Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4612.

Odpovědi:

I. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Lelleyho a soudr. o protizákonném zabavení novin státním zastupitelstvím v Bratislavě (tisk 4525/VIII.),

II. min. s plnou mocí pro správu Slovenska a min. vnitra na interp. posl. dra Lelleye a soudr. v záležitosti jmenování notáře Viliama Backera (tisk 4157/XX.),

III. vlády na interp. posl. Hlinku a spol. vo veci vyhlásenia Československej Obce legionárskej jednoty v Bratislave učineného dňa 1. júna 1922 (tisk 3670/XX.),

IV. min. školství a národní osvěty na interp posl. dra Schollicha a druhů o zachovávání úředního tajemství okresními výbory školními (tisk 4044/XII.),

V. min. soc. péče na interp. posl. Roschera, Hoffmanna a druhů o výluce 3000 textilních dělníků v tanvaldském území (tisk 4505),

VI. min. vnitra a min. s plnou mocí pro správu Slovenska na interpelaci poslance Tausika a druhů o utajování násilných činů četnictva a policie na Slovensku a o nesprávném zodpovědění interpelace (tisk 4076/XV.),

VII. vlády na intenp. posl. Tausika a soudr. o hrozných poměrech, jimiž trpí obyvatelstvo okresu svidnického na východním Slovensku (tisk 4290),

VIII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Tománka a spol. v záležitosti skandální události na bratislavském německém reálném gymnasiu (tisk 4443/III.),

IX. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Housera, Hakena, Warmbrunna a soudr. o příkazu, aby členové okresních výborů školních zachovávali úřední tajemství (tisk 3967/III.).

X. vlády na interp. posl. Kreibicha, Hakena a soudr. o odpovědi vlády na interp. posl. Koutného a soudr. o přeložení podúředníka Müllera na nátlak klubu agrárních poslanců (tisk 4125),

XI. vlády na interp. posl. Hakena a soudr. o studentech emigrantech (tisk 4380),

XII. vlády na interp. posl. J. Tesky a soudr. o zavedení tak zv. gentského systému v podporách nezaměstnaných (tisk 4456),

XIII. vlády na interp. posl. J. Tesky a soudr. o podpoře nezaměstnaného dělnictva (tisk 4455),

XIV. vlády na interp. posl. J. Kříže, Blažka, Warmbrunna a soudr. o neprodlené novelisaci zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 394 Sb. z. a n. (tisk 4496).

I./4612 (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance dra Lelleyho a soudruhů

o protizákonném zabavení novin státním zastupitelstvem v Bratislavě (tisk 4525/VIII.).

Číslo 48 periodického tiskopisu "Népakarat" z 2. prosince 1923 bylo zabaveno státním zastupitelstvem mimo jiné i pro místa v interpelaci uvedená, v nichž shledalo státní zastupitelstvo skutkovou podstatu přečinu podle § 14, č. 5 zákona na ochranu republiky. Soud potvrdil konfiskace a uznal tak, že byly pro ně zákonné podmínky. Bylo-li zabavení přes to považováno za křivdu, bylo věcí těch, kdož tak soudili, aby podáním opravných prostředků umožnili přezkoumání rozhodnutí zabavení potvrzujícího soudem vyšším. Neučinili však toho.

Za tohoto stavu nemohu přisvědčiti pánům interpelantům, že zabavení jest aktem pronásledování se strany státního zastupitelstva, nýbrž musím pány odkázati na rozhodnutí soudu, které z týchž důvodů konfiskaci potvrdilo.

Nemám proto podkladu pro jakékoliv opatření, jež by mělo předmětem úpravu přehlídky periodického tiskopisu "Népakarat", tím méně pro zakročení proti státnímu zastupitelství v Bratislavě.

V Praze dne 26. dubna 1924.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

II./4612 (původní znění).

Odpověď

ministra s plnou mocí pro správu Slovenska a

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra Lelleyho a soudruhů

v záležitosti jmenování notáře Viliama Backera (tisk 4157/XX.).

Jmenování Viliama Backera do X. hodn. tř. ve stavu obecních a okolních notářů na Slovensku nebylo provedeno, jak interpelace předpokládá, vládou, nýbrž ve smyslu § 4 zákona ze dne 22 března 1920, Sb. z. a n. č. 211, ministerstvem vnitra.

Dříve než byl jmenovací dekret úřadem ministra s plnou mocí pro správu Slovenska Backerovi doručen a než tedy vůbec vznikl podle § 7 služ. pragm. služební poměr, bylo jmenování odvoláno vzhledem k tomu, že dle zjištěných skutečností nedalo se očekávati, že by ustanovení Backerovo bylo v zájmu služby.

Že bylo v této záležitosti postupováno podle zákona vysvítá z toho, že stížnost Backerova, podaná k nejvyššímu správnímu soudu, byla tímto zamítnuta jako bezdůvodná nálezem ze dne 16 března 1923, čís. 4294.

V Praze dne 31. března 1924.

Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska:

Dr. Kállay, v. r.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

III./4612.

Odpoveď

vlády

na interpeláciu posl. Hlinku a spol.

vo veci vyhlásenia Československej Obce legionárskej jednoty v Bratislave učineného dňa 1. júna 1922 (tisk 3670/XX.).

V predmetnej záležitosti podaná interpelácia posl. Hlinku a spol. vzťahuje sa na známe udalosti dňa 25. mája 1922, kedy došlo po manifestačnej verejnej schôdzi Čsl. O. L. v Bratislave k poľutovaniu hodnému napadnutiu administrácie a redakcie časopisu "Slováka".

Poneváč sa rozvinul po týchto udalostiach medzi politickými stranami a ich časopismi novinársky boj ohľadom na rôzne stanovisko k týmto udalostiam, usniesla sa Čsl. O. L. jednota v Bratislave na vyhlásenie, ktoré bolo v čís. 126 "Slovenského Denníka" zo dňa 4. júna 1922 uverejnené.

V tomto vyhlásení niet dľa tunajšieho názoru nič uvedené, čo by bolo v rozporu so zákonmi a stávajúcim právnym riadom Československej republiky a čo by sa malo z toho dôvodu stíhať. V prehláseniu, že sú legionári odhodlaní bojovať proti autonomii, ktorá by znamenala krok nazad alebo ktorá by nebola podopretá patriotickým citom, - teda nie proti každej autonomistickej snahe čo aj o tej istej resolucii článku výslovne podotýkajú - ale len proti tej, ktorá by znamenala krok nazad a nebola by podopretá patriotickým citom, teda ktorá by smerovala proti jednote Československej republiky nie je možné spatrovať protištátneho ani v dodatku, že proti takej autonomii legionári "budú bojovať, keď bude treba i zbraňou". Vyhlásenie to nevyhráža občianskou vojnou, ale značí a zdôrazňuje len to, že sa legionári postavia proti prípadnej protištátnej a protiústavnej násilnej akcii dľa zásad legionárskych aj so zbraňou v ruke na ochranu ústavou zabezpečenej jednoty Československej republiky.

Vo vyhláseniu tom nie je také možno spatrovať nedobre zakryté schvalovanie vydrancovania administrácie a redakcie "Slováka". Slovo "výstraha" vzťahuje sa len - ako to z uvedeného článku vyplýva - na manifestačné shromaždenie dňa 25. mája 1922 a nemožno preto prejav ten rozšíriť aj na výtržnosti po shromaždení spáchané.

Ostatne je z celého vyhlásenia legionárov vidieť, že Č. O. L. jednota v Bratislave reagovala len na články časopisu "Slováka", ktoré dľa ich mienky "znehodnotily myšlienku odboja a celonárodnej slobody" a ktoré považovali za činy protištátne. Že legionári neodsúdili v uvedenej vyhláške protizákonné pokračovanie niektorých ľudí proti administrácii a redakcii "Slováka" dňa 25 mája 1922 z toho nemožno usudzovať a dedukovať schvalovanie nezákonnosti.

Je samozrejmou povinnosťou vlády a štátnych úradov, aby chránily slobodu všetkých občanov a tiež politických strán a prejavov, pokiaľ sa pohybujú v rámci zákona, a iste dľa tejto povinnosti aj zakročia proti každému svévolnému a násilnému činu a oproti každému vymáhaniu práva "päsťou".

Zo súvislého prehlásenia legionárov nie je však možno dedukovať, že by zákonné prejavy ohrozovalo prípadne legionárom práva osobovalo, následkom čoho nebolo dôvodu k ďalšiemu opatreniu.

V Prahe, dňa 13. mája 1924.

Predseda vlády:

Švehla, v. r.

Minister pre správu Slovenska:

Dr. Kállay, v. r.

IV./4612 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů

o zachovávání úředního tajemství okresními výbory školními (tisk 4044/XII.).

Okresní výbory školní jsou podle § 10 zákona ze dne 25. května 1868, č. 48 ř. z., v souvislosti s § 1 téhož zákona resp. s § 1 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n. orgány státní správy školské a obstarávají úkony vládní. Proto každý člen jmenovaných sborových úřadů bez rozdílu původu svého členství je stejně jako státní úředník se zřetelem k § 101 odst. 2 a k § 102 lit. c trest. zákona zásadně zavázán zachovávati úřední tajemství. Tato povinnost nevyplývá jen z úředního postavení jednotlivých členů, ale je dána i rázem úřední působnosti okresního výboru školního, jemuž přísluší rozhodovati o věcech, které se dotýkají nejen veřejných zájmů, nýbrž i soukromých zájmů a práv jednotlivých občanů (rodičů, učitelů).

Aby však v rámci platných zákonitých ustanovení byl více zachováván i zastupitelský ráz okresních výborů školních, uložil jsem zemským školním radám, aby předsedové okresních výborů školních při jednání o jednotlivých bodech pořadu schůze vždy výslovně označovali, má-li se jednání to pokládati za úředně důvěrné a má-li býti tedy o něm zachováno úřední tajemství.

Pokud jde o práva politických a stavovských organisací při jmenování členů okresních výborů školních, poznamenávám, že návrhy těchto organisací byly co nejvíce respektovány.

V Praze dne 25. dubna 1924.

Ministr školství a národní osvěty:

R. Bechyně, v. r.

V./4612 (původní znění).

Odpověď

ministra sociální péče

na interpelaci poslanců Roschera, Hoffmanna a druhů

o výluce 3.000 textilních dělníků v tanvaldském území (tisk 4505).

Interpelace poslanců Roschera, Hoffmanna, Häuslera a druhů o výluce 3.000 textilních dělníků v území tanvaldském v okresu jabloneckém (tisk 4443/XIX.) zodpověděna byla ministry sociální péče a vnitra dne 3. dubna 1924 (viz tisk čís. 4524). Stalo se tak bezprostředně po jednání konaném v Jablonci n. N. za účasti zástupců obou řečených ministerstev dne 2. dubna t. r. Podmínky pro nastoupení práce stanovené při tomto jednání byly dne 3. dubna 1924 zástupci odborových organisací dělnických předloženy sboru důvěrníků a dne 4. dubna t. r. veškerému dělnictvu továren dotčených konfliktem, jež je beze změny přijalo, což bylo téhož dne večer oznámeno organisaci zaměstnavatelské.

Hlavní zásady sjednané dohody byly tyto:

1. Čistění strojů má se až do rozhodnutí nejvyššího správního soudu díti ve smyslu rozhodnutí ministerstva sociální péče, tj. spadá do celkové 48 hodinné týdenní doby pracovní.

2. Práce v závodech konfliktem postižených má býti zahájena během téhodne, při čemž dřívější dělníci budou přijati dle technických možností nebo dle míry zaměstnání. Pokud dělnici hledaných kategorií, kteří před 11. únorem 1924 v jednom ze tří zmíněných závodů byli zaměstnáni, budou se ještě do práce hlásiti, nebudou žádní cizí dělníci do těchto závodů přijímáni, vyjímaje případy, ve kterých se jedná o dělníky speciální.

Práce byla v řečených závodech skutečně postupně zahájena průběhem druhého téhodne měsíce dubna, při čemž nástup dělnictva děl se v dohodě se závodními výbory. Až na menší diference, jež pak urovnány byly dohodou mezi zúčastněnými organisacemi, lze říci, že podmínky ujednání uzavřeného dne 2. dubna v Jablonci n. N. byly oběma smluvními stranami loyálně dodrženy a že spor byl uzavřenou dohodou odklizen.

Poněvadž interpelace obsahově spadá do oboru působnosti resortu sociální péče, převzal jsem v dorozumění s ministerstvem vnitra sám její zodpovědění.

V Praze dne 3. května 1924.

Ministr sociální péče:

Habrman, v. r.

VI./4612.

Odpověď

ministra vnitra a

ministra s plnou mocí pro správu Slovenska

na interpelaci poslance Tausika a druhů

o utajování násilných činů četnictva a policie na Slovensku a o nesprávném zodpovědění interpelace (tisk 4076/XV.).

Odpověď na původní interpelaci dána byla na základě výsledku administrativního šetření a zpráv, které podaly podřízené orgány úřadu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska.

Řízením soudním, které bylo zároveň prováděno, bylo zjištěno, že výsledek administrativního šetření v případě Morice Dyma (správně Israele Dymy) nebylo ve shodě se skutečnostmi zjištěnými trestním soudem. V řízení trestním bylo totiž prokázáno, že Dym byl na četnické stanici skutečně ztýrán. Proto byl strážmistr Vít kromě soudního potrestání propuštěn z četnictva.

Zařídili jsme, aby orgánové, kteří záležitost tu administrativně vyšetřovali a dospěli k jinému výsledku, než trestní soud, své úřední jednání ospravedlnili, a zakročíme proti nim se vší přísností, zjeví-li se, že nás úmyslně nebo zaviněně mylně informovali.

V ostatních případech odpovídá odpověď vyšetřeným skutečnostem a pokud jednotlivé případy byly předmětem soudního trestního řízení, není mezi výsledky šetření administrativního a vyšetřování trestního podstatných rozporů.

V Praze dne 2. května 1924.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska:

Dr. Kállay, v. r.

VII./4612.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Tausika a soudr.

o hrozných poměrech, jimiž trpí obyvatelstvo okresu svidnického na východním Slovensku (tisk 4290).

Vláda poukazuje na svoji odpověď (tisk 4333/XVII.), kterou podala na interpelaci poslance Heřmana Tausika a soudr. (tisk XI./4048) o poměrech ve svidnickém okrese.

Opakuje, že poměry obyvatelstva ve východním Slovensku jsou jí známy a že se jim věnuje zvýšená pozornost.

Na opravy a novostavby školních budov nestátních, válkou nejvíce poškozených, bylo koncem minulého roku mimořádně poskytnuto 400.000 Kč.

Školy ve východním Slovensku jsou však z největší části církevní a to řeckokatolické, na kterých se nevyučuje zejména proto, že je pro ně úplný nedostatek učitelstva řeckokatolického a že církevní obce si nepřejí učitelů jiného náboženského vyznání. Vláda pak není se zřením k § 21 platného zák. čl. XXVII./1907 oprávněna, aby na církevní školy dosazovala učitele jiného vyznání náboženského.

Pokoutní vyučování se trpěti nemůže proto, že je zákonem zakázáno.

Pokud jde o pomoc ve prospěch obci a obyvatelstva válkou poškozeného připomíná se ještě, že podle vládního nařízení ze dne 5. října 1920, čís. 556 Sb. z. a n., byly smíšenou komisí při úřadě ministra s plnou mocí pro správu Slovenska koncem minulého roku povoleny další výpomoci v úhrnném obnosu 500.000 Kč stranám, jejichž hospodářská existence byla způsobenou škodou ohrožena a které podpory nezbytně potřebovaly. Jinaké výpomoci při škodách válečných zákony a nařízení, jichž se páni interpelanti dovolávají, neznají.

V Praze dne 7. března 1924.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

Ministr školství a národní osvěty:

Rud. Bechyně, v. r.

VIII./4612.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslance Floriána Tománka a společníků

v záležitosti skandální události na bratislavském německém reálném gymnasiu (tisk 4443/III.).

Interpelace se týká přestupků, jichž se dopustili dva profesoři svrchu řečeného ústavu proti §§ 22 a 25 zákona o služební pragmatice učitelské (šetření veřejných zájmů a chování profesorů mimo školu). Referát ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě provedl podrobné úplné šetření v duchu § 121 cit. zákona a podle jeho návrhu byla učiněna ministerstvem školství a národní osvěty i potřebná administrativní opatření: jeden profesor byl službou přikázán ústavu mimo Bratislavu, druhý však, ježto nebyly nijak ohroženy zájmy školy a výchovy, byl ponechán se zřetelem k vážným osobním důvodům na svém dosavadním působišti.

Dále bylo uloženo referátu, aby učinil na oba řečené profesory disciplinární oznámení u příslušné disciplinární komise, jež, jakmile bude ustanoven příslušný disciplinární senát, rozhodne o dalším disciplinárním řízení, jehož nestrannost jest tímto způsobem úplně zaručena.

V Praze dne 1. května 1924.

Ministr školství a národní osvěty:

Rud. Bechyně, v. r.

IX./4612.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslanců Fr. Housera, J. Hakena, Fr. Warmbrunna a soudruhů

o příkazu, aby členové okresních výborů školních zachovávali úřední tajemství (tisk 3967/III.).

Okresní výbory školní jsou podle § 10 zákona ze dne 25. května 1868, č. 48 ř. z., v souvislosti s § 1 téhož zákona resp. s § 1 zákona ze dne 9 dubna 1920, čís. 292 Sb. z. a n., orgány státní správy školské a obstarávají úkony vládní. Proto každý člen jmenovaných sborových úřadů bez rozdílu původu svého členství je stejně jako státní úředník se zřetelem k § 101 odst. 2 a k § 102 lit. C trest. zákona zásadně zavázán zachovávati úřední tajemství Tato povinnost nevyplývá jen z úředního postavení jednotlivých členů, ale je dána i rázem úřední působnosti okresního výboru školního, jemuž přísluší rozhodovati o věcech, které se dotýkají nejen veřejných zájmů, nýbrž i soukromých zájmů a práv jednotlivých občanů (rodičů, učitelů).

Výnos presidia zemské školní rady v Praze ze dne 20. listopadu 1922 čís. 6585 pres., kterým byla členům okresních výborů školních připamatována povinnost zachovávati úřední tajemství, nelze tedy vykládati jako pokus, aby zkrácena byla práva členů okresních výborů školních, zvláště když zároveň se v něm pamatuje na to, aby bylo členům umožněno podávati zprávy a informace o věcech, při nichž není třeba úřední mlčelivosti.

Rozhodovati o tom, dovoluje-li zájem služby, aby v některé věci upuštěno bylo od zachování mlčelivosti, může však jen předseda okresního výboru školního, který je podle zákona odpovědný z toho, aby okresní výbor školní při svém jednání šetřil platných předpisů a zájmů řádné služby.

Zemským školním radám jsem uložil, aby předsedové okresních výborů školních při jednání o jednotlivých bodech pořadu některé schůze vždy výslovně označovali, má-li se jednání to pokládati za úředně důvěrné a má-li býti tedy o něm zachováno úřední tajemství.

V Praze dne 6. května 1924

Ministr školství a národní osvěty:

V z.: Dr. Markovič, v. r.

X./4612.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců Kreibicha, Hakena a soudruhů

o odpovědi vlády na interpelaci poslance Koutného a soudr. o přeložení podúředníka Müllera na nátlak klubu agrárních poslanců (tisk 4125).

Vláda trvajíc na svém stanovisku zaujatém v odpovědi z 3. května 1923 odmítá výtku, že obsah této odpovědi jest povrchním neb urážlivým.

Vláda prohlašuje, že jest daleka toho, aby upírala členům Národního shromáždění práva vůči moci výkonně vyhrazená jim ústavou, musí však současně trvati na tom, aby výkon těchto práv nevybočoval z rámce ústavního a nenabyl povahy přímých zásahů do administrativních opatření státních úřadů neb podniků.

V Praze dne 2. června 1924

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

XI./4612.

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Hakena a soudruhů

o studentech emigrantech (tisk 4380).

Všech ruských studentů žijících v ČSR a podporovaných vládou ČSR je 4568, z toho vysokoškolských posluchačů 3403, posluchačů odborných škol (škola železničních techniků, družstevnický institut, automobilnotraktorní kursy) 320, žáků obou ruských gymnasií 845; Ukrajinců je celkem 1608, z toho vysokoškolských posluchačů (česká technika a universita a ukrajinský vys. pedag. ústav) 1506, posluchačů na maturitních kursech 102. Kromě toho podporuje vláda ČSR ještě 605 ruských a ukrajinských posluchačů českých středních a odborných škol.

Instituce v interpelaci vyjmenované fakticky existují. Všichni posluchači vysokých škol mají příslušnou studijní průpravu, tj. ukončili střední školy nebo byli již do vojny posluchači ruských vysokých škol: většina jich přerušila v době světové a občanské války studium na 3 až 6 let, čímž i věk jejich vzrostl a studijní znalost a způsobilost utrpěla - leč to jim nemožno přičítati za vinu už proto, že stejně neblahý úděl stihl i studenty české resp. druhých válečných států. Vliv nedobrovolného přerušení školní návštěvy nejde však tak daleko, aby znemožňoval studentům během krátké doby zopakovati si dříve naučené a přivyknouti si intensivní studijní práci vůbec, čehož nejlepším důkazem jest fakt, že přes 92% studentů plní s úspěchem své studijní povinnosti.

Počátkem školního roku 1922 - 1923 bylo podporováno 1905 ruských studentů, během roku bylo přijato 1181 ruských studentů, během roku bylo vyloučeno 367, koncem školního roku 1922/23 bylo podporováno 2719 studentů, z těch prokázalo plný studijní prospěch 2513 - 92,5%,

obdrželo odklad zkoušky:

Počátkem školního roku 1923/24 bylo

Převážná většina ruských studentů studuje na českých vysokých školách a o těch možno předpokládati, že přijímají za řádné posluchače jen uchazeče plně kvalifikované.

Ostatně udělení studijní podpory je podmíněno předložením studijních dokumentů, na něž je vázán i zápis do vysokých škol českých neb ruských a ukrajinských. Nemá-li studijních dokladů, musí se žadatel podrobiti zkoušce před zvláštní komisí: stejná pravidla platí i pro průkaz znalosti latiny. Gramatické potíže v ruském jazyku byly zjištěny jen u několika ruských Arménů a konstatování neznalosti rodného jazyka radou Svazu ruských akademických organisací se nestalo. Ve schůzi této rady, konané dne 6. října 1923, bylo poukázáno jen, že studenti zapomněli naučenou látku středoškolskou, zejména v historii a matematice, a bylo vysloveno přání obnoviti jejich paměť zřízením opakovacích kursů.

Ponechání studijní podpory závisí od průkazu (koncem každého semestru), že byly úspěšně složeny ty předepsané zkoušky, jež opravňují k osvobození od školního platu: poměrně malý počet studentů vylučovaných pro neúspěšné studium je nejlepším důkazem toho, že se učí dobře. Objektivnost a nepředpojatost přijímacích a vylučovacích komisí je zaručena spolurozhodováním dvou zástupců ministerstva zahraničních věcí. Kromě toho všechna usnesení přijímací a vylučovací komise nabývají platnosti teprve jich potvrzením ministerstvem zahraničních věcí.

Pokud se týče možnosti navrátiti se do vlasti a pokračovati tam ve studiu, nutno uvésti, že jí nepožívají i ruští a ukrajinští studenti, sdružení ve "Svazu studentů občanů RSFSR neb USFSR", kromě toho amnestie ruské sovětové vlády vztahovala se jen na skupiny vojínů, - jichž je mezi studenty málo - kdežto amnestie důstojníků jsou projednávány individuelně a byly již případy, kdy žádaný návrat do Ruska nebyl ruskou sovětskou vládou povolen. Hořejší fakta svědčí, že jediným důvodem dalšího přebývání ruských a ukrajinských studentů v ČSR je snaha po ukončení započatého studia a ne výchova a příprava protivníků nynější vlády v Rusku. Je pravdou, že zde ruští profesoři a studenti žijí na útraty Čsl. státu, leč tvrzení, že se od nich nežádá práce a plnění povinností je mylné.

Je sice pravdou, že určité procento ruských studentů nemá originálů vysvědčení o předchozím studiu a musí svou způsobilost prokázati buďto zkouškou nebo jinými úředními neškolními dokumenty - leč i oni po zapsání na československou vysokou školu skládají zkoušky úspěšně a vylučování z podpor pro neúspěch neb nedbalost nezahrnuje v sobě jen osoby této kategorie, nýbrž postihuje i studenty mající všechny průkazy o předběžném studiu v pořádku. Ostatně neúspěšné studium - jež vzhledem k celkovému počtu studentů je zjevem dosti řídkým - může trvati nejvýše jeden semestr.