Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1925.

I. volební období.

11. zasedání.


 

5337.

Odpovědi:

I. min. pošt a telegrafů na interp. posl. dra R. Lodgmana a druhů ohledně poštovního úřadu v Horním Jiřetíně (tisk 5148/V),

II. min. pošt a telegrafů na interp. posl. dra Czecha a druhů o porušení listovního tajemství (tisk 5201/III),

III. min. vnitra na interp. posl. dra Raddy a druhů o přehmatech mikulovské okresní politické správy (tisk 5133/I),

IV. vlády na interp. posl. dra Hanreicha a druhů, že německé obce jsou odstrkovány při provádění pozemkové reformy (tisk 5211/XI),

V. min. pošt a telegrafů na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o poměrech nehodných světových lázní, jež zavládly ustanovením českých listonošů u karlovarského poštovního úřadu (tisk 5154/VII),

VI. min. spravedlnosti na interp. posl. Sakláka a soudr. o konfiskaci brožury B. R. Švarcové "Slovensko, oběť českokapitalistické kolonisace" (tisk 5244),

VII. min. vnitra na interp. posl. chweichharta, Schäfera, Pohla a druhů pro nezákonný postup okresní politické správy v České Lípě při stávce sklářských dělníků (tisk 4909),

VIII. vlády na interp. posl. Tausika a soudr. o trenčínských událostech ze října minulého roku (tisk 5133/IX),

IX. min. věcí zahraničních na interp. posl. inž. Junga a druhů o poměrech ve Svazu národů (tisk 5154/I),

X. min. zahraničních věcí na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o spojitosti mezi ruským zlatým pokladem a legionáři (tisk 5211/IV).

 

I./5337 (původní znění).

Odpověď

ministra pošt a telegrafů

na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů

ohledně poštovního úřadu v Horním Jiřetíně (tisk 5148/V).

Vrchní poštmistr Rudolf Kasper byl přeložen z Horního Jiřetína do Mostu ze služebních důvodů.

Nelze proto o změně učiněného opatření v zájmu služby uvažovati, a to tím méně, že obec hornojiřetínská má možnost upraviti bytovou otázku pro nástupce Kasperova, k čemuž projevila ochotu dopisem z 18. května 1925, č. j. 1161, adresovaným na ředitelství pošt a telegrafů v Praze.

Nemohu proto ustoupiti od požadavku, aby obec vyšla vstříc poštovní správě, poněvadž jinak by se vydávala v nebezpečí, že poštovní správa sáhne k důsledkům v interpelaci zmíněným.

V Praze dne 25. července 1925.

Ministr pošt a telegrafů:

Dr. Franke v. r.

 

II./5337 (původní znění).

Odpověď

ministra pošt a telegrafů

na interpelaci poslance dra Czecha a druhů

o porušení listovního tajemství (tisk 5201/III).

Nebylo-li psaní, o němž interpelace se zmiňuje, doručeno, nelze to pokládati za závadu, poněvadž je tento postup odůvodněn platným zákonem ze dne 14. dubna 1920, č. 266 Sb. z. a n. o názvech měst, obcí, osad a ulic.

Úřední otevření tohoto psaní poštovní úložnou v Praze bylo nesprávné a učinil jsem opatření, aby se podobné případy neopakovaly.

V Praze dne 26. srpna 1925.

Ministr pošt a telegrafů:

Dr. Franke v. r.

 

III./5337 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra Raddy a druhů

o přehmatech mikulovské okresní politické správy (tisk 5133/I).

Okresní politická správa v Mikulově zjistila, že ve schůzi obecního zastupitelstva v Lednici dne 12. února 1925, v níž zamítnut byl návrh na zakoupení státní vlajky pro výzdobu radnice, zúčastnil se hlasování člen obecního zastupitelstva, který - jak dodatečně bylo vyšetřeno - nebyl čsl. státním občanem, a že z jeho podnětu zmíněný návrh byl zamítnut. Uložila proto okresní politická správa písemným příkazem starostovi obce Lednice, aby svolal schůzi obecního zastupitelstva s programem, obsahujícím návrh na pořízení státní vlajky k výzdobě radnice, dále aby vyslovil podiv okresní politické správy, že mohl býti obecním zastupitelstvem ve schůzi dne 12. února 1925 zamítnut návrh na pořízení státní vlajky, jakož, aby dal o podnětu hlasovati podle jmen a výsledek hlasování s opisem protokolu o zasedání obecního zastupitelstva jí předložil.

Okresní politická správa nedopustila se tím nezákonnosti, neboť jí - jako úřadu dohlédacímu - přísluší podle § 40, odst. 3. obecního řádu právo, aby obecnímu zastupitelstvu nařídila jednati a hlasovati o určitém předmětu. Okresní politická správa nemá sice právo naříditi, jakým způsobem má býti hlasování provedeno; poněvadž ale podle § 45, odst. 3. obecního řádu děje se hlasování ústně, nebyl proto ani v tomto směru zákon porušen.

Není proto důvodu, aby učiněno bylo opatření v interpelaci žádané.

V Praze dne 16. července 1925.

Ministr vnitra:

J. Malypetr v. r.

 

IV./5337 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance dra Hanreicha a druhů,

že německé obce jsou odstrkovány při provádění pozemkové reformy (tisk 5211/XI).

Část hráze podle řeky Dyje, pokud náležela panství mikulovskému, byla odprodána drobným zemědělcům ze Šakvic.

Vzhledem k tomu, že na nynějším stavu hráze nebude ničeho měněno a že bylo postaráno o to, aby tato byla i nadále v rádném stavu zachována, jsou obavy obce Strachotína v interpelaci uvedené, bezpředmětny.

V Praze dne 4. září 1925.

Předseda vlády:

Švehla v. r.

 

V./5337 (původní znění).

Odpověď

ministra pošt a telegrafů

na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů

o poměrech, nehodných světových lázní, jež zavládly ustanovením českých listonošů u karlovarského poštovního úřadu (tisk 5154/VII).

Dav vyšetřiti věc nedoručení dopisnice, zaslané z Jindřichovic na "Jugendgemeinde des Bundes der Deutschen i. B." v Karlových varech, shledal jsem, že všichni zaměstnanci poštovní, kteří měli s lístkem v Karlových varech co činiti, byli národnosti německé.

Nelze tudíž tvrditi, že by vrácení lístku bylo stalo z důvodů šovinistických.

Spolek "Jugendgemeinde des Bundes der Deutschen i. B." v Karlových Varech není policejně hlášen a neoznámil též poštovnímu úřadu v Karlových Varech své zástupce.

Spolek "Bund der Deutschen" v Karlových Varech jest místním doručovatelům dobře znám a doručovatel, jenž tomuto spolku doručuje listovní zásilky, a jenž jest též německé národnosti, nepřevzal lístek adresovaný na "Jugendgemeinde" k doručení proto, že zástupce spolku "Bund der Deutschen i. B." požádal ho, aby mu doručoval toliko zásilky s adresou "Männerortsgruppe des Bundes der Deutschen i. B."

Zaměstnanci, kteří byli zúčastněni na doručení dopisnice, tvrdí, že bylo-li již původně na lístku bližší označení "zu Handen des Herrn E. Moll", toto přehlédli.

Nařídil jsem proto podřízeným úřadům, aby jim uložili větší péči při zjišťování adresátů listovních zásilek, došlých k doručení.

Neshledal jsem však důvodu, abych zakročil proti zaměstnancům československé národnosti, přiděleným poštovnímu úřadu v Karlových Varech; zjistil jsem též, že nedošlo u tohoto úřadu k soustavnému propouštění zaměstnanců německé národnosti ze služby a nahrazování jich zaměstnanci národnosti československé na úkor propuštěných zaměstnanců a újmu řádného výkonu služby, a naopak konstatuji, že poštovní úřad v Karlových Varech přijal, byv k tomu zmocněn, na dobu potřeby v lázeňské sezoně 20 sil z místních obyvatel karlovarských do služby, kteří jsou vesměs národnosti německé, ovšem znali aspoň částečně místního jazyka.

V Praze dne 28. července 1925.

Ministr pošt a telegrafů:

Dr. Franke v. r.

 

VI./5337.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Josefa Skaláka a soudruhů

o konfiskaci brožury B. R. Švarcové "Slovensko, oběť česko-kapitalistické kolonisace (tisk 5244).

Státní zastupitelství v Praze zabavilo v Praze vydaný neperiodický tiskopis B. R. Švarcové "Slovensko, oběť česko - kapitalistické kolonisace", vedle jiných míst i pro místa v interpelaci uvedená, ježto v obsahu jich shledalo jednak skutkovou povahu přečinu podle § 14, č. 1, 3, 5 a 15, č. 2 zákona na ochranu republiky, jednak přečinu podle § 300 tr. z. a čl. IV. zák. ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z roku 1863 a mělo také za to, že veřejný zájem vyžaduje, aby dalšímu rozšiřování obsahu bylo zabráněno.

Soud konfiskaci potvrdil a tím uznal, že státní zastupitelství, shledávajíc tu trestné činy řídilo se správně zákonem. Bylo věcí těch, kdož považovali zabavení za křivdu, aby užitím oprávněných prostředků umožnili přezkoumání rozhodnutí soudu, jímž byla konfiskace potvrzena. Nestalo-li se tak, jsou sami příčinou, že zůstalo při rozhodnutí učiněném bez jejich slyšení.

Za tohoto stavu věci nemám důvodu pro jakékoliv opatření.

V Praze dne 15. července 1925.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský v. r.

 

VII./5337.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Schweichharta, Schäfera, Pohla a druhů

pro nezákonný postup okresní politické správy v České Lípě při stávce sklářských dělníků (tisk 4909).

Když v okresu česko-lipském a českokamenickém vznikla dne 24. října 1924 stávka sklářského dělnictva a bylo zjištěno několik případů, že stávkující dělnictvo nezákonnými prostředky nutí do stávky i dělníky, kteří se stávkou nesouhlasili, upozornila okresní správa politická v České Lípě vyhláškou v interpelaci otištěnou na nepřípustnost shlukování na náměstích a před provozovnami a podle zákona o útisku na nepřípustnost vykonávání trestného nátlaku na osoby, které se stávkou nesouhlasí.

Zevnější výpravu zmíněné vyhlášky, jakož i její stylisaci, která připouští domněnku, že okresní správa politická chtěla zakázati shromáždění vůbec, neschvaluji. V tomto smyslu byla okresní politická správa v České Lípě poučena.

K dalšímu opatření není příčiny, poněvadž stávky zatím byla ukončena.

V Praze dne 25. července 1925.

Ministr vnitra:

J. Malypetr v. r.

 

VIII./5337.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Tausika a soudruhů

o trenčínských událostech ze října minulého roku.

Vláda poukazuje na své odpovědi ze dne 31. října 1924, č. t. 4914 na interpelaci poslance Marka a druhů (č. t. 4910) a ze dne 22. ledna 1925, č. t. 5042/XV. na interpelaci poslance Světlíka a druhů (tisk č. 4901), jakož i na odpověď ministra sociální péče ze dne 17. prosince 1924, č. t. 5035/XX, na interpelaci poslance Tausika a druhů (č. t. 4885/III), jimiž události trenčínské dostatečně byly osvětleny a připomíná ještě toto:

Neodpovídá skutečnosti, že by úřady byly zahájily po říjnových událostech v Trenčíně persekuci dělnictva.

Ve smyslu zákonných ustanovení musily ovšem úřady zakročiti proti osobám, které byly podezřelé z trestných činů, po případě vzíti je i do vazby a dodati trestnímu soudu.

Trestní řízení proti účastníkům násilností při stávce dělnictva továrny Tiberghien a Fils v Trenčíně spáchaných, byla z části pro nedostatek důkazů neb pro mimořádně obtížné jich opatření zastavena, z části ale dosud nejsou ukončena, takže nelze z důvodů zákonných o nich blíže se zmíniti. Jen tolik možno podotknouti, že v těchto případech jedná se po většině o těžká provinění, pro něž pachatelé byli rozsudky dosud nepravoplatnými odsouzeni k trestům až 18 měsíců žaláře. zastavení trestního řízení pro tyto události je již z důvodů zákonného ustanovení §u 38 tr. ř. vyloučeno.

Podrobným vyšetřováním bylo zjištěno, že tvrzení, jakoby intervenující bylo při zakročování jednalo pod vlivem nemírného použití alkoholu je nesprávné. Rovněž bylo nade vší pochybnost konstatováno, že četnictvo nemělo zvlášť připravovaných střel (dum-dum) a že takových střel nebylo použito.

Vytýká-li interpelace vládě, že se nepostarala o osoby použitím zbraně poraněné, tu dlužno poukázati k tomu, že nemá stát zákonné povinnosti, aby zaopatřoval osoby, které dopustily se otevřeného odboje proti státní moci a při potlačení výtržností utrpěly na svém zdraví újmu. Dav byl nesčetněkráte vyzván aby se rozešel; kdo přes to zůstal mezi výtržníky, vykonávajícími násilný odpor vůči četnictvu, dopouštěl se už tím samotným trestného činu a nemůže žádati, aby mu stát, proti němuž stál v odboji, dával náhradu za to, že utrpěl újmu svým zaviněním. Ostatně jsou všici v interpelaci uvedení poranění vyléčeni a práce schopni. Také pozůstalí po osobách, kteří při takových politování hodných událostech přišly o život nemají nároku na odškodnění od státu. Státní správa má však možnost, za okolností zvláštního zřetele hodných, nevinným pozůstalým po takových osobách uděliti podporu a tohoto ustanovení bylo v případě vdovy po Matuši Drgovi použito.

Pokud se týče pracovních mzdových poměrů ve shora uvedeném závodě, byly již podrobně vylíčeny v odpovědi ministra sociální péče ze dne 13. prosince 1924 na interpelaci poslance Tausika a soudruhů ze dne 25. září 1924 (tisk 4885/III); tam bylo též dovozeno, že pokud jde o úřední činnost přednosty živnostenského inspektorátu v Trenčíně, neměl nadřízený úřad po provedeném podrobném šetření příčiny zakročiti proti řečenému funkcionáři pro vytýkanou neschopnost nebo stranickost. Pracovním a mzdovým poměrům tohoto závodu věnuje živnostenský inspektorát v Trenčíně jednak z vlastního podnětu, jednak na výslovný pokyn ministerstva sociální péče i nadále zvýšenou pozornost a jen úsilí tohoto úřadu sluší přičísti, že přes celkem nepříznivou situaci obchodní, zavedl závod po urovnání sporu práci ve dvou směnách místo původně zamýšlené jediné směny pracovní, takže převážné většině dělnictva bylo umožněno opětné přijetí do práce přes to, že závod pro nedostatek objednávek pracuje nyní téměř výhradně na sklad.

V Praze dne 1. září 1925.

Předseda vlády:

Švehla v. r.

 

IX./5337 (původní znění).

Odpověď

ministra věcí zahraničních

na interpelaci poslance inž. Junga a druhů

o poměrech ve Svazu národů (tisk 5154/I).

V interpelaci uvedený článek "New Yorker Staatszeitung" je psán s průzračnou tendencí a zkresluje poměry u Společnosti národů. Z toho důvodu zůstal, jak interpelace sama uvádí, evropským tiskem nepovšimnut a nepokládám za vhodno s podrobnostmi v článku uvedenými meritorně se obírati.

O mnohostranné a plodné činnosti Společnosti národů i o poměrech v této instituci měl jsme ostatně častokráte příležitost podati jak plenu sněmovny tak i příslušným výborům sněmovním zprávu.

V Praze dne 16. července 1925.

Ministr věcí zahraničních:

Dr. E. Beneš v. r.

 

X./5337 (původní znění).

Odpověď

ministra věcí zahraničních

na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů

o spojitosti mezi ruským zlatým pokladem a legionáři (tisk 5211/IV).

Článek v č. 11 časopisu "Osteuropäische Korrespondenz" ze dne 5. května 1925 zakládá se na nesprávné informaci.

Spojitost mezi bývalými ruskými legionáři a ruským zlatým pokladem podle autentických pramenů má se následovně:

Převezení ruského zlatého pokladu do Kazaně stalo se z příkazu vlády lidových komisařů (nikoliv carské vlády) na začátku r. 1918 během jednání v Brestu Litevském o mír, kdy zástupci řady lidových komisařů zdráhali se přijmouti požadavky německého vrchního velitelství a toto vyhrožovalo proto vtržením do ruského vnitrozemí. Utvořivší se mezitím na Volze vláda Všeruského ústavodárného sněmu zmocnila se dne 6. srpna 1918 Kazaně a zlatý poklad převezla do Samary. Převezení pokladu a jeho ochrany jak v Kazani tak i v Samaře zúčastnili se výhradně ruští úředníci a ruské oddíly. Avšak již v září 1918 stala se situace Samary nejistou a samarská vláda dala příkaz evakuovat zlatý poklad do Ufy. Zase veškeré překládání obstarali Rusové stále pod dozorem ruské stráže, která i cestou provázela vlaky se zlatem.

V Ufě vytvořila se v září 1918 zatímní všeruská vláda, která se obrátila k politickému vedení československého vojska se žádostí o vojenskou ochranu pro zlatý poklad, který měl býti dále převezen do Čeljabinska. Žádosti bylo vyhověno a k vlakům se zlatem byla postavena československá stráž jako vnější vojenská ochrana; vagony pak zůstaly zapečetěny pečeťmi samarskými a pod dozorem úředníků samarské vlády a Státní banky, kteří provázeli zlatý poklad ještě do Kazaně. Také disposice pokladem zůstala dále plně v rukou ruských vládních orgánů. Zlato v Čeljabunsku složeno bylo do betonových sklepů státního elevatoru.

Zatímní všeruská vláda (direktorium) zvolila za své sídlo Omsk a její ministr financí Ivan Michajlov nařídil v druhé polovici října, aby zlatý poklad byl převezen do Omska. I zde požádáno bylo československé vojsko o poskytnutí vnější vojenské ochrany, která byla zrušena, jakmile zlato v Omsku za velkých opatření bezpečnostních bylo z vagonů převezeno do města.

Tam přestala i jakákoli vnější souvislost československého vojska se zlatým pokladem, do níž se toto vojsko na krátkou dobu dostalo, vyhovujíc žádosti zástupců ruských vlád.

V druhé polovici listopadu 1918 byl proveden v Omsku státní převrat, kterým všeruské direktorium bylo násilně odstraněno a dosazena diktatura admirála Kolčaka, které padl do rukou i zlatý poklad.

Po celou dobu, po kterou se poklad nacházel v rukách admirála Kolčaka, nebylo nijakého ani vnějšího vztahu mezi československým vojskem a ruským zlatým pokladem.

V roce 1919 přinucen byl admirál Kolčak k dalšímu ústupu na východ s průvodem několika vlaků, z nichž v jednom vezl zlatý poklad. Po cestě v prosinci 1919 na stanici Nižněudinsk nastal vládní převrat, způsobený t. zv. Politickým centrem a pokladu hrozilo nebezpečí od povstalců. Proto na schůzi vysokých komisařů spojeneckých (zástupci Ameriky, Anglie, Francie, Japonska) v Irkutsku dne 1. ledna 1920 bylo rozhodnuto, že Kolčakovo zlato má býti vzato pod ochranu spojeneckých vojsk a že má býti dopraveno do Vladivostoku, kde mělo býti tak dlouho, dokud spojenecké vlády v souhlase se zástupci ruské vlády nerozhodnou o jeho konečném určení. Poklad předán byl dle protokolu státní kontroly ze dne 4. ledna 1920 pod ochranu spojeneckých vojsk, k nimž vedle československých oddílů patřily i oddíly ruské a jiných národů. Při odevzdání pokladu přítomni byli ruští úředníci, zástupci Státní kontroly a pozváni zástupci místního obyvatelstva. U vagonů zjištěna neporušenost starých plomb, přivěšených ruskými úřady v Omsku, přidány nové plomby velitelstvím spojeneckých vojsk, u podrobné pak prohlídky dvou vagonů, provedené na zkoušku namátkou, bylo zjištěno, že počet bedniček a pytlíků se zlatem v nich obsažených se shoduje s počtem udaným v aktu státní kontroly v Omsku. K vlaku se zlatem postavena pak podle rozhodnutí vysokých komisařů spojenecká stráž z oddílů těch národů, které je tam měly. bez této ochrany bylo by zlato pravděpodobně rozkradeno, jak svědčí případy pokusů o vyloupení pokladu cizími živly po cestě transportu a vyloupení 13 bedniček zlata na stanici Tyreť v době, kdy transport zlata ochraňovala ruská stráž, o kterémžto případě sepsány příslušné akty.

V dalším průběhu vojenské a politické situace, kdy zejména poslední měnila neustále svou tvářnost, uzavřena byla ze souhlasu vrchního velitelství spojeneckých vojsk ze dne 7. února 1920 úmluva, dle jejíhož 6. bodu mělo býti zlato vydáno irkutskému výkonnému výboru při odchodu posledního československého vojenského vlaku z Irkutska.

Přejímání zlata dělo se v přítomnosti zvláštní smíšené komise z 26. února do 1. března 1920, o čemž denně sepsány a podepsány všemi členy komise zvláštní akty. V souborném aktu pak ze dne 1. března 1920 shrnuty výsledky přejímání: počet pytlíků shoduje se s cifrou udanou v aktu státní kontroly ze 4. ledna 1920, počet bedniček je menší o 13, ukradených na stanici Tyreť. Při prohlídce bedniček se zlatem se ukázalo, že jistá část z nich má pukliny a poškozené pečetí; komise to vysvětluje několikerým převážením a překládáním zlata a připojuje názor vrchního pokladníka Státní banky N. P. Kulabko, že je to následek otvírání bedniček v Omsku při ověřování. Ztráty mincí a vůbec zlata z bedniček při překládání zjištěna nebyla. Prohlídka pytlíků se zlatem ukázala, že jsou částečně poškozeny, patrně vlivem změn temperatury a nepříhodných podmínek uložení. Ztráta mincí z pytlíků za překládání zpozorována nebyla, třeba byl případ, že jeden pytlík se při překládání roztrhl a peníze se z něho vysypaly.

Téhož dne je pak datován také akt závěrečný, sepsaný a podepsaný touž komisí: Vzhledem k odchodu československého vojska z Irkutska komise podle svého usnesení ze dne 26. února přejala od smíšené ochrany všechny vagony s ruským zlatem, a to 10 amerických vagonů (až na jeden po 520 bedničkách nebo pytlících) a 8 obyčejných vagonů nákladních po 220 - 260, celkem 5143 bedniček a 1678 pytlíků se zlatem. Plomby a vagony byly shledány v pořádku, ochranu přejal ruský oddíl, 7. rota irkutského sovětského strážního pluku. Současně odešla od vagonů se zlatem poslední stráž československá, která byla z 2. kulometné roty 10. pluku. Poslední československý vlak (kulometný prapor 10. pluku) odejel za stanice Irkutsk týž den o 19. hodině.

Těmito autentickými doklady vyvrácena jest invektiva časopisu "Osteuropäische Korrespondenz" proti československým vojskům v Sibiři. Podobná invektiva obsažena byla v londýnském týdeníku "The Economist" z 30. května 1925, který v zápětí uvedl insinuace pisatele článku na pravou míru a uveřejnil vysvětlení "Legiobanky" o tom, jakým způsobem byl vytvořen kapitál této banky.

V Praze, dne 24. srpna 1925.

Ministr zahraničních věcí:

Dr. E. Beneš v. r.

 

Překlad ad I./5337.

Antwort

des Ministers für Post- und Telegraphenwesen

auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. R. Lodgman und Genossen

in Abgelegenheit des Postamtes in Ober-Georgental (Druck 5148/V).

Der Oberpostmeister Dudolf Kasper wurde von Ober-Georgental nach Brüx aus Dienstrücksichten versetzt.

Es kann daher die Abänderung der im Interesse des Dienstes getroffenen Verfügung nicht in Erwägung gezogen werden, und dies umsoweniger, als die Gemeinde Ober-Georgental die Möglichkeit besitzt, die Wohnungsfrage für den Nachfolger Kaspers zu ordnen, wozu sie ihre Bereitwilligkeit mit der an die Post- und Telegraphendirektion in Prag gerichteten Zuschrift vom 18. Mai 1925, G. Z. 1161, ausgesprochen hat.

Ich kann daher von der Forderung, daß die Gemeinde der Postverwaltung entgegenkomme, nicht abstehen, da sie sich sonst der Gefahr aussetzen würde, daß die Postverwaltung zu den in der Interpellation erwähnten Konsequenzen greift.

Prag, den 25. Juli 1925.

Der Minister für Post- und Telegraphenwesen:

Dr. Franke m. p.

 

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP