Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
1. zasedání.
4.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ................ 1920,
kterým se zabraňuje úplatkům.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Přestupku se dopouští, a bude, pokud tu není těžšího činu trestného, potrestán vězením až do jednoho roku nebo trestem na penězích až do 50.000 Kč aneb obojím každý, kdo proti vůli neb bez vědomí svého zaměstnavatele pro sebe nebo jinou osobu požádá nebo přijme dar neb jinou výhodu nebo si je dá slíbiti za to, že v záležitostech, jez mu zaměstnavatelem ku vyřízení byly svěřeny, něco vykoná nebo opomene, nebo dá někomu přednost, anebo konečně položí překážku nebo ji položit opomene, kde položit ji měl.
(2) Skutek jest trestný i tehdy, nebylo-li tu předchozí úmluvy, žádal-li však zřízenec neb přijal-li dobrovolně mu nabídnutý dar nebo výhodu dodatečně za to, že zachoval se ve svěřené mu záležitosti způsobem naznačeným v odstavci prvém.
(3) Stejného přestupku se dopouští a stejně bude potrestán, kdo takový dar nebo takovou výhodu poskytne, nabídne nebo slíbí.
§ 2.
(1) Kdo členu zákonodárného shromáždění nebo jiného sboru jednajícího o záležitostech veřejných přímo nebo nepřímo pro jeho osobu nebo pro osobu třetí nabídne dar aneb výhodu, aby získal vliv na jeho činnost v tomto shromáždění nebo sboru, bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od šesti měsíců do jednoho roku a trestem peněžitým od jednoho tisíce korun do jednoho milionu korun.
(2) Člen takového shromáždění neb sboru, jenž dar nebo výhodu takovou přijme, ač úmysl dárcův poznal neb dle okolností případů při obyčejné dbalosti postřehnouti musil, buď rovněž potrestán pro zločin, a to těžkým žalářem od jednoho do pěti let a trestem peněžitým od jednoho tisíce do jednoho milionu korun.
(3) V oblasti trestního práva uherského budiž při odsouzení pro tento zločin vysloveno odnětí práv politických dle §u 84 zák., čl. V. z roku 1878. Zvláštní toto ustanovení nemá pro obor vojenského soudnictví platnosti.
§ 3.
Za nedobytné tresty peněžité vyměří soud trest na svobodě stejného druhu ve výměře takové, aby dohromady s hlavním trestem na svobodě rozsudkem vyřčeným nepřesahovala nejvyšší hranici sazby.
§ 4.
V rozsudcích pro trestné činy uvedené v předchozích paragrafech budiž vysloveno, že to, co bylo jako dar dáno, nebo jeho cena propadá ve prospěch státní pokladny.
§ 5.
(1) Potrestán nebuď, kdo provinil se proti předpisům §§ 1 a 2 tohoto zákona, čin svůj i známých jemu spoluvinníků udá státnímu nebo vojenskému zástupci nebo soudci dříve, než úřad o něm co pachateli se dověděl. Ten, kdo dar přijal, musí současně oznámiti, co z daru nebo jeho ceny ještě v majetku svém má.
(2) Dar nebo jeho cena propadají státu.
(3) Usnesení o tom náleží soudu pro trestní řízení jinak příslušnému a jest vykonatelné.
§ 6.
Zákon tento nabývá účinnosti uplynutím osmi dnů po vyhlášení.
§ 7.
Provedení tohoto zákona přísluší ministru spravedlnosti a národní obrany.
Důvodová zpráva.
Účelem § l tohoto zákona jest vyloučiti široko rozvětvenou úplatnost soukromých i veřejných zřízenců, zástupců a jiných zmocněnců, jednajících za jiné, a sesíliti poctivost zaměstnanců.
S rostoucím rozvojem obchodu a rostoucí intensitou soutěže rozmohl se zlořád úplatků měrou úžasnou. Jedni obchodníci dávají úplatky v obchodním závodění beze všech skrupulí, řídí se zásadou, že cíl posvěcuje prostředek; poctivější obchodníci zdráhají se často dosti dlouho sáhnouti po tomto prostředku, ale nemohouce v soutěži poctivými prostředky zvítěziti přes výčitky svědomí, napodobuji konečně své méně vybíravé konkurenty. S úplatky v hospodářském a obchodním životě setkáváme se ve všech možných formách. Stupnice tu jde od formy na pohled nevinného zpropitného až do forem, které hraničí již na podvod. Kuchař většího hotelu objednávající maso od řezníka, dostává od něho pravidelně nebo občasně dary, provise nebo aspoň cenný dar vánoční. Konkurent řezníkův přeplácí tyto výhody, aby kuchaře získal pro sebe, hotel a jeho hosté odnesou to buď na jakosti masa nebo na cenách, snad i na obojím.
Úplatky béře úředník závodu, který obstarává proň nákupy. Bez vědomí svého zaměstnavatele dostává nebo si vymiňuje dary nebo provise z celkového obratu. Majitel nebo ředitel jednoho závodu podplácí zřízence konkurenčního závodu, aby jeho pomocí vyzvěděl výrobní nebo obchodní tajemství svého protivníka. Továrna, aby si zajistila objednávku, poskytuje provise z dodávek vedoucímu úředníku obchodního domu. Obchodník koloniálním zbožím daruje peníze nebo zboží úředníku, který objednává takové zboží pro veřejné podniky, vojsko nebo soukromé podniky, aby objednal i pro něho. Dodavatel dráhy obdaruje úředníka, který objednává pro dráhu, nebo dodávky pro ni přijímá, nebo kontroluje.
Ta neb ona obec a mnohý podnikatel není s to získati určité předměty potřeby pro obyvatele obce aneb dělníky závodu, kdežto jiní mají věcí těch přebytek, že je mnohdy až s nepoměrným ziskem odprodávají. Ona obec a onen podnikatel věcí těch nemohou dosáhnouti, protože nepodplatili některého zřízence, což ti druzí, kteří předmětů mají nadbytek, učinili.
Továrník jeden nemůže obdržet vývozního nebo přívozního povolení neb transportní osvědčení namnoze ani tehdy, když už mu rozhodujícím činitelem bylo povoleno. Neobdrží ho proto, že podřízený některý zřízenec spis založí a pod., jen aby přiměl nechápavého továrníka k zaplacení nějaké částky.
To jest jen malá řada příkladů, s nimiž se co krok setkáváme, nelze však ani všechny možné formy úplatku vystihnout. Staly se dokonce u některého zaměstnance pravidelným zjevem, takže by se na první pohled mohlo zdát, že jest marno a naprosto zbytečně proti tomuto zjevu bojovat. Nebylo by však dobře o boj ten se nepokusiti, sice by nemravný ten zvyk stal se pravidlem, jež zkazilo by vrstvy nejširší a mělo zhoubné své účinky i v době poválečné, protože lidé navyklí velkým příjmům z těchto úplatků plynoucím nechtěli by ji m odvyknouti.
§ 2. zákona míří proti zjevu, jehož existence se tvrdí a dokazuje poukazem na majetek, jehož prý ten neb onen občan získal za čas veřejného svého působení. Není zde důkazu, že domnělí tito boháči opravdu bohatí jsou a ze zbohatli z takových nečestných příjmů. Nelze však také provésti protidůkaz, neboť státní správa postrádá dnes možnosti, aby zavedla proti osobám takto obviňovaným trestní řízení, leda že by byly se dopustily činu trestného již dle dosavadních trestních předpisů. Ač se tedy dnes nedá tvrdit, že neřest tvrzená u nás opravdu se vyskytla, káže přec opatrnost, aby předpis proti ni byl uchystán, kdyby snad přec se i u nás objevili tak nemravní lidé. I jinde volá se po takovém předpisu, zejména bylo právě v posledních dnech žádáno v německé říši vydání takového zákona.
Ve směru formálním se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána k podání zprávy výboru právnímu do 8 dnů.
V Praze dne 19. března 1920.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Veselý v. r.