Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
3. zasedání.
2042.
Vládní návrh
Zákon
ze dne ..........................................
o tisku (zákon tiskový).
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
I.
PŘEDPISY VŠEOBECNÉ.
§ 1.
Svoboda tisku.
Tisk je svoboden (§ 113 ústavní listiny z 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n.) a může býti obmezen jen podle zákona.
§ 2.
Pojem tiskopisu. Korespondence novinářská.
(1) Tiskopisy podle tohoto zákona jsou spisy, vyobrazení a hudebniny, rozmnožené mechanickým, chemickým nebo jiným podobným způsobem, zejména fotografickým, jež. určeny jsou k tomu, aby byly rozšiřovány. Snímky kinematografické jsou z platnosti tohoto zákona vyňaty a platí o nich ustanovení zvláštní.
(2) Ustanovení II. a III. hlavy nevztahují se na novinářskou korespondencí, je-li tak označena, je na ni uvedeno místo tisku, jméno (firma) tiskaře, vydatele a jeho byt a je dodávána výhradně redakcím, rovněž ne na kartáčové obtahy, pokud jsou dodávány výhradně redakcím.
§ 3.
Časopis (periodický tiskopis).
(1) Časopisem (periodickým tiskopisem) je tiskopis, který vychází nebo má vycházeti (§ 19 odst. 2.) zpravidla alespoň jednou za měsíc; není jím však dílo vydávané v sešitech nebo svazcích, třeba v pravidelných lhůtách, tvoří-li celek o sobě.
(2) Přílohy časopisu jsou jen tehdy jeho častí, jsou-li vydávány zároveň s ním a nejsou-li samostatně rozšiřovány.
§ 4.
Tiskař.
(1) Tiskařem, jemuž se v tomto zákoně ukládá nějaký závazek aneb odpovědnost, je vlastník tiskárny; je-li však živnost tiskařská provozována odpovědným zástupcem nebo nájemcem, je tiskařem odpovědný zástupce nebo nájemce. Vlastník tiskárny a nájemce ručí za peněžité tresty a pokuty, uložené jejich odpovědným zástupcům.
(2) Jako tiskař je odpovědný i ten, kdo, ač neprovozuje tiskařské živnosti, vytiskne nějaký tiskopis.
(3) Je-li majitelem tiskárny společnost (sdružení osob) nebo právnická osoba, stíhá závazek aneb odpovědnost osoby, které je podle zákona nebo stanov zastupují, pokud provozování tiskařské živnosti nebylo svěřeno některé z nich nebo nebylo přeneseno na odpovědného zástupce nebo nájemce; společnost (sdružení osob) a právnické osoby ručí za peněžité tresty a pokuty, uložené těmto osobám, vyjma ony tresty a pokuty, jež byly uloženy nájemci.
§ 5.
Vydatel.
(1) Vydatelem je ten, kdo rozhoduje o tom, že má tiskopis (číslo časopisu) býti vydán, t. j. že se má začít rozšiřovati.
(2) Za vydatele pokládá se zejména živnostenský nakladatel, který převzal péči o vytištění a rozšíření časopisu.
(3) Ustanovení předcházejícího paragrafu platí také o vydateli.
§ 6.
Vlastník tiskopisu.
Vlastníkem tiskopisu je ten, na jehož účet se tiskopis vydává.
§ 7.
Místo vydání.
Místem vydání je místo, odkud je tiskopis rozšiřován.
§ 8.
Rozšiřovatel.
Tiskopis rozšiřuje, kdo vědomě poskytuje většímu počtu osob, na výrobě jeho nezúčastněných, možnost, aby seznaly. z něho samého jeho obsah.
§ 9.
Volnost rozšiřovati tiskopisy.
Tiskopisy může každý volně rozšiřovati, pokud to zákon dovoluje. Československá pošta a každý podnik veřejné dopravy, který obstarává poštovní dopravu, jsou povinny dopravovati tiskopisy, jejichž rozšiřování je dovoleno. Rozšiřovány býti nesmějí tiskopisy, které byly zabaveny nebo prohlášeny za propadlé, cizozemské časopisy, jejichž rozšiřování je podle § 32 tohoto zákona vládou zakázáno, jakož i tiskopisy, které pro nedostatek povinných údajů mohou býti prozatímně zabaveny podle § 33 tohoto zákona.
§ 10.
Státní bezpečnostní úřad.
Státním bezpečnostním úřadem rozumí se v tomto zákoně státní policejní úřad a, kde ho není, politický úřad první stolice (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní policejní vrchnost první stolice).
§ 11.
Osoby, podrobené příslušnosti soudů vojenských.
Ustanovení tohoto zákona, a to také, pokud jde o příslušnost, platí stejně o osobách, podrobených jinak pravomocí soudů vojenských, avšak bez újmy povinností, stanovených služebními předpisy pro vojenské osoby v činné službě.
II.
PŘEDPISY ŽIVNOSTENSKÉ.
§ 12.
Výroba a rozšiřování tiskopisů po živnostensku.
Výroba a rozšiřovaní tiskopisů po živnostensku řídí se předpisy živnostenského řádu, pokud není v tiskovém zákoně ustanoveno nic odchylného.
§ 13.
Zrušení systému koncesního.
Živnosti, které mechanicky nebo chemicky rozmnožují tiskopisy nebo. jimi obchodují, půjčovny tiskopisů a čítárny nejsou vázány koncesí.
§ 14.
1. Prodej tiskopisů vydaných vlastním nákladem.
2. Prodej časopisů.
(1) Kdo vydal vlastním nákladem tiskopis, jehož, je původcem sám nebo společně s někým, může jej prodávati ve svém bytě nebo v místnosti k tomu určené, musí však místnost tu i pozdější její změny oznámiti příslušnému státnímu bezpečnostnímu úřadu dříve, nežli počne prodávati.
(2) Časopisy může prodávati v určité místnosti každá svéprávná osoba, musí však místnost tu oznámiti podle ustanovení prvého odstavce. Tuto povinnost má i ten kdo chce časopisy prodávati podle svého živnostenského oprávnění.
(3) Podniky časopisecké mohou však i bez předchozího ohlášení prodávati vlastní časopisy ve svých místnostech (redakcí, administraci, expedici), pokud jsou místnosti ty označeny v čele nebo na konci časopisu; rovněž mohou dáti roznášeti objednané nebo předplacené výtisky objednatelům nebo předplatitelům.
§ 15.
Sbírání objednávek.
(1) Kdo jest oprávněn prodávati jiné tiskopisy než ty, které jsou uvedeny v § 20 bod 1., může sbírati jejich objednávky. Osoby, jichž k tomu užije, musí býti zletilými příslušníky Československé republiky a musí míti všeobecnou občanskou legitimaci, doplněnou udáním, že smí sbírati objednávky a pro koho.
(2) Všeobecnou občanskou legitimaci doplňuje bezplatně na žádost podnikatelovu státní bezpečnostní úřad, v jehož obvodu je sídlo podniku.
(3) Státní bezpečnostní úřad odepře zmíněný doplněk občanské legitimace, není-li žadatel oprávněn prodávati tiskopisy, uvedené v odstavci prvém, nebo je-li osoba, pro niž se žádá za doplnění občanské legitimace, vyloučena z volebního práva do obcí pro soudní odsouzení a když nad to podle povahy trestného činu možno se obávati, že by odsouzená osoba zneužila tohoto oprávnění.
(4) Úřad, který povolil zmíněný doplněk občanské legitimace, může oprávnění, sbírati objednávky, odejmouti, vyjde-li na jevo, že doplněk neměl býti povolen, nebo nastane-li dodatečně příčina, která by byla původně odůvodnila jeho odepření.
§ 16.
Volná kolportáž.
(1) Prodávati časopisy a bezplatně rozdíleti tiskopisy vůbec na veřejných ulicích a místech a v místnostech všeobecně přístupných, ne však dům od domu, může každý, kdo dokonal 18. rok svého věku a má všeobecnou občanskou legitimaci. Po 9. hodině večerní je to dovoleno jen osobám starším 21. roku. Kdo má právo rozhodovati o přístupu do veřejné místnosti, může zakázati, aby v ní nebyly prodávány časopisy nebo bezplatně rozdíleny tiskopisy vůbec.
(2) V místnostech určených pro bohoslužbu nepřipouští se vůbec rozšiřovati tiskopisy s výjimkou těch, jež slouží výhradně náboženským účelům.
(3) Na každém čísle takto prodávaného tiskopisu musí býti způsobem do. očí bijícím vyznačena v československé měně cena určená pro drobný prodej a cenu tu rozšiřovatel překročiti nesmí.
(4) Místní bezpečnostní úřad zakáže takové rozšiřování tiskopisů osobám kolportujícím, které mají nakažlivou nemoc, podléhající povinnosti ohlašovací.
(5) Kdo chce bezplatně rozdíleti nebo prodávati časopisy cizozemské, potřebuje nad to povolení úřadu župního, který je oprávněn povolení bez udání důvodů odmítnouti neb odvolati.
(6) Kdo má právo obchodovati tiskopisy neperiodickými, může také jiné tiskopisy než časopisy mimo obchodní místnost prodávati nebo dáti prodávati svými zřízenci. Pro tento prodej platí táž obmezení jako pro rozšiřování časopisů podle odstavců předcházejících. Ostatně platí všeobecné předpisy o obchodu knihami, věcmi uměleckými a hudebninami.
§ 17.
Prodej tiskopisů automaty.
(1) Kdo jest oprávněn prodávati tiskopisy v určité místnosti, může je také prodávati automatem za cenu stanovenou pro drobný prodej (§ 16 odst. 3.). Je však povinen napřed oznámiti státnímu bezpečnostnímu úřadu, v jehož obvodě chce tiskopisy prodávati, kde zamýšlí postaviti automat.
(2) Na automatu musí bytí připevněn seznam tiskopisů v něm obsažených.
§ 18.
Vyvěšování tiskopisů.
(1) Tiskopisy lze veřejně vyvěšovati (přibíjeti, nalepovati) i na místech veřejných bez úředního povolení; avšak místní bezpečnostní úřad může pro takové vyvěšovaní určití místo, mimo něž se vyvěšovati nesmějí. Státní Bezpečnostní úřad a jeho orgány mohou veřejně vyvěšený tiskopis odstraniti, shledávají-li v jeho obsahu skutkovou povahu činu stíhaného z moci úřední.
(2) Vláda může, naříditi, ze na bílém papíru smějí býti tištěny vyhlášky jen úřední.
III.
USTANOVENÍ POŘÁDKOVÁ.
§ 19.
Povinné údaje na tiskopisech.
(1) V čele tiskopisu (na titulním listě spisu) nebo na konci tiskopisu buďtež uvedeny: místo tisku, jméno (firma) tiskaře a vydatele, byt vydatelův a rok vytištění. Je-li tiskopis tištěn v několika tiskárnách, buďtež uvedena místa a jména (firmy) všech tiskáren s označením částí tiskopisů, jimi vytištěných.
(2) Na každém čísle časopisu buďte kromě toho v čele uvedeny: název, den, měsíc a rok vydání, cena v drobném prodeji, dále tamtéž nebo na konci místo vydání, období, v němž časopis vychází, a hlavní jeho ráz (politický, vědecký, literární a pod.), jakož i jméno a byt odpovědného redaktora a vlastníka.
(3) Odpovídá-li za časopis několik redaktorů, buďtež jména a byt jejich uvedeny s označením, za který oddíl časopisu každý z nich odpovídá. Oddíly ty buďtež i v časopise zřetelně vyznačeny.
(4) Společnost (sdružení osob) nebo právnické osoby buďtež uvedeny s označením osob, oprávněných podle zákona je zastupovati.
§ 20.
Výjimky.
Z ustanovení předchozího paragrafu jsou vyňaty:
1. tiskopisy, obsahující sdělení pouze hospodářského, živnostenského, obchodního nebo společenského rázu, jako: státovky, bankovky, cenné papíry, formuláře, cenníky, tržní zprávy, tarify, divadelní a koncertní návěstí, pokud návěstí ta neobsahují souvislého slovného doprovodu nebo výkladu, vstupenky, kalendáře bez obrázků a bez literárního obsahu a pod.;
2. hlasovací lístky a kandidátní listiny, obsahující jen údaje nutné pro volby;
3. volební provolání, obsahující jen čas a místo volby, označení strany, jméno, stav a bydliště kandidátů a výzvu k volbě.
§ 21.
Odpovědný redaktor.
(1) Odpovědným redaktorem může býti ustanovena a jím na časopise pojmenována jen osoba, která má takový vliv na určení obsahu časopisu, aby mohla vyhověti povinnostem odpovědného redaktora (§§ 22, 26, 39, 41). Musí bydleti v tuzemské obci a, jde-li o časopis politický, vyhovovati ostatním podmínkám pro zápis do stálých seznamů voličských.
(2) Chybí-li pro některou část časopisu označení odpovědného redaktora, jsou společně odpovědni za ní všichni pojmenovaní redaktoři.
(3) Nebyl-li zřízen nebo pojmenován odpovědný redaktor podle odstavce prvého, mají povinnosti jeho i trestní odpovědnost vydatel a vlastník časopisu jako společně odpovědní.
(4) Odpovědné redaktorství nemůže vykonávati, kdo je ve vazbě zajišťovací, vyšetřovací nebo trestní. Pro dobu této a jiných překážek jako nemoci, vzdálení místa, kde se vydává denník, a pod., musí býti ustanoven odpovědný redaktor jiný.
(5) Kde je tímto zákonem uloženo, že má býti uvědoměn odpovědný redaktor, stačí, je-li několik redaktorů a nejde-li o uvědomění redaktora určité části časopisu, uvědomiti kteréhokoli z nich, leda by byl některý z nich označen jako hlavní.
(6) Zásady předcházejícího odstavce o zastupování časopisu platí také vůbec pro jinaké zastupování časopisu, zvláště v řízení pro urážku na cti časopisu.
§ 22.
Tisková oprava.
(1) Koho se dotýká zpráva v časopise, má právo žádati, aby byla uveřejněna zdarma jeho oprava. Nechce-li opravu omeziti na pouhé popření skutečností ve zprávě tvrzených, nesmí uváděti nic jiného, než skutečnosti, které opravují nebo vyvracejí tato tvrzení.
(2) Na místo toho, kdo není svéprávný nebo nemůže se sám obhájiti, může tak učiniti ten, kdo je oprávněn ho zastupovati nebo komu z důvodu příbuzenského nebo rodinného poměru záleží na jeho dobré pověstí. Na žádost redaktorovu budiž mu hodnověrným způsobem osvědčen poměř opravňující žádati za opravu, jsou-li o něm důvodné pochybnosti. Žádá-li k ochraně téže, osoby za opravu několik k tomu oprávněných, stačí, uveřejní-li redaktor opravu jedinou.
(3) Jménem veřejných úřadů může žádati za opravu státní zastupitelstvo.
(4) Oprava buď podána odpovědnému redaktoru oné části časopisu, v níž byla zpráva uveřejněna, a ukazuj ve svém úvodu k názvu listu, číslu a datu vyjití, jakož i nadpisu zprávy. Není-li odpovědného redaktora, nebo není-li na časopisu označen (§ 21 odst. 3.), stačí zaslati opravu redakci. Žadateli budiž na jeho žádost potvrzeno, že požádal za opravu.
(5) Oprava budiž vytištěna v časopise beze všech vložek a beze změny na stejném místě téhož oddílu a, není-li to technicky možno, aspoň v témže sloupci a tímtéž tiskem jako zpráva, jíž se týká oprava, a to do tří dnů od dodání a zapravení poplatků (odstavec 7. a 8.). Nevyjde-li časopis v této době, budiž uveřejněna v čísle příštím. Připojí-li redakce poznámku k opravě, buď zřetelně označeno, že jde. o poznámku redakce.
(6) Je-li oprava, sepsaná v jazyku státním, dodána časopisu jiného jazyka, je odpovědný redaktor oprávněn přeložiti opravu do jazyka časopisu.
(7) Přesahuje-li oprava dvojí výměru původní zprávy, zaplatí opravující za část přesahující tuto výměru napřed poplatek jako za vyhlášky soudní.
(8) Výše poplatků musí býti žadateli oznámena hned při dodání opravy aneb obratem pošty.
§ 23.
I když bylo vyhověno podmínkám § 22, může býti odepřeno uveřejniti opravu:
1. nebylo-li žádáno za opravu do třicet] dnů od vydání čísla časopisu, jež obsahovalo opravovanou zprávu,
2. přesahuje-li oprava trojí výměru původní zprávy,
3. zakládá-li obsah opravy trestný čin,
4. není-li sepsána v jazyku, ve kterém se stala původní zpráva, nebo v jazyku. státním,
5. lze-li úplnou pravdivost zprávy bez průtahu (§ 24 odst. 1.) dokázati.
§ 24.
(1) Trestní řízení pro neuveřejněnou opravu bud zavedeno z moci úřední, žádal-li za opravu veřejný úřad, jinak na žádost oprávněného a budiž provedeno co nejrychleji; roky buďtež stanoveny na dobu co. nejkratší, první hlavní přelíčení nejdéle na tří dny. Lze je odročiti bez souhlasu stran z jiného důvodu, než proto, že nebyl žalobce aneb obžalovaný řádně obeslán, pouze jednou a nejdéle na osm dní.
(2) Nezáleží-li trestný čin jedině v. tom, že oprava byla uveřejněna po prošlé zákonné lhůtě, uloží soud obžalovanému v rozsudku odsuzujícím, aby opravu uveřejnil. Totéž učiní i v rozsudku osvobozujícím, stalo-li se osvobození z toho důvodu. že obžalovaný jednal v omylu vylučujícím trestnost. Zároveň mu uloží, aby hradil útraty.
(3) Byla-li oprava odmítnuta sice po právu, ale jen proto, že nevyhovuje ustanovení § 22, odst. 1., věty druhé, upraví ji soud za souhlasu žalobcova tak, aby vyhovovala zákonu, a uloží obžalovanému rozsudkem aby jí uveřejnil v této úpravě. Útraty řízení hradí tu soukromý žalobce.
(4) Lhůta, vyměřená k uveřejnění opravy v § 22, odst. 5., počítá se od vyhlášení soudních výroků, vydaných podle předcházejících odstavců a, jde-li o rozsudky vynesené v nepřítomnosti, od doručení jich. Týmž okamžikem stávají se vykonatelnými. Výkon děje se podle ustanovení exekučního řádu, při čemž není úhrnná částka trestů peněžitých co do výše nijak obmezena. Změnil-li se redaktor, působí soudní výrok i proti jeho nástupci. K průkazu změn stačí předložití číslo časopisu, na němž je jmenován nový redaktor. Totéž platí v případě § 21, odst. 3.
(5) Nebyla-li oprava uveřejněna, jak bylo rozsudkem uloženo, může soud na návrh žalobcův také naříditi, aby oprava byla uveřejněna na náklad odsouzeného v jednom nebo několika jiných časopisech.
(6) Nebyla-li soudem vyšší stolice uznána povinnost obžalovaného uveřejniti opravu, hradí žadatel i poplatek za opravu, která zatím snad byla uveřejněna, a to podle míry, uvedené v § 22, odst. 7.
(7) Za zaplacení útrat trestního řízení včetně útrat uveřejnění ručí vlastník časopisu. Totéž platí i tehdy, jestliže časopis zatím zanikl. Rovněž ručí za tresty peněžité uložené proto, že nebyla splněna povinnost uveřejniti opravu; přeměna v trest na svobodě staň se teprve při nedobytnosti na vlastníku časopisu.
§ 25.
Obdobně platí ustanovení o opravě, byla-li zpráva uveřejněna v letáku nebo plakátu. Povinnost uveřejniti opravu stihá zde vydatele, jenž se, musí postarati o vytištění a rozšíření týmž způsobem, jak se stalo, letáky nebo plakáty. Počet výtisků a způsob uveřejnění určí, je-li třeba, soud v trestním řízení pro neprovedenou opravu. Rozsudek lze vykonati teprve, když nabyl právní moci.
§ 26.
Povinné uveřejnění úředních vyhlášek.
(1) Časopisy, které uveřejňují inseráty, jsou povinny (§ 21 odst. 2.) uveřejniti úřední vyhlášky nejvýše za poplatek určený pro vyhlášky soudní, a to ve lhůtě uvedené v § 22 odst. 5. (§ 24 odst. 4. a 7.).
(2) Časopis nesmí býti nucen, a to ani v době mimořádných opatření, aby uveřejnil vyhlášky nebo články dodané mu úřadem, jinak než s jasným označením původu. Také nesmí býti mu určeno, na kterém místě a jakým tiskem mají býti otištěny.
§ 27.
Výtisky povinné.
(1) Tiskař je povinen předložití jeden výtisk každého časopisu státnímu bezpečnostnímu úřadu místa, kde byl vydán, a státnímu zastupitelstvu. To platí také o jiných tiskopisech, pokud nepřesahují tří tiskových archů. Z povinnosti té jsou vyňaty hudebniny bez textu nebo bez slovného doprovodu a tiskopisy uvedené v § 20.
(2) Povinnost tato musí býti splněna nejpozději v době, kdy se počne rozšiřovati tiskopis. Povinnosti této je však vyhověno, odevzdají-li se povinné výtisky poště, zároveň s nákladem určeným pro vydatele.
(3) Tiskne-li se tiskopis v cizozemsku, přechází tato povinnost na tuzemského vydatele, jakmile počne rozšiřovati tiskopis.
(4) Zasílají-li se povinné výtisky poštou, buďtež označeny vně heslem: ťPovinné výtiskyŤ a podány jako obyčejné tiskopisy u přepážky příslušného poštovního úřadu na potvrzení. Výtisky tyto jsou osvobozeny od dopravného, pokud nejsou určeny do doručovacího obvodů úřadu podacího. Podávají-li se doporučeně, nutno zapraviti při podání doporučné; podávají-li se však jako jiné zásilky poštovní (psaní, balíky atd.), nutno zapraviti při podání veškeré příslušné poplatky.
§ 28.
Výtisky volné.
(1) Po výtisku každého tiskopisu, který je v tuzemsku vytištěn nebo vydán, nebo jehož vydatel jest v tuzemsku, budiž zasláno
a) předsednictvu ministerské rady a ministerstvu vnitra,
b) knihovnám universit v Praze, Brně, Bratislavě, bibliografickému ústavu v Praze a knihovně Národního shromáždění v Praze s výjimkou tiskopisů uvedených v § 20,
c) státnímu úřadu statistickému Československé republiky v Praze s výjimkou státovek, bankovek, cenných papírů, spisů obsahu čistě beletristického neb uměleckého, kalendářů, časopisů, vycházejících v obdobích kratších než týdenních, a takových výrobků tiskařských, o nichž státní úřad statistický vyhlásí, že jich zasílati netřeba.
(2) Odváděti tyto výtisky je povinen vydatel, není-li ale na tiskopisu uveden, tiskař. Tento má povinnost, tu také tehdy, když tiskopis vyjde v cizině. Povinnost ta budiž splněna ve chvíli, kdy se počne tiskopis rozšiřovati.
(3) O způsobu zaslání těchto výtisků platí ustanovení odst. 4. §u 27 s tou obdobou, že výtisky mají býti vně označeny jako: ťVolné výtiskyŤ.
(4) Za nákladné výtisky dlužno zapraviti poloviční krámskou cenu, nejsou-li do měsíce vráceny. Které výtisky dlužno pokládati za nákladné, bude určeno nařízením.
(5) Bibliografický ústav v Praze odevzdá výtisky mu zaslané po použití jich musejní knihovně v Praze.
§ 29.
Zákaz prodeje necudných tiskopisů.
(1) Tiskopisy, jež jsou necudné, nesmějí býti prodávány automaty vůbec, pak osobám, které nedokonaly 18. rok věku. Tiskopisy takové nesmějí býti také veřejně vystavovány.
(2) Státní bezpečnostní úřad, v jehož obvodu je tiskopis rozšiřován nebo vystavován, může vydati prozatím zákaz takového rozšiřování a vystavování určitého tiskopisu. Rovněž může tiskopis prozatím odstraniti, aby zabezpečil výkon zákazu.
(3) O zákazu uvědomí úřad sborový soud, uvedený v § 31, a dodá nález tuzemskému vydateli a rozšiřovateli.
§ 30.
Zákaz tiskopisů periodických nebo vydávaných v sešitech, hovících chlípnosti, urážejících a kazících veřejnou mravnost.
Je-li zjevno z obsahu některého časopisu nebo díla vydávaného v sešitech, že trvale hoví chlípnosti neb uráží a kazí veřejnou mravnost, může býti další jeho vycházení zakázáno. Návrh zákazu takového učiní státní zástupce na žádost ministerstva vnitra, podanou po slyšení ministerstva školství a národní osvěty.
§ 31.
Řízení v případech §§ 29 a 30.
(1) V případech §§ 29 a 30 rozhodne sborový soud první stolice po ústním líčení rozsudkem, vyslechna státního zástupce a podle potřeby i znalce z oboru umění, vědy a při tiskopisech vydávaných v tuzemsku též vydatele, jde-li pak o časopis, i odpovědného redaktora a vlastníka, pokud osoby tyto jsou známy a bydlí v tuzemsku. Rozhodnutí o útratách není.
(2) Příslušným je sborový soud první stolice místa, kde byl tiskopis vydán. Jde-li o tiskopis vydaný v cizině, je příslušnou sedne v Bratislavě pro tiskopisy psané slovensky nebo maďarsky, sedrie v Užhorodě pro tiskopisy psané rusky a zemský trestní soud v Praze pro tiskopisy jiného jazyka.
(3) Rozsudek buď dodán všem osobám, uvedeným v odstavci prvém, a lze z něho podati odvolání do osmí dnů od dodání k sborovému soudu druhé stolice, který rozhodne po ústním líčení.
(4) Zákaz buď uveřejněn v úředních novinách.
§ 32.
Zákaz rozšiřovati časopisy cizozemské.
(1) Vláda může nejdéle na dobu dvou let zakázati, aby nebyl rozšiřován časopis, vydávaný mimo Československou republiku, byl-li proti němu dvakráte v jednom roce vydán nález na propadnutí a neprošly-li dosud dva měsíce od posledního takového nálezu. Časopis ten je vyloučen z jakéhokoliv rozšiřování.
(2) Zákaz budiž vyhlášen ve všech úředních novinách.
§ 33.
Prozatímní zabavení tiskopisů.
(1) Tiskopis může býti státním bezpečnostním úřadem prozatímně zabaven, není-li na něm proti předpisu § 19 odst. 1. vyznačeno místo tiskárny a jméno (firma) tiskaře, vydatele a u časopisu také odpovědného redaktora.
(2) Toto zabavení buď na žádost odpovědných osob shora jmenovaných zrušeno, nebyl-li tiskopis do osmi dnů zabaven podle ustanovení §§ 54 až 56.
§ 34.
Ustanovení trestní.
(§§ 34 a 35)
Státním bezpečnostním úřadem buď potrestán pro přestupek pokutou od dvaceti do pěti set Kč, kdo:
1. neohlásí místnost, určenou k prodeji tiskopisů, podle § 14,
2. sbírá nebo sbírati dá objednávky nešetře ustanovení § 15,
3. přestoupí obmezení volné kolportáže a prodeje tiskopisů automaty podle §§ 16 a 17,
4. při vyvěšování tiskopisů nešetří předpisu § 18,
5. tiskař, jenž opomene učiniti údaje povinné podle § 19, nebo kdo z nedbalosti učiní je nesprávně.
§ 35.
(1) Soudem buď potrestán pro přestupek, kdo:
1. učiní vědomě nesprávné údaje uvedené v § 19,
2. bez zákonného důvodu se zdráhá uveřejniti opravu podle §§ 22 až 25 nebo jí neuveřejní tím způsobem nebo v tom čase, jak je zákonem předepsáno. Právě tak buď potrestána osoba zúčastněná podniku časopiseckého, která úmyslně překazí uveřejnění opravy, nařízené osobou k tomu oprávněnou nebo povinnou.
3. nesplní povinnost uveřejniti vyhlášku podle § 26 nebo překazí splnění této povinnosti, jak uvedeno v bodě č. 2.
4. nedodá povinné nebo volné výtisky podle ustanovení §§ 27 a 28,
5. poruší vědomě zákaz prodeje necudných tiskopisů a veřejného jich vystavování podle §§ 29 a 31,
6. vydává časopisy nebo díla v sešitech přes zákaz podle §§ 30 a 31,
7. vědomě přestoupí zákaz nerozšiřovati časopisů podle § 32,
(2) V případech č. 1. a 4. buď vinník potrestán trestem na penězích od dvaceti do tisíce Kč. V případech 2, 3 a 5—7 buď uložen trest na penězích od padesáti do pětitisíc Kč a, jde-li o opětné odsouzení, trest vězení od tří dnů do tří měsíců. S tímto trestem lze spojiti trest na penězích od jednoho sta do deseti tisíc Kč. Pro případ nedobytnosti trestu peněžitého buď uložen přiměřený trest vězení nepřesahující výše trestu hlavního.
(3) Potrestání podle odst. 1. č. 4. nezbavuje povinnosti odvésti povinné nebo volné výtisky.
§ 36.
Promlčení přestupků.
Promlčení přestupků, uvedených v §§ 34 a 35, dokonává se ve třech měsících ode dne, kterého trestný čin byl spáchán, anebo, bylo-li před uplynutím této doby zahájeno trestní řízení proti pachateli, ode dne, kterého trestní řízení bylo zastaveno nebo přerušeno, nebo kterého osvobozující rozsudek nabyl právní moci.
§ 37.
Tiskopisy vyňaté z ustanovení tohoto oddílu.
Tento oddíl neplatí o tiskopisech, které vydávají státní a samosprávné úřady, zákonodárné sbory, jejich výbory, ankety svolané vládou a Česká akademie věd a umění, pokud přinášejí úřední zprávy.
IV.
ODPOVĚDNOST ZA OBSAH TISKOPISŮ.
§ 38.
1. Pojem trestných činů spáchaných tiskem.
2. Odpovědnost za trestný obsah.
(1) Za trestné činy spáchané tiskem po rozumu tohoto zákona sluší pokládati:
1. činy, které jsou trestné jen proto, že byly spáchány tiskem (trestná uveřejnění),
2. ostatní trestné činy proti zákonům trestním, spáchané samotným obsahem tiskopisů,
3. zanedbání povinné péče, (tiskovou nedbalost).
(2) Trestné činy spáchané tiskem sluší posuzovati podle zákona trestního, pokud v zákoně tiskovém není ustanoveno nic odchylného.
(3) Vlastník časopisu ručí za peněžité tresty, uložené za trestné činy spáchané tiskem, za útraty trestního řízení a za škodu, která jinému činem vznikla. Trest vězení, stanovený pro případ nedobytnosti, vykoná se teprve, nelze-li trestu peněžitého dobýti na vlastníku.
§ 39.
Tisková nedbalost.
(§§ 39 a 40.)
(1) Odpovědný redaktor časopisu jest povinen pečovati o to, aby obsahem jeho (§ 38 č. 1. a 2.) nebyl spáchán trestný čin.
(2) Zanedbá-li tuto péči a není-li znám autor, jehož lze pohnati k odpovědnosti, bude potrestán pro přestupek, pokud není trestný pro čin spáchaný obsahem tiskopisu, trestem na penězích od padesáti do tisíce Kč, při hrubé nedbalosti a při zpětnosti vězením od tří dnů do tří měsíců.
(3) Je-li trestný čin spáchaný obsahem časopisu deliktem soukromožalobným nebo ke zmocnění stíhaným, stíhá se odpovědný redaktor k žalobě soukromé nebo se zmocněním.
(4) Je-li prokázáno, že část obsahu, zakládající trestný čin, dala vytisknouti bez vědomí nebo svolení odpovědného redaktora osoba jiná, odpovídá tato osoba jako odpovědný redaktor.