 tovaryše a 10 učňů, nedodržuje osmihodinnou dobu pracovní, neposílá učňů do pokračovací školy, resp. zaměstnává je přes osmihodinný pracovní čas, takže nemohou chodit do pokračovací školy, a prodává neoprávněně tehlu a škridlu, ač je tesařský mistr. František Rozkydal také uvedl ve své výpovědi, že ve svém dopise požádal senátora Františka Zimáka, aby to dal do veřejnosti a aby se stala náprava.

V důsledku toho rozšířeno bylo stopování i na Františka Rozkydala. Ludevít Korínek podal pak obžalovací spis pro přečiny dle §§ 1 a 2, kvalifikované podle § 3 bod 1. a 4. odst. 2. zákonného článku XLI. z roku 1914 jak proti senátoru Františku Zimákovi, jako pisateli svrchu uvedeného článku >Robotníckych Novin<, tak proti Františku Rozkydalovi, který Františku Zimákovi skutky ve zprávě uvedené za účelem uveřejnění udal.

Proti obžalovacímu spisu podal kal. Zimák námitky z toho důvodu, poněvadž není žalován jako z odpovědný redaktor, nýbrž jako pisatel a že proto podle § 24 ústavní listiny v daném případě bez souhlasu senátu nemůže býti trestně stíhán.

Obžalobný senát sedrie v Bratislavě přisvědčil z těchto důvodů námitkám kol. Zimáka, vyhověl jim a uznal právem, že třeba nejprve vyžádati si v této věci souhlasu senátu k stíhání senátora Františka Zimáka.

Když pak došla do senátu žádost za vydání kol. Zimáka, řešil imunitní výbor předem tu zásadní otázku, zda se ustanonovení prvého odstavce §, 24 ústavní listiny o imunitě poslanců vztahují na zodpovědného redaktora, je-li zároveň pisatelem inkriminovaného článku a je-li jako pisatel stíhán.

Imunitní výbor zodpověděl tuto otázku kladně a přiklonil se k mínění sedrie. Jde o obvinění z trestného činu, spáchaného na Slovensku, kde ve věci té platí dosud uherský zákonný článek XIV. z r. 1914.

Podle tohoto zákona (§ 33) za trestný čin spáchaný tiskem zodpovídá pisatel, kdežto zodpovědný redaktor odpovídá toliko tehdy, není-li pisatel znám. Kolega Zimák byl sice v době, kdy inkriminovaný článek vyšel, zodpovědným redaktorem, když však během řízení vyšlo najevo, že jest sám pisatelem tohoto článku, jest nyní stíhán nikoli jako zodpovědný redaktor, nýbrž jako pisatel. Na trestní odpovědnost pisatele se výjimečné ustanovení druhého odstavce § 24 ústavní listiny podle názoru imunitního výboru nevztahuje a třeba tedy, pokud jde o trestný čin tiskem na Slovensku spáchaný, k stíhání člena Národního shromáždění jako pisatele, souhlasu příslušné sněmovny.

Ve věci zamítavé stanovisko imunitního výboru k žádosti sedrie odůvodněno jest touto úvahou:

Kol. Zimák obdržel informace k inkrinovanému článku od předsedy místní organisace strany, kterého považoval za osobu důvěry hodnou. Obvinění, která proti Ludevítu Korínkovi senátor Zimák v >Robotníckych Novinách< ve snaze po nápravě vznesl, mají podle doznání Františka Rozkydala podklad v dopisu, který on Františkovi Zimákovi za tím účelem zaslal, aby dány byly na veřejnost. Senátor Zimák svého informátora jmenoval a tím poskytl soukromému žalobci možnost, aby si zjednal před trestním soudem proti Františku Rozkydalovi satisfakci, je-li obvinění nespravedlivé. Proto navrhuje imunitní výbor, aby senát žádost sedrie v tomto případě zamítl.

V Praze 29. listopadu 1923.

Dr. Ad. Stránský v. r.,
předseda.

Dr. Ot. Krouský v. r.,
zpravodaj.


Související odkazy