Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

3519.

Interpelace:

I. posl. Tausika, Svetlika a soudr. min. vnitra o stále se opakujícím týrání zatčených osob na Slovensku státní policií a četnictvem,

II. posl. dra Lelleyho a súdr. min. spravedlnosti vo veci žalobného spisu bratislavského štátneho zastupitelstva, ktorým sa uráža strana kresťansko-sociálna,

III. posl. Buřívala a spol. min. železnic ve věci stabilisace a intimace provisorních kancelářských zaměstnanců a výnosu min. železnic ze dne 27. března 1922, čís. 12.104/I/3,

IV. posl. Hancku a spol. na vládu v záležitosti odčinenia krivdy na učitelstve decembrovým zákonom spáchanej; ďalej o úprave penzijných pôžitkov otrhaných, núdzou ztrápených a hladovou smrťou umierajúcich slovenských penzistou učitelov,

V. posl. Sladkého, Davida a spol. vládě o odškodnění československým vyhnancům a uprchlíkům z dob česko-polského sporu,

VI. Posl. Kostky, dra Kafky a druhů min. železnic, aby byla znovu zahájena doprava poštovních balíčků do Maďarska,

VII. posl. Krause a druhů předsedovi vlády o vládním nařízení, podle něhož se školné vyměřuje podle jmění a jmění, které se skládá ze 2/3 ze služebních požitků nebo mezd, osvobozuje se od placení školného až do příjmu 60.000 Kč,

VIII. posl. Patzela a druhů min. pošt a telegrafů o odstrkování německých poštovních úředníků v poštovní službě,

IX. posl. dra Brunara a druhů min. vnitra a min. národní obrany, že frývaldovské četnictvo protizákonně zakázalo vyvěsiti černo-červeno-zlatý prapor,

X. posl. J. Mayera a druhů min. zemědělství a obchodu a vývozu ječmene,

XI. posl. dra Luschky a druhů min. financí o provedení odpisů dávky z majetku,

XII. posl. Leibla, Schweichharta a druhů vládě o podpoře pastevních družstev velkých sedláků,

XIII. posl. dra Lodgmana a druhů předsedovi vlády o řádném vyhlašování usnesení státní statistické rady,

XIV. posl. dra Lodgmana a druhů min. vnitra, že úřady překážejí peněžnímu ústavu ťKreditanstalt der DeutschenŤ v jeho činnosti,

XV. posl. J. Mayera a druhů min. financí, že se předpisují kolkovní poplatky na potvrzení o zaplacených spolkových příspěvcích,

XVI. posl. inž. Junga, Matznera a druhů min. národní obrany, že opavské velitelství evidence koní podává klamné zprávy,

XVII. posl. Daruly, Tausika a súdr. min. verejných prác a min. soc. opatery ohľadom redukcie práce a nezamestnanosti v spišských hotových a železárenských podnikách na Slovensku,

XVIII. posl. Roschera, Hillebranda, Häuslera, Palmeho a druhů min. obchodu o nezaměstnanosti ve výrobě výšivek, krajek, sítkových tkanin a záclon,

XIX. posl. Kučery, Housera a soudr. vládě republiky československé o protizákonných poměrech v samosprávě,

XX. posl. Daruly, Tausika a súdr. min. železnic ohľadom prepočítanie služobných rokov na košicko-bohumínskej dráhe,

XXI. posl. dra E. Feyerfeila a druhů min. železnic, že se na stanicích plzeňského ředitelství státních drah nezachovává jazykový zákon,

XXII. posl. dra Keibla, dra Schollicha a druhů min. financí o poměrech u slezského finančního ředitelství v Opavě,

XXIII. posl. dra R. Lodgmana a druhů min. národní obrany o nezákonitém postupu vojenských úřadů při stavbách kasáren,

XXIV. posl. Dietla, Čermaka, Jokla a druhů min. národní obrany, aby byla z Krumlova odstraněna posádka.

I./3519.

Interpelace

poslance Heřmana Tausika, Svetlika a soudruhů

ministru vnitra

o stále se opakujícím týrání zatčených osob na Slovensku státní policií a četnictvem.

Poukázali jsme již několikráte na brutální jednání československého četnictva a státní policie na Slovensku a doufali jsme, že kompetentní místa budou působiti na příslušné činitele, aby uvedené případy se náležitě vyšetřily a obviněné osoby exemplárně potrestaly, tak, aby se podobné případy již neopakovaly.

Značný rozruch ve veřejnosti v poslední době způsobilo stále se opakující bestiální jednáni některých československých četníků a zřízenců státní policie na Slovensku.

Sám velitel četnictva v Košicích, major Müller, prohlásil, že z jeho okruhu působnosti došlo mu ve známost 16 případů zřejmého zločinného zneužití úřední moci podřízeným mužstvem.

Ministerskému radovi dru Dolejšímu v Bratislavě, policejnímu řediteli dru Klímovi v Košicích a policejnímu řediteli ministerskému radovi dru Slavíčkovi v Bratislavě bylo sděleno několik případů řádění jim podřízeného mužstva. Pomíjíme několik případů nelidského týrání zatčených osob z doby dřívější jako v Bratislavě, v Košicích, Krompachu, v kopu, v Orlové, v Bardějově a v jiných místech, kdy zřízenci státní policie dopustili se zločinu oproti zatčeným. - V městech slovenských řádí tímto způsobem státní policie, na venkově pak četnictvo. Dle vyšetřování některých případů zjistili jsme, že provinili policisté při vyšetřování houževnatě zapírali, odvolávajíce se na úřední přísahu, že zatčené, kteří přímo poseti byli známkami týrání, a mohli se vykázati lékařským vysvědčením, a tvrdili, že se těchto svých obětí ani nedotkli, přes to, že zase svědkové téměř ve všech případech dokazují; že slyšeli, jak zatčení v policejních věznicích bolestí křičeli. Uvádíme tyto případy, udavší se v poslední době:

Dne 20. února t. r. řezník Švarc v Csörge v župě zemplínské, požádal četnictvo, aby vyšetřilo krádež u něho provedenou. Slíbil dostavivšímu se četnictvu, že jako odměnu četníkům daruje polovinu toho, co při zjištení pachatele se u něho najde. Četnictvo na to zatklo u Švarce zaměstnaného 22letého řeznického pomocníka Morice Dimma. Na četnické stanici po dva dny přítomní četníci Dimma nutili k přiznání tím, že ho neustále tloukli býkovci a klacky, až je o něho rozbili. Když Dimm, jsa nevinen, nechtěl se přiznati, svékli mu četníci boty a punčochy a do obnažené paty vráželi mu hřebíky. Třetího dne, když se četníci na chvilku vzdálili z místnosti strážnice, uchopil Dimm v šílené zoufalosti na stěně visící pušku a střelil se do krku. Byl dopraven do košické nemocnice Komenského a tam se ještě dnes léčí. Dimm udává, že četníci jej neustále tloukli, že po celé tři dny, co byl na strážnici, nedostal ničeho k jídlu, že z toho byl pološílený a že proto chtěl spáchati sebevraždu. Dle lékařského dobrozdání bude Dimm ještě několik týdnů léčen a stal se práce neschopným. V Csörge na četnické strážnici opakovalo se týrání zatčených několikráte.

Před časem byl zatčen velkostatkář Sigmund Krčmery, Slovák, obyvatel německé Lubči v župě Liptovské, četnictvem zbit a bylo mu vzato Kč 30.000.-, za které chtěl koupiti koně. Krčmery vede nyní soudní při proti četnictvu.

Obchodník Adolf Nussenzwig z Nových Zámků chtěl jíti do Csörge, aby na velkostatku Töre uzavřel nějaký obchod prádlem. Přišel o půl osmé hodině večerní do Csörge. Na cestě od stanice do obce byl zadržen mužem, ve kterém později zjistil četníka. Muž ten ho vyzval, aby se legitimoval. Když prokázal se cestovní legitimaci, domovským listem, odpověděl muž, že to nestačí, zavedl jej na četnickou stanici a tam ho za velení strážmistra několik četníků neustále až do druhého dne 12 hodin v noci tlouklo. Pak na vlastní útraty dovlékl se do Košic, kde několik týdnů ležel nemocen. Dle lékařského úsudku bylo celé jeho tělo poseto černými a modrými skvrnami, prádlo krví zbroceno a lékař se vyslovil, že nejméně čtyři neděle ještě bude zapotřebí léčení.

Dne 29. ledna t.r. na náměstí v Prešově dva zřízenci státní policie zatýkali bývalého legionáře Svítka pro nepatrnou příčinu. Při této intervenci bušili do něho gumovými obušky tak, že tento krví zbrocen klesl k zemi. Tomuto výjevu vedie četného obecenstva přihlížel zámečnický mistr František Surovec, Slovák, a poukazoval strážníkům na jejich nelidské jednání. Svítek dopraven byl na strážnici a krátce potom dostavil se Surovec, aby si na hrubé jednání strážníků stěžoval. Sotva otevřel Surovec dveře strážnice a sotva zahlédl, že Svítka drží dva strážníci za ruce a že několik jiných strážníků obušky jej tluče, nařídil velitel prešovské policie vrchní inspektor Brunner, této proceduře přítomný, aby Surovec byl zatčen. Byl dopraven do policejní separace a krátce potom dostavili se dva zřízenci státní policie a aniž slovo k němu promluvili, nemilosrdně zasadili mu 80 až 100 ran obušky. Po půl hodině dostavili se opět dva jiní zřízenci, kteří stejně tak jako prví jej mlátili. Tato procedura opakovala se vždy se střídáním dvou obušky ozbrojených zřízenců ještě třikráte, takže Surovec zůstal bez vědomí ležet. Když druhý den ráno dostavili se opět dva strážníci a hodlali jej tlouci, Surovec klekl na kolena a prosil je, aby jej raději zastřelili, než tak pomalým způsobem umučovali. Suroví strážníci na to mu vynadali maďaronských prasat a odvedli jej k výslechu. Po výslechu, kde nebyla dáma ani příležitost, aby týrání protokolárně oznámil, byl dodán k sedrii prešovské, kde po šestihodinné vazbě na intervenci právního zástupce byl propuštěn. Dle lékařského vyšetření utrpěl Surovec mučením nervové otřesení a má po celém těle stopy ran a 14 dnů byl v lékařském ošetření.

Dne 14. ledna t. r. šel občan Ardrej Robina a Juraj Krivda z prešovské Velké stanice do města. Potkali strážníka, se kterým po krátkém rozhovoru došlo k osobnímu intermezzu. Oba byli zatčeni. Dle protokolu dělo se pak toto: V policajní izbe bolo asi 6 policajtov štátnych a okrem tiech nekolko policajtov mestských. Štátný policajti počali nás oba flaškmilovati a sice tak mocno, že mňa Juraja Krivdu tak mocno tlukli, že oko zčernalo a pod okem calek popuchnutý bol. Po té přišli dva štátný policajti za mnu do arestu a tam zo z gumových palicoch asi štvrt hodiny do mňa nepřetržite bili, a sice po herbete tak, že zo strachu nohavice som so svinstvom naplnil. Stejně takovým způsobem zacházeli s druhým zatčeným Andrejem Rogulou.

Občan Jan Benčík v Prešově šel o půl osmé hodině večer na Murarskej ulici, kde strážník v podnapilém stavu dostal se s ním do prudké rozepře. Několikráte Benčíka udeřil gumovým obuškem do hlavy a do rukou. Po tomto šel Benčík domů. V noci o půl dvanácté hodině noční dostavilo se 14 ozbrojených státních policistů a žádali otevření bytu; 8 z nich vešlo s revolverem v ruce do pokoje, vzbudili pětičlennou rodinu a vyzvali, aby všichni neprodleně se oblekli a na rozkaz velitele policie prešovské p. Brunnera dostavili se na městský dům. Strážníci prohlásili, že inspektor Brunner rozkázal, aby všechny živé nebo mrtvé předvedli před něho. Dostavili se a při výslechu zapisovatel Benčíkovi vyhrožoval, že neřekne-li, že je Maďar, že jej zbije a při tom několikráte přítomných 8 strážníků bilo jej do obličeje a býkovci přeš celé tělo. Po té jej odvedli do vězení, při čemž jej cestou škrtili a opět obušky tloukli. Po krátkém čase věznění přišli čtyři zřízenci státní policie prešovské s elektrickými lampičkami do cely a nejméně desetkrát do Benčíka kopali. Druhý den opět dostavilo se několik strážníků do cely a Benčíka ztloukli a kopali.

Dne 5. března t. r. zúčastnil se dělník Karel Stelko biografického představení v Nové Vsi. Policejní strážník Michael Remeška pro nepatrnou příčinu Stelkovi hrubě nadával a jej zatknul. Stelko bez odporu šel se strážníkem, aby na kapitanátě si na hrubé jednání stěžoval.

Sotva vyšli oba ven, vrhl se policista Michael Remeška na Stolku, udeřil ho několikráte gumovým obuškem tak mocně přes hlavu, že se Stelko zapotácel a pak jal se ho surovec obuškem mlátiti tak, že ubožák za krátko krví zbrocen klesl v bezvědomí k zemi. Těžce zraněný odnesen byl do svého bytu, povolán k němu lékař, který po vystavení lékařského vysvědčení ponechal jej v dalším domácím léčení. Bylo zjištěno, že tentýž Remeška, před krátkou dobou, v podnapilém stavu vnikl do bytu elektromechanika Klugeho v Nové Vsi a ztloukl ho rovněž obuškem do krve. Stejně tak naložil nedávno se 14tiletým hochem. Přes to, že oznámení bylo proti Remeškovi učiněno hlavnímu kapitánu Maternovi v Nové Vsi, nebyl suspendován, a disciplinární řízení nebylo zavedeno.

Dne 19. února t. r. oznámil maďarský příslušník statkář Lansmann v Buzitě četnickému velitelství, že se mu ztrácí obili. Záhy na to zatkli tamější četníci zemědělské dělníky Madzu Šestáka a Madzu Jána. Dopravili je na strážnici, a tu strážmistr Zámečník František a Štěpko Ján, oba z Buzity, je zavedli do odlehlejší místnosti a nejprve Hynka Mádzu a potom Šestáka a Jana Mádzu, býkovci zbili tak, že se nemohli ani na nohy postaviti. V takovém stavu dali tři jmenované dopraviti k sedrii v Košici, kde přivolaný soudní lékař potvrdil bestiální účinkování četníků. Šesták i oba další delší dobu byli ošetřováni soudním lékařem v Košicích. Po několika týdnech vyšetřovací vazby byli všichni tři jako nevinní propuštěni.

Dne 1. února 1922 byl z podezření krádeže zatčen zemědělský dělník František Rosner z Královského Chlumce. Na četnické stanici byl ztlučen přítomnými četníky býkovci tak, že přivolaný lékař konstatoval lehké ublížení na těle. Jeho žena, která byla v jiném stavu a slyšela jej bolestí křičeti, dostavila se na strážnici, četníci ji však kopnutím do zadku vyhodili.

Občan Kopko Stepán, zemědělský dělník, zaměstnaný na dvoře Čemerném v župě Zemplinské byl na udáni hospodářského správce Havlíka vranovským četnictvem zatčen pro podezření z krádeže. Když četnictvo jej odvedlo na strážnici, snažili se bitím holemi jej přinutiti k přiznání, takže byl poset modřinami. Po té byl propuštěn. Byl u lékařské prohlídky, lékař Weisberger ve Vranově vystavil mu vysvědčení, že bylo na něm spácháno násilí. Četnictvo si jej dalo zavolati, potvrzení lékařské přes jeho odpor mu odebralo.

Podepsaní se táží:

Jest pan ministr vnitra ochoten případy uvedené dáti přísně vyšetřiti a učiniti opatření, aby se takové bestiality a vynucování přiznání již neopakovaly?

Jest pan ministr vnitra ochoten všechny zúčastněné osoby, které dopustil se zločinu zneužití úřední moci, neprodleně suspendovati a předati je k soudu k potrestání?

V Praze dne 29. března 1922.

Tausik, Svetlik,

Houser, Kučera, Toužil, Skalák, Koutný, Haken, Bouček, Bubník, Krejčí, Burian; Warmbrunn, Malá, Teska, dr. Šmeral, Mikulíček; Skaunicová; Blažek, Nagy, Kunst.

II./3519 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Lelleyha a súdruhov ministrovi spravedlnosti

vo veci žalobného spisu bratislavského štátneho zastupitelstva, ktorým sa uráža strana kresťanskto-sociálna.

Dôvody žalobného spisu, podaného vyšetrujúcemu sudcovi zo dňa 4. februára 1922 bratislavským štátnym zastupiteľstvom v trestnej veci Viléma Kaisera a Bély Jaritsa obsahujú následujúce tvrdenie:

ťJeho otec - totiž otec Viléma Kaisera - je exponentom maďarskej kresťansko-sociálnej strany, jejž smer je proti československému štátu nepriateľský, a takéhoto smýšľania je tiež Vilém Kaiser.Ť

Žalobný spis podpísal štátny zástupca Otto Trost.

Shora uvedený výrok žalobného spisu, - nehľadiac k tomu, že už sám o sebe prezradzuje nevedomosť, bo kresťansko-sociálnu stranu nazývá ťmaďarskouŤ, kdežto ona nenie ani maďarská ani slovenská ani nemecká, ale proste ťkresťansko-socialistickáŤ, - je pre kresťansko-sociálnu stranu hlboko urážlivým kedže stranu bilaguje za protištátnu.

Proti tejto bezpodkladnej a nerozumnej urážke žalobného spisu protestujeme v mene strany čo najrozhodnejšie a žiadame o zadostučinie.

Avšak skutok sám, že faktor služby spravedlnostnej, štátny zástupca bez jakéhokoľvek právneho podkladu, bez sudcovského, úradného konstatovania alebo pokračovania opováží sa o politickej strane takýto výrok vyrieknul, dokazuje nielen to, že nestojí na úrovni svôjho povolania a nie je si vedom svojich práv, ba nemá ani tú najprimitivnejšiu schopnosť chápania, ale dokazuje i to, že v tomto štáte nabyla lož, utrhačstvo a uradnická prepotencia takého občianskeho práva, ktoré bude časom v stave zatemniť aj čisté nazeranie súdov.

Pane ministre! Ku zakročeniu pobída nás nielen hrubá urážka, ktorá postihla kresťansko-sociálnu stranu, ale i poznanie toho, že ak vláda proti takýmto bornýrtnym prechmatom energicky nezakročí, bude tu od posledného dedinského bubeníka počínajúc až po najvyššieho úradníka každý zabýval sa politikou a miesto toho, aby pracoval; bude luhať, miesto toho, aby sa snažil poctivou prácou sa uplatniť, bude na cti utrhať a posledný chmuľo povznesie sa čo Cato nad takými svojimi spoluobčanmi, ktorým nie je hoden ani obuv očistiť.

Pýtame se pána ministra:

1. Zda je ochotný nariadiť, aby z výšeuvedeného žalobného spisu vyškrtnutý bol citovaný výrok,

2. či je ochotný poskytnúť primerané zadostučinenie krajinskej strane urazenej nezaslúžene a nespravodlive úradníkom štátneho pravosúdia?

3. Zda je ochotný zaviesť disciplinárné pokračovanie proti štátnému zástupcovi, ktorý tento žalobný spis osnoval alebo podpísal a tohoto pre jeho nekvalifikované jednanie zo služby prepustiť?

V Prahe, dňa 27. februára 1922.

Dr. Lelley,

Szentiványi, Patzel, dr. Radda, Pittinger, dr. Körmendy-Ékes, dr. Schollich, Kaiser, Böhr, dr. Jabloniczky, Budig, dr. Hanreich, Füssy, Křepek, Schubert, Knirsch, dr. Petersilka, Schälzky, Zierhut, Inž. Kallina, Simm.

III./3519.

Interpelace

poslance Buřívala a spol.

ministru železnic

ve věci stabilisace a intimace provisorních kancelářských zaměstnanců a výnosu ministerstva železnic ze dne 27. března 1922, čís. 12104-I/3.

Ministerstvo železnic republiky Československé nařídilo výnosem čís. 12104-I/3 ze dne 27. března 1922 intimaci a stabilisaci provisorního zaměstnanectva k 1. lednu 1922. Tímto výnosem vyňalo naprosto bezdůvodně kancelářský personál československých státních drah z nároku na stabilisaci s tím odůvodněním, že stabilisaci kancelářských zaměstnanců nelze zatím povoliti, neboť v celkovém normování nejsou taková místa volná.

Námitky tyto padají tím, že při prováděném normování byla místa, na nichž doposud vykonávají, resp. vykonávaly, službu výpomocné síly písařské a úředníci statu III. normována pro úředníky statu IIb. Tím se stalo, že počet normovaných míst pro nižší kancelářské zaměstnance a zvláště úředníky statu III. poklesl na minimum, zatím co počet normovaných míst pro úředníky IIb. a statu I. po provedeném normování rapidním způsobem stoupl.

Takřka veškerá ředitelství vypisují na základě provedeného normování místa normovaná pro úředníky statu IIb a přijímají nepřetržitě přes zákaz o přijímání personálu úřednické čekatele statu IIb. a I. do služeb čs. st. drah, čímž vznikají pochopitelně značné přebytky v řadách kancelářského zaměstnanectva na účet nejnižších úřednických statů a provisorního kancelářského personálu.

Normování u stát. drah mělo účel:

a) Statisticky zjistiti počet železničního zaměstnanectva,

b) využitkovati pracovní síly zaměstnanectya způsobem co nejvýhodnějším a tím částečně provésti reorganisaci ve službě železniční.

Bodem b) sledovalo se zvláště využití železničního zaměstnanectva způsobem co najhospodárnějším. Nelze ovšem míti za to, že rozmnožování úředníků vyšších statů na místech, na kterých doposud vhodně byli zaměstnáni úředníci statů nižších a nižší kancelářští zaměstnanci, splňuje tento předpoklad. Ekonomickým tento postup železniční správy za žádných okolností nazvati nelze.

Dále jest nutno uvážiti, že železniční správa již výnosem čís. 17301 ze dne 30. června 1920 stanovila pevnou čekací lhůtu stabilisační pro kancelářské příručí 3 letou o pro výpomocné kancelářské síly (kancelářské pomocníky) lhůtu 5ti letou.

Jmenování na základě těchto lhůt bylo stanoveno bez ohledu na počet normovaných míst.

Výnos čís. 17301 byl pak prováděcími nařízeními č. 47603 ze dne 23. srpna 1921, jimž se prováděl § 1 zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 Sb. z. a n. pozměněn v tom smyslu, že kane. příručí, kteří vyhovovali podmínkám předepsaného vzdělání byli zařaděni do úřednického statu IIIa (status D. úředníků státních, viz § 52 zákona ze dne 25. ledna 1914, čís. 15. ř. z.) a pro ostatní zaměstnance služby kancelářské zůstávala nezměněna prováděcí nařízení čís. 17301 v rozsahu v předu uvedeném.

V prováděni výnosu čís. 47603 zavládl hotový chaos. Ředitelství bratislavské po jeho vydání nařídilo zařadění kanc. příručí, vyhovujících podmínkám předepsaného vzdělání, do statu IIIa jako úřednické čekatele a toto zařadění skutečně také, byt ne generelně, provedlo. U ostatních ředitelstev výnos tento však na pokyn ministerstva železnic nebyl proveden. Zvláště na Slovensku neprovedená stabilisace provisorního kancelářského personálu způsobila hotové pobouření, neb i s ohledem na existenční poměry, zvláště bytovou kalamitu, jak u ředitelství koického, tak i bratislavského, jsou tam zaměstnáni vesměs provisorní kancelářští zaměstnanci s platem dělníku. Normování nikterak neprokázalo, že by byl tak značný přebytek kancelářského personálu, že by nebylo lze stabilisaci provisorního zaměstnanectva provésti, poněvadž přebytky vykazované normovacími komisemi nejsou přebytky de facto, neboť normovaný stav nekryje se v žádném případě se skutečným potřebným stavem kancelářského personálu.

Interpelanti dovolují si proto vznésti na pana ministra tento zdvořilý dotaz:

Jest pan ministr ochoten naříditi provedení stabilisace provisorního kanc. personálu dle zásad výnosu ministerstva železnic č. 17301 ex 1920 a č. 47603 ex 1921 k 1. lednu 1921?

Jest pan ministr ochoten naříditi aby na místech úředníků statu IIb. zaměstnaní kančelářští zaměstnanci by li s ohledem na jich upotřebení na těchto místech stabilisováni?

Jest pan ministr železnic ochoten naříditi, aby úředníci statu IIIa. a IIIb., úředničtí čekatelé statu IIIa., kanc. příručí a výp. kancelářské síly, byli nadále zaměstnáni na místech, kdež se až dosud velice osvědčili, aby při jejich použití byla dávána přednost jejich praktickému výcviku, bez ohledy na normování pro ten či onen status, a aby až na dále bylo zakázáno přijímání úřednických čekatelů statu IIb.?

Jest pan ministr ochoten naříditi úprava otázky staničních dozorců ve smyslu známých požadavků organisace?

V Praze dne 5. dubna 1922.

Buříval,

Zeminová, Laube, Sladký, Stříbrný, David, Slavíček, Špatný, Pšenička, dr. Franke, dr. Bartošek, Netolický, dr. Uhlíř, Langr, Pechmanová, Prášek, Draxl, Trnobranský, Landová-Štychová, Hrušovský, dr. Patejdl.

IV./3519.

Interpellácia

poslanca A. Hancku a spoločníkov na vládu

v záležitosti odčinenia krivdy na učiteľstve decembrovým zákonom spáchanej; ďalej o úprave penzijných pôžitkov otrhaných, núdzou ztrápených a hladovou smrťou umierajúcich slovenských penzistov učiteľov.

Decembrovým zákonom z roku 1921 bolo učiteľstvo hmotne nespravedlive ukrívdené, jeho učiteľská práca znehodnotená a stav učiteľsky v republike hanebne ponížený.

Tvrdosť a nespravedlivosť tohoto zákona sám pán president verejne uznal; uznali to ale aj všetky vládné a zodpovedné kruhy.

Pán president všetkým, pred neho sa dostavivším učiteľským deputáciám určite prislúbil, že krivda bude odčinená. Pán ministerský predseda deputácii nemeckých učiteľov tiež dovodil, že otázka učiteľských platov bude v jarňom zasedaní pojednávaná, a že je úmyslom vlády odstrániť tvrdosti a nespravedlnosti, ktoré boly decembrovým zákonom vytvorené.

Podľa dosavádnych slúbov vládnych, zodpovedných činiteľov očakávali sme, že vláda po uznaní tvrdostí a nespravedlnosti decembrového zákona - v povedomí svojej zodpovednosti za všetky z tohoto vzniklé smutné následky - cieľom uspokojenia nesmierne roztrpčeného, znechuteného, slovom: duševne úplne rozladeného a rozbúraného učiteľstva - za potrebné bude držať hneď na počiatku jarného zasedania predložiť patričný návrh zákona. Toto však vláda aj vzdor všeobecného naliehania ani do dnes, - ačkoľvek jarné zasedanie už druhý týždeň trvá - neučinila.

Poneváč táto okolnosť dáva nám podklad k tej domnienke, že vláda úmyselne odkladá riešenie tejto tak pálčivej a veľavýznamnej otázky, uctive sa pýtame:

1. Je-li vláda Českoslov. republiky náklonná k odčineniu krivdy nad učiteľstvom decembrovým zákonom spáchanej, Národnému shromaždeniu bezodkladne, najneskôr ale ešte behom mesiaca mája 1922 predostrel patričný návrh zákona?

2. Či je vláda ochotná odpočivné pôžitky slovenských aktívnych učiteľov, podobne všetkých slovenských učiteľov penzistov, ktorí otrhaní, núdzou ztrápení už štvrtý rok zúfale zápasia o život a smrť, a hromadne karejú údermi neuprosnej hladovej smrti - bezodkladne upraviť, a aj do tých čias kým táto úprava uzákonená nebude, okamžite poskytnúť im primeranej zálohy?

V Prahe 5. aprila 1922.

Hancko,

Tomik, dr. Juriga, dr. Buday, dr. Kubiš, dr. Labay, Hlinka, Bobok, Onderčo; Vrabec, Tománek, Mlčoch, Pastyřík, Horák, Najman, Anděl, Vávra, Böhr, Bobek, dr. Luschka, dr. W. Feierfeil.

V./3519.

Interpelace

poslanců Václava Sladkého, Jos. Davida a spol.

vládě o odškodnění československým vyhnancům a uprchlíkům z dob česko-polského sporu.

V době sporu česko-polského o Těšínsko bylo donuceno přemnoho občanů republiky Československé opustiti svá dosavadní bydliště v Polsku a v obsazené části Těšínska Poláky a zanechati veškeren svůj majetek movitý i nemc vitý ve svém dosavadním působišti. Tak přicházely k nám přemnohé rodiny našich příslušníků, nemajíce ani toho nejnutnějšího k obnovení domácnosti. Marně však očekávaly vydatnější pomoc od československé vlády ve svém zoufalém postavení. Jest pravda sice, že některým těmto poškozeným rodinám vyplaceny bylý zálohy až do výše dvou tisíc Kč, aby alespoň to nejnutnější zařízení domácnosti mohly si poříditi. Většina však zůstala vzdor všem zákrokům opuštěna a její zoufalá situace stupňuje se den ode dne jednak stále trvající drahotou, jednak dnešní hospodářskou krisi. Proto velkou nespokojenost těchto ubohých obětí českopolského sporu vyvolal výnos ministerské rady ze dne 20. dubna 1921, číslo 25723/10, který pojednává o poskytování záloh na utrpěné škody v době sporu česko-polského a plebiscitu na Těšínsku pro příslušníky republiky Československé. V tomto výnose jest odstavec, v němž se praví, že poškozenec, který utrpěl hmotnou škodu a jehož existence není vážně ohrožena, nemá práva na zálohu.

S tímto odstavcem nesouhlasí poškozenci ze sporu česko-polského, protože se obávají, že veliká většina z nich vůbec neobdrží žádné zálohy. Jsou mezi poškozenci lidé, kteří sice vydělávají až 1000 Kč měsíčně, avšak tento obnos při dnešní drahotě jen tak tak stačí na pouhou výživu rodiny, avšak nelze z něho zakoupiti šatstvo, prádlo a nábytek, který byl příslušnému poškozenci v jeho bývalém bydlišti na území polském zničen. Jsou mezi nimi vdovy, jejichž mužové v době plebiscitního sporu zahynuli, a jež mají měsíční příjem jen 400-500 korun, jsou mezi nimi poškozenci, kdysi vyšší úředníci, kteří dnes pracují s velikou ztrátou v požitcích i v postupu. Tito všichni tedy nemají nároků na zálohu, protože prý jejich existence není vážně ohrožena, ačkoliv sporem o Těšínsko pozbyli veškerého svého majetku, ba ztratili po případě své živitele, aniž by na tyto tak bolestné a tak těžké ztráty dostali jediného haléře náhrady nebo odškodnění.

Proto právem tito zapomenutí nešťastníci žádají, aby výše uvedené ministerské nařízení v příslušném odstavci bylo změněno takto:

ťPoškozenec, který utrpěl v době sporu česko-polského jako příslušník republiky Československé škodu ať již hmotnou, nebo na zdraví a který dokáže písemně nebo. svědky pravdivost údajů o těchto ztrátách, má právo na zálohu podle výše udaného obnosu ve věci náhrady a to:

Škoda utrpěná do výše 3.000 Kč výše zálohy 1.000 Kč, do výše 5.000 Kč výše zálohy 2.000 Kč, do výši 10.000 Kč výše zálohy 4.000 Kč, do výše 15.000 Kč výše zálohy 4.500 Kč, do výše 20.000 Kč výše zálohy 5.000 Kč, do výše 25.000 Kč výše zálohy 5.500 Kč, do výše 30.000 Kč výše zálohy 6.000 Kč, do výše 35.000 Kč výše zálohy 6.500 Kč, do výše 40.000 Kč výše zálohy 7.000 Kč atd.Ť

Podle sdělení Organisace československých vyhnanců a uprchlíků z Polska a Těšínska v Mor. Ostravě činil by tento obnos potřebný k výplatě zvýšených záloh celkem 700.000 Kč.

Protože poškození uprchlíci žijí z velké části v poměrech nad míru trudných, bez dostatečného oděvu, prádla a nábytku, táží se podepsaní:

1. Jsou tyto poměry známy vládě republiky Československé?

2. Jest vláda republiky Československé ochotna neprodleně doplniti svůj výnos o náhradě škod ve smyslu výše uvedených návrhů?

3. Jaké kroky podnikla a podnikne vláda, aby byly nahrazeny nevinným obětem česko-polského sporu veškeré škody v tomto sporu utrpěné?

V Praze dne 6. dubna 1922.

Sladký, David,

Trnobranský, Netolický, Pšenička, dr. Patejdl, Buříval, Draxl, Prášek, dr. Franke, Landová-Štychová, Špatný, Slavíček, Zeminová, Pelikán, Hrušovský, Langr, Laube, dr. Uhlíř, dr. Bartošek, Pechmanová.

VI./3519 (překlad).

Interpelace

poslanců Kostky, dra Kafky a druhů

ministrovi železnic,

aby byla znovu zahájena doprava poštovních balíčků do Maďarska.

Nové zahájení dopravy poštovních balíčků do Maďarska ve větším rozsahu znamená pro náš průmysl a obchod životní nutnost, jelikož jejím zastavením byl zvláště těžce dotčen náš vývozní průmysl. Při několika zakročeních v ministerstvu pošt a telegrafů se zjistilo, že tomuto odbornému ministerstvu nelze, přičítati viny, že se nové zahájení dopravy poštovních balíčků do Maďarska protahuje.

Námahám ministerstva pošt a telegrafů, aby vyšlo vstříc našemu vývoznímu průmyslu stojí však v cestě ministerstvo železnic, jelikož dělá všechny možné těžkostí, takže při jeho zdlouhavé práci nelze před půl rokem pomýšleti na znovuzavedení dopravy poštovních balíčků do Maďarska.

Podepsaní tedy žádají pana ministra železnic, aby co nejvíce uspíšil tuto věc a aby vysvětlil, proč dosud doprava nebyla zahájena, ač to není spojeno s podstatnými těžkostmi.

V Praze dne 29. března 1922.

Kostka, dr. Kafka,

inž. Jung, Knirsch, Patzel, Budig, dr. Lodgman, inž. Kallina, Schubert, dr. Hanreich, Böhr, Schälzky, dr. Lehnert, Scharnagl, Matzner, Böllmann, dr. Brunar, Bobek, Mark, dr. Luschka, Kraus, J. Fischer.

VII./3519 (překlad).

Interpelace

poslanče Krause a druhů

předsedovi vlády

o vládním nařízení, podle něhož se školné vyměřuje podle jmění a jmění, které se skládá ze 2/3 ze služebních požitků nebo mezd, osvobozuje se od placení školného až do příjmu 60.000 Kč.

Podle tohoto vládního nařízení podléhal by tedy příjem živnostníků nebo obchodníků až do příjmu 60.000 Kč povinnosti platiti školné a to měli by tito platiti školného

při příjmu od 20.000-40.000 Kč 100,

při příjmu od 40.000-60.000 Kč 200,

zatím co týž příjem osob odkázaných na stálé, požitky byl by od placení osvobozen.

Jest to zřejmě kruté nařízení, které směřuje výhradně proti obchodnímu a živnostenskému stavu, krutost, která postihuje tím citelněji, poněvadž živnostníci mimo to musí hraditi z velké části výdaje v obci a okrese, čímž se jejich berní poplatnost státu zvyšuje průměrně desateronásobně.

Příjem zůstává příjmem, ať ho nabyl ten nebo onen stav.

Také živnostenský a obchodnický stav není za nynějších poměrů lehčí než stav dělníků, jeho existenční podmínky jsou zhusta těžké, jako těch, kteří podle tohoto, vládního nařízení jsou osvobozeni od školného. Přejeme této výhody těm, kdo podle tohoto nařízení jsou osvobozeni od školného, žádáme však na vládě, aby se téže výhody dostalo právě tak hospodářsky slabým ze stavu obchodnického a`živnostenského.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana předsedy vlády, je-li ochoten doplniti toto vládní nařízení v tom směru, že vůbec každý příjem do 60.000 Kč má býti osvobozen od školného.

V Praze dne 27. března 1922.

Kraus,

Schälzky, dr. Brunar, dr. Radda, Röttel, Mark, dr. Petersilka, Böhr, dr. Luschka, dr. Keibl, dr. Schollich, dr. Hanreich, dr. Lehnert, Matzner, Windirsch, inž. Jung, Scharnagl, Bobek, dr. W. Feierfeil, Budig, dr. E. Feyerfeil.

VIII./3519 (překlad).

Interpelace

poslance Josefa Patzela a druhů

ministrovi pošt a telegrafů

o odstrkování německých poštovních úředníků v poštovní službě.

Od té doby, kdy se rozšířila územní výsost republiky Československé na území sudetských zemí osídlené Němci, jsou němečtí státní úředníci, na což si němečtí poslanci v mnoha dotazích a interpelacích stěžovali, přes to že konají všechny povinnosti, jak nejvyšší správní úřady uznávají, týráni a mravně se s nimi zle nakládá a především zůstávají pozadu při propůjčování služebních míst proti českým druhům a také proti mnoha českým druhům služebně mnohem mladším.

Takový příznačný případ jest tento:

Vrchní poštmistr Tippmann, který jest 40 let. ve službách státní pošty, a 20 let vrchním poštmistrem na poštovním úřadě v Ústí n./L. III. (Krásném Březně) byl vyzván v prosinci 1931 pražským poštovním ředitelstvím, aby se podrobil prohlídce úředním lékařem. Důvod pro toto opatření mu oznámen nebyl. Na zakročení německé odborové organisace poštovních zřízenců se dověděl, že si má zažádati o přeložení k poštovnímu úřadu v Ústí n./L. I. nebo II., jinak že má býti dán do výslužby. To tedy znamenalo, že bez jakéhokoliv důvodu měl býti zbaven samostatného vedení úřadu, který 20 roků při stále stoupajícím rozsahu prací v úřadě svědomitě vedl. V lednu 1922 byl přidělen k poštovníma úřadu v Ústí n./L. II., kdežto k poštovnímu úřadu v Ústí III. (Krásném Březně) na jeho místo přišel legionář Jankovský. Jankovský jest u pošty teprve od července 1920, tedy ještě ani ne 2 roky a byl přes to ustanoven správcem poštovního úřadu v Ústí III.; ač v Krásném Březně jsou 2 němečtí úředníci služebně starší, z nichž jeden jest u státní pošty od 1904 a druhý od 1909. Byl tedy zasloužilý německý přednosta úřadu odstraněn ze svého úřadu jen z toho důvodu, aby udělal místo českému uchazeči, který s přímo směšně malým počtem služebních let, přeskočiv několik daleko starších čekatelů, byl pověřen vedením úřadu. Nechceme se zmiňovati o odborné schopnosti nově jmenovaného českého přednosty úřadu a ptáti se po počtu služebních let, jež mu byla jako legionáři započtena. Než ani tolik legionářských služebních let nemůže sprovoditi se světa skutečnost, že teprve 2 léta jest v poštovní službě. Zde jest listě jakési protekční hospodářství, které také neprospívá služebním zájmům.

Tážeme se pana ministra:

Pokládá to za samozřejmou povinnost poštovní správy odstrkovati všude německé úředníky i proti mladším českým čekatelům?

Pokládá za úkol poštovní správy tímto způsobem uváděti stále německým státním zaměstnancům před oči, že příslušníci německého národa v Československu ovládaném českým národem mohou počítati pouze na to, že se s nimi bude nakládati jako se státními občany druhé třídy?

V Praze dne 22. března 1922.

Patzel;

dr. Radda, Matzner, Schälzky, inž. Jung, Schuhert, Simm, Wenzel, Knirsch, dr. Lodgman, J. Fischer, dr. Schollich, Mark, Budig, Kostka, Heller, Scharnagl; dr. W. Feierfeil, dr. Luschka, dr. Petersilka, Zierhut.

IX./3519 (překlad).

Interpelace

poslance dra Brunara a druhů

ministrovi vnitra a ministrovi národní obrany,

že frývaldovské četnictvo protizákonně zakázalo vyvěsiti černo-červeno-zlatý prapor.

Dne 2. února 1922 vyvěsil na své budově frývaldovský spolek pro pěstování zimních sportů při kostýmní slavnosti na kluzišti černo-červeno-žlutý prapor. Na vyzvání četnického velitelství dvěma českými důstojníky, aby dalo prapor jako provokaci ihned sejmouti, žádal četnický strážmistr Reichert hned po zahájení slavnosti, aby byl prapor sňat. Této výzvě se vyhovělo, aby se předešlo rušení slavnosti.

Na počátku března obeslala okresní politická správa člena výboru Rolke, kde mu komisař Chwoika oznámil, že čeští důstojníci dovolávajíce se své služební přísahy, prohlásili, že to byl černo-bílo-červený prapor. Že tomu tak nebylo, dá se zjistiti libovolným počtem svědků, meze nimiž jsou i městští strážníci, kteří mohou rovně vypovídati s dovoláním se své služební přísahy. Pan dr. Chwoika prohlásil, že není snadno provésti důkaz, že to nebyl černo-bílo-červený prapor, neboť se přec dostatečně mohl prapor vyměniti.

Dovolávajíce se výnosu ministerstva vnitra ze dne 14. ledna 1919, č. 261, kterým ministr výslovně oznamuje správci slezské zemské vlády, že vlajka barev černo-červeno-zlaté (nebo náhradní barvy žluté) nemá se považovati za vyzývavou, a poukazujíce na to, že slezská zemská vláda výměrem ze dne 23. července 1919, č. 9367 tento výnos uveřejnila, táží se podepsaní:

1. Jest pan ministr národní obrany ochoten poučiti důstojníky, že ve spořádaném státě se má vojsko vystříhati každého zasahování do výkonné moci, tento zvláštní případ vyšetřiti a oba důstojníky pro jejich jednání pohnati k odpovědnosti?

2. Jest pan ministr vnitra ochoten zjednati platnost vládním nařízením a poučiti jak frývaldovské četnické velitelství tak i frývaldovskou okresní správu, že ministerské výnosy jsou zde proto, aby je podřízené úřady zachovávaly, i když čeští důstojníci jsou opačného mínění?

V Praze dne 31. března 1922.

Dr. Brunar,

Pittinger, Knirsch, Kostka, Böllmann, J. Fischer, Schubert, Matzner, J. Mayer, Scharnagl, Röttel, inž. Kallina, dr. Lehnert, dr. Radda, dr. E. Feyerfeil, dr. Lodgman, dr. Hanreich, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Kaiser, Bobek, Patzel, Wenzel, Schälzky.