|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924. |
|
|
I. volební období. |
9. zasedání. |
4617.
Interpelace:
I. posl. dra Schollicha a druhů předsedovi vlády a min. zemědělství o přídělu půdy od dvora Sádku,
II. posl. dra Schollicha a druhů předsedovi vlády a min. školství a nár. osvěty o vypláceni pensí na Slovensku,
III. posl. J. Mayera a druhů min. národní obrany, že hlídky českého leteckého sboru v Chebu přepadly občany,
IV. posl. dra Lodgmana a druhů min. vnitra o udělení státního občanství inž. Karlu Gstöttnerovi v Ústí n. L.,
V. posl. Marka, Staňka, Slavíčka, dra Noska, dra Lukavského a spol. vdádě ve věci výpomoci postiženým živelními pohromami,
VI. posl. Š. Onderču a spol. mim. spravedlnosti a min. vnútra o zhabaniju 73. čísla "Slováka, zo dňa 28. marca 1924,
VII. posl. dra M. Gažíka a spol. min. vnútra v záležitosti četníctva v Slovenskej Krajine,
VIII. posl. dra Budaye a spol. na min. vnútra a min. pravosúdia o protizákonnom pokračovaniu bratislavského cenzora.
I./4617 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
předsedovi vlády a
ministrovi zemědělství
o přídělu půdy od dvora Sádku.
Při přídělu půdy z parcelace dvora Sádku, z Bellegardského panství Velké Heraltice, nebylo naprosto pamatováno držitelů usedlostí ze sousední obce Bratříkovic, okres Bruntál ve Slezsku, a půda určená k rozdělení byla přidělena obyvatelům české obce Hlavnice, a držitelé usedlostí z nejblíže sousedících Bratříkovic nedostali ani předepsaného oznámení. Při tom dlužno ještě zdůrazniti, že podle listinných důkazů tato půda byla dříve vlastnictvím obce bratříkovské a že také dnes držitelé usedlostí z této obce hospodařili na některých těchto rozdělených polích jako pachtýři. Námitky bratříkovských podané pozemkovému úřadu byly z velice nicotných důvodů zamítnuty, mezi jiným také proto, že obec bratříkovská nehraničí s pozemky, jež mají býti rozděleny. Toto tvrzení jest již samo sebou úplně nesprávné a katastrální mapou lze dokázati, že pozemky, o něž jde, přímo s sebou souvisejí, kdežto podělená česká obec Hlavnice jest vzdálena od přidělených pozemků 40 minut. Ostatně bylo jistě věcí pozemkového úřadu a odpovědných činitelů, aby to zjistili.
Při stížnosti držitelů usedlostí v Bratříkovicích proti takovému rozdílení, z níž jasně vysvítá úmyslné pomíjení dobře odůvodněných německých nároků, byl náhodou odhalen spis, označený červenou tužkou jako "důvěrný", v němž pražský pozemkový úřad uděluje přímo přídělovému komisaři v Opavě rozkaz, aby přiděloval půdu jen Čechům. Jde o tento přípis pozemkového úřadu, jehož obsah uvádíme hned německy:
"Obec bratříkovická jest úplně německá obec a podle přípisu Státního pozemkového úřadu v Praze, ze dne 25. července 1922, jehož opis se připojuje, mají z dvora sádeckého dostati příděl půdy jen české obce."
Tento neslýchaný rozkaz pražského pozemkového úřadu opavskému přídělovému komisaři dokazuje zcela zřejmě, že v tomto případě, jak jistě i v mnoha jiných případech jde o vědomou počešťovací práci státního úřadu. Jest to bezpříkladnou nehorázností, udílí-li státní úřad rozkaz, aby se prostě nedbalo oprávněných nároků německých uchazečů o půdu a aby se německá půda přidělovala jen uchazečům českým. Jestliže již častěji v českých schůzích čeští politikové označovali za základní smysl pozemkové reformy to, že jejím úkolem má býti vyvlastnění německého národa a ponenáhlé počeštění německého území, pak nyní i stát tímto rozkazem pozemkového úřadu doznává tento počešťovací úmysl.
Podepsaní se tedy táží pana ministra:
1. Víte o tomto postupu a znáte důvěrný rozkaz pozemkového úřadu opavskému přídělovému komisaři?
2. Jak ospravedlníte a odůvodníte tento neslýchaný rozkaz?
3. Jste ochoten přípravné práce, jež v tomto případě byly dosud provedeny, ihned zastaviti, všechna vydaná rozhodnutí zrušiti a obci bratříkovské dopomoci k jejímu právu?
V Praze dne 5. května 1924.
Dr. Schollich,
inž. Kallina, dr. Brunar, dr. Lodgman, Palkovich, dr. Radda, Knirsch, Böhr, Bobek, dr. Jabloniczky, dr. Korláth, dr. Körmendy-Ékes, Schälzky, inž. Jung, Wenzel, Simm, Patzel, dr. Medinger, dr. E. Feyerfeil, dr. Lelley, dr. Lehnert, dr. Keibl, Kraus, Matzner.
II./4617 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
předsedovi vlády a
ministrovi školství a národní osvěty
o vyplácení pensí na Slovensku.
Poněvadž pensijní požitky nejsou přizpůsobeny vládnoucí a trvající drahotě, jest stav pensistů všeobecně neutěšený a zoufalý. Vláda se dosud vyhýbala povinnosti dopomoci této vrstvě obyvatelstva ke slušnému životu a utěšovala je stále, že tyto skrovné požitky upraví v budoucnosti.
Ještě neutěšenější než všeobecně jsou poměry zvláště na Slovensku.
Pět let žij pensionovaní profesoři a učitelé, kteří působili na církevních a obecních školách na Slovensku a jejich vdovy a pozůstalí, v nejhorší nouzi a největší bídě Kdežto pensijní požitky všech státních zaměstnanců jsou již upraveny zákony a jejich živobytí - i když nikoliv v dostatečné míře - jest přece vždy nějakým způsobem zabezpečeno, nemohli tito pensisté dosud ještě dosíci, aby otázka pensí i pro ně byla poněkud přijatelně rozřešena. Stále ještě jsou odkázáni na předválečné skrovné pensijní požitky, které naprosto nepostačují k životu. V bývalém Uhersku bylo pro učitelstvo trojí starobní zaopatření: Učitelé obecných škol příslušeli všichni bez rozdílu učitelskému pensijnímu fondu; nestátní učitelé občanských a středních škol měli rovněž státní pensijní fond, kdežto státní učitelé občanských a středních škol mohli uplatňovati nárok na státní starobní zaopatření.
I když starobní zaopatření podle těchto tří pensijních základů stále ještě nebylo daleko takové, jakého by si bylo třeba přáti, přec byly tyto zákony proniknuty city a ideami ideální sociální péče a každý učitel mohl tím spíše s jakýmsi klidem očekávati večer svého života, poněvadž tyto zákony byly po určitých obdobích samy od sebe obnovovány a po stránce sociální a humánní vždy zlepšovány.
Po delší době převzal konečně československý stát také starobní zaopatření státních učitelů, avšak staral se při tom o pensijní záležitosti nestátních učitelů tak málo, že pensijní zákon nestátních učitelů občanských a středních škol dodnes ještě nebyl proveden a zákona o pensi učitelů obecných škol z roku 1895 a 1891 bylo užito jen ve starém znění a s požitky, které mezitím klesly na maličkost. Jest nelidské žádati od starých, zasloužilých a práce neschopných učitelů pensistů, aby byli živi z měsíčních 100 - 300 korun a z toho se šatili, jest to hrůzný výsměch, žádati na vdově za dnešních životních poměrů, aby žila ze 70 - 100 korun měsíčních požitků a z měsíčních 11 až 13 korun vychovávacího příspěvku vydržovala své nedospělé děti. Jest to křiklavým bezprávím, že školník na státní reálce, že každá uklizečka, která neumí ani čísti, ani psáti, má třikráte větší pensi, než učitel stojící v čele lidového vzdělání. Tyto osoby platily své pensijní příspěvky právě tak, jako státní učitelé a nabyly tím práva na dostatečné starobní zaopatření právě tak jako tito. Jako zvláštní krutost však pociťovali tito ubozí pensisté, že po mnoha slibech, že jim budou požitky zvýšeny a že budou na roveň postaveni se státními pensisty, byl ještě dnem 1. dubna 1924 nepatrný drahotní přídavek zastaven.
Nouze, která vládne v rodinách staropensistů a jejich nezaopatřených vdov a sirotků, stala se již nesnesitelnou, zoufalství a roztrpčení dosáhlo již nejvyšší hranice. Spotřebovali již poslední své úspory a jsou mnohdy nuceni vydělávati si na stará kolena na své skrovné živobytí těžkou prací. Pracujíce po celý život o vzdělávání mládeže nemají dnes v požehnaném stáří ani tolik, aby z toho mohli v pokoji skončiti svůj život plný námahy, jsou odkázáni na žebráckou hůl, odsouzeni k smrti hladem, poněvadž v 70 a 80 letech nemůže se již nikdo učiti řemeslu a hledati výdělek. Jest to jistě samozřejmým příkazem sociálně myslící a cítící státní správy, aby zde ihned zasáhla a učinila konec nepopsatelnému mučednictví těchto ubožáků.
Podepsaní se tedy táží pana předsedy vlády a pana ministra školství a národní osvěty, jsou-li ochotni ihned tuto věc úplně upraviti a postarati se, aby pensistům byla neprodleně placena měsíčně záloha, dokud konečně nebudou pense upraveny vůbec.
V Praze dne 10 května 1924.
Dr. Schollich,
inž. Kallina, dr. Keibl, dr. Brunar, dr. Lehnert, dr. Lodgman, Matzner, dr. Radda, Kraus, dr. E. Feyerfeil, Simm, Bobek, J. Mayer, Böhr, Patzel, Wenzel, Mark, Zierhut, Schubert, Windirsch, inž. Jung, Knirsch.
III./4617 (překlad).
Interpelace
poslance Josefa Mayera a druhů
ministrovi národní obrany,
že hlídky českého leteckého sboru v Chebu přepadly občany.
Neslýchaného přehmatu se dopustil dne 23. dubna t. r. letecký poručík Capuschny, jenž s hlídkou 16 mužů v Reichersdorfu u Chebu přepadl 8 jinochů, pustiv na ně vojáky s nasazeným bodlem a ostře nabitými puškami. Přibližně lze asi posouditi, jak se vyvinul pocit moci v mozku takového poručíka, zneužije-li neshod, jež povstávají mezi vojáky a občany z milostných příhod, jaké se všude stávají, k tomu, aby uspořádal pravidelnou válečnou výpravu s vojenskými zbraněmi proti reichersdorfským mladíkům.
Je z toho patrno, jaké vypínání, jaký despotický duch se vštěpuje v českém vojsku vůdcům, asi aby se tím dokázalo, že v této demokratické republice jest vojsko k tomu, aby znásilňovalo občanské obyvatelstvo. Počet zločinů, jichž si pan poručík při tom dopřál, neodstrašil ho, neboť jak se zdá, ví, že jeho nezákonité činnosti směřují jen proti Němcům.
Pan poručík vnikl se svými lidmi do dvora německého sedláka, spáchal tím pravidelné porušení domácího klidu, jež by za jiných poměrů stačilo, aby se na delší dobu dostal do vězení. Dopustil se ohrožení bezpečnosti života, ježto rozpálen vztekem, dovolil svým vojínům, aby bodly hledali ve všech koutech, aby se zmocnil ukrytých mladíků. Když konečně chytil tři, neostýchal se ani on a ani jeho poddůstojník chycené ztýrati, jsa si vědom ozbrojené přemoci. Jest dokázáno lékařským vysvědčením, že byli do krve zraněni. Ze celé jednání jest hrubým zneužitím úřední moci, nemusí býti zvlášť dokazováno. Avšak korunou celé věci bylo, že pan poručík v omezení osobní svobody zatčených šel tak daleko, že jim dal odebrati šle, tkaničky od bot a jejich věci a dal je nutiti k pracím, takže čistili kasárenský dvůr a cesty, musili mýti záchod a chodby, jako odsouzení trestanci.
Podepsaní se táží:
1. Jak zamýšlí pan ministr učiniti přítrž stálému rozmáhání se těžkých zneužití vojenské moci na chebském letišti?
2. Co zamýšlí učiniti, aby duchu, jenž se zde tak trapně projevil, nedovolil se více šířiti ve vojsku?
3. Jest pan ministr ochoten pečovati, aby v tomto těžkém případě bylo zavedeno přísné vyšetřování, a aby viník byl zaslouženě potrestán?
V Praze dne 20. května 1924.
J. Mayer,
J. Fischer, Kaiser, Bobek, Böhr, Pittinger, Böllmann, Schälzky, Křepek, Zierhut, Budig, Heller, Schubert, dr. Spina, dr. W. Feierfeil, dr. Hanreich, dr. Petersilka, dr. Luschka, Windirsch, Scharnagl, Mark.
IV./4617 (překlad).
Interpelace
poslance dra Rudolfa Lodgmana a druhů
ministrovi vnitra
o udělení státního občanství inž. Karlu Gstöttnerovi v Ústí n. L.
Inž. Karel Gstöttner zažádal r. 1921 o udělení státního občanství. Poté mu zemská politická správa přislíbila státní občanství rozhodnutím ze dne 7. ledna 1922, č. 425.135 s podmínkou, že bude propuštěn ze svého dřívějšího (rakouského) státního občanství. Inž. Gstöttner tento důkaz podal, načež dostal od zemské politické správy rozhodnutí ze dne 12. ledna 1923, č. 9490, že se jeho žádosti o udělení státního občanství nevyhovuje.
Posledně zmíněné rozhodnutí zřejmě odporuje dřívějšímu, neboť slíbení státního občanství pod podmínkou, opatruje straně zřejmě nabytá práva, jestliže se podmínka splní. Státní správa byla tedy již vázána rozhodnutím ze dne 7. ledna 1922 a udělení státního občanství nesmělo již býti odvoláno, jako se stalo. Ze toto stanovisko jest správné, vysvítá také z toho, že by strana nenáležela nyní žádnému státu ani vlasti, neuzná-li se, že nabyla státního občanství se zpětnou platností ode dne 7. ledna 1922. Zákon nezná nějakého přislíbení státního občanství, zemská politická správa postupovala zřejmě podle obdobné praxe při udělování domovských práv cizincům obecními zastupitelstvy, pak by však musila býti také zde uznána zásada platící pro domovské právo, že udělení nabude právní moci, splní-li se uložená podmínka. Podmínka, propuštění z dřívějšího státního svazku, uložená zemskou politickou správou, měla zřejmě jen ten účel, umožniti straně, aby se důvěřujíc v přislíbení nového státního občanství, ucházela o propuštění ze starého.
Dovoluji si tázati se pana ministra vnitra, jakého právního mínění jest v této věci?
V Praze dne 15. května 1924.
Dr. Lodgman,
dr. Keibl, dr. Brunar, Patzel, inž. Jung, inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, dr. Lehnert, Knirsch, Wenzel, dr. Medinger, Matzner, Kraus, dr. Radda, Simm, Bobek, Mark, Böhr, Zierhut, J. Mayer.
V./4617.
Interpelace
poslanců Marka, Stanka, Slavíčka, dra Noska, dra Lukavského a spol.
vládě
ve věci výpomoci postiženým živelními pohromami.
Různé kraje státu byly postiženy v poslední době živelními pohromami.
Škody až dosud vzniklé dosahují ohromné výše a dá se očekávati, že také ještě ani v příštím měsíci nebudou kraje naše ušetřeny těchto zhoubných živlů. Je samozřejmo, že postavení postižených, jež stává se takto bez jakéhokoli jejich zavinění kritickým, nelze nechati bez povšimnutí: vždyť jedná se o zachování celé řady hospodářských jednotek a to v zájmu státu samotného. Tito nešťastní lidé ztrácejí zpravidla nejen očekávaný výtěžek své celoroční namáhavé práce, nýbrž mají nésti ještě náklady s odklizením následků živelních pohrom na svém majetku, a mimo to ještě dostáti svým ostatním povinnostem, na nichž stát značným dílem participuje svými daněmi a dávkami, těžce snesitelnými i za poměrů normálních.
Vzhledem k tomu, že kritická situace postižených je v takovémto rozsahu neočekávaná, jimi nijak nezaviněná, proti níž nelze se jim nijak opatřiti neb ubrániti, jsou podepsaní přesvědčeni, že již z důvodů lidskosti jest nanejvýš nutno, aby stát poskytl postiženým plnou pomoc.
Proto se podepsaní táží, zdali vláda jest ochotna:
1. učiniti opatření, by škody vzniklé živelními pohromami v roce 1924 byly vždy neprodleně úředně vyšetřeny a postiženým dle výše zjištěné škody hned poskytnuta byla z prostředků státních přiměřená nouzová podpora;
2. provésti v postižených krajích odpis daní, pokud se týče v dohodě s komunálními orgány též přirážek obecních, zemských i jiných, jež jsou ukládány k dani pozemkové, jakož i poskytnouti všemožné úlevy při placení daní, zvláště též dávky z majetku a přírůstku na majetku, případně povoliti odklad splatných daní a dávek, budou-li o to postižené obce hromadně žádati;
3. učiniti opatření, aby ministerstvo veřejných prací v dohodě se zemským správním výborem poskytlo postiženým krajům co nejvydatnější podporu na opravu silnic a cest;
4. povoliti pro postižené kraje co nejznačnější slevu na dovoz potřeb v hospodářství;
5. mimo částku věnovanou v rozpočtu na letošní rok opatřiti na odstranění následků živelních pohrom zvláštní akcí potřebný obnos.
V Praze dne 27. května 1924.
Marek, Staněk, Slavíček, dr. Nosek, dr. Lukavský,
Geršl, Jaša, Svoboda, Prokeš, Biňovec, A. Černý, Haupt, Vacula, Nejezchleb-Marcha, Molík, Vahala, Beran, Prokůpek, Dubický, Bradáč, dr. inž. Botto, Sopko, Stodola, Knejzlík, Zeminová, Mikuláš, Prášek, Fr. Navrátil, Šamalík, Adámek, Kopřiva, Adamovský, Janalík, Zavřel, R. Bergman, dr. Engliš, Mašek.
VI./4617.
Interpelácia
poslanca Štefana Onderču a spoločníkov
ministru spravedlnosti a ministru vnútra
o zhabanie 73. čísla "Slováka" zo dňa 28. marca 1924.
Svevolnosť bratislavského cenzora pri cenzurovaní našej tlače v očiach pozorovateľa stáva sa často nie len zjavom žalostným, ale aj komickým, čo nijako nie je dobrým vysvedčením pre ochrancov zákona a pre sporiadanosť a demokratičnosť našej republiky.
Zaujímavým príkladom je zhabanie častí článku: "Slováci pozor na hranice Slovenskej Krajiny" od senátora dra Koválika, uverejneného v spomenutom čísle "Slováka", ktorá znie:
... ako predošlí, tak aj terajší minister školstva a národnej osvety - Bechyně! - Ó, ten miláčik, ten ideál všetkých tých, ktorí kríže vyhadzujú zo škôl, ó, ten oblažujúci profét tých 1400 pražských vysokoškolákov, ktorí sa hlásili ako "bez vyznaní" -: lebo keď som žiadal od Bechyně štátnu pomoc pre slovenských stredo- a vysokoškolákov vo Svoradove v Bratislave, povedal ten ohromný politik, rodoľub, republikoľub: "Nedám, bo tam sú jednoho vyznaní." O, štátotvorná prekypujúca múdrosť! Ó, ten gigant medzi trpaslíkmi, ktorý sa podujal potlačiť cirkev (Bismarcku, chytro sa schovaj!), ktorý mal povedať - dľa novín, nech povie, či povedal, lebo nie, - že štát nebude do tých čias bezpečný, kým budú cirkevné školy! Ó, jaká múdrosť! ó, jaký pyramidálny politik! Belgický štát platí polovíc - katolíckych gymnázií; Severoamerické Spojené Štáty podporujú katolícke školy - a ani Belgia, ani Spojené Štáty sa nebojú. Len Bechyně sa bojí! O, jaký bojazlivý ten prenasledovateľ náboženstva vo školách! Ó, on veľmi dobre sa učil svetový dejepis!
Ako vidno, pisateľ trocha satirickým, ale úplne oprávneným spôsobom sa zmieňuje o niektorých netaktických krokoch školskej politiky. Spravodlivá vecná kritika i keď neznie celkom prijemne ušiam vládnych kruhoch, musí byť v každej okolnosti volná.
Poneváč v čine bratislavského cenzora je nesprávne obmedzovanie kritizujúcej dovolenej činnosti tlače a smeruje jedine k hateniu a ničeniu opozičného hlasu ľudu, pýtame sa pánov ministrov spravedlnosti a vnútra:
1. Či majú známosť o nespravodlivom habaní spomenutého čísla "Slováka"?
2. Či sú si páni ministri povedomí toho, že takéto pokračovanie vzbudzuje nenávisť proti štátnym vrchnostiam a podkopáva autoritu samého štátu?
3. Či sú ochotní páni ministri zabezpečiť platnosť Ústavnej Listiny, ktorá zabezpečuje slobodu tlače?
4. Či sú ochotní páni ministri hneď sa postarať, aby takéto pády užívania úradnej moci sa neopakovaly a aby to nerozumné habanie už raz prestalo?
V Prahe, dňa 27. mája 1924.
Onderčo,
dr. Labay, Vávra, Horák, Mlčoch, Najman, Anděl, Pastyřík, Mark, Hancko, Hlinka, Tománek, Tomik, dr. Kubiš, dr. Gažík, dr. Buday, Bobok, Kurťak, Böhr, Bobek, Budig, dr. Luschka, Scharnagl, dr. Juriga.
VII./4617.
Interpelácia
poslanca dr. Marka Gažíka a spoločníkov
ministru vnútra
v záležitosti četníctva v Slovenskej Krajine.
Vláda v dobe prevratu zaplavila Slovenskú Krajinu takým počtom četníctva, ktorý počet ani vtedajšie dosť búrlivé pomery nevyžiadovaly. Tým menej je však odôvodnený tento počet dnes v šiestom roku po prevrate, no vláda ho udržuje.
Udržovanie tak veľkej armády četníctva nielen že vyčerpáva pramene príjmov, ale stáva obyvateľstvo Slovenskej Krajiny do svetla ľudí, ktorí nevedia žiť bez četníckych bodákoch čo však pravda nie je - čo zaiste neslúži ku chvále bezpečnostných pomerov republiky za hranicami. Nielen že táto nadpočetnosť četníctva budí rozhorčenosť slovenského ľudu a vzbudzuje veľkú nenávisť, ale četníctvo samo sa nestará, aby vhodným spôsobom svoj pomer k slovenskému ľudu zlepšilo, ba naopak, proti dobrému pomeru svojim netaktným chovaním častokráť sa stavia.
Veľká časť četníctva ešte ani dnes alebo nezná slovenské pomery alebo postráda aj ten najmenší cit humanity a slušnosti, keďže sa až pričasto dopúšťa tých najväčších surovostí a neslušnosti.
Takýto zaujímavý obraz četníckej surovosti skytajú nám Robotnícke Noviny, keď píšu:
"V Lipjanoch, župa košická, zbili četníci lipjanskí robotníka Judičáka Tomáša tak, že zostal v bezvedomí. Judičák bol v podozrení, že ukradol baranov. Nechcel sa priznať a teda četníci na ňom vynucovali priznanie následujúcim spôsobom:
Dali Judičákovi na ruky železá (putá), svljekli mu boty dolu, jeden četník mu držal pod pazuchou nohy a druhý býkovcom vysádzal na chodidlá ca. 16 rán. Boľasťou sa svierajúci robotník prosil, aby ho nebili, plakal, ale nič nepomohlo. "Ukradol si barany? " "Neukradol! " Znovu ho chytili a nových ca. 10 rán dostal. O malú chvíľku ca. 20, po týchto padol Judičák do bezvedomia. Úbožiaka poliali vodou, zapálili si po cigaretke, potom znovu došla zmienená procedúra. Okrem toho dostal tri alebo štyri zauchá, až sa svalil na zem. Toto dosvedčia Gusty Géry z Brezovice a Dohány Štefan z Hanikovcov, ktorí videli, že Judičák nemôže ani na nohách chodiť, keď prišiel do vyšetrujúcej väzby.
Druhý prípad: Štybr Jozef z Olší, župa košická, bol z toho samého činu upodozrievaný a zavretý. Na strážnici v Lubotíne dňa 25. novembra m. r., keď sa nechcel priznať, bol zavlečený do pivnice, tam sa musel donaha vysliecť, a dvaja četníci ho namočeným povrazom bičovali až ztratil vedomie. Obliali ho vodou a nechali niekoľko hodín ležať v pivnici. Na druhý deň ho priviedli na štátne zastupiteľstvo do Prešova. Bol zavretý a tam zkrvavelé šľahy videli na ňom Verbovský Pavel z Milpoša a Ján Šechny tiež odtiaľ.
Tretí prípad: Repavský Ondrej z Dubovice, župa košická, bol na strážnici v Lipjanoch 12. decembra m. r. o 10. hod. dopol. bitý býkovcom na chodidlá. Plakal, prosil, nič nepomáhalo, v týraní sa pokračovalo. Že mal na nohách znaky rán a nemohol ani chodiť, dosvedčia Ján Gmitter z Lenártova, Ligday Arpád z Bogdanoviec. Keď Repavského bili, bol vo vedľajšej izbe prítomný Jozef Čižko z Dubovice, ktorý sa triasol, že aj on dostane rovnaký diel.
Štvrtý prípad: Kicko Martin a Hurtuk Karol z Brezovice, župa košická, boli 25. novembra m. r. na strážnici v Brezoviciach vyzauškovaní tak, že mali celú tvár napuchnutú. Dosvedčia toto Gusy Géry z Brezovice a Steinfeld David z väznice v Prešove."
Nie menej odsúdenia hodný je výjav, ktorý poznamenáva "Slovák", pišúc:
"Ešte Skotus Viatorovi anjeli. (Brutálnosti četníkov v Dolnom Piali.) Neďaleko obce Besse je osadené 28 slovenských rodín. Pred dvoma rokmi odkúpili títo Slováci majetok od maďarského grófa Hunyadi Ferencza a žijú od vtedy spokojne len kedy - vtedy ich vyrušujú z kľudu incidenty - s četníkmi. Z informácií jednoho tam žijúceho Slováka sme sa dozvedeli tieto Slová kov veľmi roztrpčujúce veci:
Tamojší četnícky strážmajster Haekl a jeho dobrý druh notár Erdelski vzali ho v lete do prenájmu poľovné právo v okolitých lesoch. Každý deň robili väčšie - menšie poľovné výlety. Raz sa stalo, že idúc do lesa, stretli sa na ceste s istým Slovákom Potančekom. Posledný vrhol sa divo na Potančeka a za riavy nadávok "sprostý horňák", "hlúpy somár" atď. mu vyhrážal, že mu vezme zbraň. Potanček udal strážmajstra Haekla pre urážku u bratislavského súdu, ale bezvýznamne, lebo sa mu ani vlas na hlave nepohol.
Druhý raz sa stretol s Potančekom strážmajster na ulici a pýtal sa ho, či je to pes, ktorý sa tam poneviera? Potanček odpovedal, že nevie, veď že nie je psím pastierom. Pravda "odpoveď" strážmajstra bola o sto procentov drsnejšia a hemžila sa už prv uvedenými výrazmi a nakoniec chytil flintu a psa bezdôvodne zastrelil. Takto postrieľal už skoro všetkých psov majeru. Čo sa týče urážiek náboženstva, v tom tiež veľmi vynikajú četníci.
Dľa nášho informátora tými najhrubšími nadávkami "uctievajú" Krista, Pannu Máriu a svätých, čo budí v obyvateľoch úžasný odpor a rozhorčenie. Ja to sú anjeli demokratickej republiky."
Spomenuté prípady nás pohýňajú, aby sne sa pýtali pána ministra vnútra,
1. čim odôvodňuje dnešný nadpočet četníctva na Slovenskej Krajine?
2. či je ochotný pán minister snížiť stav četníctva v Slovenskej Krajine a četníkov pôvodu neslovenského nahradiť četníkmi Slovákmi?
3. či je ochotný pán minister nechať spomenuté prípady brutality vyšetriť a vinníkov potrestať?
V Prahe, dňa 27. mája 1924.
Dr. Gažík,
dr. Labay, Tománek, Tomik, Onderčo, dr. Kubiš, dr. Buday, Bobok, Kurťak, Bobek, Budig, dr. Juriga, Hlinka, Hancko, Böhr, Mark, dr. Luschka, Scharnagl, Najman, Pastyřík, Anděl, Mlčoch, Horák, Vávra.
VIII./4617.
Interpelácia
poslanca dra Budaye a spoločníkov
na ministra vnútra a ministra pravosúdia
o protizákonnom pokračovaniu bratislavského cenzora.
Úradná činnosť cenzora je vždy a v každom prípade stanovená zákonom. Takto je to aspoň v každom demokratickom štáte a tak by to malo byť i v našej republike.
Avšak bratislavský cenzor je mienky ceľkom opačnej, čo dnes uzná za zákonné a dovolené, to zajtra vyhlási za protizákonné a nedovolené. Kriklavým pádom svevolnosti je zhabanie 63. čísla "Slováka", v ktorom článku "Slováci" táto časť bola vycenzurovaná:
Naproti tomu terajší vládny režim na Slovensku:
1. Neuznáva Slovákov. Pozrite výkazy úradnej štatistiky, Slováka tam niet.
2. Neuznáva slovenské stredné školy. Pozrite úradné aktá, nájdete české a nemecké gymnázia (v Čechách a na Morave), ba nájdete aj maďarské (na Slovensku), ale slovenského gymnázia v nich nenájdete.
3. Neuznáva slovenskú reč. Pozrite stredoškolské vysvedčenia, slovenský jazyk ako predmet tam niet.
Slováci! Či možno toto schvaľovať? Či môže statočný Slovák patriť k vládnym stranám, ktoré to odobrujú? Nie! Neuznať meno, neuznať reč národa, je najhrubšia zrada na ňom!
Pre toto bolo dotyčné číslo zhabané, ačkoľvek časť spomenutá bola tým istým cenzorom uznaná za bezzávadnú a tak aj bola už v predošlých štrnástich číslach "Slováka" uverejnená. Keď bola stať závadná v 63. čísle, bola tiež závadná v číslach predošlých a vtedy ako taká mala byť zabavená. Keď nebola závadná v predošlých 14. číslach, tiež nebola závadná v čísle pätnastom, bo čin netrestný opakovaním sa nemôže stať trestným.
Keď censor takto pokračuje, ceľkom oprávnene máme dojem, že jeho pokračovania vybočujú z kruhu zákonov a že jeho účinkovania vedú nie záujmy zákonitého poriadku ale politické motívy, ktoré pošpinia autoritu a svätosť zákonov. A - ako v tomto páde - ohrozujú dôveru občanov v bezpečnosť zákonitého poriadku a v neohroženú silu zákonov.
Nemilo sa nás zmocňuje otázka, či takéto úradné činy sú odsúdenia alebo výsmechu hodné.
Nemôžuc bez mlčania trpieť spomenutý skutok, pýtame sa pánov ministrov,
1. či vedia o tomto nespravedlivom pokračovania bratislavského cenzora oproti Slov. ľudovej strane?
2. či vedia, že takéto pokračovanie v úradoch búri slovenskú verejnosť?
3. či sú ochotní páni ministri sa postarať, aby demokracia našej republiky nebola vystavená zákonite neodôvodneným útokom cenzúry?
V Prahe, dňa 27. mája 1924.
Dr. Buday,
Tománek, Tomik, Onderčo, dr. Kubiš, Bobok, dr. Juriga, Kurťak, Budig, dr. Gažík, Scharnagl, dr. Luschka, Bobek, Mark, Böhr, Hancko, Hlinka, dr. Labay, Vávra, Horák, Pastyřík, Najman, Anděl, Mlčoch.