IX./3780 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra. Feierfeila, Simma; dra Kafky a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o přijímání školních dítek do německých menšinových škol.
Podle oznámeni, jež jsme dostali, obdrželi správcové německých menšinových škol výnosy ministerstva školství a národní osvěty tohoto obsahu:
ťVaše škola jako menšinová škola byla zřízena a jest vydržována jen pro dítky oněch rodičů, kteří se přihlásili za příslušníky německé národní menšiny. Nařizuji tedy správě školy, aby na počátku školního roku 1922123 přijímala do školy jen dítky nesporně německé národnosti. Za " přesné dodržení této zásady jest mi osobně odpovědný pan správce školy.Ť
Podle zprávy státního statistického úřadu z roku 1921 č. 6 navštěvovalo české menšinové školy na počátku školního roku 1920121 921 německých školních dětí.
Poněvadž také české menšinové školy byly zřízeny jako školy menšinové a jsou vydržovány jen pro dítky oněch rodičů, kteří se přihlásili jako příslušníci české národní menšiny, vyžaduje národní rovnoprávnost a stejné nakládání s menšinovými školami obou vyučovacích jazyků, aby i dítkám německých rodičů byla zakázána návštěva českých menšinových škol.
Tážeme se tedy pana ministra školství a národní osvěty, zdali byl vydán analogický výnos také správcům českých menšinových škol v německém jazykovém území, a bylo-li jim také uloženo pod osobní odpovědností dodržování této zásady, a je-li pan ministr ochoten, jestliže se to snad nestalo, neprodleně vydati výnos správcům těchto škol a zakázati také návštěvu českých menšinových škol německými dětmi?
V Praze dne 26. června 1922.
Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Felerfeil, Simm, dr. Kafka, inž. Kallina, dr. Lodgman, Matzner, Patzel, dr. Spina, Schubert, Windirsch, Heller, Böllmann, Kostka, Röttel, dr. Hanreich, Křepek, Böhr, Kraus, dr. Keibl, Wenzel.
X./3780 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o zabrání mateřské školy v Hradci-Podolí.
V Hradci-Podolí byly pro německou školu nejprve zabrány místnosti v prádelně patřící knížeti Lichnowskému. Tato místnost byla však obsazena vojskem a přes všechny pokusy nebylo možno ji uvolniti. Na to zabralo ministerstvo budovu německé mateřské školy k umístění německé školy, zajisté s tím úmyslem, aby alespoň jeden z těchto německých ústavů zničilo. Tuto mateřskou školu vydržoval spolek ťNordmarkŤ a po rozluštění tohoto spolku přešla v majetek Německého kulturního svazu. Změna vydržovatele mateřské školy bila řádně oznámena příslušnému školnímu úřadu a při tom úřad prohlásil, (co bylo zcela správné), že nového povolení není vůbec třeba.
Proti zabrání německé mateřské školy podal spolek ťNordmarkŤ a Německý kulturní svaz jako jeho právní nástupce stížnost k nejvyššímu správnímu soudu. Při líčení, které se konalo dne 8. června t. r. u nejvyššího správního soudu, byla -stížnost jako neodůvodněná zamítnuta, jelikož tím, že byly zabrány místnosti mateřské školy, nebyl porušen zákon, poněvadž mateřské školy v době zabrání nebylo, jelikož Německý kulturní svaz sice oznámil převzetí mateřské školy slezské zemské školní radě, avšak nedostal od ní povolení.
Toto rozhodnutí nejvyššího správního soudu jest zcela neospravedlněné a jeho odůvodnění se nedá udržeti, poněvadž samozřejmě mateřská škola trvala déle poněvadž proto, že spolek ťNordmarkŤ byl rozpuštěn, neukončily se přece také podniky jím provozované, nýbrž úplně pravoplatně byly převzaty Německým kulturním svazem. V této právní skutečnosti nespočívá přece nové zřízení mateřské školy, jež by bylo možno činiti závislým na úředním povolení. Německý kulturní svaz zcela správně oznámil slezské zemské školní radě ťzměnu vydržovatele školy, kteréžto oznámení, jelikož nebylo opačného vyřízení, právem se mohlo považovati, že bylo vzato na vědomí. Nového povolení nebylo vůbec zapotřebí. Není tomu tak při uměně vydržovatele soukromých škol, tím méně při změně vydržovatele mateřských škol.
Víme, že rozhodnutí nejvyššího správního sondu nemůže více býti změněno, očekáváme však, že se ministerstvo nepřidrží tohoto nezákonného názoru nejvyššího správního soudu.
Kdyby bylo jen trochu dobré vůle, bylo by bývalo lze umístiti jak německou menšinovou školu, tak také i mateřskou školu jako prozatímní východisko z nouze až do konce tohoto školního roku v budově německé mateřské školy, poněvadž místnost, kterou mateřská škola požadovala, byla prázdná. Avšak také toto řešení ztroskotalo na odporu ministerstva.
Tážeme se tedy:
Ví pan ministr o těchto skutečnostech, jelikož přece jde o opatření ministerstva? Jest pan ministr ochoten, zabranou budovu německé mateřské školy v Hradci-Podolí vrátiti znovu jejímu vlastnímu účelu a pro německou menšinovou školu opatřiti jinou vhodnou místnost, což by se beze všeho dalo provésti, kdyby vojsko vyklidilo prádelnu Lichnowského?
Jest pan ministr konečně ochoten, dokud se to nedá provésti, dáti německé mateřské škole k užití žádanou místnost v její budově?
V Praze dne 26. června 1922.
Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, inž. Kallina, dr. Lodgman, Matzner, Patzel, dr. Spina, Schubert, Windirsch, Heller, Böllmann, Kostka, Röttel, dr. Hanreich, Křepek, Böhr, Kraus, dr. Keibl, Wenzel.
XI./3780 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o utiskování německé obecné školy v Lužici, okrese šternberském na Moravě.
Šternberská okresní politická správa znovu zahájila přípravy k poškozování německé školy v Lužici v politickém okrese šternberském, která již prošla krutou cestou utrpení od té doby, co byla založena republika Československá.
Německá škola, která může poukázati na listinami doložené své 115leté trvání a v této dlouhé době byla také kulturním místem kdysi německé sousední obce Stadla, v této obci měla od roku 1911 odbočku. Aby tato samostatná obec Stadlo byla zbavena svého německého rázu, byla v roce 1919 vtělena do české sousední obce Moravské Rusové a německá odbočka, která byla kdysi zřízena německou obcí se značným přispěním německých spolků, musila se děliti podle opatření okresní politické správy šternberské ze dne 1. října 1919, č. 729 pres. od října 1919 o učební síň s nově zřízenou českou menšinovou školou při polodenním vyučování.
Dalším opatřením okresní školní rady šternberské ze dne 20. února 1919, č. 1937/Sch byla vyvlastněna tato odbočka školy lužické koncem roku 1919 bez náhrady německým spolkům, které měly smluvně zajištěné právo na odškodnění, pro českou menšinovou školu a žáci přikázáni mateřské škole v Lužici. Od školního roku 1920/21 pracuje šternberská okresní politická správa proti trvání německé školy v Lužici.
Výnosem šternberské okresní školní rady ze dne 13. listopadu 1920, č. 783 pres., ač při zřízení české menšinové školy ve Stadlech skutečně české děti z Lužice do této školy přestoupily, bylo dalších 16 dětí z německé lužické školy vyloučeno a přikázáno české menšinové škole ve Stadle, mezi tím také děti ze smíšených manželství, které nerozuměly ani slova českého a Jichž mateřským Jazykem Test ještě dnes němčina, ač od toho opatření uplynula skoro 2 léta.
Výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 4. března 19121, č. 5865 byla zřízena v Lužici česká menšinová škola. Než komise konaná v srpnu 1921 nenašla, či nechtěla nalíti pro českou menšinovou školu v Lužici ani pro učitele na ní vhodných místností. Při vážné vůli členů komise bylo by vždy v mezích možnosti upraviti nějakou místnost nebo vystavěti školní budovu.
Opět musilo míti násilí přednost před právem. Německé škole v Lužici, do niž počátkem běžného školního roku chodilo 80 dětí, byla výnosem šternberské okresní politické správy ze dne 25. října, č: 587 pres. z rozkazu zemské školní rady za dne 21. září 1921, č. 1747 pres.. vyvlastněna učební síň pro českou menšinovou školu se sotva 30 dětmi a německá dvoutřídní škola s 80ti dětmi byla nucena vyučovati v jedné učební síni, polodenně od osmi hodin do půl jedné a od jedné do půl páté. Rozhodné ohražení německého obyvatelstva do krajnosti rozdrážděného proti znásilňování školy okresní politickou správou bylo marné a také odvolání podané proti vyvlastnění třídy není ještě po více než půl roce vyřízeno.
Znovu se již podnikají kroky k poškození německé školy. Výnosem šternberského okresního školního výborů ze dne 2. května 1922 č. 65 pres. obdržela správa školy rozkaz, aby předložila seznam podle jmen všech dětí docházejících do německé školy v Lužici a při tom aby zvlášť uvedla všechny děti, které byly poslány německou zemskou komisí pro ochranu dětí a péči o mládež do Lužice a chodí do tamější školy. Jednotlivé rodiny přijaly v poslední době válečné sirotky, kteří tam však nepřišli prostřednictvím zemské komise pro ochranu dětí a péči o mládež. Bylo to ve vyřízení poznamenáno, načež správa školy obdržela nový pokyn výnosem okresní politické správy šternberské ze dne 10. května 1922 č. 383 pres., aby do 3 dnů zaslala seznam všech cizích sirotků.
Se vší určitostí lze míti za to, že úřad odstraní oněch 8 sirotků Jako nepříslušných do školní obce a pokusí se další německé děti vnutiti do české školy, aby se německá škola mohla zredukovati na jednotřídku.
Reklamační řízení a postup českých školních úřadů proti reklamovaným dětem jsme liž tak často přibili na pranýř, že jest zbytečno znovu jel vyučovati.
Postup vůči sirotkům příčí se však úplně zákonům. Podle §u 20 říšského školního zákona nesmějí rodiče nebo jejich zástupci nechati děti nebo poručence bez vyučování, jaké jest předepsáno pro veřejné obecné školy. Sirotci jsou nyní poručenci těch, kde se zavázali zastupovati u nich rodiče. Náležejí tedy také do školy v místě svého bydliště, které se v tomto případě shoduje s bydlištěm jejich pěstounů. Nelze tedy činiti námitek proti posíláni těchto sirotků do školy v jejich bydlišti.
Tážeme se proto pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten vydati šternberskému okresnímu školnímu výboru pokyny, aby nečinil dalších překážek docházce: školy sirotky v Lužici, aby upustil od dalších reklamaci za účelem redukování německé obecné školy v Lužici, poněvadž do německé školy tamější české děti více nechodí?
Jest pan ministr konečně ochoten vykonati vážný vliv na reklamační řízení a zneužívání jeho podřízenými úředníky okresních politických správ, aby konečně ustaly tyto události trýznící německé obyvatelstvo v každém směru?
V Praze dne 22. června 1922.
Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, Kaiser, Böllmann, Křepek, Matzner, Bobek, Windirsch, dr. Petersilka, inž. Kallina; dr. Hanreich, dr. Spina, dr. Brunar; dr. Baeran, dr. Luschka, dr. Radda, Schälzky, Scharnagl, J. Mayer, Zierhut, Kostka.
XII./3780 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra. Feierfila, Simma dra Kafky a druhů
ministrovi školství a národní osvěty a vládě
o zřízení německé obecné školy v Hlučíně.
Hned po připojení hllučínska byly školní poměny v tomto území upraveny vládním nařízením ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb. z. a n. Toto nařízení praví o školství toto:
ť§ 12.
1. Platnosti v přičleněném území nenabývá § 6 říš. zák. školského ze dne 14. května 1869, č. 62 ř. z. a § 2 řádu školského a vyučovacího (ministerské nařízení ze dne 29. září 1905, č. 159 ř. z.). Splnomocněný komisař určí, kterým dnem nabudou na tomto území účinnosti §§ 70 a 71 ř. z. o obecných školách. Vyučovací jazyk na školách na Hlučínsku jest, s výhradou ustanovení §u 5 zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., češtím. Úprava vyučování na jednotlivých školách na tomto základě po dobu přechodnou zůstavuje se rozhodnutí splnomocněného komisaře. Na přání obyvatelstva může zavésti na jednotlivých školách němčinu splnomocněný komisař po vyšetření směrodatných poměry, jako předmět vyučovací.
2. Příslušnost zemského úřadu školského připadá splnomocněnému komisaři, jenž k vyřizování této agendy může použíti zemské školní rady v Opavě. Dokud nebude na odstoupeném území zřízena okresní školní rada, vykonává funkce její přednosta okresní politické správy v Hlučíně.Ť
Tímto nařízením byly všechny německé školy na Hlučínsku najednou přeměněny ve školy české. Kromě toho zrušením §§ 70 a 71 říšského zákona o školách obecných byla napřed odňata možnost zřizovati německé soukromé školy. Do rozvrhu hodin českých obecných škol ve větších obcích pojal sice vládní komisař z milosti 4 německé vyučovací hodina však tyto nepostačují k naučení německého jazyka, tím méně, že není o tom žádné kontroly, zdali se také skutečně využitkují. Zástupcům učitelstva jest předem znemožněno nahlédnouti do vyučování, poněvadž na Hlučínsku není žádné místní školní rady ve smyslu zákona o dozoru škol.
Poněvadž německé děti - podle statistiky o sčítání lidu jest na Hlučínsku zvláště v městě Hlučíně velký počet německých rodin - nemohou sledovati českého vyučování, bylo nutno jako k výpomoci sáhnouti k soukromému vyučování, nebo se tomu rodiče vyhnou tím, že své děti posílají do Opavy do německých škol. Proti této školní návštěvě hlučínských dětí v opavských školách obrací se již po léta prudký český odpor a obnoví se v příštím Školním roce.
.Jestliže českým školním úřadům tato návštěva školy není vhod, poněvadž prý posiluje opavské německé školy, proč se tomu neučiní přítrž zřízením německé školy v Hlučíně, o níž bylo žádáno již od roku 1920?
Podle úřední statistiky z let 1914-19 bylo z 2638 dětí v Hlučíně 977, tedy 37% německých, 860 (32.6%) dvoujazyčných a 801 (30.4%) moravských dětí. Již krátce po vyhlášení vládního nařízení ze dne 4. května 1920 tehdejší hlučínské městské zastupitelstvo přihlížejíc ke škodlivými následkům, které musila míti pro duševní rozvoj dětí náhlá a základní přeměna německých škol na české, usneslo se v jedné schůzi jednohlasně, požádati splnomocněného komisaře pro hlučínské území, aby na hlučínských obecných školách byla němčina ponechána Jako vyučovací jazyk a aby, zřídí-li se škola s českým vytyčovacím jazykem, byly této škole přikázány jen ty děti, jejichž rodiče si toho přejí. Této žádosti nebylo vyhověn, poněvadž to bylo vylíčeno jako politické štvaní.
Písemnému prohlášení vůle rodičů nepřikládal předseda zemské vlády žádného významu, ačkoliv rodiče 659 školou povinných dítek beze všeho vlivu vlastnoručním podpisem vyslovili přání, že si pro své děti přejí německé školy.
V března 1921 byla vládnímu komisaři podána nová prosba, podepsaná 170 německými rodiči, aby v Hlučíně byla zřízena německá škola, avšak na tuto prosbu dosud nedostali vůbec odpovědi.
Německá škola v Hlučíně jest odůvodněna jednak §§ 130 a 131 české ústavní listiny, jednak §em 1 zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., jehož podmínky byly úplně splněny.
Se zřetelem na to se tážeme pana ministra školství a národní osvěty a vlády:
1. Vědí pan ministr a vláda o těchto skutečnostech?
2. Jest pan ministr ochoten uznati žádost hlučínských Němců o zřízení německé menšinové obecné školy za úplně odůvodněnou a žádanou školu zříditi počátkem školního roku 1922/23?
3. Jest pan ministr ochoten nečiniti nadále žádných překážek návštěvě opavských městských škol hlučínskými dětmi, dokud nebude zřízena německá menšinová škola v Hlučíně, do které mohou choditi také děti z celého hlučínského území?
4. Jest vláda ochotna naříditi, aby bylo zrušeno ustanovení vládního nařízení ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb. z. a n., jímž se zakazuje zřizovati soukromé školy a zrušiti vůbec všechna ustanovení, která jsou na újmu německému školství v tomto území?
V Praze dne 22. června 1922.
Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, Kaiser, Böllmann, Křepek, Matzner, Bobek, Windirsch, dr. Petersilka, inž. Kallina, dr. Hanreich, dr. Spina, dr. Brunar, dr. Baeran, dr. Luschka, dr. Radda, Schälzky, Scharnagl, J. Mayer, Zierhut, Kostka.
XIII./3780 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
ministrovi školství a národní osvěty a ministrovi vnitra
o zabrání budovy bývalé německé školy v Studénkách, okrese jihlavském na Moravě.
V roce 1919 bylo německé místo Studénky v okrese jihlavském vyloučeno z dosavadního svazu německé obce Kosova v okrese jihlavském a přivtěleno k české obci Puklicím.
Dne 1. února 1920 uzavřela jihlavská okresní školní rada německou, školu ve Studénkách, do které chodilo 19 dítek, - a hned na to místní školní rada a obecní zastupitelstvo prodaly školní budovu.
Kupující Josef Pauser v Studénkách č. 5 se schválením úřadu sjednal kupní smlouvu a zaplatil přes 1500 Kč převodních poplatků.
Jelikož v obvodu přes 4 km není německé školy, usnesli se rodiče německých dítek, že je dají soukromě vyučovati. K tomuto účelu byl povolán do Studének soukromý učitel František Schäffer, který dne 18. února 1922 najal od vlastníka Josefa Pausera budovu bývalé školy, o čemž byla sepsána pravoplatná nájemní smlouva.
Dne 26. dubna 1922 obdržel soukromý učitel Schäffer od okresního komisaře dra Freye, jenž se proto do Studének dostavil, rozkaz vydaný Jihlavskou okresní politickou správou, jímž nařídila, aby dům, jejž najal, byl exekučně vyklizen a nuceně pronajat pro české školní účely a odevzdán dne 28. dubna.
Dne 28. dubna 1922 dostavila se do Studének čistě česká komise, jejíž předseda (komisař dr. Freye) prohlásil, že budova podléhá nucenému nájmu a dal si otevříti třídu a zcela prostě dal knihy, zařízení a nářadí, které tam bylo, vyhoditi a prohlásil učitelovi Schäferovi, že byt musí býti vyklizen do 2 hodin. Mezi knihami odstraněnými z bývalé třídy byla také obecní knihovna.
Učitel Schäffer, jenž se marně dovolával zákona o ochraně nájemníků, doptal konečně lhůtu k vyklizení bytu do dne 6. května 1922 do 12 hodin v poledne.
Dne 19. května t. r. byla skutečně školní budova jakož i být exekučně vyklizen a nábytek učitele Schäffera, který byl právě na dovolené k splnění odvodní povinnosti, byl prostě vynesen na dvůr domu, jehož vlastníkovi před svým odcestováním odevzdal klíče a jemuž byly odňaty.
Jak ospravedlní pan ministr školství a národní osvěty a pan ministr vnitra postup jihlavské okresní politické správy, která prostě nedbala zákona o ochraně nájemníků?
Jest pan ministr školství ochoten podati vysvětlení, jak zabrání studenecké školní budovy souhlasí s rozhodnutím nejvyššího správního soudu v případě zabrání německé školní budovy ve Stříbrných Hutích, kde zabrání bylo prohlášeno za nezákonné, poněvadž budova nebyla volná, nýbrž nájemní smlouvou byla vyhrazena k účelům německé soukromé školy, jelikož také ve Studénkách budova podle smlouvy byla přece najata pro účely německého soukromého vyučování?
Jest pan ministr ochoten co nejdříve zrušiti zabrání budovy bývalé německé školy ve Studénkách, které se jeví křiklavým porušením práva?
V Praze dne 22. června 1922.
Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, Kaiser, Böllmann, Křepek, Matzner, Bobek, Windirsch, dr. Petersilka, inž. Kallina, dr. Hanreich, dr. Spina, dr. Brunar, dr. Baeran, dr. Luschka, dr. Radda, Schälzky, Scharnagl, J. Mayer, Zierhut, Kostka.
XIV./3780 (překlad).
Interpelace
poslanců Uhla, Leibla, Schweichharta a druhů
ministrovi sociální péče
o těžkém poškozování zemědělského a lesního dělnictva zřizováním samostatných zemědělských nemocenských pokladen.
Politické strany německých a českých velkostatkářů a vlastníků velkostatků od rozšíření nemocenského pojištění na zemědělské závody vyvíjejí horečnou agitaci pro zřízení vlastních zemědělských a lesních nemocenských pokladen. Kdyby vláda vyhověla naléhavým žádostem a erárních kapitalistických stran, což se bohužel částečně již stalo, ohrozilo by to co nejvíce zemědělské a lesní dělnictvo a zaměstnance co do práv a výhod plynoucích z nemocenského pojištění.
Agrární nemocenské pokladny, zřízené odloučením zemědělského a lesního dělnictva od velkých, dlouhotrvajících a tedy platebně výkonných okresních nemocenských pokladen, jako malé ústavy nejsou naprosto na takové výši výkonnosti. Zmenšená výkonnost nejvíce ovšem stihne pojištěné členy. Při zřizování dosavadních zemědělských a lesních nemocenských pokladen hybným činitelem nebyli dělníci;- nýbrž zaměstnavatelé. Tyto zemědělské a lesní nemocenské pokladny byly zřízeny přímo proti vůli dělníků, jimž byla odňata možnost svobodně hlasovati bez ovlivnění.
Nesčetné protesty zemědělského a lesního dělnictva takových zdánlivých nemocenských pokladen, odpovídajících jen velmi průhledným přáním agrárních kapitalistů, pádně dokazují tyto skutečnosti.
Zemědělští a lesní dělníci ze smutné zkušenosti, trvající již po desetiletí, malí jistotu, že agrární kapitalisté všech národností bránili každému sociálnímu pokroku, který byl na prospěch pracujícímu venkovskému lidu. Upozorňujeme, že zemědělští a lesní dělníci jakožto celek dodnes ještě nejsou pojištěni proti úrazu.
Podepsaní se proto táží pana ministra:
Jest ochoten v zájmu četného dělnictva nepovolovati proti sobeckému požadavku pozemkových kapitalistů zřizování nových zemědělských a lesních nemocenských pokladen a zabrániti, aby proti vůli ministerstva se zřizovaly takové pokladny, jak ohlašují agrárníci?
Jest pan ministr ochoten, vhodným výnosem zemským politickým správám přímo zakázati, ze svrchu uvedených důvodů zřizovati zemědělské a lesní nemocenské pokladny?
V Praze dne 23. června 1922.
Uhl, Leibl, Schweichhart, Schäfer, Čermak, Grünzner, Kirpal, Hoffmann, Blatny, Jokl, Schuster, Hackenberg, Hausmann, dr. Holitscher, dr. Haas, Roscher, Häusler, Taub, Heeger, Hillebrand, Kaufmann.
XV./3780 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o zřízení německé menšinové obecné školy v Neřetíně u Olomouce na Moravě.
V Neřetíně u Olomouce brzy po převratu zavřel Národní výbor německou obecnou školu, ač měla skoro 40 dětí. Za to však byla zřízena česká škola, která přes to, že do ní chodí jen 25 dětí, jest dvojtřídní.
Neřetínští Němci se namáhají jíž přes rok, aby v tomto místě dostali menšinovou školu. Než všechny dosavadní kroky byly marné. Naposled žádali němečtí rodičové v prosinci 1921 u ministerstva školství a národní osvěty, aby byla zřízena německá obecná škola v Neřetíně a k této žádosti přiložili seznam německých školních dětí podle jmen, podle něhož jest v místě 39 německých dětí, které by chodily do německé školy.
Poukazujeme na to, s jakou rychlostí se zřizují české menšinové školy v německém jazykovém území, i když nevykazují tak velkého počtu školních dětí jako jest v Neřetíně německých dětí.
Tážeme s tedy pana ministra školství a národní osvěty:
Ví pan ministr o těchto věcech a jest ochoten příznivě co nejdříve vyříditi žádost o zřízení německé menšinové školy v Neřetíně?
Jest pan ministr ochoten také ostatní oprávněné žádosti o zřízení německých menšinových škol konečně s urychlením vyříditi?
V Praze dne 22. června 1922.
Dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Kafka, Kaiser, Böllmann, Křepek, Matzner, Bobek, Windirsch, dr. Petersilka, inž. Kallina, dr. Hanreich, dr. Spina, dr. Brunar, dr. Baeran, dr. Luschka, dr. Radda, Schälzky, Scharnagl, J. Mayer, Zierhut, Kostka.
XVI./3780 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Brunara, Matznera a druhů
ministrovi národní obrany
o cvičení dělostřelectva ve střelbě v území Praděda.
V odpovědi 3411/XVIII na interpelaci tisk 3321 o nehodách, jež se přihodily při cvičení dělostřelectva ve střelbě, prohlásil pan ministr národní obrany mezi jiným toto:
ťVšechny škody na majetku obyvatelstva (polní škody, ušlý zisk atd.) spojené se střeleckými cvičeními, se zjišťují pokaždé za účasti občanských osob a po přezkoušení se nahrazují, větší střelecká cvičení nebudou se konati každého roku v téže krajině, nýbrž cvičiště budou podle možnosti každého roku měněna.Ť
Přes tento slib konal a se letos znovu v době od polovice června do polovice srpna velká cvičení dělostřelectva ve střelbě v území Praděda v téže krajině, kde se konala loni.
Provedení těchto střeleckých cvičení jest těžkým poškozením nejen celé krajiny, kde se tato střelecká cvičení konají, nýbrž kromě toho celého pradědského území. Nebol nehledě k tornu, že se střelecká cvičení konají právě v čase senoseče a důležitých polních prací, uzavírá se také nejdůležitější a nejkrásnější část pradědského pohoří pro turistický ruch tenkrát, když podle zkušeností jest nejsilnější. Neboť mnoha tisícům turistů, kteří hledají zotavení cestováním v horách, béře se tato možnost a tím se těžce poškozují živnostníci v této krajině a v sousedních částech země. Nádherné lesy jsou poškozovány střelami, nevybuchlé střely a zapalovače zůstávají ležatí a ohrožují tělesnou bezpečnost a život obyvatelů a turistů také pro budoucnost, poněvadž obava před neštěstím, k němuž by tím mohlo dojíti, od straší část turistů od návštěvy oněch krajin také v době, kdy se střelecká cvičení nekonají.
Cizinecký ruch jest důležitým, ne-li nejdůležitějším zřídlem příjmů tamějšího živnostenského obyvatelstva, které jest úplně zařízeno na silný ruch. Poklesem marky jest tento cizinecký ruch stejně přirozeně omezen, jestliže nyní ještě bude omezen uměle takovými střeleckými cvičeními, jest nebezpečí, že tamní živnostníci budou úplně zničeni.
Poněvadž prosby oněch obcí, aby se tam znovu nekonala střelecká cvičení, zůstaly skorem vesměs nevyslyšeny, táži se podepsaní pana ministra národní obrany:
1. Ví pan ministr o výše vylíčených okolnostech?
2. Jest ochoten ihned dáti přerušiti střelecká cvičení dělostřelectva?
3. Jest ochoten konati je v jiné krajině, kde tak značně neškodí obyvatelstvu?
4. Jest ochoten naříditi aby se na příště, než se nařídí podobná ohromná cvičení, která mají tak hluboký účinek na veškerý hospodářský život obyvatelstva, vyslechla přání tohoto obyvatelstva stran času a místa, a aby na ně byl vzat zřetel?
V Praze dne 23. června 1922.
Dr. Brunar, Matzner, dr. Schollich, dr. E. Feyerfeil, dr. Petersilka, dr. Keibl, Kraus, Scharnagl, Schubert, Kostka, Böhr, Mark, Schälzky, Budig, Windirsch, Simm, Bobek, dr. Radda, dr. Lodgman, Wenzel, inž. Kallina.
Původní znění ad VII./3780.
Interpellation
des Abgeordneten Bobek und Genossen
an den Minister des Innern
betreffend das Verbot von Versammlungen des Katholischen Volksvereins in Grulich durch die politische Bezirksverwaltung in Senftenberg.
In der Zeit vom 18. April bis 24. April 1. J. sollten auf Veranlassung des katholischen Volksvereines in Grulich durch Herrn Generalsekretär Reichenberger aus Reichenberg öffentliche Vereinsversammlungen abgehalten werden, die bei der politischen Bezirksverwaltung Senftenberg ordnungsgemäss angemeldet und auch bewilligt wurden.
So sprach Herr Generalsekretär Reichenberger aus Reichenberg am 18. April in Nieder-Ullersdorf, am 19. April in Grulich, am 20. April in Wichstadtl, ohne dass die geringste Störung vorgekommen wäre.
Am 21. April kam ein Telegramm der politischen Bezirksverwaltung Senftenberg an den Obmann des katholischen Volksvereines in Grulich, Herrn Photograph Walter, das die weitere Abhaltung von Volksbundversammlungen untersagte. Der Referent wandte sich sofort telephonisch an die politische Bezirksverwaltung Senftenberg und ersuchte um Aufklärung über das Verbot. Er anfuhr, dass die Versammlungen verboten wurden, weil nach eingelaufener Anzeige der Referent eine illoyale Haltung gegenüber dem Staat und der böhmischen Nation eingenommen haben soll. Der Name des Dennunzianten wurde nicht bekanntgegeben. Der Referent wies diese Anschuldigung als völlig unwahr zurück und verlangte die Aufhebung des Versammlungsverbotes. Es wurde ihm jedoch erwidert, dass dies nur im Rekurswege erfolgen könne. Der Rekurs wurde auch sofort schriftlich eingebracht. Er fand aber bis heute keine Erledigung.
Der Referent wandte sich auch telegraphisch an das Innenministerium um Aufhebung des Versammlungsvetbotes, das aber ebenfalls auf den Rekursweg verwies.
Nach seiner Rückkehr nach Reichenberg wurde der Referent am 26. April 1922 von der Polizeidirektion Reichenberg vorgeladen und erfuhr dort, dass er nach Zuschrift der politischen Bezirksverwaaltung Senftenberg Zahl 1776 vom 22. April 1922 folgende Äusserungen gemacht haben soll:
ť1. Nach dem Umsturze dachte jeder, wenn wir die Republik haben, komme jeder in den Bimmel. Dem ist aber nicht so. Die Regierung ist ein Krokodil, welches alles auffrisst.
2. Wenn wir die rechen auf eine Gabel aufspiessen und zum Frühstück bereiten würden, so würden sie uns im Magen drücken.Ť
Der Referent stellte fest, dass er bereits in mehreren Hundert Versammlungen in Gegenwart von Regierungsvertretern über diesen Gegenstand gesprochen hat, ohne dass bis jetzt irgend welche Anzeigen erfolgt wären; er stellte fest, dass die politische Bezirksverwaltung Senftenberg keinen Regierungsvertreter entsandt hat, dass die Anzeige einfach durch einen Spitzel erfolgte, der die Ausführungen nicht verstanden hat, sondern einige Stellen aus dem einen halbstündigen Referate herausgriff und darauf sein Lügengebäude aufbaute. Fest steht, dass der Referent genau das Gegenteil von dem ausführte, was die anonyme Anzeige behauptet und bei der Polizeidirektion Reichenberg folgende Angaben machte:
ťAd 1. Ich sprach grundsätzlich über das Verhältnis der Katholiken zur republikanischen Staatsform und zitierte ein Wort des Franzosen Taine: ťDie Republik und die Revolution gelten bei manchen Europäern so wie bei den Juden das heilige Krokodil.Ť Diesen Götzendienst machen wir nicht mit. Wir werden die Republik darnach beurteilen was sie leistet und für die Wohlfahrt des Gesamtvolkes tut. Wenn es uns besser geht wie in der Monarchie, so wäre es Wahnsinn, wenn wir uns gegen die Republik wehren würden.
Ad 2. Ich habe mich gegen den überspannten Nationalismus im deutschen Lager gewendet (es wurde mir nämlich erst vor kurzer Zeit vorgeworfen, wir Katholiken hätten kein Recht uns Deutsche zu nennen) und habe erklärt, dass das Deutschtum nicht darin besteht, dass man jeden Morgen zum Gabelfrühstück einen rechen verspeist, dass das Deutschtum also nicht im Hasse gegen andere Nationen besteht, die alle zusammen arbeiten und eine grosse staatliche Familie bilden sollen, sondern dass dasselbe in den Opfern, die wir für unser Volk bringen, besteht. Es muss nicht Nacht sein, wenn des deutschen Volkes Sterne glänzen.Ť
Das Versammlungsverbot ist umso ungerechtfertigter, als der Volksverein getreu seinem Programme und seinen katholischer. Grundsätzen überall für nationale und soziale Verständigung eingetreten ist.
Am 25. April wurde durch den Wachtmeister von Lichtenau neuerdings ohne Angabe von Gründen eine vorschriftsmässig angemeldete Versammlung von Textilarbeitern, in welcher Herr J. Žák aus Zwittau sprechen sollte, verboten.
Seit dieser Zeit werden die leitenden Persönlichkeiten des katholischen Volksvereines in Grulich, Herr Photograph Walter, Herr Stadtrat Dominik Walter, Herr Verbich, ständig auf Veranlassung der politischen Bezirksverwaltung Senftenberg durch Chikanen und Untersuchungen gequält, die durch den Wachtmeister und durch die Gerichte erfolgen.
Durch dieses Vorgehen hat die politische Bezirksverwaltung von Senftenberg die Versammlungsfreiheit in geradezu unglaublicher Weise gebeugt und stellen die Gefertigten deshalb an den Herrn Minister des Innern die Anfrage:
1. sind ihm diese Vorfälle bekannt?
2. was gedenkt er zu tun; um die vorgeschilderten Chikanen gegen die Vereinsversammlungen des katholischen Volksvereins in Grulich und dessen Funktionäre abzustellen?
Prag, am 21. Juni 1922.
Bobek, J. Mayer, Schälzky, Matzner, Mark, Pittinger, Dr. Baeran, Dr. Radda, Ing. Jung, Dr. Lodgman, Röttel, Palkovich, Füssy, Böhr, Knirsch, Kraus, Dr. Brunar, Dr. Keibl, Dr. Jabloniczky, Dr. Lelley, Scharnagl, Budig, Schubert.
Původní znění ad IX./3780.
Interpellation
der Abgeordneten Dr. Schollich, Pittinger, Dr. W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka und Genossen
an den Minister für Schulwesen und Volkskultur
in Angelegenheit der Schulkinderaufnahme in deutschen Minderheitsschulen.
Nach uns zugekommenen Mitteilungen sind an die Leiter der deutschen Minderheitsschulen Erlässe des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur folgenden Inhaltes herabgelangt:
Ihre Schule als Minderheitsschule ist errichtet und wird erhalten bloss für Kinder jener Eltern, welche sich als Angehörige der deutschen nationalen Minderheit gemeldet haben. Ich trage daher der Schulleitung auf, dass sie von Beginn des nächsten Schuljahres 1922123 in die Schule nur Kinder unbestreitbar (nesporně) deutscher Nationalität aufnimmt. Für die genaue Einhaltung dieses Grundsatzes ist mir der Herr Leiter der Schule persönlich verantwortlich.Ť
Nach den Mitteilungen des statistischen Staatsamtes aus dem Jahre 1921 Nr. 6 waren die čechischen Minderheitsschulen in Böhmen zu Beginn des Schuljahres 1920J21 von 921 deutschen Schulkindern besucht.
Da auch die čechischen Minderheitsschulen als Minderheitsschulen errichtet sind und bloss für die Kinder jener Eltern erhalten werden, welche sich als Angehörige der čechischen nationalen Minderheit gemeldet haben, so erfordert die nationale Gleichberechtigung und die gleichmässige Behandlung der Minderheitsschulen beider Unterrichtssprachen, dass auch den Kindern deutscher Eltern der Besuch čechischer Minderheitsschulen verboten werde.
Wir fragen daher den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur, ob ein analoger Erlass auch an die Leiter der čechischen Minderheitsschulen im deutschen Sprachgebiet herausgegeben wurde und ob auch diesen unter persönlicher Verantwortung die Einhaltung dieses Grundsatzes aufgetragen wurde und ob der Herr Minister bereit ist, wenn dies nicht geschehen sein sollte, unverzüglich einen Erlass an die Leiter dieser Schulen zu richten und auch den Besuch deutscher Kinder in čechischen Minderheitsschulen zu unterbinden?
Prag, am 26. Juni 1922.
Dr. Schollich, Pittinger, Dr. W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka, Ing. Kallina, Dr. Lodgman, Matzner, Patzel, Dr. Spina, Schubert, Windirsch, Heller, Böllmann, Kostka, Röttel, Dr. Hanreich, Křepek, Böhr, Dr. Keibl, Kraus, Wenzel.