4249.

Odpovědi:

I. min. pošt a telegrafů na interpelaci posl. Schweichharta, Čermaka, Grünznera a druhů o neudržitelných poměrech u poštovního úřadu v Podmoklech (tisk 4115/VIII),

II. vlády na interpelaci posl. Beutela a druhů (tisk 3887/VI), posl. Schuberta a druhů (tisk 4085/VI) a posl. dra Kafky a druhů (tisk 4115 XV) o vybírání a nedostatečném poukazování obecních přirážek,

III. min. spravedlnosti a min. zemědělství na interpelací posl. J. Mayera a druhů o užívání trestanců k zemědělským pracem (tisk 3917/VIII),

IV. min. vnitra na interpelací posl. dra Lodgmana a druhů, že český zemský výbor nezákonitě provádí jazykový zákon (tisk 4115 XI),

V. vlády na interpelaci posl. Krause a druhů o zadávání veřejných dodávek německým živnostníkům (tisk 4152/VI),

VI. min. financí na interpelaci posl. Krause a druhů o ocenění cenných papíru pro dávku z majetku (tisk 4115/XX),

VII. min. vnitra na interpelaci posl. inž. Kalliny a druhů o neslýchaných přehmatech četnické stanice v Chodově (tisk 4115/XIV),

VIII. min. vnitra na interpelaci posl. Kreibicha, Hakena a soudr. o zvyšování počtu četnictva a státní policie za demokraticko-republikánského sytému (tisk 4157/V),

IX. vlády na interpelaci posl. dra Czecha, Čermaka, Hillebranda a druhů o tom, že se části tisku udělují informace (tisk 4009/XVIII),

X. min. národní obrany dra interpelaci poslance dra Hanreicha a druhá o nelidské krutosti při poskytování dovolených onemocnělým vojínům, nezpůsobilým ke službě (tisk 4115/X),

XI. min. spravedlností na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů o rozšiřování nepravdivé pověstí o přepadení žáků české školy v Cidicích (tisk 4098/XV),

XII. min. vnitra na interpelaci posli Schuberta a druhů a národní nesnášelivosti v západočeských městech (tisk 4044/XVI),

XIII. min. vnitra a min. školství a národní osvěty na interpelaci posl. dra. Jabloniczkeho a soudr. o protizákonném způsobu psaní jmen matrikáři (tisk 4076/II),

XIV. vlády na interpelaci poslance Grünznera, Tauba, Hoffmanna a druhů o zákonné úpravě požitků státních a veřejných zaměstnanců, jakož i zaměstnanců státních podniků a fondu pro rok 1923 (tisk 3888),

XV. min. vnitra na interpelaci posl. dra Lehnerta a druhů o přehmatech libereckých politických úřadů (tisk 3887/X),

XVI. min. spravedlnosti na interpelací posl. dra Schollicha a druhů o zabavení brožurky "Landvolk! Erkenne die Gefahr" (tisk 4174/II),

XVII. min. vnitra a min. spravedlnosti na interpelaci posl. R. Fischera, Čermaka, Schweichharta a druhů o konfiskaci č. 8, časopisu "Volksstimme" ze dne 28. ledna 1923, vycházejícího ve Warnsdorfu (tisk 4174/V),

XVIII. min. vnitra na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů o jazykové praxi politických úřadů ve styku s obecními úřady (tisk 3995/X),

XIX. min. obchodu a min. zemědělství na interpelaci posl. J. Mayera a druhů o vývozu žita (tisk 4171/XV),

XX. min. vnitra a min. spravedlnosti na interpelaci posl. Scharnagla a druhů o zabavení časopisu "Westböhmischer Grenzbote" (tisk 4178/V).

I./4249 (původní znění),

Odpověď

ministra pošt a telegrafů

na interpelaci poslanců Schweichharta, Čermaka, Grünznera a druhů o neudržitelných poměrech u poštovního úřadu v Podmoklech (tisk VIII./4115).

Nedostatky městského a zejména nádražního poštovního úřadu v Podmoklech po stránce místnostní jsou poštovní správě dobře známy. Snaží se sice od převratu, aby zjednala nápravu, její veškeré úsilí zůstalo však dodnes shodou nepříznivých okolností bezvýsledným.

Poštovní správa zamýšlela vybudovati nový řádný poštovní úřad proti nádraží v Drážďanské ulici a to tak, že by obstarával úkony poštovního úřadu městského i nádražního. Vyhlédnutý pozemek hodlalo město Podmokly k tomuto účelu za určitých podmínek darovati. Dříve však, než došlo k sjednání již připravené věnovací smlouvy, bylo na základě nového šetření, jež konala poštovní správa za účasti zástupců správy železniční o detailech zamýšlen novostavby poštovní budovy, zjištěno, že novostavba na staveništi v Drážďanské ulici byla by pro poštovní správu téměř bezcennou a to proto, že by železniční provoz na podmokelsko-duchcovské trati vylučoval zřízení odstavných a přístavných kolejí pro výhradní potřeby poštovní, jakož i přístup poštovního personálu na perony podmokelského nádraží. Poštovní úřad s tak čilou překládkou, jaká jest u nádražního úřadu podmokelského, není však bez vlastních kolejí a přímého spojení s nádražními perony vůbec myslitelný. Poštovní správa byla proto nucena od svého prvního projektu upustiti. Ministerstvo pošt dohodlo se po té s ministerstvem železnic na tom, že definitivní novostavba podmokelského nádražního a zároveň městského poštovního úřadu bude uskutečněna na železničním pozemku vedle hlavní přijímací budovy nádražní, směrem k Drážďanům a to v rámci generelního projektu železniční správy na přestavbu podmokelské stanice. Na tomto projektu jíž železniční správa pracuje. Jeho přesné vypracování vyžádá si arciť ještě delší doby pro potíže, jež působí stísněná a komplikovaná poloha podmokelské stanice; není však jiného místa, na němž by mohl býlí vybudován poštovní úřad v Podmoklech tak, aby vyhovoval všem požadavkům a potřebám svého silného provozu.

Aby bylo odpomoženo alespoň provisorně - než bude lze vystavěti posléz zmíněnou definitivní a účelnou novou poštovní budovu - nedostatkům poštovního úřadu na nádraží, jedná poštovní správa se správou železniční o tom, aby postoupila pro poštovní potřeby kromě místností, jichž poštovní úřad již nyní používá v přijímací nádražní budově, saské skladiště v Podmoklech, jež by se potřebně adaptovalo. Poštovní správa bude ovšem nucena poříditi svým nákladem saské železniční správě skladiště náhradní. Jednání v naznačených směrech jsou v plném proudu a jest naděje, že budou již brzo s úspěchem skončena. Zamýšlené zlepšení místnostních poměrů podmokelského poštovního úřadu na nádraží vyžádá si velikých nákladů přes to, že bude jen provisorním. Z projektu tohoto jest však patrno, že poštovní správa neustupuje před žádnou finanční obětí, jen aby nedostatky poštovního úřadu, o který jde, zmírnila či odstranila.

Vybudování definitivního poštovního úřadu na nádraží vyžádá si - jak jíž bylo řečeno - delší doby. Aby bylo proto odpomoženo také současným nedostatkům poštovního úřadu ve městě, kdež potřebuje rozšíření zejména telefonní ústředna a aby bylo možno zaříditi jí moderněji čí účelněji než dosud, rozhodlo se ministerstvo pošt, že postaví co nejdříve v Podmoklech neodvisle od projektované budovy na nádraží novou samostatnou budovu, v níž by byly umístěny telefonní a telegrafní ústředna a obmezená služba poštovní, t. j. podací poštovní úřad. Tyto služebny zůstanou pak trvale odděleny od hlavního poštovního úřadu na nádraží. Nádražní úřad bude zároveň rovněž vybaven - jak již bylo naznačeno - náležitou službou podací i dodací pro potřeby města.

Na projektu této druhé budovy se již pracuje. Jakmile bude sestaven stavební program a vyšetřeno, v kterých místech vnějších Podmokel bylo by asi nejúčelnější budovu tuto postaviti, požádá poštovní správa město Podmokly, aby jí k tomuto účelu darovalo nové vhodné staveniště. Až pak bude otázka umístění nové projektované budovy pro ústředny a padací úřad v Podmoklech definitivně vyřešena a staveniště pro ni zajištěno, přikročí poštovní správa neprodleně také ke kabelisací a rozšíření telefonní sítě v Podmoklech.

Na stavbu této nové budovy pro ústředny a padací úřad jakož i na výlohy, spojené s rozšířením poštovních místností na nádraží, kabelisací a rozšířením telefonní sítě v Podmoklech, se již také pamatuje potřebnými položkami v návrzích ministerstva pošt a telegrafů na investiční rozpočet pro rok 1924.

V Praze dne 19. července 1923.

Ministr pošt a telegrafů:

v. z. dr. Franke, v. r.

II./4249 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci posl. Beutela a druhů (tisk 3887/VI), posl. Schuberta a druhů (tisk 4085/VI) a post, dera Kafky a druhů (tisk 4115/XV) o vybírání a nedostatečném poukazování obecních přirážek.

Ministerstvu financí jest známo, že mnohým obcím nedostává se od berních úřadů přirážek tak brzy a v takové míře, jak by bylo žádoucno, resp. jak by si obec přála. Příčiny toho jsou však uvedeny v interpelaci jen z části správně. Pravda je, že berní správy jsou s předpisováním státních daní značně opozděny a že tato okolnost působí rušivě na placení daní a přirážek. Nedoměrky berních správ byly koncem roku 1922 zajisté veliké, neboť pro vyměřování dávky z majetku nemohly se berní správy ukládání ostatních daní přímých v roce 1922 skoro vůbec věnovati. Stav zlepšil však se již značně, poněvadž řečená dávka povětšině jest již vyměřena a vyměřovací úřady věnují již od delší doby své plné úsilí vyměřování daní běžných, takže doufáme bezpečně, že průběhem roku 1924 dosáhnou všechny berní správy běžného stavu vyměřovací agendy; mnohé berní správy dosáhnou tohoto stavu ještě v tomto roce.

Tvrzení interpelantů, že z částek vybraných na přímých daních a přirážkách ponechává si stát každého měsíce plnou dvanáctinu celého ročního předpisu státních daní a že teprve zbytek rozděluj autonomním svazkům, takže všechny nedoplatky daní a přirážek jsou výhradně na účet těchto svazků, spočívá na nesprávné informaci. Podle bodu 11., oddílu II, provisorní instrukce pro kumulativní súčtování přímých daní a samosprávných přirážek vyloučí se z měsíčního berního příjmu jako podíl státu nikoliv plná dvanáctina celého ročního předpisu státních daní, nýbrž pouze přibližný obnos, který vyplývá z poměru celkové náležitostí na státních daních s přirážkami k čistým státním daním. Na př. celková roční náležitost státních daní s přirážkami 360.000 leč, čisté daně státní 120,000 Kč, tedy 1/3 státní daně, 2/3, přirážky. Přijalo-li se v červenci 30.000 Kč, činil podíl státu dle poměru státní daně (120.000 Kč) k přirážkám (240.000 Kč) 1/3 t. j. 10.000 Kč (= plné 1/12 ročního předpisu), vybralo-li se však v srpnu jen 18,000 Kč, činí podíl státu opět 1/3 t. j. 6,000 Kč (= 1/12 ročního předpisu).

Ježto si mnohé obce stěžovaly, že berní úřady při rozdílení přirážek jednotlivým obcím měří všem obcím poměrně stejně, takže z plateb poplatníků z obce jedné dostávají přirážkový podíl také obce, jichž občané platili jen velmi nedbale, bylo v létě 1922 nařízeno, aby rozdělování přirážek obecních dělo se napříště v poměru odpovídajícím platbě daní a přirážek v té které obcí provedené. Ovšem i tento, nejedním zástupcem samosprávy za nejspravedlivější uznaný způsob vyvolává občas nespokojenost obcí, jichž občané se s platbou daně opozdili.

Příčinou zaostalosti vybírací a vymáhací agendy u některých berních úřadů je v první řadě skutečnost, že poplatníci až na nepatrné výjimky neplatí daní bez upomínky vůbec, ba u velké části případů zůstává i upomínka nepovšimnuta a jsou jedině účinnými exekuční zájmy a prodeje. Další velice vážnou příčinou jest minulá a částečně ještě trvající hospodářská krise, která vyvolala neobyčejně veliké množství závažně odůvodněných žádostí za posečkáni dluhu resp. za poskytnutí dlouhodobých splátek k zaplacení splatných daní.

Zaměstnávání berních úřadů různými agendami, s vybíráním a vymáháním daní nesouvisejícími, z největší částí jíž pominulo; dnes jsou berní úřady značněji ještě zatíženy výplatou podpor v nezaměstnanosti, avšak jen v průmyslových okresích.

Úbytky ve stavu berního personálu, nastalé odchodem na odpočinek nebo úmrtím, jsou nahražovány; zvýšiti stav berního úřednictva nebylo a není přes nepopíratelné přetížení některých berních úřadů lze z toho důvodu, že přetížení to bylo, a pokud ještě trvá, je pouze přechodné.

Když se v Čechách a na Moravě ukázal letos nedostatek zdatných berních vykonavatelů, bylo povoleno přijetí nových berních vykonavatelů v Čechách počtem 30, na Moravě počtem 20.

Výtku, že se daně a přirážky nevymáhají dost rychle a energicky a že se příliš liberálně povolují platební úlevy, vzala vláda na vědomí a postará se, aby stížnosti do příliš liknavého vymáhání dlužných daní resp. přirážek umlkly.

Že opozděné stanovení výše obecních přirážek je jednou z nejvážnějších příčin neuspokojujících příjmů na obecních přirážkách, je nesporno, neboť následkem pozdního oznámení přirážkového procenta pro správní rok nemůže berní úřad provésti včas repartici a předpis daní přirážkám podléhajících a nemůže dále bráti zřetel na usnesené vyšší obecní přirážky ani při vybírání přirážek. Opozděné stanovení a oznamování výše přirážek bernímu úřadu je dále také překážkou včasného sestavení berního účtu, neboť jediná chybiti obec znemožňuje včasné dohotovení berního účtu celého okresu.

Jak však zkušenost učí, nejsou příčinou opozděného vyřizování žádostí o schválení přirážkových procent dohlédacím úřadem vždycky okolnosti v bodu 4. interpelace čís. tiku 3887/VI vylíčené. Průtahy při schvalování přirážkových procent úřadem dohlédacím a při oznamování výše obecních přirážek berním úřadům vůbec zaviňují ponejvíce obce samy a to jednak tím, že obecní zastupitelstva usnášejí se o rozpočtu pozdě, jednak též tím, že obce nevyhovují včas připomínkám dohlédacího úřadu.

Aby škodlivý vliv opozděného schválení přirážek úřadem dohlédacím na odvod obecních přirážek obcím byl aspoň částečně paralysován, povolilo ministerstvo financí výnosem ze dne 4. července 1922, č. 35,159/4376/22, aby až na další pří rozdílení měsíčních berních příjmů na obce, stát a ostatní fondy byl brán zřetel i na přirážky pro běžný rok ještě neschválené, pokud byly řádně usneseny, k vyššímu schválení předloženy a bernímu úřadu oznámeny. Věcí obcí jest, aby se o výši přirážek usnášely včas a aby procento přirážek oznamovaly také včas bernímu úřadu, tedy aby dbaly předpisu §u 6, odst. 1. a §u 42, odst. 2, zákona z 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., které stanoví, že obecní zastupitelstva mají usnésti se o rozpočtu obce nejdéle 2 měsíce před počátkem správního roku, pro který rozpočet zní, a že obce jsou povinny oznámiti bernímu úřadu výší obecních přirážek na správní rok nejdéle do konce května.

Jisté zlepšení v těchto směrech lze již pozorovati, přece však scházelo koncem r. 1922 oznámení výše přirážek na rok 1922 v Čechách ještě od 322, na Moravě od 145 obcí.

Pokyn, o němž je zmínka v bodu 5 interpelace čís. tisku 3887/VI, nebyl státní finanční správou nikdy a nikomu dán. Dotyčná pověst jest tudíž úplně bezpodstatnou.

Svízelná situace, v níž se některé obce octly, nebyla zaviněna tak nedostatečným poukazováním obecních přirážek, jako spíše tím, že obce zašly namnoze příliš daleko ve svých výdajích, a pak též redukcemi daní a přirážek ve smyslu §u 32 zák. č. 329 z r. 1921.

Ministerstvo financí pokládá všecky nesnáze, které se v příčině vybírání a odvodu obecních přirážek berními úřady vyskytují, za přechodné a neopomíjí žádné příležitostí k jích odstranění anebo aspoň zmenšení, mezí jiným i poskytováním záloh na přirážky, což není nic jiného než poskytování nezúročitelných půjček, o něž bylo s některých stran žádáno.

Před následky snížení přirážkové základny v r. 1923 vzhledem k hospodářské krisi roku 1922 snaží se vláda ochrániti obce nabádáním jich k největší šetrnosti.

Příčinou všech - ostatně stále se menšících obtíží při vybírání a odvádění obecních přirážek není, jak z hořejšího vychází na jevo, nynější systém vybírání těchto přirážek, nýbrž okolnosti jiné, s nimiž musely by obce, kdyby si přirážky samy vymáhaly, rovněž zápasiti.

Finanční správa proto nepomýšlí na nějakou změnu tohoto systému, o jehož správnosti jest přesvědčena a který, jakmile se jen poměry ještě více urovnají, bude zajisté všeobecně uznán, jako jedině praktický a úsporný.

Při tom se podotýká, že na Moravě jíž od r. 1913 vybírají obecní přirážky ve všech obcích státní berní úřady a že vybírání okresních přirážek v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ode dávna dělo se těmito úřady.

V Praze dne 8. října 1923.

Náměstek předsedy vlády:

Rudolf Bechyně, v. r.

Ministr financí:

Inž. Bečka, v. r.

III./4249 (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlností a ministra zemědělství

na interpelaci posl. Josefa Mayera a druhů o užívání trestanců k zemědělským pracem (tisk 3917/VIII).

Interpelace vychází z nesprávného předpokladu, že ministerstvo spravedlností zakázalo používání trestanců k soukromým pracem mimo ústav a tedy také k pracem zemědělským.

Takový zákaz vydán nebyl a jest naopak justiční správa s tím srozuměna, aby trestanců k zemědělským pracem se používalo, pokud je pří tom vyhověno zřetelům bezpečnostním a stanoveným podmínkám mzdovým.

Výnosem ze dne 6. listopadu 1922 č. 8978/22 věz. bylo jen správám trestnic a věznic přísně nařízeno, aby napříště propůjčovaly trestance k soukromým pracem mimo ústav pouze tehdy, když žadatel předloží potvrzení okresní politické správy pracovního místa o tom, že není námitek proti použití trestanců s hlediska zájmu místního volného dělnictva a zejména nezaměstnanosti.

K tomuto opatření, jistě odůvodněnému, dán byl podnět opětovnými stížnostmi z řad živnostníků a dělnických organisaci, že v jednotlivých případech propůjčením trestanců stala se újma místním živnostníkům, nebo nezaměstnanému dělnictvu.

Mohou tedy trestanci i nadále býti propůjčováni k zemědělským pracem, když žadatelé shora naznačený souhlas politického úřadu si opatří a jím se vykáží. Jest pak věcí politického úřadu, aby uvážil, jsou-li tu takové případy, jak se o nich interpelace zmiňuje, které by ovšem vyslání trestanců k práci plně odůvodňovaly.

Politické úřady budou ministerstvem zemědělství instruovány, aby neodmítaly vydání osvědčení, jsou-li dány jeho předpoklady.

V takových případech, kdy šlo by o odborné zemědělské otázky zásadního významu, týkající se použití trestanců k prácem zemědělským, postupovalo by ministerstvo spravedlnosti arci ve srozumění s ministerstvem zemědělství; přítomný případ však takového druhu zřejmě není.

V Praze dne 6. července 1923.

Ministr zemědělství:

Dr. Hodža, v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

IV./4249 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra Lodgmana a druhů, že český zemský výbor nezákonitě provádí jazykový zákon (tisk 4115/XI).

V oběžníku zemského správního výboru ze dne 10. dubna 1923, čís. 37.062/X, proti němuž interpelace směřuje, není vysloven příkaz, aby všechny okresní správní komise v Čechách a městské rady hlavního města Prahy a města Liberce při dopisování se samosprávnými a jinými veřejnými úřady v soudních okresích, kde není 20%ní národní menšiny, užívaly státního jazyka. Reprodukce oběžníku v interpelaci uvedená je v tom bodu nepřesná, resp. nesprávná. Zemský správní výbor vyzval toliko jmenované korporace, upozorňuje je na oficielní výsledky čítání lidu ve Zprávách státního úřadu statistického publikované, aby se při dopisování s veřejnými úřady těmito výsledky řídily, zejména v okresích, kde neobývá ani 20% občanů jazyka národní menšiny.

Tím chtěl zemský správní výbor samosprávným úřadům, jímž byly Zprávy státního úřadu statistického namnoze neznámou publikací, usnadniti poznáni, které okresy německé národní menšiny ve smyslu § 2. jaz. zák. nemají a uvésti jíte na paměť možnost, že podání sepsaná v jazyku německém budou vrácena. Účel oběžníku byl - jak v něm výslovně uvedeno aby se předešly časté spory, dotazy a stížností k zemskému správníma výboru docházející a aby se nezdržovalo vyřizování ve věci samé.

Oběžník ponechal však otevřenou otázku, k jejímuž zodpovědění interpelace sama logickým uzávěrem dospěla, jak nutno písemný styk s dotyčnými úřady, které nejsou povinny ani oprávněny přijmouti podání v jiném jazyku než státním, uskutečniti, aby podání bylo přijato a vyřízeno, a neobsahuje nic nezákonného.

V oběžníku zemského správního výboru nelze spatřovati také nějakého přehmatu. Zemský správní výbor není arciť povolán vydávati prováděcí nařízení k jazykovému zákonu. Toto právo vyhraženo je vládě (§ 9, jaz. zák.j. Ale zmíněný oběžník není ani zdaleka nějakým prováděcím nařízením obsahem, účinky, formou ani proveniencí a nebyl za takový vydáván. Oběžník neřeší také žádné konkretní spory o užívaní jazyků, jejichž rozhodování náleží dle § 7. jaz. zák. státním orgánům dohlédacím. Meze své působnosti zemský správní výbor nepřekročil, neboť je jako každý úřad povolán spolupůsobiti ve svém oboru ku zachovávání platných zákonů a může zajisté vydávati také pokyny potřebné v zájmu nerušeného úřadování samosprávných úřadů.

Nemám proto příčiny, abych učinil nějaké opatření.

V Praze dne 4. září 1923.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

V./4249 (původní znění).

Odpověď

vlády na interpelaci poslance Krause a druhů o zadáváni veřejných dodávek německým živnostníkům (tisk 4152/VI).

Státní úřady, řídíce se vládním nařízením ze dne 17. prosince 1920, č. 667 Sb. z. a n. o zadávání státních dodávek a prací, postupují nestranně vůči všem uchazečům bez ohledu na jejich národnost. Z povahy nabídkového řízení plyne, že nelze v něm uspokojiti všecky nabízeče, což způsobuje často stížnosti firem, jímž dodávka nebyla zadána. Stížnost, že se při zadávání státních dodávek k německým živnostem buďto vůbec nepřihlíží nebo aspoň ne přiměřeně, není odůvodněna a případy, v nichž nabídky německých uchazečů jsou zamítnuty, spočívají výlučně na důvodech věcných, o čemž v jednotlivých konkrétních případech možno se přesvědčiti.

Jestliže v některých oborech, na př. v průmyslu vlnařském, přádelnickém a jinde, jest větší část dodávek zadávána uchazečům německé národnosti vzhledem k tomu, že větší část tohoto průmyslu v našem státě jest v rukou podnikatelů německé národností, v jiných oborech zase z přirozené povahy věci připadá poměrně značnější díl na uchazeče české národnosti, jako tomu jest na př. u vojenských konfekčních dodávek, jež se zadávají za účelem dopravních úspor především do míst blízkých vojenského oděvního skladu v Brně, obydlených převážně obyvatelstvem české národností, v nichž se již po desítiletí na vojenské konfekci pracuje. Jestliže se vojenské konfekční dodávky nezadávají uchazečům vzdálenějším a do krajů hospodářsky prospívajících, jsou tím stiženi stejně živnostnicí české i německé národností. Interpelace pomíjí mlčením, že vydatné konfekční dodávky jsou zadávány německým konfekčním firmám v Prostějově. Tři německá družstva v Brně v případě v interpelací uvedeném, byla opomenuta, jelikož bylo již několikráte zjištěno, že družstva ta sama dodávek nezpracují, nýbrž předávají je ke zkonfekcionování podomáckým dělníkům - výslovně budiž podotčeno české národnosti.

Neodpovídá skutečností výtka, že německé živnostnictvo jest v poslední době vylučováno z účasti na všech státních a zemských dodávkách a pracích pod rozličnými záminkami, nebo že aspoň krutými podmínkami odstrašováno jest od podávání nabídek, neboť podmínky pro zadávání dodávek jsou stejné pro všechny uchazeče bez ohledu na jejích národnost.

Státní úřady při zadávání dodávek přihlížejí k německým živnostníkům stejně jako k českým. Požadavku, by německým uchazečům byly zadávány dodávky v nabídkovém řízení, podle určitého klíče, nelze vyhověti pro jeho neslučitelnost s předpisy zadávacího řádu. Pokud jde o rozpisování dodávek, postupují státní úřady podle platných zákonných ustanovení.

V Praze dne 11. října 1923.

Náměstek předsedy vlády:

Rud. Bechyně, v. r.

VI./4249 (původní znění).

Odpověď

ministra financi

na interpelaci poslance Krause a druhů o oceněni cenných papírů pro dávku z majetku (tisk XX/4115).

Dávka z majetku a z přírůstku na majetku jakožto dávka jednorázová může býti vyměřována pouze a jedině podle stavu a hodnoty majetků v určitý den, za kterýžto den zvolen byl 1. březen 1919, poněvadž k tomuto termínu spjata je celá ohromná akce soupisová.

Důsledkem toho jest ovšem, že jednak majetky po 1. březnu 1919 spotřebované, ztracené, znehodnocené a pod, dávce podléhají a naopak zase majetky po 1. březnu 1919 nahromaděné dávce nepodléhají a zvýšení hodnoty třeba sebe větší u některých majetků po řečeném dni nastalé nemá na výměru dávky vlivu. Důsledek tento plyne z nemožnosti, dávku opět k novému rozhodnému dnu ukládati.

Zákon o dávce jen v několika zcela výjimečných a nutných ustanoveních (na př. v § 56) odchýlil se od této stěžejní zásady a nelze takováto výjimečná ustanovení rozšiřovati ještě na další případy, jež zdají se býti důvodem k nějakému opatření, poněvadž by to mělo za následek, že by bylo podle spravedlností nutno připustiti výjimky z řečené základní zásady i v nesčetných jiných případech majetkových změn nastalých po 1. březnu 1919, které opět na jiné vrstvy poplatníků doléhají. Tím by se nezbytně řečený základ, na němž jest dávka zbudována, zhroutil.

Vládní návrh zákona čís. t, 4191, podaný v poslanecké sněmovně N S., kterým se mění a doplňuje zákon o dávce z majetku, nemohl tudíž přihlížeti k poměrům v interpelací zmíněným. Obsahuji však v § 5 všeobecné ustanovení, že zemský finanční úřad může na žádost strany ve výjimečných případech povoliti přiměřenou, částečnou slevu na dávce, je-li vážné nebezpečí, že by zapravení dávky mohlo ohroziti poplatníka v jeho hospodářském podnikání, nebo ve výživě jeho nebo jeho rodiny. Bude tedy možno při splnění těchto podmínek v jednotlivých tíživých případech následkem změn v interpelaci zmíněných povoliti přiměřené úlevy.

V Praze dne 21. září 1923.

Ministr financí:

Inž. Bečka, v. r.

VII./4249 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance inž. Kalliny a druhů o neslýchaných přehmatech četnické stanice v Chodově (tisk 4115/XIV).

Informace, kterých se dostalo četnické stanici v Chodově o průběhu schůze pořádané dne 17. března 1923 německo-nacionální stranou v Chodově, odůvodňovaly podezření, že byly na schůzí této proneseny výroky zakládající skutkovou podstatu trestného činu. Odebral se tudíž velitel stanice, vrchní strážmistr Lippert se strážmistrem Kopperem k řídícímu učiteli Stromovi z Doglasgrünu, který na zmíněné schůzi předčítal resolucí, aby zjistil pravý stav věci. Výslech jmenovaného řídícího učitele, kterého potkali četnicí na schodech školní budovy, konal se nejprve v jeho soukromém bytě. Když však nemohl býti včas skončen, byl řídící učitel Strom vyzván, aby přerušil vyučování a odebral se na četnickou stanici k dalšímu výslechu. Tam byl povolán a vyslechnut i tesařský mistr Kriegelstein, který byl svolavatelem a předsedou schůze.

Po provedeném výslechu byli oba propuštěni. Tvrzení, že byl řídící učitel Strom zatčen, neodpovídá skutečností. Výroky o následcích, které vyslýchané stihnou, jež podle interpelace prý pronesl strážmistr Kopper, nebyly konaným šetřením prokázány. Že měli četníci nasazená bodla, je odůvodněno ustanovením § 9 četn. služ, instrukce. Naproti tomu nebylo příčiny k vůli výslechu přerušiti školní vyučování a bylo, pokud jde o tento nesprávný postup, příslušné opatření učiněno.

V Praze dne 14. září 1923.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

VIII./4249.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Kreibicha, Hakena a soudruhů o zvyšováni počtu četnictva a státní policie za demokraticko-republikánského systému (tisk 4157/V).

Dle posledního rozpočtu bývalého Rakouska bylo v celém Rakousku systemisováno 342 důstojníků, 565 okresních a štábních strážmistrů (nynějších výkonných dustojníků a 17,759 četníků. Kolík z toho připadalo na historické země Čechy, Moravu a Slezsko, není z uvedeného rozpočtu patrno. Počet příslušníků četnictva na Slovensku a v Podkarpatské Rusí z doby předpřevratové nyní znám.

Podrobný výkaz nynějšího stavu četnictva, velitelství a stanic v Československé republice obsažen jest ve státním rozpočtu republiky Československé pro rok 1923, kap. XII. a XII. A na stránce 89 a 151.

Počet četnického důstojnictva v republice Československé zvýšil se proti počtu důstojnictva za Rakouska hlavně zavedením nové kategorie důstojnické a sice t. zv. důstojníků výkonných (na místě dřívějších okresních a štábních strážmistru), což stalo se z té příčiny, aby sociální postavení této skupiny četnictva bylo úměrné k odpovědné službě zlepšeno.

Pokud jde o zvýšení počtu četníků a četnických stanic dlužno podotknouti, že stejně jako v ostatních státech, jež byly účastny světové války, tak i v republice Československé zhoršily se za války a po válce bezpečnostní poměry tak povážlivou měrou, že bylo nutno rozmnožiti počet bezpečnostních orgánů, aby vzrůstající zločinností bylo úspěšně čeleno. K tomu přistoupila nutnost zavésti pohraniční službu bezpečnostní na nových hranicích našeho státu vůči Rakousku. Maďarsku a Polsku. Každé rozmnožení četnictva bylo obsaženo v rozpočtu a obdrželo ústavní schválení. Počínajíc rokem 1923 nebylo četnictvo vůbec rozmnoženo, naopak jeho počet byl fakticky o 750 četníků snížen.

Podobně jest tomu u státní policie.

Před převratem bylo na nynějším území Československé republiky jen jedno policejní ředitelství s plným oborem působnosti, které bylo vybaveno uniformovanou a neuniformovanou stráží, a to policejní ředitelství v Praze. Mimo to bylo v Brně policejní ředitelství a v Plzní a Mor. Ostravě policejní komisařství s obmezeným oborem působnosti.

Ve smyslu ustanovení § 20 zákona ze dne 7. února 1919, č. 76 Sb. z. a n. (novely k obecním zřízením) a na základě zákona ze dne 16. března 1920, č. 165 Sb. z. a n. byla po převratu v městech, kde toho vyžadovaly důvody státní bezpečnosti a celostátní zájmy, bezpečnostní služba sestátněna.

V důsledku toho jsou dnes nové státní policejní úřady v Liberci, Kladně, Chebu, Karlových Varech, Mar. Lázních, Znojmě, Jihlavě, Opavě, Bratislavě, Košicích, Komárně, Lučenci, Prešově, Rožnavě, Rim. Sobotě, Užhorodě, Berehově, Mukačevě a Hustu; policejní ředitelství v Brně vybaveno bylo uniformovanou stráží a policejní komisařství v Plzní a Mor. Ostravě vybudována byla na policejní ředitelství; posléze uvedenému policejnímu ředitelství podléhají okresní policejní komisařství v Karvinné a Bohumíně.

Samozřejmě vzrostl zřízením těchto nových úřadů počet policejních orgánů. Co se týče Liberce, kde konal před postátněním službu nedostatečný počet uniformovaných strážníků, jest rozmnožení policejních orgánů odůvodněno rozšířením dřívějšího policejního obvodu na dalších 18 sousedních obcí.

Toto přiměřené rozmnožení bezpečnostních orgánů; odůvodněné skutečnou potřebou, není v odporu s demokraticko-republikánským státním zřízením. Důkazem toho jest, že i staré státy tohoto druhu mají značný počet orgánů, pečujících o bezpečnost svých občanů a o veřejný klid a pořádek. Kromě toho je nutno, aby i sám stát měl ve svých orgánech bezpečnou ochranu svého státního zřízení, které mohlo by - jak událostí jinde dokazují - býti ohroženo. Vydání vynaložená na tento obor státní správy nejsou proto v rozporu se zásadou účelné šetrnosti.

V Praze dne 12. října 1923.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

IX./4249 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců dra Czecha, Čermaka, Hillebranda a druhů o tom, že se časti tisku udělují informace (tisk XVIII/4009).

Je pravda, ze v pondělí dne 12. února 1923 odpoledne pozvali si tři členové vlády zástupce tisku koaličních stran, aby jim podali vysvětlení o návrhu zákona na ochranu republiky, stalo se tak však teprve tehdy, když vláda příslušný návrh schválila a kdy tedy bylo rozhodnuto, že návrh bude v nejbližších hodinách předložen Národnímu shromáždění k ústavnímu projednání. Je též pravda, že zástupcům koaličního tisku rozdány byly výtisky návrhu o němž vláda se usnášela, týž však nebyl ještě totožným s tiskem č. 3996 poslanecké sněmovny Národního shromáždění, poněvadž ve výtisku tom chyběla ještě důvodová zpráva a provedena byla v něm další, byť snad nepatrná změna. Tisk č. 3996 poslanecké sněmovny Národního shromáždění byl tištěn teprve 13. února 1923 dopoledne a nemohl tudíž býti již v pondělí rozdáván.

V tomto postupu nespatřuje vláda ničeho, co by snižovalo poslaneckou sněmovnu a nepovažuje proto za nutno, aby se omlouvala. Takový postup je v dnešním politickém životě obvyklý, ba někdy nutný pro informací veřejnosti a nebylo ještě nikdy cizím vládám nebo jejím členům vytýkáno, že činili důležité politické projevy v tisku, na veřejných schůzích nebo jinak, třeba i před vládním prohlášením v zákonodárném sboru.

I v tomto případě postup takový byl nutným a zavinila jej agitace oposičních stran, jež v tisku a na shromážděních překrucováním pravdy a líčením chystaného zákona jako zákona persekučního a výjimečného snažily se podnítiti veřejnost oproti chystanému zákonu a vyvolati proti němu živelný odpor v době, kdy návrh zákona nebyl ještě ani znám. Vláda považovala v zápisu veřejného pořádku za nutné uvésti, jakmile to bylo možno, nepravdivé a přehnané zprávy oposičních stran na pravou míru a přistoupila proto v okamžiku, jejž považovala za vhodný, k uveřejnění návrhu, na němž.se usnesla, aby dokázala bezpodstatnost šířených i znepokojujících zpráv.

V Praze dne 13. října 1923.

Náměstek předsedy vlády:

Rud. Bechyně, v. r.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

X./4249 (původní znění).

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance dra G. Hanreicha a druhů o nelidské krutosti při poskytování dovolených onemocnělým vojínům, nezpůsobilým ke službě (tisk 4115/X).

K této interpelaci dovoluji si sděliti:

Vojín Arnold Fritscher byl dne 7. února 1923 v důsledku nálezu sup. komise u doplňovacího okresního velitelství v Prešově přemístěn k náhradní roně. Komisí byl klasifikován nálezem ťBŤ - ťschopen k pomocným službám jako dělník a pod.Ť Byl slabší tělesné konstrukce, ale bez chorobných změn na plících. U roty byl zaměstnán s počátku čistěním oděvu, od 8. března 1923 byl v ošetřování v nemocniční jizbě až do 13. března 1923, pak propuštěn zdráv a s ohledem na tělesnou konstrukci ustanoven co hlídač na vojenské střelnici v Sabinově, vzdálenou asi 3 km od kasáren, kdež neměl vůbec práci mimo povinnost na střelnici se zdržovati a event. zabrániti možnému ničení zařízení. Projevil tedy velitel náhradní roty pochopení pro tělesný stav Fritschera.

Dle rotní raportní knihy po čas přidělení u náhradní roty od 8. února až do 18. března 1923 (toho dne se zastřelil) Fritscher o dovolenou nežádal, nemohla mu proto býti udělena. Dle výroků vyslýchaných vojínů Fritscher spáchal sebevraždu z omrzelosti života, event. jiných rodinných důvodů, o čemž nejzávažněji svědčí též v pozůstalosti nalezený zápisník, v němž nalézal se záznam tohoto smyslu: ťOdcházím k matce a otci do nebe.Ť

Nelze tedy v daném případě mluviti o nějakém zavinění vojenských orgánů.

V Praze dne 30. července 1923.

Ministr národní obrany:

Udržal, v. r.