Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

5246.

Interpelace:

I. posl. Tausika, Merty, dra Gátiho a soudr. vládě o omezování shromažďovací svobody na Slovensku a v Podkarpatské Rusi,

II. posl. Darulu a súdr. min. s plnou mocou pre správu Slovenska, zemedelstva a financií o biede v marikovskej doline, župa Povážská. a nesprávnom pomere obce Hornej Marikovej vôči štátu ohľadom pozemkov 452 občanov,

III. posl. Zierhuta a druhů předsedovi vlády, že pozemkový úřad prováděje přídělové řízení zabrané půdy, dopouští se zneužití moci,

IV. posl. Leibla, Schweichharta a druhů předsedovi vlády, že pozemkový úřad prováděje přídělové řízení zabrané půdy, dopouští se zneužití moci,

V. posl. J. Mayera a druhů min. vnitra, že ve Františkových Lázních byly odstraněny umělecké pomníky.

I./5246.

Interpelace

poslanců Tausika, Merty, dra Gátiho a soudruhů

vládě

o omezování shromažďovací svobody na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Ministerstvo s plnou mocí pro Slovensko vydalo o shromažďovacím právu na Slovensku pravidla pod č. 4916 pres. ze dne 6. června 1920. Tímto nařízením současně zrušilo toto ministerstvo svoje výminečné nařízení z 5. března 1919, č. 42-1919.

Měli jsme několikráte příležitost v interpelacích a v řečech v parlamentě poukázati na chaos a stranické jednání při povolování veřejných projevů a schůzí politickými úřady na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Zprávy, které neustále v tomto směru dostáváme, nasvědčují, že ministerstvo s plnou mocí pro Slovensko v Bratislavě, stejně jako civilní správa v Podkarpatské Rusi, ponechávají libovůli a politickému přesvědčení každého strážníka na Slovensku a v Podkarpatské Rusi povolování neb zakazování politických a odborových schůzí dělníků. Odpovědnost za toto jednání nese nadřízený byrokratický aparát, převzatý od starého režimu z Maďarska a z Bosny a doplňovaný většinou jednak dobrodruhy z kontrarevolučních ukrajinských band a jednak českými exponovanými úředníky, kteří se snaží nedostatek jakékoliv kvalifikace zastříti přímo provokativním vystupováním proti dělnickým organisacím a podnikům.

V pravidlech ministerstva pro Slovensko, vydaných zmíněným nařízením č. 4916/11 odst. 11. jest toto ustanovení:

ťPorady výkonných výborov alebo dóvernické schodzky politických stran nepovažuji sa za verejné shromáždenie, na kolko sú ako takéto svolané a sa odbavujú v zatvoraných miestnostiách. Takéto porady nemusia byt vôbec vopred oznámenéŤ

Stejná praxe platila v Podkarpatské Rusi.

Přes toto ustanovení dávají v poslední době politické úřady rozpouštěti výborové schůze, porady odborové anebo plenární schůze příslušníků politických stran policií a pořadatele trestají pro konáni neohlášené schůze. Dne 22. dubna 1925 konala místní organisace komunistické strany v Prešově plenární schůzi příslušníků strany, spojenou s osvětovou přednáškou. Přes to, že byla vedena presenční listina, policie schůzi brachiální mocí rozpustila a funkcionáře potrestala s odvoláním na nařízení bývalého uherského ministra vnitra z roku 1848 č. 216 a z roku 1868, č. 128 na pět dní do vězení a uložila jim pokutu Kč 200. Asi před čtyřmi týdny v neděli chtěl policejní komisař v Užhorodě rozpustiti schůzi ženské agitační komise komunistické strany, na níž bylo přítomno pouze asi 30 žen a jen na zakročení poslance dra Gátiho upustil od svého úmyslu.

V těchto dnech vydalo ministerstvo pro správu Slovenska všem politickým úřadům na Slovensku přísně důvěrný oběžník, dle kterého se zrušuje výše zmíněné ustanovení, jednající o politických organisacích, a nařizuje se, že každá politická schůze jakéhokoliv druhu musí býti 24 hodin napřed hlášena politickému úřadu Táž praxe se nyní zavádí také v Podkarpatské Rusi.

Podepsaní se táží:

1 Jest vládě důvěrné nařízení ministra pro správu Slovenska známo?

2. Jest vláda ochotna zabrániti nové ostudě tak zv. demokracie v republice Československé, která odvolávajíc se na staré maďarské předpisy z let 1848 a 1868, suspenduje na Slovensku a v Podkarpatské Rusi shromažďovací svobodu, ústavou zaručenou?

V Praze dne 2. července 1925.

Tausik, Merta, dr. Gáti, Sedorjak, Blažek, Burian, Šafranko, Teska, dr. Šmeral, Haken, Darula, Mikulíček, Krejčí, Toužil, Svetlik, Houser, Malá, Kunst, Mondok, Koutný, Skalák.

II./5246.

Interpellácia

poslanca Darulu a súdruhov

ministrom s plnou mocou pre správu Slovenska, zemedelstva a financií,

o biede v marikovskej doline, župa povážská, a nesprávnom pomere obce Hornej Marikovej vôči štátu ohľadom pozemkov 452 občanov.

Pre obšírnejšiu informáciu uvádzam rezolúciu celého občianstva Hornej Marikovej usnesenú na verejnom shromaždení so žiadosťou tamojšieho ľudu, aby bola snemovni a vláde predostretá.

Rezolúcia:

usnesená na verejnom ľudovom shromáždení v Hornej Marikovej, konanom v nedeľu, dňa 21. júna 1925 a adresovaná na všetky úrady od okresného úradu v Povážskej Bystrici až po ministerstvo zemedelstva, parlament a všetkých malorolníkov Slovenska.

My, malorolníci a domkári obývame chotár obce Horná Mariková počítajúc 452 domkov. Celý chotár toto obce a tiež ostatních obcí, nachodiacích sa v údolí Marikovej, tvoril majetok povážsko-podhradianského panstva. Posledním vlastníkom tohoto majetku je baronka Popperová, bydliacá vo Velkej Bytči.

Dľa vyprávania tunajších starých obyvatelov majetok tvoriací chotár našej obce patril skutočne občianstvu a nad ním nebolo nižiadného panského dozoru. Naši dedovia a otcovia po revolúcii roku 1848 neplatili žiadnej pravidelnej a ujednanej árendy, ale starci v našej obci tvrdia, že panstvo žiadalo len od každého grunta vypásť jedného barana.

Asi v rokoch šesťdesiatých minulého stoletia vyšetrovaly úrady, komu vlastne chotár obce Hornej Marikovej patri. Dľa tvrdzenia starých občanov (svedecké výpovedi: viď pripojené) došiel do obce úradný zememerič a robil výsluch u občianov ohľadom vlastníctva celého chotáru.

Tehdajší rychtár obce, Mančík, spolu s farárom povolali starších občanov ku sebe a nahováral ich, aby svedčili pri úradnom vyšetrovaní, že majetok je panský. Nahováranie toto stalo sa v sprievode vyhrážok, že keď by úrady priznaly vlastníctvo pre občanov, že v tom prípade budú občania platiť vysoké dane a že budú biti. Keď ale budú svedčiť, že majetok je panský, že môžu pôdu užívať ako dosiaľ bezplatne.

Pozdejšie utvorily sa pomery tak, že panstvo čím ďálej tým väčšmi začalo prenásledovať tunajšie občianstvo. Kto nechcel priznať, že chotár patrí panstvu, bol bitý, palicovaný a preháňaný. Pod velkým útiskom odvážilo sa panstvo na vymáhanie árendy. Táto zpočiatku záležala len v tom, že občania boli nútený odvádzať panstvu kohútov, domácke výrobky a rôzne drobnosti. Pánstvo prehlašovalo, že týmito poplatky je árenda zaplatená Nikdy žiadna smlúva medzi občianstvom a panstvom uzavretá nebola.

Keď obyvateľstvo našej obce bolo už na čisto ubité, začalo panstvo vymáhať pod titulom árendy peňažité poplatky. Obyvatelstvo zpočiatku zdráhalo sa platiť árendu, lebo bolo presvedčené, že cely chotár patrí občianstvu a že panstvo ktoré sa v tejto dobe zahniezdiť chcelo na majetku, žiadého práva na vlastníctvo nemá. Nasledovala potom ďalšia perzekúcia. Kto nechcel sa podvoliť bol panskými dráby nemilosrdne prenasledovaný Istému Manovčíkovi panskí drábi tri razy zválali chalupu, lebo vraj nechcel priznať, že pôda patrí panstvu Zbožie mu na poli podpálili a jeho kruto prenasledovali. Chodil po úradoch a k panstvu prosiť. Keď potom si vyprostredkoval právo na stavenie, následkom podlomeného zdravia zomrel.

Vedľa peňažitej árendy platiť sme museli i dane štátne a obecné. Árenda sa postupne zvyšovala tak, že pred vojnou činila ročite dľa veľkosti pôdy 10-80 korún. Táto árenda odvádzaná bola panstvu prostredníctvom povereníkov v obci a vymáhaná bola za pomoci obecného predstavenstva.

Súčasne s postupným zvyšováním árendy započalo panstvo zalesňovať užitky. Naraz sa stalo, že sadili kultúru i do obilia a kapustnísk. Takýmto spôsobom árenda rastla, kým užitky stávaly sa čím ďalej tým menšie. Pôvodne začalo sa zalesňovanie tak, že došiel do obce jeden vojenský desertér, menom Bambula Vencel. Keď prišla kompánia vojska tohoto dezertéra hľadať, schovali ho občania do kostolnej väže. Vojsko odišlo nazpäť na Moravu. Bambula dostal sa potom k panstvu za lesného a od tej doby má panstvo tu v obci svojho správcu Bamhula započal zalesňovať najprv podvádzaním Hájnici, ktorí sadili do našich užitkov, opíjali mužov z príkazu lesného a rôznym spôsobom podchytávali občianstvo, len aby sa proti odobraniu užitku nebúrilo.

So zalesňovaním započal správca Bambula s kopcovaním Vyznačoval hranice užitkov a sám triedil pôdu na panskú a sedliacku. Do tej doby nikde v celom chatári žiadnych medzníkov nebolo. menovite nie žiadnych medzi majetkom sedliackym a panským. Občania si obrábali svoje užitky, hôr vtedy nebolo, lepšia zem sa obsievala, na menej lepšej pôde nechaná bola hora a lučiny na pasienky.

V r. 1920 prišiel zástupca Štátneho pozemkového Úradu do našej obce a prehlásil, že každý občan môže dosavádny užitok si prevziať do vlastníctva v tom prípade, že zaplatí určený obnos a okrem toho poplatok za vymeranie užitku. My sme toto odmietli, lebo na čo by sme mali vykupovať svoje vlastné, keďže užitky naše tvorily i naše vlastníctvo Pri parcelácii, ktorú prevádzal Štátny Pozemkový Úrad, ohraničili nám a mnohých miestach úžitky tak, že nám bol zahatený prístup do lesov, ktoré sme dosaváď užívali poťažmo za ktoré od nás árendu vyberali. Pred touto parceláciou mohli sme si brať z lesov kurivo a stelivo a všetok potrebný materiál. Parceláciou nám toto právo bolo odobraté. Dnes sa veci už tak majú, že zakazujú vstup do lesov a nemôžeme si vziať ani drevo, ani kurivo, ani stelivo. Keď niektorého z nás hájník alebo lesný v lese uvidí, spraví oznámenie na okresný úrad v P vážskej Bystrici a tento bez riadneho výsluchu vyrubuje prísne pokuty. Takýchto prípadov máme za posledné dva roky celé stovky a občianstvo prinutené bolo zaplatiť pokuty a odškodné do výšky niekoľko desattisícov.

Dľa záznamov v pozemkovej knihy patrí dnes majetok Popperovský štátu.

O tom sme sa sami spoľahlive presvedčili. Minulého roku došiel do obce jeden úradník a nútil občanov, aby platili alebo cenu úžitkov, alebo vysokú árendu Na toto sme pristúpiť tiež nemohli, a to vzhľadom na uvedené dôvody. Vyhrážalo sa nám súdom. My sme odpovedali, že proti tomu nemáme nič, ba že si pravotu žiadame, aby tak vedeli sme raz dokázať, že po celé desaťročia boli sme vykorisťovaní nesvedomitým panstvom, a že na úžitky, ktoré dnes máme, pripadá nám i prirodzené vlastnícke právo.

Nateraz sa veci u nás teda tak majú, že celá dolina, celý chotár obce Hornej Marikovej pozemnoknižne patrí eráru, kdežto my právoplatnosť tohoto vlastníctva čo najrozhodnejšie popierame Nevieme si predstaviť, že štát, ktorý chce byť spravodlivým, mohoľ prehlašovať za svoje vlastníctvo i naše chalúpky, ktoré sme si posiaľ proti panskej chamtivosti ešte ako-tak vedeli uchrániť.

Najlepším dôkazom nášho vlastníctva pôdy je to že my sami museli sma platiť štátne dane. Keby pôda na ktorú sú postavené naše chalúpky a kde sú naše užitky, bola patrila panstvu, neboli by sme bývali núteni platiť my štátne dane a snášať všetky obecné ťarchy.

Vôbec nevieme. ako sa veci bližšie po stránke právnickej s touto otázkou majú. Uvedieme príklad: Koncom mája t. r prišli k nám do Hornej Marikovej na automobile traja Moravani. V Dolnej Marikovej dali si vybubnovať, aby sa hospodári sišli Taktiež došli k nám, svolali asi 500 občanov do hostinca, tam sa osvedčili, že oni sú páni od Štátneho Pozemkového Úradu a že chcú obci všetko dobré previesť, len aby sa každý podpísal, že prevezme svoj užitok za Kč 135 za jútro V hostinci rozkázali niekoľko litrov slivovice a podvádzali ľudí, aby sa podpisovali. Pravda n k sa im podpísať nechcel. To isté spravili na Dolnej Marikovej len s tým rozdielom, že tam hovorili so starostom a jednanie sa dialo za častovania rumom. My sme povedali týmto pánom, že bez hory nechceme od nikoho nič kupovať, a že vôbec nevieme, prečo by sme mali kupovať to, čo nám právom patrí. Ukazovali nejaké písma a hovorili, že oni sú pánmi nad všetkým a že to oni prevzali. Keď nedostali podpisu žiadneho, odišli.

Občianstvo naše octlo sa v posledných rokoch v najväčšej biede. Chudobné, skalnaté roličky nestačia na výživu. Úroda je planá, na malých kúskoch pôdy sa sotva vráti osivo. Veľkou škodou je to, že vyrastajúce lesy zastieňujú nám role a tiež škodlivá zver nám nivočí úrodu. Sme celkom bezbranní proti všetkým škodcom. Veľká čiastka obyvateľstva prinutená je hľadať si výživu a majeroch moravských, alebo chodiť ďaleko za prácou. Značné je vysťahovalectvo do europejských krajín, vzhľadom na to, že ľud nemá peňazí na cestu do Ameriky. Priemyslu ani domáceho. žiadneho niet.

Následkom všetkých tu uvedených dôvodov vyzývane všetky povolané úrady a kruhy vládne, aby splnily tieto naše požiadavky:

1. Nech je sostavená komisia, pozostávajúca z povolaných činiteľov, ktorá všetky pomery, vzťahujúce sa na uvedené položenie Hornej Marikovej, náležite vyšetrí.

2. Nech je náležite riešená otázka vlastníctva a dľa toho nech je započaté a čím skôr prevedené vvjednávanie so všetkými občanmi v H. Marikovej v tomto smere:

a) alebo nech štátný pozemkový úrad bezplatne pridelí dosavádny úžitok pôdy vo výmere pred kopcovaním a vymedzením a ostatná pôda, menovite zalesnené čiastky pôdy nech sú odovzdané do úžitku celej obce ako právnej osoby

b) alebo nech prehlási štátny pozemkový úrad celý chotár za erárný majetok: v tom prípade však dožadujeme sa čo najrozhodnejšie, aby nám všetkým pridelená bola bez náhrady k obžive dostatočná pôda inde.

3. Záležitosť táto nech je vyriešená s najväčším urýchlením lebo nie sme náklonní i na ďalej snášať stálu neistotu a prenasledovanie. Chceme vedeť, na čom sme. Dožadujeme sa pomoci, lebo sme presvedčení, že keď je štát povinný starať sa o záujmy všetkých vrstiev obyvatelstva. tu v prvom rade má za svoju povinnosť starať sa o chlieb vyše troch tisíc obyvateľov snáď najbiednejšiej obce na Slovensku. I do toho času, kým sa vyriešenie stane, žiadame čo najrozhodnejšie, aby okresný úrad v Považskej Bystrici zastavil akékoľvek trestné pokračovanie, vedené na základe neoprávnených a nespravodlivých udaní panských, lesných drábov.

4. Konštatujeme s najväčším poľutováním, že napriek nášmu upozorneniu na pomery v H. Marikovej v rôznych časopisoch a tiež nepriek výslovnému sľubu župana povážskej župy, danému našej deputácii dňa 22. februára t. r. posiaľ sa úrady o nápravu nepostaraly. Túto rezolúciu podávame ako posledný pokus a dúfame, že si jej patričné štátne orgány povšimnú.

Z poverenia verejného shromáždenia:

Podpisy.

Preto podpísaní sa pýtajú:

1. Čo hodlajú páni ministri urobiť, aby uviedli právny pomer medzi občanmi a štátnym erárom obce Hornej Marikovej?

2. Či sú náklonní páni ministri vyhovieť prianiu jednej zbedačenej obci, medzi horami a od sveta odstrknutej?

V Prahe, dňa 2. júla 1925.

Darula, Blažek, Skalák, dr. Šmeral, Merta, Sedorjak, Krejčí, Burian, Haken, Mikulíček, Svetlik, Malá, Teska, Tausik, Kunst, Koutný, Toužil, Houser, dr. Gáti, Mondok, Šafranko.

III./5246 (překlad).

Interpelace

poslance Zierhuta a druhů

předsedovi vlády,

že pozemkový úřad prováděje přídělové řízení zabrané půdy, dopouští se zneužití moci.

V odpovědi na naši interpelaci o úředním listě Státního pozemkového úřadu (tisk 4592/III) ze dne 10. února 1925 (tisk 5056/VIII) odpověděl nám náměstek předsedy vlády, že uchazeči o půdu dostávají potřebné informace prostřednictvím obvodového poradního sboru a místního poradního sboru, přednáškami přídělového komisaře a vyhláškami o řízení přídělovém podle vládního nařízení č. 117/1922 Sb. z. a n.

Kromě toho přídělový komisař zasílá vyhlášky ihned krajinskému tisku, veškerému dennímu tisku. úředním listům atd. Lhůta ve vyhláškách o řízení přídělovém jest zpravidla 14denní. Také při řízení o přídělu zbytkových statků jest o informaci uchazečů postaráno vyhláškami v obcích. v úředních listech atd.

Litujeme, že v této věci musíme panu náměstkovi předsedy vlády odporovati. Pozemkový úřad totiž pečuje výhradně o informaci uchazečů o půdu sobě příjemných, stran ostatních uchazečů naproti tomu však činí vše, aby je ponechal v nejistotě o přídělovém řízení a aby se ho nezúčastnili.

Obvodní a místní poradní sbory v německých obvodech a o cích nebyly dosud vůbec svolány, přídělový komisař tam také nekonal přednášek. Ostatně znění ťinformační přednáškyŤ, uložené přídělovému komisaři pozemkovým úřadem, naprosto nesouhlasí se zákonnými předpisy, může tedy posluchače uvésti v omyl, místo aby je poučilo (porovnej str. 10 a 11 o přídělu lesů s §§ 8 a 10 přídělového zákona).

Vyhlášky o všeobecném přídělovém řízení v německých obcích nejsou vyvěšovány n. p. v Luboměři pod Strážnou v okrese moravsko-berounském, stran dvora Desfours-Walderodeova, ležícího v této obci: v Loděnicích, okres pohořelický, stran dvora Jaquesa Weinera: v Modřicích a Heršpicích stran velkostatku brněnské kapitoly: v Dvorskách v okrese Brno-venkov stran panství Mitrovského. Také obce Hlubočany, Kučerov, Terešov v okrese vyškovském nedostaly žádných vyhlášek.

Poněvadž podle uvedené odpovědi pana náměstka předsedy vlády takové vyhlášky, byť se i neuveřejňovaly v úředním listě pozemkového úřadu ťPozemková reformaŤ, přece jsou uveřejňovány v úředním listu Československé republiky, který vychází denně a ježto má vyhlašovací lhůta zpravidla činiti 14 dnů, jest nápadné, že na příklad vyhláška o přídělovém řízení-panství Hnojice-Lužice patřícího k velkostatku Šternberk, byla v uvedeném Úředním listu uveřejněna od 19. dubna 1925 se lhůtou do 25. dubna 1925, soutěž o zbytkový statek na panství Nasavrky se lhůtou od 21. do 30. března 1925 byla v Úředním listu rozepsána dokonce teprve 29. března 1925, tedy právě den před tím než lhůta pro soutěž uplynula.

Uvážíme-li, že formuláře žádosti musí býti vyzvednuty u přídělového komisaře, vzdáleného často celý den jízdy, a jenž je vedle toho má obyčejně pouze české, jimž tedy německé obyvatelstvo nerozumí, pak jest jasné, že se tímto řízením obyvatelům odlehlých obcí, zvláště pohraničních obcí, podstatně ztěžuje , ne-li znemožňuje ucházeti se o půdu v přídělovém řízení.

Obci Mostu, jejíž žádost o schválení koupě dvora Rudolice nad Bílinou od kláštera oseckého pozemkový úřad jako obyčejně zamítl, podařilo se sice pilným poslem v poslední chvíli sehnati u přídělového komisaře v Roudnici formulář a zúčastniti se takto v listopadu 1924 soutěže o zbytkový statek z oseckého panství, dodnes však ještě na tuto žádost nedostala od pozemkového úřadu výměru.

Obec Krnov, jejíž žádost o schválení koupě sousedních dvorů knížete Lichtensteina pozemkový úřad ovšem rovněž zamítl, 9. října 1924 náhodou se dověděla, že u přídělového komisaře v Opavě jest vyvěšena vyhláška o přídělovém řízení oněch tří zbytkových statků a ihned podala na předepsaném formuláři žádost o přidělení zbytkového statku ťBurgberghofŤ. Na tuto žádost nedostala jmenovaná obec dosud odpovědi, avšak ještě v říjnu 1924 byl ťBurgberghofŤ a zbytkové statky Úvalno a Býkov jinak zadány a to ťBurgberghofŤ a zbytkový statek v Úvalně dvěma bratrům Valáškům, kteří prý pozbyli míst následkem pozemkové reformy, jako zemědělští zaměstnanci. Jako výsměch musí působiti, jestliže pan předseda vlády v odpovědi na interpelaci praví, že při zadání zbytkových statků Úvalna a Býkova bylo přihlíženo k tomu, aby nebylo ohroženo zásobování průmyslového města Krnova Pravda jest, že jak pozemkovému úřadu tak také panu předsedovi vlády záleží stokrát více na umístění dvou českých průkopníků, než na celém zásobování německého města Krnova.

Podle § 50 a), odstavec 2 náhradového zákona, ve znění novely ze dne 13. července 1922 č. 220 Sb. z. a n. pozemkový úřad přiděluje zbytkové statky, jest povinen bráti slušný zřetel k pachtýřům, jejichž pachtovní poměr byl předčasně rozvázán tím, že pozemkový úřad jim dal výpověď z onoho velkostatku.

Vládním nařízením ze dne 6. dubna 1922, č. 117 Sb. z. a n. bylo nařízeno, že při přidělování půdy má býti zvláště přihlíženo k žádostem legionářů a válečných invalidů a sdružením těchto osob a má jim býti dána přednost, soutěží-li více jednotlivců nebo sdružení, neodporují-li tomu výslovně předpisy zákona přídělového.

V § 25 přídělového zákona se však ustanovuje, že zbytkové statky, pokud nebudou přiděleny sdružením drobných zemědělců, zaměstnanců zemědělských a bezzemků. (zvláště sdružením legionářů, válečných invalidů a pozůstalých po vojínech), dále sdružením zemědělským a spotřebním, obcím a jiným veřejným svazům a jiným osobám právnickým, a obecně prospěšným ústavům mají býti přiděleny k vytvoření odborných hospodářství uchazečům jednotlivcům, zvláště způsobilým k vedení větších podniků zemědělských.

Shrneme-li všechny tyto předpisy, vychází jasně na jevo, že při přídělu zbytkových statků náleží přednost nejen sdružením vyjmenovaných uchazečů, nýbrž i obcím a jiným právnickým osobám a obecně prospěšným ústavům před jednotlivci (tedy pachtýři a zaměstnanci na velkostatcích). Přes to pozemkový úřad zadávaje zbytkové statky dává zásadně přednost jen jednotlivcům, jako bývalým pachtýřům a propuštěným velkostatkářským zaměstnancům a mimo to si ještě pro to upravil přídělové řízení, které zaručuje jeho bezmezné svévoli naprostý úspěch a vylučuje, aby jeho rozhodnutí byla přezkoumávána.

Příslušné vládní nařízení ze dne 7. dubna 1923, č. 74 Sb. z. a n. sice nařizuje, že jest bráti zřetel nejen o bývalé pachtýře, že však při tom především jest dbáti svrchu uvedených předpisů vládního nařízení ze dne 6. dubna 1922, č. 117 Sb. z. a n. (tedy nikoliv předpisů § 25 přídělového zákona) a předpisuje pro to vedle veřejné zdánlivé soutěže, tajné projednání nabídek, jež pozemkovému úřadu dovoluje předem vyloučiti uchazeče, ťs jejichž osobou nesouhlasíŤ. Uvážíme-li dále, že pozemkový úřad podle tohoto nařízení nemusí vyhlásiti veřejnou soutěž v obcích, nýbrž jen v Úředním listě, a jak bylo svrchu vylíčeno, ustanovuje jen několikadenní lhůtu, nebo ji dokonce nechá ještě uplynouti před vyhlášením, nelze již vskutku učiniti větších opatření, aby nemilí uchazeči zůstali stranou. Podaří-li se však přece ještě takovémuto odstavenému sehnati u přídělového komisaře předepsaný formulář, byť i čistě český a včas podati žádost o soutěž, nedostane poté ani rozhodnutí, vždyť nemá přece práva na příděl, nepotřebuje také zprávy o svém odmítnutí, které přece může zjistiti z toho, že zbytkový statek, o nějž žádal, byl již přidělen jinému uchazeči, ťs nímž pozemkový úřad souhlasilŤ. To jest názor pozemkového úřadu o rovnoprávnost státních občanů v této republice, to jest zjištěná prakse ústředního úřadu tohoto demokratického státu.

Podepsaní se tedy táží předsedy československé vlády:

1. Ví, jak pozemkový úřad a jeho činitelé, úřadujíce dopouštějí se zneužití moci, jež jsme právě vytkli, a ví-li to, jest ochoten naříditi,

2. aby poradní sbory ustanovené v § 28 přídělového zákona nebyly svolávány pouze v českých obvodech a obcích,

3. aby informační přednáška předepsaná v instrukci pro přídělové komisaře byla uvedena přesně v soulad se zákony o pozemkové reformě,

4. aby vyhlášky o přídělovém řízení byly ve všech obcích tím postižených, bez výjimky a včas, se lhůtou pro soutěž aspoň 14denní, vyvěšeny v jazyku tam srozumitelném,

5. aby vyhlášky o přídělu zbytkových statků byly uveřejňovány v úředních listech včas s touž lhůtou, jíž by bylo možno plně využíti,

6. aby uchazeči mohli formuláře, předepsané pro soutěž, dostati včas, v jazyku jim srozumitelném nejen přídělového komisaře, nýbrž i u příslušných obecních úřadů,

7. aby se pozemkový úřad přiděluje zbytkové statky řídil pouze uvedenými předpisy přídělového a náhradového zákona, až uvedená odchylná ustanovení obou citovaných vládních nařízení budou s tím plně uvedena v soulad,

8. aby pozemkový úřad přestal prováděti tuto nezákonnou praksi, totiž vylučovati z užší soutěže o rozepsané zbytkové statky jiné uchazeče než pachtýře a velkostatkářské úředníky,

9. aby uchazeči, k nimž se při přídělu půdy a zadávání zbytkových statků nepřihlíželo, byli pozemkovým úřadem, jak se sluší, o tom vyrozuměni,

10. aby správní výbor povolaný dozírati na úřadování pozemkového úřadu podle § 15 záborového zákona byl konečně nově zvolen, poněvadž jeho funkční období již dávno uplynulo.

V Praze dne 18. června 1925.

Zierhut, Simm, dr. Hanreich, Sauer, Knirsch, Wenzel, dr. Kafka, Patzel, Pittinger, Böllmann, J. Mayer, Heller, Windirsch, inž. Jung, Böhr, dr. Spina. Schubert, Platzer, J. Fischer, dr. Petersilka, Kostka, Křepek.

IV./5246 (překlad).

Interpelace

poslanců Leibla, Schweichharta a druhů

předsedovi vlády,

že pozemkový úřad prováděje přídělové řízení zabrané půdy, dopouští se zneužití moci.

Mezi zneužití moci, na něž si dlužno stěžovati při provádění pozemkové reformy, patří také nedostatečná informace uchazečů o půdu.

Pozemkový úřad totiž pečuje výhradně o informaci uchazečů o půdu sobě příjemných, stran ostatních uchazečů naproti tomu však činí vše, aby je ponechal v nejistotě o přídělovém řízení a aby se ho nezúčastnili.

Obvodní a místní poradní sbory v německých obvodech a obcích nebyly dosud vůbec svolány, přídělový komisař tam také nekonal přednášek. Ostatně znění ťinformační přednáškyŤ, kterou mu předepsal pozemkový úřad, naprosto nesouhlasí se zákonnými předpisy, může tedy posluchače uvésti v omyl, místo aby je poučilo (porovnej str. 10 a 11 o přídělu lesů §§ 8 a 10 přídělového zákona).

Vyhlášky o všeobecném přídělovém řízení v německých obcích nejsou vyvěšovány n. p. v Luboměři pod Strážnou v okrese moravsko-berounském, stran dvora Desfours-Walderodeova, ležícího v této obci: v Loděnicích, okres pohořelický, stran dvora Jaquesa Weinera: v Modřicích a Heršpicích stran velkostatku brněnské kapitoly: v Dvorskách v okrese Brno-venkov stran panství Mitrovského. Také obce Hlubočany, Kučerov, Terešov v okrese vyškovském nedostaly žádných vyhlášek.

Jelikož úředním listem pro takové vyhlášky může býti jen denně vycházející Úřední list Československé republiky a vyhlašovací lhůta má zpravidla činiti 14 dnů, jest nápadné, že na příklad vyhláška o přídělovém řízení-panství Hnojice-Lužice patřícího k velkostatku Šternberk, byla v uvedeném Úředním listu uveřejněna od 19. dubna 1925 se lhůtou do 25. dubna 1925, soutěž o zbytkový statek na panství Nasavrky se lhůtou od 21. do 30. března 1925 byla v Úředním listu rozepsána dokonce teprve 29. března 1925, tedy právě den před tím než lhůta pro soutěž uplynula.

Uvážíme-li, že formuláře žádosti musí býti vyzvednuty u přídělového komisaře, vzdáleného často celý den jízdy, a jenž je vedle toho má obyčejně pouze české, jimž tedy německé obyvatelstvo nerozumí, pak jest jasné, že se tímto řízením obyvatelům odlehlých obcí, zvláště pohraničních obcí, ucházení o půdu v přídělovém řízení podstatně ztěžuje, ne-li znemožňuje.

Obci Mostu, jejíž žádost o schválení koupě dvora Rudolice nad Bílinou od kláštera oseckého pozemkový úřad jako obyčejně zamítl, podařilo se sice pilným poslem v poslední chvíli sehnati u přídělového komisaře v Roudnici formulář a zúčastniti se takto v listopadu 1924 soutěže o zbytkový statek z oseckého panství, dodnes však ještě na tuto žádost nedostala od pozemkového úřadu výměru.

Obec Krnov, jejíž žádost o schválení koupě sousedních dvorů knížete Lichtensteina pozemkový úřad ovšem rovněž zamítl, 9. října 1924 náhodou se dověděla, že u přídělového komisaře v Opavě jest vyvěšena vyhláška o přídělovém řízení oněch tří zbytkových statků a ihned podala na předepsaném formuláři žádost o přidělení zbytkového statku ťBurgberghofŤ. Na tuto žádost nedostala jmenovaná obec dosud odpovědi, avšak ještě v říjnu 1924 byl ťBurgberghofŤ a zbytkové statky Úvalno a Býkov jinak zadány a to ťBurgberghofŤ a zbytkový statek v Úvalně dvěma bratrům Valáškům, kteří prý pozbyli míst následkem pozemkové reformy, jako zemědělští zaměstnanci. Jako výsměch musí působiti, jestliže pan předseda vlády v odpovědi na interpelaci praví, že při zadání zbytkových statků Úvalna a Býkova bylo přihlíženo k tomu, aby nebylo ohroženo zásobování průmyslového města Krnova Pravda jest, že jak pozemkovému úřadu tak také panu předsedovi vlády záleží stokrát více na umístění dvou českých průkopníků, než na celém zásobování německého města Krnova.

Podle § 50 a), odstavec 2 náhradového zákona, ve znění novely ze dne 13. července 1922 č. 220 Sb. z. a n. pozemkový úřad přiděluje zbytkové statky, jest povinen bráti slušný zřetel k pachtýřům, jejichž pachtovní poměr byl výpovědí dotčeného velkostatku, kterou jim dal pozemkový úřad, předčasně rozvázán.

Vládním nařízením ze dne 6. dubna 1922, č. 117 Sb. z. a n. bylo nařízeno, že při přidělování půdy má býti zvláště přihlíženo k žádostem legionářů a válečných invalidů a sdružením těchto osob a má jim býti dána přednost, soutěží-li více jednotlivců nebo sdružení, neodporují-li tomu výslovně předpisy zákona přídělového.

V § 25 přídělového zákona se však ustanovuje, že zbytkové statky, pokud nebudou přiděleny sdružením drobných zemědělců, zaměstnanců zemědělských a bezzemků. (zvláště sdružením legionářů, válečných invalidů a pozůstalých po vojínech), dále sdružením zemědělským a spotřebním, obcím a jiným veřejným svazům a jiným osobám právnickým, a obecně prospěšným ústavům mají býti přiděleny k vytvoření odborných hospodářství uchazečům jednotlivcům, zvláště způsobilým k vedení větších podniků zemědělských.

Shrneme-li všechny tyto předpisy, vychází jasně na jevo, že při přídělu zbytkových statků náleží přednost nejen sdružením vyjmenovaných uchazečů, nýbrž i obcím a jiným právnickým osobám a obecně prospěšným ústavům před jednotlivci (tedy pachtýři a zaměstnanci na velkostatcích). Přes to pozemkový úřad zadávaje zbytkové statky dává zásadně přednost jen jednotlivcům, jako bývalým pachtýřům a propuštěným velkostatkářským zaměstnancům a mimo to si ještě pro to upravil přídělové řízení, které zaručuje jeho bezmezné svévoli naprostý úspěch a vylučuje, aby jeho rozhodnutí byla přezkoumávána.

Příslušné vládní nařízení ze dne 7. dubna 1923, č. 74 Sb. z. a n. sice nařizuje, že jest bráti zřetel nejen o bývalé pachtýře, že však při tom především jest dbáti svrchu uvedených předpisů vládního nařízení ze dne 6. dubna 1922, č. 117 Sb. z. a n. (tedy nikoliv předpisů § 25 přídělového zákona) a předpisuje pro to vedle veřejné zdánlivé soutěže, tajné projednání nabídek, jež pozemkovému úřadu dovoluje předem vyloučiti uchazeče, ťs jejichž osobou nesouhlasíŤ. Uvážíme-li dále, že pozemkový úřad podle tohoto nařízení nemusí vyhlásiti veřejnou soutěž v obcích, nýbrž jen v Úředním listě, a jak bylo svrchu vylíčeno, ustanovuje jen několikadenní lhůtu, nebo ji dokonce nechá ještě uplynouti před vyhlášením, nelze již vskutku učiniti větších opatření, aby nemilí uchazeči zůstali stranou. Podaří-li se však přece ještě takovémuto odstavenému sehnati u přídělového komisaře předepsaný formulář, byť i čistě český a včas podati žádost o soutěž, nedostane poté ani rozhodnutí, vždyť nemá přece práva na příděl, nepotřebuje také zprávy o svém odmítnutí, které může zjistiti přece z toho, že zbytkový statek, o nějž žádal, byl již přidělen jinému uchazeči, ťs nímž pozemkový úřad souhlasilŤ. To jest názor pozemkového úřadu o rovnoprávnosti státních občanů v této republice, to jest zjištěná praxe ústředního úřadu tohoto demokratického státu.

Podepsaní se tedy táží předsedy československé vlády:

1. Ví, jak pozemkový úřad a jeho činitelé úřadujíce dopouštějí se zneužití moci, jež jsme právě vytkli, a ví-li to, jest ochoten naříditi,

2. aby poradní sbory ustanovené v § 28 přídělového zákona nebyly svolávány pouze v českých obvodech a obcích,

3. aby informační přednáška, předepsaná v instrukci pro přídělové komisaře, byla uvedena přesně v soulad se zákony o pozemkové reformě,

4. aby vyhlášky o přídělovém řízení byly ve všech obcích tím postižených, bez výjimky a včas, se lhůtou pro soutěž aspoň 14denní, vyvěšeny v jazyku tam srozumitelném,

5. aby vyhlášky o přídělu zbytkových statků byly uveřejňovány v úředních listech včas s touž lhůtou, jíž by bylo možno plně využíti,

6. aby uchazeči mohli formuláře, předepsané pro soutěž, dostati včas v jazyku jim srozumitelném nejen u přídělového komisaře, nýbrž i u obecních úřadů, přídělem dotčených,

7. aby se pozemkový úřad, když přiděluje zbytkové statky, řídil pouze uvedenými předpisy přídělového a náhradového zákona, až uvedená odchylná ustanovení obou citovaných vládních nařízení budou s tím plně uvedena v soulad,

8. aby pozemkový úřad přestal prováděti tuto nezákonnou praxi, totiž vylučovati z užší soutěže o rozepsané zbytkové statky jiné uchazeče než pachtýře a velkostatkářské úředníky,

9. aby uchazeči, k nimž se při přídělu půdy a zadávání zbytkových.statků nepřihlíželo, byli pozemkovým úřadem, jak se sluší, o tom vyrozuměni,

10. aby správní výbor povolaný dozírati na úřadování pozemkového úřadu podle § 15 záborového zákona byl konečně nově zvolen, poněvadž jeho funkční období již dávno uplynulo.

V Praze dne 2. července 1925.

Leibl, Schweichhart, R. Fischer, Dietl, Jokl, Uhl, Heeger, dr. Haas, Roscher, dr. Holitscher, Kaufmann, dr. Czech, Häusler, Taub, Grünzner, Schuster, Deutsch, Kirpal, Hackenberg, Palme, Pohl, Schäfer, Blatny.