Pokud se týká názorů pana ministra financí, které byly rovněž v Pardubicích projeveny a také v rozpočtovém výboru, že naše hospodářská a průmyslová krise jest na vrcholu, že jde dolů, pak pane ministře financí, jste snad někdy dobrým prorokem, ale v tomto případě nikoliv. Já aspoň nepovažuji tuto situaci za takovou, abychom to mohli říci. To byste musil znáti poměry v těch končinách, kde skutečně průmyslová krise v celém svém rozsahu zuří. Já jsem byl v neděli v Železných Horách, není to daleko od Prahy, jest to vzdušná čára 30 až 50 km, ale tam jest 25 vesnic zamořených hladem. Tam jest vápenec pro cukrovary, tam lidé nutí ředitele konsumního spolku, aby koupil prach z mlýna, který mlynáři prodávají za l Kč. Jest to horší nežli husovka.
Ti lidé utratí 5 Kč za týden, více nemohou utratiti. Jdou spáti v pět hodin a spí až do 9 hodin do rána, jedí dvakrát za den, v 9 ráno, v 5 odpoledne, v poledne nic a spaním chtějí umlčet hlad a celou situaci, ve které se nalézají A tak je tomu v celé řadě různých jiných a jiných míst. Přece jen nedá se to tak lehce říci, že krise je odbyta, poněvadž je třeba podívati se do vnitř toho života, a tu člověk se zhrozí, co všechno je možno. Nutno viděti v těch lidech hrdiny.
Pan ministr financí vidí obrat k lepšímu v tom, že firma Mautner žádala o práci přec čas. Já jsem se o tom informoval a dověděl jsem se, že firma ta žádala práci přes čas na 10 hodin, ovšem když dělníci budou pracovati bez náhrady a bez přirážky za práci přes čas a přivolí ke snížení své mzdy o 40 %. Jen za těchto podmínek že dostane dotyčná firma dodávku, když dělnictvo by souhlasilo, aby pracovalo 10 hodin a 40 % si dalo snížiti na mzdě! To není známkou krise ubývající, dosti možná, že snad vedoucí činitelé v té organisaci by konečně řekli: Kamarádi, vezměte to, než by ta továrna měla zůstat státi. Ale je těžko přesvědčiti masu, která přes to, že trpí, domnívá se, že jest snad ještě jiné východisko. Nejhorší při tom je, že i mnozí z nás divně se na ty věci díváme a přicházíme pak k podivným důsledkům. Měl jsem příležitost, čísti referát ze schůze politických živnostníků, kde jeden pan senátor prohlásil, že vláda vyhazuje miliony na podpory v nezaměstnaností a na lenochy. Snad mezi těmi lidmi se nalézají někteří, kteří podporu využitkují, ale nesmí se to říkati generálně, zejména ne z té strany, která má eminentní zájem na tom, aby dělnictvo pracovalo, poněvadž z dělnictva tato strana a její lidé žijí. V tomto směru pánové ať jsou trochu opatrní, poněvadž to dráždí, a my nemáme žádného zájmu na tom, abychom dělnictvo dráždili.
Vláda předložila zákonodárným sborům návrh zákona o úpravě hospodaření ve státních závodech a ústavech, jež nemají převahou plniti úkoly správní. V tomto směru třeba říci, že můžeme tuto osnovu co nejvřeleji pozdraviti, poněvadž je zde třeba, by podniky byly postaveny skutečně - a v tom mají snad pánové pravdu - na soukromokapitalistické řízení toho podniku. My jako socialisté, kteří máme velká družstva, jež mají ohromnou tržbu, zaměstnávají sta dělníků, nemůžeme se také uchýliti od toho systému, který zde je a musíme trvati na tom, by tyto podniky po stránce organisační, vnitřní, vedeny byly čistě jako podniky soukromé, a v tom směru můžeme říci, že tento zákon, bude-li do důsledků prováděn, může znamenati pro stát velmi mnoho. Objeví se, do jaké míry podniky ty jsou aktivní nebo pasivní, ale musíme také nutiti naši byrokracii, aby, když vede podnik, podnik také prosperoval, aby se o to byrokracie vší mocí starala. Pakliže v konsumním spolku ředitel prodělává, pak není nic jiného možno, než že mu dáme knížku. Chci říci, že skutečně v naší byrokracii není toho pocitu odpovědnosti a dostatek smyslu pro odpovědnost, poněvadž to právě činí každého jednotlivce cenným, ale také jeho funkce v každém jednotlivém podniku nebo na každém jednotlivém místě má svoji důležitost. Nejlépe by bylo, kdybychom vůbec mohli legislativu úplně odloučiti od administrativy. Ale místo toho vidíme, že jednotlivá ministerstva, abych tak řekl, chtějí všechno obejmouti a zejména poukazuji na ministerstvo zemědělství, které představuje stát ve státě, má své školy, své statky, na kterých hospodaří atd. To je zjev, který stát velmi poškozuje. Kdyby ředitelství státních statků a lesů bylo úplně odděleno, domnívám se, že bychom pak přišli k docela jiným finančním efektům, než jak jsou nyní.(Hlas: Honorujte tu osobu jako soukromý podnikatel!) V tomto případě si zajisté ti pánové dovedou své příjmy zaopatřiti, ale já chci zde poukázati, že se může stát - a mně to podezření nikdo z hlavy nevytluče - že ministerstvo zemědělství, resp. jeho referenti mohou míti tu snahu, dokázati nám socialistům, že se hospodaření v zemědělství nevyplácí, aby tím dokázali nutnost vyšších cen nebo dokonce celní ochrany. V tomto směru může být hospodářství vedeno, aby se to dokázalo, na státním statku, poněvadž zde není žádné odpovědnosti, žádných trestů. Proč by ten pan ředitel nevyhověl tomu volání, aby dokázal, že zemědělství je nevýnosné a aby to dokázal na veřejném majetku. V tomto směru by byla náprava na místě.
My alespoň čekáme od toho zákona veliké ozdravení našeho státního hospodářství. Důkazem toho je tabáková režie, poněvadž je samostatným podnikem, ačkoliv to není v plném rozsahu provedeno, neboť nepodává účetní uzávěrku, účet ztráty a zisku, takže to není vlastně provedeno do důsledku, ale mělo by se tak státi u všech podniků, ať drah, pošt, ať podniků, které jsou ve správě ministerstva veřejných prací nebo ministerstva zemědělství, aby byly povinny sestaviti celkový roční účet, aby zde byl přehled a v důsledku toho by byla také možná určitá odpovědnost.
Jak se hospodaří, ukazují také naše dráhy. Naše dráhy jsou zatíženy různými vydáními resp. službami, které by měly býti honorovány. Dráha dopravuje poštu zadarmo, jsou zde volné lístky, slevy atd. Proč ministerstvo, které je k tomu oprávněno, nezatíží tím svého rozpočtu a nehonoruje to jako v každém soukromém podniku. Když má soukromý podnik 5-6 závodů, účtuje se navzájem. Totéž jest s poštou, která mnoho zadarmo dopravuje a potom to musí zaplatiti ti, kteří platí porto, proto že porto se zvýší. V tomto případě zajisté přijdete k tomuto názoru, že kdybychom prováděli toto vedení ve smyslu takovém, jak se to vede u každého soukromého podniku, že bychom docílili značných zisků a tím snížení státních daní.
Nezasloužené výtky se činí naší samosprávě a zapomíná se, čím nám samospráva po 50 let byla. Páni zapomínají, že za Rakouska nemíti samosprávu, byli bychom bývali v rukou rakouských byrokratů, okresních hejtmanů, ale že zde byla samospráva, že jsme měli okresní výbory, že starostové nebylí jmenováni nějakým byrokratem, nýbrž voleni občanstvem, proto naše samospráva za Rakouska znamenala vlastně, abych tak řekl, živel národní. A na to se nemá zapomínati! Ale když zapomínají i naší vedoucí státníci, a když na to zapomíná pan ministr financí dr. Rašín, tedy mně je to, velevážení pánové, nepochopitelné. V tomto případě jen přece není na místě, tak beze všeho samosprávu bagatelisovati, jak se to všeobecně děje, a zapomínati, co vykonala pěkného pro národ a pro jeho povzbuzení, je to sice oblíbené heslo, ke kterému se připojí každý a kde kdo na to nadává, ale myslím že to není správné.
Je to zejména hospodářství obce pražské. Pánové zapomínají, jak Praha byla macešsky odbývána. Co dala rakouská vláda na zdokonalení Prahy? Mimo 16 milionů na kanalisaci Vltavy nedostali jsme toho nejmenšího. Ty krásné budovy, dlažba, úprava města se stala jedině vlastní silou a z vlastních prostředků občanstva. Ale i když se podíváme na to hospodaření, vidíme, že, jak konstatují předběžné zprávy, všechny podniky hospodářské, které má Praha ve svých rukou, končí letošního roku se ziskem a žádný se schodkem; tedy přece jen to není tak špatné, když vidíme na druhé straně, že železárny na Slovensku mají deficit 160 milionů korun. V tom směru by přece jen nebylo správné neviděti toho rozdílu mezi byrokratickým aparátem ve státních podnicích a mezi hospodařením ve svazcích samosprávných.
Ale někde to vypadá tak, že je v tom politické stranictví, poněvadž do obecních zastupitelstev se dostali noví lidé, přišli tam dělníci, maloživnostníci, domkáři atd., nový živel, který snad trošičku dále zašel v sociálním pochopení pro cestáře nebo obecního policajta, a tomu se říká >rozhazování obecních peněz<. Ale, pánové, kdo si toho dříve všímal? Stal se mně na okrese případ, že když zemřel chudák v obecní šatlavě v nečistotě, nikdo si toho nevšiml a jako zvíře ho odvezli na trakaři. Když jsme odstranili toto barbarství a brutalitu, domnívám se, že se to nemá tak beze všeho všechno vyčítati.
Přirozeně něco na tom je, co bylo způsobeno nadšením po převratě, že se některé věci řešily překotně, jinak, než by bylo správno - to do jisté míry přiznávám, ale poukazuji na to, že když měl cestář 300 Kč ročně, nebo když obecní policajt za nějakých 100 Kč dělal vedoucím v obci pochopa, co byl ten policajt? To byl největší žebrák ve vesnici. Přirozeně je třeba, kde se přestřelilo, aby se napravilo a aby se nešlo příliš daleko.
Když už mluvím o tom rozhazování, zase musíme uvážiti, co všechno bylo zanedbáno. Podívejte se, jak vypadá Praha a její okolí! Jeďte tramvají číslo 7 do Bráníka a zaboříte se tam do bláta. A srovnejte, jak vypadá okolí Drážďan, Berlína atd. Když chceme, aby sídelní město Praha bylo městem světovým, je přirozené, že to něco stojí. Jsem členem Svazu pro povznesení návštěvy cizinců a vím, že si cizinci mnoho na to stěžují, jak to tu je všechno v plenkách, co s tím souvisí, a co žádají cizinci na velkém městě.
Řekl jsem již, jak byla Praha zanedbávána a jak musila o každou maličkost vésti boj. Pamatuji se, když Praha se Smíchovem koupila Kinského zahradu. Tehdy nechtěl erár dovoliti městu Praze, aby udělala otvor do Hladové zdi a trvalo to několik měsíců, než to dovolil. A když to dovolil, město Praha musilo zaplatiti za to otevření a místo k postavení budek pro potravní daň 384 K a ve Vídni dostalo město od císaře rakouského hradby v tehdejší ceně za 45 milionů korun. A přirozeně když to prodala a prodala dráž, měla možnost, aby se zdokonalila, aby v tom směru mohla se representovati.
Město Praha stojí před velikými úkoly. Račte uvážiti, z 28 obcí Velké Prahy jen 11 má zavedenou vodu, bude tudíž třeba, aby do 17 obcí zavedla se voda, z 28 obcí 5 má zavedenou kanalisaci, a obvod, kde není kanalisace provedena, se vztahuje na 300 tisíc obyvatel. To bude vyžadovati ne desítky, ale sta milionů a přirozeně již ze zdravotních důvodů bude třeba, aby se v tomto směru něco vykonalo a nesmí se jen pořád říkati, že je to rozhazování nebo smysl pro rozhazování. Já aspoň v těchto případech toho nevidím.
Poukáži na to, jak někdy samospráva měla dobrý svůj vliv. Naše podniky zemské prohlíží bývalý bednářský dělník a jak to nyní vypadá v chorobinci a ostatních ústavech? Žádný šlendrián, dnes je tu něco jiného, než jak to vypadalo před 10 léty. Aneb Stromovka - jest to opět bednářský dělník, který považuje za svoji čest jakožto přísedící zemského výboru přivésti Stromovku na výši dokonalostí, aby byla sadem, který by odpovídal všem požadavkům a významu moderního velkoměsta.
V tomto směru jest podceňováno všechno, a já vím, že jsou to poctiví a dobří lidé, kteří pracují. Generalisovati, nebylo by tu správné, a také by nebylo správné těmto lidem, kteří to poctivě myslí se samosprávou, vyhrožovati a hroziti pěstí; v tomto směru s tou pěstí nesmíme choditi a pořád s ní hroziti, poněvadž to do jisté míry vzbuzuje roztrpčenost.
Přicházím k jedné ze smutných kapitol našeho hospodářského života, a sice je to konec moravsko-slezské banky. Řekl jsem již svůj úsudek o celém stavu, na kterém spočívá náš hospodářský život, a bylo by snad také nesprávné, aby byla tato aféra rozšlapávána, ale přece je potřeba si říci a osvětliti zjevy a příčiny, které v tomto případě hrály roli.
Já jsem svého času navrhoval zřízení kontrolního úřadu státního, který by měl právo kontrolovati podniky veřejně účtující, ale návrh tento byl zamítnut a zůstal ležeti v Národním shromáždění. V roce, tuším, 1901-1902 to bylo, kdy padla svatováclavská záložna, což způsobilo hotovou katastrofu, načež vláda vydala zákon ze dne 10. června 1903, čís. 133, dle něhož každé družstvo založené na podkladě zákona ze dne 9. dubna 1883 jest povinno dáti se podrobiti revisi jedenkráte v době dvou let. Pánové, od té doby nestalo se nic takového, od té doby celé družstevní hnutí soustředěné ve svazech se konsolidovalo, a snad jsou to jen ojedinělé zjevy, aby družstvo dostalo se do té situace, ať je to raiffeisenka nebo jiné. A proč by to nemohlo býti u těchto veřejných ústavů, tam, kde se svěřují stamiliony několika nesvědomitým lidem, proč by nemohla býti, aby všechny tyto podniky byly podrobeny, když jíž ne revisi státní, tedy revisí, kterou by si zřídil svaz bank ve smyslu tohoto zákona. Jsem přesvědčen, že bychom se nemohli pak setkati s těmito zjevy. Nechci býti prorokem v tomto směru, ale neudělá-li vláda co nejrychleji opatření, aby se podívala na zuby lidem, kteří vedou celou řadu naších velikých finančních podniků, budou další podniky následovati.
Vážení pánové, je to možné, aby v bance i komisař vládní spekuloval s valutou, aby se tam mohlo najíti konto, které ukazuje, že komisař spekuloval a že 180.000 prospekuloval a že to banka musí za něj zaplatiti?
Je to možné, vážení pánové, aby předseda dozorčí rady, prof. Weber, měl spekulační konto u banky a vykazoval k tíži banky 230.000, anebo aby vrchní řiditel prospekuloval 280.000, aby spekuloval řiditel Rokos, místořiditel Přidal atd., aby spekuloval i vrchní kontrolor a pod.? Pánové, to jsou hrozné věci, a tu se nedají ty věci jiným způsobem zjistiti, než když tam přijde revisor, který je úplně neodvislý od správy a který skontroluje stav, tak jako se to dělá u každého jiného podniku, kde revisor musí napsati revisní zprávu a na valné hromadě akcionářů se pak tato zpráva přečte se vším tím, co se tam nachází? Prosím, my to u našich malých podniků, u žabařských konsumních spolků musíme dělati a proč by se to tedy nemělo udělati u takového podniku, kterému jsou dokonce svěřeny stamiliony vkladů chudých lidí?
Ale co je nejhoršího: Banka ta měla přes 60.000, dle druhé verse přes 30.000 akcií >nostro<, tedy vlastních akcií, a ty se sfalšovaly a napsaly se na ně cizí jména. A potom figurovaly při valné hromadě jako hlasovací materiál. A teď se páni vymlouvají, že prý by neměli možnost svolati valnou hromadu, že by neměli možnost usnášeti se. Proč se zvyšuje kapitál do takové výše, když není naděje, že bude upsán? V tomto směru zajisté hospodářství v tomto podniku bylo takového rázu, že stát musí zasáhnouti bezohledně, a to se týká nejen řiditele a vrchního řiditele, ale všech řiditelů ve všech filiálkách, poněvadž všichni falšovali bilance. Vždyť je to hrozné, bilance vykazuje ztrátu, a oni udělají bilanci aktivní, a z toho si nechá vrchní řiditel Kačírek 280.000 Kč tantiém, ředitel Rokos 220.000, místoředitel Přidal 180.000 atd.! No, to přece není už ani zlodějstvím, to je zločin, to je něco jiného, poněvadž je to nepochopitelné, jak je možno, aby v takovém podniku bylo takto hospodařeno, aby takovým způsobem bylo postupováno. (Sen. Polach [německy]: To je finanční kapitalista, to je horší než zlodějství!) Ano! - Já v tomto směru mám také důvěru k panu ministru financí dr. Rašínovi, že vykoná vše, aby nastalo očištění našeho finančního světa, poněvadž jinak vám nikdo nesvěří ani haléře, a nemůžete se pak diviti, když potom všechen majetek půjde do punčoch, poněvadž vám nikdo nebude věřiti.
V tomto případě tedy je potřeba jednati bezohledně. Je zejména potřebí, aby byl vydán nový akciový zákon přísnější, aby bylo zejména bankám zakázáno kšeftovati a různé takové nadbytečné exponování pro jednotlivé podniky hospodářské. Mám zde na příklad seznam jedné banky, která je zainteresována na 70 podnicích, vyrábí škrob, košíky, všechno možné (ukazuje seznam) - a zde máte druhý takový podnik. Toto celé bankovní hospodářství jednou skončí katastrofou, když zde nebude dostatek dobré vůle a pochopení a hlavně odpovědnosti u těch pánů a nechá se řáditi několik těch jednotlivců, kteří se domnívají, že když založí peněžní ústav, je jim vše dovoleno. Vždyť já jsem také v peněžním ústavě, vím, jak tam se počítá a hospodaří s každý haléřem, jak jsme ten podnik z nepatrných poměrů vypiplali a jak jsme se snažili, abychom mu také důvěru zjednali. A viděli jsme také druhý podnik, který vedle nás rostl za jiných okolností, kde nebylo odpovědnosti a jak pak musil ten podnik přijíti k panu ministrovi a pan ministr musil od něho koupiti barák, zkrátka mu pomoci.
Tedy, pánové, takovým způsobem by to nešlo a myslíme si, že tento případ bude míti alespoň takové důsledky, jako měl krach svatováclavské záložny, že vláda půjde do sebe a bezohledně vystoupí vůči tomu hospodářskému nešvaru, vůči těmto hospodářským zločinům a učiní pořádek a půjde bezohledně. Když dovedeme v konsumním spolku proto, ze nám někdo zpronevěřil 12 tisíc korun, dáti jej zavříti na tři měsíce do těžkého žaláře, proč bychom to neudělali v tomto případě člověku, který zneužil důvěry nejenom vkladatelů, ale i těch, kteří ho postavili na to místo, ať již je to správní rada atd. Z celé řady členů správní rady, kteří jsou současně povinni, budou žebráci, poněvadž vstoupili do správní rady, ať měli úmysl takový nebo jiný, a nesou za to společně odpovědnost.
Chci se zmíniti o jednom případě, jak se jednalo v Moravsko-slezské bance: Do jedné filiálky přišla žena, která dostala z Ameriky 1.000 nebo 2.000 dolarů; ačkoliv se již vědělo, že se to s bankou hodně kýve, navedl jí úředník v bance, ačkoliv ona tam přišla jenom vyměniti dolary za koruny, a ačkoliv se tomu vzpírala, že těch peněz potřebuje, aby je uložila na vkladní knížku. Bylo to v sobotu, pravil, že přes neděli by jí je mohl někdo ukrásti, a aby přišla v pondělí. Ale banka v pondělí zastavila platy. Lze si představiti zděšení chudé ženy, která v zoufalství chtěla úředníka zastřeliti.
V tom ohledu ti páni jsou bez každé odpovědnosti a bez každého citu. Kdo nemá citu a odpovědnosi, musí býti donucen třeba drakonickým opatřením, a každá slabost se strany vlády a každé omlouvání, jako se nám stalo v těchto případech, není na místě, poněvadž v tom směru celý náš hospodářský život by byl tím otráven a pak by byla dávána možnost různým individuím, aby totéž dělali v jiném směru a v jiné formě, ale ve skutečnosti totéž. Proto co nejdůrazněji se musíme ohraditi proti tomu, aby takový případ, jako se stal v německé bance, kde nabízel prokurista a dva ředitelé revisorovi 50.000 Kč, že je to případ poslední. V tomto případě zajisté ministerstvo spravedlnosti nebylo oprávněno a podle posudku odborníků nemělo práva, aby do té věci zasahovalo. Myslím, kdyby byly poměry u nás jiné, že by takový pan ministr neseděl na svém ministerském křesle ani minutu, kdyby se opovážil takovým způsobem sáhnouti jinému orgánu do jeho pravomoci.
Kdybyste mluvili s těmi, kteří vykonávali revisi, seznáte, že tito lidé ztrácí smysl pro právo, poněvadž oni vědí, že jim to není nic platno, kdyby jakékoliv nápravy se dožadovali, kdyby cokoliv v té bance našli, poněvadž vědí, když jim to vše schválil šéf a je pochválí a nadchne k další činnosti, že přijde ministerstvo spravedlnosti a hrubou rukou do toho sáhne.
V tomto případě myslím, že to byl případ poslední a že bychom z toho musili vyvoditi nejdalekosáhlejší důsledky, kdyby se mělo takové darebáctví krýti. Domnívám se, že nemůže a nesmí se v zájmu spravedlnosti a právního citu a takovým způsobem zasahovati tam, kde je konečně třeba za každou cenu sjednati pořádek.
Vážení pánové, jsem u konce. Chci jenom říci, že důvěra na jednotlivých místech je sice hezkou věcí, ale nejlepší je přece jenom řádná a přísná kontrola, a proto také by bylo třeba, aby revisní oddělení ministerstva financí bylo vybudováno co možno nejdokonaleji, aby za revisory byli přijímáni jen nejschopnější úředníci a aby byli také tito úředníci řádně honorováni. Tyto lidi zachovati pro stát, jest povinností státu, poněvadž to jsou ještě jediní, kteří konají svou funkci poctivě. Tedy v tomto případě budeme vždycky pro to, aby byli neodvislí a aby jejich revisní posudky nebyly škrtány, aby nebyly dělány korektury.
(Místopředseda dr. Soukup přejímá předsednictví.)
Víme sice, že některý revisní orgán jest snad příliš ohnivý, že nanese příliš černé barvy, ale to se dá vymluviti a opraviti, ale jestliže se řekne takovému orgánu, jako se to stalo na Slovensku: ty smíš revidovati jen tuto půlku a do té druhé nesmíš nahlédnouti, ztrácí chuť k práci. Dnes jest z toho člověka, který byl poctivý, obyčejný docela čachrář, který vidí ve Slovensku kolonii, jako řada jiných, poněvadž když to nešlo s poctivostí a marně se dovolával možnosti udržeti poctivost, stal se na konec nepoctivým sám. V tomto směru by nebylo dobře si zahrávati a bylo by třeba spíše tyto jednotlivce, kteří se k této službě hodí a kteří do ní ochotně šli a dobrovolně, poněvadž většina byli bankovními úředníky, kteří měli své zaměstnání, pro tuto funkci zachovati.
V souvislosti s celým naším hospodářstvím státním je Nejvyšší účetní kontrolní úřad. A v tom směru bych byl toho názoru, že bude třeba, vážení pánové, aby i zde byl vybudován skutečně orgán naprosto neodvislý, ovšem zase trvám na tom, aby za revisní orgány, které přijdou do styku se stranami, byli vybráni nejlepší úředníci, kteří jsou si vědomi svých povinností, aby jim byla nechána plná moc. Ale jestliže se jím v revisních nálezech celé stati škrtají, ztrácí ti páni také chuť k práci. Ve své činnosti naráží Nejvyšší kontrolní úřad na překážky a pletou se mu jednotlivá ministerstva do administrativy a osobních záležitostí. Zejména jest také třeba, aby těmto orgánům revisním nebyly činěny překážky. Ty jsou jim činěny, a tím ony ztrácí na autoritě a své neohroženosti, která v tomto případě jest nutná, neboť jedině sebevědomě vystupující revisní orgán, nadaný náležitou autoritou a vědoucí, že to, co poctivě zjistí, co poctivě konstatuje, bude mu uznáno, je na svém místě. Ale běda, jakmile takovému orgánu to, o čem je přesvědčen, že poctivě zjistil a poctivě charakterisoval, se potom škrtá a činí nátlak, aby to změnil ať již takovým anebo jiným způsobem. Pak ztrácí dotyčný orgán smyslu pro svoje právní postavení a důsledky toho se dostavují. A v tomto směru my vystupujeme pro všechno co bude znamenati nejostřejší kontrolu. Když se vydalo heslo šetřiti, tak ať heslo to se provádí. Ale aby se šetřilo, musí dávati někdo na to pozor. Dobrovolně, kde se nezachází s vlastním majetkem, nerado se šetří. Vždyť znáte to heslo: Z cizího krev neteče. To dnes je v platnosti v celé řadě případů. Jen tím, donutíme-li, aby se šetřilo, budeme-li kontrolovati, jestli se šetří, dojdeme k výsledkům velice uspokojivým. My, vážení pánové - a já sám jako osoba, tím, že jsem zde pronesl několik kritických vět - neměli jsme v úmyslu, abychom snad na ten stát vytahovali, co je špatného. Nikoli, my zajisté cítíme plnou odpovědnost a my ji na sebe bereme a chceme, velevážení pánové, aby z naší administrativy, z celého našeho státu, ze všech ministerstev byly odstraněny všechny zlořády, všechny nešvary, ať se konečně dějí v tom anebo v onom směru, a jsme přesvědčeni, pakliže se nám to podaří, že nastane klid, mír a spokojenost a bude odstraněna roztrpčenost. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Vážený senáte! Pan sen. Hübner označil ve své řeči zákony o válečných půjčkách a pozemkové reformě jako zákony, které uzákoňují podvod a krádež. Volám pro tyto nepřípustné výrazy pana sen. Hübnera k pořádku.
Další slovo uděluji panu sen. Reyzlovi, a prosím, aby se slova uchopil.
(Místopředseda Kadlčák ujímá se předsednictví.)
Sen. Reyzl (německy): Slavný senáte! Na počátku svých vývodů chtěl bych vám podati obraz o názorech, které má naše vláda o krisi. Před nedávném konal se v Brně sjezd křesťanských odborových organisací. Při tom prohlásil pan ministr Šrámek toto: >Dnes pociťujeme neobyčejně velkou a těžkou průmyslovou krisi. Jest to pro naše národní hospodářství tak veliká starost, že nemůže býti větší. Jestliže my sami strádáme a jestliže vedle nás oba německé státy, Německo a Rakousko, rovněž stojí před hospodářskou katastrofou, stává se naše vlastní krise tím ještě vážnější a naše starosti o budoucnost vzrůstají tím více.<
Proč vám to, pánové, zde předčítám! Z toho důvodu, poněvadž jsem měl příležitost slyšeti v rozpočtovém výboru názory našeho pana finančního ministra o vážnosti krise. Pan ministr dr. Rašín tam prohlásil: >Nelze to takřka více poslouchati, každé druhé slovo, které slyšíme, jest krise, a já tvrdím, že tomu tak vůbec není.< Ministr prohlásil dále: >Život jest silnější nežli smrt a to, co dnes proděláváme, je něčím, co zcela snadno překonáme.< Vidíte, že názory téže vlády o tom, v jakém stavu žijeme, jsou zcela různé. Mám za to, že v tomto případě spíše má pravdu pan ministr Šrámek nežli pan ministr financí dr. Rašín.