Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4322.

Interpelace:

I. posl. dra Lelleyho a súdr. min. spravedlnosti o zneužívaní censury,

II. posl. Skaláka a soudr. min. vnitra o neustálém poškozování dělnického tisku censurou,

III. posl. dra Raddy a druhů min. vnitra, pro věci zahraniční a spravedlnosti o plakátech sletu dolnorakouské sokolské župy v Brně,

IV. posl. dra Lodgmana a druhů předsedovi vlády o změně zákona o dávce z majetku,

V. posl. dra Lodgmana a druhů min. národní obrany, že se majetníkům pozemků sousedících s vojenskou střelnicí v Mostu neplatí smluvená náhrada za potíže v hospodaření na těchto polích,

VI. posl. Schweichharta, Čermaka a druhů min. vnitra o hospodářství žatecké státní tiskárny.

I./4322 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Lelleyho a súdruhov

ministrovi spravedlnosti

o zneužívaní censury.

Štátne zastupiteľstvo v Bratislave zhabalo čís. 36 "Népakaratu" zo dňa 9. septembra pre tento článok:

"Ordálie. Písal: Julius Kaiser.

Úžasné ticho! So zatajeným dechom vyčkáva obecenstvo arény nástup smrti venovaných. V šarlátovej lóži cezara sedí božská Pětka, nadute, avšak i so skrúšeným srdcom. Cirkus tento môže byt za týždeň i súdom božím, bo veď ľud Slovenska a Rusínska svedie boj na život a na smrť. Vedľa šarlátovej lóži je aj lóža moderných Vestálek, - štátotvorných, - s odhodlaním, že palec bez milosrdenstva bude ukazovať k zemi: accipe ferum! Železné dvere razom sa otvoria a vyvalí sa z nich mohutný tábor smrti venovaných. Mlčky pozdvihne sa stotisíc pravíc a už hrmí smerom ku šarlátovej Prahe obvyklý pozdrav: Ave Pětka, morituri vos salutant! (Pozdravená buď Pětka, zdravia ťa smrti venovaní!)

Na ošarpané zástupy chromých chystajú beštie najsamprv svoje hladové zuby. Rozsudok bol krátky: nelze vyhověti. Bojovali ste, boli ste ranení, ste zmrzačení a teraz chcete, aby ste samostatne, v organizáciach spolčení svoje osudy riadili, chcete krčmu, trafiku, zamestnanie, penziu, - hm, a čo si máme počať so sto tisícami slávnych, vlasteneckých legionárov? Nič! Ztraťte sa! Vašim žiadostiam: nelze vyhověti! Tu stoja omdlievajúc a zo stotisíc úst invalidov zaznie ten kráľovský pozdrav: Ave Pětka, morituri vos salutant!

Nasleduje veľa tisíc otrhaných ľudí s baťohami, ženami i deťmi. Tento zástup vysťahovalcov by pospiechal, avšak má zpútané nohy vysťahovaleckým číslom indexovým. Dotiaľ, kým sa a neztratia do vyhnanstva z ich oslobodenej vlasti s vandrovnou palicou a žobráckou kapsou, aj s ich vyschlých rtov udýchane vyznieva pozdrav: Ave Pětka, morituri vos salutant!

Strakatý zástup žene sa dvorom arény. Starí i mladí, mužovia i ženy napospol. Ich vyschlé tváre, našedivelé vlasy, zhrbené drieky, trasúce svaly svedčia tomu, že boly na nich všetky kumšty mučierne vyzkúšané. Každý tríme v rukách to "nelze vyhověti". Z ich tvárí kričia všetky muká od päť rokov utrpené, avšak ich zrak utkvieva tam, kde stojí socha spravedlnosti. To je ich pevnosť a zároveň zbraň. Je to fanatická skupina prepustených verejných zamestnancov, ktorá nedovedie, ani nechce chopiť sa vandrovnej palici, vzdoruje svojim mučiteľom a už sa chystá k urne: fiat iusticia! Oproti žilinskému rozsudku smrti stojí janovský oslobodzujúci rozsudok a pravdu milovný súd. Päť rokov utrpenia, korenené olupovaním o práva je zlým poradcom a odhodlaná, nezlomná vôľa urobí boj veľmi tuhým. Ač vedia, že palec Vestaliny nebude ukazovať milosť k nebesám, ale k zemi a zase len odznie krutou jednotvárnosťou to: recipe ferrum, avšak predsa sú výhľady na víťazstvo, bo veď je ich veľa, priveľa a ich fanatizmus je nákazlivý! Vzdorovito, pyšne a smelo hrmí pozdrav proti pražskej Pětke v šarlát odetej: Ave Pětka, morituri vos salutant!

Tiež malý a veľký priemysel Slovenska a Rusínska vtiahne na kolbište arény. Vie, že tu ide o bytie a nebytie, je odkázaný len na vlastnú silu, bude preto bojovať urputne, ruka v ruke; jeho dvojostria zbraň, sebazachovanie a láska k hrude dnes však už nestačí k obrane. Či bolo treba v záujme českého priemyslu obetovať slovenský a rusínsky? Či nebolo dosť ho zdecimovať, musel byť zničený? Rozsah výroby nevadí, znemožnenie výroby a zpútanie vývozu je osudnou chybou, bo priemysel chce byť živý aj tu a beda tomu, kto úskoprse chce vykŕmiť jednoho na mŕtvole druhého. Chcete našu mienku, náš rozsudok? Dobre, dáme vám ho! A zahučí vzdorovitý pozdrav: Ave Pětka, morituri vos salutant!

Ihneď po nich vyrojí sa obchod. On uvádza v obeh ovocie mozolovej práce. Aj zástup obchodníkov je na smrť odsúdený, bo z čoho by tučnely banky? Všetko u nich sa musí kupovať od salámu až po pomaranč. Všetko u nich sa musí kupovať, dovozné a vývozné povolenie len ony dostávajú. Stačí, platí-li obchodník iba dane, obracia tovar v úzkom kruhu, bo veď smotanu už sobraly banky. České banky zaoberajú sa všetkým, len svojimi vecami nie. Na 10 - 20% dajú aj peniaze, aby, až bude dlžník v úzkych, zatrepaly nad ním na bubon; je to metoda, ktorú až i hlavné mesto ochutnalo. Tento monopol je orteľom smrti nad autochtonným obchodníctvom a teraz pred voľbami aj títo k smrti odsúdení zdravia ta tam na hor, ty šarlátová lóža: Ave Pětka, morituri vos salutant!

Krvavá je arena, a vzduch je ťažký od zápachu mŕtvol. Vratá sa zas otvárajú a do areny hrnie sa nesmierny zástup poľných hospodárov.

Proskribovaní sú i títo neodvislí, prvotný výrobci. Na nespočetné druhy dane a keď už im pustili žilou rôznymi maximáciami a kontingentáciami, prišla rana z milosti: dávka z majetku, otrávená dávkou z prírastku na majetku: Accipe ferrum!

Čuli ste už horu, keď sa pred víchrom na prvý vetrík ozve? Obrovité stromy šeptajú si výstražne: "Pozor! Somknime sa! Ide víchor!" Prichádza víchor s ohnivým bičom, so strašným svojim rachotom. Tu prevalí sa z koreňa jeden driečny stoletý strom, tam zase iný húževnatý obor prelomí sa v drieku strašlivým treskotom. Druhovia jeho však nežne prikryjú, a pečlive chránia nový dorost, zrodený, živený, vyvinovaný a ošetrovaný matkou zemou. Na túto pôdu prvotnou silou nadanú chcú svoju chamtivú ruku položiť nehodní cudzinci, a prvotné obyvateľstvo nech zhynie. Božská podívaná je na vlastných synov matky zeme s vlasmi od potu svislými, avšak bez stesku na rtoch, a úžasný, ako bojovný poplach je ich pozdrav, od ktorého strachom ustrne srdce hriešnika: Ave Pětka, morituri vos salutant!.

Maďarov ľvom! - odznie kruto nový poveľ. Na čepeli šable má odveké heslo: "Neubližuj Maďarovi!" Ľvi a hieny zatínajú zuby a obchádzajú ho: je to tvrdé sústo. Stanú vedľa seba a ruku v ruke očakávajú útok, odhodlaní, že svoje životy draho predajú. Není tu zbabelcov, taký ledajaký Csánki nepadá na váhu. Dôstojne, vážne, avšak nezlomnou vôľou hrmí veta: Ave Pětka, morituri vos salutant!

Slováci, Nemci? Títo sú odvekí neprátelia, tamtí bratia. Nieto smilovanie pre žiadneho: prečo neide tento do Nemecka, tu sme my páni; a tamten prečo bol taký blázon, že nás hosantou privítal pri prevrate. Prví sme my, a potom dlho ešte my, a až už všetci štátotvorní budú uspokojení, až potom snáď eventuelne, výnimočne môže prísť - iný. Dotiaľ však, - poneváč je veľa Eskimákov a málo tuleňov: - recipe ferrum! A vznáša, - temne a hrozebne vznáša sa pozdrav: Ave Pětka, morituri vos salutant!

Kto zbýva ešte? Koho majú ešte rozsápať hladové beštie? Tu je ešte prvotná sila národa: to je robotník. Je to jasné: v úradoch ho nestrpia, po priemyslu, obchodu a zemedelstve tančí kostlivec svoj smrtonosný tanec, a tak jeho pracovná sila je zbytočná: importujú si robotníka z Prahy, z Brna, a ten tunajší - nech ide do areny, žrádlom pre beštie, nech sa páni pobavia. Aby však nestala sa nejaká galiba, bo veď je tých robotníkov priveľa, bolo treba postarať sa o narkotický prostriedok a to je podporu v nezamestnanosti. Túto platia v podobe daní súdruhovia, ktorí ešte pracujú. Dnes už i ten posledný robotník vie, že jeho záujem je totožný so záujmom zamestnávateľa. Jedni sú venovaní smrti a ti ostatní už zomierajú. Podstúpia posledný boj a chraplavým hlasom zdravia ťa, o slávna Pětka, za tie tvoje splnené sľuby: Ave Pětka, morituri vos salutant!

Duchovenstvo kongrue pozbavené, učitelia; učiteľky a penzisti, ti všetci ťa zdravia, a hľa nielen morituri - smrti venovaní, - lež aj mortui - zomrelí spievajú ten kráľovský pozdrav.

Sochy, pamätne stĺpy, vdovy, siroty, mená miest a ulíc a nedozierny zástup zponížených, ošialených a rozbitých velikánov a rumy ich prác na Slovensku vznášajú k nebesám ten pozdrav, volajúci pred súd boží: Ave Pětka, atqae mortui vos salutant!

Nemé ticho.

Vietor siali, bude víchor.

Zástupy smrti venovaných vydajú heslo

autonomia.

In hoc signo vinces! To je ten život, ktorý dáva silu zocelenú citom spolupatričnosti. Jediný tábor, jedným srdcom a dušou prikročí za týždeň k urne a k Prahe bude sa vznášať výstraha v strašnom pozdravení:

"Ave Pětka, morituri vos hodie salutant!"

To isté štátne zastupiteľstvo zhabalo plakát Krajinskej kresťansko-sociálnej strany tohoto obsahu:

"Našim bratom Maďarom!

Naše slová platia bez rozdielu každému nášmu kresťanskému bratovi, ktorého žehná a na kline nosí táto zem od praotcov zdedená, v ktorej naši rodičia odpočívajú. Prosíme vás, abyste vaše deti pri láske k práci aj k modlitbe a úteche vychovali v týchto dňoch umučenia nášho národa, bo budúcnosť patrí mládeži a ona je výkvet nášho národa, ktorá ešte vie sa radovať. S našich tvárí práve tak ako s vašich dlholetý víchor a nesmierné starosti už smietly radostnú náladu. Preto otvorte srdcia slovu nášmu. Pekne a zo srdca prehovoríme k vám v mene dvatisícletej lásky Kristovej:

Maďari, bratia!

Predo dverami sú už obecné, okresné a župné voľby. Po voľbách poslancov, v r. 1920 môže teraz maďarský ľud prejaviť svoju mienku o dnešnom vládnom režime, či je s ním spokojný a či nie.

Maďari a Nemci v Československej republike spolu s bratmi Slovákmi, s ktorými už od tisíc rokov spolu žijú dostali sa následkom známej vládnej politiky na okraj záhuby.

Gazda v potu tváre márne pracuje, bo čo produkuje, to ani na dane nestačí.

Naša priemyselná trieda, nemajúc práce, zahynula.

Náš obchod stagnuje. Naši bratia, priemyselní a zemedelskí robotníci ťažko si zarobia v dobe hlavných prác ten kúsok chleba, a čo bude v zime; to Boh sám vie.

Naša inteligencia z blahovôle vlády už od päť rokov v biede sa ocíta a nebudú-li zmenené pomery, nemá ani nádeje na zlepšenie svojho osudu.

V minulých piatich rokoch boli sme v utrpení s vami a očakávali sme deň, ktorý sme vám sľubovali: "na vás záleží, aby ste pozmenili vaše beznádejné položenie, až príde deň volieb."

Tento deň je tu. Dňa 16. septembra volíte obecnú správu a 30. septembra župné zastupiteľstvo a okresný výbor. Ak na Slovensku kresťanský smer zvíťazí, vtedy vláda padne a budú nové voľby poslanecké, ktoré prinesú odvekému obyvateľstvu blahobyt a slobodu. Necháte-li sa však zbalamutiť prázdnymi sľuby, ako istá časť maďarských robotníkov pred štyrmi roky, bude vláda sledovať svoju politiku i naďalej a uloží vám ešte viac a ešte väčšie bremená, aby vašu odvekú zem a vaše domy priviedla na bubon a do nich cudzincov nasadila. A tebe, bratku, zostane žobrácka kapsa.

Ak chceš poslúžiť tvojmu dobrému osudu a blahu tvojich dietok, budeš v obecných, okresných a župných voľbách na kandidátov kresťansko-sociálnej strany hlasovať.

S bratským pozdravením:

Správa Krajinskej kresťansko-socialistickej strany".

Keďže ani prvý ani druhý tlačový produkt neobsahuje trestného činu, ani žiadnemu platnému zákonu neodporuje, pýtame sa pána ministra:

a) či je ochotný sdeliť, na jakom právnom podklade a s poukazom na prekročenie ktorého zákona zhabalo štátne zastupiteľstvo tieto dve tlačivá?

b) či je ochotný zaviesť vyšetrovania pre tento svojvoľný a žiadnym zákonom neodôvodnený postup štát. zastupiteľstva a či je ochotný vinníkov prísne potrestať?

V Prahe, dňa 15. septembra 1923.

Dr. Lelley,

Szentiványi, Füssy, Křepek, Zierhut, dr. Spina, Böllmann, Röttel, Pittinger, S. Mayer, Schubert, dr. Körmendy-Ékes, Palkovich, Böhr, dr. Jabloniczky, Schälzky, dr. W. Feierfeil, dr. Petersika, Scharnagl, Bobek, Kaiser.

II./4322.

Interpelace

poslance Skaláka a soudr.

ministrovi vnitra

o neustálém poškozování dělnického tisku censurou.

Denně se opakující konfiskace ústředního deníku komunistické strany v Československu "Rudé Právo" v Praze nutí nás opětně předložiti několik ukázek tohoto zbytečného a marného jednání, jehož jediným výsledkem může býti pobouření širokých mas pracujícího lidu.

V "Rudém Právu" ze dne 16. září t. r. č. 216 bylo konfiskováno:

... souhlasí-li s tím, aby stát ovládán byl bankovními piráty a klikami politických pletichářů, kteří vládnou zde úplně absolutisticky a protilidově; souhlasí-li s tím, aby udržován byl ke škodě veliké většiny obyvatelstva kapitalistický režim, z něhož plyne lak nezaměstnanost, tak existenční nejistota dělnictva, zaměstnanectva, gážistů i středního stavu, režim, kterým obsahuje v sobě trvalé nebezpečí vílek, a režim, z něhož vyrůstá nejodpornější bahno korupce, štrébrovství, defraudací, bankovních krachů, lichvy a kořistnictví všeho druhu.

Nad tímto režimem pronese dnes voličstvo svůj soud. Kdo odevzdá své hlasy pro kteroukoli koaliční stranu, projeví tím souhlas se všemi plody tohoto režimu, i s násilnickými a korupčními metodami, jimiž se udržuje při životě. Projeví tím souhlas i s tím, že koaliční vláda staví se v bojích dělnických na stranu kapitalistů, ..., že všechnu tíhu daní převaluje na dělnictvo, malorolnictvo a maloživnostnictvo, že na ochranu svých držav proti nespokojenému lidu rozmnožuje na účet obyvatelstva četnictvo, vojsko, policii, špicly, vydržuje nejproskribovanější rakouské konfidenty druhu Klímova, že podporuje klerikální agitátory na farách, slovem, kdo odevzdá své hlasy koaličním stranám, schválí tím všecko to, co denně odsuzuje a proklíná, a schválí tím i to, že ani jediný z předvolebních slibů z minulých voleb nebyl splněn.

V "Rudém Právu" ze dne 19. září č. 219 zabaveno:

Panama České banky vykoupena smrti.

President České banky, velkoobchodník Bohuslav Rosenkranc skončil sebevraždou.

Rašínovu náhlou deflační politiku zaplatil smrtí známý pražský velkoobchodník Boh. Rosenkranc, který byl do poslední chvíle presidentem "České banky" a nesčetných správních rad. Na finanční krisi v "České bance" nese sice velkou vinu, ne však úplnou. Krise všech malých a středních bank byla zaviněna deflační politikou, zasáhnuvší do hospodářského a finančního života v Československu příliš náhle. Banky nebyly zavčas informovány o chystaném obratu na trhu devisovém a nemohly, jsouce angažovány značně na domácím průmyslu a obchodu, se tak rychle přeorientovat, jako presidium koncernu Živnobanky, jež samo finanční naši politiku - řídilo a vedlo. Koncern Živnobanky nebyl sice bez účasti na průmyslu, ale jeho plynné reservy kapitálové mohly snadno krýti ztráty, povstalé účastí na podnicích produktivních, anebo komerciálních. Finance "České banky" byly Rašínovou politikou úplně demolovány. Ztráty šly do set milionů! Činěny pokusy se záchranou České banky, ale průtahy otřásly nervy i tělesně zdravého presidenta Rosenkrance. 100 milionová sanační operace bankovního úřadu přichází pozdě... Česká banka sice zachráněna, ale její vůdce padl na bojišti finanční politiky. A vůdce velmi vlivný, který vzrostl na významného finančníka velmi rychlým tempem. President Rosenkranc začal svou praksi v proslulém koloniálním závodě Řivnáčově a roku 1893 založil si vlastní obchod. Pozvedl jej mezi největší pražské závody. V měšťácké pražské, vlastenecké společnosti hrál velkou roli. Byl též členem prvního Národního shromáždění. V národnědemokratické straně objeví se trhlina. Její heslo "šetři a pracuj" činí vlastní politikou absurdní. Přináší rozvrat nejen do hospodářského, ale do soukromého života. Smrt Rosenkrancova je také jejím dílem.

V "Rudém Právu" dne 21. října 1923 č. 247 zabaveno v úvodníku:

Naše heslo je: Vše pro vítězství německé revoluce, jímž bude také v Československu zničena moc kapitálu, dnes tak těžce doléhajícího na dělníky, malorolníky a celý střední stav.

Nechť žije německá revoluce!

Nechť žije mezinárodní revoluční solidarita proletariátu!

Nechť žije vláda dělníků a rolníků v Československu!

Dále v článku "Sbratření československého a francouzského proletariátu" toto:

My, revoluční dělníci Československa, celé střední Evropy, chceme ve shodě s vámi bojovati proti francouzské reakci. Naším bitevním heslem bude: Pryč se spolkem s Francií Poincarého a Focha, pryč s Francií majitelů hutí, neboť tato Francie není Francií Velké Revoluce. Je to Francie malého Napoleona a Cavalgnaca, Francií Thiersovou a Galiffetovou.

Chceme spojení s Francií Velké Revoluce a prohlášení lidských práv, s Francií červencovou a únorovou, s Francií Komuny! To znamená spojení s Francií dělnickou, neboť dělnicí jsou jedinými dědici všech revolucí. Ve shodě s touto Francií, ve shodě s vámi, francouzští dělníci, chceme bojovati pro vítězství německé revoluce a tak připravovati vítězství proletářské revoluce v celé Evropě.

Pryč s dohodou československých a francouzských kapitalistů! Ať žije spojek francouzských a československých dělníků! Ať žije německá revoluce!"

Ve "Večerníku Rudého Práva" ze dne 23. října 1923 č. 241 konfiskováno:

Železničáři moskevského ředitelství

adresují dopravním dělníkům ostatních zemí výzvu, v níž se praví:

V nynější těžké chvíli největšího nebezpečí pro miliony proletářů jsou energický boj a jednota a semknutost všech odborových organisací ne již otázkami abstraktní myšlenky solidarity, nýbrž zde se jedná o život a smrt veškerého proletariátu. Železničáři tvoří nejdůležitější předvoj mezinárodního dělnického hnutí. Jejich jednoty jest dnes více než kdy jindy potřebí. Ještě nikdy neprojevil se mezinárodní ráz třídního boje tak zjevně, jako v nynější chvíli. Ještě nikdy nebylo spojení všech částí proletariátu tak důležitým příkazem hodiny jako nyní. Železniční proletariát může hráti rozhodčí roli. Mezinárodní jednotná fronta dopraveních dělníků může celou dělnou třídu postaviti do jedné řady. Konference zástupců okresních místních výborů a důvěrníků - 2000 zástupců 80.000 železničářů moskevského ředitelství železničního - pranýřuje s rozhořčením stanovisko pravého křídla mezinárodní dopravení Federace, která berlínskou úmluvu vyhodila do povětří. Konference volá všechny železničáře světa do jednotné fronty k povalení diktatury buržoasie. Konference obrací se na všechny bratrské organisace Francie, Anglie, Československa, Polska, Jugoslavie, Rumunska a Italie a všech zemi s výzvou, aby vlastní buržoasii nedovolily zardousiti německou revoluci, neboť odpovědnost všech dělníků světa vůči německé revoluci jest ohromná. Po zardoušení německé revoluce došlo by ke zdolání ruské revoluce. Pak by fašistický teror měl volnou ruku, aby dělnické hnuti všech zemí vrhl o několik desítiletí zpět. Obrana německé revoluce jest pro dělníky každé země současně sebeobranou. Proto musí dělníci všech zemí míti pohotově všechny své organisace, aby bojujícímu proletariátu Německa poskytly neobmezenou pomoc. Dělná třída chce mír. Je to jediná třída.

V "Rudém Právu" ze dne 24. října 1923 č. 249 zabaveno:

"Avšak i vy musíte nám dáti jasnou odpovědi Můžeme počítati na vaši pomoc v našem bojí na život a na smrt? Ano nebo ne?

Vy nám musíte dáti jasnou odpověď. Musíte nám dáti odpověď poctivou a upřímnou. A nejen nám dělníkům Poruří, milionům německých proletářů, kteří jsou tlačeni do revoluce bídou a potlačování. Nebol, francouzští a českoslovenští soudruzi, vše závisí v příštích týdnech od vašeho ano nebo ne." V dalším vyličuje útrapy a strašné svízele porurských dělníků, o nichž jsme v našem listě referovali. Rurský dělník se obává, že Polsko a Československo jsou připraveny táhnouti proti revolučnímu Německu. Francouzští důstojníci již dres postupují v jedné frontě s magnáty německého těžkého průmyslu. Jest si vědom všech vnitřních i zahraničních nebezpečí, které německou dělnickou třídu čekají, a praví:

"Avšak i my přes to vše jsme se jíž rozhodli. Budeme bojovat všemi prostředky do posledního dechu.

Raději smrt, než otroctví!

Strasemannovy generálové provokují. Chtějí rudým setninám Saska a Durinska vyrvati zbraně. Jak jsem již řekl, bude to boj na život a na smrt. Dělníci, co učiníte vy sami od sebe? Budou nám stříleti do zad francouzští a českoslovenští dělnici a sedláci, oblečení ve vojenské uniformy? Vezmete vaše generály za paže volajíce na ně: "Ruce pryč! Nedotýkejte se německé revoluce!"... My vás zapřísaháme! Dejte nám odpověď! Mužové a ženy, které hlad a bída vyhání nyní do ulic, nechtějí nic jiného, nežli zajistiti si právo na život. Chtějí mír! My víme, že kapitalisté všech zemí ve svých listech nás špiní a pokouší se poštvati proti nám veřejné mínění. Budou lháti vojákům, aby je přiměli, aby na nás stříleli. Nenávist proti sovětskému Německu bude ještě větší, nežli je nenávist proti sovětskému Rusku. Důvěřujte nám. Německý proletariát zničí racionalisty, odstraní monarchisty. S proletářským Německem dělníci, úředníci a sedláci, čeští i francouzští, budou žíti v míru. Jedině sovětské Německo může zaplatiti reparace, které zločinní viníci císařství a nepoctiví představitelé německé buržoasní republiky nechtěli platiti. My, němečtí dělníci, nenávidíme válku! My chceme smír! Chcete se s námi spojiti proti válce? Přijmete ruku, kterou k vám vztahují vaši němečtí bratři?

V "Rudém Právu" ze dne 4. listopadu 1923 č. 259 konfiskováno:

Dr. Baxa se rozmýšlí. Podivnou zprávu přinášejí dnešní "Československé noviny" o České bance. Jejím presidentem má se stát prý pražský primátor dr. Baxa, dosavadní člen správní rady. To by nebylo ještě nic divného, neboť mohou-li býti ostatní koaliční korytkáři členy a presidenty správcích rad výnosných akciových podniků a bank, proč by jím nemohl být také pražský starosta, když má k tomu všecky vlohy. Ale pozoruhodná je právě druhá část této zprávy. Dr. Baxa prý si vyžádal čas na rozmyšlení a hledí si zajistiti jednak souhlas vlády a na druhé straně i podporu ministerstva financí a Bankovního úřadu, bez jichž podpory není opravdová a skutečná sanace možna. To znamená, česky řečeno, že Česká banka bude prodělávati těžkou finanční krisi. Nebol proč by se její nastávající president staral n sanaci a proč by si zajišťoval podporu ministerstva financí i Bankovního úřadu, kdyby Česká banka nebyla v úzkých a sanace nepotřebovala? - Československé bankovnictví je dnes věcí širší veřejnosti naprosto nedostupnou. Jen několik největších bankovních maklérů drží nitky tohoto tajemného kšeftaření ve svých rukou a nikdo se nedozví, jaký je skutečný stav té či oné banky, jaké dělá obchody a transakce, jaká je její bilance a čistý zisk. Každá banka má dvojí účetnictví, jedno tajné a jedno, sloužící jako pláštík před nahodilou revisí Bankovního úřadu nebo širší komise akcionářů, ale opravdové bankovní obchody dělí se jen v úzkém kroužku zasvěcenců. Proto, když se některá banka rozhoupe tak, že už se nedá udržet, dozvědí se to její vkladatelé a jinak v jejich obchodech zúčastněné osoby teprve, když je po všem a když banka praskne. Citovaná zpráva "Československých Novin" zní proto velmi podezřele. Doposud československá veřejnost věděla jen o krachu pěti bank, z nichž tři byly české: Moravskoslezská, Bohemia a Pozemková banka, jedna slovenská: Hlinkova Ludová banka v Ružomberku a jedna německá: Deutsche Bank v Liberci. Není třeba podotýkati, že na sanaci tří prvých bank vláda a ministerstvo financí věnovaly stamilionové obnosy, které mají sloužiti alespoň k částečnému zabezpečení vkladatelů. Ale nikdo nevěděl, že také jiné banky jsou v takovém stavu, že se musí ucházeti o vládní sanaci. Až teprve teď, v souvislosti s volbou nového presidenta, se překvapená československá veřejnost dovídá, že také Česká banka, která je jednou z nevětších bank pražských, potřebuje sanaci a že si ji zajišťuje nejen u vlády, ministerstva financí a Bankovního úřadu, ale také u města Prahy, nabízejíc místo presidentské pražskému primátorovi. Bule záhodno, aby při projednávání rozpočtu na rok 1924 byl ministr financí Bečka donucen vysvětlili nejen tento případ, ale aby byl nucen dáti také podrobné vysvětlení o stavu baru jiných, resp. o sanační akci a obnosu, věnovaném ze státní pokladny na udržení zkrachovaných bank. (Čkk.)

Ptáme se pana ministra:

1. Jest mu naprosto lhostejno smýšlení dvoutřetinové většiny všeho obyvatelstva této republiky, pobouření celé dělnické veřejnosti?

2. Odhodlá se konečně jednou pan ministr k ráznému zákroku proti zbytečnému poškozování dělnického majetku?

V Praze dne 13, listopadu 1923.

Skalák,

Blažek, Teska, dr. Šmeral, J. Kříž, Houser, Malá, Krejčí, Kreibich, Tausik, Koutný, Bubník, Toužil, Kunst, Kučera, Darula, Mikulíček, Merta, Nagy, Burian, Haken, Warmbrunn, Rouček, Svetlik.

III./4322 (překlad).

Interpelace

poslance dra Raddy a druhů

ministrům vnitra, pro věci zahraniční a spravedlnosti

o plakátech sletu dolnorakouské sokolské župy v Brně.

Za příčinou sletu dolnorakouské župy sokolské v Brně dne 30. června a 1. července 1923 byly v Brně rozšiřovány velké plakáty, jež slet oznamovaly. Na plakátech jest nahoře pohled na Brno, pod ním sokol s rozepjatými křídly. Sokol drží v drápech sokolský odznak ozdobený stuhami. Od sokola vycházejí mračna, která se níže zhušťuji k veliké bouři, k "hromu a peklu", jež se snáší nad Vídní, která jest na obraze úplně zřetelná. Fotografii plakátu přikládáme.

Slova "hrom o peklo"; jež jsou sama sebou štváčskou písní proti Němcům, jsou na obraze ilustrována tak surově a štváčsky, že to snižuje vážnost republiky, vybízí k nenávisti proti německému národu a jest schopno ohroziti mezinárodní styky republiky.

Kdežto politické úřady a státní zastupitelstva ihned zabavují, když jednou Němci nevinně chtěli veřejně projeviti svoje Němectví, zde se nenalezla žádná policie a žádný státní zástupce, jenž by byl vystoupil proti rozšiřování tohoto pobuřujícího plakátu.

Tážeme se pánů ministrů:

1. Jak ospravedlníte, že tento plakát mohl býti bez překážky rozšiřován?

2. Jak ospravedlníte, že úřady strpěly, aby cizozemský spolek v Československé republice štval proti vlastnímu státu a jeho obyvatelstvu?

3. Shoduje se toto trpění s mezinárodními styky s Rakouskem nebo nepříčí se výslovně mezistátním smlouvám s tímto státem?

4. Co zamýšlíte učiniti, abyste německému lidu v rakouském státě dal dostiučinění za tuto urážku?

V Praze dne 14. října 1923.

Dr. Radda,

dr. Lodgman, Kraus, dr. Brunar, dr. Schollich, Matzner, Bobek, inž. Jung, Schälzky, dr. W. Feierfreil, dr. Medinger, J. Mayer, inž. Kallina, Pittinger, Böhr, dr. E. Feyerfeil, Patzel, dr. Lehnert, Schubert, dr. Spina, Wenzel, Simm, dr. Keibl.

IV.14322 (překlad).

Interpelace

poslance dra R. Lodgmana a druhů

předsedovi vlády

o změně zákona o dávce z majetku,

Vláda podala kdysi návrh zákona na změnu nynější dávky z přírůstku na majetku. O tomto návrhu mělo se již také jednati v rozpočtovém výboru, k poradě však nedošlo; protože sociálně-demokratičtí členové výbor opustili a učinili jej nezpůsobilým usnášeti se. Podle časopiseckých zprav požaduje prý sociálně-demokratická strana junctim mezi tímto zákonem a sociálním pojištěním.

Tážeme se vlády:

Je tato zpráva správná a hájí vláda rovněž stanovisko junctimu mezi oběma návrhy zákona?

V Praze dne 28. listopadu 1923.

Dr. Lodgman,

dr. Brunar, inž. Kallina, dr. Keibl, dr. Radda, Matzner, Füssy, dr. Körmendy-Ékes, Palkovich, dr. Medinger, Wenzel, dr. Lelley, Simm, Patzel, Knirsch, inž. Jung, dr. Jabloniczky, dr. Lehnert, Kraus, dr. Schollich, dr. E. Feyerfeil.

V./4322 (překlad).

Interpelace

poslance dra R. Lodgmana a druhů

ministrovi národní obrany,

že se majetníkům pozemků sousedících s vojenskou střelnicí v Mostu neplatí smluvená náhrada za potíže v hospodaření na těchto polích.

Až do konce roku 1918 platila posádka majetníkům pozemků sousedících s mosteckou vojenskou střelnicí podle smlouvy mezi vojenskou správou a těmito sousedy 19 Kč za 1 ha za potíže v hospodaření na těchto polích.

Od této doby se více tyto částky nevyplácejí. Na několikeré naléhání se podařilo těmto sousedům, vlastně městu Mostu, které převzalo na přání všech sousedů zastupitelství, dosíci dne 28. března 1923 komise, která se konala za předsednictví politického úřadu.

Při této komisi byly nároky sousedů zjištěny, požadavky od roku 1918 zásadně uznány, a také připuštěno, že by pro změněné hospodářské poměry a poněvadž se vojenské střelnice užívá častěji než dřív, mohlo dojíti ke zvýšení sazeb náhrady.

Konečné rozhodnutí o tom má však vynésti ministerstvo národní obrany.

Přes to, že od této komise uplynulo již 8 měsíců, vyřízení ještě nedošlo.

Podepsaní se táží:

Zamýšlí pan ministr naříditi, aby tato věc byla co nejrychleji vyřízena?

V Praze dne 29. listopadu 1923.

Dr. Lodgman,

dr. Brunar, dr. Lelley, dr. Keibl, Palkovich, dr. Körmendy-Ékes, inž. Kallina, dr. W. Feierfeil, dr. Schollich, Patzel, Wenzel, dr. Medinger, Knirsch, inž. Jung, Simm, dr. Radda, Matzner, dr. Lehnert, Kraus, Füssy, dr. Jabloniczky.

VI./322 (překlad).

Interpelace

poslanců Schweichharta, Čermáka a druhů

ministrovi vnitra

o hospodářství žatecké státní tiskárny.

Postavení knihtiskařské živnosti v republice nelze naprosto označiti za příznivé. Nikoliv na posledním místě zdražením nejdůležitějších surovin, především papíru, jež bylo způsobeno vysokými státními daněmi. Zvláště časopisectví jest v úpadku. Velice málo časopisů se může za dnešních mimořádně těžkých hospodářských poměrů udržeti nad vodou.

Za těchto okolností dlužno se dvojnásobně diviti, že žatecká státní tiskárna se zřetelem na ceny novin, jež tiskne, jakož i se zřetelem na nabídku, kterou učinila na tisk novin, vykazuje hospodaření, jež vylučuje rozpočet vycházející z hospodářských zásad. Uvedená státní tiskárna technicky pořizuje tyto časopisy: "Deutsche Morgenzeitung", "Deutsche Abendzeitung" v Žatci, "Komotauer Tagblatt" v Chomutově, "Karlsbader Tagespost" v Karlových Varech, "Neue Woche" v Žatci, "Podersamer Zeitung" v Podbořanech a "Postelberger Zeitung" v Postoloprtech.

Jakým pochybným politickým účelům tyto noviny slouží, jest známo. Ceny těchto novin jsou tak nízké, že zřejmě jest úplně nemožno uhraditi výrobních nákladů. Tak stojí na př. měsíčně denně vycházející časopis "Deutsche Arbeiter - Zeitung", "Organ der deutschen Arbeiter des Geistes und der Band", jen 5 Kč, kdežto jiné časopisy musejí žádati 14 až 16 Kč předplatného měsíčně. Jednotlivé číslo tohoto zvláštního dělnického časopisu stojí ve všech prodejnách nyní 30 haléřů, jiné časopisy stojí 60 až 80 haléřů. Ačkoliv při tisku tak zvaných stejných časopisů s různými hlavičkami mohou býti výrobní výdaje sníženy, jest to přec v takové míře úplně nemožno. Jest na bíledni, že žatecká státní tiskárna proti soukromým a tiskárnám stran všeho druhu provádí zcela neslýchanou nekalou soutěž na útraty veškerého obyvatelstva. To vysvítá nepopíratelně také z toho, že při nabídkách na tisk soukromých časopisů požaduje neuvěřitelně směšné ceny. Žatecká státní tiskárna žádala v určitém případě (Allgemeine Musikerzeitung v Ústí nad Labem) za tisk 16 haléřů za výtisk, kdež to soukromé tiskárny musily žádati 34 haléřů, aby jen stěží vystačily.

Takové hospodářství zmíněné státní tiskárny, příčící se vší odborné kalkulaci, jest ve zcela příkrém rozporu s úmyslem vlády, aby státní podniky, na př. železnice byly spravovány podle čistě hospodářských a obchodních zásad. Přihlížejíce k tomuto úmyslu a poukazujíce výslovně na značné poškozování knihtiskařské živnosti zmíněnou státní tiskárnou táží se podepsaní pana ministra vnitra:

1. Ví pan ministr o poměrech zde vylíčených?

2. Jaké státní subvence se udílejí uvedené žatecké tiskárně, které by jí snad umožnily vydávati výše uvedené časopisy hluboko pod výrobními cenami?

3. Z jakého titulu rozpočtového jsou povolovány tyto případné státní subvence a co zamýšlí pan ministr vydáváním těchto časopisů?

V Praze dne 22. listopadu 1923.

Schweichhart, Čermak,

Schuster, Leibl, dr. Holitscher, Hackenberg, Pohl, Hirsch, Grünzner, Hillebrand, Schäfer, Uhl, Hausmann, Deutsch, Heeger, Beutel, Palme, Roscher, Kirpal, Dietl, dr. Haas.