Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

VII/4990 (překlad).

Interpelace

poslance dra V. Lehnerta a druhů

ministrovi železnic

o nejistotě dopravy na československých

státních drahách.

Uvádíme ve známost tato železniční neštěstí:

a) Železniční neštěstí ve Varnsdorfu, při němž jen šťastnou náhodou nebylo raněných a jež způsobilo jen nepatrnou hmotnou škodu, pročež se o ně veřejnost zajímala jen velice málo.

b) Železniční neštěstí dne 2. října t. r. v České Lípě s 41 raněnými.

c) Srážka dvou nákladních vaků v Ústí n. Lab. dne 2. října

d) Srážka dvou posunovacích strojů se služebním vozem v Obrnicích u Mostu dne 16. října, při čemž byl zabit jeden železniční zaměstnanec.

e) Na brněnské hlavní trati se podle zpráv brněnských časopisů utrhlo 10 nákladních vozů od nákladního vlaku a mohly býti zadrženy teprve když tato utržená část vlaku šílenou rychlost projela 2 stanicemi.

f) U smíšeného vlaku odjíždějícího v 5 hodin 50 min. do Liberce se nedávno blíže stanice Hemmrich utrhla spojka nákladního vlaku. Průvodčím vlaku se ještě včas podařilo zastaviti utrženou část vlaku. Osobní vlak odjíždějící ze Seidenberku do Liberce, jenž dopravuje dělníky a zaměstnance byl pro to o 3/4 hodiny zpožděn.

g) Průchodní vlak z Prahy do Košic projel dne 23. října bez zastávky stanicí Liptovský Svatý Mikuláš a náhle se zastavil na trati. Poněvadž se poté rychlík vracel s největší rychlostí, nastal mezi cestujícími zmatek. Od nákladního vlaku jedoucího před průchodním vlakem se utrhly 4 vozy a jely zpět. Na nádraží byla přehozena výhybka, čímž průchodní vak byl uchráněn před osudnou srážkou. Čtyři nákladní vozy narazily na soupravu nákladního vlaku. I tato se dostala do pohybu a mohla býti zadržena teprve po velikém namáhání.

h) Na trati Čáslav-Močovice narazily dne 1. listopadu 2 nákladní vozy na vlečný vlak. Lokomotiva a 3 vozy byly vyhozeny s kolejí a naraženy na sebe. Strojvedoucí vlečného vlaku byl těžce zraněna topič, otec 4 drobných dětí, zabit.

i) Dne 5. listopadu vysunula se na trati Mladá Boleslav -Bukovno pro prasklou kolejnici lokomotiva a služební vůz vlaku č. 4849. Lokomotiva se zřítila s železničního náspu, topič byl poraněn těžce, strojvedoucí lehce.

j) V pátek dne 14. listopadu srazil se u stanice Marianských Račic v 8 hodin ráno osobní vlak s posunovací soupravou. 4 osoby byly při tom zraněny a odevzdány do domácí péče.

Dovolujeme si tázati se pana ministra:

1. Ví pan minstr o těchto železničních neštěstích?

2. Věří pan ministr že tato nejistota dopravy jest schopna zvýšiti příjmy státních drah?

3. Co zamýšlí pan ministr učiniti aby napříště znemožnil podobné nehody a srážky, které nesmírně poškozují vážnost československých státních drah?

4. Nemyslí pan ministr, že těmto nehodám mohlo se zabrániti kdyby byl býval ponechán na svém mstě starý, vyškolený německý personál a zamýšlí napříště zameziti, aby se překládali a do výslužby dávali velice zdatní němečtí úředníci z českých národnostních důvodů?

V Praze dne 28. listopadu 1924.

Dr Lehnert, Kaiser, dr. Radda, inž Kallina, dr. Schollich, dr. Lelley, Füssy, Böllmann, dr Jabloniczky, Palkovich, Windirsch, Matzner, dr E. Feyerfeil, Kraus, Zierhut, dr. Lodgman, dr. Brunar, Sauer, dr. Keibl, Szentiványi, dr. Korláth, dr. Körmendy-Ékes.

VIII./4990 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Josefa Keibla a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

o nenáležitém odstrčení několika skutečných učitelů ustanovených na státních průmyslových školách.

Provedením zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 spácháno bylo těžké bezpráví na učitelích vědeckých předmětů skupiny obchodní, skupiny středoškolsko-technické a skupiny umělecko-průmyslové, kteří již před převratem byli definitivně ustanoveni na průmyslových školách a kteří podali průkaz o předběžném vzdělání přesahujícím míru střední školy, jednak zvláštními zkouškami a absolvováním odborných kursů jednak uměleckou nebo technickou činnost. Bezpráví toto záleží v tom, že podle článku VII § 10 říjnového zákona bez zřetele ke článku VII § 2 nebyli zařazeni jako profesoři se stejným předběžným vzděláním a služebním postavením do skupiny A, nýbrž do skupiny C, ač podle § 6, odst. 1. zákona ze dne 19. září 1898, č. 175 ř. z. byli rovněž skutečnými učiteli a kdysi je rakouské ministerstvo vyučování (veřejných prací) převzalo do státní služby se stejnou čákou na jmenování profesory jako jejich kolegy profesory.

Poněvadž je světová válka na několik let vytrhla z jejich učitelské služby, nebylo možno během této doby provésti jmenování profesory slíbené při jejich ustanovení.

V říjnovém zákoně z r. 1919 nebylo pamatováno na tyto učitele náležitými přechodnými ustanoveními.

Odstrčení tímto způsobené a v každém směru nespravedlivé těžce poškozuje postižené nejen peněžně, nýbrž i mravně.

Poněvadž počet těchto učitelů kteří již mají požitky VII. nebo VI. hodnostní třídy, jest nepatrný a sotva přesahuje 20, a poněvadž k jejich přeřazení do vyšší skupiny došlo by teprve dnem jmenování profesory, neznamenalo by jejich jmenování profesory ve skupině A státních úředníků pro stát žádné finanční zatížení.

K tomuto jmenování však nedochází.

Proto se podepsaní táží pana ministra:

1. Ví o vylíčených poměrech?

2. Co zamýšlí učiniti, aby těmto několika věrným státním služebníkům sloužícím dlouhá léta dopomohl k jejich právům?

V Praze dne 3. prosince 1924.

Dr. Keibl, dr. Lodgman, inž. Kallina, dr. Lehnert, dr. Lelley, dr. Radda, dr. Jabloniczky, Palkovich, dr. Korláth, Böllmann, Zierhut, Windirsch, Sauer, dr. Körmendy-Ékes, Füssy, Szentiványi, dr. Schollich, Matzner, Kraus, Kaiser, dr. W. Feierfeil, dr. Brunar.

IX./4990 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

předsedovi vlády jako předsedovi ministerské rady

o úřadování opavské úřadovny státního pozemkového úřadu.

Úřadovna státního pozemkového úřadu v Opavě se pokládá jen za výkonného činitele počešťovacího spolku a nikoliv za státní úřad, který by měl prováděti své práce nestranně a bez národní zaujatosti. Jeví se to již ve vnějším označení. Všechny tabulky a nápisy jak venku na zemském domě tak uvnitř na dveřích, jsou jen české ač § 2 jazykového zákona výslovně ustanovuje, že v okresích s více než 20% Němců jest použíti také německého jazyka při všech vyhláškách a zevních označeních státních soudů, úřadů a orgánů a ačkoliv strany, s pozemkovým úřadem jednající, jsou většinou a převážně Němci, jejichž půda se vyvlastňuje nebo jejichž nárok jako pachtýřů se neuznává.

Chování opavského přídělového komisaře inž Řeháče k německým stranám a zakročujícím zástupcům lidu jest domýšlivé ba přímo urážlivé a vyzývavé. Klidného, věcného vysvětlení nelze zpravidla vůbec obdržeti. Toho musila zakusiti také deputace uchazečů o půdu v Nové Vsi, Louček, Vítberku, Jakubšovic a Oder (ve Slezsku), která se dostavila dne 6. listopadu t. r., vedena přísedícím zemského výboru drem Kobergem, aby seznala právní podklad pro rozdělení vítberského dvora. Po mnoha urážlivých výrocích sděleno: jednání o zbytkovém statku bylo již rozepsáno a příslušná lhůta již uplynula to však nemohlo býti přezkoumáno podle stavu spisů, poněvadž se přídělový komisař zdráhal podati podrobnější údaje.

Ani okresní politická správa Opava-venkov ani příslušné obecní úřady nevěděly však nic o nějaké vyhlášce nebo že by bylo rozepsáno jednání o zbytkovém statku, jak je předpisuje zákon, naproti tomu všechny tyto úřady zdůrazňují, že taková vyhláška k nim nedošla.

Podepsaní se nyní táží pana předsedy vlády:

1. Víte o těchto poměrech u opavské úřadovny státního pozemkového úřadu?

2. Jste ochoten učiniti zde důkladný pořádek a naznačiti přídělovému komisaři, aby se ke stranám choval naprosto nestranně bez jakékoliv národní zaujatosti slušně a ochotně?

3. Jste ochoten uložiti opavské úřadovně, aby podle zákona na všech nápisech a vyhláškách užívala také německého jazyka?

4. Jste ochoten oznámiti, kdy, kde a v jakém způsobě vyšla vyhláška o vítberském dvoru?

V Praze dne 25. listopadu 1924.

Dr. Schollich, dr Radda, Kraus, Palkovich, dr. Jabloniczky, Füssy, inž. Kallina, Matzner, Windirsch, Sauer, dr. Keibl, Kaiser, dr. Brunar, dr. Lehnert, dr. Körmendy-Ékes, dr. Korláth, dr. E. Feyerfeil, Szentiványi, dr. Lodgman, dr Lelley, Böllmann, Zierhut.

X./4990.

Interpelace

poslance Mikulíčka a soudruhů

ministru vnitra

o četnickém teroru při stávce na stavbě dráhy Veselí-Myjava.

Dne 13. listopadu t. r. zahájilo dělnictvo, zaměstnané na stavbě státní dráhy Veselí-Myjava stávku. Stávka, jíž se súčastnilo přes 700 dělníků, měla ráz čistě obranný dělníci domáhali se jí zlepšení nesnesitelných pracovních poměrů, které firma Schön stavbu dráhy provádějící, zavedla. Tato firma platila dělníkům za hodinu velmi namáhavé práce 1.60 až 2 Kč a při tom jednala s dělnictvem přímo brutálně. Stávkující dělnictvo žádalo zvýšení mzdy a slušné jednání se strany podnikatele. Firma však jeho požadavky zamítla a pozvala si proti stávkujícím dělníkům na pomoc četnictvo. Stávka měla týden klidný průběh. Dne 19. listopadu najala však firma asi 10 stávkokazů z řad kůželovských a veleckých sedláků, kteří začali na stavbě dráhy pracovat pod ochranou 11 četníků. Firma pak dala ihned po vsích veřejně rozhlásiti že stávka je skončena a že se dělnictvo vyzývá, aby nastoupilo práci. Dělníci se však nedali tímto úskokem zmásti, svolali schůze a usnesli se ve stávce pokračovati.

Když se podnikateli ani tento úskok nezdařil, pomohlo mu četnictvo terorem. Důvěrníci stávkujícího dělnictva byli bezdůvodně pozatýkáni a uvězněni a ostatním dělníkům bylo vyhrožováno. Důvěrníci dělnictva Matěj a Josef Ňorkové, Pavel Vaják a Jiří Prášek byli 20. listopadu, když si klidně po silnici, zastaveni četníky z Velké, kteří přijeli v automobilu firmy Schön. Četníci vyzvali důvěrníky, aby šli s nimi, a dali jim čestné slovo, že se jim nic nestane. V kanceláři firmy Schön ve Velkém byli dělníci spoutáni a dopraveni povozem, který dala firma četníkům k disposici přes Hrubou Vrbku do Strážnice do vězení okresního soudu Téhož dne večer byl zatčen ve svém bytě v Louce další důvěrník Matěj Škopík, živitel staré matky a bratra. Četník Sedlák ho zatkl při večeři a aniž mu vůbec dovolil obléci si kabát, odvedl ho za mrazivé noci do Uherského Ostrohu.

Když byli takto na pouhý pokyn podnikatele pozatýkáni důvěrníci dělnictva obcházeli četnic po vesnicích, a prohlašovali že stávka je skončena, a vybízeli dělníky, aby nastoupili práci. Při tom vyhrožovali dělníkům zatčením, prohlašujíce že kdo nepůjde pracovat, je proti státu a že s ním podle toho bude naloženo.

Toto zřejmě stranické jednáni četnictva vyvolalo pobouření nejen u dělníků nýbrž i u ostatního obyvatelstva všech obcí které dráha protíná. Byly pořádány veřejné projevy proti násilnostem četníků.

Tento případ je novým dokladem, jak se v republice čím dále tím více a zřejměji staví státní orgány v hospodářských bojích dělnictva na stranu zaměstnavatelů. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi tato prakse státních orgánů, neštítících se ani vyloženého násilí vůči dělnictvu vedla již mnohokráte ke krveprolití.

Varujeme Vás, pane ministře vnitra, abyste se nepokoušel tyto teroristické methody státních orgánů dále udržovati nebo dokonce ještě rozšiřovati na další území republiky. Činíme Vás osobně zodpovědným za tato četnická násilí a tážeme se Vás, chcete-li jich vážně jednou pro vždy zanechat.

V Praze dne 11. prosince 1924.

Mikulíček, Rouček, Blažek, Darula, Houser, Koutný, Sedorjak, Kreibich, Haken, Mondok, Bubník, dr. Šmeral, Kunst, Warmbrunn, Teska, Svetlik, Burian, J. Kříž, Kučera, Malá, Merta, Šafranko, Skalák, Krejčí, dr. Gáti.

XI./4990.

Interpellácia.

posl. Andreja Hlinku a spoločníkov

ministrovi školstva a národnej osvety

v záležitosti reformovaného gymnasiuma

v Košiciach.

Otázka reálneho reformovaného gymnasia a jeho direktora, môžeme povedať že od prevratu dráždi a v napnutosti drží slovenskú verejnosť. Na tento ústav, ako aj na reálku v Košiciach povolaní boli za direktorov predprevratovi Slováci na slovo vzatí mužovia paedagogovia Albert Vallo a Ján Koválik.

Po jednoročnej ťažkej, priekopnej práci oba direktori boli odstránení depešou spôsobom najvýš urážlivým a absurdným. Dnes je to už verejným tajomstvom že títo statoční národní pracovníci preto museli opustiť svoje miesta aby v nádherných správcovských bytoch mohli byť umiestnení kamaráti a priatelia niektorých bratislavských zemských inšpektorov. Ako takýto sa dostal na dievčenské gymnasium ďaleko povestný Viktor Přerovský na miesto Alberta Vallu. Mimochodom buď poznamenané že tento statočný pracovník, ktorý obohatil slovenskú literatúru slovníkom, od tej doby je preháňaný z miesta na miesto - a ešte dnes po šesťročnej bezúhonnej organisačnej práci je v potupnom smluvnom pomere. Toto je kultúrny škandál unižujúci nielen muža vedy a kultúry, ale menovite vodcovstvo referátu.

Teraz ale hovorím o jeho nástupcovi Viktorovi Přerovskom. Keď sa tam usalašil a istý bol, že ho viac odtial nik nevysúdí, lebo stojí za nim jeho všemohúcí hausfreund Volprecht referent, vypisalo ministerstvo nár. osvety pravidelný súbeh. Medzi mnohými sa uchádzal aj Sovák Ján Beniač, ktorého profesorský sbor za súceho uznal a kandidoval na prvé miesto. Po mnohom preťahovaní a mnohých časopiseckých polemiách Beniač bol obídený, a za direktora menovaný a detinitívu dostal Viktor Přerovský. Čo a kto je Viktor Přerovský dozvedeli sme sa z časopisov a verejnosti. Asi pred mesiacom priniesol časopis ťSlovákŤ obširnu informáciu o tomto zvláštnom mužovi. Nik nechcel veriť, aké pomery panovaly na tomto ústave za jeho panovania. Postačí nám nadpis článku: ťHnilobu očkujú do našich dievčatŤ. Toto je titúl ktorý viac hovorí ako by sme vôbec tušiť mohli.

Otravujú demoralisujú, ničia našu mládež.

Útle slovenské dievčatá privykajú na nemravnosti, v strede týchto neprístojností nestál nikto iný ako manželka tohoto slávneho riaditeľa, ktorá sa vôbec netešila dobrej povesti. Práve preto bolo to velmi nápadné, že táto osoba bola poverená so správou internátu na tom ústave kde bol jej muž riaditeľom. Jak krásne podelenie práce, alebo ničenie slovenského ducha - muž duše, žena majetky ničí - muž gymnásium, žena internát spravuje dľa svojich nízkych chútok a záujmov!

Minule dňa 7. dec. som bol v Košíciach; pri mojom pobyte som zistil, že dvaja revisori prišli pred týždňom na otázny ústav. Na informácie týchto sa dostavil v stredu dňa 3. dec. zemský inšpektor Seitel, aby menovaného direktora pozbavil riaditeľstva, nakoľko sa zístilo zpreverenie 100 až 200.000 kor. Dokiaľ kradnul duše, mrav a svojráznosť Slovákov nestalo sa mu níč; ako ale siahnul na hmotu vznešený pán direktor, bol suspendovaný. Menovaný paedagóg a direktor zmiznul bez stopy, oznamiac udajne svoju samovraždu, uvaliac vinu na svoju ženu. V jeho samovraždu ník neverí.

Prišla revísia a inkvisícia pre článok ťHnilobu očkujú do našich dievčatŤ, ale revisor Filouš nevyšetroval, či zodpovedajú pravde tvrdenia článku, ale kto je auktorom článku. Pravda, toho márne hľadal.

Preto tážeme sa p. ministra národnej osvety:

1. Či má vedomie o tom, že Viktor Přerovský ako viedol košícké reálne reformované gymnásium? A či má vedomie o tom, že tam pod protektorátom pána direktora a jeho Hausfreunda očkovali hnilobu do naších slovenských dievčat?

2. Či má vedomie o tom, že slovenský, na slovo vzatý paedagog Albert Vallo musel ustúpiti tomuto kultúr-beťárovi a bol jednoducho prepustený prípisom ako nejaky posledný sluha alebo otrok? A že je do dnes v nedôstojnom smluvnom pomere po sesťročnej neúmornej práci?

3. Či je náchylný pán minister dať tomuto pracovníkovi satisfakciu a ho menovať zpäto správcom tohoto gymnasia?

4. Či má známosť o tom pán minister národnej osvety že p. Viktor Přerovský defraudujúc veľké obnosy sa jednoducho ztratil?

5. A konečne či revisori referovali pánu ministrovi o pomeroch na tomto ústave? Alebo jednoducho chce-li vec zatušovať a svojho priateľa úradnou mocou kryť?

Praha dňa 12. decembra 1924.

Hlinka, Tomík, Hancko, Tománek, dr. Buday, dr. Luschka, dr. W. Feyerfeil, Schälzky, Budig, Mark, dr. Gažik, Onderčo, dr. Petersilka, dr. Labay, dr. Juriga, dr. Kubiš, Sivák, Böhr, Bobek, Knirsch, Scharnagl.

XII./4990 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Lelleyho a súdruhov

ministrovi vnútra

o poukázaní požitkov penzistom župy Komárňanskej.

Zamestnanci župy Komárňanskej boli - s výnimkou niekoľko úradníkov a sluhov - ešte v r. 1921 zo služby prepustení a župným administratívnym výborom penzionovaní. Tieto penzie boly následkom odvolania sa župana ministerstvom s plnou mocou pre správu Slovenska zrušené a vec dostala sa v dôsledku sťažnosti zúčastnených ku správnemu súdu ktorý sťažnosti vyhovel rozsudkom čís. 2245/1923 a opatrenie ministra s plnou mocou zrušil. Vzdor tomu však minister s plnou mocou nepoukázal penzijné doplatky na základe tohoto právoplatného rozhodnutia, až konečne na podnet určitého konkretného prípadu uložil pán minister vnútra výnosom zo dňa 13. júna tohoto roku čís. 34.339/15. bratislavskému županovi, aby splatné požitky vyplatil čo sa čiastočne u jedného penzistu aj stalo.

Aj ostatní penzisti požiadali v tejto veci bratislavského župana, avšak župan ich žiadosti ani do dnes ešte nevybavil a nepoukázal im požitky, splatné už od r. 1921. V tejto veci tážeme sa s úctou:

1. Či vie pán minister o tom, že penzijné pohľadávky, ktoré boly uznané správnym súdom za oprávnené, ešte vždy nie sú poukázané, vynímajúc jediný prípad shora uvedený?

2. Či je ochotný pán minister uložiť županskému úradu v Bratislave, aby penzijné doplatky na roky 1921-1922 a to od roku 1923 počínajúc až do konca tohoto roku bezodkladne vyplatilo?

3. Či má pán minister úradnú vedomosť o tom, že medzi týmito penzistami sú starci od 70 rokov starší, ktorý spolu so svojimi rodinami nedostávajú viac než 29-30 kor. mesačnej penzie a že vdova s 5 deťmi nedostáva mesačne celých 120 kor., kým na nezletilú sirotu pripadajú denne 2, slovy: dva haliere drahotného prídavku a tedy na 5 sirôt mesačne úhrnom 3 kor. 10 halierov. Či je ochotný postarať sa, aby poukázaním penzijného doplatku prestaly tieto pomery, ktoré znamenajú hanbu pre republiku?

V Prahe dňa 27. novembra 1924.

Dr Lelley, dr. Jabloniczky, dr. Körmendy-Ékes, Knirsch, dr. Lehnert, dr. Schollich, dr. Keibl, Kraus, inž. Kallina, Pittinger, dr. Petersilka, Schälzky, Böhr, Patzel, dr. E. Feyerfeil, Matzner, Simm, Wenzel, dr. Korláth, Szentiványi, Füssy, Palkovich.

Původní znění ad I./4990.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Spina und Genossen

an den Ministerpräsidenten

wegen des Vorganges des Bodenamtes bei der Zuteilung des zerstreut liegenden Bodens vom Liechtensteinischen Meierhofe in Kornitz, politischer Bezirk Mähr.-Trübau.

Von dem fürstl. Liechtenstein schen Meierhofe in Kornitz würde nach dem Kleinpächtergesetze eine Rehe von Äckern, den sogenannten langjährigen Pächtern also solchen, welche an dem Stichtage den Acker bereits 20 Jahre in Pacht gehabt hatten, ins Eigentum zugewiesen.

Nach dieser vorgenommenen Zuweisung ist jedoch noch zerstreut liegender Boden im ungefähren Ausmaße von 30 Hektar verblieben und da die ganze Area des fürstl. Liechtensteinschen Meierhotes stets verpachtet war, würde den einzelnen Pächtern im März 1924 im Sinne des Gesetzes vom 8 April 1920 Slg. d. G. u. V. Nr. 329 bezw. vom 13. Juli 1922 Slg. d. G. u. V. Nr. 220 die 6monatliche Kündigung erteilt Demzufolge hatten diese Pächter nunmehr mit 30. September 1924 die von ihnen gepachteten Grundstücke an das Bodenamt geräumt zu übergeben und es erfolgte an diesem Tage die Zuweisung an die einzelnen Übernehmer.

Das Bodenamt hat nun durch die Distriktsstelle in Olmütz verfügt daß die Herren Podlesel und Beran, beide in Biskupitz, Bezirk Gewitsch, die geräumten Äcker übernehmen und die Aufteilung vornehmen. Hievon wurde zwar die Gemeinde Biskupitz und die Gemeinde Lohsen, also zwei benachbarte Ortsgemeinden verständigt, nicht jedoch die Ortsgemeinde Kornitz selbst, in deren Sprengel ja der beschlagnahmte, zerstreut liegende Boden liegt.

Die Zuteilung ist ferner durch die beiden, mit der Dispositon betrauten Herren Beran und Podlesel durchaus an Mitglieder der Gemeinden Lohsen und Biskupitz erfolgt, während die Insassen der Gemeinde Kornitz nahezu ganz übergangen wurden, was gegen die klare Bestimmung des § 1 der Regierungsverordnung vom 7. April 1923. Slg. d. G. u. V. Nr. 74 verstößt. Es wurde bei der Zuteilung weder auf die örtliche Lage der Grundstücke, also auf die Möglichkeit einer rationellen Bewirtschaftung Rücksicht genommen, noch auch auf die persönlichen Verhältnisse der einzelnen Bewerber, noch auch schließlich auf die bisherigen Pächter.

Der zerstreut liegende Boden wird im allgemeinen in Parzellen von einem halben bis zu einem Hektar zugewiesen, und nur Herr Beran selbst, der mit der Zuweisung vom Bodenamte betraut ist, hat sich selbst ein größeres Ausmaß von ca 3 Hektar zugeteilt, trotzdem gerade bei ihm keine der im Gesetze begehrten Vorbedingungen gegeben ist, trotzdem gerade er als Pächter eines größeren landwirtschaftlichen Besitzes und als Mann, der durchaus nicht. Not leidet, sondern besser gestellt ist, als selbst der größte Besitzer der Gemeinde Kornitz, einer derartigen Zuteilung gar nicht bedarf Hingegen wurde eine sehr große Anzahl ärmster Leute, die in dürftigsten Verhältnissen leben und deren einzige Ernährungsquelle das von ihnen gepachtete kleine Ausmaß Liechtensteinschen Bodens war, außer Betracht gelassen. Diese Leute stehen heute vor der größten Not, weil ihnen der von ihnen oft durch 20 Jahre gepachtete Boden entzogen worden ist und dafür Ortsfremden zugewiesen wurde die zumeist ein Bedürfnis nach Grund und Boden gar nicht gehabt haben und denen auch die Bewirtschaftung infolge der Entfernung schwer fällt.

Schon das Gesetz vom 28. Mai 1919, Slg. d. G. u Vdg. Nr. 318 hat eine weitgehende Rücksicht auf die bisherigen Pächter des beschlagnahmten Grundes und Bodens genommen, indem es bestimmt hat, daß allen denjenigen Kleinpächtern des Großgrundbesitzes, welche seit dem 1. Oktober 1901 das Grundstück selbst oder mit ihren Familien bewirtschaftet haben, das Recht zukommt, diese Grundstücke gegen den Vorzugspreis zu erstehen. Dadurch und durch den Wortlaut aller späterer Zuteilungsgesetze ist dessen Tendenz klar gekennzeichnet. Allen diesen bevorzugten Pächtern, welche ganz zufällig das betreffende Grundstück seit dem 1. Oktober 1901 in Pacht hatten wurde dasselbe gegen einen Vorzugspreis zugewiesen. Alle diejenigen dagegen, deren Pacht nur um ein einziges Jahr jünger war, die also heute ebenso lang und länger Pächter der beschlagnahmten Grund stücke sind, als diejenigen welche im Jahre 1919 in Frage kamen, sollen nach der Vorgansweise der Gebietsstelle in Olmütz, bezw. der mit der Zuteilung beauftragten Herren jedes Anspruches verlustig sein. Es soll also von einem ganz zufälligen Stichtage die Frage der Existenz ganzer Familien abhängig gemacht werden.

Dazu kommt, daß nahezu alle Kleinpächter vom fürstlichen Boden in der Gemeinde Kornitz im Frühjahre des Jahres 1924 unmittelbar nach Erteilung der Kündigung durch die Fürstl. Liechtenstein'sche Gutsverwaltung in Mähr. Trübau Käufe bezüglich des von ihnen gepachteten Grundes und Bodens abgeschlossen haben, welche der Zentralgüterdirektion in Olmütz zum Zwecke der Einholung der Zustimmung des staatlichen Bodenamtes vorgelegt wurden. Alle diese Pächter haben nun und doch mit Recht angenommen daß dieses ihr Anbot eine Berücksichtigung finden wird. Sie wurden von der Fürstl. Liechtensteinschen Gutsverwaltung als Kontrahenten anerkannt, haben ihren Willen zu kaufen klar dokumentiert und werden nunmehr fast durchaus übergangen, dazu noch meist zu Gunsten von Ortsfremden, die oft gar nicht die Möglichkeit haben das zugeteilte Grundstück zu bewirtschaften.

Die Gefertigten stellen daher die Fragen:

1. Sind diese Verhältnisse dem Herrn Ministerpräsidenten bekannt? Da das in der Gemeinde Kornitz betätigte Vorgehen des Bodenamtes dem Sinne und Geiste der Zuteilungsgesetze nicht entspricht, ist er geneigt, vorzukehren, daß sofort ein Funktionär des staatlichen Bodenamtes nach Kornitz entsendet wird, damit er die vorgenommene ungesetzliche Aufteilung überprüfe?

2. Ist er bereit, den Auftrag zu geben, das Bodenamt möge sofort eine neue Zuteilung vornehmen und bei dieser in erster Linie die bisherigen Pächter der Grundstücke und die Insassen der Gemeinde Kornitz berücksichtigen?

Prag, am 26. November 1924.

Dr. Spina, Schälzky, Kostka, Patzel, J. Mayer, Windirsch, Wenzel, Simm, Zierhut, Kaiser, Schubert, Křepek, Knirsch, Sauer, Heller, Dr Kafka, Matzner, Ing. Kallina, Dr Lodgman, Dr. Keibl, Dr. Brunar, Dr Schollich, Kraus, Dr. Lehnert.

Původní znění ad II./4990.

Interpellation

der Abgeordneten Dr. Ernst Schollich, Ing.

R. Jung, Rob. Schälzky, A. Stenzl und Genossen

an den Minister des Innern

in Angelegenheit der Gemeindewahlen in Karwin, Bezirk Freistadt, čechoslovakisch Schlesien.

Am 16. September 1923 wurden wie anderwärts im čechoslovakischen Ostschlesien, auch in Karwin die Gemeindewahlen durchgeführt. Schon am Wahltage selbst wurden beim Skrutinium gegen die Feststellung des Stimmenverhältnisses Schwierigkeiten erhoben aufgrund deren die Stimmenzählung unterbrochen wurde. Diese wurde erst nach Entscheidung der politischen Landesverwaltung in Troppau im Jänner des heurigen Jahres beendet.

Die Bestätigung der Wahlen blieb jedoch aus weil von čechischer Seite gegen dieselben rekuriert worden war.

Die eigentliche Veranlassung dieses Rekurses ist wohl mehr in der Mandatsverteilung als in unmittelbaren Verfehlungen gegen die Wohlvorschritten zu suchen. Es erlangten:

Dieses Wahlergebnis geht den Wünschen der örtlich regierenden Čechen gegen den Strich. Zu dieser Annahme muß man kommen wenn man die Äußerung eines derselben in Betracht zieht, der die Behauptung aufstellte daß Karwin solange keine gewählte Gemeindevertretung haben werde solange eine solche ihnen den Čechen nämlich nicht genehm sei.

Sowohl die politische Bezirksverwaltung in Freistadt als auch die politische Landesverwaltung in Troppau ließen den Rekurs monatelang unerledigt liegen. Viermal sprachen die deutschen und polnischen Wähler durch ihre Abordnungen in Freistadt, zweimal in Troppau vor, bis sie endlich. Ende Juli des laufenden Jahres bei der politischen Landesverwaltung erfuhren, daß die vorjährigen Wahlen in Stattgebung des geführten Rekurses annulliert seien. Bei dieser Gelegenheit wurde ihnen auch versichert daß der Annullierungsakt längstens am 25.- August 1. J. werde hinausgegeben werden, und daß damit gleichzeitig die Neuwahlen für die Gemeindevertretung ausgeschrieben werden.

Doch dieses Versprechen wurde nicht gehalten, denn es dauerte nahezu 14 Monate von der Durchführung der Wahlen bis zu deren Ungültigkeitserklärung, die endlich anfangs November 1924 verlautbart wurde jedoch ohne die versprochene gleichzeitige Ausschreibung von Neuwahlen.

Das Hinziehen der Rekurserledigung, die nach § 56 des Gesetzes vom 31. Jänner 1919, Slg. Nr. 75, innerhalb dreier Monate, vom Tage der Vorlage der Einwendung an gerechnet, erfolgen sollte, ist ein neuerlicher Beweis der angewandten Rechtspraxis, wenn es sich um nicht čechische Belange handelt. Sie ist aber ein weiterer Beweis auch dafür, daß selbst die politische Landesverwaltung das Bestehen der Verwaltungskommission in Karwin, gleichwie in 6 anderen Orten des politischen Bezirkes Freistadt nicht nur billigt, sondern auch sanktioniert.

Dieses Verhalten der politischen Behörden muß zu dem berechtigten Glauben führen, daß der Großsprecher von Karwin der da behauptete, Karwin bekomme eine gewählte Gemeindevertretung erst dann, wenn die örtlichen Čechen dies zubilligen, denn doch Recht behalte, daß sein Einfluß stärker sei als die Macht der politischen Behörden und daß diese nichts anderes seien als ein Spielball in den Händen national überhitzter Chauvinisten.

Derartige Grundsätze, wie sie im vorliegenden Falle seitens der belangenden politischen Behörden geübt wurden, sind nicht geeignet, das Vertrauen der stammansässigen Bevölkerung zu Republik, als einem Rechtsstaate, zu fördern.

Die Unterzeichneten stellen daher folgende Antrage:

1. Ist der Herr Minister des Innern bereit, die Ursache der Verzögerung in der Erledigung des Rekurses festzustellen?

2. Ist er bereit, die politische Landesverwaltung in Troppau zu verhalten die neuerlichen Gemeindewahlen in Karwin ehestens ausschreiben zu lassen?

3. Ist derselbe Minister gewillt, die an der Verzögerung der Erledigung schuldtragenden Beamten der politischen Landesverwaltung in Troppau und der politischen Bezirksverwaltung in Freistadt zur Verantwortung zu ziehen und dafür zu sorgen, daß diese Behörden unbeeinflußt von jedem Parteigetriebe ihren Pflichten obliegen?

Prag, am 25. November 1924.

Dr. Schollich, Ing. Jung, Schälzky, Stenzl, Dr Lodgman, Dr. Radda, Ing. Kallina, Dr. Medinger, Böhr, Mark, Bobek, Simm, Dr. Keibl, Dr. Brunar, Dr. E. Feyerfeil, Matzner, Kraus, Dr. Lehnert, Patzel, Knirsch, Wenzel.