Jdu dále. Podívejte se na to úřednictvo, (Výkřik: Pane kolego, kdo to byl, co Vám to řekl, jmenujte ho!) Pane kolego! To by mně nikdo do smrti nic nepověděl, kdybych vám ho prozradil. (Veselost.)

Pánové, mám odvahu říci: Tu nivelisaci dejte pryč! Tady je kámen úrazu. Je to spravedlivé, abyste úředníky s vyšším vzděláním, referenty zaplatili. My nesmíme dělati žádné vyhýbání, psáti krásné články a mluviti pěkné řeči a nemíti odvahu říci, že ti to musí dostati. Odstraňte křivdu, vždyť ty vyšší kategorie úředníků mají platy třikrát vyšší než před válkou a u těch nižších jsou platy desetkrát vyšší. Pánové, poměřte trochu stejně ty naše lidi, to naše úřednictvo a uznejte to, poněvadž to úřednictvo dostati musí. Říká-li se, že nejsou peníze, řeknu, že když se jednalo o elementy revoluční, které hrozily terorem, se tyto peníze našly vždy, poněvadž pro toho vyššího úředníka, toho důstojníka, ať četnického nebo národní obrany, nebo policejního, poněvadž nerevoltuje, se ty peníze nemohou nalézti. Ale musí se najíti, poněvadž toho zaslouží, mají velkou zásluhu o udržení naší administrativy, která je dosud jediná, která pevně stojí. (Výkřiky: To by byla zábava, až by důstojníci začali stávkovat! - Mluvíte jako Mussolini!)

Pánové, snad by někdo řekl: Konečně to jsou všecko věci známé, ale něco věcného z toho rozpočtu. Řeknu, že měl bych na srdci věci zemědělské. Pánové, když se na to podíváte, shledáte, že poslední dobou bylo tolik článků napsáno o zemědělství ve všech možných agrárních i poloagrárních listech a i na sjezdu socialistických stran pověděno, jako na sjezdu národně-sociální strany, takže mám dojem, že všecko koketuje s tím zemědělstvím. Bylo napsáno o zemědělství velmi mnoho pěkných článků a pěkných řečí proneseno. A proto opravdu, kdybych mluvil dnes o zemědělství, musím přiznati, že nevím, zdali bych mohl říci mnoho nového, poněvadž všichni ti vědátoři to vyčerpali a bojím se, abych nepřišel do podezření, že jsem vzal někomu kus duševního majetku. (Veselost.) Ale to všechno není nic platné napsati nějaký pěkný článek. Víme, že chodí exekutoři více po vesnicích než dříve přes všechny pěkné články, krajinské i denní listy nadávají exekutorovi, finančnímu referentovi a finančním nebo berním úředníkům. Proč nadávati těm lidem? To je systém. Chyťte ten systém a ne ubohé úředníky, kteří mají nařízení pod jich osobní odpovědností takto postupovati. Ti za to nemohou. Jsou to také naši lidé a mají dosti těžké postavení při té své veliké práci. Ale systém se musí chytiti za pačesy, zde to vězí, odtud jde ta věc berní, která takovou silou tlačí naše zemědělství, že je to dále skutečně nesnesitelné.

Vezměte si i jiné věcí. Co se všecko děje ve venkovských obcích? Koaliční závazek byl udělati cla. Pánové, kde máte cla? Všecko možné se splnilo, my jsme všecko plnili v koalici, ale cla nejsou aktivována, jsou ponechána nízká cla na dobytek, který zvláště naši horští malozemědělci pěstují a dnes ho musejí prodávati pod výrobní cenou. Vidíte na pražských jatkách týdně 1000 až 1200 kusů dobytka cizího, ale jen 100 až 150 kusů dobytka domácího. Z toho je zřejmo, že dobytkářství je pasivní a že náš člověk nemůže s tímto zahraničním dobytkem konkurovati, poněvadž náš hospodář, ať malý ať střední, je tak inteligentní, že si dovede spočítati, co je rentabilní a když poměry jsou tak nepříznivé, musí ustati, poněvadž nemá z čeho dopláceti. Zde se velmi mnoho na to ukazuje a velmi ostře píše a když přijde k tomu koaličníku levičák a řekne mu: poslouchej, proč pak vy tak prudce vyzvedáte ty agrární otázky, proč takovým způsobem se na nás, kteří jsme s vámi solidární v té koalici, tak ostrým způsobem jdete, slyšíte zajímavou odpověď: z toho si nic nedělej, my chceme vzíti Práškovi vítr z plachet. - Když se dělají zemědělské články a velká zemědělská politika proto, aby se někomu vzal vítr z plachet, pak před takovou politikou nemám žádný respekt, poněvadž, když se za něco postavím, musím za tím státi s celým svým já, musím za tím státi s celou vahou organisovaného lidu a vším, co mám k disposici, a tak mohu mít úspěch. Ale řekne-li se, že dělám něco proto, abych tamhle tomu vzal vítr z plachet, abych namířil ten osten na jiné místo a ten Prášek se má k tomu použíti, pak se nedivte, že jsem měl za svou povinnost, pokud nemám orgánu, ve kterém bych se hájil, s tohoto místa, takový způsob boje, jaký se vede, odmítnouti a abych zde opakoval, že mne najde každý vždycky pohotově zkřížiti zbraň, na kterémkoliv místě i na této tribuně. (Souhlas.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): K slovu je dále přihlášen pan kol. sen. Blaho.

Sen. Blaho: Vážený senát! Rozpočet na rok 1925, ktorý nám vláda predložila, je dielo, na ktorom sa nedá nič meniť, a koaličným stranám nič inšie nepozostáva ako tento rozpočet vládou predložený i s jeho nedostatkami schváliť. Požiadavky Slovenska, ktoré tlumočené boly v poslaneckej snemovni tak aj v senáte, jsou úprava riečíšť a vybudovanie nových železničných sietí. Týmto dvom hlavným požiadavkom Slovenska by mala byť venovaná zvláštna pozornosť vlády, lebo prinášajú štátnemu národohospodárskemu vývoju mnoho ztrát. Povinnosťou vlády je, aby krivdy, páchané bývalým starým režimom, napravené boly a vláda urychlenejším, tempom nápravy tieto prevádzala.

Chcem sa zmieniť o sieti železničnej Handlová-Hornia Štubňa, ktorá mala pomôcť k oživeniu uhoľnému revíru v Handlovej s hladiska hospodárskeho, bola vítanejšou než Nemecké Pravno a Kláštor pod Zniovom. So žialom musím ale konštatovať, že po 3 rokoch velmi málo sa vykonalo a snáď ešte musíme čakať dlhú dobu, dokiaľ sľuby stanú sa skutkom a Handlová s jej horšou kvalitou uhlia a veľkou réžiou bude schopná konkurencie. S týmto odďaľovaním vznikajú veľké ztráty nielen pre priemysel, ktorý musí platiť veľké dovozné, ale aj pre štát, ktorý musí platiť podpory v nezamestnanosti. Robotníctvo nežiada podporu, žiada ale prácu a ťažko nesie, keď mu so strán, ktoré vôbec nemajú pochopenia pre sociálne požiadavky, robia sa výčitky, že je vyžieračom štátu. Pan zpravodaj sen. dr. Horáček poukázal, kde by sa malo a mohlo šetriť, a to je na reprezentácii, ktorá by nemusela byť tak okázalá a veľkolepá, keď že sme chudobným štátom. Tiež dalo by sa moc ušetriť aj pri manévroch, kde viacmilionovým nákladom táto zábavka sa prevádza a ja by som ešte doporúčal: Vezmite 54 mil. tým, ktorým Československá republika k srdci neprirastla a záujem o ňu nemajú a za pár rokov pálčivá otázka železníc na Slovensku bude riešená.

Vážený senát! Sťažnosti Slovenska, ako som hovoril, boly tlumočené predrečníkami. Ja chcem pohovoriť k niečomu inšiemu, a to je pozemková reforma. Tisíc rokov Slovák slúžil za púhy nástroj v rukách cudzinca, tisíc rokov robil nie pre sebe, ale cudzincovi; a odplata? Dereš. Krivda páchaná je odčiněná a po tisíc rokov pôda, ktorú obrábal Slovák, má prísť do jeho vlastníctva. Revolučné Národné shromaždenie vynieslo zákon, ktorý občianstvo vítalo, t. j. vyvlastnenie pôdy. Ale po piatich rokoch sme sklamaní, lebo pozemková reforma sa neprevádza tak, ako by to záujmom drobného ľudu prospelo.

V ohľade tomto málo sa vykonalo v niektorých župách. Na Slovensku a zvlášť župe turčianskej, ktorá vždy stála na stráží s jej uvedomelým občianstvom, z tohoto pridelu dostalo sa veľmi málo. Obec Mošovce, kde zosnulý barón Révay, terajší majiteľ vlastní asi 800 kat. jutár poľa, vôbec nedostala nič. Celý výmer tohoto statku obnáša asi 1.600 až 1.700 kat. juter poľa, t. j. ornej pôdy. Táto orná pôda nachodí sa asi v 8 obciach, kde veľmi málo sa pridelilo vlivom niektorých pánov, ktorí si predstavovali, že sú reprezentanti slovenského národa. (Sen. Babka: Menuj ho, to môžeš!) Prijdem k tomu pozdejšie. Tak pridelené bolo niečo v priekopskom chotári na obytné domky. Malá Viestka pri Štrbskej Teplici, ktorá usiluje o pridel na obytné domky tiež vlivom jedného pána, ktorý za záborový zákon hlasoval, nemôže tento prídel dostať. Oporučá sa predaj z voľnej ruky, ovšem ale za keťaský groš. A tu ale nás prekvapuje, že táto parcela nemá prísť k parcelácii pod zámienkou, že pramene kúpeľov v Štrb. Tepliciach ležia v blízkosti a že Malá Viestka nemajúc kanalizácie, poškodená by bola týmto prameňom. Ako som sa dozvedel a ako som sa informoval, mal byť z ministerstva zdravotníctva vyslaný jeden pán, ktorí by mal toto dobrozdanie potvrdiť. Nám je to ale divné, keď že v blízkosti asi 20 metrov nachádza sa veľká šopa, která stojí asi 50 rokov a kde denne zmení sa mnoho povozov a dosiaľ neškodila týmto prameňom. Zabraný bol pred mesiacom majer Sebeslavce s výmerou prez 200 kat. jutár za účelom sriadenia štátneho žrebínca. Neviem, jestli sa toto miesto hodí k tomuto účelu, jednak pre veľkú vzdialelenosť železnice, jednak pre veľké ťažkosti dopravné, poneváč na jar a v jaseni skrz špatné cesty a veľkými ťažkostmi sa tam možno dostať. Hlavne ale je, že budovy, ktoré od začiatku války spravované neboly a sú to hotové ruiny, ktoré sa nehodia na tento účel. Dopočul som sa o zamýšľanej stavbe baraku. Ja bysom to ale neodporúčal a to pre veľkú zimu a tiež zo zkúsenosťmi z Hranice, kde po čas požiaru shorelo mnoho vojenských koní a kde štát utrpel velké škody.

Veľkostatok, ktorého je majiteľom pán Révay Huba mimo ornej pôdy vlastní do 20.000 katastrálnych jutár hôr. Drevo bolo odpredávané kupcom a majitelia sa nikdy nepostarali o to, aby nejaký priemysel bol tu postavený. Takto chcejú mať lacné pracovné sily, ktoré nemajúc prostriedkov inakšej práce, nútené boly pôdu skoro darmo obrábať. Deputátnici, ktorí bývajú na perifériách a ktorí dostávali výmer dreva 16 m³ a ktorý im mal byť snížený na 12, shodli sa na výpalu novom, ale pán lesný správca húževnate na tom stojí, že bude sa riadiť dľa kolektívnej smluvy a tento velkostatek, ktorý má 20.000 jutár hôr, k hanbe v lete vydával drevo po jednom polene na deň, naproti tomu ale pánovia úredníci dostávajú od 40 do 70 m² dreva.

Hospodárenie v týchto horách je hrozné, ako mi bolo sdělené, poneváč ale nemôžem patričného pána menovať, ktorý je v blízkom spojení, žiaducné by bolo, aby lesný úrad vec tú vyšetril, kde pod titulom chrobačiarov vyrúbajú sa veľké komplexy a je obava, že v krátkom čase hory tieto znivočené budú.

Druhý veľkostatok, ktorý sa nachádza v súsednej obci Blatnica. Jeho majiteľom je barón Prónay. Z tohoto majetku bolo pridelené pred 3 rokmi pre 38 uchádzačov asi 40 kat. jutár. Pôda táto, ktorá slúžila viac za pasienok, ale pilnou rukou robotného ľudu, kde na 100 fúr kameňa muselo byť vyvezené, stala sa plodnou, bola ale odobraná a kde prv uchádzači si žiadali prídel, bolo im pridelené, ale nie 40 kat. jutár, ale len 31 kat. jutár a Sevko obec si vyžiadala 2 kat. jutra pre školu.

Vážení pánovia! Je tu ešte niečo smutnejšieho. Rok 1848, ktorý zrušil panštinu, sa tu prevádza v praxi a je výsmechom demokratického štátu, akým je Československá republika, že sa to pri 6 ročném vymaneniu z poroby ešte trpí. Tak na príklad: Od izby 4 x 5 m - malý pitvor a nejaká komôrka - nevoľník musí odrobiť 50 dní, za vysadenie l q zemiakov 12 dní, za presadenie niečo kapusty 8 dní a za blahovoľné povolenie, že môže ísť do hôr trochu, dreva nasbierať, poneváč pri tamojších zárobkoch a pri drahote dreva nemožno biednemu človeku si kúpiť, musí pracovať 6 dní, spolu 76 dní. Keď povážime, že doba sezónnej práce poľnej je asi 3 mesačná a berúc do povahy, koľko musí tento človek odrobiť, nemá príležitosti k druhému zárobku, tak jeho stav je zúfalý a nedivme sa, že pri dnešnej drahote hromží aj na republiku. Ja sa nedivím týmto zarytým nepriateľom Slovákov a biedneho ľudu, ale so žalosťou musím konštatovať, že táto taktika sa prevádza aj u tých, ktorí majú plné ústa národovectva, ale pred chudobným robotníkom, Slovákom majú tak zatvrdelé srdce, ako i ten maďarský džentrík.

Je žiaducné, aby tento bíľag na demokratickom štáte čo najdrieve zmizel a aby bol vydaný zákon, ktorým sa zrušuje všetka práca na panštině.

Ku konci chcem sa zmieniť o daňovom systéme na Slovensku. Je to pravý chaos, keď veľkí poplatníci vymykajú sa nám z povinností platiť dane rôznym rafinovaným spôsobom a štát ztráca tým ohromné sumy. Tomu musí vláda učiniť koniec primeraným riadnym vládnym opatrením, pri čom musí sa oprieť menovite a úradníkov v berných úradoch. Je však nezbytné, aby berní úradníci mohli znať aspoň zväčša tých väčších poplatníkov, čo je možné len tak, keď sa prestane s tým ustavičným prekladaním berných úradníkov, jako sa to na škodu samého štátu doposiaľ deje. Končím tým, že budem hlasovať pre nám predložený rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč: K slovu je přihlášen pan kolega sen. Petřík, Uděluji mu je.

Sen. Petřík: Slavný senáte! Ujal jsem se slova z toho důvodu, abych promluvil o věcech státního pozemkového úřadu. Činím tak obvykle, protože je mi svěřen úkol na českém západě, abych v těch věcech pracoval a smažil se o to, aby drobní přídělci byli při nejmenším podělení půdou tak, aby to odpovídalo slušné spravedlnosti. V některých případech se mi to podařilo i mým spolupracovníkům, ale v některých případech - ke své lítosti musím to říci - se to nepodařilo, ačkoliv při dobré vůli se tak státi mohlo.

Loňského roku, vážení pánové, žádal jsem, samozřejmě jménem své strany, aby státní pozemkový úřad a zvláště odpovědní jeho činitelé působili k tomu, aby pozdní přidělování půdy v říjnu, listopadu a zvláště v prosinci se nikdy více neopakovalo, aby státní pozemkový úřad a jeho orgány přídělové komisariáty hleděly, aby přídělové práce byly skončeny nejpozději v měsíci září. Domníval jsem se v tomto roce, že tento úkol samozřejmý a nezbytný - kladu na tuto věc velký důraz - bude státním pozemkovým úřadem splněn, neboť svůj program pro rok 1924 vydal státní pozemkový úřad v měsíci lednu a práce přídělových komisariátu opravdu v lednu již počaly. Místní poradní sbory počaly včas pracovati, nejpozději v březnu, a obvodní poradní sbory začaly také v té době činnost, když se v r. 1924 počalo s přídělovým řízením. Domníval jsem se, vážení pánové, že přídělové práce budou skončeny v měsíci září, ale ke svému politování - je to špatné vysvědčení pro pozemkový úřad - tyto práce skončeny nebyly. Na českém západě stalo se tak pouze na velkostatku Spálené Poříčí, na ostatních velkostatcích to kulhalo a v některých případech to kulhá tak, že přídělové práce se provádějí ještě dnes.

Vážený senáte! Nejsou vždycky taková léta jako letošní rok, aby nepadal sníh ještě v prosinci. Představte si, co je jindy, když sníh napadne již v říjnu, nemohou se pak práce přídělové prováděti, poněvadž není viděti hranice v zasněženém pozemku. Stěžuji si na ty věci a prosím, aby se neopakovaly aspoň v roce příštím. Přídělové práce u nás v historických zemích, o nichž jsem předpokládal, že budou skončeny v roce 1925, budou se musiti prováděti ještě v roce 1926, jak mi dává o tom vědomost program na rok 1925, který je mi aspoň v zásadách trochu znám, neboť velkostatky, na kterých se přídělové řízení provádělo letošního roku, do programu roku 1925 nepřicházejí a musí tedy do něho přijíti v roce 1926. Zdá se, že hlavní zřetel bude letošního roku věnován Slovensku, většina pracovníků pozemkového úřadu půjde na Slovensko a v Čechách bude se jen trochu paběrkovat. Zda to bude přispívati ke spokojenosti v Čechách a na Moravě, o tom pochybuji.

Slavný senáte! Musím si tu stížnost ohledně pozdního předávání půdy trochu doplniti. Pozdní předávání půdy znamená, že člověk, který ji dostává, nemůže ji obdělati. Obdělání znamená orbu - já bych předpokládal po strništi orbu dvojí a v tomto případě nebude ani jedna - nemožnost pozemek pohnojiti a osíti hlavní plodinou, podzimní pšenicí nebo žitem. V žitu a bramborách tkví malé hospodářství drobného venkovského člověka. Tímto pozdním přídělem se mu poruší celý program. On myslil, že na přiděleném pozemku zaseje žito, ale poněvadž pozemek pozdě dostal, nemůže je osíti a zůstane mu všecko na jařinu. Neobdělaný pozemek, zvláště velkostatkářský pozemek je ochuzený, neboť za války byl špatně obděláván a poněvadž velkostatkář věděl, že bude musiti, pozemky předat, neobdělával je zase a jsou následkem toho vysílené, zeslabené, a samozřejmě takový pozemek neobdělaný nemůže dáti značnější sklizně. To znamená ochuzení toho člověka, to znamená ochuzení té obce, kde těch lidí je více, ochuzení celého okresu, kde se pozemková reforma provádí, to znamená celostátní ochuzení.

Dále pokud jde o přídělové řízení na zbytkových statcích. Zbytkové statky snad netrpí nemožností obdělání půdy, tam se půda obdělává dál snad v režii, tam bychom si na to nemusili stěžovati, ale u zbytkových statků je ta věc tak: Zbytkové statky dostávají z velké části - a já s tím souhlasím, proti tomu neprotestuji - lidé, kteří nemají dostatek finančních prostředků. Jsou to úředníci, družstva zaměstnanců, jsou to legionáři atd., jsou to třeba také rolníci kteří dávají své statky na směnu, nebo pachtýři. Ti lidé ve většině nemají dostatek provozovacího kapitálu, pracují s nedostatečným inventářem a nemohou si nakoupiti dostatečný počet dobytka, A shledáváme, že na tom celkem menším statku než dříve na zceleném, by mohl při možnosti správného hospodaření docíliti poměrně skoro stejné sklizně, jaké se docílilo včetně všech pozemků. Ale protože nemá provozovacího kapitálu, nemá dostatek dobytka a nářadí, jest sklizeň poměrně slabší, než by měla býti. Protože má málo dobytka, dává nám málo mléka do měst, nedává nám masa, poněvadž nemůže odprodati dobytek na maso, ježto nemá dobytek řádně vykrmený nemá hnojiva, mrvy. A to zase musí se objeviti v příštím roce v slabém hnojení, jakož i v malém, nebo nedostatečném inventáři atd. Tedy chybí z velkostatku mléko, maso, tuky a také základní potřeba, t. j mrva. To všechno objevuje se nám zřetelně v drahotě zemědělských plodin. Tento ohromný pohyb půdy, který letošního roku v historických zemích činí asi 140.000 ha, to stěhování půdy musí jeviti tento následek i kdyby nebylo zpožděného předávání půdy se strany pozemkového úřadu. Tedy je potřebí, aby pozemkový úřad všemožně se vynasnažil, aby to napravil příštího roku, aby půda byla přidělena při nejmenším do konce září.

Vážení pánové! Při takovémto nedostatečném provádění pozemkové reformy mohou odpůrci pozemkové reformy, když mohou poukázati na tak špatnou sklizeň na přidělených pozemcích, míti veliký důvod a zbraň k tomu, aby říkali, že pozemková reforma utlouká, že je něčím špatným, že to není reforma hospodářství, nýbrž pro hospodaření krok nazpět, a že všecko to je pochybeno, že všecky zákony, které jsme dělali po převratu, jsou špatné, že neprospívají ani státu, ani lidu, ani nikomu jinému.

Slavný senáte! Letošního roku opakuje se také to, co bylo již loni a předloni. Lid, který dostává půdu třeba tak pozdě, neví co za tu půdu bude platiti. Letošního roku komisariáty neměly zase vypočítány ceny, zač přebírají půdu od velkostatkářů, a poněvadž ji neměly vypočítánu, nemohli lidem říci, kolik půda, kterou přidělují bude státi. To jsou hrozné věci. Každý, kdo kupuje, musí věděti zač. Odpovědní činitelé jsou neustále intervenováni a dotazováni, co bude půda státi. Ale co mám říci, co bude státi, já to přece nemohu vědět! A kdo jiný z nás to má věděti? My jsme přece odpovědní, abychom lidem něco vymohli, abychom to věděli a řekli jim to. Trváme znovu na tom, aby pozemkový úřad určitě předem včas označoval, když má grafické plány hotovy a když ví, na které parcele bude ten pozemek ležeti, jak velký bude a co bude státi.

Úvěr pro letošní rok pro drobné uchazeče byl zorganisován prozatímně, ale myslím, že byl tak zorganisován, že zase nikdo nemůže dostati úvěr. Bude opravdu potřebí, aby organisace toho úvěru byla pronikavěji zřízena a aby úvěr opravdu mohl býti nazýván úvěrem, a aby se mohl také obdržeti.

Chci poukázati také na to, že přes to, že pozemková reforma se provádí již 3 roky, je nedostatečná organisace v komisariátech. Pozemkový úřad objednává mezníky pro omezníkování pozemků. Na některých komisariátech komisaři vědí, že mezníky musí zaplatiti pozemkový úřad na některých komisariátech to však nevědí, dají si platiti mezníky a přivézti je od těch lidí, ač potom jim to budou musiti přece platiti. Jestli já mám platiti mezníky jako přejímatel půdy, nepotřebuji pozemkový úřad, aby mně je objednal, objednám si je sám. A je otázka, zdali bych si je nemohl objednati levněji. Když je objednává pozemkový úřad, zdá se mi, že je také platí, a poněvadž mezníkování patří do výkonů přidělovacího řízení, musí je pozemkový úřad platit. A když si je dá přivézti, musí náklady dovozu nahraditi.

Slavný senáte! Měl bych několik případů stížností z českého západu, jak se přidělují zbytkové statky. Nepůjdu do těch podrobností, ale chci říci pozemkovému úřadu - znáte mne dostatečně, že jsem loyálním člověkem a pozemkový úřad ví, o které statky zbytkové mně jde - že bych byl rád, aby se podobné věci neopakovaly. Chápu, že vliv je vliv, že je těžko úřednictvu proti určitému vlivu pracovati. Ale když se použije určitého vlivu, musí to, co se děje, odpovídati aspoň slušné spravedlnosti. Ale když vidíme, že se stalo něco naprosto nemožného, protizákonného, pak přece přestává všechno. Úředníci mají míti tolik páteře, že takovou věc vykonati nemají. Nevykonal bych ji, protože mám oporu v zákoně a nikdo mi nic nemůže udělati. Tedy několik zbytkových statků na českém západě bylo zadáno velmi špatně. Ovšem většina byla zadána tak, že nikdo proti tomu nemůže nic namítati. Byli vzati v úvahu spravedlivě zaměstnanci i dělníci, řeknu to upřímně, a také některé zbytkové statky na směnu s rolníky a některé případy, kde se zbytkové statky daly nájemcům. Opakuji znovu, že nájemce nepokládám za poškozence pozemkové reformy, neboť jestli si nájemce nepomohl za doby války, není podle mého soudu nic platno, kdyby se mu dávaly zbytkové statky, že si již nepomůže.

Jeden z pánů předešlých řečníků z lidové strany, všiml jsem si toho, poznamenal - bude míti o tom tak trochu těch vědomostí - že průměrně půda zbytkového statku je levnější než je půda, kterou dostávají lidé v drobném přídělu. Prohlašuji stejně totéž. Šel bych skoro tak daleko, že bych řekl, že půda zbytkového statku včetně budov přichází skoro levněji než půda přidělovaná drobnému člověku, neboť zbytkové statky dostávají půdu dobrou a blízkou svým budovám. (Sen. Jílek: Vykládal jeden, když dostal zbytkový statek, že neví, zač to platí, jestli za pole, nebo za tu budovu!) Ano, to jsou dary. Některý člověk dostává půdu vzdálenou od dvorů a obcí, tedy dostává tu horší půdu. Neříkám, že vždy tyto pozemky u dvora musejí býti nejlepší, ale přece jen dvůr byl stavěn tam, kde je jádro půdy, protože stojí o samotě, proto většinou vzdálenější půda je horší. Když to vypočítáme, pak on platí za l ha tolik, jako zbytkový statkář včetně budov. To je ohromná nespravedlnost. Chápu, že se má úřednictvu něco dáti. Já jsem samozřejmě ochoten na úředníka připlatiti, ale to činíme při přeměně půdy. Vždyť na úředníka, na zaměstnance připlácíme 15 % na přejímací ceně pozemkovému úřadu. Vždyť ten přidělenec mu dává z každé stokoruny 15 Kč, aby toho mohl nabýti. Ať to dá pozemkový úřad, jak chce, ale ať zbytkové statky nedává lacino a drobnému lidu to ostatní nenechá dopláceti.

Na Blovicku máme zjištěno, že cena pastvin je někde poměrně vysoká. Na krumlovském panství máme zjištěno, že cena špatné pastviny je počítána za hektar 1800 Kč, t. j. kolem 500 Kč za strych. Prosím, za pastvinku dáti 500 Kč za strych, to je dosti peněz, to je přece jen peníz, který by zbytkový statkář za to nedal! Ale malému člověku se to takto počítá. Tedy proti tomu namítáme, že se to může díti jen tam, kde se zbytkové statky dávají hodně lacino vyžadují za každou cenu od těch chudáků, kteří dostávají nějaký ten korec.

Kladu velký důraz na to, a myslím, že úředníci pozemkového úřadu to vědí, že by měli věnovati velké úsilí tomu, aby drobní zemědělci byli pokud možno uspokojení. Drobní zemědělci nám venkov representují. Budou-li ti lidé spokojeni s přídělem, budou-li viděti, že se s nimi podle možnosti spravedlivě jednalo, budou spokojenými občany, budou stát podpírati v jeho obtížích, které bude míti, anebo které již má. Je opravdu vzhledem k velkému počtu obyvatelstva které pozemkovou reformou je dotčeno, třeba klásti velký důraz na to, aby lidé byli pokud možno uspokojení. Nestane-li se to, a já říkám, že se to de facto neděje, když ta snaha tu nebude, tak nebudeme míti z pozemkové reformy celkově nic, nanejvýše budeme míti jen trpkost. I žadatelé, i ti, kteří v tom pracovali, i úředníci pozemkového úřadu, kteří konečně jsou na angažovaných místech, trpkostí mají dosti, i kdyby v tom směru pracovali. Je třeba na to bráti zřetel a, poněvadž se letos zase budou dělati dohody, bude potřebí bráti to od podlahy a vyřešiti § 20 nebo 21, a ostatní půdu prodati. Kladu velký důraz na to, aby komisariáty dávaly pozemkovému úřadu informace, dříve než takovou dohodu udělají. Vyskytly se nám, pánové, nemožné případy při provádění pozemkové reformy na českém západě. Udělala se dohoda, podle mého názoru jen z mapy, a ti úředníci se na tu mapu ani nepodívali, které pozemky přicházejí do drobného přídělu a které zbudou, velkostatkům. Stal se případ, že se přidělil přímo lesní pozemek, který proto, že byl jako průsek a že ležel mezi dvěma lesními celky - ba dokonce byl ohrazen - byl přidělen přes všechny mé návrhy, poněvadž tu byla dohoda, protože velkostatek se ho chtěl zbaviti. Jelikož mu lesy nezůstanou, je mu to jedno, a tak trval na tom, že se to pole musí přiděliti.

Děje se ve značné části případů, že se přidělují pozemky, které na první pohled patřily ke zbytkovému statku, který má lesní hospodářství, ale vnucují se drobným lidem. A někdy to jde tak daleko, že drobní lidé se musejí vzdáti přídělu, poněvadž půda, která se jim dává, není přijatelná. Jsou to věci známé. Když zbytkový statek dostává pole blízká a dobrá, ať si vezme také pozemky vzdálenější, když se silnými potahy a nářadím může obdělávati i pozemky vzdálenější a horší.

Státní pozemkový úřad měl jmenovitě letos sjednány smlouvy s civilními měřickými firmami a ty prováděly jeho měřické povinnosti, tedy odměřování pozemků. V instrukcích nebo v některém zákoně jednajícím o pozemkové reformě - je jich celá spousta - je ustanovení, že civilní firmy nemají nijakého práva prováděti nějaké řízení přídělové, tedy ty práce, které patří komisariátu, že ony jich prováděti nesmějí. Je to hezky řečeno, ale ony je konají, a ony je musejí konati. Nevýhoda toho je: Civilní firma je podnikem výdělečným, hledí, aby z toho něco utrhla, odpovědní lidé této firmy, kteří na tom pracují, jsou také lidé, kteří chtějí míti výdělky, a teď se na ty lidi chodí do kanceláře. Ten člověk nesložil žádného slibu republice, jako úředník, on je osoba výdělečná. A tu pak platí, že kdo víc přinese a kdo víc slíbí, ten může více dostati. A já říkám, že také dostane více než ten druhý, a to by přece nemělo býti při tak vážné věci. Proto myslím, že se bude musiti pozemkový úřad velice dobře informovati o měřických firmách, které byly slušnými firmami, a ty, které nebyly slušnými firmami, nesmějí více další práce přijímati a jiným je slibovati. Bylo by to na úkor jeho pověsti, neštěstím pro celou myšlenku provádění pozemkové reformy.

Jménem své strany jsem pro to, aby zaměstnanci na velkostatcích byli uspokojeni, aby stížnosti jejich byly co nejmenší, anebo nebyly vůbec žádné. Že se tak trochu loyálně tyto věcí dějí - myslím péči o zaměstnance - je viděti z toho, že zaměstnanci nejsou dnes nikde proti provádění pozemkové reformy. To je plus řádného jednání pozemkového úřadu. To je také jediná význačná stránka pozemkové reformy, že tento odpor proti ní, dříve často silný a v mnoha případech fysický, byl odstraněn loyálním konáním povinnosti k těmto chudým, na zaměstnání odkázaným lidem.